Úřední hodiny: úterý a čtvrtek 9.00 - 14.00; středa 14.00 - 16.00 hodin           

Text na měsíc červen podle Hesel Jednoty bratrské 2018

„Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří lidé ve svém domě anděly, aniž to tušili.“                      Židům 13,2

Toto slovo z listu apoštola Pavla nás vybízí k prosté věci – k pohostinnosti. Zvláštní je, že s lidským pokrokem a vzestupem životní úrovně se spíše tato vlastnost umenšuje. Vytváříme si ve své mysli a v srdci bariéry a uzavíráme se nejen ve svých domovech, ale i v našich společenstvích a tak se může stát, že přijdeme o návštěvu andělů – božích poslů. Lidí zdánlivě obyčejných, kteří nás mohou obohatit. Dnes může být i toto slovo zneužito těmi, kteří kážou o naší povinnosti přijímat imigranty bez ohledu na bezpečnost  bližních a zdravý rozum.  Právě zdravý rozum si však máme ponechat, abychom dokázali rozpoznat co prospívá a co škodí. Angličané mají přísloví:“Můj dům, můj hrad.“  Hrad může hostit různé návštěvy, ale má být hájen před těmi, kteří jej chtějí dobýt. A třeba používají i trojského koně. Neuzavírejme se před lidmi potřebnými a před těmi, kteří se mohou ukázat anděly – božími posly. Nebuďme však naivní ani lehkomyslní.                                                      (fil)

   Noc kostelů v Husově domě 2018

I když si člověk občas klade otázku, zda tato akce má nějaký přesah a dopad na život náboženské obce, přesto jsme i letos pořádali v našem malém sboru Noc kostelů.  Účast byla slušná a atmosféra příjemná.  Celkem bylo účastníků v průběhu celého večera okolo čtyřicetipěti. Počítáme v to i vystupující a lidi, kteří jen přišli, popovídali si a zase odcházeli do dalších kostelů.. Ti  nás navštívili především v počátku večerního programu.  Mohl jsem tak vést i několik zajímavých rozhovorů na téma: naši do kostela či sboru chodili, my už moc ne…  Nejprve proběhla vernisáž výstavky obrazů Dana Bechera a kreseb Romany Zelené. Oba mají své handicapy a přesto je obdivuhodný jejich talent a píle. Výstavka obrazů i kreseb potrvá až do konce června.  K vernisáži zazpíval vokální soubor AUUUNA . Jedná se často o texty v aramejštině – například Ježíšova blahoslavenství.  Průběžně bylo podáváno občerstvení, mohli si návštěvníci prohlédnout výstavku i Husův dům a zahradu a popovídat si.  Krásný byl také koncert harfenistky Jany Kazdové. Posluchačů bylo stále ještě dost – možná ke dvaceti. Pak však se většinou omluvili a odcházeli, takže na závěrečné zpěvy z Taizé nás zůstalo pouze pět. Pak však  dorazily dvě návštěvnice – zřejmě katoličky, které některé písně znaly, takže závěr proběhl pěkně. Po závěrečné modlitbě jsme se společně pomodlili Otče náš a rozešli se do svých domovů.                                                                      Karel Filip

                             Z ČEHO MÁME RADOST 

  Oslava Magdiných padesátin

Magda je kamarádka, která navštěvovala dříve Nazaret, nyní Chelčický domov sv. Linharta a je také věrnou účastnicí nazaretského Putování s oslem.(více na youtube). Od malička po ústavech sociální péče, na vozíčku a bez rukou i s dalšími handicapy je ztělesněním chutě a vůle k životu co nejvíce naplněnému. Tož sešlo se nás v Husově domě pětadvacet jejích přátel, museli jsme stoly dát do modlitebny a trochu ji zadýchat. Ale bylo nám tam  dobře. Díky všem, kteří se podíleli především na přípravě pohoštění, ale i přepravě oslavenkyně (Jana S.), výrobě dortů a také všem, kteří přišli a přinesli nejen dárky, ale i dobrá slova a kousek svého srdce.

 Bezbariérové WC v HD

Dva dny před oslavou Magdiných narozenin pan zednický mistr dokončil výměnu dveří do WC v přízemí Husova domu. A tak Magda byla první vozíčkářkou, která mohla těmito dveřmi šířky 70 cm namísto původních 60 cm projet. Do Husova domu tak budou moci přijíždět na bohoslužby i další aktivity také vozíčkáři. Máme v plánu také WC proměnit v koupelnu tím, že tam vybudujeme sprchový kout. Tak snad se i toto časem podaří.

 Kalendář Husova domu na rok 2018 (ke stému výročí republiky)

Vydán byl nakonec v nákladu 270 ks (po dotisku). Věnován naší rodné zemi s dílky významných našich osobností a s citlivými (i když jednobarevnými) ilustracemi výtvarnice Ditty Kůtové nezaujal možná na první pohled, ale přesto si své odběratele našel. Vlastenectví se dnes už tolik nenosí (hlavně mezi mladými lidmi), ale přesto jsme zaznamenali mnoho pěkných ohlasů. Zdaleka největší odběratelkou je paní učitelka Jiřina Tvarochová, která nakoupila 90 kalendářů, aby je pak posílala na různé strany svým známým - zpravidla bývalým studentům. Alespoň trochu jsme tímto kalendářem mohli vyjádřit vděčnost těm, kteří se zasloužili o náš stát, pracovali pro něj i za velkých osobních obětí a mnozí obětovali i svůj vlastní život.