Náboženská obec Církve československé husitské, U Výstaviště 10, 37005 České Budějovice – Čtyři Dvory IČ: 68549776; č.účtu: 0561297369/0800 Česká spořitelna a.s. 

Karel Filip – farář, zmocněnec diecézní rady, tel.773557979; pruhovanetricko@centrum.cz
 
Tento sbor je tu pro všechny hledající. 
Bohoslužby každou neděli  od 10.00 hodin .. Každou středu od 17.00 hodin - biblická hodina.  Možno si také domluvit zde přípravu ke svátostem křtu, manželství a biřmování. Probíhají přípravky k Večeři Páně, křtu a biřmování - možno se připojit.  Nově: Káva o čtvrté - vždy ve středu 16.00-17.00 hodin.(možno dát si zdarma kávu a povídat si o různých tématech dle návrhů příchozích)

 Úřední hodiny: úterý a čtvrtek 9.00 - 14.00; středa 14.00 - 16.00 hodin 

SLOVO Z HESEL JB NA BŘEZEN 2019 

Upněte se srdcem k Hospodinu a služte jen jemu.  1. Sam.7,3

Samuel se stává soudcem v Izraeli a protože byli v bojích s Pelištejci, vede je k pokání: Odstraňte ze svého středu cizí bohy, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jen jemu". Dnešní doba přináší mnoho pokušení sloužit jiným bohům než je Bůh Hospodin a také dnešní boží lid tomuto pokušení podléhá. Ježíš v evangeliu říká, že naše srdce je tam, kde je náš poklad. Je to jednoduchá diagnoza. Každý si ji sám může stanovit v tomto času postním. (fil)

Večerní písně a chvály v Husově domě ve středu 27.3. od 18.00 hodin

Některé možné chvály - příprava:  Ať Boží sláva zní; Bůh je síla má;  Bůh je věčný Bůh; Do stínu křídel tvých; Duch a nevěsta; Chci oslavovat svého Pána; Chvalte Hospodina; Jak dobré a utěšené; Jsme děti tvé; Naplňuj mě Duchem svým; Nové stvoření;  Nyní pokloňme se před Pánem; Spoj nás v jedno  Pane; Taize (Laudate omnes gentes, Magnificat, Ubi caritas); Velmi se raduji z HOspodina; Vyvyšuji Tebe Pane; Vzývám a slavím Tvé jméno; 

Zatím takto,na místě bude i zpěvníček ( s notama či akordy) 

PRODEJ DÁRKOVÉHO ZBOŽÍ 

Keramika - také s křesťanskou tématikou. 

(křížky, hrnky, reliéfy aj.) 
 
Koupí pomůžete hendikepovaným lidem z CHD NAZARET.  a Chelčického domova s.L.

Vždy v úřední hodiny.



  

          Neslavné výročí patnáctého března

   Před pár dny jsem se začetl do vzpomínek mého dědy Matěje Filipa na dobu mládí i dobu pozdější, kdy začal hospodařit, přestavoval dům i vychovával s pracovitou manželkou Kateřinou svých pět dětí.  Ta vzpomínka  zahrnovala i smutnou zmínku o dědově mladším bratru Františkovi, který vykrvácel na bojišti první světové války. Sám děda prošel jak italskou tak ruskou frontou...Celý život si pak nesl vzpomínku na krutou podobu války i smutek po svém bratru, který padl v pouhých devatenácti letech. Jeho jméno je uvedeno na pomníčku v naší obci Jivno mezi dalšími  takto zbytečně zahynulými muži. V celé naší republice jsou rozsety podobné pomníky na připomínku těchto tragedií. Odhadem se dnes uvádí na dvě stě tisíc padlých v této válce se zemí českých.

      Je zřejmě vícero důvodů, proč podobné pomníčky  nepřipomínají všechny oběti druhé světové války. Přitom příběhy zahynulých občanů Československa jsou často hroznější i tím, že mezi nimi bylo mnoho žen, dětí a starých lidí. Podle posledních bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí  německého nacismu zhruba 343 tisíc osob. Nejsou započteni ti, kteří zemřeli po osvobození na následky útrap okupace.  (Také nejsou započítáni sudetští Němci, kteří padli v řadách německého wermachtu na východní či západní frontě.)  

     Je tomu letos již osmdesát let ode dne patnáctého března, kdy začala zřejmě nejtemnější kapitola našich novodobých dějin. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava bylo obyvatelstvo podrobeno teroru německé okupační správy.  Gestapo ihned na začátku okupace pozatýkalo vedoucí sociální demokraty, komunisty, německé emigranty a veřejně činné antifašisty. Popravy začaly hned po 15.  březnu 1939. Dalším okruhem lidí určeným k likvidaci byli Židé, Romové a česká inteligence. Popravovalo se nejen za odbojovou činnost, ale také například za poslouchání zahraničního rozhlasu. Po vyhlášení stanného práva docházelo k masovému zatýkání a brutalitě, která měla zlomit český národ.  Známe  osud vesnic Lidice, Ležáky či Javoříčko. Mnoho vypálených vesnic se zmasakrovaným obyvatelstvem bylo také na Slovensku. Teror se stal zcela nekontrolovatelný na samém sklonku války. Událo se mnoho masakrů a odhadovaný počet  obětí takzvaných pochodů smrti činí deset tisíc osob.

     Patnáctý březen bychom každý rok měli prožívat v pietní vzpomínce na všechny, kteří během  německé okupace trpěli a zahynuli. A s pocitem vděčnosti k těm, kteří se proti brutálnímu násilí postavili i za cenu oběti vlastního života. Kéž se takové doby už nikdy nebudou opakovat v naší zemi ani jinde ve světě.

                                                                                                                            Karel Filip