Kázání


Kázání v Husově domě – 8.4.2018 Téma : Blahoslavení, kteří uvěřili... a Všichni, kdo uvěřili byli jedné mysli a jednoho srdce. Písně: 331; 127-NZ; 296; Přímluvy: Zbyněk Holub /61); Miroslav Lenc (63) Ladislava Tachecí '(22) Oznámení: ČZ; doporučení; úterý 12.00 zpívání pro radost; středa -káva o čtvrté – 16.00 ; biblická hodina – 17.00; neděle: bohoslužba 10.00


Milí přátelé, sestry a bratři, příběh o nevěřícím Tomášovi může mít vícero výkladů- Buďto ten, že Tomáš byl nedůvěřivý a pro nás špatný příklad. Anebo je jen zdravě pochybující???Vždyť pochyboval pouze proto, že při Ježíšově prvním zjevení se apoštolům u toho nebyl.A pak když se za týden Ježíš zjevil učedníkům znovu a Tomášovi ukázal své ruce a řekl, aby Tomáš vložil ruku do jeho rány ve svém boku – tak přeci již Tomáš nepochybuje a říká své vyznání: ? Můj Pán a můj Bůh! Vlastně není o nic horší než ostatní apoštolové. Vždyť málokomu se Ježíš osobně zjeví. Ježíš tuto jeho nedůvěřivost – běžnou lidskou vlastnost využívá, aby ukázal že budoucí křesťané budou mít přeci jen jinou pozici než apoštolové .“Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli a přeci uvěřili.“ Budoucí křesťané budou žít ze svědectví svých přechůdců ve víře a ze svědectví Písem, hlavně evangelií. My křesťan é jsme v Ježíšových očích blahoslavení... To je zvláštní pocta. Právě proto ale má být uvěření akt svobodné vůle. Bylo selháním církve, když byli lidé k víře nuceni násilím či nějakou manipulací. To, věřím, Ježíšovi radost nedělá.


Situace apoštolů je však poněkud jiná než všech dalších budoucích křesťanů. Prožili velký šok a zklamání z Ježíšova ukřižování a proto jim se musel zjevit osobně, aby znovu nabyli naději a víru. Tak to vlastně pokračovalo každý týden až do Ježíšova nanebevzetí. Co však Ježíš udělal pro naši naději a víru? Četli jsme ve skutcích že: „Boží moc provázela svědectví apoštolů a na všech spočívala veliká milost“. Tak to pokračovalo po mnoha generacích a po naši dobu. Jak se projevuje tato moc a milost Boží? Někdo možná řekne, že zázraky. Ano zázraky se dějí. Ale jen jako výjimka z pravidla , jako takové třešničky na dortu Kdyby každý uvěřil na základě zázraku, tak by to bylo na úrovni zjevení se Ježíše apoštolům a to by pak neměl proč nás blahoslavit. Ježíova moc a milost se projevuje především skrze svědectví Božího slova – evangelia. A také působením Ducha svatého v našem srdci. To je totiž největší zázrak ze všech – totiž proměna lidského srdce. V tom se projeví nejvíce Boží moc a milost, když se evangeliu otevře lidské srdce. To je nejen tajemství ale také největší a pro naše životy nejpotřebnější zázrak ze všech. Jak se ten zázrak projevuje? Především tím, že se natolik různí lidé – křesťané ve společenství dokážou shodnout. Ve Skutcích jsme také četli: Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí.“ Tyhle pokusy v dějinách tu byly vícekrát, ale málokdy vydržely delší dobu. Možná proto, že chyběla právě jednota myslí a srdcí. To nejdůležitější v křesťanském společenství je, že všichni mají Ježíše Krista za Pána svého života. Také to, že k sobě pociťují křesťanskou lásku – agapé. Pak se i sociální solidarita dostaví také – jaksi spontánně. Četli jsme teď na biblické příběh holčičky Lindy, kterou maminka posílá k chudým sousedům. Linda se předtím radovala, že maminka peče její oblíbené sušenky a najednou byla zklamaná, že to vše je vlastně určeno pro tu chudou rodinu. Ale poslušně tedy jde. Ráda by jeden kusek zlatavé sušenky cestou snědla, ale když ona ta její oblíbená jahodová marmeláda je zvlášť ve skleničce a to by se poznalo, kdyby ji načala. Pak zaklepe a předá napečené dobroty a slyší od té sousedky – maminky čtyř dětí, jak je vděčná, protože právě vůbec nevěděla co dá dětem k jídlu. Její muž jí opustil a oni se nedávno museli přestěhovat do tohoto malého domku a ona nemůže najít práci...Když Linda doma vyřídila poděkování a také co slyšela u sousedtů, tak maminka řekla: Vidíš měla jsem takové zvláštní nutkání je nějak potěšit a alespoň teď víme o jejich těžké situaci. V neděli se poradíme ve sboru jak jim pomoci. Víš co, ještě připravím nějaké jídlo a ty jdi prosím a vykopej na zahradě nějaké brambory. A Linda si při kopání brambor náhle uvědomila, jak velkou úrodu jim Pán Bůh dal a vůbec nebude vadit, když se rozdělí s těmi, kteří to potřebu jí. A už jí nemrzelo, že přidalado tašky další skleničku své nejoblíbenější jahodové marmelády. Brzy nato už odnášela k sousedům tašku s připraveným jídlem a dalšími potravinami. A věděla, že i lidé ze sboru až jim to maminka v neděli řekne, té rodině určitě pomůžou.

O čem přemýšlet nad dnešním slovem? Nejprve o tom,že jsme Ježíšem blahoslavení, protože jsme neviděli a přesto uvěřili.. Také mějme na mysli, že mezi námi nikdo nemá trpět nouzí. Vždyť sami máme víc než potřebujeme. A třetí důležitou věcí, i když ne vž dy lehkou je, že máme být v našem křesťanském společenství jedné mysli a jednoho srdce. Můžeme se rozcházet v názorech na politiku, kulturu, sociáílní uspořádání, ale v tom podstatném – ve víře v našeho Pána Ježíše Krista a ve vzájemné lásce kéž jsme jedné mysli a jednoho srdce. AMEN


Kázání Boží Hod velikonoční 1.4. 2018 Téma: Máří Magdalena, promluva ke křtu

Písně: 260, NZ – 147 – Všichni žízniví , NZ – Vyvyšuji tebe Pane ; 146 Modlitba 23/6

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš přišel do našeho světa s jasným posláním. Přišel napravit to, co jsme my lidé svým hříchem pokazili a zachránit nás před Zlem, nemocemi i před smrtí. Přišel nás spasit.A také přišel napravit naše životy, proměnit je, dát jim smysl a zároveň je učinit užitečnými pro druhé. Máme se znovu narodit – a to nejde bez toho, aby se proměnilo i naše chování. Vlivem Ježíše Krista se však může proměnit i společnost kolem nás. Máří Magdaléna je hříšná žena, snad to má být i ta, která obětovala vzácnou nárdovou mast pro Ježíše. Tato žena je mu tak vděčná za to, že ji odpustil a dal novou naději,takže Ježíše věrně doprovází. A Ježíš její věrnost a lásku přijímá. Tehdy to bylo zvláštní, vždyť žena byla podceňována, nebyla stavěna na roveň muži. Ježíš to mění, vede s ženami teologické rozhovory, zastává se jich, ženy jsou v jeho doprovodu a po jeho vzkříšení je tím, s kým jako s prvním hovoří žena– Máří Magdaléna ,A tak dnešní feministky by se možná měly učit z Nového zákona, že Ježíš to byl, kdo nenápadně avšak nezakrytě dává ženám svobodu a důstojnost. Je smutné, že církev se v tomto Ježíšem neinspirovala, ale naopak ženy dál často podceňovala. Ano, určitě byla vždy velkou záštitou žen Panna Marie matka Ježíšova. Je to však spíše úcta k ženě jako matce. Dnešní velikonoční příběh hovoří o poctě obyčejné ženě Máří Magdaleně. Jí poctil vzkříšený Ježíš nade všechny ostatní lidi, i nad své učedníky tím, že se jí dal jako první poznat. Tím, že s ní hovořil, tím, že utišil její pláč. Jak nádherně muselo v srdci Máří zaznít to Ježíšovo oslovení, když jí řekl: Marie! Pak jej poznala a odpověděla: Rabbuni, což znamená Mistře.

Milí přátelé, milá Ivo, dnes je zvláštní den ve Tvém životě. Jsi odhodlána přijmout křest. Svátost křtu dospělých je tu pro ty, kdo po ní ve svém srdci touží. Je známý text ze skutků apoštolských, kdy etiopský dvořan říká apoštolu Filipovi: Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Biřmovanci si volí svůj životní text. Možná by to tak mělo být i u těch, kdo jsou křtěni v dospělosti. V obřadu to však není. Proto jsem přichystal dva texty z Nového zákona, které bych ti rád věnoval na další cestu životem. Tomu prvnímu se také říká evangelium v kostce (údajně to takto řekl Luther) Jan 3,16. Já jej teď řeknu (možná 2x) a nebudu k němu nic dodávat. Není zapotřebí. Je v něm celý smysl evangelia - v překladu radostné zvěsti.

Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 

Pak je tu ještě jeden text, který by Ti mohl v životě být velkou pomocí, jak tomu bylo už u mnoha lidí v průběhu věků. Jsou to Ježíšova slova z evangelia Matoušova (11,28): Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Vzpomínám si Ivo dobře na ten podvečer, kdy zazvonil telefon u mě doma a ozval se hlas,dnes vím, že tvůj, který po úvodním představení, možná, že jsi řekla i od koho máš mé číslo... se mě zeptal jestli vím, kdy už bude jaro?“ Bylo to někdy v březnu, možná že začátkem dubna, dost možná, že to byl rok, kdy Nohavici složil píseň o ladovské zimě. Vím, že jsem začal rychle přemýšlet, co mám říct, abych si nevymýšlel, protože jsem cítil, že ti na tom určitě moc záleží. Tak jsem to nakonec slíbil, že určitě jaro bude a že u nás v diakonickém zařízení, kde jsem tenkrát pracoval - je vlastně jaro pořád.... Tak jsem z toho nějak takhle vybruslil. Hlavně jsme se ale domluvili, že se k nám pojedeš podívat. A tak jsem tě začal vozit k nám do Denního centra...Od té doby se tedy známe a já se až potom dozvěděl, že tvůj telefonát byl v době, kdy jsi měla hodně špatné myšlenky...Mezitím uplynulo snad patnáct let a přišlo víc než patnáct jar, protože si myslím, že jich bylo víc než těch kalendářních.. Tvá dcerka vyrostla a vystudovala a máš krásného vnoučka. A také máš zničeho nic vedle sebe vzácného člověka – Láďu, který je tu i dnes po Tvém boku, aby se stal kmotrem při Tvém křtu. A svým křtem dostáváš ke svým blízkým a přátelům ještě jednoho přítele nad jiné vzácného. Toho, který ví, co tě trápí a tíží, proto tě zve k sobě právě když jaro se opožďuje a břemeno se zdá příliš těžké a k neunesení. Je to Pán Ježíš. U něho můžeš odkládat břemena a odpočinout před další cestou. Při bohoslužbě, četbě či poslechu Písma, při tiché modlitbě, pří zpěvu písničky..Tak jako my všichni..Kéž Tebe i nás Bůh provází a dává nám novou sílu i radost. Amen

Kázání v neděli  11.3.2018 (4. Postní)    Téma:  Kristus vyvýšen naší vírou v Něj  Písně: 20;  Vyvyšuji Tebe Pane - NZ; 53;   Přímluvy: Šárka, Matouš,M. Brožková,  Tomáš Polívka (45); Jaroslav Tachecí (46); Jan Gálik (21);  Tomáš Komárek (34) Modlitba 9.3. Oznámení: zájem o kraslice- hlásit se u mne; Úterý – zpívánky 12.00 hodin, Středa – káva o čtvrté , biblická hodina 17.00; ne-bohosl. -10.00 Zahladil jsem jako hustý oblak přestoupení tvá a jako mrákotu hříchy tvéIz44,22

Milé sestry a milí bratři, součástí dnešního čtení z evangelia je věta: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný“. Říká se o ní, že to je evangelium v nejmenší možné zkratce. Luther prý říkával: Evangelium v kostce.  Pak je tu onen příběh s jedovatými hady. Bůh Hospodin je poslal na nevděčné Izraelity, když zapomněli, že je vyvedl z egyptského otroctví a stěžovali si na podmínky své pouti za svobodou.  Možná, že řekneme, že mohl Bůh volit nějakou mírnější výchovnou metodu. Ale nic s tím nenaděláme. Ať už řekneme, že to byl boží trest anebo boží dopuštění (třeba je Bůh do této chvíle před hady chránil?) tak to vyjde nastejno.  Źidé náhle litovali svého reptání a nevděčnosti a žádali o Mojžíše o přímluvnou modlitbu… On je nakonec nezbavil hadů, ale zachránil je před smrtelným hadím uštknutím. To je zajímavé, že v tu chvíli přestal být had symbolem zla, ale dobra…Když se na něj uštknutý člověk podíval – byl zachráněn.

Tento příběh si Ježíš vybral, aby předpověděl jakým způsobem On zachrání lidi od smrti věčné. Totiž, že bude také vyvýšen – předvídá už zde svou smrt ukřižováním. Proto když se podíváme na kříž ať už jednoduchý symbol nebo s Ukřižovaným, vzpomeňme si na to,  že ten vyvýšený Kristus je tím, kdo nás ochrání před každým hadím uštknutím. Uštknutím toho Zlého –s velkým Zet –tedy před hříchem,  pokušením, selháním i smrtí. Tedy jak je to ostatně i  v tom příběhu Izraelitů na poušti naznačeno- neochrání nás před uštknutím těmito zly, ale před jejich důsledkem, kterým může být smrt časná i věčná. V našich životech selháváme, ale nezapomínejme se vždy podívat na vyvýšeného Krista. Vlastně kříž či krucifix je pouze symbolem.  To vlastní vyvýšení Krista můžeme udělat pouze a jen svou vírou v Něj.  Jak je to ostatně i v písničce, kterou teď po kázání budeme společně zpívat: „Vyvyšuji Tebe Pane nad tímto dnem, vyvyšuji Tebe Pane nad každým člověkem, vyvyšuji Tebe Pane, nad vším co stvořeno jest, vyvyšuji Tebe Pane i nad svým životem….“ Ta poslední věta je velmi důležitá. Četl jsem příběh slovenského chlapce, kterému říkali Ďurčo. Ještě mu nebylo ani čtrnáct let  a už se chtěl se svým otcem vydat na cestu. Otec chodíval po vesnicích široko daleko a nabízel rukodělné vyřezávané výrobky, se kterými už mu Ďurčo také pomáhal, také spravoval staré hrnce – zkrátka vydělával jak se dalo. Nechtěl ještě syna vzít s sebou, ale ten měl takové heslo, kterým ho nakonec přesvědčil –říkal: Jsem velký a silný. Jednou jeho otec zůstal kdesi ve vsi, protože po něm chtěli více práce a Ďurčo si prosadil, že on sám bude putovat po vesnicích a nabízet jejich zboží. Jsem velký a silný – tak přesvědčoval svého otce až mu to povolil. Jenže, když se vrátil byl silně nachlazený a brzy nato onemocněl. Otec musel jít dál a protože v té vesnici žila jedna osamělá paní, která se k nim pěkně chovala, nakonec se nechal přesvědčit a nechal Ďurča u ní s tím, že se za dva týdny pro něj vrátí.  Doktor nakonec zjistil, že chlapec má silný zápal plic. Několik dní jen blouznil v horečkách. Když pak se trochu zotavil paní mu čítala různé příběhy z Bible. Nejraději měl ten o dobrém pastýři, ale také o marnotratném synu ..Jen příběh o ukřižování Ježíšově mu připadal smutný. Paní se jej zeptala jestli ví co ve svém blouznění celou  dobu vykřikoval? Nevím odpověděl Ďurčo. Křičel jsi v horečce : Jsem velký a silný.  A přitom jsi byl vlastně úplně slabý a bezmocný. A vidíš ten ukřižovaný Ježíš byl zdánlivě bezmocný a slabý a přitom je vlastně tím nejmocnějším Pánem celého světa. Vyslyšel i naše modlitby za tvé uzdravení a chce být i tvým dobrým pastýřem. Když se otec vrátil pro Ďurča, ten dostal od hodné paní jako dárek Nový zákon. Stal se věřícím křesťanem. Už neříkal: Já jsem velký a silný. Ale svědčil a vyvyšoval slovy i skutky  velkého a silného Pána Ježíše Krista – pána i svého života.   AMEN





Kázání v Husově domě v neděli 3.12.2017  Přímluvy:Marie Pražáková (86);  Nemocní a lidé bez domova.

Téma :Co vám říkám, říkám všem...  Izajáš 64,1-9; 1. Kor. 1,3-9; Marek 13,24-37  Dal každému odpovědnost za jeho práci.

Sestry a braři, závěrečná slova z dnešního evangelního čtení jsou: Co vám říkám, říkám všem. Bděte! Pán Ježíš, který hovoří ke svým učedníkům - rozšiřuje platnost svých slov na všechny - na každého člověka. Tedy na každého jednoho z nás. Máme bdít, protože nevíme kdy přijde hodina našeho odchodu z tohoto života a světa... Pán Ježíš ilustruje potřebu našeho bdění příběhem člověka, který je na cestách (to je On sám) a než opustil svůj dům , dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci...  Dal každému odpovědnost za jeho práci.. Je to podobné jako s hřivnama. Každý má odpovědnost za to co může a má konat. Znáte to možná také ze svých zaměstnání... Když nějaký odpovědný pracovník odchází například do důchodu anebo na jiné místo a záleží mu na tom, aby jeho dílo dál dobře pokračovalo a hledá někoho, kdy by to pokračování měl na starost - tak hledá především někoho odpovědného.   A toho navrhne na své místo. S Pánem Ježíšem a s námi je to podobné, ale v něčem odlišné.Totiž všichni jsou zde voláni k odpovědnosti. Respektive všichni budeme k odpovědnosti voláni.            Řekli jsme si již minulou neděli, že Ježíš je ten pravý pastýř, ale zároveň je také soudce . Také je psáno, že před Ním poklekne každé koleno. Ať už je člověk v tomto životě kýmkoli jednou bude nucen před Ježíšem pokleknout. Pokorný věřící člověk ví o milosti Kristově, na kterou se může odvolat, ale to neznamená, že bude žít neodpovědný život. Máme si být vědomi svých obdarování a jimi sloužit svým bližním. Pravdou je, že pak má člověk trochu víc práce, protože na něj ostatní lidé z jeho blízkosti mají snahu více naložit. To pak záleží na naší moudrosti, abychom se nenechali lidmi využívat tam, kde oni sami mají mít odpovědnost za svůj život.

 Jestliže tedy přinášíme dnes evangelium - máme mluvit o obou stranách mince. Ano Ježíš je milující pastýř, který dává život za své ovce. Ale On je také Soudce. A každý člověk má na seb e vzít odpovědnost za svůj život. Jak Ježíš říká: Za svou práci.  A když jsme odpovědní tak na nás často přichází hodně práce. Znám to ze své zkušenosti. Nikdy jsem nebyl vůdčí typ, ale posledních třicet let před důchodem jsem byl ve vedoucích pozicích. Aniž jsem o to usiloval. Pravda nebyly to vedoucí pozice s velkou prestiží a velkým platem. Na druhé; straně si uvědomuji,  že jsem občas na sebe v životě bral i nadbytečně odpovědnost za jiné. Že jsem se více nesnažil jim nechat jejich vlastní odpovědnost. A člověk pak tahá z vody ty, kteří se stále znovu topí a přitom už by dávno měli umět plavat.

Z dnešního slova si zapamatujme alespoň dvě naučení: Pán Ježíš je nejen pastýř, ale On je také soudce a jednou přijde s velikou mocí a slávou. Církev dříve více zdůrazňovala že Ježíš je Soudce. Dnes možná se to přehouplo na druhou stranu a mluví se více o Ježíši jako milujícím pastýři. Platí však vždy obojí. Proto i pro nás platí Ježíšovo: Bděte!

Tím druhým naučením je ta věta: Dal každému odpovědnost za jeho práci.  Máme žít odpovědný život. A k té odpovědnosti vést i ty, kteří jsou nám svěřeni. Jeden muž vždycky říkal své manželce: Jdi do kostela a pomodli se tam za nás za oba. Přátelům říkal: Já do kostela nechodím - manželka tam chodí za nás oba. Jednou v noci se tomu muži zdál sen. Stál se svou manželkou před branou ráje a čekal, až budou vpuštěni dovnitř. Po chvíli se brána otevřela a ozval se hlas, který řekl jeho manželce: "Můžeš vstoupit za oba dva." Žena vešla dovnitř a brána se za ní zavřela. Na muže ten sen tak zapůsobil, že se probudil. Ale jaké pak překvapení čekalo  na manželku,když se před ní v neděli ráno objevil svátečně oblečený se slovy: "Dneska jdu do kostela s tebou."    Kéž bereme tedy na sebe odpovědnost za svůj život za vše co děláme. A kéž to slovo o odpovědnosti za svůj život dokážeme vlídně sdělit i svým blízkým. Amen.



Ezechiel 34,11-16; Efezským 1,15-23; Matouš 25, 31-46 

Kázání - neděle 26.11.2017

Sestry a bratři, pastýř a zároveň soudce, tak se jeví předpovězený Mesiáš proroku Ezechielovi. "Sám budu pást ovce své a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit...."

Pán Ježíš mluví o posledním soudu vícekrát. Některé tyto texty jsme si připomněli i o minulých nedělích. Náš dnešní text má navíc velkou přednost v tom, že nabízí cestu jak u Ježíšova soudu obstát.  My často nosíme v srdci své nejbližší a pro ně bychom se někdy mohli tzv. rozkrájet.A to je v pořádku. Zvláštní naši péči potřebují malé a nejmenší děti Ti jsou vpravdě také nepatrní či maličcí, jak je někdy překládáno. "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili." Kdo jsou ale všichni ti nepatrní (maličcí) podle Ježíše? Hladoví, kterým můžeme dát najíst. Tělesně, ale i těm, kterým prokážeme spravedlnost, protože hladoví po spravedlnosti.  Žízniví,jsou ti, kteří opravdu mají tělesnou žízeň, ale jsou to také ti, kteří žízní po pravdě (tedy v posledku po živém Bohu - po Kristu). Ti, co jsou na cestách anebo také nemají domov ... A těch v poslední době přibývá.. Nazí - ti, kteří toho mají málo, kteří strádají nedostatkem - nevychází jim rozpočet..Můžeme jim pomoci, ale nejen penězi, ale i radou, podporou, přímluvou.... Jsou to nemocní - často v úzkosti, kteří potřebují útěchu, naši návštěvu i blízkost. Sem patří i duševně zranění, ti všichni potřebují naši návštěvu.  Není dnes tak jednoduché navštívit někoho ve vězení - vlastně ani pro faráře, ale i my všichni se s něčím takovým můžeme setkat - protože vězením může být například pro vozíčkáře i jeho byt, pro nevidomého jeho nevidomost, pro neslyšícího jeho horší schopnost komunikace atd.. Proto vězme, že nemusíme po těch "maličkých a nepatrných" pátrat - jsou totiž všude kolem nás, potkáváme je aniž si to uvědomujeme. A nejkrásnější je, že v každém z nich můžeme potkat Krista. 

Budeme teď desátého prosince uvádět v našem sboru zdramatizovanou  povídku L.N.Tolstého Martinovy vánoce. Švec Martin žije sám ve svém sklepním bytě (zemlance) a po životních neštěstích (ztráta ženy a dětí) našel na radu moudrého starce útěchu v četbě bible a modlitbě. A jednoho dne když četl příběh o pohoštění nepohoštění Ježíše u farizeje, uslyšel hlas: "Zítra k tobě přijdu!" A tak celý den při své práci vyhlížel vzácného hosta - Krista. Mezitím nasytil, napojil, ošatil i obdaroval penězi i dobrým slovem několik lidí,kteří přišli k jeho obydlí.  Když pak večer přemýšlel nad Písmem, jak to,že k němu Pán nepřišel,zrak mu padl na text právě ten dnešní z Matoušova evangelia: "Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě. O kousek níž našel.: " To co jste učinili nej-menšímu z mých bratří,učinili jste mně."

A tak Martin poznal, že k němu toho dne opravdu přišel Spasitel a on že ho dobře pohostil.                                                                                                                                                    Amen

Kázání při bohoslužbě v HD 19.11. 2017

Kázání 19.11. Milí přátelé, sestry a bratři, Hospodář přichází a rozděluje hřivny. Klidně můžeme říci TALENTY. Neboť české slovo talent je odvozeno z řeckého slova talanton , což se česky překládá jako hřivna.  Byla to původně jednotka hmotnosti a zřejmě stříbra.   Nedostávají všichni stejně, tak dokonalý svět Bůh stvořit nemohl, protože už by to nebyl svět svobodných bytostí,ale nějakých loutek.  Takže ani tak v posledku nejde o to, kolik a jakých talentů člověk dostal, ale o to, co s nimi udělá. Jestli je využije a to k dobrému sobě a svým bližním a tím i k Boží chvále, anebo je zakope. Ten obraz zakopání koresponduje i s obrazem tmy a světla u apoštola Pavla. Když zakopeme své talenty - zůstanou ve tmě a náš život v podstatě také.. Vy však jste synové světla a synové dne.  Tak to říká  apoštol Pavel. a to je slovo, které nás má povzbudit..   Ti kdo  jsou si vědomi svých obdarování, tedy svých talentů - ti přemýšlejí jak své nadání využít - využít však svůj talent jen pro svůj osobní prospěch  je jen první krok k jejich využití, následovat má krok další a totiž podělit se o své obdarování s jinými lidmi. Náš první patriarcha Karel Farský  říkával: Kdo žije jen sám sobě, ten jakoby vlastně ani nežil.  Naše obdarování, naše talenty jsou pro křesťany k  dvojího druhu. Ty první jsou ty, které jsou jakoby přirozené, má je každý člověk a rozeznává je časem on i jeho okolí. Pak je může realizovat: hudební, výtvarný, sportovní, literární , obchodní, řemeslný a mnoho a mnoho všelijakých talentů...Je dobře a podle Božího plánu, aby je člověk využil a jak jsme řekli i s tím přesahem, že slouží tím využitím svým bližním. Ale také Bohu - Bach často věnoval svá díla přímo Bohu...A vidíme, že někdo udělá z mála hodně a někdo z hodně talentu vyzíská málo...(Příklad.Helena Kellerová.)Kromě tzv. přirozeného talentu,  každý křesťan měl by rozeznat svůj talent další - totiž jak se stát platným údem křesťanského společenství - tedy Kristova těla. V listu apoštola Pavla Efezským čteme: ...a toto jsou jeho dary.: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky,  jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za učitele a pastýře, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla. ... abychom dorostli zralého lidství...měřeno mírou Kristovy plnosti.  Každý věřící křesťan je tedy údem Kristova těla, ale zároveň žádný úd v něm si nemá nárokovat výsadní postavení - to také víme od apoštola Pavla...To platí v každé církvi, i když občas je zdůrazňován rozdíl mezi postavením kněze a laika...Když však domýšlíme toto Pavlovo připodobnění - tak pro to nenajdeme žádný základ a oddůvodnění...Každý křesťan je tedy volán k účasti na těle Kristově. Nejen při Večeři Páně, ale prakticky svým vlastním životem. Najít v těle Kristově své místo.  Proslulý obraz  od Hanse Memlinga v severoněmeckém Lubecku , který naštěstí nezničil velký požár  při bombardování ve velikonočním týdnu 1942, kdy jej zachránil nějaký neznámý voják ještě se svými přáteli. Na tom obrazu je zvláštní, že představuje ukřižování Ježíše Krista.  a je zaplněn mnoha postavami , žoldnéři, zvědavci , klečící ženy , někdo z apoštolů...Ale přímo pod křížem je volné místo, jakoby malíř chtěl položit otázku" Co myslíš, kdo se má na to volné místo pod křížem postavit?  Amen

Sledujte nás na


Kázání při bohoslužbě v HD 20.8.2017  Dům modlitby pro národy

Texty: Izajáš 56, 1. 6+-7;  Římanům 11, 1-2a. 29-32;  Mat. 15, 21-28  Písně: 101 ; 311; 183;   Přímluvy: Alena Staňková /59/; Milena Zborníková (74); Pavel Vítovec (66); Romana Šírová (29)  Michal Dub /22/; Ilona Kinkorová ( 71/; David Beneš (23);  nemocní

Sestry a bratři, Izrael byl (je) Bohem vyvolený národ. Toto vyvolení má své místo v Božím plánu .. Tento Boží plán však směřuje k uzdravení a záchraně celého světa – lidí ze všech národů jak to předpověděl Izajáš. Ježíš v evangeliu jakoby ještě byl poplatný  židovskému pojetí spásy hlavně pro vyvolený lid.  A přeci víme, že právě skrze křesťanství a víru v Krista se zvěst o spáse rozšířila do všech končin světa s tím, že se vztahuje na každého člověka na Zemi. Když sledujeme v Bibli celý příběh lidstva, tak rozeznáváme jednotlivé etapy tohoto Božího plánu a to jak na sebe navazují. A vidíme, že Ježíš není bořitel starých pořádků, On jen vše mění a činí nové…. Ježíš, který plní vůli Otcovu, staví nový svět na základech toho starého. Připomíná mi to přestavbu Domečku v Trhových Svinech, která započala před bezmála sedmnácti léty. Původně jsme měli v plánu udělat jen malé podkrovní místnosti na půdě starého domečku., ale pan architekt navrhl přistavět celé patro a zdůvodnil to.  Předpokládalo to více než dvojnásobné náklady, ale odhodlali jsme se.. A pak, když už přestavba započala, museli jsme ubourávat některé nepevné zdi, místy až k základům respektive k soklu. Raději jsem tehdy udělal sondu jak hluboké jsou základy a když jsem zjistil že místy  jen 40 – 50 cm, tak jsem se vyděsil a přivolal statika. Ten vše prozkoumal a pak mě však uklidnil: Ty základy jsou zakopány v pískovcovém podloží a to je v podstatě skála. A tak jsme mohli začít stavět.  Základy křesťanství jsou také položeny na skále a jsou to ty samé základy jako má židovství… Křesťanství mělo na čem stavět a to Ježíš respektoval, když říkal, že byl poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jeho postoj se nám může zdát trochu tvrdý, ale ve skutečnosti On jen připravoval ten starý dům k přestavbě. Nechtěl jej zbořit a začít na zelené louce. Základy zůstaly stejné a to co bylo nosné z té minulé stavby , zůstalo i v novostavbě. Ježíš věděl, že po Jeho odchodu se začne evangelium šířit do celého světa, věděl také, že všechno má svůj čas.  Proto zpočátku nereaguje na ženiny prosby. Až když učedníci otráveně říkají: „Zbav se té ženy, vždyť z a námi křičí“ tak reaguje tím, že se ženou začne hovořit. Už to nebylo v jeho době obvyklé.  A pak to dopadne tak, že žena se nedá odbýt jeho zdánlivou příkrostí a stane se to co už tolikrát předtím a poté – Ježíš uzdravuje její dceru a chválí ženu za její velkou víru.  On zná Boží plán a jeho načasování : nejprve vyvolený národ a pak celý svět…Jako už tolikrát – Ježíš ví co je to výjimka z pravidla. To je to, čím po celou dobu svého působení zlobil zákoníky a farizeje. Ví co to je odstranění tvrdosti zákona . (Finanční úřad a moje zkušenost z dvojnásobného zdanění).. (Spory o amnestii presidenta republiky). Byla by škoda, kdyby vymizela tato možnost odstranění možného pochybení soudů. Je to nakonec odpovědnost presidenta republiky.

Ve vztahu k židovskému národu se občas ocitáme ve dvou krajnostech. Buď jsme jako křesťané příliš kritičtí a v dějinách z toho vzniklo mnoho zla a utrpení. Není ale správné tento národ vyvyšovat nad jiné. Ještě jedna věc mě v Izajášově proroctví zaujala: Totiž, že mluví o posledním čase a mluví stále o národech. To je to, co bychom si měli my křesťané stále uvědomovat, totiž, že kdykoli když se vBibli mluví o tzv. nadnárodních celcích - říších (svazech či uniích chcete-li) – tak to vždycky špatně dopadne.Vzpomeňme jen na Babylon nebo říše perskou či římskou a také na Zjevení Janovo…

Pro náš život je dobré vědět, že všechno má svůj čas. A také, že máme umět udělat výjimku z pravidla. Když na nás někdo naléhá s žádostí o pomoc – zastavme se a vyslechněme jej – jako to udělal Ježíš. Amen.





Kázání 9.7.2017    Bohoslužba k uctění památky MJH  Téma: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?      Písně: 20; 62 – NZ; 164;   Přímluvy:  za úctu k tradicím lidu této země,  za sestry a bratry – Hana Bubleová (63); Marcela Kociánová (65); Marie Kubešová (79)  Oznámení: v úterý dvě přípravky k biřmování (Karel a Martin) ve středu setkání biřmovanců při zpěvu a při táboráku.… v 18.00 hodin. V neděli bohoslužba od 10.00 hodin.

Sestry a bratři, americký písničkář Bob Dylan napsal kdysi píseň S Bohem na naší straně. Myslel jsem původně, že je to  myšleno vážně, jako že si tehdejší písničkové  protestní hnutí přivlastňuje Boha. A bylo mi to divné. To by ale nebyl Bob Dylan, aby to nebylo jinak. Bylo to myšleno jako kritika všech, kteří si právě Boha a jeho přízeň přivlastňují a přitom dokážou vyhlazovat indiány nebo rozpoutávat ničivé války nebo vytvářet obraz nepřítele, protože my máme přeci Boha na své straně…. Jak to ale myslel apoštol Pavel, když napsal Římanům: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Právě naopak. Bůh je v jeho učení na straně pronásledovaných a vystavených nebezpečí, hladu a bídě pro Krista.  Tenkrát se to týkalo prvních křesťanů. A my jsme četli v evangeliu, že to Pán Ježíš předpovídal a svým učedníkům sděloval, ale ne proto, aby je vyděsil, ale proto, aby s tím počítali a byli připraveni obstát. Pán Ježíš tu nemluví jen o okolním světě, který s křesťanstvím často bojuje jako to bylo ve starém pohanském Římě nebo v době komunismu… On  říká: Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagogách vás budou bičovat…. To znamená, že takové pronásledování věrných Kristových učedníků může nastat i uprostřed |Božího lidu.  Když si dnes připomínáme světlou památku Mistra Jana Husa, tak zároveň vzpomeňme všechny, kteří chtěli pouze být věrnými učedníky a přitom byli pronásledováni, týráni i zabíjeni za přispění církevních představitelů.  Vyvolává to dodnes pohoršení světa, ale my víme z Božího slova, že i toto se muselo stát – toto Pán Ježíš předpověděl. Neboť ten Zlý může proklouznout i do míst takzvaně kostelních, když mu dáme prostor. A ten prostor mu církev dá vždy, když se její představitelé začnou opájet mocí a bohatstvím.  Ano Bůh je na naší straně. Ale jenom pokud mu zůstaneme věrni. Tak jako Mistr Jan.

Jan Hus nebyl žádným hrdinou z pohádek. Jen bral vážně Boží slovo. A nechtěl  dělat nic proti svému přesvědčení. I u něj se vyplnilo Ježíšovo doporučení, abychom si nedělali starosti, když nás obžalují, jak a co budeme mluvit. Stejně jako později Martin Luther našel Hus ta správná slova, která zůstala stále živá a to nejen před koncilem, ale také v největší nouzi v těžkém žaláři , kde psal své listy do Čech. Ta slova promlouvají i dnes po více než šesti stech letech. Přečtěme si alespoň část z jeho listu Všem věrným Čechům..(citace)…….