Kázání

Kázání v neděli 1. července 2018 v Husově domě   Písně:  147; NZ- 147 nebo 127 nebo 145; 95;

Téma: váš přebytek pomůže jejich nedostatku;  Řekl, aby jí dali něco k jídlu; Modlitba  : 17/9 Přímluvy: Helena Hanzlíková (81); Vojtěch Bíca ( 74); Stanislav Skotnica (53); Tereza Hubená (25); Oznámení:  středa – Čaj o čtvrté;  v pátek jedeme do Husince na slavnosti MJH;  v neděli bohoslužba od 10.00 s připomínkou památky MJH.  (dětský program?)

Sestry a bratři,milí přátelé! Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. To píše apoštol Pavel do Korinta.  Je to už bezmála dva tisíce let a přeci se nepodařilo tato slova naplnit a to dokonce ani v zemích tzv. křesťanských.. A když se tak nějak po svém chopilo téhle myšlenky komunistické hnutí, tak to nefungovalo. Apoštolu totiž nešlo o zavádění nějaké rovnostářské společnosti. Spíše o to, aby si lidé navzájem pomáhali a byli naplněni soucitem s bližními, kterým se právě nedaří. Socialismus nakonec stejně nebyl úplně rovnostářský, a hlavně neumožnil plně využít tvořivost lidí. Jejich obdarování. Současná naše společnost je pseudosocialistická a pseudokapitalistická zároveň. Na straně jedné sociální dávky, které  je možno  zneužívat a na straně druhé rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými lidmi.  Proto mi připadá ten ideál společnosti z doby prvních křesťanů stále ještě nedostižný. Kdo může ať pracuje. Komu se daří, ten se podělí s ostatními . Svůj přebytek si nenechá jen pro sebe. Jak píše apoštol: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku…. Pořád však ještě žijeme v zemi, kde ty rozdíly mezi bohatými a chudými nejsou tak bolestné jako mnohde ve světě. Díky za to. Neztrácejme však nikdy náš ideál, protože doba je taková, že se opěvuje úspěch a bohatství. Křesťanství nás však vede k soucítění s našimi bližními.

O tom nám svědčí i dnešní evangelium a příklad našeho Pána Ježíše Krista.“ ..a řekl, aby jí dali něco k jídlu.“  Zkusme si představit tu situaci, kdy Ježíše stále obklopují velké zástupy lidí. Poslouchají jeho slova a vidí jeho velké činy, nyní dokonce vzkříšení  děvčete – dcery představeného místní synagogy.A v téhle situaci, kdy se dějí tak velké věci  Pán Ježíš se stará tou soucitnou větou: „Dejte jí něco k jídlu.“

Uvědomil jsem si jak často  i já mám problém, že když dělám něco zdánlivě důležitého, zapomínám si všímat potřeb lidí okolo mne.  Něco zkrátka řeším a mám v tom nějakou důležitou roli a zapomínám se vcítit do pocitů a potřeb blízkého člověka, který stojí vedle mne.  To si člověk možná někdy uvědomí až později a třeba už pozdě. Tuto středu jsme měli přípravnou schůzku na setkání mládeže a já jsem se nabídl, že jednu z členek toho přípravného výboru vezmu na nádraží, aby nemusela odejít příliš brzy… Ani jsem se nezeptal , kdy přesně to jede a  protože jsem nechtěl zajíždět až k nádraží, tak jsem ji vysadil ještě dobrých čtyři sta metrů daleko. Až když jsem odjížděl a viděl jsem,  jak spěchá, tak jsem si uvědomil, že to má možná nadoraz a že jsem se jí nezeptal na přesný čas odjezdu a třeba ji pak dovezl až na místo…Naštěstí to podle odjezdu busu, který jsem pak zjistil, zřejmě dobře stihla, ale je to  příklad toho, jak zapomínám - a možná že mi dáte zapravdu, že všichni zapomínáme- být pozorní a vnímaví k potřebám lidí, třebas i našich nejbližších…. Pán Ježíš nás učí této vnímavosti celým příkladem svého života i svým slovem – evangeliem. Například  pláčem u hrobu Lazara, oceněním pozornosti, kterou mu věnuje Máří Magdalena, tím jak pečuje o jídlo pro shromážděné zástupy, napomenutím staršího syna v podobenství o marnotratném synu a našli bychom v evangeliích další a další příklady Ježíšova soucítění s lidmi.  Tak jako v tom dnešním příběhu, kdy on nechává zástup a jde s představeným synagogy za jeho malou dcerou.  Připomínám, že v tehdejší době nebyly vždy děti a ženy příliš ceněny.  A když se jej žena trpící dvanáct let krvácením v zoufalství své situace a ve víře dotkne – je uzdravena.  A Pán Ježíš místo toho, aby ji pokáral ji pochválí. A pak vzkřísí  rodičům jejich milovanou dceru.  To všechno  bereme jako úžasný zázrak.  Ale k Pánu Ježíši patří i ta věta: Dejte jí něco k jídlu. Svědčí o Jeho lásce a vnímavosti. A je výzvou i pro nás, abychom lépe naslouchali našim blízkým a všem lidem, které nám Bůh přivádí do cesty…Snažme se chápat a vnímat jejich  trápení, bolesti a starosti, zeptejme se raději zda něco nepotřebují. Třeba potřebují popovézt na autobus, pohladit, povzbudit nebo jakkoli jinak pomoci. My zřejmě nebudeme dělat tak mocné činy jako Pán Ježíš. Můžeme však - a to je  ještě důležitější - Jej napodobit v lásce a soucítění. Dokud můžeme.  AMEN

 

 

 

Kázání v neděli 24.6. 2018 v Husově domě Téma : Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?

Přímluvy : Narozeniny, za novou vládu ČR, za sněmovnu, aby neodsouhlasila manželství osob stejného pohlaví... Písně: 94; 312; 184; Oznámení: v pondělí – na Palačáku; úterý – M..L. King v Borovanech; středa: 15.00 - dernisáž ; 16.00 – čajovna; 17.00 poradna o Oslu, v neděli - ??? dětský program??


Sestry a bratři, milí přátelé, proč jste tak ustrašení, což nemáte víru? Tak se obrací Ježíš na učedníky, kteří se bojí při bouři na moři (jezeru)¨ zatímco on klidně spí....A jako by se ptal i každého z nás, protože i my se často bojíme všeho možného:nemocí svých i svých blízkých, bojíme se některých lidí, války, islámu apod. Je vlastně přirozené se bát. To jenom Nebojsa ve stejnojmenné pohádce B. Němcové s tím měl problém, protože se nebál. Před dvěma týdny u nás byla dcera s vnoučaty a malý Matouš (2r.) se v rybníku vůbec nebál a šel do vody pořád hloub, až se ponořil po čelo a když jej zachraňovali, tak se na ně zlobil.... I on se bude muset naučit bát. Máme si cenit života. Vždycky mám v sobě takový rozpor, když s někým mluvím o horolezectví. Na jedné straně člověk překonává strach a zkouší využít své možnosti a vnímá krásu stvoření a musím říci, že ty lidi obdivuji, ale na druhé straně podstupuje riziko, že zmaří svůj život, o kterém věříme, že je to Boží dar.

Pán Ježíš nám ani tak nechce vzít náš strach, ale spíše ustrašenost. Učedníkům vlastně říká: Proč se bojíte, když jsem tu s vámi? Bát se v případě ohrožení to asi patří k přirozeným reakcím člověka. Pak se to však může vyvíjet dál v ustrašenost. Anebo se snažíme přemoci strach, dodáváme si odvahy.. A o to právě stojí Pán Ježíš, abychom odvahu čerpali z jeho přítomnosti. Přítomnost Ježíše Krista nám může pomoci od ustrašenosti. Názorným příkladem jsou učedníci po Ježíšově ukřižování. To jak propadli ustrašenosti a teprve když se jim dal poznat vzkříšený Kristus a řekl, že s nimi bude po všechny dny – teprve potom nabyli novou odvahu.A je ¨ještě jedno slovo apoštola Jana v jeho první epištole, kap. 4, verš 18, které nám chce pomoci, abychom přemáhali svůj strach a ustrašenost. Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání. Dokonalá láska je nezištná láska - agape. Láska k Bohu i k lidem... Je zvláštní, že se to opravdu v dějinách dělo a děje. Lidé, kteří si zamilovali Ježíše Krista a Boha, ale zároveń měli rádi své bližní, dokázali se obětovat – příklad, který se často uvádí je kněz Kolbe v Osvětimi, ale takových lidí bylo v dějinách velmi mnoho. Wittenberg – Vilna. Našli odvahu odporovat zlu z lásky - k Bohu, k vlasti, ke svým bližním ..A také k pravdě jak dosvědčil náš M.J. Hus. Miluj pravdu říká Hus a u něj pravda znamená dvojí – milovat objektivní skutečnost – poznanou pravdu o té které věci a zároveň ji v posledku ztotožňuje s Kristem..

Ještě se zastavme u té situace, o které je dnešní evangelium. Učedníci jsou v bouři na člunu na obrovském Genezaretském jezeře. Pod nimi číhá hloubka a smrt. Protože voda v biblickém pojetí představuje nejen život ,ale v případě hlubiny také smrt. Až nyní, když od nás odešel kamarád Jarda Šimek, dozvěděl jsem se z vyprávění, že při svém předchozím infarktu, když byl dlouho v komatu, tak prý neviděl žádný tunel se světlem na konci, ale zdálo se mu, že je pod vodou a dívá se k hladině za světlem .... Tenkrát se ještě z komatu probudil ke světlu a k životu...

Ježíše v našem příběhu poslouchá vítr i rozbouřené moře. Ten příběh je tu proto abychom si dokázali i v těžkých životních situacích vzpomenout, že náš Pán Ježíš Kristus je tady s námi.

Co tedy znamená dnešní evangelium pro nás osobně? Nehrát si na Nebojsu – každý z nás občas má z něčeho strach a je to možná i proto, abychom zbytečně neriskovali svůj život. Ale zároveň nemáme být ustrašení. Proto nám Ježíš nabízí víru. S vírou můžeme vnímat Ježíšovu přítomnost ve svém životě. To, že je s námi na jedné lodi a že má moc utišit rozbouřené vlny. Víra v Krista nám dává odvahu překonat strach. A také láska, jak píše Jan, nezná strach a dokonalá láska strach přemáhá. Kéž tedy s pomocí víry a lásky přemáháme své strachy. AMEM


Kázání v neděli 29.4.2018 v Husově domě. Téma: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Písně:162;311;335; Přímluvy:Vojtěch Hubený 46); Michal Košťal (73);Petr Vaňous (49); Jan Dvořák (78); za nemocné a opuštěné. Za bezdomovce. Modlitba:9/7; 

Sestry a bratři , milí přátelé. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Ježíšovo slovo přináší zaslíbení pro každého křesťana. Jak se toto zaslíbení může naplnit? Jestliže věříš celým srdcem, nic nebrání tomu, abys byl pokřtěn, říká apoštol Filip etiopskému dvořanu. To je ten první krok, aby se člověk stal ratolestí na vinném kmenu Ježíše Krista. Možná si řekneme jak je to v naší či jiných tradičních církvích, když tohle při křtu nebývá? Proto však bylo stanoveno biřmování či konfirmace,aby se zcela naplnilo to,ž e věříme celým srdcem. Jak je to však ve skutečnosti? Nebývá i biřmování jen formálním úkonem? Co by pak zbývalo? Ano – možná příslib spásy, kdy v závěru života se přimkneme ke Kristu , k onomu vinnému kmeni…Kde je však naplnění Ježíšova příslibu o hojném ovoci? Je tu také nebezpečí, že se nepřimkneme k vinnému kmeni ani v závěru svého života. Tam platí Ježíšovo varování : Kdo nezůstane ve mně, bude jako ratolest vyvržen ven a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ Pro nás ať platí raději slova, která jsme si četli v prvním listu Janově: Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám a věříme v ní. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Abychom mohli nést hojné ovoce – musíme mít lásku. Láska je slovo často používané, ale když jej lidé vyslovují, tak často myslí rozdílné věci. Je to tak například v češtině, ale i v mnoha dalších jazycích – němčině, angličtině atd. Anglicky se láska řekne love (čti lav). V kolika písních se to slovo objevuje, to by asi nikdo nespočítal. Znáte možná písničku Johna Lennona All your need is love. (všechno co potřebuješ je láska) Otázkou jen je co všechno autoři tou láskou myslí. Abychom porozuměli slovům z listu Janova tak si vezměme na pomoc řečtinu. Ta má pro naše slovo láska tři různá slova: Eros, fília a agapé. Agapé je nesobecká láska, v níž člověk nehledá vlastní prospěch jako to může být u předchozích dvou, ale dobro pro svého bližního. Schopnost lásky eros a filia je nám dána do vínku od narození, alespoň naprosté většině lidí. Lásku agapé nám Bůh dá, když přijmeme jeho lásku. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“ říká Jan. Venku na vývěsce máme vypsán rozdíl mezi náboženstvími a křesťanstvím. Píše se tam: Mnoho lidí si myslí že křesťanství je jedno z dalších náboženství a křesťané jsou svázání náboženskými předpisy. Pravé křesťanství však dává člověku vnitřní radost a svobodu.

Náboženství říká : Člověk hledá Boha. Křesťanství říká: Bůh hledá člověka

Člověk musí přinášet Bohu oběti. Bůh sám se obětoval za člověka

Hlavní pro Boha jsou skutky. Nejdůležitější je vztah k Bohu.

Musíš se změnit, aby tě Bůh přijal. Bůh tě přijme takého jaký jsi a změní tě.

Dnes je doba, kdy hrozí, že se křesťanské církve vzdají právě této vzácné a osvobozující zvěsti. Že totiž Bůh nás miloval jako první. Důkaz jeho lásky máme v Ježíši Kristu. „A jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ Jestliže postavíme křesťanství na roveň ostatních náboženství (a ty snahy jsou velmi aktuální ), tak o tuto úžasnou a osvobozující zvěst přijdeme. Přijdeme o vzácnou milost, o které se zpívá v písni Amazing grace bývalého otrokáře a po svém obrácení kazatele Johna Newtona Vzácná milost, jak sladce to zní pro hříšnika jakým jsem já. Bloudil jen tmou můj bídný vrak, slepý jsem byl, teď vidím. Jsme spaseni pouhou milostí. To se nám, kteří rádi konáme dobré skutky, může zdát trochu degradující, jakože : A co my? Vždyť se tak snažíme! Ve skutečnosti nás to osvobodí, abychom dobré skutky konali ne pro zásluhy, ale pouze a jenom z lásky. AMEN.


Kázání v Husově domě – 8.4.2018 Téma : Blahoslavení, kteří uvěřili... a Všichni, kdo uvěřili byli jedné mysli a jednoho srdce. Písně: 331; 127-NZ; 296; Přímluvy: Zbyněk Holub /61); Miroslav Lenc (63) Ladislava Tachecí '(22) Oznámení: ČZ; doporučení; úterý 12.00 zpívání pro radost; středa -káva o čtvrté – 16.00 ; biblická hodina – 17.00; neděle: bohoslužba 10.00


Milí přátelé, sestry a bratři, příběh o nevěřícím Tomášovi může mít vícero výkladů- Buďto ten, že Tomáš byl nedůvěřivý a pro nás špatný příklad. Anebo je jen zdravě pochybující???Vždyť pochyboval pouze proto, že při Ježíšově prvním zjevení se apoštolům u toho nebyl.A pak když se za týden Ježíš zjevil učedníkům znovu a Tomášovi ukázal své ruce a řekl, aby Tomáš vložil ruku do jeho rány ve svém boku – tak přeci již Tomáš nepochybuje a říká své vyznání: ? Můj Pán a můj Bůh! Vlastně není o nic horší než ostatní apoštolové. Vždyť málokomu se Ježíš osobně zjeví. Ježíš tuto jeho nedůvěřivost – běžnou lidskou vlastnost využívá, aby ukázal že budoucí křesťané budou mít přeci jen jinou pozici než apoštolové .“Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli a přeci uvěřili.“ Budoucí křesťané budou žít ze svědectví svých přechůdců ve víře a ze svědectví Písem, hlavně evangelií. My křesťan é jsme v Ježíšových očích blahoslavení... To je zvláštní pocta. Právě proto ale má být uvěření akt svobodné vůle. Bylo selháním církve, když byli lidé k víře nuceni násilím či nějakou manipulací. To, věřím, Ježíšovi radost nedělá.


Situace apoštolů je však poněkud jiná než všech dalších budoucích křesťanů. Prožili velký šok a zklamání z Ježíšova ukřižování a proto jim se musel zjevit osobně, aby znovu nabyli naději a víru. Tak to vlastně pokračovalo každý týden až do Ježíšova nanebevzetí. Co však Ježíš udělal pro naši naději a víru? Četli jsme ve skutcích že: „Boží moc provázela svědectví apoštolů a na všech spočívala veliká milost“. Tak to pokračovalo po mnoha generacích a po naši dobu. Jak se projevuje tato moc a milost Boží? Někdo možná řekne, že zázraky. Ano zázraky se dějí. Ale jen jako výjimka z pravidla , jako takové třešničky na dortu Kdyby každý uvěřil na základě zázraku, tak by to bylo na úrovni zjevení se Ježíše apoštolům a to by pak neměl proč nás blahoslavit. Ježíova moc a milost se projevuje především skrze svědectví Božího slova – evangelia. A také působením Ducha svatého v našem srdci. To je totiž největší zázrak ze všech – totiž proměna lidského srdce. V tom se projeví nejvíce Boží moc a milost, když se evangeliu otevře lidské srdce. To je nejen tajemství ale také největší a pro naše životy nejpotřebnější zázrak ze všech. Jak se ten zázrak projevuje? Především tím, že se natolik různí lidé – křesťané ve společenství dokážou shodnout. Ve Skutcích jsme také četli: Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí.“ Tyhle pokusy v dějinách tu byly vícekrát, ale málokdy vydržely delší dobu. Možná proto, že chyběla právě jednota myslí a srdcí. To nejdůležitější v křesťanském společenství je, že všichni mají Ježíše Krista za Pána svého života. Také to, že k sobě pociťují křesťanskou lásku – agapé. Pak se i sociální solidarita dostaví také – jaksi spontánně. Četli jsme teď na biblické příběh holčičky Lindy, kterou maminka posílá k chudým sousedům. Linda se předtím radovala, že maminka peče její oblíbené sušenky a najednou byla zklamaná, že to vše je vlastně určeno pro tu chudou rodinu. Ale poslušně tedy jde. Ráda by jeden kusek zlatavé sušenky cestou snědla, ale když ona ta její oblíbená jahodová marmeláda je zvlášť ve skleničce a to by se poznalo, kdyby ji načala. Pak zaklepe a předá napečené dobroty a slyší od té sousedky – maminky čtyř dětí, jak je vděčná, protože právě vůbec nevěděla co dá dětem k jídlu. Její muž jí opustil a oni se nedávno museli přestěhovat do tohoto malého domku a ona nemůže najít práci...Když Linda doma vyřídila poděkování a také co slyšela u sousedtů, tak maminka řekla: Vidíš měla jsem takové zvláštní nutkání je nějak potěšit a alespoň teď víme o jejich těžké situaci. V neděli se poradíme ve sboru jak jim pomoci. Víš co, ještě připravím nějaké jídlo a ty jdi prosím a vykopej na zahradě nějaké brambory. A Linda si při kopání brambor náhle uvědomila, jak velkou úrodu jim Pán Bůh dal a vůbec nebude vadit, když se rozdělí s těmi, kteří to potřebu jí. A už jí nemrzelo, že přidalado tašky další skleničku své nejoblíbenější jahodové marmelády. Brzy nato už odnášela k sousedům tašku s připraveným jídlem a dalšími potravinami. A věděla, že i lidé ze sboru až jim to maminka v neděli řekne, té rodině určitě pomůžou.

O čem přemýšlet nad dnešním slovem? Nejprve o tom,že jsme Ježíšem blahoslavení, protože jsme neviděli a přesto uvěřili.. Také mějme na mysli, že mezi námi nikdo nemá trpět nouzí. Vždyť sami máme víc než potřebujeme. A třetí důležitou věcí, i když ne vž dy lehkou je, že máme být v našem křesťanském společenství jedné mysli a jednoho srdce. Můžeme se rozcházet v názorech na politiku, kulturu, sociáílní uspořádání, ale v tom podstatném – ve víře v našeho Pána Ježíše Krista a ve vzájemné lásce kéž jsme jedné mysli a jednoho srdce. AMEN


Kázání Boží Hod velikonoční 1.4. 2018 Téma: Máří Magdalena, promluva ke křtu

Písně: 260, NZ – 147 – Všichni žízniví , NZ – Vyvyšuji tebe Pane ; 146 Modlitba 23/6

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš přišel do našeho světa s jasným posláním. Přišel napravit to, co jsme my lidé svým hříchem pokazili a zachránit nás před Zlem, nemocemi i před smrtí. Přišel nás spasit.A také přišel napravit naše životy, proměnit je, dát jim smysl a zároveň je učinit užitečnými pro druhé. Máme se znovu narodit – a to nejde bez toho, aby se proměnilo i naše chování. Vlivem Ježíše Krista se však může proměnit i společnost kolem nás. Máří Magdaléna je hříšná žena, snad to má být i ta, která obětovala vzácnou nárdovou mast pro Ježíše. Tato žena je mu tak vděčná za to, že ji odpustil a dal novou naději,takže Ježíše věrně doprovází. A Ježíš její věrnost a lásku přijímá. Tehdy to bylo zvláštní, vždyť žena byla podceňována, nebyla stavěna na roveň muži. Ježíš to mění, vede s ženami teologické rozhovory, zastává se jich, ženy jsou v jeho doprovodu a po jeho vzkříšení je tím, s kým jako s prvním hovoří žena– Máří Magdaléna ,A tak dnešní feministky by se možná měly učit z Nového zákona, že Ježíš to byl, kdo nenápadně avšak nezakrytě dává ženám svobodu a důstojnost. Je smutné, že církev se v tomto Ježíšem neinspirovala, ale naopak ženy dál často podceňovala. Ano, určitě byla vždy velkou záštitou žen Panna Marie matka Ježíšova. Je to však spíše úcta k ženě jako matce. Dnešní velikonoční příběh hovoří o poctě obyčejné ženě Máří Magdaleně. Jí poctil vzkříšený Ježíš nade všechny ostatní lidi, i nad své učedníky tím, že se jí dal jako první poznat. Tím, že s ní hovořil, tím, že utišil její pláč. Jak nádherně muselo v srdci Máří zaznít to Ježíšovo oslovení, když jí řekl: Marie! Pak jej poznala a odpověděla: Rabbuni, což znamená Mistře.

Milí přátelé, milá Ivo, dnes je zvláštní den ve Tvém životě. Jsi odhodlána přijmout křest. Svátost křtu dospělých je tu pro ty, kdo po ní ve svém srdci touží. Je známý text ze skutků apoštolských, kdy etiopský dvořan říká apoštolu Filipovi: Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Biřmovanci si volí svůj životní text. Možná by to tak mělo být i u těch, kdo jsou křtěni v dospělosti. V obřadu to však není. Proto jsem přichystal dva texty z Nového zákona, které bych ti rád věnoval na další cestu životem. Tomu prvnímu se také říká evangelium v kostce (údajně to takto řekl Luther) Jan 3,16. Já jej teď řeknu (možná 2x) a nebudu k němu nic dodávat. Není zapotřebí. Je v něm celý smysl evangelia - v překladu radostné zvěsti.

Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 

Pak je tu ještě jeden text, který by Ti mohl v životě být velkou pomocí, jak tomu bylo už u mnoha lidí v průběhu věků. Jsou to Ježíšova slova z evangelia Matoušova (11,28): Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Vzpomínám si Ivo dobře na ten podvečer, kdy zazvonil telefon u mě doma a ozval se hlas,dnes vím, že tvůj, který po úvodním představení, možná, že jsi řekla i od koho máš mé číslo... se mě zeptal jestli vím, kdy už bude jaro?“ Bylo to někdy v březnu, možná že začátkem dubna, dost možná, že to byl rok, kdy Nohavici složil píseň o ladovské zimě. Vím, že jsem začal rychle přemýšlet, co mám říct, abych si nevymýšlel, protože jsem cítil, že ti na tom určitě moc záleží. Tak jsem to nakonec slíbil, že určitě jaro bude a že u nás v diakonickém zařízení, kde jsem tenkrát pracoval - je vlastně jaro pořád.... Tak jsem z toho nějak takhle vybruslil. Hlavně jsme se ale domluvili, že se k nám pojedeš podívat. A tak jsem tě začal vozit k nám do Denního centra...Od té doby se tedy známe a já se až potom dozvěděl, že tvůj telefonát byl v době, kdy jsi měla hodně špatné myšlenky...Mezitím uplynulo snad patnáct let a přišlo víc než patnáct jar, protože si myslím, že jich bylo víc než těch kalendářních.. Tvá dcerka vyrostla a vystudovala a máš krásného vnoučka. A také máš zničeho nic vedle sebe vzácného člověka – Láďu, který je tu i dnes po Tvém boku, aby se stal kmotrem při Tvém křtu. A svým křtem dostáváš ke svým blízkým a přátelům ještě jednoho přítele nad jiné vzácného. Toho, který ví, co tě trápí a tíží, proto tě zve k sobě právě když jaro se opožďuje a břemeno se zdá příliš těžké a k neunesení. Je to Pán Ježíš. U něho můžeš odkládat břemena a odpočinout před další cestou. Při bohoslužbě, četbě či poslechu Písma, při tiché modlitbě, pří zpěvu písničky..Tak jako my všichni..Kéž Tebe i nás Bůh provází a dává nám novou sílu i radost. Amen

Kázání v neděli  11.3.2018 (4. Postní)    Téma:  Kristus vyvýšen naší vírou v Něj  Písně: 20;  Vyvyšuji Tebe Pane - NZ; 53;   Přímluvy: Šárka, Matouš,M. Brožková,  Tomáš Polívka (45); Jaroslav Tachecí (46); Jan Gálik (21);  Tomáš Komárek (34) Modlitba 9.3. Oznámení: zájem o kraslice- hlásit se u mne; Úterý – zpívánky 12.00 hodin, Středa – káva o čtvrté , biblická hodina 17.00; ne-bohosl. -10.00 Zahladil jsem jako hustý oblak přestoupení tvá a jako mrákotu hříchy tvéIz44,22

Milé sestry a milí bratři, součástí dnešního čtení z evangelia je věta: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný“. Říká se o ní, že to je evangelium v nejmenší možné zkratce. Luther prý říkával: Evangelium v kostce.  Pak je tu onen příběh s jedovatými hady. Bůh Hospodin je poslal na nevděčné Izraelity, když zapomněli, že je vyvedl z egyptského otroctví a stěžovali si na podmínky své pouti za svobodou.  Možná, že řekneme, že mohl Bůh volit nějakou mírnější výchovnou metodu. Ale nic s tím nenaděláme. Ať už řekneme, že to byl boží trest anebo boží dopuštění (třeba je Bůh do této chvíle před hady chránil?) tak to vyjde nastejno.  Źidé náhle litovali svého reptání a nevděčnosti a žádali o Mojžíše o přímluvnou modlitbu… On je nakonec nezbavil hadů, ale zachránil je před smrtelným hadím uštknutím. To je zajímavé, že v tu chvíli přestal být had symbolem zla, ale dobra…Když se na něj uštknutý člověk podíval – byl zachráněn.

Tento příběh si Ježíš vybral, aby předpověděl jakým způsobem On zachrání lidi od smrti věčné. Totiž, že bude také vyvýšen – předvídá už zde svou smrt ukřižováním. Proto když se podíváme na kříž ať už jednoduchý symbol nebo s Ukřižovaným, vzpomeňme si na to,  že ten vyvýšený Kristus je tím, kdo nás ochrání před každým hadím uštknutím. Uštknutím toho Zlého –s velkým Zet –tedy před hříchem,  pokušením, selháním i smrtí. Tedy jak je to ostatně i  v tom příběhu Izraelitů na poušti naznačeno- neochrání nás před uštknutím těmito zly, ale před jejich důsledkem, kterým může být smrt časná i věčná. V našich životech selháváme, ale nezapomínejme se vždy podívat na vyvýšeného Krista. Vlastně kříž či krucifix je pouze symbolem.  To vlastní vyvýšení Krista můžeme udělat pouze a jen svou vírou v Něj.  Jak je to ostatně i v písničce, kterou teď po kázání budeme společně zpívat: „Vyvyšuji Tebe Pane nad tímto dnem, vyvyšuji Tebe Pane nad každým člověkem, vyvyšuji Tebe Pane, nad vším co stvořeno jest, vyvyšuji Tebe Pane i nad svým životem….“ Ta poslední věta je velmi důležitá. Četl jsem příběh slovenského chlapce, kterému říkali Ďurčo. Ještě mu nebylo ani čtrnáct let  a už se chtěl se svým otcem vydat na cestu. Otec chodíval po vesnicích široko daleko a nabízel rukodělné vyřezávané výrobky, se kterými už mu Ďurčo také pomáhal, také spravoval staré hrnce – zkrátka vydělával jak se dalo. Nechtěl ještě syna vzít s sebou, ale ten měl takové heslo, kterým ho nakonec přesvědčil –říkal: Jsem velký a silný. Jednou jeho otec zůstal kdesi ve vsi, protože po něm chtěli více práce a Ďurčo si prosadil, že on sám bude putovat po vesnicích a nabízet jejich zboží. Jsem velký a silný – tak přesvědčoval svého otce až mu to povolil. Jenže, když se vrátil byl silně nachlazený a brzy nato onemocněl. Otec musel jít dál a protože v té vesnici žila jedna osamělá paní, která se k nim pěkně chovala, nakonec se nechal přesvědčit a nechal Ďurča u ní s tím, že se za dva týdny pro něj vrátí.  Doktor nakonec zjistil, že chlapec má silný zápal plic. Několik dní jen blouznil v horečkách. Když pak se trochu zotavil paní mu čítala různé příběhy z Bible. Nejraději měl ten o dobrém pastýři, ale také o marnotratném synu ..Jen příběh o ukřižování Ježíšově mu připadal smutný. Paní se jej zeptala jestli ví co ve svém blouznění celou  dobu vykřikoval? Nevím odpověděl Ďurčo. Křičel jsi v horečce : Jsem velký a silný.  A přitom jsi byl vlastně úplně slabý a bezmocný. A vidíš ten ukřižovaný Ježíš byl zdánlivě bezmocný a slabý a přitom je vlastně tím nejmocnějším Pánem celého světa. Vyslyšel i naše modlitby za tvé uzdravení a chce být i tvým dobrým pastýřem. Když se otec vrátil pro Ďurča, ten dostal od hodné paní jako dárek Nový zákon. Stal se věřícím křesťanem. Už neříkal: Já jsem velký a silný. Ale svědčil a vyvyšoval slovy i skutky  velkého a silného Pána Ježíše Krista – pána i svého života.   AMEN