Odjinud

Karel Čapek Dobré úmysly

U některých lidí se to dostavuje pravidelně na Štědrý večer, u jiných až na Silvestra a u ještě jiných třeba o jejich narozeninách nebo kdy, zkrátka každý člověk má svůj den, ve kterém pojímá dobré úmysly. Tak to na něj zničehonic přijde jako nachlazení nebo zjevení, nejdřív je mu trochu hloupě, pak se mu udělá morálně nanic, a potom si řekne, že sám je tím vinen a že by všechno mohlo být jinačí a lepší, kdyby nějak zreformoval svůj život. To je okamžik, kdy se člověku zpravidla vynoří Dobrý Úmysl. I pojme pevné přesvědčení, že dejme tomu od zítřka nebo od Nového roku bude časněji vstávat nebo že bude pro své zdraví dělat strašné a hygienické věci, například hned ráno pět minut cvičit nebo se koupat ve studené vodě nebo číst na lačný žaludek několik stránek Marka Aurelia, nebo že bude míň kouřit, nebo že nechá politiky a pití, nebo že denně věnuje tři hodiny sebevzdělávání a rozjímání, nebo že začne šetřit a zaplatí své dluhy, nebo že udělá něco velkého. Mám za to, že každý z vás prodělává aspoň jednou do roka tuto hodinu Dobrých Úmyslů. Myslím dokonce, že i velmi slavní lidé, jako třeba ministři nebo světci, pocítí aspoň jednou za rok strašné pokušení Dobrých Úmyslů. Věřím, že není člověka, který by aspoň jednou za rok se nechtěl obrátit a začít nějakým způsobem nový život.

Nuže, je to pravda: když člověk pojal dobrý úmysl, nevstane zítra ani o pět minut časněji nežli včera, nedá se do müllerování ani nezačne dělat něco velkého, ne že by to nešlo, naopak, ale zrovna toho dne to náhodou jaksi netento, a člověk si na to musí pomalu zvykat, a ostatně může s tím začít až zítra, ano, určitě zítra, čímž bývá dobrý úmysl zpravidla vyřízen. Je tím sice vyřízen, ale není zmařen, neboť podstata a smysl dobrého úmyslu není to, aby jej člověk splnil, nýbrž aby jej prostě měl. Vyvstane-li ve mně v hodinu Dobrých Úmyslů ctnostné a hrdinné předsevzetí, že od zítřka budu časněji vstávat, projeví se tím velký a osvobozující fakt: že mohu časněji vstávat, jelikož to záleží jen na mně a je to v mé moci. Bylo by strašné, kdybych věřil, že prostě nemohu časněji vstávat a že to vůbec není v mé moci. Bylo by hrozné, kdybych měl za to, že vstávám trochu pozdě ze zdravotní nutnosti nebo pod neúprosným nátlakem poměrů. Dobré úmysly dokazují, že ještě pořád můžeme změnit svůj život nebo sebe samy. Bylo by zdrcující, kdybychom došli k poznání, že už nemůžeme vůbec nic na sobě nebo na svém denním životě předělat a měnit. Pokud člověk v sobě živí heroickou představu, že začne časně ráno vstávat, udržuje v sobě i podivuhodnou možnost, že začne nově žít, že uvidí východ slunce nebo dokonce nádherný východ sebe sama. Pokud si člověk umiňuje, že bude müllerovat, nechává si otevřenou možnost, že bude krásný jako olympijský vítěz. Pokud pěstujeme dobré úmysly, popíráme, že to, co děláme, děláme nutně. Dobrý úmysl je nezkrotný projev svobodné vůle. Pokud je člověk schopen dobrých úmyslů, leží před ním život jako veliká, nevyzkoušená a slibná možnost. Panebože, jaké věci bych napsal, kdybych počal vstávat v šest hodin ráno! A kdybych nadto čtvrt hodiny cvičil a koupal se ve studené vodě a přitom četl Marka Aurelia a dvě hodiny se vzdělával a místo čtení novin truhlařil nebo okopával zahrádku a naučil se hrát na harmoniku a denně běhal pár hodin po polích a trochu se ponořil do východní filosofie a chodil mezi lid a osvojil si základy národního hospodářství a četl v originále Platóna a sám zhotovil radiostanici a naučil se skvěle lyžařit a pilně se věnoval hvězdářství a cvičil se v řečnictví a pěstoval turistiku a dělal pokusy s křížením hvozdíku a choval holuby a odpovídal ihned na všechny dopisy a denně několik hodin rozjímal o velkých věcech člověka a vyvinul nějakou rozsáhlou činnost ve prospěch všech bližních a poznal všechno, co má člověk znát a přitom nepromarnil ani minutu času. Neboť to vše a mnoho jiného je v mých dobrých úmyslech, Život je nesmírně a nevyčerpatelně bohatý pro naše dobré úmysly. Přeji vám hodně mnoho dobrých úmyslů na svátky dobré vůle.



Pastýř, který šel jinam
Jeden malíř namaloval obraz "Narození Ježíše Krista". Bylo na něm všechno, co tam má být: chlév a v něm malé děťátko v jeslích, Maria, Josef, velká hvězda na obloze, anděl a řada postav spěchájících k narozenému Dítěti, nejprve pastýři a za nimi mudrci na velbloudech. 
Někdo si řekne: Takových obrazů jsem už viděl moc a všechny jsou si podobné. Jenže tento byl zvláštní. Jeden z pastýřů totiž nešel do Betléma za Ježíšem, ale pryč odtud. Proč asi?
Je možné dvojí vysvětlení.První je toto: Pastýře vůbec nezajímalo, že se narodil Boží Syn. Neviděl ve chlévě nic zvláštního. Řekl si, že se vrátí raději ke svým ovcím, nají se chleba a sýra a zapije to vínem. 
Tak jako tenhle pastýř se i dnes chová mnoho lidí. O Vánocích si ozdobí stromek, přichystají dobré jídlo, dají si dárky, ale o Ježíšovo narození se nezajímají. Na bohoslužby nejdou, v Bibli si nečtou, Ani vlastně neví, proč Vánoce slaví.
Druhé vysvětlení, proč odcházel pastýř pryč z betlémského chléva, je že tam mohl přijít jako první. Prorozuměl tomu, co se zde stalo, že totiž sám Pán Bůh přišel na svět v podobě dítěte a to je ta největší událost, která se kdy na světě stala. Měl takovou radost, že si ji nechtěl nechat pro sebe. Šel to hned povědět svým přátelům a známým. Vždyť ostatní pastýři to pak udělali také, jak čteme v Lukáčově evangeliu: "Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli."
Tomu pastýři se podobá každý,kdo o Vánocích nevypráví druhým především to, co našel pod stromečkem a kolik cukroví snědl, ale to, že má radost z dobré zprávy o Kristově narození. To on přinesl a přináší lidem opravdový pokoj do srdce.
Kterému z obou pastýřů se podobáme my?



Vidím, jak mladý obchodní cestující s krásnou myšlenkou účinné lásky k bližnímu, Kristus, rozehrává na všecky stoly světa svoje něžné a přitom kruté míčky, jak celá staletí ti nejlepší hráči jej uznávají jako hráče číslo jedna, vidím, jak jeho míčky jsou celými generacemi vraceny a přijímány.... 
                                                                                               Bohumil Hrabal



Jedině Bůh může konat zázraky

Jedině Bůh může tvořit, ale ty, ty můžeš to, co vytvořil, ocenit.

Jedině Bůh může dát život, ale ty, ty ho můžeš předávat dál a také respektovat.

Jedině Bůh může dát zdraví, ale ty, ty můžeš pečovat, uklidňovat, utěšovat.

Jedině Bůh může dát víru, ale ty, ty můžeš vydávat své  svědectví.

Jedině Bůh může vnuknout naději, ale ty, ty můžeš svému bratru vrátit důvěru.

Jedině  Bůh může dát lásku,ale ty,ty můžeš druhého naučit milovat sebe i druhé

Jedině Bůh může dát mír, ale ty, ty můžeš napomáhat dorozumění.

Jedině Bůh může dát radost, ale ty, ty se můžeš na všechny usmívat.

Jedině Bůh může dát sílu, ale ty, ty můžeš podpořit toho, kdo ztrácí odvahu.

Jedině Bůh je cesta, ale ty, ty můžeš druhým ukazovat směr.

Jedině Bůh je světlo, ale ty, ty ho můžeš nechat zářit pro oči všech.

Jedině Bůh je život, ale ty, ty můžeš druhým vracet touhu žít.

Jedině Bůh může konat zázraky, ale ty, ty můžeš být tím, kdo přináší pět chlebů a dvě ryby.

Jedině Bůh může učinit, co se zdá nemožné, ale ty, ty můžeš konat možné.

Jedině Bůh si vystačí sám, ale On raději počítá s tebou!

                                                                      Guy Gilbert v knize Buďte světlem




Moc Bible                     z knihy Život bez všedních dnů Wilhema Busche
"Haha" - smál se muž a utíral si kníry. "Milý pane faráři, dejte mi s tím vaším křesťanstvím pokoj. Jeden říká to a druhý ono a člověk nakonec neví, čemu má věřit
Já jsem si vytvořil svou vlastní víru. Moje vyznání zní: "Když dobrou polévku, tak z kila hovězího." Rozloučil jsem se. Je mi těžko,když při návštěvách často narážím na takový povrchní, ale při tom všem přece rozhodný odpor.  Tady se zdál jakýkoli další rozhovor zbytečný, proto jsem odešel. 
O čtvrt roku později jsem byl nesmírně udiven, když jsem toho muže našel na místě, kde bych jej byl čekal nejméně. Konal jsem v malém sálku každý týden biblickou hodinu, a on tam jednoho večera seděl v první řadě a přátelsky mi kynul. Po biblické hodině za mnou přišel a řekl: "Pane faráři, mám k vám prosbu." Odpověděl jsem: "Rád vám ji splním, pokud budu moci. O co jde?"  "Mám švagrovou" říkal, "která je v nějaké sektě. Má docela dětinské představy o Bibli. Pořád mě pronásleduje biblickými výroky a já nemohu na to, žel,nic odpovědět, poněvadž Bibli neznám. Konečně je to těžká kniha. Já bych ale chtěl jednou svou švagrovou pořádně usadit. Rád bych vás poprosil, abyste mne naučil číst Bibli."   Zasmál jsem se: "Znáte abecedu"?  "Ale jistě". Tu jsem vytáhl svůj kapesní Nový zákon, podal jsem mu ho a řekl: Daruji vám ho, když mi slíbíte,  že jej celý přečtete." Slíbil to, vzal Zákonek a odešel. Půl roku jsem o něm nic neslyšel. Potom se u mne znovu objevil.  "Tak jak se vám zacházelo s Biblí?" , zeptal jsem se. Byl velmi vážný.  Pomalu a zamyšleně mi odpověděl: "Vedlo se mi docela zvláštně. Začal jsem číst a bylo tam mnohé, čemu jsem nerozuměl. Poněvadž jsem však slíbil, že přečtu celou knihu, tak jsem pokračoval. Pak jsem našel mnohé, co mne strašně hněvalo. Měl jsem pocit, jako by si mne někdo dobíral. Nejraději bych s tou knihou praštil o zem. Četl jsem však dále, poněvadž jsem to slíbil. A pak jsem našel mnohé, co mne nudilo. Ale četl jsem dál. Ale nalezl jsem také - a to musím říci otevřeně - mnohé co mne potěšilo víc, než cokoli jiného.  Když jsem byl s knihou hotov, musel jsem si říci: je-li pravda, co v té knize stojí - a je to pravda - pak, budeš-li dále žít bez Boha jako dosud, jsi ztracený člověk.  A pak se v mém srdci rozpoutal rozhořčený boj, dokud jsem té knize nedal za pravdu. Teď se stala základem mého života."
   Od té doby uplynulo mnoho let. Tento muž se osvědčil jako věrný učedník Pána Ježíše,kterého našel v Bibli.