Sloupky

Naše násilí a vaše násilí

Hra Naše násilí a vaše násilí je v první řadě provokace. To, že se i provokace má stát uměním se  lidem podsouvá už hezkou řádku let. Bohužel to má tu logiku, že čím větší je to provokace (tedy čím více útočí na city tzv. slušných lidí nebo určitým způsobem „zaostalých“ lidí,) tím větší je to „umění“. Když se  ti kteří vyprovokovat nedají a zachovají klid, tak se to bere jako prolomení určitého tabu. Když se vyprovokovat nechají a protestují - ať už více či méně vkusně - jsou napadáni z nesnášenlivosti a jak se stalo v tomto případě v Brně i z jakéhosi náběhu k fašismu. Ve skutečnosti jediným násilím v tomto případě je zatím hra sama. Není to umění. Je to jen jakési beranidlo, které má narušit další bránu normálnosti a slušnosti tradiční kultury. Určitě to není boj o větší svobodu, co autory a realizátory k tomuto počinu vedlo.  Také je otázkou co vedlo  k pozvánce tohoto divadla do Brna organizátory? Co tedy s tím mají dělat křesťané, kteří jsou zaskočeni a smutní z této urážky Pána Ježíše Krista? Určitě se máme ozvat.  Slušně avšak důrazně. Počítejme však s tím, že podobné věci budou do budoucna pokračovat.                                                         (fil)

 Pražská defenestrace - 400 let od odvážného činu

Když to napíši takto, určitě mě někdo opraví, že minimálně nedomyšleného činu. Pravda to je -  zpětně viděno.Totiž optikou Bílé Hory a vším co pak následovalo a s čím se tak trochu potýkáme dodnes. Jenomže ono mnoho nescházelo a mohlo to dopadnout jinak a naši defenestrátoři mohli vejít do českých i světových dějin jako hrdinové..Ti co je dnes nazývají generály bez vojska, těmi co nás uvrhli do poroby, zoufalci nebo dokonce vzbouřenci, kteří si svůj osud zasloužili, neberou v úvahu tehdejší situaci, kdy císařský dvůr začal v rozporu s Majestátem Rudolfa II. utlačovat nekatolíky v českých zemích a bylo třeba bránit náboženskou svobodu, která naši zemi činila dlouhá léta výjimkou v rámci celé Evropy. Už to, že poddaní nemuseli vyznávat víru svých pánů bylo raritou oproti zvyklostem nejen v katolických ale i protestantských zemích. Ti samí, kteří vyčítají českým nekatolickým stavům defenestraci  v roce 1618,předpokládám vyčítají Benešovi, že v roce 1938 jsme se nebránili se zbraní v ruce po Mnichovu. V roce 1618 stavové počítali s větší pomocí od zemí na západ od nás - mj. z Anglie a nedočkali se. V roce 1938 Beneš už věděl, že s pomocí Francie a Anglie počítat nemůže. A třebaže tentokrát nebyl generálem bez vojska, protože za mobilizace se prokázala odhodlanost českého národa, byl by obviňován z uvržení Evropy do války. Ostatně i to se vyčítá těm, kteří provedli druhou pražskou defenestraci. Beneš historii znal. A v rámci svých možností udělal maximum pro to, aby naše země nakonec mohla stát na straně vítězů II. světové války.  Ti, kteří provedli pražskou defenestraci se vítězi nestali. Odvážní však nepochybně byli.                         (fil)

Pochod do Radostic dětský I
V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí.  Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď  jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým  plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty.  Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů.  Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.



Pochod Trocnov - Radostice podruhé
Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli.  Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí.  A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej  i na podzim. Proběhl v sobotu  7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice.  Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný.  Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin.  A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH  - Karel Filip t.č. farář