Sloupky

MIMOŘÁDNĚ ZDE I KÁZÁNÍ - Na stránce Kázání je to nějaké porouchané..


 Zamyšlení pro 5. neděli postní Jan 11, 1-45:

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní text z Janova evangelia vypráví velmi známý příběh o vzkříšení Lazara... Byl mnohokrát předmětem kázání či jiného zpracování jak dramatického tak literárního (Čapek).  Když jsem hledal vůdčí myšlenku tohoto zamyšlení - zaujala mě věta: Ježíšovi vstoupily do očí slzy.  Ježíš, který je Spasitelem celého světa, když se potkává osobně s lidskou bolestí a slzami tak sám pláče. Tak měl rád konkrétní lidi - Lazara a jeho sestry Martu a Marii. Tohle je možná důležité pro nás, kteří si říkáme křesťané, abychom byli jako Ježíš - totiž milující konkrétní lidi - z rodiny, z přátel či když se setkáme s lidským utrpením a zaskočí nás to. Učme se od Ježíše lásce, která umí prožívat i zármutek plně a hluboce. Tak budeme vpravdě lidé.   Neboť Ježíš byl pravý člověk. A říká : Učte se ode mne!

Ano Lazar stejně jednou musel znovu umřít. A jeho vzkříšení k životu už nebylo jen dočasné, ale navěky. Ten příběh nám nejen demonstruje Ježíšovu moc nad smrtí. Navíc je to příběh velké lásky mezi lidmi. A v tomto případě mezi sourozenci navzájem a také mezi Ježíšem a každým z nich. Proto je to příběh nejen zázračný, ale také povzbuzující k naší vzájemné lásce..   AMEN

P.S. Ježíš nám dává radu, abychom chodili ve světle  - neboť kdo chodí ve dne neklopýtne a kdo chodí v noci, ten klopýtá, protože v něm není světla.. A tak máme chodit ve světle tohoto světa... Amen


Zamyšlení pro 4.neděli postní (Letare)  Text: Jan 9, 1-41;  Modlitba: Za nemocné koronovirem , za zdravotníky a jiné pomáhající , za moudrá rozhodnutí vlády, za dobré mezilidské a mezigenerační vztahy....; Písně: 312; Oznámení:

Milí přátelé, opět spatřujeme Pána Ježíše na cestách a v rozhovoru s potřebnými lidmi. Minulou neděli to by příběh setkání Ježíše s ženou u studně a prominutí jejích poklesků a dokonce vyslání na evangelizaci.  Dnes je to příběh uzdraveného  slepého člověka, ke kterému se Ježíš také sklonil a nepohrdl jím. Podobné je i to, že i tento Ježíšem uzdravený člověk o něm pak svědčil. A na začátku příběhu je také vidět mezi Ježíšem a učedníky určitý rozpor. Oni ještě plně Ježíše nepochopili a uvažují postaru. Totiž tak, že ten slepý si určitě za svou slepotu mohl sám anebo jeho rodiče. Tak  to občas máme i my lidé...chceme mít jasno i za cenu, že někoho soudíme a přitom do toho vlastně nevidíme. Asi bychom měli úplně vynechat jako křesťané takové to rčení: "Pán Bůh ho potrestal. "  To vypadá jako z pozice víry, ale vlastně to je úplně mimo. A to také Ježíš učedníkům vlastně sdělil. A uzdravil slepého - vždyť víme, že nikomu neodmítl pomoci ať už věřícímu, ale i nevěřícímu... to známe z evangelií. A to je další ponaučení pro nás křesťany. Zvláště v dnešní době koronavirové. Je to až neskutečné jak je nyní náš svět propojen.. Nemůžeme si říkat - to se mě netýká. Na druhé straně hříchem je to propojení kvůli sobeckým zájmům hrstky bohatých, která ovládá obchodní, bankovní a do jisté míry i mocenskou sféru. Zvláště v Evropě na to nyní těžce doplácíme.  Nemůžeme už říkat - Čína se mě netýká, nebo Sýrie se mě netýká. Ale každý stát, každý národ by si měl uchovat svébytnost a obranyschopnost svého systému, aby tak mohl v případě potřeby reagovat... To už je ale odbočka do sféry stavu dnešního světa. Jen si  na tomto příběhu uvědomíme jak těžce se i dnešní farizeové  a zákoníci budou smiřovat se ztrátou svého vlivu a moci. Když někdo řekne pravdu - není to vhodné - dneska se říká - není to korektní.  V našem příběhu uzdraveného člověka farizejové vyhnali.  Ježíš jej vyhledal - je to úžasné, že sám jej hledá. Proč vlastně? Aby jej podpořil, protože by se ten člověk mohl cítit odvržený a zneuctěný kvůli své víře a nemohl by se tolik radovat ze svého uzdravení. A také proto, aby v něm dokonal dílo spásy. Ne tedy jen záchrany těla, ale i duše - celého člověka.  A Ježíš pak mluví o tom, že přišel na tento svět k soudu. A ten soud už začíná konat..Ti kdo nevidí , náhle prohlédnou. A ti kteří o sobě říkají, že vidí, jsou náhle slepí. Už proto, že sami sebe pyšně prohlašují za ty správné a vidoucí.                                       Amen


Kázání v Husově domě v neděli 15.3.2020; Téma: Ježíš je milosrdný - oproti lidem; Jan 4, 5-42; Písně: 76; 201; Modlitba: ......................    ; Přímluvy: .........................................................................Oznámení: biblické hodiny do Velikonoc odpadají. - témata na www.husuvdum.cz  ;     bohoslužba slova?   bez kávy?   pašijové pásmo - zkoušky.

Milí přátelé, sestry a bratři, v pondělí byl v Husově sboru - bývalé synagoze v J. Hradci pořad o holoucaustu, který pěkně připravil evangelický farář bratr Kitta. Byl to neuvěřitelný příval hrůzných informací o tom, jak se křesťané různých denominací chovali k příslušníkům židovské komunity po mnohá a ,mnohá staletí. Až pak v době, která už by měla být kulturně a morálně na výši - přišla hrůza - holocaustu...Nacisté jakoby vše to špatné opsali právě od křesťanů? Člověk si uvědomí, jak je těžké přijmout, že následovníci Krista se takto mohli vůbec chovat. Vždyť Kristus byl učitelem lásky a milosrdenství...O tom svědčí i dlouhý příběh z Jana, který jsme právě dočetli. 

Vždycky když Pán Ježíš v Písmu kritizuje zákoníky a farizeje, tak abychom si měli uvědomit, že On nepromlouvá jen do doby před dvěma tisíci lety. Jeho slovo je stále živé. Tak tomu věříme. Možná že dokonce jsou v tom ti farizejové trochu nevinně. Posloužili jako příklad pokrytectví, které Ježíš hlavně chce odsoudit. \On málokdy na někoho útočí, naopak povzbuzuje,uzdravuje a nabádá k lásce. Vidí však i do budoucna . A vidí zákoníky a farizeje a vládce církve a světa - nejen ty jeho současníky, ale především ty za pět set, tisíc či dva tisíce let. Když tedy jsme nešťastní z toho co církev či církve v dějinná tzv. předváděly, tak vězme, že tohle Pán Ježíš předvídal a tohle tak často kritizoval.  Církev i dnes občas chce rozhodovat o osudech lidí. Má na to své katechismy a kdyby mohla, možná by vládla lidem více i dnes. Naštěstí už nemůže a to je ostuda, že světský stát několikrát v dějinách napravoval to co církev kazila. Jak je to jiné s  Pánem Ježíšem jsme si dnes četli v tom dlouhém příběhu. I učedníci, kteří už svého \Mistra znali tím byli zaskočeni. On se baví s ženou? A kdovíjak dlouho....To je neslýchané.   Ta žena je Samařanka. Tak to už vůbec není normální. Vždyť jejich Učitel porušuje všechna  pravidla. A to vůbec nevěděli co je ta žena zač. Že měla několik mužů a teď žije s někým dokonce tzv. na hromádce..  Vrcholem celého příběhu je to, že |Pán si navíc ženu použil k zvěstování evangelia. Žena tam nechala svůj džbán - takže On zřejmě věděl proč odešla a nechal ji konat. A skrze její svědectví mnoho Samařanů uvěřilo. Kolikrát faráři a kněží spoustu let studují a bývají ustanovení do služby až když církev uzná za vhodné. A neříkám , že to tak není správné. Ježíš tím příkladem nás vede k tomu, abychom nesoudili, ale byli připraveni odpouštět. Jaký je to rozdíl oproti církvi, která si říká \Kristova\?  A tak vzpomeňme si vždy, když máme i my pocit nějaké nadřazenosti a vyvolenosti někoho soudit a kritizovat ať už uvnitř církve tak navenek , vzpomeńme si na tuto samařskou ženu u studně. A řekněme si, že i v tomto, tedy velkomyslnosti a odpouštění,  budeme následovat svého Pána. AMEN


Kázání v Husově domě v neděli 8.3.2020; Téma: Neboť tak Bůh miloval svět...Jan 3, 1-17 Písně: 235; 166; Přímluvy:...Milan Zaiml (42); Tomáš Polívka (47); Jaroslava Tachecí (48).  Oznámení: středa biblická hodina ; neděle 10.00 bohoslužba; .

Milí přátelé, dnešní text Janova evangelia obsahuje i větu, kterou Martin Luther považoval za evangelium v kostce: "Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."  Vždy, když na něj dojde v lekcionáři řada, vzpomenu si na jeden příběh, který jsem před léty četl a ve kterém hraje tu ústřední roli. Je to příběh z doby občanské války Jihu proti Severu v Americe (USA). Vždycky mám chuť přečíst jej místo kázání, ale zatím jsem to neudělal, ale dnes to udělám. I proto, že dnes prožíváme jakýsi pocit ohrožení virovým onemocněním... , ale lidé před námi před sto, dvěstě, čtyřista lety na tom byli podobně a vlastně hůře, protože neměli takovou zdravotní péči. Ten příběh se tedy  odehrál v polovině devatenáctého století a ukazuje jak tenká je hranice, kterou stačí překročit, abychom my lidé měli život věčný....  Přečíst\: Nejzajímavější příběh, který jsem kdy slyšel, mi před lety pověděl muž, kterému bylo přes osmdesát let. Seděli jsme spolu na skalnatém výčnělku jednoho z arkansaských kopců a on mi vyprávěl: Ocitl jsem se v tom kraji během Občanské války. Tam na druhé straně až úplně v dálce stály stovky stanů našeho vojenského ležení.  Tehdy v táboře vypukla epidemie spalniček a mnoho statečných hochů zemřelo. Epidemie byla tak strašlivá, že jsme museli postavit další stany dole v údolí a do nich přestěhovat všechny nakažené spalničkami. Já jsem sloužil jako strážný v dolním táboře, kde byli pacienti se spalničkami. Přečíst.... Amen


Kázání v Husově domě a v Husově sboru v neděli 1.března 2020 ; téma: Pokušení, pokušitel, Ježíš a ospravedlnění pro nás;   Písně: 33; 36; Modlitba 25/7;  Přímluvy: ................................................; Oznámení: .příště:.středa - biblická,, ne - 10 h. bohosl........

Milí přátelé, sestry a bratři, možná vás také někdy zarazila ona prosba v Otčenáši: a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého... Na jiném místě Písma však můžeme číst, že Bůh nikoho nepokouší... Tak jak to vlastně je?  Důležité je vědět, že Bůh nás někdy zkouší anebo jak to píše  staročesky například Komenský - že nás prubuje..My se přidržíme toho slova zkouší, protože je to podobné slovu pokouší, ale je v tom velký rozdíl. Bůh nás zkouší, aby nás utužil ve víře. Ďábel anebo řekněme to ten Zlý .. nás pokouší,abychom my pokoušeli Boha. A to právě být nemá - Bůh sám nikoho nepokouší, ale ani nemá být pokoušen.. Jestliže se tedy modlíme .: neuveď nás do pokušení, tak já osobně mám pocit, že je to modlitba, která prosí Boha, abychom se neocitli v pokušení, aby nás nevedl cestou, kde by na nás nějaké pokušení čekalo. Modlíme se tak proto, že jsme si vědomi své slabosti. Já osobně bych raději říkal : Neuvoď nás do pokušení - tedy neveď nás cestou, kde bychom mohli být vystaveni pokušení...V každém případě vždy dodáváme: ale zbav nás od Zlého.  Tady si vždy představuji zlého s velkým Z - tedy nositele všeho zla v tomto světě - ďábla..

Dnešní evangelium bylo o Ježíšově pokušení na poušti, těsně před jeho vystoupením na veřejnosti. Ježíš zažívá pokušení od opravdového Pokušitele. Je to zvláštní stať Nového zákona - Ježíš a ďábel se tu setkávají tváří v tvář. Vladce tohoto světa - ďábel má navrch. Však také si počkal na chvíli, kdy Ježíš bude oslaben půstem - počkal si dokonce až na ten poslední čtyřicátý den Ježíšova půstu. Tak on jedná, využívá každé lidské slabosti. A Ježíš je vystaven třem pokušením, kterým býváme vystaveni v tomto světě i my lidé. pokušení selhání z lidské slabosti, pokušení zkoušet Boha a nakonec pokušení moci, slávy a bohatství. Ježíš vybojoval velkou bitvu a zvítězil. Zvítězil pro nás, protože kdyby selhal, tak bychom jako lidstvo upadli do zmaru a nikdo by nemohl být zachráněn.. Nyní mohl Ježíš vyjít z pouště a začít hlásat evangelium  - radostnou zprávu o Božím království. Ještě jednou však bude muset obstát v boji se Zlem a to na Golgotě.  Zpráva o Ježíšově pokušení na poušti nám dnes zvěstuje nejen to, že Ježíš obstál a zvítězil v této bitvě nad Pokušitelem. Ale také to,že se nad pokušeními a tedy i nad Pokušitelem dá vyhrát i v našich životech. Ježíš nás předchází i v drobných bitvách našich životů. Vždy když nás přemáhá naše lidská slabost, ale také vždy když jsme pyšní a chceme zkoušet Boží trpělivost a lásku, ale také když toužíme po mamonu, slávě či se vyvyšujeme nad jiné a chceme jim vládnout - vždy si můžeme vzpomenout na Ježíše, že nás předešel a odbyl všechna pokušení slovy Písma. Tady je možná dobré si připomenout, jak dobré je Písmo - slovo Boží znát, abychom byli připraveni a vyzbrojeni k odrážení útoků Pokušitele.

Sestry a bratři , ve středu nám začalo postní období a možná přemýšlíme, jak správně prožít tuto postní dobu, která je před námi. Co si odříci, co jíst, co nejíst. My už víme, že se nemá v první řadě jednat o jídelníček. I když i to určitě má svůj smysl - něco si odříci.  Ještě více se ale Bohu bude líbit, když budeme ovládat tři oblasti -  svou řeč a své myšlení a svou vůli. Když nebudeme dělat špatné věci - špatné skutky, když nebudeme nikomu ubližovat svým jazykem, ale ani nebudeme špatně smýšlet o jiných. To je asi to nejtěžší, ale zároveň nejlepší, protože je to jen mezi námi a Pánem Bohem. Letos nás čeká o něco náročnější postní doba - budeme ji žít s koronavirem. Až v těchto dnech jsem si uvědomil, jak náš život je lehčí proti našim předkům, kteří zažívali epidemie různých nemocí. (Mory, španělská chřipka, neštovice ,..) A přeci, když přežili, tak dál budovali společnost a my z toho dnes máme užitek. Nezbývá než abychom i my dělali věci tak jak máme. Dobré skutky, dobrá slova a dobré myšlenky. A možná o něco hlubší zamýšlení se nad smyslem našeho života. Když Ježíš prošel před námi postem a odolal pokušení, tak poprvé vystoupil na veřejnost s těmito slovy. Čiňte pokání a věřte evangeliu.  A to je nejlepší program pro naši cestu dobou postní. Když jsme pravdiví, tak určitě znovu máme z čeho činit pokání. Avšak skrze Krista máme  také proč věřit evangeliu - radostné zprávě o naší záchraně.  AMEN 


Kázání v Husově sboru v JH v neděli 16.2.2020; téma : Je vůbec možné splnit nároky Ježíšovy?   Mt 5, 21-37; Přímluvy: Písně: 53; 148; 166; Modlitba: 22.2.; Oznámení.: Trojlístek a pořad bohoslužeb. , Příště za dva týdny v 15.00

Milí přátelé, sestry a bratři,  někdy si možná říkáme jestli je vůbec možné splnit Ježíšovy nároky? Zvláště v dnešním evangeliu je to náročné už na poslech natož na splnění...Nestačí podle Ježíše přikázání Nezabiješ! Ale nemáme se ani hněvat na svého bližního , ani jej ponižovat a už vůbec ne zatracovat...Máme chodit připraveni k bohoslužbě  a nejprve se smířit se svým protivníkem a potom teprve prožít bohoslužbu.  Už jen chtivý pohled na ženu je cizoložství v srdci člověka, a pak přichází něco úplně nemyslitelného - zbavit se ruky nebo oka, když nás svádí ke špatnému jednání. Také rozvody manželů u Ježíše mají limity nastavené mnohem výše než to v tehdejší době bývalo - nehledě vůbec na dobu dnešní... Co ale my s tím - lidé dnešní doby a zároveň křesťané?   Máme si říci - je to přece přehnané - to je vidět už s tím vyrváním oka z těla a utnutím ruky a tak si s tím nebudeme lámat hlavu...Anebo se z nás stanou přísní soudci - hlavně těch druhých - sebe sama asi tak přísně bude soudit málokdo..

Ale ani když  budeme soudit a trestat druhé či sebe sama není dobrý postoj. Ani když budeme brát Ježíšova slova na lehkou váhu není dobrý postoj. Klíč k dobrému postoji možná obsahuje až poslední věta z dnešního evangelia: Vaše slovo buď : ano, ano - ne, ne; co je nadto, je ze zlého. To slovo evangelia nám říká jeden důležitý nárok na nás křesťany: totiž, že máme být pravdiví. Náš život má být opravdový. To co vyznáváme slovy máme i žít...Tím není dáno, že  nemůžeme hřešit. Hřešíme ze své lidské slabosti. Ale když následuje pokání opravdové a ze srdce - ne jenom formální , tak máme u Ježíše milost a odpuštění... Tím si můžeme být jistí.

A tak neberme Ježíšova na lehkou váhu. Přemýšlejme každý den večer nad tím, čím jsme se provinili proti Bohu a lidem. Prosme za odpuštění a uléhejme  smířeni. Ježíš nám nechce nakládat další břemena k těm našim běžným životním strastem a starostem. Tohle přece On sám vyčítá farizejům a zákoníkům. A tak se občas chovali i představitelé církve. Kázali vodu a pili víno... se říká... Ježíš mluví ono slovo ke svým učedníkům - nejenom těm tehdejším - ale i k dnešním - tedy přímo k nám křesťanům shromážděným zde.  On vychovává své učedníky a tedy i nás. Proto zaznělo dnes i toto slovo v evangeliu - v radostné zprávě o lásce a milosti. Abychom nebyli podobni farizejům a zákoníkům - tehdejším i těm dnešním v církvích. Těm, kteří na jedné straně dokáží uplatnit přísná Ježíšova měřítka a na druhé straně si omlouvají svá selhání. Ježíš chce mít své učedníky opravdové. Proto nastavuje určitou laťku a chce abychom se ji pokoušeli zdolat. Když se potkává u studny v Samaří se zřejmě velmi hříšnou ženou podle tehdejších měřítek  - nesoudí ji, jen jí získává pro své království a pak posílá do vesnice aby o něm svědčila. On z nás chce  mít své upřímné následovníky. Jeho slovo kdyby jej všichni lidé brali vážně tak přinese do našeho světa takovou proměnu , že by se podobal Božímu království. To se sice nestane, ale my tu proměnu můžeme přinést alespoň do našeho okolí. AMEN

Kázání v HD v neděli 9.2. 2020;  téma: Kdo je sůl země? Mt 5,13-20;  Písně: 116; 21; Modlitba 12/3..; Přímluvy:Jana Vlasáková (72); Jan Pešek (85);   Oznámení: výroční shromáždění - nyní; příští týden biblická hodina - středa a v neděli bohoslužba  v 10.00 hod.; 

Milí přátelé, sestry a bratři, starozákonní text nás vede k zamyšlení nad tím, co je opravdový půst? Je to  ještě s předstihem před začátkem postní doby, která začne popeleční středou 26.2., ale je vlastně dobře, když si dopředu rozmyslíme, jak bude náš letošní půst vypadat. Budeme si jen něco odříkat z pokrmů (což je jistě chvályhodné) anebo přidáme i něco z toho, co Pánu Bohu dlužíme - nejen my - nejen my osobně, ale i naše celá společnost? Neboť ten starozákonní text z Izajáše míří k pospolitosti Božího lidu. Možná si ale řekneme, co já sám s tím? Ten svět se neubírá dobrým směrem, ale já s tím nic nenadělám. Jenže novozákonní evangelium - slovo Ježíšovo nás vyvádí z omylu a z našich výmluv. 

Vy jste sůl země, říká  mě i tobě, nám křesťanům Ježíš.  Vy jste světlo světa. Na jiném místě evangelií za světlo světa Ježíš označuje sebe. To snadno přijmeme a přikývneme. Kdo jiný by to byl než ty Pane Ježíši. Ale když teď slyšíme: Vy jste světlo světa - co s tím si máme počít? Kdyby alespoň Ježíš řekl: Měli byste být světlo světa - snažte se být světlo světa anebo tak nějak. Ale On ještě navíc říká: Nezůstane skryto město ležící na hoře. Známe přece, že je vidět zdaleka. Jenže jak si může Ježíš být jist, že jsme opravdu světlo světa? Což nepočítá s naší slabostí. Ale počítá! Proto říká, že nemáme dávat rozsvícenou lampu pod nádobu a  o soli, že může pozbýt chuti a pak už není k ničemu, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Také příznačné pro naši dobu, kdy si už lidé příliš neváží křesťanství ani křesťanů a proto po něm - po křesťanství a nás křesťanech obrazně řečeno - šlapou.. (vážnost duchovenského stavu v anketách). Jenže nestěžujme si na lidi, ale spíše se zamysleme jestli jsme my křesťané pro svět nepozbyli chuti? Jestli náhodou nejsme nemastní, neslaní? 

Když Ježíš říká, že jsme solí země a světlem světa, tak tím říká, že nám všechno dal, abychom měli slanost, že nám všechno dal, abychom v sobě měli světlo. Jsme pokřtěni, biřmováni, vyznáváme Krista jako svého Pána, přijímáme chléb a víno - tělo a krev, čteme svaté Písmo, slyšíme Boží slovo... A proto jsme solí a proto jsme světlem. Jen neztrácejme slanost tím, že nesolíme své okolí a neschovávejme svou víru, naději a lásku pod nádobu našeho sobectví. 

Dnes máme výroční shromáždění. Zastavení našeho  malého společenství. Celý advent a celou vánoční dobu svítila nad Husovým domem  Moravská hvězda. Po svátku  Hromnic ji už nerozsvěcujeme od večera v 16.00 do rána do osmi hodin. Ale světlo našeho společenství pro okolní svět by pohasnout nemělo. A zcela určitě nepohasne, když každý z nás uvěří Ježíšovu slovu:  Vy jste světlo světa!  Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. AMEN


Kázání v HD a v JH v neděli 2.2.2020 ; téma: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky...Písně: 66; 223;  Přímluvy:.Pavel Soukup (15), Alena Škrletová (35), Daniela Šírová (59), Stanislav Linda (65);  vzpomínka obětí holocaustu a poděkování všem, kteří se vzepřeli  a obětovali své životy; Oznámení: příště výroční shromáždění (kdy?);st-biblická v 17 h

Milí přátelé, sestry a bratři, dnes je svátek uvedení Páně do chrámu. Také se mu říkává Hromnice. Světívaly se svíčky jako ochrana před hromy a blesky. Což je jen pověra. Možná bychom ale mohli oprávnění ke svěcení svíček najít spíše v onom slovu starce Simeona o Ježíši jako o Mesiáši - světle jež bude zjevením pohanům...Hromnice se také považovaly za konec vánočního času - kdy se odstrojují vánoční stromky a hlavně betlémy. Proto i dnes naposledy můžeme vidět v našem sboru stromek a betlém a budeme zpívat píseň vánoční doby. 

 Ve čtení z Malachiáše proroka jsme četli také o vstupu Pána do chrámu, ale to už je vlastně předpověď soudu a druhý příchod Kristův. V textu z Lukáše je to stále ještě dítě - ten malý narozený Ježíš, který je přinášen podle tradice aby byl zasvěcen Bohu. A  Josef a Marie s ním tedy přicházejí - uvádějí jej do chrámu. A tam se setkávají se dvěma starými zbožnými lidmi - Simeonem, který veden Duchem do chrámu přišel a s prorokyní Annou, která v chrámu přebývala  a sloužila Bohu posty a modlitbami. Oba dva se dočkali splnění svých nadějí v příchod Mesiáše.   Oni nevidí jen malé bezmocné dítě - ale světlo, jež bude zjevením pohanům..Simeon svaté rodině požehnal a také prorokyně  nad dítětem chválila Boha.  Žijeme v době, která by velmi potřebovala úctu k moudrosti starých lidí. Jen tak může přecházet požehnání na další generace. Dnes často jsou staří lidé předmětem posměchu jako nějací zaostalí jedinci, kteří kazí volební výsledky - viz akce Přemluv bábu , dědka nebo se zajímají jen o slevy v supermarketech nebo žijí neekologicky - je to však vždy jen uměle vyvolaný problém, který  zbytečně kupí bariéry  ve společnosti. V Bibli však čteme, že jen tak může přejít požehnání na další generaci, že ta předchozí těm mladým - dětem a vnoučatům žehná. (příklady z Písma: Mojžíš žehnal jednotlivým kmenům Izraele, každému zvlášť. žehnal také svému nástupci Jozuovi - vložil na něj své ruce  a tak bychom mohli dále jmenovat: Izák požehnal Jákobovi a Jákob svým dvanácti synům ..  I my v naší době máme žehnat svým dětem a vnoučatům a mladým lidem obecně bez ohledu na to jestli právě souhlasíme se vším co dělají. Naše požehnání má moc, kterou možná  nechápeme, ale je to tak správné a působí to...tak, že i zlé věci se mohou proměnit v dobré. (Jákob) Jakub píše ve svém listu, že nemůže ze stejných úst vycházet proklínání i žehnání a Petr , nám radí: "žehnejte, vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání..." (můj vylosovaný text)  ???

Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním...To je jediná zpráva z |Písma o Ježíšovi na dobu dalších dvanácti let. Pak bude zpráva o dvanáctiletém chlapci Ježíši v chrámu a znovu téměř dvacetiletá odmlka.. To je vlastně svědectví o tom, že Ježíš do svého vystoupení má zůstat jako jeden z lidí a nepříliš povšimnut okolím - jen s těmi dvěma výjimkami.. To dosvědčuje i apoštol Pavel v listu Židům, ze kterého jsme dnes četli: Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich...a dále: "Proto musil být ve všem jako jeho bratři, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu." Ježíš se nám podobal ve všem kromě hříchu.  Proto přijímá i požehnání v chrámu a později křest od Jana Křtitele. On je nám i v tomto příkladem pokory. Jednu zhudebněnou báseň J.A. Komenského o tom máme i v našem zpěvníku. (30) Kristus příklad pokory, Pán náš milostivý, Otce svého Syn milý a jednorozený, pro hříšného člověka ráčil býti chudý, nepravostmi našimi trpěl ponížený.  

A tak važme si toho, že i my jsme mohli uvidět světlo spásy v Ježíši Kristu tak jako Simeon a |Anna. A žehnejme všem, zvláště mladým lidem. AMEN 


Kázání v neděli 26-1. v HD; Téma: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kteří jsou na cestě k záhubě....nám je mocí Boží.  Písně:9 a 312; Modlitba 9.1.; Přímluvy: životní výročí...Stanislav Linda41; Pavel Soukup 15; Alena Škrletová 35; Daniel Šimon (43);....; Vzpomínka: Pavel Kolář ;  

Milí přátelé, sestry a bratři!  Charlie Chaplin kdysi řekl: Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.  To samé možná platí pro křesťany: Kdo se nikdy nestal bláznem pro Krista - těžko může být opravdovým křesťanem. .. Znáte to, když vám někdo řekne: ty to s tím kostelem přeháníš!  Mohli byste mu oponovat třeba tím, že také chodí jednou dvakrát týdně do hospody a nic mu nevyčítáte..ale to nemá smysl, protože se dozvíte, že chodit na pokec s přáteli je přece normální zatímco chodit dvakrát týdně do kostela je divné,.,,,Jenže jsme slyšeli že bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidétaké ...Jsme v očích světa blázny když věříme, že Ježíš Kristus volil smrt na kříži aby nás zachránil. A jsme blázny, když to nejen vyznáváme, ale hlavně když volime cestu následování... Tak jako učedníci kdysi dávno v krajinách u jezera Galilejského.... 

Učedníci možná byli v očích svých blízkých také blázny. Vždyť nechali svou živnost - to čím se doposud živili a vydali se do neznáma..Bláznem byl pro některé i celník Zacheus když začal vracet a rozdávat svůj nepoctivě nabitý majetek .  Bláznem byl i onen Držgrešle z povídky Charlese Dickense  Vánoční koleda (i) filmu), když po prožití napomenutí od Duchů vánoc se zcela proměnil. Jak je to ale když někdo opravdu zabloudí a naletí nějaké sektě a také třeba rozdává majetek a utíká od rodiny - od svých blízkých a následuje nějakého duchovního vůdce? (Nedávno se podobné zprávy objevily v novinách) Myslím, že bláznovství pro Krista je přeci jen jiné. Člověk nemusí ztrácet svobodnou vůli ani svůj rozum. A platí i ten Ježíšův ukazatel - Jeho slovo \: Po ovoci poznáte je...  Když učedníci nechali své sítě a šli za  Ježíšem tak přinášeli lidem v temnotách světlo. Světlo vzešlo těm, kteří seděli  v krajině stínů smrti..Ježíš kázal radostnou zprávu - evangelium a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. K tomu povolal i své učedníky - i jejich služba měla BRZY přinést dobré ovoce...

A co my sestry a bratři? Jsme také blázny pro Krista? Nikdo po nás nechce, abychom opustili své jisté a chodili krajinou. Ono postačí když se budeme chovat poctivě, když uchráníme svá ústa od pomlouvání a klevetění, když budeme sloužit Bohu a lidem svými talenty, když Bohu, který nám každý týden daruje 168 hodin alespoň pár hodin darujeme zpět účastí na společných shromážděních a modlitbách, když budeme přinášet svým bližním radost a povzbuzení, když najdeme dost sil k omluvě za svá selhání a pochybení..když budeme v životech svých bližních vidět raději to dobré a ne zlé ... To vše je vlastně následování Ježíše Krista a možná se to může zdát jako bláznovství v očích lidí kolem nás... Apoštol Pavel nám také říká, že nemáme zvěstovat evangelium moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu..

To znamená, že naše zvěstování Krista nemá být jen o Jeho mocných činech, ale také o Ježíšově zástupné oběti na kříži - o obětavé a obětující se Boží lásce. Ježíš nám přinesl a přináší omilostnění - milost. Ale jak se zpívá v jedné písni - Je to vzácná milost. Proto jej následujme každý den ve svém životě. AMEN

Milí přátelé, sestry a bratři,

Kázání v J. Hradci při udílení svátosti manželství v sobotu 18.1. 2020

SZ Genesis 1, 27; 1 Korintským 13.1.,4-7, 13 

Milá Kateřino, milý Bohuslave,oslovuji vás celými křestními jmény, protože pod těmi budete dnes sezdáni - přijmete svátost manželství. Je to svátost, kterou si udělují snoubenci muž a žena  sami a kněz je pouhým moderátorem - tím, kdo provází tímto obřadem, přimlouvá se a prosí o Boží požehnání. Již jsme poděkovali za vaše rodiče, i za podivuhodné cesty, kterými vás Bůh vedl tak, že jste mohli být jeden pro druhého nalezeni. Také jsme prožili společně kající modlitbu a prosbu o očištění a rozhřešení. To vše nechť  zůstane zachováno  ve vaší paměti, neboť i ve vašem dalším společném životě nemáte zapomenout na své rodiče i dar seznámení. Hlavně pak na to, že v celém dalším společném životě máte k sobě přistupovat  s láskou, ale i s úctou - tedy pokorně s vědomím, že my všichni křesťané jsme jen ospravedlnění hříšníci. Nejenom hříšníci, ale také ospravedlnění Kristovou obětí, nejenom ospravedlnění, ale stále ještě a stále znovu hřešícími lidmi. 

Nejprve se zamysleme nad starozákonním textem: Bůh stvořil člověka k obrazu svému - jako muže a ženu stvořil jej. Dnes je divná doba, která to krásné na Božím stvoření - tedy odlišnost muže a ženy -  ve jménu podivných novodobých teorií zpochybňuje a snaží se popřít. Ale co Bůh učinil  - dobře učinil a pakliže se muž a žena odlišují, tak se na druhé straně zase doplňují. A proto je žena mužovou pomocí - jak je psáno pomocí v Písmu - pomocí jemu rovnou.  A muž je ochráncem své ženy, schopný se za ni obětovat.  Kéž každý se vždy v manželství  ujímá své role....

Milí snoubenci, četli jsme před chvílí jeden z nejkrásnějších a přitom nejvíce zavazujících textů z Nového zákona - chvalozpěv na lásku apoštola Pavla z listu Korintským...nejprve o tom, že můžeme mít nejrůznější dary po stránce duchovní, můžeme se obětovat majetkem i životem - a přeci bez lásky nic nejsme... Jaká je tedy láska, která je tím největším a nejvzácnějším darem? Nyní to promítněme do našich mezilidských vztahů a do manželství na prvním místě -  neboť právě manželství je úžasnou příležitostí pro učení se takovéto lásce..   A to celé manželství - to mladé i to pokročilé, budující rodinné hnízdo i zůstávající spolu ve stáří...Láska je trpělivá - je to dobrá škola trpělivosti, když muž čeká až žena se vypraví třeba do divadla, žena, když čeká na muže, který se zapomněl někde v práci či s kamarády.... Láska je laskavá - ono totiž nestačí mít se rádi - co je to platné, když ten druhý to necítí z našeho chování a to nejlépe pozná, když se chováme laskavě. (proto je psáno v listu Galatským, že ovocem Ducha svatého je nejenom láska, ale i laskavost). Láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. To vše je o tom, že musí ustupovat naše ego. Každý si neseme nějaké takovéto nectnosti - možná kdysi nám chvíli pomohly postavit se na vlastní nohy - dospět i uspět v životě.. ale teď přišel čas je odkládat. Jak úžasná příležitost pro to umenšování našeho ega je manželství..... Dnes je doba, kdy mnozí žijí tzv. singl. Sami. To je pak ale mnohem těžší stát se opravdu dospělým člověkem.  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch. I to je dobrá škola manželství - třeba v tom, že manželé hospodaří společně. Láska se nedá vydráždit a nepočítá křivdy. To už je hodně vysoko nastavená laťka, ale neztrácejte  odvahu, když se vám  právě  nebude dařit. Pokud ano, pokud se to i po několika letech dařit bude, tak je to jakoby jste už udělali manželskou maturitu.

Ono ale to není jen o tom, že máme my sami něco dávat.  Když apoštol říká že láska vydrží, láska věří, láska má naději a láska vytrvá ať se děje cokoli, tak to je už jako bychom dostávali odměnu - to už nahlížíme do Ježíšova království lásky. Kdesi jsem četl, že když milujeme a právě se nám nedostává žádné odezvy - tak přesto se nám láska vrací  - přesto nás posvěcuje a proměňuje nás... A tak láska v nás pak vytrvá a my vytrváme s ní, láska nám dá i víru a naději.  A tak zůstává víra , naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. Přeji mnoho úspěchů ve škole lásky - ve vašem manželství.      AMEN .


Kázání v J. Hradci v neděli 19.1. od 9.00 hodin. text: Jan 1, 29-42; Téma: Beránek Boží, který snímá hříchy světa. 53 (2+2) 12 (po jedné sloce)

Milí přátelé, sestry a bratři, je krásné místo v liturgii, kdy před přijímáním ještě jednou kajícně  prosíme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa , smiluj se nad námi.... Je to stejné slovo, které pronesl o Ježíši nedávno pokřtěném v Jordánu  a počínajícím své dílo spásy prorok Jan Křtitel....: Hle beránek Boží, který snímá hřích světa... Jediný rozdíl je v tom, že my mluvíme o hříších v mnohém čísle - zřejmě proto, že je jich u nás více než jeden, zatímco Jan Křtitel mluví  o hříchu celého světa - celého lidstva.... Ježíš je na počátku svého krátkého působení, ale už nyní  je nazýván beránkem - tím, kdo se obětuje za ostatní...Noví Ježíšovi učedníci si navzájem dosvědčují: nalezli jsme Mesiáše, i když zřejmě ještě netuší, že slovo Jana Křtitele Beránek Boží znamená i Ježíšovo obětování vlastního života. A tak dnešní evangelium nám svědčí o dvou skutečnostech - Ježíš je ten, který snímá hřích světa - on přišel ne aby v prvé řadě svět soudil, ale zachránil. Druhá skutečnost je v tom, že to není neosobní zachránce světa jako nějaký Supermann, který zachraňuje celou Zemi coby zeměkouli, ale je to osobní Spasitel jednoho každého z nás - tvůj i můj - pokud Jej přijmeme do svého života a do svého srdce. ...Když čteme v evangeliích o povolání Ježíšových učedníků - apoštolů, tak je to vždy  osobní povolání na základě setkání v nejrůznějších situacích. Možná, že někteří první učedníci k Němu přešli od Jana Křtitele, když byl tento uvězněn, jiné tam přivedli jejich příbuzní či známí a jiné zase Ježíš osobně potkal a získal pro následování.... A tak už je to po dva tisíce let a každý z křesťanů má svůj příběh jak se stal Ježíšovým učedníkem - apoštolem. .. Křesťanství není věc náboru jako kdysi vstup do pionýra nebo SSM anebo  konzumu kdy lidé mají všelijaké karty do Billy nebo Penny. A  už vůbec to není násilné obracení na víru jako kdysi ve středověku anebo jak se děje často v islámu i dnes..Dříve to bývalo i tak, že ani nešlo nebýt křesťanem, ale často to bylo jen formální křesťanství bez nějakého vlastního rozhodnutí. Jenže právě proto je v evangeliích ten příběh apoštolů zvláštní v tom, že to nebyli noví členové nějakého zakládaného spolku, ale oni  s Ježíšem chodili, putovali krajinou a dá se také říci, že Jej následovali.  My už nemusíme putovat krajinou ani evangelizovat lidi v cizokrajných zemích (to by teď potřebovala spíše Evropa) - naše následování má spočívat v něčem jiném, ale přitom v tom základním -  máme následovat Ježíše ve způsobu Jeho života, jeho vztahu k lidem, jeho obětování se i zvěstování dobré zprávy - evangelia - lidem kolem nás... :Včera zde vstupovali do manželství dva mladí lidé. Mluvili jsme o tom, že manželství je dobrá škola lásky. Ale to platí obecně pro život každého člověka - jen v manželství má člověk výhodu, že se musí víc snažit - tedy měl by se více snažit..Náš život má být následování Krista, abychom byli co nejvíce připraveni pro Boží království. Jednou se nás Bůh zeptá na naši víru, ale hlavně na naši lásku. K Bohu a k lidem. A my už jenom dodáme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.  AMEN

Kázání v Husově domě dne 12.1.2020 ; text: Matouš 3, 13-17; Téma: Bůh v Ježíši Kristu vyhlásil pokoj, přímluvy:                             ; písně:36; 191; ohlášení: koncert odpoledne; ve středu biblická, v neděli bohoslužby ??? Helenka jen zamyšlení....

Milí přátelé, Bůh se přiznal k Ježíši jako svému Synu a tím začíná pravděpodobně krátce po třicítce Ježíš svou misi na této zemi. Ta mise netrvala dlouho - snad tři roky...a přeci se svět zcela proměnil. možná že to slůvko zcela není na místě a mělo by se říci že svět se proměnil zásadně.  Ve Skutcích jsme četli o svědectví Petrově, že vše začalo po křtu Ježíšově v Galileji - Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny , kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním... a to, že po jeho zabití a vzkříšení jej  Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých..., ale také, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří....  Je to tak správně, že sice jsme se ještě učili říkat že je například rok 1980 našeho letopočtu, ale ve skutečnosti a správně je to rok 1980 po Kristu... V čem je ale ta zásadní změna? V tom, že máme svého Zastánce, svého Přímluvce u Boha - stačí jen se k němu obrátit. Nejsme vydáni na pospas světu...Krásně o Ježíši mluví již prorok Izajáš: : Nekřičí, a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Jaký je to rozdíl proti politickým, ale i některým tzv. misijním shromážděním, kdy ti kazatelé tolik a tolik křičí až by se řeklo, že přímo řvou. na ta svá shromáždění...   a ještě: Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Tohle slovo o Ježíši našem Spasiteli má moc hluboce se nás dotknout až bych řekl zasáhnout nás až v našem srdci ... Jak často tohle  neumíme a přitom právě tomu nás chce Ježíš naučit. Kolikrát jsme se v církvi podle tohoto slova nechovali a lidé výše postavení zhášeli knoty doutnající a lámali nalomené třtiny a to ve jménu jakési pofidérní pravověrnosti...Kolikrát jsme to ale my křesťané dělali sami v našich životech vůči našim bližním a dokonce blízkým lidem...Ježíš je náš životní příklad a světlo našich cest a to je ta zásadní změna, která nastala právě jeho křtem v Jordánu od Jana Křtitele...pro náš svět...Nic už není jako dřív zpívá se v jedné křesťanské písni..   Ano nic už není jako dřív pro ty, kteří se rozhodli následovat Krista...Svět se proměnil, i když dále leží ve zlém. Ale je tu světlo. To o kterém říká Jan, že přišlo na svět a stalo se tělem a přebývalo mezi námi: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.. To platí i pro nás...v dnešní době... Svět se zdá být stejný jako před dvěma tisíci lety a přitom my křesťané víme, že je jiný. Každý kdo uvěří v Ježíše Krista to může prožít. Protože i jemu se svět promění... Jeden starý černošský spirituál zpívá i taková zvláštní slova: Kradl jsem slepice, nekradu víc...Zdá se to legrační, ale ten člověk to zkrátka tak prožil a proč by to nevyzpíval...????

To vše tedy začalo, když z nebe nad Jordánem při Ježíšově křtu, promluvil hlas Boží: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." A my si můžeme uvědomit, že mezi osobami Trojice Boží vládne vztah lásky... I to je příklad pro nás a naše vztahy...A každý z nás lidí může  skrze víru v Krista prožít velkou proměnu světa. Změní se opravdu svět, když uvěříme v Krista anebo se změní jenom náš pohled na něj. Co myslíte?  AMEN


Kázání v Husově domě a v JH dne 5.1. 2020; Text: 1. Kor. 3, 9-11;Jan 2, 13-22; Téma: Horlivost pro Boží dům; Písně: 111; 112;(1-2; 3-4;5); 216; Modlitba: z lekcionáře; Oznámení: v úterý do Růženeckého kostela na ekumenický týden modliteb; středa u nás biblická?; čtvrtek - ekum. týden modliteb v JH; sobota - v Praze - bohoslužba u Mikuláše; v neděli odp. koncert k výročí církve na Palačáku...

Milí přátelé, sestry a bratři,  v době, kdy Ježíš vystoupil ve svých 33 letech a začal kázat evangelium prožíval Izrael duchovní úpadek, jak o tom svědčí  volání Ježíšova předchůdce  a ohlašovatele Jana Křtitele k pokání Božího lidu... Jedním ze známek úpadku bylo i zesvětštění, které se projevovalo tím, že se začalo obchodovat s posvátným. V církvi se projevuje moc peněz... a obchoduje se se vším možným. Podobné to bylo i za doby Husovy a vlastně i vznik naší církve před sto lety byl v mnohém odporem k praktikám tehdejší církve, která se vzdálila od původního poslání. Navíc velkou roli sehrálo zklamání z církve a jejího chování za první světové války...

Není v evangeliích příliš míst, kde se Ježíš zlobí. Až nás překvapuje jeho tvrdá reakce na počínání obchodníků v chrámu. Je to však zloba řízená - ne nějaké vzplanutí v hněvivosti.. To si můžeme uvědomit tím, že Ježíš než vyhnal penězoměnce, a prodavače dobytka, ovcí a holubů , tak si z provazů upletl bič. Věděl co dělá, nebylo nahodilé...když člověk plete bič, tak má čas si věc rozmyslet - pro Ježíše však to byl zákonitý důsledek toho co viděl v Božím chrámu.  Ještě jedna skutečnost stojí za zmínku: směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: Pryč s tím odtud.. Ježíš se chová umírněně k živým tvorům zatímco peníze rozhazuje - nemá k nim žádné ohledy...

Jeho učedníci si vzpomněli, že je v Písmu psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Ježíš ví, že chrám jeruzalémský také bude zničen... a přesto má úctu k místům, kde je Bůh oslavován a ctěn.  K chrámům a synagogám.. Sám do chrámu přicházel a synagogy navštěvoval a kázal v nich. Jednu chrám nebude, ale nyní v našem světě je to viditelné znamení Boží jsoucnosti. Byly doby, kdy lidé to nejlepší dávali Bohu. Tak se stavěly nádherné chrámy i malé kostelíky. Skromné i přezdobené. Naše církev dává přednost jednoduchému stylu výzdoby, ale i tak platí, že Bohu patří to nejlepší, když ne zlato a stříbro , tak čistotou a květinovou výzdobou prostor. Kdysi lidé žili skromně a někdy až nuzně a jen v kostelích mohli spatřit nějakou krásu a bohatství (do paláců bohatých se nedostali). Bylo to někdy až nespravedlivé. Nyní to bývá naopak, lidé si to nejlepší budují doma - vše pro dům a zahradu. Ani to, že lidé žili nuzně, ale ani to, že zabývají hlavně svou domácností není ideální. Horlivost pro dům Boží však znamená především horlivost pro účast na bohoslužbě.

Je tomu sto let od vzniku naší církve. Věříme, že vznikla z Boží vůle, aby do církve Kristovy byli přivedeni i ti, kteří by se jinak ve světě ztratili. To je myslím největší vklad naší církve - to, že příliš nesoudí, ale má pochopení i pro ty, které jinde třeba ani nepřijmou. Pro mne je to církev, kterou mám rád, i když vidím mnoho jejích nedokonalostí.  A to především pro to, že se nad jiné církve nepovyšujeme.. Zde jsem se naučil tomu, že Církev Kristova - jeho nevěsta je církev, která prochází všemi církvemi a tvoří ji všichni upřímní křesťané..

Apoštol  nám říká,  že jsme spolupracovníci na Božím díle, že jsme Boží stavba. Jeden je základ a to je Ježíš Kristus. Jsme Boží chrám a Duch Boží v nás  přebývá. To je slovo, které nás zavazuje. Je tomu sto let, kdy se narodila Církev československá nyní i s přídomkem husitská... Mnohé se od té doby událo, z původně velké církve se stala církev spíše malá. Ale stále je tu a má před sebou mnohé úkoly a velké poslání.  NIc z toho, co si předsevzala zakladatelská generace v čele s Karlem Farským neztratilo platnost a potřebnost. Jediné co je třeba - je zůstat svému poslání věrni. Kéž nám Bůh sestry a bratři požehná.  AMEN

                                                        Úvahy

Naše násilí a vaše násilí

Hra Naše násilí a vaše násilí je v první řadě provokace. To, že se i provokace má stát uměním se  lidem podsouvá už hezkou řádku let. Bohužel to má tu logiku, že čím větší je to provokace (tedy čím více útočí na city tzv. slušných lidí nebo určitým způsobem „zaostalých“ lidí,) tím větší je to „umění“. Když se  ti kteří vyprovokovat nedají a zachovají klid, tak se to bere jako prolomení určitého tabu. Když se vyprovokovat nechají a protestují - ať už více či méně vkusně - jsou napadáni z nesnášenlivosti a jak se stalo v tomto případě v Brně i z jakéhosi náběhu k fašismu. Ve skutečnosti jediným násilím v tomto případě je zatím hra sama. Není to umění. Je to jen jakési beranidlo, které má narušit další bránu normálnosti a slušnosti tradiční kultury. Určitě to není boj o větší svobodu, co autory a realizátory k tomuto počinu vedlo.  Také je otázkou co vedlo  k pozvánce tohoto divadla do Brna organizátory? Co tedy s tím mají dělat křesťané, kteří jsou zaskočeni a smutní z této urážky Pána Ježíše Krista? Určitě se máme ozvat.  Slušně avšak důrazně. Počítejme však s tím, že podobné věci budou do budoucna pokračovat.                                                         (fil)

 Pražská defenestrace - 400 let od odvážného činu

Když to napíši takto, určitě mě někdo opraví, že minimálně nedomyšleného činu. Pravda to je -  zpětně viděno.Totiž optikou Bílé Hory a vším co pak následovalo a s čím se tak trochu potýkáme dodnes. Jenomže ono mnoho nescházelo a mohlo to dopadnout jinak a naši defenestrátoři mohli vejít do českých i světových dějin jako hrdinové..Ti co je dnes nazývají generály bez vojska, těmi co nás uvrhli do poroby, zoufalci nebo dokonce vzbouřenci, kteří si svůj osud zasloužili, neberou v úvahu tehdejší situaci, kdy císařský dvůr začal v rozporu s Majestátem Rudolfa II. utlačovat nekatolíky v českých zemích a bylo třeba bránit náboženskou svobodu, která naši zemi činila dlouhá léta výjimkou v rámci celé Evropy. Už to, že poddaní nemuseli vyznávat víru svých pánů bylo raritou oproti zvyklostem nejen v katolických ale i protestantských zemích. Ti samí, kteří vyčítají českým nekatolickým stavům defenestraci  v roce 1618,předpokládám vyčítají Benešovi, že v roce 1938 jsme se nebránili se zbraní v ruce po Mnichovu. V roce 1618 stavové počítali s větší pomocí od zemí na západ od nás - mj. z Anglie a nedočkali se. V roce 1938 Beneš už věděl, že s pomocí Francie a Anglie počítat nemůže. A třebaže tentokrát nebyl generálem bez vojska, protože za mobilizace se prokázala odhodlanost českého národa, byl by obviňován z uvržení Evropy do války. Ostatně i to se vyčítá těm, kteří provedli druhou pražskou defenestraci. Beneš historii znal. A v rámci svých možností udělal maximum pro to, aby naše země nakonec mohla stát na straně vítězů II. světové války.  Ti, kteří provedli pražskou defenestraci se vítězi nestali. Odvážní však nepochybně byli.                         (fil)

Pochod do Radostic dětský I
V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí.  Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď  jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým  plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty.  Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů.  Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.



Pochod Trocnov - Radostice podruhé
Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli.  Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí.  A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej  i na podzim. Proběhl v sobotu  7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice.  Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný.  Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin.  A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH  - Karel Filip t.č. farář