Sloupky

Proč se nebojíme?

Co se to děje se světem? Z pátku na sobotu byl svět blízko třetí světové válce a nikdo to u nás moc neprožíval. Nikdo si nedělal v předchozích dnech zásoby mouky, cukru a trvanlivých potravin. Nevím o žádných mírových pochodech ani modlitebních strážích v křesťanských kostelích a sborech. Možná se bojíme více chřipky a všelijakých nemocí než  jaderné apokalypsy. Přitom její nebezpečí se v poslední době přiblížilo a je možná větší než bylo kdy za posledních padesát let. Jsme opravdu už jako tupé ovce?  Jsme opravdu tolik ovládaní médii, že se bojíme jen toho co nám naservírují?  Povedlo se už odzbrojit náš selský rozum?  

Jsem moc rád, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Možná se jednou dozvíme pravdu a možná, že budeme pak i více vděčni za ten další poskytnutý čas tomuto světu. Nebezpečí však trvá.             Možná někdo řekne, že křesťané se bát nemusí, protože věří v jiný, lepší svět – v království Boží… Paradoxně však jsou to právě křesťané, kteří mohou a mají usilovat o mír i v tomto světě. A mají k tomu i moc, kterou dává modlitba. Nemusíme žít ve strachu, ale starost mít máme. Proto se modleme za mír pro tento svět, za to, aby nepřišlo na svět zbytečné utrpení.  Za moudrost těch, kteří mají v rukou vládu a moc.

                                                                                                                                (fil)


Pochod do Radostic dětský I
V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí.  Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď  jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým  plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty.  Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů.  Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.



Pochod Trocnov - Radostice podruhé
Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli.  Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí.  A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej  i na podzim. Proběhl v sobotu  7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice.  Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný.  Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin.  A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH  - Karel Filip t.č. farář