Sloupky

MIMOŘÁDNĚ ZDE I KÁZÁNÍ - NA stránkách kázání je to nějaké porouchané..

Kázání v neděli 26-1. v HD; Téma: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kteří jsou na cestě k záhubě....nám je mocí Boží.  Písně:9 a 312; Modlitba 9.1.; Přímluvy: životní výročí...Stanislav Linda41; Pavel Soukup 15; Alena Škrletová 35; Daniel Šimon (43);....; Vzpomínka: Pavel Kolář ;  

Milí přátelé, sestry a bratři!  Charlie Chaplin kdysi řekl: Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.  To samé možná platí pro křesťany: Kdo se nikdy nestal bláznem pro Krista - těžko může být opravdovým křesťanem. .. Znáte to, když vám někdo řekne: ty to s tím kostelem přeháníš!  Mohli byste mu oponovat třeba tím, že také chodí jednou dvakrát týdně do hospody a nic mu nevyčítáte..ale to nemá smysl, protože se dozvíte, že chodit na pokec s přáteli je přece normální zatímco chodit dvakrát týdně do kostela je divné,.,,,Jenže jsme slyšeli že bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidétaké ...Jsme v očích světa blázny když věříme, že Ježíš Kristus volil smrt na kříži aby nás zachránil. A jsme blázny, když to nejen vyznáváme, ale hlavně když volime cestu následování... Tak jako učedníci kdysi dávno v krajinách u jezera Galilejského.... 

Učedníci možná byli v očích svých blízkých také blázny. Vždyť nechali svou živnost - to čím se doposud živili a vydali se do neznáma..Bláznem byl pro některé i celník Zacheus když začal vracet a rozdávat svůj nepoctivě nabitý majetek .  Bláznem byl i onen Držgrešle z povídky Charlese Dickense  Vánoční koleda (i) filmu), když po prožití napomenutí od Duchů vánoc se zcela proměnil. Jak je to ale když někdo opravdu zabloudí a naletí nějaké sektě a také třeba rozdává majetek a utíká od rodiny - od svých blízkých a následuje nějakého duchovního vůdce? (Nedávno se podobné zprávy objevily v novinách) Myslím, že bláznovství pro Krista je přeci jen jiné. Člověk nemusí ztrácet svobodnou vůli ani svůj rozum. A platí i ten Ježíšův ukazatel - Jeho slovo \: Po ovoci poznáte je...  Když učedníci nechali své sítě a šli za  Ježíšem tak přinášeli lidem v temnotách světlo. Světlo vzešlo těm, kteří seděli  v krajině stínů smrti..Ježíš kázal radostnou zprávu - evangelium a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. K tomu povolal i své učedníky - i jejich služba měla BRZY přinést dobré ovoce...

A co my sestry a bratři? Jsme také blázny pro Krista? Nikdo po nás nechce, abychom opustili své jisté a chodili krajinou. Ono postačí když se budeme chovat poctivě, když uchráníme svá ústa od pomlouvání a klevetění, když budeme sloužit Bohu a lidem svými talenty, když Bohu, který nám každý týden daruje 168 hodin alespoň pár hodin darujeme zpět účastí na společných shromážděních a modlitbách, když budeme přinášet svým bližním radost a povzbuzení, když najdeme dost sil k omluvě za svá selhání a pochybení..když budeme v životech svých bližních vidět raději to dobré a ne zlé ... To vše je vlastně následování Ježíše Krista a možná se to může zdát jako bláznovství v očích lidí kolem nás... Apoštol Pavel nám také říká, že nemáme zvěstovat evangelium moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu..

To znamená, že naše zvěstování Krista nemá být jen o Jeho mocných činech, ale také o Ježíšově zástupné oběti na kříži - o obětavé a obětující se Boží lásce. Ježíš nám přinesl a přináší omilostnění - milost. Ale jak se zpívá v jedné písni - Je to vzácná milost. Proto jej následujme každý den ve svém životě. AMEN






Milí přátelé, sestry a bratři,

Kázání v J. Hradci při udílení svátosti manželství v sobotu 18.1. 2020

SZ Genesis 1, 27; 1 Korintským 13.1.,4-7, 13 

Milá Kateřino, milý Bohuslave,oslovuji vás celými křestními jmény, protože pod těmi budete dnes sezdáni - přijmete svátost manželství. Je to svátost, kterou si udělují snoubenci muž a žena  sami a kněz je pouhým moderátorem - tím, kdo provází tímto obřadem, přimlouvá se a prosí o Boží požehnání. Již jsme poděkovali za vaše rodiče, i za podivuhodné cesty, kterými vás Bůh vedl tak, že jste mohli být jeden pro druhého nalezeni. Také jsme prožili společně kající modlitbu a prosbu o očištění a rozhřešení. To vše nechť  zůstane zachováno  ve vaší paměti, neboť i ve vašem dalším společném životě nemáte zapomenout na své rodiče i dar seznámení. Hlavně pak na to, že v celém dalším společném životě máte k sobě přistupovat  s láskou, ale i s úctou - tedy pokorně s vědomím, že my všichni křesťané jsme jen ospravedlnění hříšníci. Nejenom hříšníci, ale také ospravedlnění Kristovou obětí, nejenom ospravedlnění, ale stále ještě a stále znovu hřešícími lidmi. 

Nejprve se zamysleme nad starozákonním textem: Bůh stvořil člověka k obrazu svému - jako muže a ženu stvořil jej. Dnes je divná doba, která to krásné na Božím stvoření - tedy odlišnost muže a ženy -  ve jménu podivných novodobých teorií zpochybňuje a snaží se popřít. Ale co Bůh učinil  - dobře učinil a pakliže se muž a žena odlišují, tak se na druhé straně zase doplňují. A proto je žena mužovou pomocí - jak je psáno pomocí v Písmu - pomocí jemu rovnou.  A muž je ochráncem své ženy, schopný se za ni obětovat.  Kéž každý se vždy v manželství  ujímá své role....

Milí snoubenci, četli jsme před chvílí jeden z nejkrásnějších a přitom nejvíce zavazujících textů z Nového zákona - chvalozpěv na lásku apoštola Pavla z listu Korintským...nejprve o tom, že můžeme mít nejrůznější dary po stránce duchovní, můžeme se obětovat majetkem i životem - a přeci bez lásky nic nejsme... Jaká je tedy láska, která je tím největším a nejvzácnějším darem? Nyní to promítněme do našich mezilidských vztahů a do manželství na prvním místě -  neboť právě manželství je úžasnou příležitostí pro učení se takovéto lásce..   A to celé manželství - to mladé i to pokročilé, budující rodinné hnízdo i zůstávající spolu ve stáří...Láska je trpělivá - je to dobrá škola trpělivosti, když muž čeká až žena se vypraví třeba do divadla, žena, když čeká na muže, který se zapomněl někde v práci či s kamarády.... Láska je laskavá - ono totiž nestačí mít se rádi - co je to platné, když ten druhý to necítí z našeho chování a to nejlépe pozná, když se chováme laskavě. (proto je psáno v listu Galatským, že ovocem Ducha svatého je nejenom láska, ale i laskavost). Láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. To vše je o tom, že musí ustupovat naše ego. Každý si neseme nějaké takovéto nectnosti - možná kdysi nám chvíli pomohly postavit se na vlastní nohy - dospět i uspět v životě.. ale teď přišel čas je odkládat. Jak úžasná příležitost pro to umenšování našeho ega je manželství..... Dnes je doba, kdy mnozí žijí tzv. singl. Sami. To je pak ale mnohem těžší stát se opravdu dospělým člověkem.  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch. I to je dobrá škola manželství - třeba v tom, že manželé hospodaří společně. Láska se nedá vydráždit a nepočítá křivdy. To už je hodně vysoko nastavená laťka, ale neztrácejte  odvahu, když se vám  právě  nebude dařit. Pokud ano, pokud se to i po několika letech dařit bude, tak je to jakoby jste už udělali manželskou maturitu.

Ono ale to není jen o tom, že máme my sami něco dávat.  Když apoštol říká že láska vydrží, láska věří, láska má naději a láska vytrvá ať se děje cokoli, tak to je už jako bychom dostávali odměnu - to už nahlížíme do Ježíšova království lásky. Kdesi jsem četl, že když milujeme a právě se nám nedostává žádné odezvy - tak přesto se nám láska vrací  - přesto nás posvěcuje a proměňuje nás... A tak láska v nás pak vytrvá a my vytrváme s ní, láska nám dá i víru a naději.  A tak zůstává víra , naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. Přeji mnoho úspěchů ve škole lásky - ve vašem manželství.      AMEN .


Kázání v J. Hradci v neděli 19.1. od 9.00 hodin. text: Jan 1, 29-42; Téma: Beránek Boží, který snímá hříchy světa. 53 (2+2) 12 (po jedné sloce)

Milí přátelé, sestry a bratři, je krásné místo v liturgii, kdy před přijímáním ještě jednou kajícně  prosíme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa , smiluj se nad námi.... Je to stejné slovo, které pronesl o Ježíši nedávno pokřtěném v Jordánu  a počínajícím své dílo spásy prorok Jan Křtitel....: Hle beránek Boží, který snímá hřích světa... Jediný rozdíl je v tom, že my mluvíme o hříších v mnohém čísle - zřejmě proto, že je jich u nás více než jeden, zatímco Jan Křtitel mluví  o hříchu celého světa - celého lidstva.... Ježíš je na počátku svého krátkého působení, ale už nyní  je nazýván beránkem - tím, kdo se obětuje za ostatní...Noví Ježíšovi učedníci si navzájem dosvědčují: nalezli jsme Mesiáše, i když zřejmě ještě netuší, že slovo Jana Křtitele Beránek Boží znamená i Ježíšovo obětování vlastního života. A tak dnešní evangelium nám svědčí o dvou skutečnostech - Ježíš je ten, který snímá hřích světa - on přišel ne aby v prvé řadě svět soudil, ale zachránil. Druhá skutečnost je v tom, že to není neosobní zachránce světa jako nějaký Supermann, který zachraňuje celou Zemi coby zeměkouli, ale je to osobní Spasitel jednoho každého z nás - tvůj i můj - pokud Jej přijmeme do svého života a do svého srdce. ...Když čteme v evangeliích o povolání Ježíšových učedníků - apoštolů, tak je to vždy  osobní povolání na základě setkání v nejrůznějších situacích. Možná, že někteří první učedníci k Němu přešli od Jana Křtitele, když byl tento uvězněn, jiné tam přivedli jejich příbuzní či známí a jiné zase Ježíš osobně potkal a získal pro následování.... A tak už je to po dva tisíce let a každý z křesťanů má svůj příběh jak se stal Ježíšovým učedníkem - apoštolem. .. Křesťanství není věc náboru jako kdysi vstup do pionýra nebo SSM anebo  konzumu kdy lidé mají všelijaké karty do Billy nebo Penny. A  už vůbec to není násilné obracení na víru jako kdysi ve středověku anebo jak se děje často v islámu i dnes..Dříve to bývalo i tak, že ani nešlo nebýt křesťanem, ale často to bylo jen formální křesťanství bez nějakého vlastního rozhodnutí. Jenže právě proto je v evangeliích ten příběh apoštolů zvláštní v tom, že to nebyli noví členové nějakého zakládaného spolku, ale oni  s Ježíšem chodili, putovali krajinou a dá se také říci, že Jej následovali.  My už nemusíme putovat krajinou ani evangelizovat lidi v cizokrajných zemích (to by teď potřebovala spíše Evropa) - naše následování má spočívat v něčem jiném, ale přitom v tom základním -  máme následovat Ježíše ve způsobu Jeho života, jeho vztahu k lidem, jeho obětování se i zvěstování dobré zprávy - evangelia - lidem kolem nás... :Včera zde vstupovali do manželství dva mladí lidé. Mluvili jsme o tom, že manželství je dobrá škola lásky. Ale to platí obecně pro život každého člověka - jen v manželství má člověk výhodu, že se musí víc snažit - tedy měl by se více snažit..Náš život má být následování Krista, abychom byli co nejvíce připraveni pro Boží království. Jednou se nás Bůh zeptá na naši víru, ale hlavně na naši lásku. K Bohu a k lidem. A my už jenom dodáme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.  AMEN

Kázání v Husově domě dne 12.1.2020 ; text: Matouš 3, 13-17; Téma: Bůh v Ježíši Kristu vyhlásil pokoj, přímluvy:                             ; písně:36; 191; ohlášení: koncert odpoledne; ve středu biblická, v neděli bohoslužby ??? Helenka jen zamyšlení....

Milí přátelé, Bůh se přiznal k Ježíši jako svému Synu a tím začíná pravděpodobně krátce po třicítce Ježíš svou misi na této zemi. Ta mise netrvala dlouho - snad tři roky...a přeci se svět zcela proměnil. možná že to slůvko zcela není na místě a mělo by se říci že svět se proměnil zásadně.  Ve Skutcích jsme četli o svědectví Petrově, že vše začalo po křtu Ježíšově v Galileji - Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny , kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním... a to, že po jeho zabití a vzkříšení jej  Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých..., ale také, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří....  Je to tak správně, že sice jsme se ještě učili říkat že je například rok 1980 našeho letopočtu, ale ve skutečnosti a správně je to rok 1980 po Kristu... V čem je ale ta zásadní změna? V tom, že máme svého Zastánce, svého Přímluvce u Boha - stačí jen se k němu obrátit. Nejsme vydáni na pospas světu...Krásně o Ježíši mluví již prorok Izajáš: : Nekřičí, a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Jaký je to rozdíl proti politickým, ale i některým tzv. misijním shromážděním, kdy ti kazatelé tolik a tolik křičí až by se řeklo, že přímo řvou. na ta svá shromáždění...   a ještě: Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Tohle slovo o Ježíši našem Spasiteli má moc hluboce se nás dotknout až bych řekl zasáhnout nás až v našem srdci ... Jak často tohle  neumíme a přitom právě tomu nás chce Ježíš naučit. Kolikrát jsme se v církvi podle tohoto slova nechovali a lidé výše postavení zhášeli knoty doutnající a lámali nalomené třtiny a to ve jménu jakési pofidérní pravověrnosti...Kolikrát jsme to ale my křesťané dělali sami v našich životech vůči našim bližním a dokonce blízkým lidem...Ježíš je náš životní příklad a světlo našich cest a to je ta zásadní změna, která nastala právě jeho křtem v Jordánu od Jana Křtitele...pro náš svět...Nic už není jako dřív zpívá se v jedné křesťanské písni..   Ano nic už není jako dřív pro ty, kteří se rozhodli následovat Krista...Svět se proměnil, i když dále leží ve zlém. Ale je tu světlo. To o kterém říká Jan, že přišlo na svět a stalo se tělem a přebývalo mezi námi: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.. To platí i pro nás...v dnešní době... Svět se zdá být stejný jako před dvěma tisíci lety a přitom my křesťané víme, že je jiný. Každý kdo uvěří v Ježíše Krista to může prožít. Protože i jemu se svět promění... Jeden starý černošský spirituál zpívá i taková zvláštní slova: Kradl jsem slepice, nekradu víc...Zdá se to legrační, ale ten člověk to zkrátka tak prožil a proč by to nevyzpíval...????

To vše tedy začalo, když z nebe nad Jordánem při Ježíšově křtu, promluvil hlas Boží: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." A my si můžeme uvědomit, že mezi osobami Trojice Boží vládne vztah lásky... I to je příklad pro nás a naše vztahy...A každý z nás lidí může  skrze víru v Krista prožít velkou proměnu světa. Změní se opravdu svět, když uvěříme v Krista anebo se změní jenom náš pohled na něj. Co myslíte?  AMEN






Kázání v Husově domě a v JH dne 5.1. 2020; Text: 1. Kor. 3, 9-11;Jan 2, 13-22; Téma: Horlivost pro Boží dům; Písně: 111; 112;(1-2; 3-4;5); 216; Modlitba: z lekcionáře; Oznámení: v úterý do Růženeckého kostela na ekumenický týden modliteb; středa u nás biblická?; čtvrtek - ekum. týden modliteb v JH; sobota - v Praze - bohoslužba u Mikuláše; v neděli odp. koncert k výročí církve na Palačáku...

Milí přátelé, sestry a bratři,  v době, kdy Ježíš vystoupil ve svých 33 letech a začal kázat evangelium prožíval Izrael duchovní úpadek, jak o tom svědčí  volání Ježíšova předchůdce  a ohlašovatele Jana Křtitele k pokání Božího lidu... Jedním ze známek úpadku bylo i zesvětštění, které se projevovalo tím, že se začalo obchodovat s posvátným. V církvi se projevuje moc peněz... a obchoduje se se vším možným. Podobné to bylo i za doby Husovy a vlastně i vznik naší církve před sto lety byl v mnohém odporem k praktikám tehdejší církve, která se vzdálila od původního poslání. Navíc velkou roli sehrálo zklamání z církve a jejího chování za první světové války...

Není v evangeliích příliš míst, kde se Ježíš zlobí. Až nás překvapuje jeho tvrdá reakce na počínání obchodníků v chrámu. Je to však zloba řízená - ne nějaké vzplanutí v hněvivosti.. To si můžeme uvědomit tím, že Ježíš než vyhnal penězoměnce, a prodavače dobytka, ovcí a holubů , tak si z provazů upletl bič. Věděl co dělá, nebylo nahodilé...když člověk plete bič, tak má čas si věc rozmyslet - pro Ježíše však to byl zákonitý důsledek toho co viděl v Božím chrámu.  Ještě jedna skutečnost stojí za zmínku: směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: Pryč s tím odtud.. Ježíš se chová umírněně k živým tvorům zatímco peníze rozhazuje - nemá k nim žádné ohledy...

Jeho učedníci si vzpomněli, že je v Písmu psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Ježíš ví, že chrám jeruzalémský také bude zničen... a přesto má úctu k místům, kde je Bůh oslavován a ctěn.  K chrámům a synagogám.. Sám do chrámu přicházel a synagogy navštěvoval a kázal v nich. Jednu chrám nebude, ale nyní v našem světě je to viditelné znamení Boží jsoucnosti. Byly doby, kdy lidé to nejlepší dávali Bohu. Tak se stavěly nádherné chrámy i malé kostelíky. Skromné i přezdobené. Naše církev dává přednost jednoduchému stylu výzdoby, ale i tak platí, že Bohu patří to nejlepší, když ne zlato a stříbro , tak čistotou a květinovou výzdobou prostor. Kdysi lidé žili skromně a někdy až nuzně a jen v kostelích mohli spatřit nějakou krásu a bohatství (do paláců bohatých se nedostali). Bylo to někdy až nespravedlivé. Nyní to bývá naopak, lidé si to nejlepší budují doma - vše pro dům a zahradu. Ani to, že lidé žili nuzně, ale ani to, že zabývají hlavně svou domácností není ideální. Horlivost pro dům Boží však znamená především horlivost pro účast na bohoslužbě.

Je tomu sto let od vzniku naší církve. Věříme, že vznikla z Boží vůle, aby do církve Kristovy byli přivedeni i ti, kteří by se jinak ve světě ztratili. To je myslím největší vklad naší církve - to, že příliš nesoudí, ale má pochopení i pro ty, které jinde třeba ani nepřijmou. Pro mne je to církev, kterou mám rád, i když vidím mnoho jejích nedokonalostí.  A to především pro to, že se nad jiné církve nepovyšujeme.. Zde jsem se naučil tomu, že Církev Kristova - jeho nevěsta je církev, která prochází všemi církvemi a tvoří ji všichni upřímní křesťané..

Apoštol  nám říká,  že jsme spolupracovníci na Božím díle, že jsme Boží stavba. Jeden je základ a to je Ježíš Kristus. Jsme Boží chrám a Duch Boží v nás  přebývá. To je slovo, které nás zavazuje. Je tomu sto let, kdy se narodila Církev československá nyní i s přídomkem husitská... Mnohé se od té doby událo, z původně velké církve se stala církev spíše malá. Ale stále je tu a má před sebou mnohé úkoly a velké poslání.  NIc z toho, co si předsevzala zakladatelská generace v čele s Karlem Farským neztratilo platnost a potřebnost. Jediné co je třeba - je zůstat svému poslání věrni. Kéž nám Bůh sestry a bratři požehná.  AMEN


Naše násilí a vaše násilí

Hra Naše násilí a vaše násilí je v první řadě provokace. To, že se i provokace má stát uměním se  lidem podsouvá už hezkou řádku let. Bohužel to má tu logiku, že čím větší je to provokace (tedy čím více útočí na city tzv. slušných lidí nebo určitým způsobem „zaostalých“ lidí,) tím větší je to „umění“. Když se  ti kteří vyprovokovat nedají a zachovají klid, tak se to bere jako prolomení určitého tabu. Když se vyprovokovat nechají a protestují - ať už více či méně vkusně - jsou napadáni z nesnášenlivosti a jak se stalo v tomto případě v Brně i z jakéhosi náběhu k fašismu. Ve skutečnosti jediným násilím v tomto případě je zatím hra sama. Není to umění. Je to jen jakési beranidlo, které má narušit další bránu normálnosti a slušnosti tradiční kultury. Určitě to není boj o větší svobodu, co autory a realizátory k tomuto počinu vedlo.  Také je otázkou co vedlo  k pozvánce tohoto divadla do Brna organizátory? Co tedy s tím mají dělat křesťané, kteří jsou zaskočeni a smutní z této urážky Pána Ježíše Krista? Určitě se máme ozvat.  Slušně avšak důrazně. Počítejme však s tím, že podobné věci budou do budoucna pokračovat.                                                         (fil)

 Pražská defenestrace - 400 let od odvážného činu

Když to napíši takto, určitě mě někdo opraví, že minimálně nedomyšleného činu. Pravda to je -  zpětně viděno.Totiž optikou Bílé Hory a vším co pak následovalo a s čím se tak trochu potýkáme dodnes. Jenomže ono mnoho nescházelo a mohlo to dopadnout jinak a naši defenestrátoři mohli vejít do českých i světových dějin jako hrdinové..Ti co je dnes nazývají generály bez vojska, těmi co nás uvrhli do poroby, zoufalci nebo dokonce vzbouřenci, kteří si svůj osud zasloužili, neberou v úvahu tehdejší situaci, kdy císařský dvůr začal v rozporu s Majestátem Rudolfa II. utlačovat nekatolíky v českých zemích a bylo třeba bránit náboženskou svobodu, která naši zemi činila dlouhá léta výjimkou v rámci celé Evropy. Už to, že poddaní nemuseli vyznávat víru svých pánů bylo raritou oproti zvyklostem nejen v katolických ale i protestantských zemích. Ti samí, kteří vyčítají českým nekatolickým stavům defenestraci  v roce 1618,předpokládám vyčítají Benešovi, že v roce 1938 jsme se nebránili se zbraní v ruce po Mnichovu. V roce 1618 stavové počítali s větší pomocí od zemí na západ od nás - mj. z Anglie a nedočkali se. V roce 1938 Beneš už věděl, že s pomocí Francie a Anglie počítat nemůže. A třebaže tentokrát nebyl generálem bez vojska, protože za mobilizace se prokázala odhodlanost českého národa, byl by obviňován z uvržení Evropy do války. Ostatně i to se vyčítá těm, kteří provedli druhou pražskou defenestraci. Beneš historii znal. A v rámci svých možností udělal maximum pro to, aby naše země nakonec mohla stát na straně vítězů II. světové války.  Ti, kteří provedli pražskou defenestraci se vítězi nestali. Odvážní však nepochybně byli.                         (fil)

Pochod do Radostic dětský I
V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí.  Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď  jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým  plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty.  Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů.  Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.



Pochod Trocnov - Radostice podruhé
Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli.  Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí.  A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej  i na podzim. Proběhl v sobotu  7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice.  Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný.  Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin.  A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH  - Karel Filip t.č. farář