Kázání v Husově domě v neděli 12.12.2021; Téma: Raduj se a jásej z celého srdce.... Luk. 3,7-18; Přímluvy: Marie Šulistová po těžké operaci, všichni nakažení covidem akktuálně manželé Šeborovi, za lékaře a sestřičky; za Katku F. - zdraví a vůli k novému začátku; za jubilanty - Nila Hladíkovou. vzpomínka :................; Písně: 203; 160; NZ-107; Modlitba: 2/10; Oznámení: vánoční program;

Milí přátelé, advent je čas přípravy a radostného očekávání. Ta příprava není jen úklid a pečení nebo dokonce malování (což je v těchto dnech i můj případ),ale hlavně příprava našich srdcí. Prorok Jan Křtitel - hlas volajícího na poušti ten kázal nekompromisně jak se připravit na příchod Krista: dělit se o přebytečné, nikomu nekřivdit, neubližovat ani neokrádat, naopak nést dobré ovoce. Tedy hledat smíření, dělat dobré skutky a být laskaví. Myslím, že to jde i v této době, ba naopak je na nás křesťanech, abychom právě nyní přinášeli to , co tahle doba tak postrádá a co nám charakterizují také čtyři svíce, které postupně rozžíháme na adventním svícnu..Naději, lásku, radost a pokoj. (Nemůžeme však rozdávat, to co nemáme) Jestliže v sobě probudíme naději a také lásku přichází také radost. Advent je sice doba postní, ale také plná radostného očekávání. Tak jak už vyjádřil dávno před narozením Ježíše Krista prorok Sofonjáš: Raduj se a jásej z celého srdce , dcero jeruzalémská... A Jan Křtitel jak jsme četli v Lukášově evangeliu nejen "napomínal lid,ale také "kázal radostnou zvěst". Což v překladu znamená evangelium. Radost adventního času je nenápadná a tichá. Je to radost z toho, že obnovujeme dávná přátelství, že nabídneme ruku k usmíření, že se i za rouškou dokážeme usmát, třebas je to vidět jen na našich očích. Ve světě možná dá povládne tma, ale k nám přichází světlo. Ten , který řekl : Já jsem Světlo světa. Nejdřív tedy láska a z ní pramenící radost. Ta láska nás moc nestojí, něco však přeci - a to je trocha našeho času. A tak si to připomeňme včas, abychom to nepromeškali - jedním příběhem: Jmenuje se Dárek. Mám ještě něco udělat? zeptala se sekretářka. Velmi zaneprázdněný ředitel mrkl na hodinky a prohlédl diář. Už to necháme. Teď už nic nedohoníme. Sekretářka se usmála: Ještě tu máte ten seznam dárků pro syna. Za dva dny jsou Vánoce.. Díky za připomenutí, málem jsem zapomněl. Mám na něj tak málo času.. Večer přijdu domů a už spí. Není čas si ani popovídat... Tak alespoň o Vánocích ať je spokojený, ať dostane pořádný dárek. Jenže což mám teď čas lítat po obchodech??? Buďte tak hodná, kupte ten dárek pro syna - na penězích nezáleží.. Koukněte na ten seznam a kupte všechno co si syn přeje. Sekretářka otevřela dopis, potřásla hlavou a usmála se: Tak tohle já nezvládnu. Proč ne? Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu já nemůžu koupit? Ukažte ten seznam. Sekretářka mu mlčky podala dopis. Ředitel si ho četl: Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den (nebo skoro každý den) našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František." Vím, že už jsme si tenhle příběh četli, možná i 2x. Ale myslím, že neškodí si jej připomenout znovu a znovu. Dělám to i kvůli sobě. Taky jsem lecos promeškal. Teď se snažím nedat na sobě znát netrpělivost , když mi nějaké mé dítě, či známý, ale i někdo další zdlouhavě volá. Možná, že právě někdo potřebuje povzbudit. Mysleme také na lidi opuštěné. Vzpomínám dodnes na jeden Štědrý den pořed mnoha lety, kdy jsme si s kamarádem napsali seznam pěti či šesti opuštěných lidí. Navštívili jsme je s drobnými dárky a udělali si čas je vyslechnout. Nic nám neuteklo, všechno se na Štědrý večer stihlo připravit. A byl to jeden z nejhezčích Štědrých dnů. Nikdy jsme to už nezopakovali, už jakoby nebyl čas. Jen vím, že to fungovalo. A tak nemusí to být na Štědrý večer, zkusme si napsat seznam pěti , sedmi lidí, na které si ještě v adventu uděláme čas. Třeba nám vůbec nebude chybět, Bůh nám jej nějakým způsobem vrátí. A navrch přidá i radost. Protože "co jste učinili tomu nejmenšímu, mně jste učinili." AMEN

Kázání v KB a HD v sobotu 20.11. a v neděli 21.11.2021, Téma: Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas; Jan 18, 33-37; Jubilanti aj. přímluvy; Písně : 283; Modlitba: 19/9; Vzpomínka: Miro Žbirka; Oznámení: Kalendáře, Blahoslavy, Rozsvícení Moravské hvězdy. 28.11. v 16,30 hodin

Milí přátelé, existuje několik versí, které přinášejí podobný příběh, který se jmenuje Pravda a lež. Jednou se koupají obě v jezeře a pak lež vezme pravdě její šaty a jindy zase ve studni a znázorňuje to i obraz známého malíře, jak zklamaná a nahá pravda vylézá ze studny... také Jaromír Nohavica zpívá stejnojmenou píseň Vladimíra Vysockého, kdy oloupená pravda je ještě napadána a pošpiněna .. To vše je obraz našeho světa. I toho aktuálního ve kterém žijeme. Před třicetidvěma lety jsme si možná bláhově mysleli, že zvítězila konečně pravda a dokonce také láska. Nyní vidíme, že máme co dělat abychom v tomto našem rozděleném světě a rozdělené společnosti i mocných médií znovu hledali a nacházeli co je pravda, co je lež a co je polopravda, což je někdy více matoucí než jasná lež. Pakliže jsme ještě národ Husův nemáme se tím nechat odradit a dál pravdu hledat a když ji nalezneme tak ji i zastávat. "Proto věrný křesťane hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě,miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti..." Nakonec máme na Pražském hradě standardu , kterou se jako národ hlásíme k Husovu odkazu a dokonce je vyjádřena i víra, že Pravda vítězí. Jenže ono se to tam nevešlo celé: Totiž má to znít takto: "Pravda Páně vítězí, i když na čas poražena bývá." A to nás vede k porozumění tomu, jak to s tou pravdou ve světě je. Hus tomu rozuměl, pro něj platilo, že Pravda je totožná s Kristem. Nakonec Ježíš to také říká: Já jsem Cesta, Pravda a Život. Dnes jsme slyšeli z evangelia : Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Tak to říká Pilátovi, který pak pohrdavě říká(a to už nebylo v dnešním textu) Co je to Pravda? A po něm to opakují další a další lidé. Znáte to: Každý má svou pravdu! nebo Pravda je relativní. Tak je to ve světě . Všechno se dá zpochybnit. Platilo dřív že jsou dvě pohlaví: Muž a žena. Ale kdepak - dnes už máme těch pohlaví asi sedmdesát. Platilo dřív a bylo jasné, že Hitler začal válku. Ale kdovíjak to bylo!. I to nám říkají někteří novodobí pisálkové.. Jenže u Boha to je tak, že platí skutečná pravda. Bůh vidí do lidských srdcí a prokoukne každou lidskou lež. Nakonec o ďáblu je v Bibli řečeno, že je otec každé lži. Ježíš přináší do světa pravdu o Bohu i o smyslu lidského života. Pravdu o nás lidech. Nevycházíme z toho poznání pravdy o sobě samém příliš dobře. Jenže i proto Ježíš přišel, abychom mohli přiznat své omyly a pochybení a mohli jsme být omilostněni. Protože samotná pravda by nás zachránit nemohla. U Ježíše však je vždy spojena s láskou. Pak můžeme pravdu přijmout jako osvobozující. Pak i my budeme z pravdy a Ježíšův hlas budeme slyšet a rozeznávat i ve zmatcích a bouřích světa okolo nás. AMEN

Kázání v HD v neděli 14.11. 2021

Téma : Vytrvalost ve víře i v této době, kdy se zdá, že světem vládnou mocní a bohatí; Marek 13,1-11; (nezanedrbávejte společná shromáždění) Písně :166; 154; 157; Modlitba:25/5; Přímluvy: nemocní a jubilanti; Vzpomínka:

-----------------------------------------------------------------------

Milí přátelé, minulou neděli jsme si připomněli na čí straně stojí Bůh. Že nestojí na straně pokrytců ani na straně mocných a bohatých. Dnes nás evangelium i další biblické texty chtějí vést i dobou zkoušek. Na počátku Ježíš říká svým učedníkům, aby se neobdivovali lidským dílům, i když se jedná v tomto případě o nádherný a mohutný židovský chrám v \Jeruzalémě. Nezůstane se z něj ani kámen na kameni. Toto rčení si kdysi na sklonku socialismu vybral písničkář Jan Nedvěd , aby varoval , že kvůli bohatství jedněch , kteří "chtějí být mocnější králů" může vzniknout válka a zmar "budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát , na kameni kámen." Od té doby před možná 35 ti lety se svět k lepšímu nezměnil, spíše k horšímu..

Kázání v HD v neděli 5.9.

Milí přátelé, Sv. Pambo žil ve IV. století. Rodák egyptský byl žákem sv. Antonína. Neučil vědám, neuměl ani číst, ale modlitbou a rozjímáním si osvojil neobyčejnou moudrost. Když přijela bohatá Římanka do Alexandrie a uslyšela zvěst o poustevnících thebajských , vyhledala je. Pambo pletl právě koš,když vzácná paní zavítala do jeho poustevny. Nabídla mu mnoho stříbra... Pambo jen pokynul, aby stříbro dala na určené místo a dál pokračoval v pletení. "Bude rozděleno mezi chudé mnichy" pak přeci jen dodal. To ale té paní zřejmě nestačilo. "Víte vy vůbec jakou cenu to stříbro má? Víte vůbec kolik váží?"

Apoštol Jakub učí ve svém listu, že jako věřící v Ježíše Krista - našeho Pána slávy, nemáme dělat rozdíly mezi lidmi. Ať jsou bohatí či chudí, více či méně vzdělaní, s význačným postavením ve společnosti nebo prostí - v církvi máme věnovat všem stejnou pozornost. Nemají mít ti významní v křesťanském společenství nějakou lepší pozici. Naopak apoštol zdůrazňuje, že právě chudí tohoto světa mohou být bohatí ve víře a stanou se dědici Božího království. Vidíme však, že i počátcích církve se stávalo, že tam pronikaly praktiky tohoto světa a tím více pak když se stala církev ve čtvrtém století oficiální institucí. Slova apoštola Jakuba však platí dále a jsou stále inspirativní. Představují výzvu pro nás křesťany a pro každé křesťanské společenství. To opravdové poznáme podle toho, že všichni jsou bratři a sestry a panuje mezi nimi láska a laskavé porozumění. Kéž je tak tomu i u nás, abychom byli si vědomi,, že před Bohem jsme stejnými hříšníky a zároveň stejně cenní, protože se za nás také obětoval.

Když jsme však slyšeli evangelium o uzdravení

.Kázání v Kapli betlémské v sobotu 28.8. a v Husově domě v neděli 29.8. 2021 Téma: Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice. (Mk 7,1-8;14-15; 21-23; Písně: 311; 53; 313; Po kázání Hanka??.... vzpomínka Josef Lhotka ( Pane můj;) Modlitba:10.8.;Jubilea a přímluvy.

Milí přátelé , sestry a bratři. jak se ten příbě h stále opakuje. Totiž to jak se snadno stáváme soudci svých bližních. Pán Bůh si v dějinách formoval svůj lid svými svatými zákony, které přinášely do světa spravedlnost a ochranu slabých, řád a rozumnost. A Ježíš přišel tuhle spravedlnost korunovat láskou. Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný... A tento Boží Syn musel nutně narazit na lidi, kteří si Boží zákony a nařízení přivlastnili - ne proto, aby lidem pomáhali, ale proto, aby je soudili. Ježíš v evangeliích nemá problém s hříšníky a lidmi na okraji, pozvedá je z prachu a nabízí jim odpuštění a nový začátek. Jen s farizeji a\ zákoníky nemůže najít společnou řeč a právě jim a vlastně hlavně jim adresuje svou tvrdou kritiku. Označuje je za pokrytce:o kterých Bůh ústy proroka praví: marná je zbožnost, kterou mne ctí,učice naukám, které jsou příklady lidskými. " Když Ježíš káral pokrytectví tehdejší doby tak zároveň káral i pokrytectví dalších generací až podnes. Vždyť jak aktuální je například jeho podobenství o tom, že se člověk nabízí ,že vyjme třísku z oka svého bližního a sám ve svém oku má trám, který nevidí. V církvi, která má být lidem božím se pokrytectví a zákonictví vždy dařilo, což je zvláštní paradox. A byli to právě pokrytečtí představitelé církve, kteří nesnesli Ježíšovu kritiku a vyhnali jej například ze synagogy a nakonec i obžalovali a vydali na smrt. Podobně se to však dělo pak i v církvi křesťanské, když se dostala k moci a bohatství. A kdo poukázal na pokrytectví církve byl často pronásledován a někdy i vydán na smrt jako Mistr Jan Hus.. Ale buďme upřímní. I my obyčejní lidé a křesťané jsme často v pokušení chovat se jako pokrytci. Jak lehko o někom smýšlíme nedobře a nejen smýšlíme, ale i v řeči jej všelijak posuzujeme. I nám je určeno slovo apoštola Jakuba: Podle přijatého slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe..a dále:" Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná." Jak nám to slovo promlouvá do srdcí a myslí. Sám si někdy musím říct, že jsem zase neodolal a nějaký ten soud o jiném řekl - sice jakoby v dobrém, ale i v případě, že by se nic nestalo, kdybych o tom či jiném nešvaru svého bližního nepromluvil vůbec.

Jakub dodává: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskrvrnou světa. Tedy raději někomu pomáhat, kdo je potřebný a potřebuje podpořit než o někom mluvit.. Ježíš nám dává své varování: že co jíme nemůže nás znesvětit , ale co vychází z nitra může nás znesvětit. Vždyť z lidského srdce - z našeho srdce vycházejí zlé myšlenky a vlastně všecko zlé co nás znesvěcuje.

Příběh

A tak si připomeňme, že Boží zákony a nařízení jsou tu pro naše dobro, abychom šli dobrou cestou života a stávali se pravými lidmi podle vzoru našeho Pána Ježíše Krista. A tak soudit máme v první řadě sami sebe, ale i v tom soudu máme být milosrdní, protože nám Ježíš nabízí své odpuštění. I my máme odpouštět svým bližním a když dělají něco špatného tak je spíše napomenout nežli pomlouvat. A když to nepomůže tak soud nad nimi přenechat Bohu. A k tomu apooštol Jakub dodává slovo, které bych si rád zapamatoval: Pamatujte si milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání a ,pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 22.8. na téma Pane, ke komu bychom šli? Jan 6,56-69; Písně: 312; 116; Modlitba:22.9.; Přímluvy: Romana Šírová (33); Michal Dub 26); Ilona Kinkorová ( 75); David Beneš (27) Jana Hubená (66); Klárka Filipová (44); nemocní: Petr Šindler, Marie Brožková;

Milí přátelé, sestry a bratři, já a dům můj budeme sloužit Hospodinu , pravil Jozue, když dával lidu na vybranou mezi Bohem Hospodinem a božstvy, kterým občas Izraelité propadli nebo těmi v zemi Emorejců, kam právě doputovali. A shromážděný lid se upamatoval na vše dobré, co pro ně Hospodin učinil a přidal se k Jozuovi a jeho domu: "Také my budeme sloužit Hospodinu, On je náš Bůh." Neměli krátkou paměť a tak byli vděčni za to co vše pro ně udělal. Také Ježíšovi nejbližší učedníci se osvědčili, když zástup následovníků - těch, kteří se shromažďovali okolo Ježíše, se od Něj začal odvracet. A to jen proto, že mu náhle nerozuměli, když mluvil o věcech příštích, o své oběti i o tom, jak se tato oběť bude zpřítomňovat i věkům a pokolením budoucím. Učedníci možná také právě nerozuměli tomu, co Ježíš káže, ale oni jej už znali a věděli co vše dobré už od něj přijali.. A nejen oni, ale mnozí další, kterým Ježíš pomohl, uzdravil je, potěšil a povzbudil či nasytil.

Když se od něj širší okruh učedníků začal odvracet, řekl Ježíš Dvanácti: "I vy chcete odejít? Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." I v našich životech to takto může přijít, že něčemu přestaneme rozumět. Říkáme si třeba, jak to mohl Bůh dopustit? Proč mám projít touhle zkouškou? Jak to, že oblohu zakryla temná mračna a já nevím jak dál??? Někdo náhle. onemocní a zapomene, že předtím prožil mnoho desítek let ve zdraví a v dostatku...A přitom třeba právě ta nemoc jej má dotvořit a zušlechtit jeho duši... Anglický král Jiří ....kdysi navštívil jednu manufakturu - dílnu, kde se vyráběl porcelánový servis pro královský palác. Díval se jak malérečka nanáší na ornamenty černou barvu a zeptal se jak to? Vždyť přece servis nemá být vůbec černý... A tak ta pracovnice mu to vysvětlila. Servis je zdobený zlatem, ale to by nesneslo žár výpalu v peci a tak je chráněno tím nánosem černé barvy. V peci pak černá barva vyhoří a zlato zůstane. A tak to může být i s našimi životy. I tam, kde se nám zdá nějaká etapa našich životů těžká a nepochopitelná, tak je třeba vytrvat. Přijde čas, kdy černá barva zmizí a zůstane to cenné. Tak se to stalo v životech apoštolů ovšem mimo Jidáše.Ten také nerozuměl Ježíši a to až natolik, že jej to zklamalo a on odpadl a vydal jej jeho nepřátelům. Ostatní apoštolové zůstali věrni a jejich život se stal vzácný a cenný pro celý tehdejší svět, kam přinášeli evangelium.

Apoštol Pavel v dopisu Efezským nám radí, jak můžeme obstát i my v této neklidné a zmatené době. Máme obléci plnou Boží zbroj, abychom v den zlý se mohli postavit na odpor.. Vždyť nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co vládá tento věk tmy. .. Kéž bychom také takto dokázali přemýšlet a nebojovali hlavně proti lidským nepřátelům - proti lidem, kteří jsou nám nepříjemní, ale spíše se za ně modlili. Náš boj má být hlavně duchovní. Pravdou, spravedlností, pokojem a svou vírou se máme bránit. Když útočit tak mečem Ducha jímž je slovo Boží. Vím, že to vypadá moc ideálně a trochu nereálně. Ale je to cesta Ježíše Krista a jeho učedníků.

Když Jozue cítí, že je důležité se rozhodnout pro Boha Hospodina nebo pro různé bůžky a božstva, tak říká: Já a dům můj budem sloužit Hospodinu. Mluví i za svou rodinu. Kéž bychom to mohli i my takto říkat za sebe a pokud možno i za svou rodinu...Za to se modleme.

A když se ocitneme nouzi a ve slepé uličce a nevíme si rady, tak vzpomeňme na všechna Boží dobrodinní, která jsme mohli až posud přijmout ve svém životě. A zůstaňme věrni Ježíši. Až pak ta černá barva z našich životů zmizí, tak zůstane zlato ryzí. AMEN

Kázání v Kapli Betlémské v sobotu 14.8. a v Husově domě v neděli 15.8. 2021 na téma „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Jan 6, 51-58; Písně :

Milí přátelé, již potřetí jsme četli z Janova evangelia Ježíšova slova o tom, že on je chléb z nebe, který je nám dán pro život věčný. Minulou neděli evangelium končilo a dnešní začínalo větou z úst Ježíšových: „A chléb, který já dám, je mé tělo dané za život světa.“ Ježíšova oběť je to důležité pro život světa. Tedy pro život nás lidí. - každého z nás. Tedy to, že tu oběť přijmeme, že je přinesena i za nás, za každého z nás osobně. V dnešním evangeliu už Ježíš mluví nejen o tělu ale i o krvi a správně máme za to, že tu předjímá svátost Večeře Páně. - eucharistii. To jak této svátosti rozumíme je a asi ještě dlouho bude rozdílné v různých církvích a tím pádem to působí i rozdělení.. Mě se líbí pojetí Petra Chelčického, který zdůrazňoval, že je to především tajemství, kterému ani nemusíme nutně porozumět. A určité uklidnění nám může přinést i Ježíšova výzva: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout.“ kterou ne náhodou máme vřazenu v liturgii před přijímáním Večeře Páně. Tam k sobě Ježíš zve každého kdo touží u něj nalézt odpočinutí a pomoc.. A chléb , který já dám, je mé tělo dané za život světa. Ježíšova oběť za nás hříšné je to nejdůležitější co nám připomíná a znovu zpřítomňuje každá svátost Večeře Páně. Marně bychom k Večeři Páně přistupovali, kdybychom toto nepřijali za své. Ježíš se za nás obětoval to když opravdu přijmeme za své tak je pak důležité co my s tím uděláme. Může náš život zůstat ve stejných kolejích? Trápí nás v naší církvi určitá laxnost mezi laiky i duchovními. Ty tam jsou časy obětavých předků, kdy se budovaly naše sbory, kostely a modlitebny...

Kázání v neděli 8.8., téma: "A chléb, který já dám je , je mé tělo, dané za život světa." Jan 6, 41-51; Píseň|:66, 94; Modlitba : .............Oznámení:

Milí přátelé, sestry a bratři,je psáno: budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu. Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina svého Boha a nepřestal dbát na jeho přikázání.... Myslím, že tohle varování patří do dnešní doby možná více než kdykoli předtím. Evropa a Amerika - tady se v podstatě máme dobře, jíme dosyta a ještě je po nás spousta zbytků... Otázkou ale je jestli dobrořečíme Bohu, jestli se k nebi vznášejí díky za vše co máme. A další otázkou je, zda jsme nezapomněli na Boha a zda dbáme na jeho přikázání? To už je otázka, která nás kdysi křesťanské země usvědčuje ze zpronevěry. |Vždyť rok co rok se prolamují další letitá tabu - úcty k životu -otázka eutanazie , k manželství - celá genderová agenda s těmi 80ti pohlavími, propagací homosexuality atd. , k výchově dětí - šílené experimenty ve školách ..., Nesmíme se pak divit, že tak vypadneme z ochrany Boží, že nás rozmařilé a zpronevěřilé Boží děti přestane chránit před přírodními živly či nemocemi. Je to na opravdových křesťanech, aby tuhle vděčnost v srdcích neztratili a nejen tu za chléb vezdejší - tedy za vše co máme z darů hmotných, ale my máme přeci ještě jednu vděčnost v srdcích - tedy za chléb věčný, který máme v Kristu Ježíši... Chléb který sestoupil z nebe a byl nám dán, tělo dané za život světa. Možná, že osud světa záleží jen od našich vděčných srdcí a od našich děkovných a přímluvných modliteb.

Apoštol Pavel v listu Efezským nám dává návod jak se máme chovat uprostřed světa, který se vzdálil Bohu. Zkusme si nastavit zrcadlo tímto Božím slovem : Zanechte lži a mluvte pravdu, každý se svým bližním... Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu... to je jedna z nejpraktičtějších rad v Písmu hlavně pro naše rodiny a především pro manžele. Kdo kradl, ať už nekrade...tohle slovo jakoby nebylo pro nás, ale ono platí - za socialismu vzniklo podivné pořekadlo - kdo nekrade, okrádá rodinu - velmi nemorální a zčásti přenesené v praksi i do nové doby. Navíc přiložit ruku k pořádné práci, to je snad aktuálnější dnes než kdy jindy... Příliš mnoho lidí spoléhá na to, že se dají vydělat peníze i bez pořádné práce...natož se ještě dělit s ostatními? Ale není zas tak zle - protože když se stane nějaké neštěstí, tak jsou mnozí ochotni se podělit s těmi postiženými. Další věta, ale dělá problém i nám praktikujícím křesťanům: " Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost." A přitom právě tohle je slovo, které bychom mohli přijmout jako inspiraci pro svůj další život. Tady víme, jak lehce selhávají mnozí křesťané v našem okolí. Ale co víc, v tomhle přece denně selháváme i my. Každý z nás. Už přidám jen závěrečnou větu z epištoly: žijte v lásce, jak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť je Bohu milá. Lásce Kristově se těžko vyrovnáme, ale je to spíše výzva k následování na každý den.. A to zvládneme, když se budeme už v tomto životě živit chlebem, který sestupuje z nebe. To je ten, který o sobě sám řekl: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky. Jezme z něho všichni! AMEN

Kázání v sobotu 31.7. a v neděli 1.8. v KB a HD; Téma: Ježíš chléb života; Jan 6,26-35; Modlitba 17/9; Písně: 283; Přímluvy: Jubilanti: Hanka a Eva (26 let); Bohumila Pourová (72); Božena Tlapová (84); Míra Cyroň, za nemocné a opuštěné; Oznámení: příští bohoslužba 15.8. v KB a 8.8. v Hd.

Milí přátelé, sestry a bratři, Bůh nám dává pokrm časný i věčný. To je stručně vyjádřeno poselství textů z lekcionáře na dnešní neděli. Když Ježíš nasytil zástupy, učinil tak z láskou a přeci varuje pak aby lidé tohle brali jako vrchol toho co jim Bůh může dát. Dodává totiž:" Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka..." Jak nám jej dá? Jednak ve svém slovu - v evangeliu a pak tajemným způsobem podobojí podávanou Večeří Páně. Ježíš nám všem říká: Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit." Před několika dny jsme v Husově domě měli takovou první schůzku malé skupinky, která má být pomocí lidem, kteří se starají o těžce psychicky nemocné dospělé dítě. Většinou jsou to osamělé matky těchto dětí a společné je, že prožívají velkou zátěž a jen málokdy si mohou odpočinout. Když se mě koordinátorka téhle aktivity zeptala, kde hledat a najít pomoc (i z vlastní zkušenosti), tak jsem mluvil o tom, že mi hodně pomohlo společenství rudolfovského sboru. Až pak za čas jsem si uvědomil,že tu pomoc jsem našel i ve své křesťanské víře. Je ale těžké předat tuhle zkušenost lidem, kteří nejsou věřící. My křesťané máme velkou pomoc v Ježíšových slovech: Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout! Představuji si život křesťana jako cestu na které jsou místa občerstvení, takové minioázy. Na chvíli smíme spočitnou, odložit své viny a vyznat svá trápení a posíllit se Božím slovem a Večeří Páně. Mimochodem, když se zamyslíme nad rozdělením církví právě v otázce Večeře Páně, tak to slovo Ježíšovo "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte..." jakoby naznačovalo, že v chlebu a vínu se chce dát Kristus všem, kteří v něj věří a teologie v tu chvíli by neměla být tak důležitá. Je to ale jen můj laický názor. Ovšem nakonec to dosvědčuje i slovo apoštola Pavla Efezským, které jsme si také připomněli v druhém dnešním čtení: jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech..."

Bůh nám dává pokrm časný a my se o něj máme dělit. Často to děláme a myslím, že my v naší zemi jsme docela ochotni se dělit s potřebnými a většinou se to projeví, když se stane nějaké neštěstí, nějaká pohroma, někdo je v nouzi atd. Ale jak jsem na to my křesťané, když se jedná o pokrm věčný. Vždyť ještě více vidíme kolem sebe lidi hladové a žíznící. Nenecháváme si zvěst o chlebu života a o utišení žízně z víry v Ježíše - nenecháváme si ji jen pro sebe? Vím, že v tom jsme rozpačití a neumíme to. Ale je to přeci tak důležité...Až bude příští schůzka rodičů těžce zvladatelných dospělých dětí, pokusím se jim tohle občerstvení a nabytí nových sil vírou v Ježíše nabídnout,alespoň takové mám teď předsevzetí. Snad se mi to podaří. AMEN

Kázání v sobotu 17.7. v KB a v neděli 18.7. v HD Téma: Ježíš pomáhající Mk 6, 30-34.53-56; Přímluvy: Olga Trčková a její rodina; za všechny osamělé; za Míru Cyroně (51 let); Písně 25 a 160; Modlitba: ; Vzpomínka; ; Oznámení: další shromáždění, jsem příští týden na Putování s oslem..., v neděli bude bohoslužba od 10.00 hodin

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Pavel nám říká, že všichni jsme byli od Boha, ale v Kristu Ježíši jsme se stali blízkými pro jeho prolitou krev. Je to hezké stát se někomu blízkým a tím krásnější, když ten kterému jsme se stali blízkými je Bůh. A to je to co my lidé vlastně nejvíce potřebujeme - stát se blízkými Bohu. Sami se však jako hříšní nedokážeme z vlastních sil stát Bohu blízkými. .Až skrze Kristovu prolitou krev jsme se mohli bez obav k Bohu přiblížit. Když život smrtí nekončí - mělo by nám záležet na tom, abychom se po smrti ocitli v Boží blízkosti. Protože to znamená být v ráji. Zatímco být v pekle to není žádné strašidelné místo s čerty a kotli apod. Spíše je místo vzdálené od Boha, místo , kde není Bůh...

Nyní se však vraťme k dnešnímu evangeliu. Je v něm příběh o tom nejprve chce získat pro své učedníky a možná i pro sebe chvíli odpočinku na klidném místě. On dokonce říká: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte." Tedy opět vidíme že Ježíš byl láskyplně starostlivý o ty, kteří mu byli svěřeni. Sám však ačkoli také vyhledával klid pro svůj odpočinek, stejně vždy když přišli lidé se svými trápeními a neduhy, tak opět začal uzdravovat nemocné. A dělo se to i tak, že lidé se jen dotkli třásně jeho roucha...Prosili o to, Ježíš svolil a oni byli uzdraveni. To co Ježíš chtěl činit ještě více než uzdravovat bylo, že chtěl učit. Četli jsme přece: "Když vystoupil (z lodi), uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem..." To co hlavně chtěl Ježíš lidem dát bylo evangelium - radostná zpráva o tom, že Bůh je milující Otec a posílá svého Syna, ne aby svět soudil, ale aby zachránil svět - tedy lidi ze světa...."Neboť tak Bůh miloval svět, že Svého jediného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." O to Ježíšovi šlo nějvíce - to byla podstata jeho učení. Pomáhal lidem se uzdravit, šlo mu i o jejich dobrý a radostný život na tomto světě, ale věděl, že ti jím uzdravení stejně jednou zemřou. A proto tak často učil - o tom jak máme žít dobrý život zde na světě, ale také o tom jak se mám změnit, abychom jednou mohli vstoupit do blízkosti Boží. V našem vyznání víry také říkáme: Věříme v život věčný, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.. Proto už zde na zemi máme žít tak trochu v Božím království. Ne že bychom dokázali úplně změnit svět. Ale sebe změnit můžeme. A také místo kolem nás. Když jsem pracoval v diakonických zařízeních Domeček a Nazaret, tak jsme měli snahu, aby to byla místa, kde je lidem dobře na světě... O to samé se může snažit každý z nás v místech, kde žijeme či pracujeme. Záleží na nás jestli tam, kde máme domov či nějaké poslání - v práci, ve sboru, v obci - bude místo, kde je lidem dobře na světě. AMEN

Kázání v neděli 4.7.2021 Téma: budou vás vydávat synagogám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno..já vám dám řeč i moudrost.... Lukáš 21,12-15; Píseň: 123, 164; Přímluvy: poděkování za Deboru, přímluvy za Moravu a za Marušku Brožků; Vzpomínka: Olga Filipová - deset let od jejího odchodu na věčnost, Modlitba: 5/7; Oznámení: v pondělí v Besednici od 17.00 památka Husova...Příští neděli na Palačáku,???

---------

Milí přátelé, sestry a bratři, milé děti.Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, to je slovo Ježíšovo, které platí pro křesťany všech časů a míst zvláště v dobách , které nepřejí čisté pravdě Boží. V dějinách našeho národa se to začalo naplňovat hned v počátcích křesťanství v českých zemích - dnes vzpomínáme opata Prokopa, zítra (po novu) si připomeneme památku Cyrila a Metoděje a konečně pozítří památku Husovu. Ti všichni zakusili pronásledování a po nich mnozí další - nedávno jsme vzpomněli 400 let popravy 27 českých pánů a měšťanů., své věděl o tomto pronásledování i učitel národuů J. A. Komenský. Ten dokonce napsal nepříliš připomínanou lknihu, která nese název: : Historie o těžkých protivenstvích církve české.. Není to čtení příliš potěšující a přeci svědčící o pevné víře a statečnosti svědků Kristových v naší zemi. Budou vás vydávat synagogám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. říká dále učedníkům Pán Ježíš... To se pak naplnilo na něm samém o velikonočním týdnu, kdy se zodpovídal jak tehdejším církevníkům tak světským vládcům a tak to bylo posléze i s Mistrem Janem Husem - i on byl souzen i popraven církevními preláty ve spojení se světskou mocí... Dále říká Ježíš: To vám bude příležitostí ke svědectví. I to se v případě Husově naplnilo, i když často býval okřikován, přehlušován výkřiky a umlčován - přeci jeho svědectví zaznělo a bylo zachyceno tehdejším kronikářem Petrem z Mlaďonovic. A navíc se podařilo vpravdě zázračným způsobem vynést z vězení a uchovat mnoho Husových listů... Sám Hus vyjadřuje občas obavu, aby se to nevyzradilo a nebyli pak někteří adresáti trestáni...A tak díky Bohu máme zachováno svědectví o vzácné osobnosti Husově - tohoto Kristova věrného svědka . A také se na Husovi naplnilo i to další Ježíšovo slovo a zaslíbení z našeho dnešního evangelia. "Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník... V dnešní době jsou opět pokusy mnohé z naší bohumilé historie malého českého národa vymazat, popřít či znevěrohodnit. Proto je dobré si připomínat právě taková svědectví jako jsou Husovy listy z kostnického vědectví i mnohé další památečné spisy a doklady. A hlavně předávat úctu k vynikajícím osobnostem našich dějin té nejmladší generaci...Na závěr přečtu poslední list Mistra Jana Husa z kostnického vězení den před jeho popravou upálením:

Přátelům v Čechách. Bůh a vámi! A rač vám dáti odplatu věčnů, že jste mi mnoho dobrého činili. Ještě pro mne , ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodinci nedejte, aby byl škodný, prosím pro Pána Boha, milý pane mincmistře Petře a paní Anno.. Také prosím, abyste dobře živi byli a Boha poslouchali, jak jste slýchali. Královně , mé milostivé paní, poděkujte ode mne za vše dobré, které pro mne učinila. Služebníky své pozdravujte, i jiné věrné přátele, nejde všechny jmenovati. Prosím také všechny, aby za mne Pána Boha prosili, u sváté milosti se brzy setkáme s jeho svatou pomocí . Amen. Psán tento list v očekávání odsouzení na smrt v žaláři, v okovech, když jak doufám, trpím pro Boží zákon.- Pro Pána Boha, nedejte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus v naději sluha Boží.

Kázání v sobotu 26.6. a v neděli 27.6. 2021 , Téma: Ježíš pomáhající; Mk 5, 21-43; Písně: 100; 110; Modlitba: 23/6; Přímluvy: za nemocné.............. Vzpomínka : Libuše Šafránková; Oznámení: příští setkání (středa - biblická, neděle bohoslužba;)

Milí přátelé, Pán Ježíš v dnešním příběhu nedělá rozdíl mezi člověkem vlivným - představeným synagogy anebo nemocnou ženou, kterou zřejmě její okolí pohrdalo, zvláště když úplně zchudla ve snaze se vyléčit. Nezlobí se ani na ženu, která zdánlivě podvodem se dotkla jeho šatu a byla tak vyléčena. Naopak Ježíš pochválil její víru: Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení." Ježíš nesmýšlí jako někteří zákoníci a farizejové té doby, že ta žena zřejmě byla velmi hříšná, když jí postihla taková nemoc., navíc byla podle tehdejších pravidel rituálně nečistá a neměla se nikoho dotýkat..... Ježíš však její nemoc bere jako lidské trápení... A pomáhá se jej zbavit. Neříká, počkej si na nebe, tam už žádné trápení nebude ani ji neodsuzuje. My lidé sice nemáme takovou zázračnou moc jako Ježíš, ale můžeme mu být podobní v tom, že myslíme v modlitbě, ale slovem účasti i skutkem pomáháme těm kteří v našem okolí nějak trpí. Apoštol Pavel do Korinta píše, aby oni a tedy i my jsme byli ochotni pomáhat tím co máme. V tehdejší situaci se jednalo o sbírku na pomoc křesťanům v Judsku...K té vybízí Pavel i Koriňtany, dává jim za příklad křesťany v Makedonii a také vyzdvihuje Korinťany za to čím vším se už osvědčili - že jsou bohatí ve víře, v slovu, poznání, v horlivosti i v lásce...A dává za příklad i Pána Ježíše, který byl bohatý, ale kvůli nám lidem se stal chudým, abychom jeho chudobou zbohatli.... Tady nám vlastně před oči staví apoštol ideál křesťanské církve, křesťanského společenství. Neboť v takovém společenství, nikdo nezůstává chudý, protože ti bohatí jsou ochotni se po vzoru Ježíšově dělit o to co mají..Nemusí to být jen peníze, ale také rozličné dary, kterými druhým mohou sloužit. Před týdnem byl sněmem naší církve zvolen nový patriarcha bratr Tomáš Butta. Vlastněl staronový patriarcha. A já jsem moc rád za naši církev, že do toho finále postoupili dva opravdoví služebníci. Tomáš Butta a Lukáš Bujna. Každý z nich má jiné priority a důrazy. Ale to co mají společné je, že jsou oba obětaví služebníci Bohu a lidem. Děkujme, že v naší církvi máme takové lidi. A kéž je jich stále více a kéž se jimi stále více stáváme i my, každý z nás - ať už na jakémkoli místě. Vždyť každý křesťan je údem těla Kristova a každý má nějaké obdarování. Pán Ježíš nemeškal a hned jak byl požádán odešel s otcem umírajícího děvčátka, aby mu pomohl. I to je taková výzva dnešního textu, abychom s pomocí neotáleli. A také abychom mysleli stále na naše děti a vnoučata Na mladé lidi v naší společnosti. Neboť nepotřebují dnes pomoci jen staří a nemocní. Ale také děti a mládež. V této zmatené době jim pomáhejme radou a také svými modlitbami. AMEN

Kázání v neděli 20.6.2021 Téma: Hospodin vládne nad větrem i mořem Mk 4, 35-41; P ísně 94; 312; Přímluvy: nemocní, osamocení, Vzpomínka: .........................Modlitba : .30.9. Oznámení:.................................................st - 16.00 biblická HD

Milí přátelé, je těžké klidně odpočívat, když kolem zuří bouře. Ale na moři je to ještě mnohem těžší. Vždyť převrácení lodi nebo její zatopení vodou a následné potopení by znamenalo jistou smrt. Ježíš však klidně spí. Ale když jej ustrašení učedníci probudí, tak nedělá nějakého hrdinu či supermana , ale "pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho." Ježíš se tedy bouře nebál, což ukazovalo na něco vyjímečného, ale zároveň nedbal na lehkou váhu veliký strach svých učedníků a ihned zasáhl. Dál však už to nebylo hrdinství, ale zde už se jednalo o vrcholnou autoritu nad živly, tak jak o ní mluvil v prvním čtení ten text z knihy JOb, když Hospodin promlouvá k |JObovi o tom, kdo je Stvořitel i vládce nad moři i nespoutaným vlnobitím. Stejně tak Ježíš utišil bouři svým pouhým slovem. Dále on říká učedníkům "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru? Příběh , který vyprávěl John Wesley.., když se v Anglii stal slavným kazatelem, tak byl pozván do nových kolonií v Americe - dnes USA. Aby kázal přistěhovalcům i domorodcům...A při plavbě za velké bouře byl zahanben skupinkou mužů, žen a dětí - .která také putovala do Ameriky. Ti na rozdíl od ostatních nezmatkovali, chovali se tiše a pokojně se modlili. Když se jich zeptal jak to, že se nebojí, tak jedna žena mu řekla, že svůj život odevzdali Ježíši a s ním se bát nemusí. Wesley byl zklamaný sám sebou a do deníku si zapsal, že ač jiným káže, sám svůj život ještě Kristu neodevzal..A že nemá víru ani jako tito prostí lidé. Byli to příslušníci Obnovené Jednoty bratrské. kteří pluli do Ameriky, aby se stali osadníky i misionáři. Na závěr dnešního evangelia jsme četli, že učedníci byli tak překvapeni, že i nyní se jich zmocnila veliká bázeň a říkali jeden druhému: Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře." Dvakrát se v dnešním evangeliu mluví o bázni. ale pokaždé je to jiná .bázen - nejprve lidský strach, poodruhé "bázeň Boží" .Strach je to s čím se potýkáme a víme že je to tak správně. Bázeň Boží však mít máme. |Je to spíše úcta a respekt před Bohem Stvořitelem a před jeho Synem, Spasitelem světa, který se za nás obětoval, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A tak hledejme dál pokoj Boží pro svá srdce v tomto neklidném světě. A děkujme , že Ježíš přišel a přemohl zlo i smrt a daroval nám evangelium - radostnou zprávu . V ní nalezáme lásku a pokoj pro své životy. Amen

Zamyšlení biblická 16.6.2021 Pohleď , sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha. Zachariáš 3,4

Milostí jsme spaseni! Efezským 2,5

Možná, že my lidé až k stáru začínáme víc zpytovat svědomí, víc si uvědomujeme a také připomínáme svá životní selhání. Každý jsme jiný, někdo o sobě pochybuje víc už od mládí a jiný až když život jej trochu skrouhne. Jsou i lidé, kterým jejich soběstřednost ve zpytování svědomí brání i ve zralém věku..Křesťanská víra nám dává pokoj do našich srdcí. Je ale důležité prožít a přijmout ten druhý text z dnešních Hesel JB. MILOSTÍ JSME SPASENI! \Když totiž se jenom z vlastních sil snažíme získat Boží odpuštění a to i mnoha dobrými skutky, tak stejně o sobě dál pochybujeme, protože jsme i citliví na své nepravosti a bojíme se , že nám Bůh jen tak neodpustí...Ježíš nám přinesl Boží omilostnění a proto na to splehněme. (Amazing grace - Vzácná milost) Tady je ukázáno, že i zatvrzelý hříšník jako byl onen kapitán otrokářské lodě John Newton. dostal u Boha šanci. Po zážitku ohrožení života se v něm něco zlomilo . A čím byl větší hříšník - tím větší byla i jeho vděčnost za Boží milost v Ježíši Kristu. Podobně se to hezky zpívá v písni Máří magdalena (zpívala Marta Kubišová) že břímě nejtěžší z ní sňal - stala se Máří Magdalena tím kdo ho nejvíc milloval---- Ten SZ text je krásný i tím obrazem ...sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.

Kázání v sobotu a v neděli 12.6. a 13.6. v KB a HD; téma Boží království roste ač se to nezdá; Mk 4, 26-34; Písně: 171; 163; Modlitba 17/9; Přímluvy: za osamělé a zarmoucené, za nemocné - Marušku Brožkovou, za Deboru, Oznámení - shromáždění, biblická, bohoslužba Milí přátelé, sestry a bratři, království Boží není jen to čemu také někdy říkáme království nebeské - čili nebe, ale království Boží je už tady na tomto světě - jak říkáme v našem vyznání víry - "zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má". To je důležíté si uvědomit zároveň s tím, že v tomto království už vlastně žijí křesťané, kteří následují Ježíše Krista. Ježíšovo podobenství. přirovnává království Boží nejprve k zasetému semenu obilí. To roste podle Božího řádu stvoření a stejně tak Boží království roste v dějinách světa. Přes všechno pronásledování, nepřízeň světa i pochybení církve se Boží plán děje a Jeho království roste. Až do času žně. Do posledního soudu. Je jedno zda se nám zdá, že se křesťantví nedaří a když vidíme dnešní Evropu ,hlavně tu západní, kde každý rok mizí víc než tisíc kostelů tak bychom si řekli, že Boží království neroste - Ale ono roste, roste v srdcích věrných křesťanů všude po světě.. Vždyť Ježíš to zaslíbil, v době kdy jeho následovníků bylo ještě nemnoho. Dále přirovnává Ježíš Boží království k hořčičnému zrníčku a poté obrovskému keři. Chce tím říci, že z malých počátků mohou vzejít veliké věci. Zažili jsme to například kdysi dávno v tzv. rudolfovské mládeži. Z jednoho připraveného a promodleného odpoledního setkání vzniklo společenství, které oslovilo a život změnilo desítkám mladých lidí. A to v době zdánlivě nepříznivé -tzv normalizace. Bratr farář Milan Matyáš a bratra farář Miloň Zemen (byl u toho první setkání myslím i pozdější bratr patriarcha Josef Špak - věřím, že to setkání bylo připraveno nejen organizačně ale i právě modlitebně. Pak už sám Bůh dával vzrůst. Máme možná dnes pocit, že doba je také nepříznivá, ale to snad byla vždy. Za časů, kdy Ježíš oslovoval své učedníky, za doby kdy vznikla Jednota bratrská, kdy vznikala naše církev ve společnosti zklamané první světovou válkou Půda příznivá a připravená vzniká modlitbou třebas hrstky věrných učedníků. Ještě jeden příběh bych rád zmínil. Když proběhla tzv. sametová revoluce a mnohé se měnilo, tak rudolfovská mládež, které jsem říkali už stářež, i když tam ještě pár mladých lidí chodilo - tak ta se začala rozpadat. Někdo odešel ke katolíkům, někdo do CB nebo apoštolské církve, byly tu také inspirace Křesťanského společenství. A tak jsme se rozhodli, že už nebudou večery mládeže ale vrátíme se k biblickým hodinám. Měli jsem pocit, že nás už zase zbývá jen hrstka. Vím, že jsem se tenkrát hodně za to modlil a určitě jsem nebyl sám...A pak se stalo, že na první biblickou přivedl Drahoš Kobylka několik mladých lidí a za půl roku bylo v Husově síni plno na obnovených mládežových večerech.Vydrželo to jen pár let, většinou to byli studenti odjinud, ale i tak to posloužilo k proměně mnoha lidských životů. A tak je to stále jako se zrnem hořčičným. Bůh sám mu dává zázračně vzrůst, i když je menší než všechna semena na zemi. A tak neztrácejme naději, že i zde, kde nás je jenom hrstka může vzniknout znovu živé společenství církve - součást Božího království na této zemi. V modlitbě Otče náš je prosba "přijď království tvé" . To můžeme chápat tak, že už chceme aby přišel konec světa a bylo nastoleno v úplnosti Boží království. Ale je možno tuto prosbu vnímat i tak, že prosíme o to, aby už v tomto životě a v tomto světě Boží království bylo přítomné. A tak vlastně vždy když se modlíme modlitbu Páně, tak připravujeme cestu Božímu království - tedy i obnově křesťanského společenství v místě kde jsme členy třebas malého společenství - ať už v Husově domě nebo v Kapli betlémské. Prosme tedy o obnovu a připravujme půdu. I z malého zrníčka může vzrůst veliký strom. Strom, který poskytne stín a útočiště mnohým lidem, kteří by byli jinak ztraceni v tomto světě. AMEN

.

Kázání v neděli 6.6.2021 Marek 3, 20-35; Téma: Kdo je má matka a moji bratři? Kdo činí vůli Boží…; Písně: 21; ……; Modlitba: 23.6.; Vzpomínka:………………………….. Přímluvy: Marie Brožková, Debora Chytilová,Milí přátelé, příběh, který předznamenal Pán Ježíš, je stále se opakujícím příběhem v průběhu dějin křesťanské církve. Tak jako v mnohém jiném jde Ježíš před námi a my jej následujeme. Příběhy Františka z Asissi, Luthera, příběh Sadhu Sundara Singha (příklad) jsou zaznamenány jako mnoho dalších a svědčí o tom, že když oni opravdu chtěli jít za Pánem Ježíšem, náhle se vzdálili své rodině a často je jejich rodina dokonce zavrhla a považovali je za blázny….anebo alespoň na čas mezi nimi ochladly pocity náklonosti. Je ale třeba říci, že po čase se to zpravidla znovu zlepšilo a bylo to lepší nežli dříve. Stejné to ale přeci bylo v případě Ježíšově, kdy rodina Ježíšova v jednu chvíli myslela, že on se pomátl a přišli si dokonce pro něj, aby ho odvedli domů...Na vlastní kůži tuto zkušenost prožili na prahu let sedmdesátýchoš mladí lidé , členové tzv. Rudolfovské mládeže.. (Klubu mladých). I tenkrát někteří z jejich rodičů naznali, že se jejich děti zbláznily, že je farář Milan Matyáš zmanipuloval Navíc v té době začínající normalizace to opravdu vypadalo jako bláznovství , když někdo sedmnáctiletý začal chodit z ničeho nic do kostela a to tak, že to bral vše velmi vážně. Nakonec však ti rodiče možná byli za pár let rádi, neboť jedním z důsledků uvěření jejich dětí bylo, že se učily úctě k rodičům…Milada a její příběh ... "Jako u většiny mladých z OM jsem se setkla s nepochopením v rodině. Hlavně ze strany příbuzenstva jsou na mě dělány hátlaky a citové vydírání, abych se vzdala Boha. Všichni věřili. jde o recesi, později mluvili, že nejsem "hotová" a že mě život naučí. A teď doufají, že budu mít rodinu, že se vzdám Boha, abych zabezpečila dětem kariéru..."Vraťme se ale k Ježíšovi a příběhu z Markova evangelia. „Ježíš vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže ani nemohli chleba pojíst.“ Tahle věta svědčí o Ježíšově popularitě mezi lidmi. „Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.“ Zákoníci dokonce tvrdili, že „Je posedlý Belzebubem.“ O kousek dál se dozvídáme, kdo byli ti příbuzní – totiž matka – tedy Marie a jeho bratři. Je to věta, která má různé výklady v církvích, neboťjedním z důsledků toho, že by měl Ježíš bratry zrozené z Marie , by bylo popření určitých katolických dogmat. V každém případě za Ježíšem přišli jeho nejbližší – a on se k nim neznal. Jednak proto že sloužil zástupům - uzdravoval a kázal a jednak proto, že přišla příležitost , aby prokázal jaká má být víra jeho učedníků a následovníků – všech dalších křesťanů – tedy i nás. Že už zde na zemi předjímáme Boží království, kde rodinná pouta ne že již nebudou platit – ale spíše budou nahrazena vzájemnou láskou všech. S Ježíšem Kristem vstupujeme do školy lásky. Od dětství, přes dospívání, vztahy s přáteli, manželství a rodičovství má Ježíšova cesta pro nás pokračování. Totiž lásku k našim bližním - nejen těm blízkým. Ježíš však pro to nové bratrství a sesterství má jednu důležitou podmínku“ Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ A tak se nemusíme obávat, že by nás křesťanství nutilo abychom za své sestry a bratry měli považovat každého člověka bez výjimky – to bychom chtěli být lepší než Ježíš. Kdo činí vůli Boží, ten nám určitě nebude škodit – určitě ne vědomě. Proto děkujme Ježíši, že nás jednou přijal do své školy lásky. V ní nebudeme sice ještě na tomto světě dokonalými, ale přesto budeme více lidmi – takovými jaké nás chce mít Ježíš ve svém království. AMEN

Promluva na posledním rozloučení s Pavlou Pokornou v kostele na Dobré Vodě v pátek 28.. 2021

Vážená rodino Pavly, milí přátelé, sestry a bratři, smuteční hosté, loučíme se dnes s člověkem, kterého jsme měli rádi. A čím dál více si v těchto dnech uvědomujeme, jak nám bude Pavla Pokorná chybět. Možná o to víc, že žila tichý a zdánlivě nenápadný život. Je těžké v krátkosti vyjádřit to co náhle nám, kteří jsme ji znali, vyvstává na mysl, když nás zasáhla zpráva o jejím odchodu na věčnost. Čím začít? Možná tím, že na prahu sedmdesátých let se Pavla objevila v tehdy nedávno ustaveném společenství mládeže v husitském sboru v Rudolfově. Že tam přišla na pozvání kamarádky a sama dokázala pozvat několik dalších mladých lidí na mládežové večery a ke Kristu. Že právě tam pozvala a poznala svého budoucího manžela Míru a že ač oba zůstali praktikujícími katolíky, zároveň zůstali tomuto rudolfovskému společenství věrni až do dnešní doby. V tomto společenství jsme prožívali mnoho krásných chvil včetně společných dovolených, oslav Silvestrů, nácviku různých recitačních pásem a her.. Právě zde se projevovalo nejen Pavly herecké nadání, ale také schopnost rozesmát ostatní a sama se umět radostně a nakažlivě smát. Pavla vzdělaná a sečtělá, znalá několika cizích jazyků, vždy vystupovala skromně a nikdy se sama nesnažila nějak vyniknout. Blaze tichým neboť oni obdrží zemi za dědictví.

Na počátku devadesátých let se objevila možnost organizovat charitativní práci v církvi. Při husitské církvi vzniklo diakonické zařízení Domeček v T. Svinech a posléze od roku 2005 další diakonické zařízení Nazaret v Borovanech. Netrvalo dlouho a sháněli jsme tenkrát dobrovolníky. Ač se jich celkem za ta léta se vystřídalo možná víc než sto, žádný z nich neodpracoval zdarma tolik hodin jako Pavla. Totiž několik tisíc. Byla kuchařkou na kytarových kursech, na divadelních táborech, na táboře v přírodě a posléze s manželem Mírou měli na starost pojízdnou kuchyni na mnoha vodáckých táborech Domečku. Zvláštní shodou okolností se stala spolu s italskou řádovou sestrou Adelinou a vynikající učitelkou italštiny Jarmilou Janešovou nepostradatelnou členkou týmu kursů italštiny pro začátečníky i pokročilé. Zde byla ve svém živlu a byla tam vždy velmi radostná armosféra. Nedá se zapomenout na tábory pro dospělé lidi s handicapem Putování s oslem, kde opět měla na starost kuchyni a spolu s Mírou tam pomáhala i dcera Pavla s nynějším manželem Janem. Právě na táborech pro dospělé lidi s handicapem se ukázalo, jak je Pavla vnímavá a empatická k těmto lidem a to se projevilo nyní i tím, že je zpráva o odchodu Pavly velmi zasáhla. "Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.. "

Když Pavla odcházela z tohoto světa, bylo brzké ráno Božího Hodu svatodušního. Připomněl jsem si pak v téhle souvislosti, co je psáno v listu Galatských o ovoci Ducha svatého. Sám se neodvážím o sobě tvrdit, že bych tímto ovocem vždy oplýval. Když je však vyjmenuji, jak je sepsal apoštol Pavel, tak i při vědomí, že Pavla určitě nebyla dokonalá, přeci u ní téměř vše z tohoto ovoce nalézám. Kdo jste ji znali, považte sami: "Ovocem Ducha je láska, , radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost." O lásce příliš nemluvila. A přeci na sklonku života na nemocničním lůžku v polospánku pronesla zvláštní vyznání: "Hlavně lásku." Jsou lidé, které není hodně vidět a slyšet a přeci když odejdou tak nám chybí jejich tichý hlas, jejich smích, jejich laskavost, jejich dobrota a věrnost. A také jejich čisté srdce. Ale netrapme se příliš. Vždyť je psáno: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět budou." AMEN

Kázání v neděli 30.5.2021 Nejsvětější Trojice

Motto: 3,16 Evangelium v kostce. Znovuzrození... Sestry a bratři, co to znamená narodit se znovu, i my se někdy tak ptáme jako Nikodém.. Zvláštní jen je, že Ježíš Nikodémovi odpovídá a nemá to úplně souvislost s Nikodémovou předchozí řečí. Nakonec Nikodem se na nic neptal jen konstatoval že Ježíš určitě přišel od Boha, když činí taková velká znamení. Na to vlastně ani nemá proč Ježíš odpovídat... A tak mluví o tom co potřebuje Nikodem slyšet. Totiž Nikodem je jednak zákoník, ale zároveň jeden z mála zákoníků,, který Ježíše uznává - jen se obává to přiznat a proto přišel za ním v noci. Když mu Ježíš dává tak trochu hádanku, tak chce Nikodema vést k pevné víře - k takové, kdy jako znovuzrozený se třeba přestane bát i farizeů a stane se jeho vskutku učedníkem. Ježíš Nikodemovi předává i ono evangelium v kostce, jak téhle větě říkal Martin Luther: 3,16. "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho něho věří, nezahynul, ale měl život na věky." Příběh....

Promluva na posledním rozloučení se sestrou |Ludmilm sou Bláhovou - Besednice 22.5.2021Text ke zvěstování: Žalm 37, 3,5.18.28 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. Neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. a z evangelia Janova 3, 16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vážení smuteční hosté, sestry a bratři v Kristu, sešli jsme se v tomto smutečním shromáždění k uctění památky zesnulé Ludmily Bláhové a k odevzdání jejímu do milosrdné náruče Boží. Dovolte nejprve abych citoval ze vzpomínky, kterou sepsali její nejbližší: Paní Ludmila se narodila 12.1.1943 v těžké válečné době.manželům Bicanovým jako jejich druhorozené dítě. Záhy jako sedmiměsíčnímu děťátku onemocněla a zemřela její matka. Vyrůstala v láskyplné péči své tety - sestry otcovy stejně jako její starší bratr. Obě děti přijímaly tetu Alžbětu jako svoji maminku až do konce jejího života v roce 1986. Když se ve dvaceti letech Ludmila provdala, tak teta Alžběta plnila roli babičky jejím třem přicházejícím dětem. Paní Ludmila pracovala posléze jako kuchařka v místní výrobně lahůdek podniku Jednota LSD Kaplice až do svého důchodu. O rodinu se vzorně starala i při stavbě rodinného domku. Vzorně se starala o zahrádku plnou kytiček, které měla velmi ráda. Také o záhony plné zeleniny. Byla dobrou kuchařkou i své rodině, i dětem a pak i vnoučatům. Měla ráda kulturu, ráda jezdila do divadla a na různé zájezdy. Přijatý křest naplňovala častou návštěvou bohoslužeb Církve československé husitské a ráda vypomáhala dle svých možností v místní farnosti. Poslední tři roky jejího života byly poznamenány utrpením spojeným se stále zhoršující se Parkinsonovou chorobou a nemožností věnovat se službě rodině a zálibám. Tolik ze vzpomínek nejbližších - manžela a dětí. Rád bych navázal svou vzpomínkou na dobu před možná deseti lety, kdy jsem jako laický kazatel vypomáhal v besednické farnosti necelý rok bohoslužbami slova a sestra Ludmila byla pravidelnou návštěvnicí bohoslužeb, vždy usměvavá a vlídná. Když jsem se nyní po letech vrátil do Besednice jako farář v loňském roce, kdy vše bylo ztíženo covidem a bohoslužby se konaly jen někdy, tak bylo obdivuhodné, že díky pomoci dětí sestry Ludmily ona se bohoslužeb účastnila navzdory své těžké nemoci. Její věrnost a touha po návštěvě bohoslužby zůstane napořád v mé paměti. V dnešní době, kdy důvodem neúčasti na bohoslužbě může být všelicos, bylo to pro nás ostatní účastníky velké svědectví křesťanské víry. Tak se v jejím životě naplnilo slovo žalmistovo: "Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost." Věřím, že proto na sestru Ludmilu můžeme vztáhnout i další věty ze žalmu 37 jako Boží zaslíbení pro ni: "Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. Neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. " Sestra Ludmila prožila v životě i těžké chvíle a to i v posledním čase svého pozemského přebývání. Zůstávala věrná a oddaná své rodině a zůstala věrná Bohu. "Hospodin své věrné neopouští." S tou vírou a nadějí se s ní dnes loučíme. Povzbuzením v zármutku pozůstalých při ztrátě blízkého a milovaného člověka nechť je evangelium: Neboť Bůh tak miloval svět, že syna svého jediného dal, aby žádný,kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Život manželky, maminky, babičky , sestry, paní Ludmily Bláhové se naplnil. Děkujeme za něj a odevzdáváme ji Bohu. AMEN

Kázání neděle 23.5. Texty: Jan 15,26-27; 16,4b-16; Téma: Duch svatý je Přímluvcem a také Duchem pravdy. Písně: 261; 335; Modlitba: 4/5; Přímluvy: Míra a Pavla Pokorných, Debora, pan Špulák; Jenda Ouška, Marie Brožková; Vzpomínka: František Domin; |Oznámení: biblická ve středu od 19.00 formou videokonference, bohoslužba na zahradě, noc kostelů také

Milí přátelé, je nám pochopitelné, že Ježíš po svém odchodu k Bohu Otci, posílá nám - tedy své církvi - tedy křesťanům Ducha svatého jako Přímluvce. Ne že by Duch svatý předtím nebyl vůbec anebo nebyl přítomen na zemi - v Bohem stvořeném světě. Už v knize Genesis přeci čteme, že na začátku jen Duch se vznášel nad vodami. Ovšem tato osoba Svaté Trojice Boží v době mezi nanebevstoupením Páně a jeho druhým příchodem má zvláštní úlohu - být namísto Krista tím, který se přimlouvá, který také je přítomen v těle Kristově - tj. církvi a koná divy, především div proměny lidských srdcí. Přimlouvá se za nás u Boha, i když my sami oslabeni nevíme jak se přimlouvat. Přimlouvá se za nás nevyslovitelným lkáním - tak to čteme v Písmu. Ještě jinak dále nazývá Ježíš Ducha svatého - a sice Duchem pravdy. Určitě bychom našli další označení Ducha svatého v evangeliu, ale zůstaňme u těchto dvou, zvláště proto, že je vyslovil sám Ježíš. Duch svatý je Duchem pravdy. Co to pro nás může znamenat? Jednak to pravda může být psána s velkým P, že je před Bohem důležitá. A že neplatí to běžně zažité, že každý má přece svou pravdu..Pravda existuje sama o sobě a je svatá. Často slýcháme, že pravda je relativní. Všechno se dá zpochybnit, je třeba se na to dívat ze všech úhlů... atd. Ne nadarmo je na standartě prezidenta republiky nápis - PRAVDA VÍTĚZÍ. Celý nápis však má znít takto - a tak to myslím chtěl i náš první prezident: PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ I KDYŽ NA ČAS PORAŽENA BÝVÁ. Jen tak totiž ten nápis dostává hluboký smysl. Ne lecjaká pravda vítězí, nýbrž Pravda Páně vítězí. To je totiž jediná pravda, která má na to vítězství nárok, protože je objektivní a nestranná.. A pak ještě počítejme s tím, že na čas poražena bývá. Nedávno jsme si připomněli konec druhé světové války a osvobození od hrůz německého fašismu. Šest let to trvalo ale přece vyšla najevo pravdivá a hrůzná skutečnost holocaustu a vyhlazovacích koncentračních táborů. A tak to bylo i s jiným totalitními režimy. Pravda se dá utajit roky či desetiletí, ale stejně vyjde najevo. Velmi mě oslovilo nedělní prohlášení lítosti a omluvy našeho pana prezidenta při projevu před prezidentem Srbska za to, že ač neradi jsme se připojili souhlasem k bombardování Jugoslávie v roce 1999. On byl tehdy předsedou vlády, která dala ten poslední souhlas ze všech zemí k přeletu bombardérů nad naším územím. Náš prezident věděl, že to není spravedlivá válka a tu pravdu nosil v sobě více než dvacet let, ale jako první z tehdejších státníků a co je cenné i v současné vysoká státní funkci vyslovil nahlas. Nechtěl dál žít s touhle nepřiznanou pravdou. A tak vlastněš dotvrdil to co je napsáno na prezidentské standartě. Žijeme v těžké době, kdy pravda dostává znovu dost zabrat. Slýcháme polopravdy i lži a pomalu je nebezpečí, že si začneme zvykat. Jenže to jako křestané přeci nemůžeme a nesmíme. To bychom uráželi Ducha svatého, Ducha pravdy. Raději mu naslouchejme,, protože Duch svatý nás uvede do veškeré pravdy. S ním budeme žít život pravdivý před Bohem i lidmi. AMEN

Biblická hodina středa 19.5. Texty: Zpívejte Hospodinu píseň novou, nebot učinil podivuhodné věci. Ž 98,1 S vděčností v srdci zpívejte Bohu. Ko 3,16

Milí přátelé, když jsme jednou losovali biblické texty na další rok, tak jsem si vylosoval tento text a trochu mě to potěšilo, ale reagoval jsem tak, že to platí až pro život věčný, protože jako nezpěvák to těžko mohu naplnit. To samé pak říkala zase v jiný rok kamarádka Pavla , když si podobný text vylosovala ač také nezpěvačka. Fakt je, že jsem nyní nucen zpívat a docela mě překvapilo, že se Bůh nade mnou smiloval a jakž takž se mi zpívat daří. Pavla je nyní v těžkém stavu nemoci a tak se modlíme za uzdravení a zpěv už není tak důležitý, ale věřím , že ona také může zpívat a snad věříme, že i zde na zemi. Zpěv je zvláštní věcí před Bohem. I v tom se odlišuje člověk od ostatních živých tvorů, že nejen vyluzuje zvuky, ale také skládá a tvoří písně... Písně k oslavě Boha, také písně k vyjádření radosti a vděčnosti, písně zamilované i smuteční. I písně se sice staly věcí byznysu a vydělávání peněz, ale to nic nemění na tom, že je to zvláštní obdarování od Boha . Náš první text je ze žálmu 98 a je zajímavé si uvědomit, že žalmy byly původně písně - jen neznáme dnes nápěvy. (Oboroh aj. se snaží je znovu zhudebnit)..Písně patří k víře v Boha ať už nám to dosvědčuje na mnohých místech SZ, ale také Zákon nový. Tam čteme nejen, že v první církvi se zpívalo, ale i to, že I učedníci s Ježíšem zpívali. (Když zazpívali chvalozpěv....- začátek pašijí)

Jsem moc rád, že naše církev se řadí k těm liturgickým. Je to velké obdarování a platí to i prop liturgii Karla Farského. Říká se, že kdo zpívá Bohu, jako by se modlil dvakrát. Kéž se nám to daří ač neumělými hlasy. AMEN

Kázání pro neděli 16.5.2021 Téma: Neprosím abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého...Písně: Modlitba: 5/6; Přímluvy: Pavla Pokorná, Jan Ouška, pan Špulák; sestra Bláhová, Debora Chytilová, Marie Brožková.

Milí přátelé, kéž bychom se dokázali přimlouvat za své přátele a bližní, tak jako se dokázal přimlouvat za své učedníky Pán Ježíš. Ale přimlouval se Pán Ježíš jen za oněch jedenáct apoštolů anebo za širší okruh učedníků anebo dokonce i za učedníky všech časů - tedy i za nás dnešní křesťany,\??? Myslím, že platí ta třetí možnost - že Ježíš se přimlouvá za všechny kteří " v pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel a uvěřili, že ty jsi mě poslal." Ježíš neprosí za svět, ale za ty, které mu dal Bůh Otec - tedy za učedníky. Ježíš učedníky chránil dokud byl s nimi a nyní prosí za ně, když je nemůže chránit osobně. I zde ale zřejmě nemluví jen o ochraně jejich těl, ale spíše duší a srdcí...Vždyť víme, že apoštolové až na Jana dle tradice všichni zahynou násilnou smrtí. Ježíšovi však jde především o to, aby nezahynuli smrtí věčnou, aby neodpadli od víry a nezradili Jej jako ten jeden jediný z apoštolů. Ježíšovi šlo o jeho apoštoly, ale věřím, že ta jeho modlitba se vztahuje na všechny věrné následovníky všech časů a míst. Za co tedy prosí i pro nás? : Nyní jdu k tobě , ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Tady se dosvědčuje i slovo evangelia z minulé neděle, kdy jsme si řekli, že Ježíš musel být radostný člověk, protože jak jinak by mohl rozdávat svou radost... Ježíš mluví o údělu učedníků, kterým dal své slovo, ale svět k nim pojal nenávist. Proč???? \Protože tím, že máme v sobě Ježíšovo slovo - evangelium, tak náhle nejsme ze světa... Kdo přijme evangelium (radostnou zvěst) vzdálí se světu. Už není synem světa, ale dítětem božím... Křesťané nejsou stejně jako Pán Ježíš, ze světa. A to co je vyděluje je posvěcení pravdou.. Pravdou Božího slova. Jestliže vztáhneme tato Ježíšova slova na nás učedníky Kristovy této doby, tak vězme, že máme ít ve světě a přitom nebýt ze světa - nebýt jeho součástí. Neboť svět ve zlém leží. Ale nebojte se já jsem přemohl svět - říká Ježíš. Sadhu Sungar Sing když chtěl vysvětlit Ježíšovo slovo, které se zdá možná někomu nesrozumitelné , tak použil příměr oblázku v řece....

Kázání pro neděli 8.5.2021; Téma:To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali... Jan 15,9-17; Písně: 117; 166; 313; Modlitba 17/9; Přímluvy: Jana Kverková, sestra Bláhová, pan Špulák, Jan Ouška, Pavla a Míra Pokorných...Debora Chytilová;

Milí přátelé, o radosti a lásce je dnešní evangelium podle Jana. Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná..To praví Ježíš svým učedníkům tedy i nám - o radosti.. Z toho se dovídáme, že Ježíš je radostný člověk. Mluví o své radosti - tedy o něčem co vlastní, co k němu patří. A když poznáme tu Ježíšovu radost, když jí budeme v sobě mít, tak to bude radost plná. Budeme jí naplnění..A co je podle Ježíše zdrojem Jeho a tedy i naší radosti.??? Je to láska - láska Boha Otce k Synu Ježíši Kristu a je to láska Ježíše Krista k nám lidem. A je tu ještě jeden druh lásky a to je ta naše lidská láska mezi sebou navzájem. Tu Ježíš označuje jako své přikázání - Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali. Namísto všech přikázání Desatera Ježíš nám dává jen dvě - lásku k Bohu a lásku k člověku - svému bližnímu.. Ono to stačí. Jenže co je vlastně to tolikrát omílané a skloňované slovo láska? Není to nakonec jen slovo??, Bez nějaké reálné náplně|? Napadá mě, že ta láska, kterou má Ježíš na mysli - je láska spojená s obětí. A to dnešní člověk nerad slyší...Jenomže cesta opravdové lásky jinudy nevede. Žijeme v době, která namlouvá lidem, že mají právo na různé požitky. A tak kvete laciná radost a laciná láska. Všimněme si, že i zábavné programy v televizi jsou založené spíše na nějakém výsměchu než opravdovém smíchu z obyčejné lidské radosti. Opravdová radost respektuje osobu našeho bližního. Už ve Starém Zákoně v Žalmu prvním je psáno o opravdovém muži, že nesedává s posměvači.

A tak si odnesme z dnešního evangelia alespoň dvě zprávy pro svůj život.1) Bůh i Ježíš Kristus chtějí abychom se v životě radovali. Jenže tou opravdovou radostí, kterou oni mají a nám mohou dát. Když ale nemáme v sobě lásku, lásku k Bohu a lásku bližním, tak naše radost nemůže být úplná. 2) Abychom měli v sobě lásku, tak musíme ujít kus cesty s Ježíšem, naučit se od Něj, že láska bez oběti je planá.. Není to jednoduchá cesta a jednoduché poznání. V těchto dnech kdy si lidé více telefonují, si často uvědomuji , že telefonáty jsou mnohem delší než předtím - a kolikrát si říkám, měl bych ten hovor nějak ukončit. Ale snažím se vydržet. Vím, že ti lidé to potřebují si popovídat.. A tak je to v našem životě , že až Ježíš nás naučí trpělivé a vnímavé lásce.. Díky za tohoto dobrého učitele. AMEN

Kázání pro neděli 1.5.2021 - doufejme že na zahradě HD.Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Jan 15, 1-8; Písně: 162, 110; Modlitba: Oznámení:

Milí přátelé, sestra a bratři. Někdy v roce 2014 jsem se ještě jako ředitel diakonického střediska Domeček odhodlával k založení dalšího střediska naší husitské diakonie - tentokrát se zaměřením na pomoc dospělým lidem s handikapem. Musil jsem vymyslet i název, abych mohl požádat o registraci na MK. To že mě napadlo jméno Nazaret bylo hlavně tím, že v Nazaretu vyrůstal Pán Ježíš a pracoval tam také v dílně a svým způsobem chráněné - o což jsme tak usilovali. V případě tesařské dílny, kde zřejmě se učil pracovat Ježíš to byla dílna chráněná samým Bohem... Název prošel schválením a teprve za pár let, kdy už Nazaret byl poměrně velkým zařízením, jsem zjistil co vlastně znamená jméno Nazaret, kromě toho, že se jedná o město, kde vyrůstal Pán Ježíš, co to znamená v překladu do češtiny. A sice to znamená RATOLEST. To mě docela potěšilo, protože ratolest v sobě obsahuje příslib stálé zeleně.- stálého života. Ostatně tak nám to zaslibuje i Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Každému z nás osobně je dána výsada stát se stále zelenou ratolestí. |Má to jen jednu podmínku, že totiž zůstaneme při kmeni. Zůstaňte ve mně a já ve vás - tak nám radí Ježíš. Pokud to tak nebude a nezůstaneme v Pánu Ježíši a On v nás, nejen nebudeme moci nic učinit, ale také neponeseme žádné ovoce. ratolest bude vyvržena ven a uschne , pak ji seberou a hodí do ohně.- Ten dnešní text přináší povzbuzení a velké zaslíbení - když zůstaneme věrni Kristu, poneseme hojné ovoce. Dokonce Ježíš říká, že svým životem, tedy nesením hojného ovoce - oslavujeme Boha. A Ježíš dodává, že budeme jeho učedníky. Už nejsou jen samotní apoštolové - jeho učedníky, ale každý z nás se stává učedníkem Kristovým. To je veliké zaslíbení, které možná někdy nedokážeme docenit. Je to jakoby Ježíš procházel krajinou a volil si z lidí nové učedníky. Jako kdysi bratry Petra a Ondřeje nebo syny Zebedeovy Jakuba a Jana... Pak Matouše, Tomáše a další , například apoštola Filipa. U toho se zastavme, protože o něm bylo první naše čtení. ze Skutků apoštolských.. Ono to vypadá, že apoštolé se vypravili na různé světové strany, když nabyli odvahu a byli zmocněni Duchem svatým kázat evangelium všem národům. (Tomáš do Indie, Jakub do Španělska - tak mluví tradice....) Filip ani nejdřív nešel moc daleko, protože etiopský dvořan mu sám přišel do cesty. - na kterou jej ovšem pooslal anděl Páně... Na příběhu o uvěření etiopského dvořana a následném jeho křtu nás možná nejvíce zaujme ta krátká doba- u nás by se řeklo přípravky ke křtu dospělých. Ono ale opravdu ke křtu není toho třeba mnoho. A v dospělém věku má to málo zcela jednoduchou podobu. Uvěření v Pána Ježíše Krista a jeho zástupnou oběť za nás hříšné. Boží milost se dává zdarma - jde jen o to ji přijmout. Ten etiopský dvořen byl plný důvěřivé mysli. Proto nepromeškal čas ke spáse. Uvěřil a pak řekl: Co brání, abych byl pokřtěn??? Jsou lidé, kteří otálejí s důvěrou v Boží dobrotu a lásku. Pořád vyčkávají na ten sporávný okamžik...Jenže náš čas ke spáse je odměřen a nejde vyčkávat na poslední chvíli. Ono také jde o to, že bychom nestihli nést žádné ovoce. A to přeci ratolesti mají za úkol. A když člověk vyčkává, tak jak se potom může stát Ježíšový učedníkem??? Učedníkem, který Ježíše následuje a také s ním chodí po této zemi. - Jde za ním za Ježíšem, ale také občas vedle něj... A také bychom měli být jako apoštol Filip připraveni vydat svědectví o naší křesťanské víře. Až potkáme svého etiopského dvořana. AMEN

Kázání pro bohoslužbu 25.4. - videokonference...Téma: Já jsem dobrý pastýř.Jan 10,11-18; PíseŇ - 19 nebo 189; Modlitba: 19/5; Přímluvy: Josef Dvořák (82); Vojtěch Hubený (49); Michal Koš\´tál (76);Petr \Vaňous (52); Vzpomínka..................

Milí přátelé , ses try a bra tři, je tomu sto let , kdy patriarcha Karel Farský při výkladu dnešního textu evangelia, napsal mj.: Každý , kdo svěřeny má zájmy některé společnosti, je pastýřem. Dobrými pastýři majjí být rodiče dětem, děti strádajícím rodičům, muž ženě, žena muži, starosta a zastupitelé své obci, poslanec svým voličům, učitel svým žákům a zaměstnavatel svým dělníkům, ministr svému státu, president svému národu...Dobrými pastýři mají být především duchovní pracovníci v národě a v první řadě duchovní v církvi své. Také v té postile ještě píše Farský vzhledem k duchovním pastýřům: Jsouce pastýři, nechtějme nikdy pást sebe.. To všechno jsou slova, která platí stále. Ježíš nám na příkladu svého života ukázal dobrého pastýře. Toho, který neutíká od stáda, ale za cenu svého života jej chrání a obětuje se zaˇsvé ovečky. Co vidíme dnes ve světě, je v rozporu s tím ideálem Farského. Ale bohužel nejen ve světě kolem nás, ale často i v církvích.. Ne nadarmo vlastně tato slova Ježíš mluví k farizeům tedy k tehdejší pastýřům Božího lidu. Je s podivem, že ti nájemní pastýři se začali brzy hned jak přešlo pronásledování prvotní církve, v církvi vyskytovat a když uplynulo pár staletí tak náhle se obchodovalo v církvi i tituly a úřady a z pastýřů obránců ovcí se stali panující nad ovcemi. Ne nadarmo Petr Chelčický ve své knížečce O trojím lidu, kritiizuje jak tohle uspořádání, které podle něj není od Boha - totiž , rozdělení na pány, kněží a prostý lid a ukazuje, že vlastně jak páni tak kněží prostý lid utiskují místo otho,a by se duchovní tedy pastýři lidí zastávali proti zvůli mocných. Ježíš nám zanechal příklad dobrého pastýře za kterým lidi jdou rádi a dobrovolně, protože je hotov se za svěřené lidi obětovat... V dnešní době musí duchovní dostávat mzdu, aby uživil sebe a rodinu, má k tomu ještě další výhody, ale nikdy by se neměl chovat jako najatý pastýř. Do budoucna se udrží církev jen tam, kde lidé budou mít důvěru k duchovním pastýřům. Ale jak praví Farský, tento text na sebe nemusí vztáhnout jen faráři. Každý se někdy stává pastýřem. Tím dobrým, když se dokáže obětovat - pro svou rodinu - děti či rodiče,, žáky, občany, zaměstnance , podřízené. Anebo tím, kterému nezáleží na jeho blízkých a bližních. Ještě se vraťme ale do církve. Občas je nám říkáno, že by měl být jeden ovčinec a jeden pastýř. Ano to můžeme odsouhlasit, pokud tím ovčincem bude křesťanská církev v mnohosti a tím jediným pastýřem Pán Ježíš Kristus. Někomu se může zdát to přirovnání k ovcím trochu trpné a kritizuje se často i nebezpečí stádovosti, že ovce jdou bezmyšlenkovitě za nějakým pastýřem a to někdy i do válek. Právě proto se ale musíme pevně držet Pána Ježíše Krista a jej mít nade všechny lidské p astýře. AMEN

Zamyšlení pro biblickou hodinu středa 21.4. v 19.00 hodin Je to zvláštní a ne moc lákavé pozvání do Boží blízkosti a přeci shledáváme u mnohých svědků Páně, že to tak funguje. Asi nemá cenu předem se tím tolik zabývat, spíše se chovat jako děti Boží a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a když na nás dopadne nějaká lidská zloba, tak Bůh sám nás utěší a nejen to často i obdaří zvláštní radostí, kterou tento svět nezná. Nechme však jednat Boha samého a netrapme se žádnou starostí už jakoby předem. Když apoštol říká radujte se, stále se radujte tak tím myslí nyní, když jsme v bezpečí a v dostatku, ale i potom, když to bude jinak.. Máme ve sboru evangelizační lístky s tímto textem a já se většinou neodvažuji dávat je do pastoračních dopisů. Jak tomu totiž mohou porozumět lidé, kteří po uherský rok nebyli tzv. v kostele, platí či neplatí církevní příspěvek, ale jinak se o dění ve sboru ale asi ani o věci Boží nezajímají.. Co když právě prožívají těžkou chvíli a já jim do ní pošlu tenhle pro ně nepříliš pochopitelný vzkaz...???A přeci jsou po mnohá staletí tato slova pravdivá.. (Polyana - tam se to zdá příliš naivní, Sadhu Sundar Singh tam zase nedostižné... ale ono těch příkladů je mnohem více a svědky takovýchto situací se může možná stát každý z nás...)

Jak to máte vy s tímto textem???? Stále se radujte. a také s dnešním Ježíšovým slovem????

Kázání pro neděli 18.4.2021 Téma: nyní jsme děti Boží a ještě nevíme, čím budeme. Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni. Přímluvy: Dana býv. Filipová, 70 let; Píseň 162; Vzpomínka : Jaroslav Filip; paní Renata Wiplingerová; Biblická hodina - 21.4.;19.00 příští bohoslužba 25.4. v 10.00 hodin, poté v 10.45 výroční shromáždění NO;

Milí přátelé, sestry a bratři, Milovaní, nyní jsme děti Boží, píše ve svém listu apoštol Jan a ještě nevyšlo najevo co budeme. Víme však až se zjeví, že mu budeme podobni, protože jej spatříme takového jaký jest- Jak si vyložit tohle slovo, které je úžasným zaslíbením? Už nyní tady ve světě v tomto našem těle jsme děti Boží..Tak nám to potvrzuje apoštol Jan a to je . nějaká autorita.. A když dodává, že ještě nevíme co jednou budeme, tak už myslí na nás v Božím království. Tam budeme proměněni a očištěni ode všeho špatného - jen tak může apoštol napsat že budeme podobni Kristu. Vždyť jej spatříme takového jaký jest - totiž v oslaveném těle v blízkosti Boží. Ano my sami se nedokážeme úplně očistit, tak abychom mohli tváří v tvář spatřit Boha. To dokoná ažnaše vzkříšení. A přeci apoštol říká, že už nyní se máme o čistotu snažit: Každý kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý... To je podobné, jako když nám na jiném místě Ježíš říká : Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec... Zdánlivě a vlastně našim usilováním zcela nemožné. A přece o to usilovat máme. Tak to Ježíš po nás chce a žádá. Neboť už ta snaha se počítá...

Nyní k evangeliu Lukášovu, které je obdobou Janova z minulé neděle. Ježíš se zjevuje učedníkům, kteří se skrývají. Znenadání se objevuje mezi nimi a znovu s pozdravem Pokoj vám. Musí je napomenout, protože mají strach, bojí se, že je mezi nimi duch. Proto Ježíš nejen říká, aby se jej učedníci dotknuli, ale také před nimi pojedl. Je to zvláštní taková otázka jakoby z běžného života, který všichni známe, když se Ježíš zeptá: Máte tu něco k jídlu? Tak jim dokazuje, že je to on - Ježíš. Je to zvláštní věc, že ve spojitosti s jídlem se jim Ježíš prokazuje vícekrát, stolování pro něj určitě bylo důležité už když chodil Ježíš po zemi Judské se svými učedníky. Podle stolování je poznávají například v Emauzích dva z učedníků, v Galileji, kde apoštolové rybaří, když neví co mají dál dělat, než opravdu začnou plnit Ježíšovo vyslání do celého světa. I tady to už Ježíš ustrašeným učedníkům říká: Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, v jeho jménu se buce zvěstvat pokání na odpuštění hříchů všem národům počínaje Jeruzalémem. A to když učedníci byli náhle zmocněni Duchem svatým se opravdu začalo naplňovat - ne hned ale až za čas. A my jsem o tom dne slyšeli v našem prvním čtení ze Skutků apoštolských..Tam už Petr právě v Jeruzalémě mluví odvážně a v moci Boží ne své činí divy. A hlavně káže evangelium, volá lid k pokání a obrácení... Tak se z lidí různých národů začali stávat z lidí děti Boží a tak tomu je podnes a těmi dětmi Božími jsme I my. Už nyní tady a teď. A to ještě nevíme kým budeme jednou v Boží blízkosti, tak jako to nevěděl apoštol Jan. Jen víme, že budeme podobni Kristu, čistí bez poskvrny a vrásky. AMEN

Kázání pro neděli 11.4. Téma: Přijměte Ducha svatého; Nevěřící Tomáš; Blahoslavení,kteří neviděli. Písně. ........117.........; Modlitba: P Vzpomínka: bratr |Matouš Píseň Pane můj

Milí přátelé, sestry a bratři, ; Pán Ježíš se po svém ukřižování zjevoval pravidelně svým učedníkům a nejen jim - minulé pondělí jsme si připomněli, že mezi prvními se zjevil ženám. Učedníci byli pospolu, ale dá se říci, že se stále schovávali -četli jsme: byli shromáždění ve strachu před židy za zavřenými dveřmi. Ježíš se však mezi nimi zničehonic objevil, dveře pro něj nebyli překážkou. Jeho první slova jako i jindy byla: pokoj vám. Nechtěl je vyděsit, ale naopak jim přinést pokoj a radost. Což se i stalo jak jsme dále četli: Oni se zaradovali. My se také pěkně zdravíme: například dobrý den si často přejeme. Asi neříkáme často Pokoj vám,když přijdeme na někam na návštěvu. Kéž bychom to uměli, a když ne slovy tak svou přítomností když někam vejdeme kéž přinášíme pokoj a radost... Ježíš tedy způsobil svým učedníkům radost. Ale měl pro ně ještě něco dalšího. Totiž poslání. On už to své splnil a nyní je řada na nich. Oni mají jít do světa. Teď se ještě strachují a cítí se slabí, ale Ježíš pro ně má posilu. Má pro ně sílu Ducha svatého. Ta se v plnosti projeví až za několik týdnů, ale už nyní jim tuto sílu Ježíš předává. Někdo si myslí, že když dostane člověk dar Ducha svatého, tak se musí hned něco zvláštního dít. Zde se nedělo nic. Bylo to v tichosti a přeci jakoby začalo něco se dít. Učv edníci jsou ještě stále trochu bezradní. Ale přeci jen už pevnější než apoštol Tomáš, který s nimi právě nebyl. Když se vrátí a Ježíš už s nimi není, tak odmítá uvěřit. Chce také vidět Ježíšovy ruce a probodnutý bok. Stal se v dějinách slavný tím označením nevěřící Tomáš. Ale on chtěl jen ten samý důkaz, to samé ubezpečení jako ostatní učedníci. Dostal jej, dostal ten hmatatelný důkaz, ale zároveň Ježíš vyzdvihuje všechny další křesťany, kteří až po nynější dobu uvěří v Ježíše bez nějakých zázračných důkazů. Tedy chválí i většinu z nás, kteří také věříme, Možná však také občas pochybujeme jako ten Tomáš. A Ježíš nám to určitě nezazlívá. I nám však dal Ducha svatého, který nám dává pevnost ve víře i radost ze vzácné milosti, kterou máme v Kristu Ježíši. Co si tedy odnést z dnešní četby evangelia: Jednak to, že Ježíš tam kam přichází, přináší pokoj a radost. Někomu se může zdát že to je přetvářka, když se budeme nutit takto pro druhé vystupovat, ale není to tak. My přece nemusíme rozdávat ze svého - pokoj a radost nám přeci dává Kristus, stačí si od Něj brát. Dále si nedělejme starosti, když občas budeme jako nevěřící Tomáš pochybovat. Když pochybnost překonáme tak budeme blahoslavení. A třetí poznání je, že Duch svatý na nás může sestoupit v tichosti - jako se to stalo zde učedníkům. A tak i náš obřad biřmování, navenek nepřináší viditelnou změnu. A přeci věřme, že když budeme mít tichá a upřímná srdce, tak v našich životech může přinést požehnané ovoce . AMEN

v

Kázání pro velikonoční pondělí 5.4. Téma: Mt 28,8-15; Hrob nalezen prázdný a dvojí svědectví. Píseň 257; Modlitba:13/4; Vzpomínka na bratra Matouše. Zazpívat na závěr písničku NOe s jeho slovy.???

Milí přátelé, sestry a bratři, vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je mezi židy rozšířen až podnes..Tato slova a tato událost podle evangelisty Matouše, nepatří jen do dávné minulosti. I tenkrát jako dnes se našli a najdou lidé, kteří pro peníze jsou ochotní zapřít nos mezi očima - jak se říká. A tak i dnes má pravda těžkou pozici. Četli jsme dvě verse, které uvádí evangelium. Jednu o tom, že ženy se staly těmi , který se Pán Ježíš po svém vzkříšení ukázal a ony s láskou jej objímaly a klaněly se mu. A pak o tom svědčily apoštolům. Druhá verse je ta koupená za peníze od velekněží. Že totiž učedníci Ježíšovo tělo ukradli, aby mohli mluvit o tom, že byl vzkříšen. Obě verse jsou jak jsme četli živé i dnes. Pro tu první však hovoří to jak rychle se z ustrašených učedníků stali opět lidé odvážní. Na takovou změnu postojů by těžko stačlo,že by spáchali takovýto podvod. Neboť ta proměna pak byla tak velká, že překvapila mnohé obyvatele Jeruzaléma i další svědky. Z ustrašených učedníků se stali odvážní hlasatelé evangelia...Nebylo to proto, že by chtěli založit nějakou novou církev či sektu a založit na tom svou existenci, jak se někdy stává i v našem světě třeba v politice. Vždyť jim to vlastně přineslo jen pronásledování a těžkou misijní činnost a většinou kromě apoštola Jana i mučednickou smrt. Ještě jedna věc je u Ježíšova pozemského putování i dění po jeho vzkříšení zvláštní: totiž jakou pozornost věnoval ženám . Nebylo to tenkrát obvyklé, ale přesto si to Ježíš vždy prosadil. S ženami si povídal o Božích věcech, ženy nepodceňoval a ženám pomáhal a uzdravoval je. A nyní po svém vzkříšení se právě ženám dává poznat - potkává je a mluví s nimi. Dnes je zvláštní doba tzv. boje za ženská práva. Na jedné straně je tu potřeba opravdu se žen zastávat zvláště v některých zemích a kulturách a na straně druhé různé aktivistky vznášejí hloupé a nesmyslné nároky. (me too a Istandbulská úmluva apod. Absurdní situace nastává ve sportu, když se začalo prosazovat, že muž se stane ženou jen tím, že se jako žena cítí. Tady protestovala i Martina Navrátilová, protože to by znamenalo, že muži začnou kralovat ve sportu v ženských disciplínách... Ono vše skutečnosti by stačilo, kdybychom byli k ženám tak vstřícní jak byl právě Ježíš. A to jak při svém putování tak potom po svém vzkříšení.. Ženy provázely Ježíše stále jak můžeme v evangeliích zjistit. Je pozoruhodné, že v dějinách právě husitství dokázalo dát ženám větší důstojnost než bylo v té době obvyklé. Už jen to, že znaly ženy často více Písmo svaté než leckterý kněz... Vraťme se ale k dnešnímu evangeliu. Ženy běžely o prázdného hrobu s radostí i strachem. Proto Ježíš také říká nejprve Buďte poozdraveny. A hne také své časté rčení: Nebojte se...Pro Ježíše je důležité, aby se lidé upokojili, aby se přestali bát. To říká i dnešní těžké doby. Existuje jeden zpěv z Taize, který složili tamní bratři právě pro nás pro lidi v naší zemi:Nebojte se radute se, Kristus slavný vítěz hrobu vstal, nebojte se , radujte se, Kristus slavný vítěz z hrobu vstal. AMEN

Kázání pro neděli 4.4. - Boží Hod velikonoční, Téma: Ježíš za nás zaplatil výkupné - to je velikonoční dobrá zpráva,

Sestry a bratři, v souvislosti s nečekanou smrtí podnikatele Petr Kellnera jsem si znovu položil otázku jakou cenu má vlastně lidský život. Byl snad jeho život cennější tím, že byl bohatý a úspěšný anebo právě podle některých nepřejících komentářů naopak méně cenný, protože byl údajně tím a tím odsouzeníhodný? Odpověď zní, že to není tak ani tak.Jeho život je cenný stejně jako život každého z nás. Ale jaká je vlastně cena lidského života? Právě o velikonocích se to můžeme znovu dozvědět. Máme tady základní dvě možnosti jak na to odpovědět. Nejprve je tu cena kterou dohodl Jidáš s židovskými církevními představiteli a ta cena zní třicet stříbrných... To by dnes znamenalo přepočteno na cenu stříbra přibližně pětset dolarů.Ale pravděpodobně to tenkrát byly peníze větší. | Ale v průběhu dějin se ocenění lidského života různě měnilo - zvláště v dobách otroctví.. Ale to všechno jsou pohledy lidské. Pak tu máme ještě jeden pohled - ten Boží. A ten také souvisí s Velikonocemi. A říká, že : Bůh tak miloval svět - tedy nás lidi, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný z nás nezahynul, ale měl život věčný. " Tento Boží pohled tedy říká, že život každého z nás je nekonečně cenný, když za něj Bůh obětoval svého Syna. Slyšel jsem kdysi takovou definici, že náš život před Bohem není důležitý, ale je velmi cenný. A z toho také plyne, že se nemáme domýšlivě chovat důležitě, ale na druhé straně si cenit svého života. A nejen svého ale i životů našich bližních. Žijeme ve době covidové a také nyní se ukazuje jak rozdílnouo cenu má lidský život. |Jinou pro lidi, kterým zemřel někdo blízký. Před rokem žila ještě jiskérka naděje, že se podaří zachránit život našeho Jardy - jednoho z prvních obětí covidu, navíc mladého člověka, zemřel v noci z Božího Hodu na pondělí velikonoční. Tenkrát bylo padesát obětí za měsíc a půl, dnes každý den okolo dvouset. Neztratil od té doby lidský život na ceně - tak se můžeme ptát? Podle některý lidí na ministerstvu zdravotnictví možná ano, u těch, kteří chtějí promořovat, u těch, kteří nechtějí umožnit léčbu levnými léky, u těch, kteří nechtějí očkovat Sputnikem V jen proto , že je z Ruska. U těch, kteří nechrání sebe ani jiné a odmítají chránit sebe i jiné...asi také není žádná citlivost k utrpení umírajích a jejich blízkých... U Boha však se cena lidského života nemění. Má pořád cenu života jeho Syna Ježíše Krista. Tedy je nesmírně cenný. A tak si važme života svého i svých bližních. Jak jsme četli slovo apoštola Petra: Ježíš procházel zemí a všem pomáhal. A také: On je Pánem všech. Pro každého z lidí se Ježíš obětoval a každý z nás tedy má nyní tak velikou cenu, jakou si sám přizná. Když přijme za své, že i za něj se Ježíš obětoval, podstoupil smrt na kříži a byl vzkříšen,abychom my měli život věčný. A tak s radostí jako Marie Magdalská přijměme tu zprávu velikonočního rána, že Kristus vstal z mrtvých. A že smrt už nad námi nemá svou moc. Také proto má náš život takovou cenu, protože Bůh chce abychom žili s ním a to navždy.. AMEN

Kázání pro neděli 28.3. - Květnou; Mk 11, 1-11; Písně: 201; 326 - Modlitba:Jarmila Součková (90); Eva Kubaštová (46); Jiří Honetschläger (74); Heena Pešková (68); Daniel Šafář (30); Daniela Novotná (45) Téma: Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí." vzpomínka - oběti covidu - 25 tis Milí přátelé, sestry a bratři, jsem rád, že se můžeme pozdravit alespoň takto .Boží Hod prožijme za každého počasí na zahradě Husova domu. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, je vítán zástupy a v tom zástupu jsou i ti, kteří chodili s ním a přišli s ním a pak ti, kteří jsou zvědavi na muže, které předchází docela senzační pověst - o jeho divech a uzdravování nemocných...A tak se nechají strhnout a vítají jej a ti kteří chodili s ním vzbuzují v davu emoce protože jdou před Ježíšem i za ním a volají: Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově...Hosana na výsostech..." Ale i ti, kteří to volají a co teprve ti, kterí nadšeně přihlížejí a stelou Ježíšovi do cesty své pláště a zelené ratolesti... Ti všichni za pár dnů Ježíše opustí a dost možná někteří budou v jiném zástupu těch, kteří volají Ukřižuj....Takový je svět. On ale celý ten vjezd do Jeruzaléma byl zvláštní. Ježíš přijíždí na oslátku ...V jiném evangeliu je to trochu zmírněno tím, že sedí na oslátku i oslici...V každém případě Ježíš chtěl tím vjezdem něco vyjádřit. Myslím, že jediným vysvětlením je, že chtěl poučit pozemské vládce.Oni vjíždí na koních, nebo vojenských automobilech či tancích anebo mají své letadlo Air Force One..Nic proti tomu, taky musí být chráněni - i papež má na papamomilu silná neprůstřelná skla. Přesto ten obraz tu Ježíš zanechal a už dva tisíce let je to takové nastavené zrcadlo. Nechá si přivést oslátko, ale hned vidíme, že byla jen krátká výpůjčka právě na ten vjezd do Jeruzaléma. Vždyť vzkazuje jeho majitelům: Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.." Je v tom ohleduplnost a pozornost vůči majitelům oslátka. -... hned je sem zase vrátí... Jaký je to rozdíl proti tzv. rekvírování , které dělají vojáci například v okupovaných či poddaných zemích. Když za druhé světové války zabírali němečtí okupanti zvony, aby z nich vyrobili i děla , tak vůbec nepočítali s tím, že někdy vrátí. Nakonec některé byly nahrazeny až 70 let po válce. Ježíš je Králem světa a chová se ohleduplně.Že Ježíš opravdu chtěl jen symbolicky vjet do Jeruzaléma vidíme i z pokračování evangelia: Čteme: Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl a poněvadž bylo již pozdě veečer, odešel s dvanácti do BETÁNIE...Slavný Ježíšův vjezd tedy symbolizuje dvě věci: 1) Přijíždí král celého světa - tedy celého vesmíru)a slavnostní vjezd je na místě. Dělají to tak i vládci tohoto světa. Když Kleopatra přijela do Říma, Hitler do Prahy, Napoleon ti všichni si na to potrpěli a tím více by byl správný slavný vjezd Ježíšův. 2) Na straně druhé Ježíš ukazuje, že On je jiný Král. U Boha je zkrátka všechno jinak.....A tak přijíždí na oslátku....(báseň o oslu) Co si tedy můžeme vzít z dnešního evangelia do svých životů. Zřejmě Ježíšovu pokoru ale zároveň také jistotu, že On je ten pravý Král, vládce a že vjezdem do Jeruzaléma zesměšnil všechny tzv. vládce tohoto světa, kteří si zakládají na své moci a na svém bohatství. Oni dnes zůstávají spíše utajeni v pozadí, ale žijí v domění, že oni jsou hybatelé dějin a osudů lidí..A nemohou se nasytit svého bohatství a proto se snaží získat ještě větší bohatství a moc.Vjezdem do Jeruzaléma na oslátku už nad nimi Pán Ježíš vynesl svůj soud. AMEN

Kázání pro neděli 21.3.2021 pro NO CČSH Č. Dvory - Č. Bud. bohoslužba slova Motto.podobenství o pšeničném zrnu. Písně 163, 164; Modlitba 15/7; Modlitba za odpuštění hříchů a rozhřešení. Pane Bože, vyznáváme Ti, že stále opouštíme tvé cesty a raději chodíme po těch svých více pohodlných. Odpusť nám vše čím jsme se provinili v tom uplynulém týdnu proti Tobě a našim bližním. Litujeme toho a budeme se snažit o nápravu .Pro oběť Tvého Syna Ježíše Krista odpusť nám viny naše a veď nás prosíme k životu věčnému

Milí přátelé , setry a bratři, když Pán Ježíš chtěl připodobnit svou oběť tak, aby vyzdvihl to, že není marná, použil příběh zrna a obilného klasu. V Jeho případě ten mnohý užitek je mnohem větší nežli má obilný klas zrnek běžné - klasy 30-40 zrnek,,V případě Ježíše je ten užitek mnohem vyšší. Za dva tisíce let křesťanství určitě mnoho Ježíšových učedníků dalo užitek pro tento svět.(miliony Ježíšových následovníků) Ovšem jinak ty počty vypadají, když Ježíšovo podobenství o klasu máme vztáhnout i na každého z nás. Dáváme opravdu užitek takový jaký symbolizuje onen obilný klas???No nevím...V každém případě je to k zamyšlení. Zamyšlení nad tím, jestli jsme po vzoru Ježíšově schopni obětovat se pro jiné.. To nemusí být tím, že se rozhodneme pro nějakou dobročinnost. S Ježíšem a jeho evangeliem a obětí na kříži se naplnilo slovo z Jeremijáše proroka, které jsme také mohli dnes slyšet:"Svůj zákon jim dám do nitra, vepíšu jim jej do srdce." Boží plán v tomto světě se uskutečňuje v různém období jinak. Nejprve Abrahám a zaslíbení pro něj a jeho ženu Sáru.. Pak vyvedení židovského národa z egyptského otroctví a zákon především Desatero skrze Mojžíše - zákon, který byl na kamenných deskách. Ale Jeremijáš zaslibuje nový zákon a ten přinesl Ježíš svou obětí. Ten už může být zapsán jen v lidských srdcích. Ten zákon už není jen v dodržování nějakých konkrétních ustanovení, ale v tom, že se promění lidská srdce, Je to zákon mezi člověkem a Bohem. Ten má pro Boha větší cenu, protože počítá s lidskou svobodou. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Možná se ale můžeme ptát, proč křesťané za těch dvatisíce let neproměnili svět? Proč jsou stále války, útisk a vykořisťování slabých. Možná je to právě z toho důvodu, že ti mocní a bohatí vládci , kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané, neměli a nemají ten nový Ježíšův zákon zapsaný ve svých srdcích. Žijeme v nebezpečné době a to nejen tou pandemií covidu, ale víc než jindy hrozí nebezpečí vypuknutí strašné a ničivé války. Přitom by stačilo se domluvit. Mají ti vládci, kteří zbrojí a zbrojí, opravdu zapsaný Boží zákon v srdcích? Jde jim o Ježíšovo přikázání lásky a nebo zisk a vládnutí? A tak Ježíšovo podobenství o zrnu vztáhněme spíše každý na sebe , na svůj život před Bohem. Ježíš v závěru dnešní perikopy evangelia mluví o tom, že bude vyvýšen a tím přitáhne všechny k sobě. . Boží plán počítá s naší svobodou. On chce abychom se dobrovolně rozhodli pro Ježíše ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného - zrno, které přineslo tak nekonečně mnohonásobný užitek. Tím užitkem můžeme být i my. Když budeme mít ve svém srdci Ježíšův zákon obětavé lásky k bližnímu. AMEN

Kázání pro neděli 14.3.2021 pro NO ČD, ale z domova kvůli karanténě v HD." Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." Kalousova pobožnost. Písně: 53; Oznámení: příště snad z Husova domu...

Milí přátelé, sestry a bratři na příjmu, ale i ti, kteří si možná přečtou kázání na www.husuvdum.cz; Příběh reptajících Izraelitů je poučný i pro tuto dobu. Vydržet nějakou dobu strádání se tenkrát nedařilo Židům, ale ono se to v době covidové nedaří vlastně ani nám žijícícím v tzv. vyspělém světě. Na rozdíl třeba od takového Vietnamu - možná je to i tím, že oni si ještě nezvykli na zpohodlněný život vždyť od "jejich" války a jejich strádání uplynulo mnohem méně let. A tak nereptají a daří se jim lépe projít tou dnešní pouští...Tenkrát byl pro Izraelity docela dobrý důvod obcházet edómskou zemi - určitě by tam nebylo bezpečno. Nebylo však jejich reptání dobré a poznali to brzy. Zachránit od jedovatých hadů však možné bylo a to právě Mojžíš na radu Hospodina zařídil. Zvláštní bylo, že aby je uchránil od hadů , pozdvihl sám nad ně znamení hada. I tady se mi zdá zvláštní podobnost, že vakcíny, které učinkují dnes proti covidu ten covid vlastně napodobují. Tu se jim to daří lépe, tu hůře.Ale zkusme důvěřovat, že budou účinné, alespoň některé z nich. Jedno pak je odkud pocházejí. Jestli z Ameriky nebo Ruska. V Janově evangeliu je zvláštní spojitost s tímto příběhem, když evangelista Jan připodobňuje vyvýšení Ježíše Krista na kříži a to má náhle stejný účinek jako tenkrát vyvýšení hada na poušti. Totiž že zachraňuje lidské životy...Ale to vyvýšení neplatí jen pro tu dobu, kdy Ježíš byl ukřižován a a pak z kříže sňat, ale ono platí stále po dobu trvání našeho světa. A ta záchrana lidských životů je stále aktuální - stále se děje. Existuje v evangeliu jeden verš, který nazval kdysi Martin Luther evangeliem v kostce a to je ta věta, kterou jsme dnes v Janovi slyšeli: Jan 3,16: "Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Kéž dokážeme tuto větu mít stále na mysli a sdělujeme ji zavčas svým bližním. Aby měli ji i oni na mysli a i když nyní nejsou ještě přesvědčení křesťané, aby jim včas připomněla toho, který má moc je uchránit před jedovatými hady, před smrtí časnou i tou věčnou. Jan dále pokračuje: Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo...Neboť každý kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly na jevo. "Kdo dělá něco špatného..." to mi připomíná poznatek psychologie, že člověk, ve kterém se sváří to dobré i to zlé, ten udělá nejlépe, když se přemůže a bude dělat pro druhého něco dobrého, i když se mu nechce a měl by mu co odplácet.. Když se však přemůže, tak se i jeho zášť otupí. Čím více druhému totiž ubližujeme tím více jej nemáme rádi...to je ten poznatek psychologie - a tak se ocitneme v bludném kruhu a jak nám říká Jan - tím více se straníme světla... Když však žijeme láskyplný a pravdivý život, tak je to naopak - máme jiné lidi radši a nebojíme se přicházet ke světlu. Tak se ukáže, že naše skutky jsou vykonány v Bohu. Možná že poslední soud bude i takový, že někteří přijdou rádi ke světlu - tedy Kristu a jiní budou se chtít ukrýt do tmy. Už nyní proto zkusme a učme se žít a chodit v pravdě a ve světle. AMEN

Kázání pro neděli 7.3.2021 v Husově domě. Téma: Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Modlitby přímluvné: Bratr Miroslav Matouš (100 , Romča, ,Matouš, Šárka, Milan Zeiml (43), Tomáš Polívka(48);,Jaroslav Tachecí(49)...Písně: 87,77, (148) Modlitba 8/6, oznámení

Milí přátelé, sestry a bratři,bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. píše apoštol do Korinta i nám.A Bůh někdy volí nečekané cesty a nám zbývá jen to rozpoznat a respektovat. Největší protiválečný román podle mne vznikl před sto lety u nás. (Právě v těchto dnech je tomu sto let co se ocitl na knížních pultech). Je to Haškův Dobrý voják Švejk. Příběh prosťáčka uprostřed nelítostného světa a kruté válečné vřavy.. Jeden z nejlepších amerických filmů má názeorst Gump a také pracuje s motivem prostého člověka s malým IQ, ale tím více vidícího srdcem, aby autoři ukázali co je v životě důležité a co už méně. Už narozením Ježíše do tohoto světa volil Bůh zvláštní způsob pro příchod Mesiáše a budoucího krále světa. A ten příběh pokračoval pak Ježíšovým putováním, kdy neměl často kde hlavu složit,byl však blízko prostým lidem a popuzoval farizeje a zákoníky a zdánlivě skončil na kříži. Jenže tím právě přemohl svět i toho Zlého a zachránil ty, kteří uvěří evangeliu... To vyzdvihuje apoštol Pavel ve svém listu do Korinta v době kdy se tato křesťanská komunita začala štípit na jeho příznivce i odpůrce. On ukazuje ke Kristu a tomu, že Boží cesta byla a je jiná než cesta nás lidí. A přece - ač se zdá pošetilá je v ní pravá moudrost a ač se zdá slabá, tak je silnější než všechny mocnosti a armády světa. To ovšem poznáme nejlépe srdcem jemuž pak přitaká i náš rozum.

Málokdy vidíme v evangelií Ježíše rozlobeného a dokonce trestajícího. On to však není trest těžký - jen je to výstraha všem, kteří znesvěcují Boží chrám. Přitom Ježíš věděl, že stejně jednou v brzké době bude chrám zničen. (Nakonec i zde představitelům Židů říká, aby chrám zbořili a on že jej znovu postaví. Víme ovšem, že se jednalo jen o podobenství naznačující jeho smrt a vzkříšení.) Co vlastně Ježíše vedlo k tomuto počínání - máme odpovězeno také v našem evangelijním textu: Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mne stráví." Ježíš pochopitelně měl úctu k Jeruzalémskému chrámu jako místu, kde se koná bohoslužba. Tak to máme mít i my. Mít úctu ke každému místu, kde se scházíme k bohoslužbě - tedy i k tomuto Husovu domu a jeho modlitebně. Je vlastně jedno jestli je to katedrála či velký chrám nebo malá sborová místnost. Je to dům Hospodinův. Ale i kdybychom se scházeli v čase pronásledování - a to se stále křesťanům děje - někde v bytě. I tak se jedná o Boží chrám, o Boží dům. Ten není tvořen jen zdmi , ale právě tím společenstvím Božího lidu. To co Ježíšovi vadí je znesvěcování Boží přítomnosti mezi námi lidmi. To může být různé , například i kupčením s odpustky, zneužíváním Božího jména v nespravedlivých válkách, touhou církve po moci a bohatství. Tomu všemu říká Pán Ježíš své ne, tím že tenkrát upletl bič z provázků a vypráskal prodavače a penězoměnce z chrámu. Ježíš přináší své evangelium tím způsobem, že léčí, uzdravuje, potěšuje a povzbuzuje a sám sebe obětuje. Není to však žádný prosťáček. Ježíš je svrchovaným Králem, Pánem a Soudcem tohoto světa, který ve zlém leží. On zvláštním způsobem přemohl svět.Je na nás abychom tomu věřili a jej následovali. Pak i plnění desatera Božích přikázání nám nebude těžkou povinností, ale radostí. Protože se staneme blázny pro Krista. AMEN

v těchto dnech si připomínáme dvojí sté narozeniny. Začněme Švejkem. Je to sto let od chvíle, kdy vyšlo první vydání Osudů dobrého Švejka za světové války. Snad nejznámější česká literatura po celém světě. Říkám si jak je to možné, že Švejk je tak úspěšný. A na druhé straně jsou názory, že nám Švejk kazí pověst. Že my Češi často švejkujeme a vlastně nejsme moc solidní národ. I teď v téhle době to občas zaznívá a klade se nám to za vinu, že obcházíme ta nařízení atd. On už za první republiky pro obdivovatele legionářů a Masaryka či pro vznikající naši armádu nebyl Švejk tím nejlepším příkladem. Také jsem si to nějakou dobu myslel, že lépe je obdivovat Masaryka, Husa či Žižku než prosťáčka Švejka. Ale od jisté doby jsem to pochopil, že totiž Švejk se nejlépe čte či poslouchá, když už je zle. Zvláště, když je nějaký útlak anebo těžká situace. Když má člověk pocit, že svět se zbláznil a vládnou v něm špatné problémy a my s tím nic nezmůžeme. A to náš národ prožil mockrát. Myslím, že dokud se dá postavit se nespravedlnosti světa , tak to máme udělat. Když ale už nic udělat nemůžeme, tak je dobré pustit si třeba film se Švejkem. A tak se náš národ naučil bránit tímto způsobem. Protože údělem našeho národa je být občas převálcován mocnými tohoto světa. Ale on Švejk je úspěšný i v jiných zemích. L

Kázání pro neděli 28.2. v Husově domě. Téma: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svůj život? Píseň 95 a 47 - audio - po kázání; Matouš 8, 31-38;(Gen. 17,15-16 a Ř 4,13-25) Modlitba: 21.7.; Přímluvy: za nemocné a umírající, za vládu této země, za nás křesťany, abychom obstáli v této těžké době a nereptali jen, ale povzbuzovali...

Milí přátelé, žijeme v době, která je náročná nejen tou nebezpečnou nákazou a nemocí, kterou způsobuje, ale také zmatením lidských duší a myslí. Lidé mají pocit, že je jim cosi bráno, ale to cosi pro ně nejsou většinou životy lidí - vždyť jen někdo prožil těžkou ztrátu v rodině (to se pak na vše dívá úplně jinak), lidé mají pocit, že je jim brána svoboda cestování, podnikání, nakupování, shlukování, lyžování, fandění a mnoho dalších věcí. A nevidí, že záleží i na nich jak dlouho to vše bude trvat. Chceme žít tzv. naplno a nevidíme, že tím o to víc lidí umírá a bude umírat. Kdo chce svůj život zachránit , ten o něj přijde - říká Pán Ježíš. A dodává: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svůj život? Žijeme dnes opravdu v konzumní společnosti. Kdysi jsme kritizovali na tzv. reálném socialismu jeho materialismus. A když jsme se jej před třiceti lety zbavili, tak jsme se radovali ze svobody i té duchovní. A nyní mám pocit, že jsme se dostali z deště pod okap.Konzum na nás útočí ze všech stran. Konzum věcí, konzum zážitků - hodně toho získat a vlastnit, hodně toho vidět, prožít, užít si. To je i takový slogan dnes - Fakt jsme si to užili...A ta svoboda už také není to, co jsme si představovali. Heslem doby je jako ve starém Římě: Dát lidu chléb a hry. Ježíšovi však nejde hlavně o ten náš život časný - i když mu také dává velkou důležitost v tom, abychom nežili sami sobě, ale ve službě druhým. Abychom žili především život dobrý. A když už máme něco shromažďovat, tak poklady v nebi, ne tady, kde je stejně kazí mol a rez...Ježíšovi jde zvláště o náš život věčný, protože jej chce žít jednou s námi. Také se dnes v evangeliu Ježíš zvláštně ptá: Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? V katolické církvi existuje učení o očistci. Tam vlastně mohou i pozůstalí něco udělat pro vrácení života zemřelého nazpět do nebe. Mohou se přimlouvat v modlitbě , mohou tzv. dát na modlitby. Neodvažuji se tohle učení nějak soudit - ono je svým způsobem nadějné. Ale vychází mi spíše, že jde o ten čas, který byl dán a vyměřen každému člověku tady na tomto světě. . Je docela možné, že v okamžiku umírání si člověk promítne celý svůj život a má i trochu prostoru pro pokání. Ale nejde na to spoléhat. Pokání máme dělat tady a teď a v podstatě stále, i když v postní době obzvláště.Pokání - to je vlastně ta jediná cesta, jak získat zpět svůj ztracený život. Nemůžeme si jej nijak koupit. Ani odpustky nefungují. Funguje pokorné srdce. V pašijích máme dva příběhy - příběh apoštola Petra a příběh Jidáše Iškariotského. Oba ztratili svůj život, protože jej chtěli získat. Petr to udělal ze strachu, Jidáš pro třicet stříbných, ale možná i ze zklamání z toho, že Ježíš se nechtěl stát světským panovníkem. Petr však našel v sobě sílu k pokání - hořce plakal. Jidáš už toho pokání schopen nebyl... A tak neztrácejme svůj život tohou po získávání majetku či prožitků, ale žijme dobrý život ve službě bližním. A v postním čase se nám otevírá možnost pokání a nápravy toho co jsme pokazili. Není nejdůležitější omezit se v tom či onom. Důležitější je obnovit pokoru ve svém srdci. AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 21.2.2021 Texty: Genesis 9, 8-17; 1 P 3, 18-22; Mk 1, 9-15;

Milí přátelé, sestry a bratři, Bůh se zavázal a znamením duhy stvrdil, že už nestihne celou zemi a tvorstvo na ní pohromou, která by vše zničila. Vždy když On vidí duhu, ale také vždy když my vidíme duhu, připomeneme si onu smlouvu. Neboť to je nabídka z Boží strany a milost z Boží strany, protože se nedá říci, že by lidstvo dnes bylo lepší než před potopou nebo lepší než před dvěma tisíci lety nebo lepší než před sto lety. A přeci od doby Ježíše Krista přibyla k té smlouvě o které jsme četli v Genesis smlouva nová mnohem více osobní a vztahující se především k člověku, ke každému z lidí jednotlivě. A také je třeba říci, že je to smlouva věčná – tedy navždy platná. Četli jsme to tak v listu apoštola Petra: „Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ Tato smlouva však není jednostranná. Skrze křest či v některých církvích biřmování (ale i osobní rozhodnutí) ji člověk může přijmout za svou a tak stvrdit. Je to Boží nabídka pro nás a jak jsme si říkali minulou neděli – klika je na naší straně. Je to smlouva, která nás zachraňuje tak jako Noemova archa Noeho a jeho rodinu. A když jednou doplujeme k břehům věčnosti, tak se potkáme s Bohem tváří tvář a budeme žít v království Jeho Syna a našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Pro každého z nás i dnes platí slova, kterými započal své působení v Galileji Pán Ježíš: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Jsme na počátku postního období. Je to již druhé postní období, do kterého nám vnáší nové skutečnosti a těžké otázky koronavirová nákaza. Máme věřit evangeliu – tedy radostné zprávě. Nejprve však činit pokání. Pokání začíná vždy tím, že si uvědomujeme svá selhání a provinění. Je to obzvláště důležité dnes, kdy se chceme přimlouvat, aby nás Bůh chránil a nejen nás a aby uzdravoval nemocné, abychom totiž sami se očistili a pak se mohli přimlouvat za jiné. Vidíme na každém kroku, že apel na rozumné a ohleduplné natož láskyplné jednání příliš neúčinkuje. Je nám vysvětlováno, že prý to trvá příliš dlouho, že u lidi ta omezení nebaví apod. Co by asi lidé říkali na dobu třicetileté války? Jenže svět dnes je příliš netrpělivý, lidé jsou příliš netrpěliví. Vůbec je třeba nenapadne, že se jedná o dopuštění Boží, které jsme si my lidé přivodili našimi hříchy.. Bůh slíbil, že na nás už nesešle žádnou velkou pohromu, ale neslíbil, že nás vždy ochrání, když si tu pohromu na sebe přivodíme sami. A tak zbývá nám křesťanům jen modlit se, aby Bůh odpustil nejen nám, ale i těm kdo nevědí co činí… Aby dal moudrost a rozhodnost vládě. A ochránil nás všechny než bude zase líp dle Jeho smilování nad námi hříšnými. AMEN

Bohoslužba v Husově sboru v JH v neděli 14.2. a zřejmě také 13.2. v Besednici Téma: "Neboť Bůh, který řekl ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově." Píseň: 116 a 47( z CD - po kázání) Modlitba: Vzpomínka bratr farář Vladimír Valíček +14.2. 2013 Oznámení.

Milí přátelé, sestry a bratři, na jednom známém obraze je Ježíš v setmělé zahradě. Levou rukou drží lampu,, která celý výjev osvětluje a , a pravou tluče na mohutné a pevné dveře. Když byl obraz poprvé představen veřejnosti, jeden návštěvník měl k autorovi připomínku: "Na vašem obraze je jedna chyba Ty dveře nemají kliku." "To není chyba," odpověděl malíř. "To jsou dveře lidského srdce. Ty se dají otevřít jen zevnitř."

Kdysi při stvoření světa, řekl Bůh : Buď světlo. A bylo světlo. Tak to čteme na začátku knihy Genesis - první knihy Bible. Předtím byl jen tma a prázdno a pusto. A nad propastnou tůní tma. Říkám si jak musí být zvláštní pocit kosmonautů, když jsou ve vesmíru ať už na oběžné dráze okolo Země a tím spíše těch, kteří letěli až k Měsíci (možná poletí jednou i dál) jak si musí člověk připadat ztracený a jak upíná svůj pohled k planetě Zemi, kde se pravidelně střídá světlo a tma a všechno má svůj řád a je to krásné a účelné a všude jinde je pustina a tma. Bůh prozářil tmu světlem hned na počátku stvoření s zde na planetě Zemi. To bylo to první světlo, které můžeme zkoumat ve sféře fyziky. Uplynulo hodně času a proměny Země a lidstva a Bůh dal světu znovu světlo. Jan o tom píše ve svém evangeliu: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. a dál: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka., to přicházelo do světa. Tím světlem je Ježíš Kristus. To už není světlo, které se dá zkoumat fyzikálně. To světlo nevidíme, když jej nespatříme svým srdcem. Ještě dále o tom Jan píše: "A Slovo se st alo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy.." A apoštol Pavel dodává: Neboť Bůh, který řekl, ze tmy at zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.." On musí osvítit naše srdce. Zatímco to denní světlo, které dává slunce, přichází pro každého bez ohledu jestli o to stojí nebo ne. Svítí na dobré i zlé... Tak to Boží světlo, které může osvítit naše srdce, také přichází pro každého člověka, ale jen někteří jsou jím zasaženi. Světlo přichází v Kristu, až k našemu srdci, ale klika je na naší straně. Když je vpustíme do našeho srdce, dá nám poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

Každý z nás prožil už věřím takovou chvíli, kdy mu zazářilo Kristovo světlo. Dotklo se nás Boží slovo nebo něco z kázání či bohoslužby, okamžik radosti při Večeři Páně nebo zpěvu písně. Z takových okamžiků pak dál žijeme naše životy křesťanů. Nevadí, že nejsou každou chvíli. Jen už víme , že když budeme připraveni otevřít svá srdce, tak toho světla v nás bude víc a víc. I proto, abychom mohli pomáhat dalším lidem.Abychom i my se stali takovými světélky jak o tom píše pan Karafiát v knížečce Broučci. Vždyť v evangeliu Ježíš říká obojí. Jednou říká: Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě. Ale také slovo pro nás Ježíšovy následovníky : Vy jste světlo světa. Proto ať svítí vaše světlo před lidmI. Děkujme tedy Bohu, že země na které žijeme má světlo a my nemusíme žít ve tmě. A děkujme, že je tu i světlo pro naše životy. Tím světlem je Ježíš Kristus. A stačí mu otevřít srdce a už nebudeme chodit nikdy ve tmě. I kdybychom ztratili zrak. Jako nevidomý anglikánský kněz George Matheson, autor písně Ó lásko, která nezradíš. Ten text napsal v jeden bolavý den, kdy se dozvěděl,že jeho ztráta zraku je už konečná a zároveň i to, že jej opouští jeho snoubenka. Ta písnička je v našem zpěvníku pod číslem 47 a má název Ó lásko , která nezradíš. (2. sloka) Ó Světlo, jež mou řídíš pouť, jen tvým je odleskem můj plam, mé Slunce , rač mne prošlehnout a znovu srdce zažehnout, ať čistě plápolám. AMEN Vyznání víry. Audio Ó lásko, která nezradíš

.( Pustíme ji v trochu jiné úpravě. )

Bohoslužba v Husově sboru v JH v neděli 7.2.2021- Téma: I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy. Písně: 6; Modlitba: 22.3.; Oznámení: nový farář zde Ivan Jirovský. Předání během února...Ještě pošlu dopisy a složenky.

Sestry a bratři, děj příběhu z dnešního evangelia Markova se odehrává v městečku Kafarnaum. Tam bydlel i Šimon, kterého známe jako Petra, pozdějšího hlavu apoštolů a podle učení katolické církve předchůdce budoucích papežů. A tak když jsme četli o povolání budoucích apoštolů, tak jsmě měli možná představu, že nechali jen své sítě a šli za ním. Jenže to bylo trochu jinak. Nejprve se zřejmě zdržovali v blízkosti Genezaretského jezera a dokonce v bydlišti Petrově v Kafarnaum se Ježíš dočasně ubytoval a to v domě Petrově tj. Šimonově. A dozvídáme se hned z prvních vět dnešního evangelia zajímavé informace .Pán Ježíš, když odešel ze synagogy, kde učil, tak vstupuje do domu Šimonova a Ondřejova. Oba bratři bydleli v jednom domě a další zajímavá informace zní, že Šimon Petr je ženatý. Jeho tchyně ležela v horečce - tak jsme to četli. Ježíš ji uzdravil a ona je pak obsluhovala. Takže můžeme usoudit na dvě věci: Jednak, že Ježíš občas neměl na své pouti zemí kde přespat - kde hlavu složit a jindy zase ano - to když jej pozval někdo z jeho učedníků či možná dalších lidí. Ježíš nepohrdl pohostiností, ale neměl stálé útočiště.. A také je možné, že když s ním putovali jeho učedníci, tak se občas vraceli domů - zvláště když měli doma rodinu. A pak je k zamyšlení to, že Bůh to zařídil tak, že právě hlava apoštolů jak víme je ženatý. Můžeme sice argumentovat že se ženil v době, kdy nevěděl, že jej Ježíš povolá, aby s ním zvěstoval evangelium, ale to na věci nic nemění. A tak i tento argument by tu byl pro zdobrovolnění celibátu kněží, když i přední z apoštolů a dle tradice předchůdce papežů ženatý nesporně byl.

Dále jsme četli, že Ježíš když nastal večer měl mnoho práce., přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. To nebylo jen tak obyčejné vzedmutí popularity, jak to známe z dnešní doby, když mnohé zpopularizují média. Lidé za Ježíšem přicházejí, protože z něho vyzařuje Boží moc. A přeci i on, musí odpočinout a znovu načerpat novou sílu.. Do noci uzdravoval a ráno brzy vstává a jde na pusté místo, aby se modlil. I v tom nám je Ježíš příkladem. Máme obnovovat síly modlitbou a to nejen ve společenství, ale také o samotě. V komůrce svého srdce, ale také co možná nejdál od shonu tohoto světa. To je snad dnes ještě těžší nežli kdykoli dříve. Nemusí to být ani tolik populární tzv. duchovní cvičení. Ježíšovi stačilo jedno rozednění - jedno ráno. Pak jej nalezli Šimon a jeho druhové. Ježíš neprotestuje, nezlobí se, že jej ruší od meditace. Je připraven jít dál do jiných městeček v okolí a tam sloužit kázáním a uzdravováním. Můžeme Ježíše následovat? On byl jedinečný, protože byl Boží Syn. Naše služba může být skromnější a přece důležitá. Můžeme také nést lidem evangelium - radostnou zvěst o Spasiteli - jak říkával jeden můj známý Pavel Brožka - o Králi lidských srdcí. Ale což můžeme my také uzdravovat a vyhánět zlé duchy? Ano lidé stojí o náš úsměv třeba za rouškou. Potřebují povzbuzení v této nelehké době. Potřebují ujistit, že nejsou sami. Potřebují ujistit, že nad vší pandemií , nad vší bídou tohoto světa je někdo mocnější..Bůh , kterého nám Ježíš představil jako milujícího Otce. Žádné zlo, ani žádná nemoc a dokonce ani smrt nemá poslední slovo. V rádiu byl rozhovor s jednou starou paní a redaktorka ji trochu sama vedla (jak to dnes redaktoři umí) k tomu, aby řekla jestli ta dnešní doba není horší nežli doba za druhé světové války, paní která tenkrát byla malé dítě se nechala zmást a odsouhlasila to paní redaktorce. Ale tak to není, hrůza tehdejší doby byla v tom, že si lidé navzájem krutě ubližovali. V tom je nemoc i ta dnešní nákaza covidem mírnější forma utrpení. Přichází jakoby zvenku (i když vlastně nevíme vše) a dá se říci, že lidé si pořád pomáhají, vidíme obětavost doktorů a sestřiček a nejen jich.Přidejme se k nim a pomáhejme lidem v našem okolí aby neztráceli naději a našli své uzdravení. Jděme ve jménu Ježíše Krista. AMEN

Bohoslužba v Husově domě v neděli 31.1.2021 Téma: Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. a "učil jako moc maje a ne jako zákoníci...Marek 1, 21-28; Píseň:111; 11; Přímluvy: za nemocné a umírající, za pokoj v lidských srdcích, za zdravotníky i vědce..,díky za malého Noaha; Modlitba.................; Oznámení..přenosy bohoslužby, plus VP později,

Milí přátelé, vede opravdu naše lidské poznání k domýšlivosti, jak to říkal apoštol Pavel? Neříkal nám to Jan Amos Komenský jinak? Že totiž právě vzdělanost a poznání přivedou lidstvo na lepší cestu, ke světu k nebudou války a rozbroje a lidská nespravedlnost? To byl vlastně jeho velký životní cíl... Myslím, že pravdu má apoštol a pravdu má i Komenský. Totiž poznání a poznání je rozdíl. Poznání, které slouží jen jednomu člověku, aby se třeba vyzdvihl nad ostatní, nakonec nikam nevede. Je však ještě jedno poznání- poznání provázené láskou a láskou inspirované a láskou také prodchnuté. Uvedu několik příkladů, které alespoň , jak to vidím já, mohou nám věc osvětlit:

Už před lety jsem si všiml zvláštní věci: Když jsem četl biografii - životopis nějaké mé oblíbené postavy - o politikovi (například o Masarykovi nebo Lincolnovi) nebo zpěváku (Bob Dylan) či spisovateli nebo význačném křesťanu (Lutherovi, či Husovi), tak se poznalo i na kvalitě díla, zda bylo psáno s láskou a úctou (myslím teď na lidi, kteří se zasloužili o něco dobrého) než když to píše člověk, který nemá k postavě niterný vztah. Nevadí, že jsou ochotni napsat i nelichotivé věci o tom člověku, ale ta láska převládne.A dílo je nakonec kvalitní ( Nejsou to životopisy "svatých", kdy se trochu retušuje ale nejsou to ani útočné spisy, kdy si něco chci s tím člověkem vyřídit (Novák o Kunderovi). Láska však zabrání, abych tomu člověku ublížil a sám sebe povýšil nad něj. Poslední dobu česká televize dělá takové věci, že jakoby vnáší světlo do našich idealizovaných představ o předních našich osobnostech - například nyní seriál Božena (o Boženě Němcové) , na který jsem se v rámci osobního zdraví nedíval, ale vím přesně o co autorům jde. Zbavit nás iluzí, přinést jakousi pravdu, ale ta pravda je vlastně lží. A mám ještě jeden příklad co je pravé poznání , který se krásně podařilo vyjádřit ve filmu Forest Gamp. Je to o člověku, který měl velmi malé IQ a přitom měl úplně jiný druh poznání právě skrze svou dobrotu a lásku. Je to vlastně podobenství, ty věci historické se neodehrály, ale je to pravdivý film o tom, na čem v životě člověka záleží. A tam už tzv. IQ nehraje roli. Je zkrátka dvojí druh poznání. Jedno vede k domýšlivosti. A to druhé poznání je láska. Láska která buduje, jak nám říká apoštol. Apoštol nás vede k úctě k jiným lidem, která není závislá na našem poznání. Když máme pocit, že my něco víme lépe, neznamená to, že se máme povyšovat.

Když Ježíš učil v synagoze v Kafarnaum, tak to bylo jiné než byli posluchači zvyklí. Učil jako moc maje. Cítili za jeho slovy pravdu, ale určitě také lásku. Lásku konající, jak to ostatně vzápětí dokázal uzdravením člověka, který jej slovně napadl.Zde se ale také projevila Boží moc. Ta Boží moc je tu i pro nás. Ne abychom si přivlastňovali jako svou. Nám je dána jen darem a pouze v modlitbě. Není naše, je stále Boží.

Co si můžeme vzít z dnešních textů z Písma - Božího slova?

1) Je dobré poznávat - vzdělávat se . Ale skutečné poznání přichází jen když máme také lásku. Lásku, která neboří, ale která buduje. V rodině, ve sboru, v zaměstnání či v sousedství.

2) Jiné je když něco tvoříme s láskou a jiné je když něco tvoříme bez lásky. (Rembrant ve filmu o J:A. Komenském)

3) Ježíš byl mocný ve svých činech zde na zemi, ale tuto moc používal ke konání skutků lásky a záchraně lidí.

4) Ježíš je mocný stále, ale zde na zemi má nyní i naše ruce, naše nohy a naše ústa. V jeho moci a v modlitbě můžeme udělat mnoho dobrého ve svých životech a ve svém okolí.Špatným příkladem touhy po poznání je legenda o Faustovi. Nic dobrého mu nepřineslo.

Kéž je tedy každé naše poznávání naplněno láskou. Pak bude naplněno i radostí. Amen

-

Bohoslužba v Kapli Betlémské v Besednici v sobotu 23.1.2021 Téma: Čiňte pokání a věřte evangeliu. Mk 1,14-20; Píseň; 312; 186; Přímluvy: Ma arie Brožková, Debora Chytilová, Luboš Chmelíček, Eva a Lukáš a další nemocní covidem.

Milí přátelé, je takový vtip, že prý jak se můžeme zbavit covidu.Totiž vypnout rádio a televizi. Je v něm trochu pravdy, ale ta pravda není celá. Protože covid nás stejně dožene a někdy se dokonce přiblíží až k našim rodinám a tam už žádné vypínání nepomůže. Ono praktické řešení jsme jako součást tzv. západní společnosti už asi propásli a nepřijali. Totiž je jasné, že kdyby celá společnost dodržovala na sto procent ta vládní opatření, tak by byl covid zahnán tzv. do kouta. A je pravděpodobné, že to mu nesvědčí. Ale tak to není a tímto způsobem asi už nebude.Lidé prý jsou už ze všeho unavení a musel by přijít někdo charismatický, kdo by je znovu dokázal nadchnout pro sabotáž a izolaci covidu... Zdá se to však už nereálné. Reálná ale je ta druhá možnost , tu nám už dvatisíce let nabízí Pán Ježíš. Čiňte pokání a věřte evangeliu. V té větě, kterou Ježíš vyslovil na počátku svého působení je skryto řešení pro jakékoli lidské společenství. Když se dostane do úzkých a to dnes je ať už ztrátou prosté lidské morálky, protože začíná převažovat podivná morálka peněz a všelijakých morálních úletů anebo když přijde nějaká pohroma jako nyní, tak jsme voláni k pokání. Třeba zástupnému my křesťané za ty, kteří křesťany nejsou. Není dobré se vymlouvat a říkat taková je doba a my s tím nic nezmůžeme. Můžeme dělat pokání jako ti lidé v Ninive. V duchu si obléci žíněná roucha a prosit za tento nevěrný svět, za všechny, kteří se vzdálili od Boha. Nemyslím, že covid je trest Boží, ale Boží dopuštění to je .A pro křesťany platí, že činit zástupné pokání je náš úkol. Ale není to jen toto. Je tu druhá část Ježíšovy věty. Totiž : Věřte evangeliu. Jinak řečeno: Věřte radostné zprávě. A ta radostná zpráva evangelium je o tom, že Bůh je na naší straně a pokud přijmeme Jeho pozvání v Ježíši Kristu, tak se můžeme radovat, ať už je situace kolem nás jakákoli.

Apoštol Pavel nejen do Korintu, ale i nám vzkazuje i do naší doby zvláštní rady. Chci říci bratří, že lhůta je krátká. Proto ti kdo mají ženy, ať jsou jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli a kdo kupují, jako by nevlastnili, neboť podoba tohoto světa pomíjí...Jak tomu rozumět, když na druhé straně slýcháme slova, že máme naplno žít přítomnost. Myslím, že to není v rozporu. Je to vlastně rada, abychom na ničem příliš nelpěli. Podoba tohoto světa pomíjí a dnes je opravdu vše v pohybu a často se musíme ptát jestli je to pohyb tím dobrým směrem. Ale to nás nemá zmást. Máme věřit evangeliu že vše dobře dopadne. Radostné zprávě o tom, že Bůh svého jediného Syna dal, aby žádný kdo v něho věří , nezahynul, ale měl život věčný. To je radostná zpráva i pro dnešní dobu a právě že i pro dnešní dobu. AMEN

Bohoslužba slova v Husově sboru v J. Hradci - nahráno pro 2. neděli po Zjevení1. Samuelova 3, 3b-10.19; Jan 1, 43-51; Boží oslovení člověka; Písně: 185; Modlitba: Přímluvy za nemocné a umírající a osamělé ;

Milí přátelé, sestry a bratři, četli jsme v knize Samuelově, jak Bůh už jako chlapce si Samuela povolával - oslovil jej, když byl ve výchově proroka Elího... Bůh má pro každého svůj plán - svůj čas a způsob, jak jej osloví. A to můžeme pozorovat i na každém z nás. Někdy v dětství či mládí, jindy v dospělosti a zase jindy až ve zralém věku. Jiné jsou i způsoby toho oslovení. Tak tomu bylo i u dvou (zřejmě) přátel - Filipa a Natanaela. Ježíš zřejmě o Filipovi věděl a když povolával svých dvanáct, tak stál o Filipovu účast tolik, že jej vyhledal a řekl mu: "Následuj mne." Filip s tím neměl problém , už zřejmě Ježíše slyšel mluvit evangelium a znal i první Ježíšovy učedníky - bratry Petra a Ondřeje. A tak nejen souhlasí, ale hned to pozvání dává dál. Jde a vyhledá Natanaela, aby jej také pozval. To mi připomíná dvě zvláštní období v rudolfovském Sboru smíření. Nejprve po evangelizační akci bratra faráře Matyáše (a Zemena) Je Bůh opravdu mrtev v únoru roku 1969, kdy byli osloveni mladí lidé a začali se ve sboru scházet a zároveň nadšeně zvali další své přátele. A tak společenství velmi narůstalo (i když pak normalizace jej zase umenšila- přesto vydrželo až do roku 1989). A v roce 1991 pak znovu přišlo několik mladých lidí na biblickou hodinu a za 2 měsíce byla Husova síň plná mladých lidí a z biblické hodiny se rázem staly večery mládeže. Lidé, kteří uslyší evangelium a dotkne se jejich srdcí, takoví lidé rádi zvou své přátele, aby evangelium také uslyšeli. Natanael však je tvrdší oříšek a brání se jít za Ježíšem. Dokonce pohrdá místem odkud Ježíš přichází - totiž Nazaretem... Co odtamtud může vzejít dobrého? Nakonec však Natanael dá na svého přítele a jde se přesvědčit. Ježíš jej přesvědčí nejen tím, že jej zázračně už spatřil dříve pod fíkovníkem, ale také tím, že ocení jeho bezelstnou povahu. " Hle pravý Izraelita, v němž není lsti." Zná jej nejen od pohledu, ale zná i jeho srdce. A tak získá dalšího svého učedníka. Každý z nás byl někdy Bohem osloven. Ať už v mládí nebo později. Ať už rázem anebo na vícekrát. (John Newman a jeho příběh plus píseň Amazing grace) Ať už pouhým slyšením Božího slova l- evangelia zvláště anebo něčím zvláštním co se nás dotklo a zasáhlo nás právě v našem srdci... Důležité je pouze jediné: Totiž , že jsme se rozhodli Ježíše následovat. Sice někdy klopýtavě a se spoustou zakopnutí a někdy i pádů. Ale přeci jen následovat - jako světlo světa a světlo svého života. AMEN

Přivítání, píseň 185 - 1. sloka; úvod liturgie,1. čtení Samuel; kající modlitba, zaslíbení Božího odpuštění; 2. čtení Jan 1,43-51; Kázání; 2.sloka 185; modlitba přímluvná a Otče náš, požehnání; 3.sloka písně 185.

Bohoslužba slova v Husově doma - 1. neděle po Zjevení - Křtu Páně (genesis 1,1-5) Marek 1, 4-11) Píseň 170 na třikrát.

Milí přátelé, texty z lekcionáře pro neděli 10. ledna mají jedno společné. Jedná se vždy o počátek. Nejprve o počátek našeho světa jak je popsán úvodních verších Bible - SZ, a také v evangeliu Markově - tom nejstarším dochovaném evangeliu - je to na úplném počátku tj. od 4 verše první kapitoly... A jestliže v tom starozákonním textu se jedná o počátek světa, tak zde o počátek Ježíšova působení a to začíná Ježíšovým křtem v řece Jordánu od Jana Křtitele. Na počátku stvoření po vzniku nebe a země byla všude tma. I řekl Bůh: "Buď světlo." A bylo světlo. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. A tady je ta druhá podobnost mezi oběma texty. Při stvoření oddělil Bůh světlo od tmy. To je fyzikální jev. V evangeliu Janově je tím světlem, které přemáhá tmu sám Ježíš Kristus - světlo světa. A to je duchovní světlo. Světlo, které může vést naše cesty. Ne ty dlážděné nebo asfaltované, ale to jak pojmeme svůj život. Jak jej budeme žít a za čím či spíše za kým v životě půjdeme. A tady je důležitý ten počátek oné cesty. Počátek, který přijal i Ježíš ač byl bez hříchu - nechal se pokřtít na odpuštění hříchů. Tak volá na počátku nového roku Jan Křtitel i nás: Ač jsme pokřtěni, tak vždy než vykročíme na další cestu - zastavme se a zamysleme se nad svým životem. Vyznejme Bohu svá provinění a naše cesta tímto rokem tak dobře započne. Ten rok, který nás čeká bude možná ještě těžší nežli ten minulý. Sice jsme si to o Vánocích a o Silvestru přáli jinak, totiž aby byl lepší. A klidně si to přejme i dál a modleme se za to. Jenže je tu jeden velký problém. Totiž je důležité, aby i ve společnosti bylo to zastavení a pokání. Zamyšlení se nad tím co děláme špatně, ve společnosti naší země, ale i tom mezinárodním společenství, kterému dominují některé mocné země. Něco je špatně, vidíme to ve světě, nyní třeba v USA docela zřetelně. Netroufám si sice vyslovit úsudek, že tahle pandemie je Božím trestem, ale určitě je Božím dopuštěním. Bůh dopustil, aby ten vir takhle sužoval lidi, ale oni si to zároveň nadrobili také sami. Nejen tím, že ten vir odněkud zřejmě unikl, ale v druhé fázi nejsou hlavně země takzvaného vyspělého světa schopny motivovat své občany k opravdu odpovědnému chování. , alespoň významnou část těchto občanů. Navíc pokud ten virus ničí životy především starých a oslabených, tak se také ukáže vzájemná ohleduplnost a úcta k těmto našim bližním...A to je před Bohem velmi důležité. On to nakonec včlenil do svých zákonů, především do Desatera... A tak si na počátku roku také udělejme nejprve jasno.. Bůh chce abychom chodili ve světle. Proto nám to světlo dal. A to Světlo (s velkým S) ve tmě svítí a tma jej nepohltila. S tou nadějí se vydejme na cestu rokem 2021. AMEN

Bohoslužba slova v Husově domě - druhá neděle po Vánocích - 3.1.2021

Evangelium podle Jana 1,10-18; Píseň úvodní - 231 - 1.-2. sloka; Úvodní pozdrav, modlitba za prominutí vin - Bože Otče předobrý, vyhlášení odpuštění;3.-4. sloka (231) modlitba před čtením Písma, evangelium, kázání, píseň 210 Narodil se Kristus Pán - 2 sloky, přímluvy (Luboš Chmelíček a jeho rodina, Luboš Marek aj.)Otče náš a požehnání, dozpívat 3.a4. sloku 210

Milí přátelé, .."z jeho plnosti jsem byli obdarováni my všichni milostí za milostí, Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl." Víme už ze Starého zákona, že Boha nikdo nikdy neviděl a ani vidět nemohl, protože jinak by zemřel.. A náhle tu byl Ježíš, který nám Boha přiblížil jako společného Otce - řekl nám o něm nejen slovy, ale i svým životem a svou obětí za nás.. V Božím plánu všechno má svůj čas - nejprve byl dán skrze Mojžíše Zákon - především Desatero. A když se naplnil čas tak přišel na svět Ježíš Kristus, zjevil nám lidem nejen pravdu o Bohu a smyslu našeho života, ale také nás omilostnil.

Jedna z nejznámějších písní nejen v USA,ale i jinde, kterou u nás nazpíval Karel Gott pod názvem Už z hor zní zvon se v originále jmenuje Amazing Grace - Vzácná milost. Její slova napsal bývalý kapitán otrokářské lodi John Newton. Po bouřlivém životě prožil přiblížení se k Bohu za jedné strašné bouře na moři. Svůj život však odevzdal Bohu až za čas po úplném obrácení, vzdal se dosavadního způsobu života a po studiích se stal anglikánským knězem. Text k písni napsal jako ilustraci ke kázání na Nový rok 1773 (za dva roky to bude 250 let). Napsal mnoho dalších písní, ale tato je nejznámější a vyjadřuje jeho vděk za to, že našel Ježíše Krista, který jej omilostnil po předchozím bloudění a hříšném životě. Amazing v angličtině může znamenat i úžasná, ale v tomto případě je příhodnější překlad Vzácná. Vzácná pro Johna Newtona a každého z nás a vzácná i proto, že Pána Ježíše tato milost stála utrpení a smrt na kříži... My všichni jsme byli takto draze vykoupeni a zároveň nám evangelista říká, že jsme stále obdarováváni milostí za milostí. Tak kéž bychom to dokázali takto vnímat a naše srdce bylo naplněno vděčností jako srdce Johna Newtona. "Znát milost tvou, ten vzácný dar, i já hříšný teď smím. Bloudil jsem tmou, jak bouří prám, teď nový den tu zřím." (Vzácná milost, jak sladce to zní; bloudil tmou můj bídný vrak, slepý jsem byl a teď vidím.) Jednou velkou milostí, kterou si uvědomujeme o Vánocích (a ty stále trvají) je příchod Spasitele jako malého dítěte do betlémských jeslí. Proto je okolo toho tolik slávy a zpěvu a to nejen andělů, ale všech lidí, kteří mají vděčná srdce. Ať už v dobách lehčích či těžkých. Přeji požehnaný zbytek vánočního času. AMEN

Říkali jsme si příběh jedné písně, který známe. Jaký příběh má za sebou mnohem starší píseň z počátku 15. z doby husitské nevíme. A přesto už ji s radostí a vděčnými srdci i po šesti stoletích zpíváme. Je to píseň Narodil se Kristus Pán

Bohoslužba Štědrý večer - vigilie Hodu vánočního 24.12.; Nám, nám narodil se.... Písně 215, 210, 211, Svatá noc. (Svatá noc a Tichá noc z cédéčka...) Lukáš 2, 1-20; ..

Milí přátelé, andělé zvěstovali pastýřům radost, která však nebude jenom pro ně, ale má být pro všechen lid. Všechen lid znamená - lidi všech národů a všech časů - tedy i pro nás tady a teď.. Co je však tou radostí - to dodávají andělé vzápětí: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově... Tou radostí je tedy příchod Spasitele v podobě bezbranného dítěte narozeného do chudých a nehostinných podmínek.. Ta radost se naplní pak Ježíšovým působením ve světě, jeho obětí na kříži a slavným vzkříšením. Už Ježíšovým narozením a tedy vánočním připomenutím této události, však je ta radost pro každého, kdo v Ježíše Krista uvěřil, bohatě naplněna. Možná že si v této době pandemické říkáme zda je i dnes důvod k radosti? Určitě ano, jako bývala ta radost zvěstována v dobách těžkých a nejtěžších například za morů či válek, tak i dnes třeba méně hlasitě, ale o to upřímněji má tahle radost zaznít a prostoupit naše srdce. Bylo to na konci jedné strašné války, možná třicetileté, kdy se kdesi na venkově sešli tři přestrojení generálové tří mocností, které v té válce bojovaly spolu i proti sobě...Sešli se protože se jim pranic nelíbilo, že se začínají vést mírové rozhovory a válka která zničila tolik zemí, ale zároveň při ní někteří naopak velmi zbohatli včetně jich samých, tak pomalu končí. A tak se přestrojili za tři krále, protože byly vánoce a když se potkali na koních za vesnicí, tak se k ní vydali, aby našli hostinec, kde by se poradili. Vesnice byla v zuboženém stavu, pobíhali tam hladoví psi, za okny jen málokde svítily svíčky či louče, nakonec ale hostinec blízko ohořelého kostela našli.. V hostinci byla jen hostinská, nějaký děda, mladý pár a dva chudí vesničané, kteří však brzy po příchodu tří neznámých mužů dopili jakýsi mok v pohárech a odcházeli... Hostinská překvapeně přivítala hosty, zeptala se co si dají a hned jim řekla, že si asi spletli dobu, protože tři králové určitě dnes a v téhle vesnici nic nevykoledují, nikdo jim ani neotevře... Dobrá , dobra řekl jeden z generálů, hlavně nám doneste něco pro zahřátí a nechte nás v klidu. Zabrali se do rozhovoru a začali spřádat plány jak tu válku udržet v chodu. Vždyť to není jen tak rozpustit vojsko a co se bude dělat s tím vším střelivem a děly a jiným materiálem. Jenže tu se stalo, že mladý muž běžel za hostinskou, že jeho žena začíná rodit. A tak se odehrál stranou porod a na svět přišlo malé děťátko. Křičelo a hostinská i rodiče se radovali a tři muži u stolu na chvíli zapomněli na válku. Hostinská posloužila ještě rodičce a když jí předala malé dítě, začala se věnovat hostům. Víte pánové, skoro nic nám ve sklepě nezbylo, třikrát tudy prošla válka a vojáci všechno pobrali, ale jednu lahev vína schovanou mám. A tak pro ní jdu a musíte se s námi napít na zdraví toho děťátka. Doteďka lidé jen umírali a tady je nový život.. A tak snad ta hrozná válka už také musí skončit a budou se lidé zase rodit a radovat ze života. Že mám pravdu. Konečně trochu radosti. A tak hostinská přinesla lahev a čerstvý otec si s nimi také připil na zdraví svého dítěte a hostinská dodala: Je to kluk a tak snad až doroste nebudou už žádné války.. Tři králové, tedy tři generálové už nic neříkali. Bohatě zaplatili za jídlo i víno a odešli z hostince. Za vesnicí beze slov nasedli na své koně a rozjeli se ke svým vojskům. A válka skončila. Tak tohle je vymyšlený příběh, ale mohl by být pravdivý. Kdyby bohatí a mocní tohoto světa vzali vážně poselství Vánoc. Pak by se v téhle době pandemie, o které nevíme jak skončí, odhodlali k rozhovorům o spolupráci a míru. A nechtěli by i v téhle situaci, která zasáhla celý svět, dál bohatnout a zvyšovat zisky ze zbrojení či farmaceutického průmyslu, či finančních machinací....Malé dítě Ježíš už dokázalo mnohé zázraky v dějinách lidstva. To nejsou vymyšlené příběhy ale skutečnosti Prostí vojáci za první i druhé světové války dokázali na Štědrý večer zanechat střílení a dokonce se potkat před zákopy. Pak však kruté války pokračovaly a zahynulo v nich nesmyslně a zbytečně . tolik lidí. Říkám si však vždy, jaké by to asi bylo s lidstvem dnes, kdyby se radostná zpráva - tedy evangelium nezvěstovalo a nezměnilo životy statisíců a milionů lidí. Křesťanů, kteří dokázali odpustit, milovat i ty kteří jim ublížili a přerušit ten pomyslný koloběh zla. Náš svět by už dávno neexistoval nebýt evangelia. Vánoce nejsou hlavně stromek a dárky a kapr a vánočka a setkání v rodinách jak probíhala v těchto dnech v rozhlase anketa. Vánoce jsou především radostí pro všechen lid. Bůh vstoupil do našeho světa a do lidských dějin. Vertikála proťala horizontálu. A jak se zpívá v jedné písničce : Nic už není jako dřív. Vánoce zvěstují nový život. V Betlémě se narodil Král všeho světa jako chudé dítě. Ale přesto a právě proto je ta zpráva tak radostná, protože je pro všechen lid, nejen pro vyvolené... Proto vzdejme slávu na výsostech Bohu a mějme pokoj se svými bližními. Přesto všechno jací my lidé dokážeme být vzdálení od Boha, On nepřestal v nás mít zalíbení. Sláva na výsostech Bohu..AMEN

..

Bohoslužba 20.12.2020 - 4. neděle adventní, svíce ve jménu Kristova pokoje; Motto: Jeho království nebude konce .Lukáš 1, 26-38; Písně: 203; 160; 204;Modlitba 17/12; Karel Hladík slaví sedmdesátiny.

Milí přátelé, sestry a bratři, král David měl jedno velké přání a předsevzetí. Vybudovat dům Hospodinův - Boží chrám. Nebylo mu to dáno, chrám vybudoval až jeho syn Šalamoun. Když se však král se svým snem svěřil proroku Nátanovi. Ten jej v tom povzbuzoval, ale v noci k němu Bůh promluvil a on pak Králi musel vyřídit něco jiného: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Hospodin ti vzkazuje, že on vybuduje dům tobě--- Davidovi není dopřáno chrám vybudovat - víme, že jeho synovi Šalamounovi to dopřáno bude. Ale Bůh míří dál do budoucna.... Nejde o pozemské říše, ale o Boží království. A Král tohoto království přichází do světa o Vánocích. Prostá dívčina Maria bude jeho matkou. Jaké jsou Boží plány zvláštní. Král světa přicházející do něj jako bezbranné dítě. Matkou prostá dívčina, které navíc hrozí, že "se dostane do řečí" a jen zásahem shůry se tak nestalo. I ona je bezbranná a přece Bohem chráněná. Nedávnou jsem znovu po letech dostal otázku, proč jsem pojmenoval nově zakládané diakonické středisko právě takto. Má to nějakou logiku? A tak jsem mohl zopakovat jak to bylo.. Zakládané středisko bylo postaveno na dílenské činnosti a z velké části je chráněnou dílnou. Zároveň má být budováno na křesťanských základech. A v tom názvu Nazaret se obojí potkává. Totiž tak, že Pán Ježíš nežli vystoupil na veřejnosti, tak do svých nejméně třiceti let pracoval v dílně svého otce |(otčíma) Josefa. A ta dílna byla chráněná samým Bohem, Takže první chráněná dílna... Tak jsem to mohl objasnit a zaznělo to prý v televizi Noe. Bůh často sází na bezbranné a jakoby nevýznamné ale ti pak právě požívají Jeho ochranu a mění svět...Na Marii obdivujeme její pokoru s jakou přijala svou úlohu v Božím spasitelském plánu. A ještě něco je obdivuhodné - pokoj srdce, který prokázala v takovém těžké postavení. Pokoj, který je darem Božím. Marii jak jsme četli uklidnil anděl slovy\: Neboj se Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

Dnes jsme zapálili čtvrtou svíci adventní. Zopakujme si jak to šlo za sebou. Nejprve svíci ve jménu naděje. Naděje, která svítí jako poslední a rozsvěcuje se jako první. Pak ve jménu lásky. To je mohutné světlo, které přemáhá temnotu. Třetí ve jménu radosti. Kde vítězí láska, přichází i radost. A nyní ve jménu pokoje. Pán je blízko a my jej máme přivítat v pokojném srdci. Jak toho dosáhnout v dnešním světě a právě v této době. Kdy nejen narůstá koronavirová nákaza a hrozí vrátit se k říjnovým číslům, ale zároveň lidé vyrazili do obchodů a přetlačují se ve frontách a někdy když dodržují rozestupy, tak se mezi ně někdo drze vtlačí..

Jak si zachovat pokoj v srdci. Třeba tak, že letos nepůjde tolik o dárky. Že nepůjde o to mít všechno perfektně nachystané. Že dáme něco co jsme sami vytvořili, nebo si nechali zaslat nebo nakoupili tam, kde skoro nikdo nenakupuje. Že budeme vynalézaví. Že nebudeme chtít být o Vánocích v dostatku a nadbytku, ale vzpomeneme si na Marii s Josefem, pro které se nenašlo místo pod střechou a na malé narozené dítě, které trávilo první dny života v nedostatku a bídě. Dítě, které přijalo náš lidský úděl se vším všudy jen proto, abychom také nalezli u Boha milost jako Marie Panna. Buďme tedy pokorní a také pokojní, když máme snášet nějaké nepohodlí a odříkání o letošních Vánocích. Protože takové nás Bůh má rád. Takové si nás vybere, abychom stáli stráž u betlémských jeslích. To je takový příběh o tom jak si vybíral Bůh zvířátka, která byla také u toho... ŕíct příběh. Kéž tedy o Vánocích nechybíme ani my v betlémské stáji. AMEN

Bohoslužba 13.12. v HD od 9.00 a v 10.00 hod. Píseň 203; 209; NZ-137; (1)Modlitba 3.12.

Kázání na téma: abych nesl radostnou zvěst pokorným Izajáš 61,1-4; Přímluvy: paní od Klárky z práce, Maruška Brožková, Debora Chytilová, Luboš Marek; ...Nila Hladíková-67

Milí přátelé, tuto adventní neděli jsme zapálili již třetí svíci na našem adventním svícnu.Něco o světle svíce.(Příběh o muži na jezeře) Malý příběh o otci, který již byl stár a nemocný a chtěl odkázat majetek tomu nejmoudřejšímu ze svých tří synů. Dostali úkol aby přinesli něco, co snadno zaplní jednu místnost. První přinesl otep slámy, druhý několik pytlů s peřím. A ten nejmladší zhasl a postavil na stůl svíčku a zapálil ji.Tak získal dědictví, protože otec usoudil, že je moudrý a dokáže jej uchovat pro sebe i pro své dva bratry. Dnes jsme tedy zapálili také takovou svíci, která kdybychom měli noc, tak zaplní tuto místnost.....A to ve jménu radosti. Možná si říkáme, že není zas tolik důvodů k radosti před těmito Vánocemi, vždyť ani vůbec nevíme, co bude o Vánocích, jaká opatření budou platit, jaká nová statistická data nás budou zneklidňovat, jak se budeme moci setkávat v rodinách , ale i v našem křesťanském společenství... A přece paradoxně právě pro takové situace nás lidí přišel Pán Ježíš do tohoto světa. A když pak vyrostl a byl povolán ke svému mesiášskému poslání tak byl uveden do této služby svědectví Jana Křtitele. Dlužno říci: pokorného Jana Křtitele. Ač byl velmi dnešním výrazem řečeno populární, tak mluví o Ježíši , jako o tom, kdo je nad všechny proroky a jemuž není hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi. Jan Křtitel byl vážený jako prorok, ale i on v tomto cituje Izajáše. Urovnejte cestu Páně. To znamená, jak jsme o tom mluvili minulou neděli, především pokorné vyznání hříchů a rozhodnutí k nápravě...

Izajáš dále říká o Mesiáši: Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě ovázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu, potěšit všechny truchlící. To vše se naplnilo v Pánu Ježíši Kristu. Když Ježíše vidíme jen jako ukřižovaného na kříži, tak mnohdy zapomínáme, že on je především nositelem radostné zprávy. Čiňte pokání a věřte evangeliu - to jsou Ježíšova slova. Evangelium v překladu znamená radostná zpráva. Když tedy jsme dnes na svícnu rozsvítili svíci ve jménu radosti, tak to má svou logiku. Přibylo další světlo, které proráží temnotu v níž se ocitl náš svět. Pán je blízko. On je světlo světa a čím je blíže, tím více se můžeme radovat. Letos v adventu cítíme, že radost z věcí, z dárků, z výdobytků téhle naší supermoderní doby (,mobilů, počítačů aj.) - jako by už nebyla tak velká, lidé cítí, alespoň ti běžní, že tohle všechno pravou radost nepřináší, když je jejich život a život jejich blízkých v ohrožení... Tím více si můžeme vážit té pravé radosti, kterou nám přinesl Ježíš Kristus a nejen nám, ale abychom ji předali dál. Není čas na velká ale možná ani menší shromáždění církve - o to je víc tento čas vhodný k povzbuzování našich blízkých a bližních právě slovem evangelia naděje, lásky a pokoje. Tím můžeme najít pravou radost nejen pro sebe, ale i pro jiné. Vánoce, které dávají smysl jsou jen ty, které máme ve svých srdcích. Jen ty zůstanou, když v kalendáři začneme obracet další listy. Nevím jestli budeme letos zpívat společně píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám radujme se. Když ne tak si ji můžeme zazpívat doma u stromku. Hlavně pak kéž zazní v našem srdci. Je to úžasné, že tahle píseň zní v naší zemi každé vánoce už šest století. Šest set let nás zve k radosti. Ať už tu je líp nebo hůř. Příchod Ježíše Krista je důvod k radosti vždy. Nyní i na věky věků Amen

Kázání v neděli 6.12. (Mikuláš) 2020 Kalousova pobožnost; téma: Když tedy toto vše se rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy....Čiňte pokání.... Mk 1,1-8; Písně: 203; 206; a NZ 123 Stvoř ve mně srdce čisté .(popř. 32-Nové stvoření). Modlitba:7/12; Přímluvy: Amálka (5 let)

Milí přátelé, když Izajáš volá jako hlas volajícího na poušti, tak vlastně i předeslal to volání na poušti proroka Jana Křtitele, který připravoval cestu pro Boha - cestu Páně. A stejně tak když praví Vyrovnejte mu stezky (v SZ Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha) tak to znamená to jediné v lidském životě : Čiňte pokání. Jan Křtitel dodával: a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů...Co to znamená pro nás lidi dnešní doby , pro každého z nás osobně\? Dá se říci, že tu jednu část výzvy máme splněnou - jsme pokřtění - jsme křesťané a jak věříme jsme i pokřtěni Duchem svatým..Platí pro nás ještě ta první část výzvy: tj. Čiňte pokání? Určitě ano a zvláště v adventním čase si to připomínáme. Protože advent to není jen připomenutí proroků a doby v níž přišel na svět Pán Ježíš, ale advent je především vyhlížení druhého příchodu Páně.. Tím více je na místě naše bdění jak jsme si připomenuli minulou neděli, ale také stálé pokání a náprava našich životů. Protože ono samotné pokání nestačí - vyrovnání stezek znamená i rozhodnutí k proměně a k nápravu...

Zapálili jsme druhou svíci adventní ve jménu lásky. Ty věci, které můžeme udělat v našich všedních životech, abychom vyrovnali cestu Páně, nejsou často nijak složité. Obnovit v sobě lásku k Bohu, více dát na Jeho rady a to předpokládá i četbu Bible, zvláště v dnešní době, kdy nemůžeme vždy navštěvovat shromáždění ve sboru. A v našich životech obnovit a občerstvit naši lásku ke svým blízkým a k bližním obecně. Například jako je to v příběhu Františkův dárek, kdy nesmírně zaměstnaný manažer se radí se sekretářkou, o dárku pro malého syna a má tu někde obálku se synovým přáním.. Manažer nemá čas ten dárek obstarat a tak dá sekretářce obálku se slovy, aby dárky nakoupila podle seznamu a penězi že šetřit nemusí. Jenže sekretářka říká, když si přání přečte, že to nejde. Nejde, jak to? Co si tak může osmileté dítě přát,aby to nešlo\? Tak mu podá lístek a on čte: Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den nebo skoro každý den našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František.

Je to v Písmu krásný obraz vyrovnané stezky či silnice, po které Bůh chce k nám v Ježíši Kristu přijít. Připravme mu tedy cestu. Obnovme ve svých srdcích lásku k Bohu, která se projevuje poslušností a obnovme ve svých srdcích lásku k našim bližním, která se projevuje větší vnímavostí a pozorností... AMEN

Kalousova pobožnost, úvod, Ejhle |Hospodin přijde, úvodní modlitby, první čtení, kající modlitba, druhé čtení, Nyní pokloňme se před Králem, , evangelium, kázání, píseň Boží ráno, tužby v době adventní, píseň 204 - 2 sloky, modlitba a výzva k modlitbám, Otče náš, modlit a 1.12. píseň 204, 2 sloky, požehnání, dozpívat 5. sloku 204

Kázání v neděli 29.11. bohoslužba na první neděli adventní. První adventní svíce ve jménu naděje. Pozvání na večerní rozsvícení Moravské hvězdy.... |Motto:Co vám říkám, říkám všem: Bděte. Recitace písní: Boží ráno (po kázání) NZ-88 a 9; a 204; Modlitba 1.12.

Milí přátelé, ve spirituálu Boží ráno se zpívá: Jen Pán zná to ráno, ve kterém hvězd přijde pád. Já hříšný, kam jen půjdu, já hříšný kam jen půjdu až hvězdám nastane pád. a také Co dělat mám než se vrátí, a věrné shromáždí Pán. Máš bdít v každou chvíli, ty musíš bdít v každou chvíli, ať nezaspíš ráno všech rán. Pán Ježíš řek: V těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři.. hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích se zachvějí. Tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou...a také, že |On shromáždí své vyvolené od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe. Tolik nám říká evangelium o časech, který se obecně říká konec světa.... Jsou křesťané, kteří domýšlejí náznaky o těchto časech ať už evangelií, epištolních listů či Knihy zjevení Janova.a vytvořili si z toho celá učení, kde vše je líčeno do podrobna a náznaky jsou použity jako přesné popisy...Pak ovšem často na těchto věcech ulpívají a pomíjí to mnohem důležitější - totiž, že v posledním čase se nás |Pán zeptá, jak jsme mu ve svém životě sloužili - což v posledku znamená, jak jsme se chovali k našim bližním...Pán Ježíš mluví často jen v obrazech a náznacích, právě proto, abychom neulpívali na nedůležitých představách, ale pochopili oč hlavně běží. V tomto dnešním evangeliu jde především o naši víru v druhý příchod Kristův - ostatně adventní čas právě toto má nám připomenout. Bude to velký den, kdy nejen budou padat hvězdy, ale i mocnosti, které jsou v nebesích se zachvějí. Vše se promění země i nebe. A ze všech končin země i nebe pro Syna člověka andělé shromáždí jeho vyvolené. Tedy ty, kteří zřejmě uniknou soudu...protože jsou ospravedlnění krví |Beránkovou.. Přesto však je tu nakonec |Ježíšova výzva, abychom se měli na pozoru, protože nevíme kdy ten čas přijde. A říká také, že žádní lidé, ani andělé, a dokonce ani On sám to neví, jen Otec. Proto výpočty a vyhlašování času, kdy přijde ten poslední čas nejsou na místě. Na místě však podle Ježíšových slov je to jediné: Mějte se na pozoru. a Co vám říkám , říkám všem: Bděte! Co to však znamená ono Bděte? Neznamená to, že mám krátit svůj spánek..J.A. Komenský by nám to určitě nedoporučoval , protože naopak říkal, že doba spánku má být třetina dne tj osm hodin. A kolik udělal práce a určitě byl člověkem, který stále přemýšlel o \Božích věcech..Není třeba trápit tělo nespaním, naopak je psáno , myslím, že v žalmu, Pokojně uléhám, pokojně spím, a to právě bude spíše tehdy, když vše odevzdáme Bohu, před usnutím. Bděte znamená nezapomínat na Boží dobrodiní, Bděte znamená nezapomínat sám dobrodinní prokazovat. Bděte znamená i ve všelijak pokaženém světě si uchovat víru, naději a lásku. Dnes jsme zapálili svíčku ve znamení naděje. O naději se někdy říká , že je to poslední co nám zbývá. A tak ale symbolicky, když se ve světě okolo nás setmělo, tak je důležité aby znovu zazářilo světlo. V každé situaci vykřesat tu jiskřičku naděje, aby se rozhořela a pak od ní mohla se rozzářit další světla jako jsou láska, radost a pokoj, jak budeme dále se přibližovatz k Vánocům. Jako poslední svíce, která nám ale na svícnu chybí, je svíce Ježíše Krista - který sám o sobě říká: Já jsem světlo světa. A tak prožijme ten letošní advent jako cestu stále více jasnější a prosvícenou až přivítáme světlo, které ve tmě svítí a ta tma jej nikdy nepohltí. Přeji hodně tiché a opravdové radosti na té cestě.... AMEN

Kázání v neděli 22.11. (ze záznamu rozesláno audio) Motto: "cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." Písně:NZ - 87 - Nové stvoření a NZ - 88 - Nyní pokloňme se před Králem; Modlitba:16/9

Milí přátelé, i v závěrečnou neděli církevního roku nám situace neumožňuje být ve společenství při bohoslužbě. Prosím přijměte alespoň toto zamyšlení nad Božím slovem a především Boží slovo samotné jak nám jej přináší evangelista Matouš. Je občas mezi námi křesťany takový neužitečný spor, zda je důležitější víra nebo skutky. Právě dnešní evangelium nám ukazuje, že život křesťana je či má být tak proměněný, že tento spor postrádá smysl. Jestliže uvěříme Ježíši Kristu, tak se promění náš život. Jsme někdo jiný, protože Ježíše toužíme následovat. A následování Ježíše znamená, že se chováme podle toho co On říká a zároveň ale také činí. Dnešní evangelium ukazuje k Ježíši jako tomu, který je příjemcem naší víry a z ní plynoucí služby. Ježíš chce, abychom mu v tomto životě sloužili. Jenže to není služba, která se vyčerpá modlitbou, četbou, meditací či chválami. \To je jen doprovodná záležitost, případně jako u modlitby nabrání sil. Nabrání sil k čemu? K službě našim bližním. Ježíš chce, abychom mu sloužili hlavně takto: dát jíst hladovému, napojit žíznivého, ujmout se poutníků, obléci potřebné, navštěvovat a potěšovat nemocné a uvězněné...To vše může tedy platit v tělesné, ale i duševní a duchovní rovině. To vše se v naší službě počítá.

Kdysi žila stará zbožná paní, která se vždy několik hodin denně modlila. Až pak jednoho dne při ranní modlitbě uslyšela Boží hlas: "Dnes tě přijdu navštívit." Ta paní se hned pustila do úklidu, připravila pohoštění , oblékla si sváteční šaty a čekala. Uplynula hodina, dvě a nikdo nepřicházel. Až pak náhle kdosi zaklepal na dveře. Paní spěchala ke dveřím. Ale stála za nimi jen sousedka. Prý by potřebovala trochu soli, protože jí došla. "Musíš mě s takovou hloupostí zdržovat právě teď? Čekám na Bohu. Přijď někdy jindy." A zabouchla dveře. Netrvalo dlouho a znovu se ozvalo zaklepání. Paní se upravila a šla otevřít. Kdo tam ale stál? Nějaký chlapec zachumlaný do šálu, v saku příliš velikém na jeho hubenou postavu. Prodává prý levné knoflíky a mýdlo..Paní vybuchla: "Já teď čekám na Boha, na tebe kluku nemám čas. Přijď zítra! A zavřela před ním dveře. Uběhlo deset minut a znovu někdo zaklepal. Paní otevřela a uviděla otrhaného a churavého staříka. "Paní buďte tak laskavá. Dejte mi prosím alespoň kousek chleba. Může být i tvrdý..." prosil.

"To tak. Dejte mi už všichni pokoj! Já čekám na Boha. Jděte pryč. " řekla rozzlobeně Chudák se tedy odbelhal a stará paní dál netrpělivě čekala. Hodiny plynuly a nic se nedělo. Setmělo se, přišel večer a Bůh nikde. Paní byla hluboce zklamaná. Nakonec si řekla, že už čekat nebude a půjde spát. Kupodivu usnula hned a zdál se jí sen.

V tom snu se jí zjevil Pán Ježíš a řekl jí: "Dnes jsem tě třikrát přišel navštívit, a ty jsi mne ani jednou k sobě nepustila."

Evangelium této neděle nás nabádá, abychom nepromarnili příležitost ke službě bližnímu, protože v něm k nám přichází Pán Ježíš. Zvláště pak v nepatrném, tedy ne příliš významném bližním se to tak podle Ježíšových slov stává. Nejde o to, abychom se vyčerpali při službě potřebným, ale o to, abychom byli připraveni pomoci tam, kde je to v našich silách.. Není to ani tak, že bychom měli přestat číst Písmo či omezit modlitbu. Právě naopak. Říkává se: "Modli se a pracuj." Víme tedy, kde máme čerpat sílu. Dnešní evangelium nám však hlavně připomíná, k čemu tu sílu využít. AMEN

Kázání pro neděli 15.11.2020;P motto: Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Mt 25, 14-30; NZ 139 - Vám dávám nový příkaz svůj...; NZ 102 Pomoz mi můj Pane;

Milí přátelé, Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Pán Ježíš jako účetní je trochu nezvyklá představa. Známe jej v jiných rolích - jako učitele, lékaře, soudce, ženicha i krále, ale že bude také účtovat a počítat hřivny, to se dozvídáme až z této perikopy evangelia. Ježíš tu však chce pouze upozornit jako na jiných místech, že jednou přijde a vše skryté vyjde na povrch, nic nejde utajit. Ano víme, že nám vždy zůstane ten příslib milosti, kterou Ježíš slíbil těm, kteří na ni spolehnou a zároveň jsou pokorného srdce. A přeci tohle podobenství je zaměřeno k životům, které žijeme tady a teď - tedy k našim životům v časnosti. Co vlastně tedy z podobenství pro nás vyplývá? Jednak to, že všichni máme nějaké obdarování. Někdo větší, někdo menší, někdo okázalé, jiný skryté a nenápadné. Ježíš neřeší to, že je někdo více či méně požehnaný na tomto světě , v tomto životě. Jemu jde o to, abychom svůj život nepromarnili. To je ono zakopání hřivny. Není třeba kdoví co úžasného dokázat. Jde o to zda žijeme užitečný život. Karel Farský, kdysi prohlásil, že kdo žije jenom sám sobě, tak jakoby ani nežil. Podobně mluví i apoštol : Nežijeme sami sobě, ani sami sobě neumíráme; ať žijeme či umíráme patříme Pánu. A v každodenním životě to znamená službu našim bližním. To je ta investice našich hřiven, našich talentů, našich obdarování. V tom však máme dobrý příklad k následování. V našem Pánu Ježíši Kristu. On žil pro druhé, nejprve pro svou rodinu, a pak když se vydal na cestu, tak tu byl pro všechny ponížené, nemocné, chudé, lidi na okraji společnosti, pro všechny přehlížené. A Pán Ježíš procházel zemí, aby byl blíž těm potřebným. Chodil od místa k místu až nakonec došel až do Jeruzaléma. Neseděl v žádné pracovně a nevymýšlel nějaké učení formou knihy. Chodil určitě také proto, že nás tím vyzýval k následování. A tak když budeme váhat jak využít své hřivny, svá obdarování, tak v tom následujme Pána Ježíše. Ne že bychom byli tak obdarovaní jako on, ale proto, že se tím učíme, komu že máme svým obdarováním posloužit. Udělat radost, dát povzbuzení a svou pomoc. Je to v dnešní době možná náročnější než dřív. Ale tím více je to právě dnes potřebnější. Máme telefon, máme internet, máme ústa i když pod rouškou a máme oči, které se také umí usmát. A máme ruce, které mohou přinést nákup či napsat dopis .Zbývá nám toho i dnes hodně, jak můžeme investovat a rozmnožit své hřivny . Kéž je tedy neschováme, vždyť jsme je dostali, abychom žili užitečný a naplněný život. AMEN

Kázání do počítače na stránky HD pro neděli 8.11.2020; Motto : Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. MT 25,1-13; Písně bychom pěli, kdybychom směli: 160 a 181;

Milí přátelé, byly doby, kdy si člověk nebyl jistý životem. Ty se střídaly s časy pokojnějšími či přímo pokojnými. Náš národ si prožil střídání obojího a je pravdou, že posledních několik desítek let nás neohrožovaly války, mor ani jiné těžké nemoci a ani chudoba, která dříve přinášela těžký život a často i předčasný odchod ze života. Také lékařská péče se natolik zlepšila, že mnoho dříve nevyléčitelných nemocí se dá vyléčit. A do toho nyní přišla nákaza koronavirem a onemocnění covid 19. Bylo by jednoduché to šíření nemoci zastavit, kdyby lidé byli ukáznění, ale oni zatím nejsou. A tak hlavně starší a oslabení mezi námi zas přemýšlíme více o tom ohrožení života. Jenže ono je to tak, že vlastně život je vždy vystaven určitému nebezpečí. Ježíš mluví o svém příchodu a z toho si lidé dnes mnoho nedělají. Ovšem každý odchod člověka z tohoto světa si můžeme a vlastně musíme my křesťané vztáhnout jako moment setkání s Pánem života i smrti - s Kristem. Ježíš mluví o deseti družičkách, z nichž 5 mělo olej do lamp a pět si olej sebou nevzalo. A mluví o překvapených těch i těch, ovšem ty prvé mohly s ženichem vejít na svatbu - rozumějme do Božího království. Ty další vejít nestihly. Co z toho vyplývá? Jednak to, že každý člověk odpovídá sám za svůj život. A pak to, že se ptáme čím máme naplnit lampy své|? Jaký je to olej do těch lamp, aby nás Pán na konci našich životů zastihl připravené? Líbí se mi z listu Korintským apoštola Pavla ´v ódě na lásku, že on mluví o té trojici:víře, naději a lásce. To by myslím mohl být ten správný mix - ten správný olej do lampy našeho naplněného života. Víra jako věrnost Bohu i poznané Pravdě, naděje jako srdce očekávající Krista a láska, bez které nejsme způsobilí pro Boží království. AMEN

Pane, nauč nás počítat naše dny, dny, v nichž přijímáme tvé dobré dary, v nichž slyšíme Tvé slovo, v nichž prožíváme tvou blízkost, v nichž žijeme z tvého odpuštění. Nauč nás počítat naše dny, dny, které zůstaly nenaplněny, kdy jsme šli nevšímavě kolem lidské nouze, kdy jsme nebyli dobrý příkladem, kdy jsme zarmoutili bližní i tebe.

Nauč nás draze si vážit krátké lhůty života, každou příležitost k pomoci chápat jako snad tu poslední, každé slovo vážit jako snad to poslední, každý dopis psát jako snad ten poslední.

Budeme-li, Pane, vážit sami, nebudeš nás jednou muset vážit ty a shledat lehkými. Amen

Kázání do počítače tedy na stránky Husova domu v neděli 25.10.2020; Texty:Leviticus 19, 1-2 a 15-18; Matouš 22,34-46; Přímluvy za všechny nemocné a umírající a za personál v nemocnicích.

Milí přátelé, sestry a bratři, než se budeme věnovat jednomu z nejdůležitějších textů v Písmu svatém - Ježíšovu dvojpřikázání lásky, tak se zastavme u slova, které Bůh vzkazuje Izraelcům přes Mojžíše: "Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat bližního svého jako sebe samého. Já jsem Hospodin." Jsme v situaci, kdy msta a zanevření v našem národě slaví hostinu ač by to mělo být v naší situaci přesně naopak. Je zle a přitom mnoho lidí, i těch, kterých jsem si vždy velmi vážil, využívá situace, aby se zviditelnila, aby si do někoho kopla či hodila kamenem (například po ministrovi zdravotnictví). A to i bez věrohodných informací. Přitom křesťané mezi těmito lidmi také jsou a znají Ježíšovo slovo: Ty kdo jsi bez viny, sám první hoď kámen." A není to tak, že slova z Liviticusu platí jen pro lid Izraelský. Právě tak platí pro náš lid - tedy náš národ.

Dvojpřikázání lásky. Není nic aktuálnějšího v dnešní době. Miluj Hospodina Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Jak moc bychom takovou lásku k Bohu v našem národě potřebovali. Měli bychom se kam utéci, kde hledat radu a útěchu, ale i východisko. Je to úkol na celý život takto se celým člověkem k Bohu obracet a Jemu sloužit.

Není to ale úkol těžký, ale naopak přinášející radost a pokoj.

Ta rada od Boha skrze Ježíše přichází i s tím druhým přikázáním: Miluj bližního svého jako sám sebe. Toto vydržet dva týdny aplikovat v naší zemi, tak nějaký koronavirus nemá šanci. Byli bychom ohleduplní a opatrní. Ohleduplní z lásky k bližním a opatrní z lásky k sobě samým. Pak bychom ani nemuseli postrádat, že ministerstvo zdravotnictví nemá pár dnů ministra. Sami bychom zabránili šíření nákazy. Řeknete ale, co můžeme my - spíše hrstka v našem národě změnit? Jenže je třeba začít u sebe. A pak máme modlitbu. Za nemocné, za umírající, za zdravotníky a také za moudrost politiků a těch, kteří mohou vnést do situace světlo z vědeckých poznatků. Modleme se za lék. A konečně vše poručme Pánu Bohu. A to jsme zase u prvního z těch dvou přikázání. Obě spolu souvisí a plně mohou nahradit Desatero. Ovšem jen lidem, kteří mají vnímavá srdce. AMEN

Kázání do počítače pro neděli 18.10. pro ty, kteří si jej přečtou, což tedy nevím jestli se vůbec děje. Téma: Izajáš 45, 1-6; Matouš 21, 14-22; Hosana Synu Davidovu. Vzpomínka: Olga Filipová (93 let od narození). Milí přátelé opět se dostáváme k tomu zda když budeme věřit, tak dostaneme vše o co budeme v modlitbě prosit. Ten příběh předtím je vlastně podivný. Ježíš mimořádně neuzdravuje, ale nechá uschnout fíkovník (jindy mluví o tom, že se ještě musí dát šance - jak to dělá moudrý zahradník. A pak dokonce mluví o tom, že můžeme vírou i hory přenášet.Kdybyste této hoře řekli: Zdvihni se a vrhni se do moře, stane se. Otázkou je jestli se někdy něco takového skutečně stalo? Zřejmě ne, protože jinak bychom o tom věděli. Ostatně ani Pán Ježíš takové zázraky neprovozoval. Jako už vícekrát v evangeliích Pán Ježíš jde ve svých slovech a podobenstvích do extrému - viz slovo o tom, že si máme vyrvat oko či useknout roku, když nás svádí ke zlému. Právě když tuto Ježíšovu metodu známe a nesnažíme se dělat podobné zázraky o jakých On mluví, což bude dál pokušením pro různé kazatele - především z letničních církví, tak můžeme pokročit v chápání Ježíšových slov. Jsou to slova o síle modlitby a o tom, že máme zápasit se svými pochybnostmi. To je úkol na celý život. Je psáno: Nepochybuj a věř. Ale také: Věřím, pomoz nedověře mé. Tak to s náma je a bude. A to, že ještě nikdo z lidí nepřemístil horu bez lopat a krompáčů či bez bagrů, tak nás může trochu utěšit. Neztrácejme však odvahu k modlitbám. Jen v nich hovoříme s Bohem a Ježíšem Kristem a proměňujeme své životy. A dostáváme oč jsme prosili a buďme vděčni. Jindy jsou naše modlitby zdánlivě nevyslyšené. Možná tenkrát také něco dostáváme, jen o tom nevíme.

Ještě se vraťme ke SZ k textu z Izajáše: Já jsem Hospodin a jiného už není. Od chvíle, kdy jsme uvěřili, to tak pro nás platí. Nemáme se vracet k bůžkům a nějakým náhradním božstvům. I křesťané někdy chtějí vyzkoušet jiné duchovní praktiky - jógu, nějaké budhistické meditace, zlákají je sekty či polosekty, kteří sázejí obchodní metody a propagují prosperitní křesťanství. Mějme na paměti, že jsou to slepé uličky, které nikam nevedou. Máme být vždy jako ty malé děti - volající Ježíši vstříc Hosana Synu Davidovu. To je ta víra, o kterou Ježíš u nás stojí. Víra bezpostřední a také radostná. Neboť volá Hosana - tedy sláva. A kde je sláva, tam by měla být radost. Kde je věčná sláva, tam je i radost věčná. AMEN

Kázání v sobotu 10.10. v Besednici a v neděli 11.10. v HD; Téma: Kdo štědře rozdává, bude také štědře sklízet aneb "radostného dárce miluje Bůh." aneb "Život je vždycky víc než pokrm a tělo víc než oděv." Píseň na závěr : Aby nás Pán Bůh miloval.. Vzpomínka: manželé Tetenkovi.

Milí přátelé, sestry a bratři, objevil jsem zde v Besednici několik vzácných dopisů bratra biskupa Arnošta Šimšíka bratru řediteli Tetenkovi , který se svou manželkou má velký podíl na vybudování zdejší Kaple Betlémské. Dopisy jsou psány v průběhu roků 1954 a 1955 a dodnes jsou působivé jak svým rukopisem a slohem, tak i vroucím a upřímným obsahem. Jeden z nich přečtu. Je datován 17.11. 1955: Vážený bratře ředitel, u příležitosti Tvých 70. narozenin vzpomínám na Tebe. Vybavují se mi všecka setkání s Tebou zvláště u Vás doma a musím Ti říci, že jsem se vždy cítil Tebou obohacen. Pevný, přímý, cílevědomý, houževnatý, obětavý, pro vše dobré zanícený a zvláště pro pravdu Boží čistou a Ježíšovu lásku. Jaké teplo upřímného bratrství a sesterství dýchlo na každého, kdo k Vám vešel. Vzpomínám zvláště krásných dnů při otevření Kaple betlémské. Trvale už je zapsáno jméno Tvé i Tvé choti do dějin naší církve. Vždycky i nevědomky budou budoucí návštěvníci její, svou spokojeností v ní svědčit, že jste posloužil tímto krásným bohoslužebným střediskem. Dej Ti Pán Bůh dlouhá léta a pevné zdraví, ať se můžeš dlouho dívat s uspokojením na dílo, které jsi v s Jeho pomocí pro druhé vykonal. Bratrsky Tě i Tvoji vzácnou choť zdraví oddaný Vám Arnošt Šimšík.

Podle těchto dopisů byl o slavnosti otevření dlouho jednáno až termín otevření připadl na neděli 23. října. 1955. A tak za necelé dva týdny oslaví tento stánek 65 roků od slavnostního posvěcení bohoslužbou...Jsme vděčni všem, kteří Kapli betlémskou budovali uprostřed nelehkých padesátých let - je jich mnoho a manželé Tetenkovi je důstojně reprezentují. Stejně tak jsme vděčni těm, kteří se pustili v roce ................pod vedením bratra faráře Braného do oprav a přístavby, aby budovu zachránili a připravili pro další provoz. To se podařilo a je namístě jmenovat další místní manželský pár a to Grillovy. Významně pomohla i místní radnice. Plynula léta a církev znovu stála na křižovatce zda toto místo zachovat, aby dál sloužilo původnímu účelu anebo jej poonechat jinému dalšímu osudu. Věřím, že je Bohu milé s vděčností Jemu i budovatelům a obnovitelům Kaple Betlémské ještě dát tomuto místu šanci, aby sloužilo k oslavě Boží jako viditelné znamení Jeho přítomnosti v tomto světě i do dalších let. Dnes slavíme Díkůvzdání - neboli posvícení. tj.výročí posvěcení kaple bohoslužbou. Je nás tu méně i kvůli těžké době, kterou prožíváme. Odvolali jsme vystoupení pěveckého souboru, konáme zkrácenou bohoslužbu a přece se radujeme. Ježíš nás k tomu nabádá. Chce abychom Bohu důvěřovali a neznepokojovali se zbytečnými starostmi, ale byli vděčni za každou prožitou chvíli. A také dál byli obětaví jako naši předci. Radostného dárce miluje Bůh. Kéž umíme se radovat z toho, že pracujeme pro Boží věc v tomto světě. Jsem rád , že tací lidé dosud jsou a že i při čtvrtečních brigádách zde jsem se s nimi mohl potkávat. Na stěnách modlitebny naleznete milí přátelé i malé překvapení - Křížovou cestu výtvarnice paní Ditty Kůtové. Vnáší do tohoto nově rozsvíceného prostoru i možnost zamýšlení se nad smyslem i limitem našich životů a doplňuje vhodně původní dvě malby znázorňující Pána Ježíše. Věřím, že obojí patří k sobě. Máme být schopni se obětovat , ale máme to činit s radostí. Máme si být vědomi těžkostí života, ale zároveň se nemáme zbytečně znepokojovat. Ježíš když říká, že život je vždycky víc než pokrm a tělo víc než oděv, tak nás učí, abychom žili vyrovnaným životem. Dá se říci i životem pokojným.Ostatně tím nejčastějším Ježíšovým pozdravem podle evanglií vždycky bylo: Pokoj vám. A tak v pokoji odevzdejme i další dění v tomto Božím domě - Kapli Betlémské našemu Pánu. Kéž se zde naplní Jeho slovo: Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém , tam jsem já uprostřed nich. AMEN

Pořad pobožnosti u příležitosti otevření obnovené Kaple Betlémské 10.10. v 15:00 hodin

15.00 - Kalousova pobožnost - mluvená Lidka začátek.

Hospodine slavný Bože náš ..

.poté první čtení : Louky se oděly...Deuteronomium 28, 1-5 Láďa

Báseň: Žalm 67

Kající modlitba

Sestry a braři , kéž nám Bůh odpustí naše viny a vede nás k životu věčnému. AMEN

Varhany - Hanka Jirsová

druhé čtení - 2. Korintským 9, 6-15 Pavel

Báseň - J. V. Sládek - Iva

Evangelium - K. F.

Promluva - KF.

Chvála - Hanka na varhany

Modlitba za vlast a pokoj str. 686 - KF.

Otče náš

Požehnání -

Aby nás Pán Bůh miloval

Promluvy: za Městys Besednice, za jiné NO, za brigádníky, Ditta, K. F.

Modlitba na schodech

Prohlídka: a občerstvení. Kniha pamětní k zápisu...

Promluva na nedělní bohoslužbě v Husově domě, téma Díkůvzdání a koronavirusová krize. Potřeba pokání... Fulgam a příběh....z brigády Problém a nepohodlí. Velké, širé rodné lány. a Z osudu rukou...

Kalousova pobožnost

Téma - pokání a poslušnost

Včerejší požehnané setkání v Besednici. Nakonec jsme byli nuceni být od počátku v modlitbně, na dveře jsem dal zásaqdu pěti R - roušky, rozestupy, ruce, rozum a radost. Jenže pak když bylo po všem jsem si s hrůzou uvědomil, že to lidé jednak asi nečetli , ale také hlavně toho příliš nedbali. Také jsem si uvědomil že když jsem napsal, že radost si máme ponechat, tak jsem měl napsat Radost z Hospodina a ne jen tak radost. Při pohoštění si všichni povídali bez roušek. A tak je to tedˇv téhle zemi a nejen v ní. V celé Evropě či Americe...Ne tak v Asii.

Nedalo mi to a vzal jsem bibli a četl v ní cesou souvislost toho žehnajícího textu z 5. knihy MOjžíšovy. Jenže tam je to jinak Mojžíš rozděluje před přechodem Jordánu do zaslíbené země po šesti zástupcích z každého kmenu tedy z dvanácti kmenů izraelských. Prvních šest na horu Gerazim - odtudu budou žehnat a druhou šestici na Ebal, aby zvěstovali prokletí . Požehnání když budou Izraelci dodržovat Boží přikázání a nařízení a prokletí, když to tak nebude. Dokonce na ně pak přijde mor , zimnice a vysilující horečky. Takže my dnes pochopitelně jsme četli ta slova požehnání a zaslíbení. Máme přeci díkůvzdání za úrodu. Vzhledem k naší době bychom však si měli být vědomi i toho , že když nebudeme ochodtni plnit Boží nařízení, bude platit jiné ustanovení Mojžíšovo - tedy Boží.

Těžká doba. Loď se potápí a nekteří blázni chtějí stále na horní palubě tančit. Nám křesťanům ale víc sluší pokání a poslušnost. I těch příkazů vládních. A dokonce máme jít příkladem a napomínat neukázněné. Ne ve jménu víry se ještě těm příkazům vzpírat. Je to zvláštní ilustgrace k Bibli ta dnešní doba. Jaro, kdy všichni nebo téměř všichni se podřídili vládním nařízením a přineslo to ovoce - přišlo požehnání v tom, že nákaza ustoupila. Co se děje nyní je důkazem opačného postoje. Co my tedy s tím máme dělat? Především pokání. I to zástupné. Napomínání ve svém okolí a modlitby za tuto zemi. Aby jí znovu mohlo být požehnáno.

Je takové rčení: Jíme abychom žili. Nežijeme proto, abyxchom jedli. Ježíš v dnešním slově říká, že život je vždycky víc než pokrm. On se přidává na stranu života. To samé máme dělat i my. V tuto chvíli když má náš národ žít tak se musí uskromnit. Ježíš není ten, kde nás vede k nějakému nihilismu či nenávisti k vlastnímu tělu. On se našeho těla zastává, nemusíme se tolik snažit ale o nějaké stálé obměnování oděvu - tedy v dnešní době může klesnout naše životní úroven která je často nadbytečná, ale zachráním tím zdraví a životy mnoha lidí. Napadlo mne včera, když jsem zároveň byl plný nadšení a zároveň i zklamání jednak předělat oněch pět R. v tom pátém - aby zbyla radost , ale ne ta povrchní, ale radost z Hospodina. A pak vyhlásit čas půstu a pokání alespoń v našem sboru. Tři týdny a možná i více nebudeme sloužit liturgii FaRSKÉHO S PŘIIÍMÁNÍM , JEN kALOUSOVU POBOŽNOST A MÍSTO POHOŠTĚNÍ BUDEME JEN PÍT ČAJ ČI KÁVU NEJLÉPE NA ZAHRADĚ, KDYŽ UVNITŘ TAK S ROZESTUPY. tO JE TO MINIMUM CO MŮŽEME UDĚLAT ZDE. bIBLICKÉ JEN NA ZA HRADĚ. dOMA KAŽDÝ Z NÁS AŤ DĚLÁ JAK UZNÁ ZA VHODNÉ. nA ZÁVĚR JEŠTĚ KRÁTKÝ PŘÍBĚH Z KNIHY ROBERTGA FULGAMA. o TOM CO JE PROBLÉM A CO NEPOHODLÍ. AMEN

Bohoslužba v neděli 4.10.2020 v HD a v JH, téma: Kámen, který stavitelé zavrhli; Písně - nezpívá se kvůli opatřením, Modlitba: ...................... Přímluvy: zdravotníci a nemocní...Oznámení....;

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní biblické texty hovoří o tom, že stavitelé zavrhli kámen, na kterém měli stavět. Ježíš mluví v tomto obraze o sobě s předtuchou brzkého konce svého pozemského putování a hovoří k těm, kteří si dělají nárok na to, že oni jsou ti opravdoví a povolaní stavitelé. Farizejové a velekněží se v Ježíšově podobenství poznali docela neomylně a reagovali po svém. Chtěli se Ježíše zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty měly Ježíše za proroka......Když Ježíš předpovídá, že židovskému národu bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce tak se možná ptáte, jaký to je ten národ, který bude stavět na kameni úhelném tedy Ježíši Kristu? Je to nějaký konkrétní národ, například USA, které si nejvíce dělaly na tuto poctu nárok (ale předtím i jiné -například Británie, Německo aj.)Není to ani konkrétní církev - jako katolická, pravoslavná či nějaká letniční denominace či adventisté či dokonce jehovisté??? V žádném případě - ten národ - to je církev, která prostupuje všemi církvemi ,( nevím jak je to se sektama) - nevěsta Kristova. Jaké je však dnes postavení téhle vnitřní církve - nevěsty Kristovy v současném světě? Měla by být - tedy měli bychom být solí této země a světlem světa. Nemyslím, že tuto svou úlohu plníme jakožto Kristova církev. Zvláště v této době velké koronavirové krize bychom měli být více slyšet. Neboť Bůh dopustil tohle trápení ale z toho jak se dnešní společnost chová - zvláště v tzv. západních - tedy křesťanských zemích nevypadá, že bychom se stali pokornějšími. Že by se lidé více zamýšleli nad tím, že třeba něco dělají špatně. Kdo je ale k pokoře a k pokání jiný má vést nežli právě církev nežli křesťané. Co tedy můžeme my křesťané v dnešní době dělat?

1) sami být opatrní a obezřetní jak kvůli sobě , tak kvůli bližním - tj. nepodceňovat nebezpečí neboť každá smrt navíc je zbytečná....

2) sami máme být pokorní a dát se na pokání - osobní i to zástupné

3) kázat Boží slovo evangelium i s výzvou k pokání pro lidi kolem nás - i vést lidi k tomu, že toto je Boží varování a Boží dopuštění. Zároveň neříkat, že ten kdo onemocní je konkrétně ten trestaný - naopak na něj třeba jen dopadl zástupně trest za hřích celého pokolení...

4) nesmíme ale být takovými kazateli jako prorok Jonáš - totiž spíše dávat lidem povzbuzení pokud zpokorní, že je cesta , která i z této pohromy vede. Neboť Bůh dopouští , ale nikdy neopouští...

5) Je slovo, které zvláště dnes musíme lidem předávat - je skryto například ve Janovi kap. 3, verš 16: Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný....

Máme sestry a bratři velké privilegium - jsme novým národem , který má nést ovoce Božího království. To nezáleží na tom jestli je právě doba lehká či obtížná. Možná právě v té obtížnější době jsme více voláni ke křesťanskému svědectví světu kolem nás. A tak do světa kolem nás pokoj i výzvu k pokání. A také radost evangelia, která je potřebná v každé době - a v dnešní o to více. AMEN

Kázání v neděli 27.9. 2020 v Husově domě; téma: na čem záleží? Mt 21, 23-32; Přímluvy: narozeniny Kateřina Petrová roz. Dominová (21); a nemocní; Písně: 111; 95; Modlitba: 26.10..; Oznámení: Biblická na zahradě nebo v rouškách uvnitř... Diecézní shromáždění - pojede Zbyněk|???

Milí přátelé, sestry a bratři, amen, amen pravím vám, , že nevěstky a celníci vás předcházejí do Božího království - to pravil Pán velekněžím a starším lidu, když za ním přišli do chrámu , kde učil..a zřejmě i uzdravoval.. Oni za ním přišli, aby jej vyslýchali: Kde se bere Jeho moc? Kdo mu prý tu moc dal? Už taková lehčí obžaloba z toho vykukuje. (Nedal mu tu moc snad ten zlý ? to jakoby naznačovali) Ježíš se však nenechal obžalovat, ale sám dal těm představitelům tehdejší církve (židovské obce) hádanku, na kterou neuměli odpovědět. Tím se zbavil jejich skryté obžaloby - bez toho, že by se musel hájit. Neboť proti Janu Křtiteli se neodvážili hovořit, protože byl u lidí vážený jako Boží prorok...Pán Ježíš využívá jejich zaváhání a vypráví jedno ze svých podobenství - Tentokrát o dvou synech. Otec je posílá pracovat na své vinici. Jeden říká : Nechce se mi. Pak si to ale rozmyslí a jde pracovat.. Druhý naopak hned přitakává a říká ano ´jdu pracovat, ale ve skutečnosti to je všechno co udělá - nikam totiž nejde. Ježíš dává velekněžím jednoduchou otázku: Kdo z nich splnil otcovu vůli? I pro nás je odpověď poměrně jednoduchá. Však i pro tehdejší Velekněze a starší lidu.. Odpovědět správně uměli. Jenže zároveň tím svědčili sami proti sobě.: A to chtěl Ježíš , aby si uvědomili. Že nestačí slova, ale důležité je co člověk nakonec opravdu udělá..... U proroka Ezechiele jsme to podobně také slyšeli: Proto budu soudit každého z vás , dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Ale jak je to s námi? Říkávalo se někdy na účet některých křesťanů, často i církevních představitelů, že káží vodu a pijí víno. To je přesně před čím nás Ježíš často , nejen tímto příběhem chce varovat. Nejde v našich životech o tak jednoduchou věc jako je práce na vinici, ale naše každodenní chování. To jsou ty naše cesty životem. A život křesťana je životem následování Ježíše Krista. V radostech i starostech. Nejde to jak se říká |"okecat". Každý den ráno vyrážíme na tu cestu následování....Guy Gilbert o tom co nás na té cestě čeká píše toto: Dala by se ta úvaha nazvat : To co můžeš.

Jedině Bůh může tvořit, ale ty můžeš to co vytvořil, ocenit.

Jedině Bůh může dát život, ale ty , ty ho můžeš předávat dál a respektovat-

Jedině Bůh může dát zdraví, ale ty, ty můžeš pečovat, uklidňovat, utěšovat.

Jedině Bůh může dát víru, ale ty, ty můžeš vydávat své svědectví

Jedině Bůh může vnuknout naději, ale ty, ty můžeš svému bratru vrátit důvěru.

Jedině Bůh může dát lásku, ale ty, ty můžeš druhého naučit milovat sebe i druhé

Jedině Bůh může dát mír, ale ty, ty můžeš napomáhat dorozumění.

Jedině Bůh může dát radost, ale ty, ty se můžeš na všechny usmívat.

Jedině Bůh může dát sílu, ale ty, ty můžeš podpořit toho,kdo ztrácí odvahu.

Jedině Bůh je cesta, ale ty, ty můžeš druhým ukazovat směr.

Jedině Bůh je světlo, ale ty, ty ho můžeš nechat zářit pro oči všech.

Jedině Bůh je život, ale ty, ty můžeš druhým vracet touhu žít.

Jedině Bůh může konat zázraky, ale ty, ty můžeš být tím, kdo přináší svých pět chlebů a 2 ryby

Jedině Bůh může učitnit, co se zdá nemožné, ale ty, ty můžeš konat možné.

Jeidně Bůh si vystačí sám,, ale on raději počítá s tebou...

To je ta naše vinice a Ježíš se nás dnes zeptal jestli na ní půjdeme pracovat, Není třeba příliš slibovat, ale spíše na ní vyrazit hned zrána. AMEN.

Kázání v neděli 20.9. v HD a v JH a v sobotu 19.9. v Besednici. Téma: Nepřejícnost; Mt 20,1-16; Píseň: 23? Modlitba:3.6. Přímluvy:............................................................................Ondra ; Maruška Brožková a ti, kteří ji opatrují, Míra Cyroň, Debora Chytilová; Oznámení:

Je to až legrační příběh o proroku Jonášovi a o tom, jak nejprve se chtěl vyhnout svému poslání, pak jej splnil a varoval lidi v Ninive a oni se odvrátili od svých zlých cest a tím jej rozlobili místo, aby se radoval že jeho mise byla úspěšná...., Pán Ježíš znal tu naši podivnou lidskou vlastnost, které můžeme říkat nepřejícnost. Nepřejícnost že se někomu dobře daří, i když si to podle nás příliš nezaslouží.(Zaslouží si Rusko tolik nerostného bohatství atd.) A proto vypráví svůj příběh o dělnicích na vinici. Je to příběh z běžného života a tím více vynikne ten rozpor, že ti kteří pracovali celý den dostanou stejně jako ti, kteří přišli na vinici až na sklonku dne. Pán Ježíš odměňuje i ty posledně příchozí stejně jako ty, kteří pracovali od rána..Není to žádný návod pro zaměstnavatele - tam patří spravedlnost. Je to spíše poučení pro nás křesťany, abychom si nezakládali na tom, že chodíme pravidelně do kostela a děláme dost věcí v církvi. Co když se nějací hříšní obrátí na poslední chvíli? Jak to, že také bude odměněn jako my? Ježíš nám odpovídá na naše nepokojné otázky jasně : Nemohu snad se svým majetkem (tedy ) s královstvím nebeským dělat co já chci? Občas bychom opravdu chtěli Pánu Ježíši jako budoucímu králi celého světa diktovat naši vůli. Víme že Jonáš dokonce planul hněvem - jak můžeme číst v onom starozákonním textu v knize Jonáš. Jonáš by to město nejraději zničil a vůbec jej nelitoval a dokonce se nejprve těšil na chvíli kdy Hospodin město zničí - a když se to nestalo tak by nejraději kvůli té údajné nespravedlnosti zemřel. Hospodin však mu ukázal na příkladu svlačce, kterého si Jonáš oblíbil a radoval se z něj, že když lituje tohoto svlačce - tedy rostliny tím více by měl mít soucit s lidmi v městě Ninive...a nezavádět svoji lidskou spravedlnost namísto té Boží. Jeden farář rád oddával při svatbách a nejen to, rád se jich účastnil včetně hostiny. Jeho biskup se to pochopitelně za čas dozvěděl a když přijel na vizitaci tak to milému faráři vytknul. Ten se bránil s tím, že nechce odmítat pozvání na svatby, když jej svatebčané zvou a také argumentoval tím, že přeci i Pán Ježíš se svatbám nevyhýbal a chodil na ně. Nato mu biskup odpověděl: Ale lepší by udělal, kdy by tam nechodil.

Na tom dnešním příběhu si tak můžeme uvědomit ještě jednu důležitou věci - totiž, že je lépe, když soudce světa bude jednou Pán Ježíš Kristus. a ne my lidé. |Jak by to asi dopadlo? To vidíme na obou dnešních příbězích. Naproti tomu stojí dnešní evangelium - radostná zpráva, kterou nám zvěstuje Pán Ježíš. Když se hříšný člověk k němu obrátí a dělá pokání, chce se polepšit a také přijme Ježíšovu smírnou oběť, přijme Jej za svého osobního Spasitele, tak má naději i když se to stane v dospělém věku nebo na sklonku života. Důležité je jen na to příliš nespoléhat a neodkládat odevzdání svého života Ježíši Kristu . AMEN

. AMEN...

Kázání v neděli 13.9. v Husově domě. Téma: Odpuštění; Mat. 18,21-35; Písně: 147; 148; 183; Modlitba: 11/8; Přímluvy: Maruška Brožková, Debora Chytilová, Jiří Hubený (46); Zoe Burgstallerová (19); Zdeněk Jirsa (35); za světlo pravdy pro situaci s koronavirem; Oznámení: brigáda - raději ve středu? ; biblická - jen venku - poslední táborák...

Milí přátelé, sestry a bratři, Jeden čínský císař prý po své korunovaci prohlásil: No a teď zničím všechny své nepřátele. Všichni čekali, že nastane pronásledování a věznění či dokonce popravy, ale pořád se nic nedělo. Tak se pak jeden z rádců zeptal jak to že se nenaplnilo císařovo rozhodnutí? Ale vždyť já jsem je zničil, odpověděl císař? Jak? Zeptal se rádce. Nabídl jsem jim přátelství, odpověděl císař. Nevím jestli se to opravdu takto stalo. Ale něco ze skutečnosti, opravdový příběh: Americký prezident Abraham Lincoln , když se o tento prezidentský úřad ucházel narazil na velmi tvrdého protivníka, který na něj útočil v čele nepřátel jeho kandidatury Jmenoval se Edwin MacMasters Stanton... Z jakéhosi důvodu Lincolna nenáviděl. Snažil se jej očernit před zraky veřejnosti a jeho nenávist byla tak silná, že se dokonce posmíval veřejně Lincolnovu vzhledu a snažil se jej svou hrubostí přivést do rozpaků. Navzdory tomu byl Lincoln zvolen šestnáctým prezidentem Spojených států amerických. Když pak sestavoval vládu , tak ke zděšení přátel nominoval právě Stantona na post ministra obrany. Když se jej ptali proč, tak řekl ,že je to zkrátka vhodný člověk. A když pak byl Lincoln zastřelen, tak právě Stanton pronesl velmi upřímnou a dojemnou řeč nad jeho rakví. Řekl:......................................................

Milí přátelé, ne nadarmo se Petr ptá kolikrát máme odpustit těm, kteří se provinili proti nám? My všichni jsme jako onen Petr. Občas se nám zdá těžké odpustit jednou, natož sedmkrát a odpustit dokonce sedmdesát sedmkrát se nám z našich lidských sil zdá úplně nemožné. Věřím, že Ježíš to schválně takhle navýšil, aby nám ukázal, že na to zkrátka nemáme. Vykročit na téhle cestě je možné jen když změníme své normální přemýšlení. A k tomu nám chce napomoci Pán Ježíš svým příběhem, který vypráví nejen apoštolu Petrovi, ale i nám obyčejným křesťanům.. Jen když si uvědomíme, že to jsme my, kteří jsme velkými dlužníky před Bohem, jen tehdy najdeme v sobě tu sílu k odpuštění pro naše bližní, kteří nám nějak ublížili...Pokoušet se o to ze svých lidských sil je těžké a téměř nemožné. Nedivme se tedy těm, kteří to nedovedou. Žasněme r)ji nad těmi, kteří to dovedou.\Ono akademicky se to mluví o odpuštění, ale těžké je to když nám opravdu někdo záměrně ublíží. Nebo našemu blízkému - třeba dítěti..(Kniha Chatrč) A sami buďme vděčni,. že Ježíš přinesl odpouštění všem nám hříšným - tedy dlužníkům. Stačí tak málo - totiž to odpuštění přijmout - stát o něj. A tady je ,taková zvláštní podmínka i pro naše mezilidské vztahy. Je těžké, když máme odpustit někomu, kdo o to odpuštění ve skutečnosti nestojí.Napadlo mě, že kdybychom odpouštěli vždy a všechno, tak bychom zřejmě byli lepší než Bůh. Neboť On chce abychom o to odpuštění stáli. Co však můžeme - je žít s vděčným srdcem. To nám pomůže nebýt jako ten nevděčný služebník z Ježíšova příběhu. Bohužel takto se občas chovali i služebníci církve. (Inkvizice)

Minulou sobotu jsme se účastnili Husitské pouti naší diecéze ve Lnářích,. Tam v kázání řekl bratr biskup Filip takovou pěknou větu: Sedmdesát -, možná i víc procent toho co Ježíš přinesl světu je odpuštění. Odpuštění Boží těm , kdo o to budou stát. Odpuštění které můžeme my hříšní dát našim bližním, kteří se proti nám provinili. A konečně odpuštění, které můžeme dát sami sobě, když se cítíme provinilí a stále znovu si to připomínáme. To vše můžeme přijmout skrze Ježíše Krista, našeho Pána . AMEN

Promluva v neděli 6. září při křtu v Husově sboru v JH. Text.

Ježíš vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal. (MK 9,36-37)

Milí Vondrušovi, milá kmotro, milí přátelé, sestry a bratři.

Přivádíte svého syna a synovce Marka do společenství církve Kristovy, aby byl pokřtěn. Přijme jméno Ježíše Krista a stane se křesťanem v dětském věku. Ježíš říká: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim. Dětem patří zvláštní jeho přízeň, když také říká nám dospělým: Nebudete-li jako děti, nevejdete do království Božího. Proto děti mohou být pokřtěny i v tomto věku, jaký má Marek nebo i mladší - nemusí procházet žádnou přípravou, jsou křtěny na víru rodičů či kmotrů. A přitom splňují Ježíšovy nároky... Dokonce jsou dávány nám dospělým za vzor. A jejich přijetí v Ježíšově jménu tedy v Ježíšově lásce nezištné a obětavé, znamená přijetí samotného Ježíše Krista. Prosím jen, aby se Markovi dostalo stálého poznávání křesťanské lásky - tedy učení Ježíše Krista. Výchovou, četbou, vedení k dalším svátostem tedy k Večeři Páně a biřmování... Nenucená, vlídná křesťanská výchova přináší do života dítěte pokoj a jistotu a do života .jeho rodičů větší pravděpodobnost, že je jejich dítě bude ctít a milovat. Kéž Bůh požehná tento slavný den a všechny další, Markovi i celé vaší rodině. AMEN

Kázání v neděli 6. září v HD a v JH, téma: církev jako společenství; žít jako za denního světla; písně: 53; 335; po křtu: Jsme děti tvé; přímluvy: Debora; Maruška Brožková;

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš svým učedníkům a tedy i nám dává návod jak jednat v církevním společenství. Nežli někoho vyloučit tak nejprve s ním jednat natřikrát a to laskavě - dát mu šanci a nenechávat to jen na jednotlivci, ale zapojit širší společenství, aby nedošlo k nějakému omylu. Teprve po vyčerpání všech možností se takový člověk ocitne mimo církev -mimo křesťanské společenství. Ať je ti jako pohan nebo celník...Tedy žádná inkvizice, žádné mučení,, upalování a proklínání. Jenom je mimo církev. Je zvláštní, že si církev ve své historii nevzala tento text za svůj. To tu další část kterou dnešní evangelium také obsahuje totiž slova: cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi - to církev používala často ale bohužel také často svévolně. Ono ale tohle slovo platí jen pro opravdovou církev - nevěstu Kristovu bez poskvrny a vrásky..Takovou, která s hříšníky nejprve jedná s laskavostí a pak teprve přijímá a odmítá...Otázkou je zda se jedná o osoby nebo spíše o učení a názory....Společenství dvou nebo tří, kteří se sejdou v Kristově jménu má příslib, že Kristus budu uprostřed nich.Kristus vprostřed nás zpíváme v naší liturgii. Pokud pak je navíc v církvi jednota v prosbách - můj nebeský Otec jim to učiní. Zde možná býváme někdy zklamáni, protože ne vždy se naše prosby vyplní - třebaže se modlí společenství například za uzdravení. Tam opravdu už závisí na tom zda je to ve shodě s Boží vůlí a do té vždy nevidíme. Církevní společenství se má řídit podle doporučení, která nám stejně jako Římanům píše apoštol Pavel: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali.,a to, že všechna přikázání starého zákona jsou shrnuta ve slovu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. A charakterizuje tehdejší dobu slovy, která můžeme vztáhnout na dnešek také: Noc pokročila a den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a žijme řádně jako za denního světla....Dnešní texty k církevnímu společenství nás učí laskavosti i k těm, kteří se nějak proviní a zároveň nás vedou ke stálé nápravě našich životů - totiž nežít ve tmě, ale naopak žít ve světle. Ježíš říká Já jsem světlo světa. Ale také na jiném místě: Vy jste světlo světa. Pokud budeme chodit v Kristově světle a následovat Jej - budeme také mít sami dost světla pro naše bližní, kteří žijí kolem nás. AMEN

Kázání v neděli 30.8.2020 v Husově domě. Text: Jaký prospěch bude mít člověk, když získá celý svět, ale svůj život ztratí?...Mt 16,21-27; Písně: 3; 95; 186; Přímluvy: Debora Chytilová,....narozeniny.Milan Filip...Vzpomínka : Josef Lhotka; Čtvrtek - není brigáda , ve středu ale biblická ano. .... Modlitba: 13/6;

Milí přátelé, nedá mi to nepřipomenout příběh o třech přátelích, kteří putovali zimní krajinou a už jim docházeli síly. V tom navíc jeden z nich uklouzl, potloukl se a už nechtěl dál putovat,neměl už sílu. Další řekl, to nemá smysl, takhle všichni zahyneme, nech ho tady, já jdu dál.. A vydal se na další cestu. Ten druhý však tam nechtěl přítele nechat, pozdvihl jej a společně pomalu dál kráčeli. Zvýšenou námahou se více zahřáli a i ten promrzlý a unavený se vzchopil. Za čas narazili na svého přítele, který už nemohl dál a umrzl. Sami se však zachránili. Tenhle příběh nám přibližuje Ježíšův postoj a na první pohled zvláštní výzvu: Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Křesťané občas stojí ve svých životech před křižovatkou a mají se rozhodnout. Nemyslím teď jakou barvu auta mají vybrat, ale otázky, kdy se můžeme ptát, jak by nám asi poradil Pán Ježíš. I to může být třeba o autě: Mám si koupit lepší super auto a věnovat na to všechny peníze a ještě si napůjčovat anebo koupit obyčejné auto, aby sloužilo a převezlo mne z bodu A do bodu B a zároveň mít nějaké peníze uložené a v případě potřeby mít možnost někomu pomoci? Příklad z cihelny, kdy jsem měl půjčovací fond - jakoby z kasy, ale ve skutečnosti jsem si dal nějaké prémie stranou...a ti všichni , kteří nevycházeli s penězi si ke mně chodili půjčovat a pak po výplatě zase peníze vraceli....To nebyla ode mne žádná velká oběť, ale nemusel jsem odmítat potřebné...Po revoluci to měli tihle lidé těžší, protože jim často rádi půjčovali různí lichváři a brzy měli exekuce. Ježíš říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe vezmi svůj kříž a následuj mne. Říká to , protože Petr, kterého chvíli předtím chválil za jeho víru, jej náhle zrazuje od nesení kříže, od cesty do Jeruzaléma, kde bude trpět od velekněží a zákoníků a bude zabit a sice třetího dne vzkříšen. Jenže až k tomu vzkříšení už Petr nevidí. On vidí, že bude od nich vzat jejich Pán, který je vedl a měli jej rádi, který i zabezpečoval to jejich putování krajinou. Co pak s nimi bude? Vždyť kvůli němu vše opustili? Ježíš to Petrovo kárání bere jako pokušení toho Zlého...On musí jít před svými učedníky, ale i před dalšími následovníky a nést tedy svůj kříž, aby je ve všem předešel. A když se ptá řečnickou otázkou: A zač získá člověk svůj život zpět? tak nás to má varovat. Ostatně pak Ježíš dodává: Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Máme jít životem za Ježíšem, nést svůj kříž tak jako On, rozhodovat se tak jako by se On rozhodl, jednat tak, jak On by jednal na našem místě...To vše proto, abychom neztratili svůj život. Ale i na tu otázku Ježíšovu je i pro lidi zdánlivě ztracené odpověď. Když zabloudíme a nenásledujeme Ježíše a včas si to ještě třeba na konci svého života uvědomíme, tak může člověk získat svůj život zpět. Jak? Když si přivlastní Ježíšovu oběť i za sebe hříšného. Dokonce i v poslední chvíli života, jako ten lotr po Ježíšově pravici na kříži. Jenže na to se nedá vypočítavě spoléhat. V to můžeme jen doufat u lidí, kteří Ježíše zatím odmítají a my se za ně můžeme jen modlit. Pro nás křesťany platí, že máme věrně Ježíše následovat i když za cenu nějakých časných ztrát. Apoštol Pavel nám k tomu dává dobrý manuál: Láska nechť je bez přetvářky. Milujte se navzájem...Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Nesmýšlejte vysoko, věnujte se všedním službám...Je-li možno, pokud to záleží na vás , žijte se všemi v pokoji... Atd. A nakonec dodává: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem... To není výzva k nějaké životní pasivitě. Naopak k činorodému, užitečnému a aktivnímu životu. Dva příběhy nakonec. Jeden stavitel chrámu přišel se podívat na staveniště a spatřil tam tři dělníky. Zeptal se jich jak se vede a co vlastně dělají.. První řekl: Mlátím tímhle primitivním nářadím do kamenů a už aby bylo po práci, je tu hrozné vedro. Druhý řekl: Dali mi tuhle práci, moc mě to nebaví, ale vydělám dost peněz, abych uživil rodinu. Třetí staviteli na stejnou otázku odpověděl: Stavím katedrálu... A stavitel mohl odpovědět: Tak to jsme dva. A ještě jedno podobenství o kamenících. Zkusil jste si někdo rozpůlit kladivem kámen? Udeříte jím do kamene jednou dvakrát, desetkrát, dvacekrát a spatříte možná jen malou skulinku a pak udeříte po padesáté a kámen se rozpůlí. Nebyla to ale ta padesátá rána, která kámen rozpůlila ,ale i ty všechny předešlé. Tak by měl křesťan pojmout svůj život následování. A zároveň být pokorný. Jako Billy Graham, když vyprávěl příběh ze svých začátků když se stal pastorem. Přijel do jednoho města, kde měl kázat a protože potřeboval poslat dopis zeptal se jednoho malého chlapce , kde najde poštu. Ten mu poradil a on na oplátku mu řekl, že ho zve dnes na své kázání, kde bude mluvit o tom jak se dostat do nebe. Myslím, že nepřijdu odpověděl chlapec. Vždyť vy ani nevíte, jak se dostat na poštu.... AMEN

Kázání v neděli 23.8. v Husově sboru v J. Hradci; téma: Klíče království a skála na které stojí církev...Matouš 16, 13-20; Oznámení: výroční shromáždění až 20.9. pokud to dovolí situace. Písně: 162, 164;

Milí přátelé, sestry a bratři, četli jsme dnes velmi důležitý text z Písma, který měl velké dopady.. Nemyslím si, že by to takto náš Spasitel zamýšlel, ale v dějinách církve a vlastně i světa se tak zkrátka stalo. Je to zdánlivě jasné slovo, které jakoby dávalo za pravdu katolické církvi oproti všem ostatním a tím opodstatnění nejen k jedinečnému vedení světového křesťanství - to v tom prvém podobenství o skále, ale dokonce dává papežství moc panovat nad dušemi a životy lidí..i nad křesťanskou věroukou. to v tom podobenství o klíčích svěřených následovníkům Petrovým na papežském stolci. Je tomu ale vskutku tak? Nemyslím. .

Nad tím prvním slovem by nám určitě pomohli zamýšlet se naši pravoslavní bratři, protože určitě mají jiný názor, když neuznávají římského biskupa hlavou veškerého křesťanstva. U nás v Čechách se zamýšlel nad tímto slovem o tom, že Petr je ta skála a tím i jeho následovníci na papežském trůnu například biskup Jednoty bratrské Augusta už před pěti sty lety a ten jej vykládá tak, že není myšlen tou skálou apoštol Petr, ale jeho víra, kterou prokázal, když prohlásil Ježíše za Mesiáše, Syna Boha živého. Na té víře je založena církev ne na osobě Petrově a jeho následovníků. Ono otázkou také je zda Petr byl vůbec papež nebo jen jeden z biskupů - pokud byl vůbec biskupem. Vždyť svůj druhý list pokud byl jeho pisatelem, píše zřejmě nedlouho před svou smrtí a představuje se stále jen jako apoštol. Nejenže nevystupuje jako hlava církve, ale nikde ve svých epištolách, nevystupuje jako ten, kdo soudí a odmyká či zamyká nebe. A tak pokud by měli papežové toto právo odemykat a zamykat nebe a oni si jej přivlastňují, tak by vlastně i předbíhali Boží soud a Ježíše Krista jako soudce. Ten přeci prohlásil, že máme nechat růst obilí spolu s koukolem a teprve na konci věků on vše rozhodne a rozsoudí... Jak to však tedy je a co to podobenství o klíčích do království nebeského znamená? Klíče od nebeského království má vlastně každý upřímný křesťan. Nemáme zbraňovat přijít do nebeského království lidem, které potkáváme ve svých životech. Máme je přijímat, když je odmítneme tak jim vlastně bráníme přijít do Božího království. A to bychom neměli. V podání bratří katolíků se z tohoto slova stalo něco jiného než bylo zamýšleno. Jestliže tedy vyznáme, že Ježíš je Mesiáš , je naše víra tou skálou, na které je budována církev. I v našich rukou je klíč - klíč od Božího království. Můžeme lidem pomoci vstoupit, ale můžeme je i odradit a svým špatným chováním zabránit vstupu. To je velká odpovědnost. A ta odpovědnost je tím vyšší, čím výše je někdo v církvi postaven. Kéž tedy nikoho neodradíme svým špatným chováním, ale naopak napomůžeme lidem přiblížit se Ježíši a Bohu. AMEN

Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce a budou ti dva jedno tělo. Mt 10,6-7;

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných,který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše co podnikne se zdaří. Žalm první

Ženu statečnou , kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ní spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. .. její manžel jí takto velebí: Je mnoho znamenitých žen, ty ale všechny převyšuješ.Přísloví 31, 10-12 a 28-29;

Kázání na svatbě Zdeňka Jirsy a |Evy Šabatkové v sobotu 22.8.2020 v Dačicích - 13.00

Milá Evo a milý Zdeňku, jedna z mnoha versí písničky Hallelujah,(Leonarda Cohena) kterou jste na začátku obřadu slyšeli, říká: Tomu, kdo světem chodil sám, už v lásku málem nedoufal, je jako když andělský chór zpívá...." Také každý z vás takhle chodil v posledním čase světem sám, ne že byste kolem neměli blízké lidi, ale chyběl člověk, který by rozechvěl vaše srdce, aby v něm zazněl ten andělský chór lásky mezi mužem a ženou. Říká se Podivné jsou cesty osudu, ale dá se to říci i takto: "Podivuhodné jsou cesty Boží." Tak se stalo, že Zdeňkovi nevyšla vytoužená práce u České dráhy a místo ní nastoupil do firmy, kde jsi pracovala ty Evo. Tam jste se potkali a zakrátko jste pocítili, že jste se navzájem našli. Netrvalo dlouho a přišlo zasnoubení a žádost o ruku v předvečer Štědrého dne, jak jinak než na lokomotivě.

A nyní stojíte zde ve stanici s názvem, který symbolizuje nadhled, ale tak trochu i neznámo a máte si říci své ano na společnou cestu životem. Máte se rádi a také už o životě něco víte. Vaše láska vás naplňuje radostí a optimismem a zároveň víte, že v životě nic není zadarmo a jste připraveni tzv. "máknout", když bude třeba. Oba jste to dokázali v poslední době vícekrát, naposledy v té celé předsvatební přípravě, která nebyla jen o pentlích a fáborech, ale spíše o úklidu a úpravách takže tak trochu (docela dost) proměnila celý váš budoucí společný domov.

Texty z Bible, které jsme četli před chvílí, jsou výzvou i zaslíbením. Ten první text, Zdeňku, mluví o muži, který nedá na hloupé a špatné rady, který nesedává s posměvači, ale přemýšlí o Božím zákoně - o tom co je v životě správné. To je ta výzva pro tvůj život. A to zaslíbení: Takový muž bude jako strom zasazený u tekoucí vody, který v pravý čas dává své ovoce. Vše co podnikne se zdaří.

Pro Tebe Evo, je ten text z knihy Přísloví: Mluví o statečné ženě. Její muž se na ní může spolehnout. Prokazuje mu dobro a žádné zlo po celý život. A to zaslíbení je v tom, že je taková žena nad perly cennější. A kousek dál v Bibli je psáno, že sklízí chválu o dětí a od svého muže. Bible, ze které jsme oba texty dnes četli vám od dnešního dne patří a texty jsou založeny, takže občas si je můžete připomenout. Aby vám byly radou i povzbuzením.

Přemýšlel jsem, jak najít nějaký železniční symbol pro manželství. Třeba že: Koleje jsou symbol dvou životů, které jdou pospolu do dáli. A manželství je jako vlak, která je spojí. Vím, že jsou i lepší příměry pro manželství, ale tenhle je takový stylový. Vzpomněl jsem si ještě na jeden (bělošský) spirituál a tam se zpívá. Ten vlak jede do slávy , tenhle vlak, ten vlak jede do slávy. Neveze žádné lháře ani podfukáře ,tenhle vlak , neveze gamblery ani dealery, neveze záletníky ani podvodníky.... Ten vlak jede do slávy, tenhle vlak.... Tou slávou je myšleno nebe čili Boží království. A tak ať ten vlak, do které dnes nasedáte, řídí dobrý strojvůdce a vězte, že tím nejlepším je Pán Ježíš. Ať vás veze ten vlak celým životem spolu. Dnešní doba vymýšlí vše možné i nemožné, ale to nic nemění na tom co jsme slyšeli z evangelia: Na počátku stvoření učinil Bůh člověka jako muže a ženu. Ti dva k sobě přilnou a budou jedno tělo. Je dnes mnoho mladých lidí, kteří žijí osaměle. A je to škoda, protože je psáno: Není dobře člověku samotnému. A manželství má ještě jednu velkou výhodu: Je to dobrá škola pro život, abychom nezakrněli, abychom překonávali špatné vlastnosti a návyky. Manželství je dobrá příležitost měnit se k lepšímu. Snažte se každý den tuhle příležitost využít a Bůh vám žehnej. AMEN

Kázání ve Sboru smíření , v Husově domě a v Husově sboru v JH v neděli 9.8.2020,Motto: Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci. Ježíš řekl: Pojď. Písně: 11; Neboj se - NZ; 148; Modlitba: 16/10; 19/4; Přímluvy: Maruška Brožková, DeboraChytilová;malýJonášek

Milí přátelé, Jak vítaný je příchod těch,kteří zvěstují dobré věci.píše Římanům apoštol Pavel. Nejprve mě napadá takový příklad ze světa. Nedávno by oslavil osmdesáté první narozeniny zpěvák Karel Gott. Člověk, který dokázal neskutečně mnoho na poli populární hudby a získal spoustu ocenění. To vše před Bohem nemusí stačit. Myslím však, že to co Pánu Bohu i lidem na něm mohlo líbit je, že se vědomě chtěl stát poslem dobrých zpráv. Tak se presentoval, s takovým záměrem natáčel desky i koncertoval, tak se ostatně jmenuje jedna jeho LP deska i titulní píseň na ní..Snad proto se také stále vracel k vánocům a pořádal tolik vánočních koncertů, protože tam mohl nejlépe přinášet dobré zprávy a jeho deska Vánoce ve zlaté Praze.je stále i po více než padesáti letech v naší zemi podle mého nepřekonaná . Apoštol Pavel když mluví o zvěstování dobrých věcí, tak myslí především na zvěstování Kristova evangelia. Každý z nás křesťanů by se měl stát vědomě poslem dobrých zpráv. Není to jednoduché v dnešním světě a svádí nás to rezignovat a říci jen tu první polovinu pravdy - totiž, že "svět ve zlém leží." a nedodat : Ale nebojte: Já jsem přemohl svět. Takže až budeme zase jednou naříkat spolu se sousedy či známým nad stavem dnešního světa, ta si zkusme vzpomenout na dobrou zprávu - o Ježíšově záchranné lásce... Možná bude stačit, když místo přitakávání jak je vše špatné , řekneme : Ono to není tak zlé ,Bude zase líp. anebo Bůh tě potěš... Neříkám, že je to lehké vykročit touhle cestou, ale měli bychom se o to pokusit.

Ježíš nás v tom nenechá samotné. Tak jako nenechal samotné učedníky na lodi na rozbouřeném jezeře. Bylo ráno a zřejmě učedníci pluli již od večera a nemohli se dostat ke břehu. Ježíš, který potřeboval samotu k modlitbě a konečně se mu povedlo být také sám na hoře blízko jezera, nezapomněl na své učedníky a šel je zachránit už tím, že dokázal utišit bouři. Učedníci se nejprve báli, ale když viděli, kdo jim jde na pomoc, tak Petr chtěl také chodit po vodě a dál ten příběh známe - jen zesílil vítr, přepadl ho strach a začal se topit. Ježíš jej zachránil a když vstoupil na loď , vítr se utišil. Můžeme ten příběh nějak vztáhnout na sebe?

Předně je důležité vidět, že i Boží Syn potřeboval jednak být sám a jednak se o samotě a v klidu usebrat a modlit. Už jsme četli minulou neděli, že se o to také pokusil,ale zástupy si jej našly a on dál sloužil uzdravováním nemocných a pak dokonce i jejich zázračným nasycením. Tentokrát se mu to podařilo a podařilo se mu pak i zachránit své učedníky, kteří se nemohli dostat bouří na druh břeh. Pokud potřeboval odpočinout a v klidu se modlit Ježíš, čím více to potřebujeme my lidé. Přiznávám osobně, že mi to moc nejde a cítím pak vždycky, že to není ono, když všechno už dělám na hranici svých sil. Na straně druhé, je tu vždy nějaká reserva, kterou můžeme čerpat a nezklamat případně lidi, kteří na nás spoléhají. Ježíš nebyl ten, co zavře krám a když někdo zabouchá , tak už mu neotevře...Je důležité najít tu rovnováhu mezi obětavou láskou a načerpáním nových sil. A pak je tu ten případ apoštola Petra. Jako vždy horlivý a zároveň nezvažující své možnosti. Je hezké chtít být jako Ježíš, ale spíše v té obětující se lásce nežli v konání zázraků. Ježíš kráčel po vodě ne proto, aby ukázal nadpřirozené schopnosti, ale proto, aby byl se svými ohroženými učedníky. Petrova motivace byla spíše sobecká. Chtěl mít nadpřirozenou schopnost chodit po vodě. A stačilo přestat spoléhat v duchu na Ježíše a začal tonout. Jen s Kristem můžeme dělat opravdové zázraky. Není správné chtít chodit po vodě a porušovat zákonitosti přírody, které Bůh určil a jedině On má právo ve vyjímečných případech je je nerespektovat. My lidé můžeme s pomocí Boží také vidět zázraky, které může Ježíš konat i skrze nás neužitečné jeho učedníky. A ty zázraky největší, které můžeme s Kristem zažít jsou proměny lidského života - lidského srdce. Jak se to může stát? Tak, že budeme přinášet lidem dobrou zprávu - evangelium. Bude to jako vstoupit na vodní hladinu . My ten zázrak proměny nezpůsobíme - způsobí jej On - Ježíš. Jen se nesmíme přestat na Něj dívat. A kdyby se nám na chvíli zdálo, že nás okolnosti přemáhají jako silný vítr a my se lekneme, nebojme se , protože nás Ježíš zachytí svou rukou. Co tedy nám dnešní texty mj. mohou říci: Každý křesťan potřebuje odpočinout o samotě a v modlitbě, nejsme silnější než náš Pán. Přece jen ale nemůžeme být jako někde v obchodě, nedá se říci, kdy má křesťan přesně "padla". Máme být posly dobrých zpráv - evangelia. Najít si své povolání a poslání, jakým způsobem zvěstovat dobrou zprávu. Je to podobné jako se vydat s Ježíšem na neklidnou hladinu jezera. Když budeme hledět na Ježíše, tak nezačneme tonout. A když tonout náhle začneme, tak nás Ježíš zachrání - podá nám pomocnou ruku. AMEN

- zvěstovat dobré věci - je úloha nás křesťanů - být posly dobrý zpráv - ne jenom kritizovat svět

- i Ježíš potřeboval nabrat nové síly - tím spíše my lidé - křesťané právě k nesení dobré zprávy

povzbuzení, pomoc , útěcha, služby svými dary, evangelizace

- je to podobné jako vstoupit na rozbouřené vody - je třeba jít s pohledem na Ježíše.

Kázání v Husově domě 2.7.20; motto: "Dejte vy jim jísti" Mt 14,13-21; Písně 145, Všichni žízniví - 201; Přímluvy:..................................................................................................; Modlitba:................;

Milí přátelé, evangelium nám dnes přineslo příběh o zázračném nasycení zástupů. Na onen zázrak se můžeme dívat dvojím pohledem. Tím klasickým jak byl každý zázrak vykládán po celá staletí i tím modernistickým jak nám jej vysvětloval například náš první patriarcha Karel Farský. Že totiž se jedná hlavně o zázrak v lidských srdcích, která se proměnila a lidé, kteří byli v zástupech tam, kam původně Ježíš se utekl na pusté místo,se rozdělili o potraviny, které měli někteří s sebou a jiní ne.. Dnes po stu letech od tohoto výkladu, který nechce příliš podléhat libování si v zázracích a snaží se vše vysvětlit přirozeným způsobem, možná už tak na tom modernistickém způsobu nebazírujeme. Alespoň já to tak cítím, že Ježíš jako Syn Boží dělal zázraky, ale dělal je vždy když chtěl někomu pomoci v nemoci či nouzi. Ne samoúčelně, dokonce občas zapovídal uzdraveným, aby o tom příliš mluvili. V každém případě on nenasytil zástupy úplně z ničeho, ale z nějakého základu, který buď měli učedníci nebo i někdo jiný - slyšeli jsme o pěti chlebech a dvou rybách. Takže přemýšlení o tom, že toto evangelium nás vyzývá k dělení se o to co z hmotných věcí, zde se jedná o potraviny - máme. Když Ježíš říká učedníkům : Dejte vy jim jísti, tak mluví vlastně i k nám - jeho učedníkům současným. Ježíš nemluví hned o zázračném sycení , o rozmnožení jídla - vyzývá své učedníky - tedy i nás - k tomu, aby - abychom něco učinili pro vyhladovělé bližní. Nakonec se chápe Ježíš iniciativy a rozdělí skromné zásoby zázračně tak, aby bylo dost pro všechny. Ale tím nás nezbavuje naprosto oné výzvy: Dejte vy jim jísti. My máme pečovat o hladové a žíznivé. Ale víme už že se nejedná vždy jen o hlad a žízeň tělesnou. I když se z toho křesťané také nemohou jen tak vyzout, protože často žijí v zemí, kde se nejen plýtvá potravinami, ale také ty země často zbohatly vykořisťováním různých svých kolonií. Dnes ale v zemích kde žijeme v takzvaně vyspělém světě vládne tak hlad a vyprahlost - hlad a vyprahlost duší a srdcí. A tak se nemáme vymlouvat, že vlastně dnes u nás ani bezdomovci nehladovějí, ale často jsou i přesyceni - zvláště o vánočních svátcích. A nemusíme ani dopravovat nějaké sbírky do Afriky či Asie, abychom nasytili hladové. Dejte vy jim najíst dnes znamená pro nás křesťany zvěstovat Boží slovo - to je dnes ten chléb a životodárná tekutina pro lidi kolem nás. Někdy je to ale těžší nežli vytáhnout z kapsy nějaký peníz či darovat potraviny bezdomovci. Ale je to čím dál víc duchovní hlad a žízeň - co můžeme okolo nás vidět. Když tedy budeme chtít nasytit a napojit naše bližní tak tím, co máme zdarma od Boha. Když zvěstujeme evangelium tak můžeme vidět znovu zázraky, jen sami v ně musíme věřit. Proměna lidských srdcí je vlastně tím největším zázrakem podle Ježíše a také je to oč On nejvíc usiloval. Jeho opravdu příliš nebavilo,když za ním lidé šli kvůli zázrakům. Bylo pro Něj mnohem důležitější, když se obrátil jeden z maličkých, jak říká například v podobenství o ztracené ovci. A tak my Ježíšovi učedníci jsme vyzývání jak ti tehdejší: Dejte vy jim jísti. A jako tenkrát to jediné co můžeme udělat je přivést je k Ježíšovi a dát mu k dispozici to málo co zmůžeme - trochu toho našeho vědění a služby a Ježíš je nasytí. Svým slovem a Večeří Páně. To co můžeme je jako starozákonní prorok volat : Vzhůru. Všichni kdo žízníte ,, pojďte k vodám i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, kupujte bez peněz.... To můžeme udělat každý. Jeden známý psychiatr byl dotázán co může udělat člověk,, který se domnívá, že je na hranici svých sil a že se brzy zhroutí. Všichni v sále si mysleli, že psychiatr poradí návštěvu ordinace psychiatrie ale on k překvapení všech odpověděl. "Ať zamkne dům, přejde koleje , najde člověka, který je v nouzi a něco pro toho člověka udělá." Kolem nás nejsou lidé v nouzi hmotné ale duchovní a to co pro ně můžeme udělat je být jim nablízku a nabídnou věčnou blízkost toho, kdo je nasytí a napojí a oni již nebudou hladovět ani žíznit navěky. AMEN

Kázání v Besednici, v HD a v JH - 25.7. a 26.7. ; Motto: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému; 122; 166; 148; Přímluvy: narozeniny - Míra Cyroň (50) plus nemocní - Maruška Brožková, rodina Petrů, za nemocné koronavirem, za moudrost pro vládu. Modlitba: .........................; příští týden mám dovolenou. V neděli bohoslužba HD

Milí přátelé, sestry a bratři, příběh krále Šalamouna je o moudrosti, kterou přináší pokora před Bohem. Šalamoun měl sen a v něm Bůh mu nabízel splnit všechna přání. Šalamoun však dal přednost moudrosti, aby dobře mohl vládnout ač mladý velikému národu. Víme, že Hospodin mu jeho přání splnil a k moudrému a rozumnému srdci nakonec přidal i bohatství a slávu. Snad právě proto, že chtěl světským vládcům ukázat správné pořadí jak vládnout. Vidíme všude kolem sebe a v celém dnešním světě, jak to bývá naopak, že totiž mnozí, kteří mají nějaké pravomoci, myslí především na to, aby jim z toho něco přineslo osobní užitek a zisk a ne spravedlivé a moudré rozhodování pro lidi, kteří je třeba i demokraticky zvolili.

Apoštol Pavel v listu Římanům mluví o tom, že Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitel-ným lkáním, když my často ani nevíme za co se modlit. Není zapotřebí vzletných slov při našich modlitbách. MOžná si připadáme někdy slabí i k modlitbě, ale můžeme věřit, že Duch svatý se modlí za nás. A ještě jednu větu si můžeme zapamatovat z Pavlova listu: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. I tohle slovo nás může provázet životem a potěšovat v nejrůznějších třeba těžkých situacích. Ať už nás potká v životě cokoli , radost i zármutek, úspěch či prohra, štěstí nebo neštěstí - to vše může napomáhat k dobrému naší duši.

Ježíš v dnešním evangeliu k nám promlouvá o tom, jak roste a působí království nebeské a také o tom jak jej máme cenit pro svůj život. Hořčičné zrnko je maličké a přeci z něj vyroste keř jako strom - tedy Bůh činí z malých začátků velké věci. Království nebeské je jako kvas, který ač malý oproti mouce, celé těsto prokvasí. Boží království tedy má moc proniknout celou skutečností života člověka. Království nebeské má být pro nás tak cenné, že obětujeme statky tohoto světa, abychom je mohli získat - tedy abychom se stali jeho obyvateli - občany po smrti, ale také už zde během života na této zemi. Je jako vzácná perla, kvůli které se vzdáme těch ostatních perel našeho života, které jsme si do té doby považovali. Je jako poklad v poli, které koupíme, abychom ten poklad získali..

Není to tak dávno, kdy se na londýnských autobusech objevila velká reklama:"Bůh pravděpodobně neexistuje. Přestaň se tedy už konečně trápit a užívej si života." Je to tedy tak, že křesťané jsou ti nudní patroni, kteří nemají nic společného s radostí ze života? Snažící se pořád stylizovat do role asketů a odmítající jakoukoli formu rozkoše, erotismu a humoru? Byl snad Ježíš první z těchto nepřátel potěšení? Ale to si odporuje s tím co o něm tvrdili tehdejší zákoníci a farizejové - totiž , že je nenasytou a pijanem. Že se totiž nevyhýbá hostinám a oslavám? Když tedy objevíme pro sebe Království nebeské, tak se nemáme stylizovat do role asketů, ale naopak se radovat. Tak jsme to přeci četli v Ježíšově podobenství o pokladu v poli. "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím, jde, prodá všechno co má, a koupí to pole." Ten člověk se v tom příběhu raduje a totéž máme ale dělat i my, když objevíme Ježíšovo království - království nebeské. Nemáme se cítit ochuzeni , ale naopak zbohaceni... V knížce Polyana je příběh dívky, kterou její otec naučil, že v Bibli je nespočet míst, které nás vybízejí k radosti. Dokonce je spočetl a ona to pak lidem často říkala, že je jich totiž........... A Polyana se snažila na všem co ji nebo její blízké potkalo hledat důvod k radosti. Ne vždy se nám to může dařit. Třeba, když apoštol Pavel říká: Radujte se, vždycky se radujte. Přiznám se , že jsem vždy vázal tohle slovo vkládat do pastoračních dopisů. Co já vím, co lidé právě prožívají. A přeci jsou ta slova pravdivá. Právě v souvislosti s jiným Pavlovým slovem, které jsem právě dnes slyšeli: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. Pokud takto budeme naše křesťanství prožívat , tak i my jsme objevili drahocennou perlu či objevili poklad a s radostí jdeme koupit pole, kde je ten poklad ukrytý. AMEN

Kázání v HD v neděli 19.7.2020 ; motto : Nechte, ať spolu obojí roste; MT 13, 24-30; 36-43; Písně: 53; 58-NZ; 123-NZ; 160; Modlitba: 15/9;

Sestry a bratři, Pán Ježíš často čerpal při svých podobenstvích z běžného života tehdejších lidí. tak jako minule při podobenství o rozsévači je to i dneska ze života na venkově ze zemědělství. Tentokrát Ježíš si sice ponechává poslední slovo jako soudce všeho světa, ale brání se tomu, a by tento soud byl uspěchaný a předčasný. A hlavně, abychom předčasně soudili my lidé. V tom podobenství jsou to služebníci hospodáře - tedy učedníci Ježíše Krista.. V dějinách Kristovy církve se stávalo, že tzv. služebníci Kristovi - tohle Ježíšovo slovo opomíjeli a sami se chápali soudů nad lidmi, sami se snažili vytrhat koukol a přitom vytrhávali i pšenici a dějiny inkvizice o tom svědčí a jsou velmi neradostné. Pro křesťany však spíše platí slovo z epištoly Římanům apoštola Pavla: "Jestliže mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče. " My křesťané bychom si měli každý den připomínat Ježíšovo slovo: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni." Protože sami máme dost práce sami se sebou udržet se na dobré cestě, bojovat dobrý boj víry, mocí Ducha usmrcovat hříšné činy jak píše Pavel. Možná jsem tu již vyprávěl onen příběh z jednoho kláštera, kde žil i stařičký mnich - říkejme mu třeba Timotej. Jednou se stalo, že jiný mnich provedl něco tak závažného, že představený kláštera svolal všechny k poradě, jak onoho hříšníka potrestat. A s hříšníkem to vypadalo špatně, protože na něj byli ostatní dost nazlobení. A tak všichni již byli shromážděni, jen Timotej nepřišel, jen vzkázal svou omluvu. Představený však pro něj poslal, že účast je povinná. A tak Timotej tedy vzkázal, že přijde. Když přišel, nesl v rukou konev s vodou. Ta konev však byla prorezlá a děravá a voda z ní utíkala. Představený se zeptal, co to má znamenat. Timotej odpověděl: Jak já hříšník, mám někoho soudit? Shromáždění chvíli mlčelo a pak se rozešlo. Jen onen souzený přišel Timotejovi poděkovat a vyznat, že všeho lituje.... Ježíš své příběhy neříkal jen pro učedníky a zástupy kolem něj, ale pro lidi všech věků a často mám pocit, že to bylo pro církev, která měla teprve vzniknout. Protože věděl jak my lidé dokážeme vše obrátit a určitě předzvěděl i všechna ta pochybení, která v budoucnu v Jeho církvi nastanou. Proto i náš dnešní příběh mluví o tom, že si nemáme v církvi hrát na Boha, na toho pravého a jediného Soudce. A k tomu mám my křesťané sklon. Na návštěvě si hráli dva kluci na kostel. Ten domácí stál na schodech o stupínek výše a dělal kněze a o schod pod ním ten od návštěvy dělal ministranta. Toho to po chvíli nebavilo a tak povystoupil a začal kázat. Domácí kluk mu to nechtěl dovolit a dohadovali se až přišla jeho maminka a domluvila mu,aby přece nechal toho druhého kázat. Chlapec náhle vystoupil ještě na další schod a řekl: Když ty budeš kázat, tak já budu hrát Boha... Ježíš nás v dnešním evangeliu chce jednak ubezpečit, že existuje konečná spravedlnost, když říká, že nakonec spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Je pochopitelné, že musí existovat ve světě ve kterém žijeme světská spravedlnost a není dobře, když je nějaké bezvládí nebo je právo pokřiveno. Tak se to ve světě ovšem děje. To co my křesťané můžeme světu dát je naše snaha žít jako vpravdě děti Boží. Naše světlo má zářit před lidmi, aby se ptali odkud ho máme. Můžeme mít ve světě povolání, kde přísluší rozhodovat o lidech, ale v tom případě máme se radit s Bohem a nesoudit předčasně. Nebýt s lidmi hned hotoví, protože k tomu máme všichni sklon. Na závěr ještě jeden příběh, který ilustruje dobře téma, o kterém hovoříme a rozdíl mezi Božím a naším lidským uvažováním.. Jeden učitel vyprávěl dětem v hodině náboženství podobenství o marnotratném synovi a po chvíli si všiml, že hodně dětí přestalo dávat pozor. Požádal tedy děti,aby mu podobenství v několika větách shrnuly. Jedno z dětí napsalo: Jeden muž měl dva syny, tomu mladšímu se doma nelíbilo a jednoho dne odešel pryč a vzal si s sebou všechny peníze. Pak mu ale peníze došly, a tak se rozhodl, že se vrátí domů, protože už neměl co jíst. Když se vracel, uviděl ho otec a celý šťastný popadl velkou hůl a běžel mu naproti. Po cestě potkal druhého syna a ten se ho zeptal, kam s tou holí běží. "Vrátil se ten darebák tvůj bratr. Po tom, co provedl, si zaslouží pořádně nařezat. " Mám ti pomoct tati? Samozřejmě.odpověděl otec. A tak mu oba dali co proto. Pak otec zavolal sluhu a řekl mu, ať zabije nejvypasenější tele a uspořádá velkou oslavu, protože si to s tím darebákem mohl konečně vyřídit. A tak je dobré, že máme evangelium a to nás učí dvakrát i pětkrát měřit a jen jednou řezat anebo nechat soud na Bohu. Sám se to učím celý život a pořád selhávám. Kéž nás Duch Boží vede v našich životech. AMEN

Kázání v J. Hradci v neděli 12.7.2020; motto: slyšet a chápat a přinášet ´úrodu...Mt 13,1-9, 18-23; Píseň 77; Oznámení: Modlitba: ;

Milí přátelé, Izajáš zvěstuje, že to co Bůh zvěstuje - jeho slovo - se k němu nenavrátí s prázdnou. Také říká, že když lijavec či sníh dopadá na zemi, tak ji zavlažuje a činí ji plodnou a úrodnou. A stejné je to s Božím slovem. Ježíš pak v podobenství o rozsévači mluví právě o tomto - o tom, že Boží slovo - evangelium dopadá jako símě do lidského rozumu a srdce. Ne vždy však je to do země úrodné. Někdy lidé nechápou Boží slovo a přichází Boží nepřítel a zpochybňuje to co lidé slyšeli. Jindy lidé nenechají evangelium zakořenit , jsou povrchní, třeba se nahlas radují, ale Boží slovo nenechají proměnit své srdce. A stačí menší problém, nepřízeň života a člověk od křesťanství odpadá. Jindy padá evangelium do trní tj. tam, kde člověk je vláčen svými hmotnými starostmi nebo rozličnými touhami a to v něm udusí snahu o čistý život s Bohem. Pán Ježíš však nastoluje i čtvrtou možnost - tedy tu, že evangelium - rozsívané Boží slovo přinese ovoce - úrodu třicetinásobnou, šedesátinásobnou a někdy i stonásobnou. A tak se to děje už dva tisíce let. A i když ne vždy jsme my lidé tou úrodnou půdou pro evangelium, přeci to stačí, aby naše Země (s velkým Z) nebyla ztracena a stala se pouští. Jak to říká Bůh v Izajášovi - mé slovo se ke mně nevrátí s prázdnou. Jsou však dvě důležité zprávy určené pro nás v tomto evangeliu .

Nejprve ta, že my sami máme být úrodnou zemí pro Boží slovo a přinést úrodu - různou podle specifické situace každého z nás - pěti násobnou nebo stonásobnou. - Pán Bůh ví jaké jsou naše možnosti a dispozice a tak nemusíme vyloženě soutěžit a za každou cenu chtít přinést úrodu stonásobnou... Jedním z úkolů křesťanů je však nejen nést dobré ovoce svých životů , ale také zvěstovat evangelium. I to je možnost jak nést dobré ovoce - stát se zvěstovateli evangelia. Ani zde však není třeba soutěžit o tom, kdo přinese větší úrodu - kdo získá více lidí pro Krista. Vždyť nikdy nevíme jak to bude dál. (příběh ze Skotska)

A tak buďme úrodnou zemí pro evangelium -ať v nás zakoření a přinášíme dobrou úrodu svých životů. A také se staňme šiřiteli - rozsévači Božího slova. Zbytek již nechme na tom Božím slově samotném a na těch, kteří mohou a nemusí být úrodnou půdou. My buďme připraveni podat dobré svědectví o Kristu. Hlásáním Božího slova i způsobem vlastního života. AMEN

Promluva na shromáždění k uctění památky M. J. Husa u pomníku v J. Hradci - 6.7.v 10.00 hodin. Text: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo meč? (list Římanům) a slovo Kristovo z Mt 11: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.Milí přátelé, sešli jsme se opět po roce, abychom uctili památku Mistra Jana Husa. Věrný husitský kněz Jiří Heremita sepsal na sklonku patnáctého století nejstarší životopis ctného svatého kněze Mistra Jana Husi, kazatele českého.Když vylíčil průběh popravy Husovy a to jak jeho ostatky i se vším popelem a prachem země vhodili do řeky Rýna. Jiří Heremita to komentuje jako Boží úradek, který ti, kteří to učinili, nerozpoznali a dodává: "Neboť to Pán Bůh tajným soudem svým z veliké milosti učiniti ráčil, aby s kostmi jeho žádné svatokupectví ani modlářství od potomních se nedálo ani co z ostatkův jeho v ruce hříšníkův ku poskvrně přišlo." Mnozí by určitě chtěli něco uchovat jako hmotnou památku na Jana Husa a určitě by se to stalo cennou relikvií a či ostatkem svatého.. Nestalo se a tak byla památka Jana Husa uchráněna svatokupectví a modlářství..Husa nepotkalo to co potkalo mnohé svaté, že totiž se s jejich relikviemi obchodovalo a byly to z velké části napodobeniny. Husa potkala ta milost, že i když byla jeho památka umlčována a potlačována a měl být zapomenut, přesto zůstal v srdcích lidí v našem národě a nejen v něm. Netřeba jej svatořečit, protože Bůh sám se k němu mnohokrát přiznal tím, že Husova památka přes nepřízeň jeho nepřátel byla rozmnožena.

Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného, říká Ježíš svým učedníkům. všech časů. Bývá Hus občas obviňován, že neprojevil dosti pokory před svými soudci a před vládci a církevními představiteli. Stačí si však číst v knížečce Husových listů hlavně těch z Kostnice, aby se nám ukázala pravá povaha Husova. Věrnost poznané pravdě, ale vždy také ochota nechat přesvědčit a poučit, kdyby se mýlil. Láska ke Kristu, k vlasti ale i k lidem obecně bez rozdílu postavení a národnosti. Hus jako věrný následovník Krista osvědčil svou pokoru i tím, že se vypravil do Kostnice, ačkoli jej mnozí varovali a sám připouští v listu na rozloučenou před svým odjezdem možnost, že jej jeho přátelé ve vlasti již nespatří. Přesto cítil, že jako se Ježíš vypravil do Jeruzaléma, tak on musí jet do Kostnice. Svou pokoru pak v Kostnici osvědčil mnohokrát a ačkoliv byl ochoten nechat se poučit a ačkoliv netoužil po mučednické smrti a doufal ve své vysvobození tak nakonec zvítězila u něj poslušnost Boha a poznané pravdy, před posloucháním lidí a jejich lidských ustanovení.

Žijeme ve zvláštní době sestry a bratři, milí přátelé, kdy se ledacos z minulosti zpochybňuje a to nové je nejisté. Jakoby znovu došlo naplnění Ježíšovo slovo o tom, že slepí vedou slepé. Je tedy v dnešní době aktuální odkaz Mistra Jana? Když se před lety pořádala anketa o největšího Čecha tak se Jan Hus ocitl myslím až na místě šestém a byl před ním i Jan Žižka. Přitom když v Británii v roce 2000 dělali anketu Osobnost tisíciletí, tak jediným Čechem, který se dostal do první stovky byl právě Mistr Jan Hus. Věřme, že Husův odkaz bude živý i za sto let a to nejen v našem národě. Pro jeho věrnost poznané pravdě. Pro jeho statečnost neodvolat ani tváří tvář smrti, i když se mu chtělo žít. Měl rád národ ze kterého vzešel a přitom měl v úctě národy jiné. Od Ježíše Krista se učil být tichý a pokorného srdce. A věřil, že od lásky Kristovy jej neodloučí ani soužení, ani úzkost, ani pronásledování ani smrt. Kéž je nám i dál světlým příkladem a svědkem Páně. AMEN

Kázání v neděli 5.7.2020 ; Téma: Jsem tichý a pokorného srdce - Mt 11,16-19.25-30; (následovníci Ježíše Krista - Hus, Komenský, Farský; Písně: 148; 164; Modlitba: 30/1; Vzpomínka: Marie Ripková; Jiří Hájek; Jaroslav Filip (5/7 -1984*) Olga Filipová (9 let od úmrtí) dovolená tento týden.

Milí přátelé, sestry a bratři, přišel Jan Křtitel, nejedl a nepil a říkali o něm , že je posedlý, přišel Ježíš - říkali - Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků..Ježíš sám na sebe prozrazu-je všechnu tu obžalobu ze strany tohoto světa..a nestydí se to vyslovit, protože ví, že všechno je jinak. On je tu pro maličké tohoto světa a ti jsou i mezi hříšníky a on přišel kvůli nim a ne kvůli těm zdánlivě moudrým a rozumným. Děkuje dokonce Bohu Otci za to, že právě ti maličcí v očích světa jsou obdařeni pravým poznáním. Na všechny na které doléhají starosti a břemena života On myslí a dokonce jim nabízí pomoc - Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. ,Hrozně důležitá věta pro celý svět - pro všechny lidi, kteří jsou ochotni hledat pomoc u Boha skrze Jeho Syna. Jak nám může dát Ježíš odpočinout? Tím, že se u něj na chvíli zastavíme ve svém životním běhu, dále tím, že jej necháme promluvit do naší osobní situace a tím, že nám daruje svůj pokoj, jak to zaslíbil. To první tedy je zastavení. To může být dvojí - osobní modlitba během dne a účast na bohoslužbě. Bohoslužba a účast na ní má být pomocí a radostí křesťana a ne jakousi povinností. Týden má 168 hodin a je minimem jednu hodinu věnovat tomu, který nám těch 168 hodin dává. Možná řekneme, že se můžeme pomodlit někde o samotě a že to stačí. Jenže bohoslužba je také naslouchání Božímu slovu, přijímání Večeře Páně a také dar společenství s bratřími a sestrami. Liška v Malém princi mluví o takovém setkání s souvislosti s vyzdobením svého srdce. To vše patří právě k bohoslužbě. Tam nejvíce můžeme odložit svá břemena a odpočinout před další cestou. (biblická hodina uprostřed týdne může být další posilou). Ježíš nám dnes dále řekl: "Vezměte na sebe mé jho. a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším." Je to zvláštní spojení, když Ježíš nejprve nám nabídl odložení naši životních břemen a pak nám dává své jho. Tedy snad další břemeno? On nám však nabízí svůj způsob žití, svou cestu, následování sebe sama. Proto dodává: Učte se ode mne neboť jsem tichý a pokorného srdce. Když přestane dominovat naše sobecké já, když se budeme učit od Ježíše tichosti a pokoře, pak nalezneme pokoj a klid a tím pravé odpočinutí svým duším. V těchto dnech si připomínáme památku Mistra Jana Husa. Svým nepřátelům se možná zdál příliš vzpurný, když trval na svém, ale z celého jeho života , z listů z Kostnice i ze způsobu jak přijal rozsudek a popravu - poznáváme, jak se stal pravým následovníkem a učedníkem Kristovým.

Přečíst z knížečky .

Dnes z bohaté zvěsti evangelia jsme mohli přijmout poznání, že Ježíš se nestyděl být mezi hříšníky. Proto můžeme k němu směle přicházet i my a zvát můžeme každého. \Kdosi řekl o sobě |Nic lidského mi není cizí a my si to různě vykládáme.. \O Ježíšovi by se dalo říci: Nikdo z lidí mu není cizí.

To druhé co si můžeme odnést je pozvání k odpočinku ve společenství Ježíše. Při bohoslužbě, při modlitbě , při četbě Písma.

To třetí pak je výzva, abychom se od Něj učili, protože tím učednictvím a následováním v tichosti a pokoře získáme ten pravý pokoj pro své duše. Amen

Kázání v neděli 28.6.20 Téma: Učedníci rozsévají pokoj Mt 10, 40-42; |Písně: 6; 94; 191 nebo 194; Přímluvy:Jiří Nerad (64); Pavel Pešek (29); Helena Hanzlíková (83);Vojtěch Bíca (76); Stanislav Skotnica (55);Marie Brožková; Debora Chytilová; Modlitba: 27/6; Oznámení: včera v Plzni, atd.

Milí přátelé, sestry a bratři, Nepokojné je srdce lidské dokud nespočine v Bohu, pravil kdysi svatý Augustin. V Jakubově listu čteme : :Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj."

Abychom mohli rozdávat či jak píše Jakub rozsévat pokoj, tak je důležité pokoj v sobě mít. A k tomu jak nejlépe získat pokoj nás právě odkazuje Augustin - totiž naše srdce by mělo spočinout v Bohu. To je ten ráj srdce, který nachází poutník v Komenského Labyrintu světa. Pán Ježíš chce být dárcem pokoje pro každého z nás lidí. lPokoj svůj vám dávám, ne jako dává svět já vám dávám. - to jsou Ježíšova slova...Když jsme dnes četli slovo z Jeremijáše proroka, bylo to slovo pravého proroka. Jeremijáš často bojoval s proroky nepravými. Ti klamně prorokovali o válkách, ale i o pokoji. Jeremijáš se s nimi utkával, ale jeho slovo o pokoji bylo pravé. I dnes je to tak podle Ježíšova slova. Jeho pokoj je pokoj od Boha a je jiný než dává svět. Tento pokoj tedy máme hledat u Ježíše. Nejen pro sebe, ale také pro lidi za kterými nás Bůh každého dne posílá. Neboť my jsme ti učedníci Ježíšovi pokud přinášíme lidem právě pokoj. Ježíš říká, že jeho učedníci mají být spravedliví. Co to znamená? Především to, že mají být pravdiví ve svých životech. Jen tak můžeme být pro lidi z dnešního světa věrohodní. Svět kolem nás je plný neklidu a nepokoje. A není lepší vizitka křesťana než když tam, kde přebývá nastává pokoj a smíření. To se nedá naučit na žádných teologických studiích ani ve věroučných disputacích. Jen když v sobě nosíme dost lásky Ježíšovy - jen tehdy můžeme pokoj rozsévat kolem sebe...jako praví učedníci našeho Mistra a Pána. V naší liturgii zpíváme v blahoslavenstvích : Blaze těm,kdo působí pokoj.... Možná nám to v prvních letech našeho vědomého křesťanství připadá náročné,radši bychom prosazovali sebe a svou vůli. Ježíš nás však učí mírnosti. (vím, že se mnou to bylo dlouhé učení). Sám o sobě říká: Jsem tichý a pokorného srdce. Teprve když se my - dnešní Ježíšovi učedníci naučíme mírnosti, tak budeme přinášet lidem kolem sebe pokoj a jedině pak máme nárok na Ježíšovo zaslíbení z dnešního evangelia. Že totiž budeme v Božích očích tak vzácní, že každý kdo nám prokáže dobrodiní a přijme nás - nepřijde o svou odměnu. Nejprve však se musíme opravdu obrátit a následovat Ježíše.. Tak že to přinese proměnu do našeho života. Takových proměn nastalo již tisíce a tisíce. Jeden nedávno obrácený křesťan se baví se svým přítelem bezvěrcem, který se ho ptá:

Tak ty ses obrátil ke Kristu? Ano. Tak to musíš o něm znát spoustu věcí. Řekni mi, ve které zemi se narodil? Nevím. Víš přesně v kolika letech zemřel? Nevím. Kolik kázání asi tak pronesl? Nevím. Znáš toho tedy dost málo na to abys o sobě mohl tvrdit, že ses obrátil ke Kristu! Máš pravdu. Stydím se za to, že o něm vím tak málo. Ale co vím, je toto: Před třemi lety jsem byl opilec. Měl jsem spoustu dluhů. Moje rodina se rozpadala. Má žena i děti se každého večera bály, až přijdu domů. Ale teď jsem přestal pít, nemáme žádné dluhy; naše rodina je šťastná; moje děti se nemohou dočkat, až budu večer doma. To všechno pro mě vykonal Kristus. A to je to, co o Kristu vím...

A tak si dnes zapamatujeme, že tím pravým dárcem pokoje je Kristus. A také, že my máme být rozsévači pokoje. To nebude fungovat, když nebudeme mírní. Jen když se promění náš život, tak budeme věrohodní pro své okolí. A budeme hodni být Kristovými učedníky. Vždyť: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni jistě dětmi božími již jsou. Tak staň se. Amen.

; Kázání v neděli 21.6. 2020 Matouš 10,24-39; Téma: Nebojte se... ; Písně: 95; Neboj se NZ - po kázání; 181; ing Josef Špak (62; Zdena Vlčková (84); Marie Dudová (69)František Meruňka (73) Zdeňka Hájková (84); Oznámení : synoda v Plzni.

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš neříkal učedníkům jen slova, která se dobře poslouchala. On je vychovával a stejně tak vychovává svým slovem postupně i nás - křesťany, kteří se rozhodli jej následovat. Možná na počátku bychom se nad některými slovy Ježíšovými zhrozili a nevěděli, jestli opravdu chceme jít za Ním...Kdo miluje otce a matku více nežli mne,není mne hoden je toho příklad. Jenže tahle věta není o tom, že si Ježíš jako nějaký guru nárokuje nad námi vládu, On si nárokuje tu naši lásku jako náš učitel, ale také Bůh a Pán. Zároveň ten, který se za nás obětoval...Naši rodiče si zaslouží naši lásku a úctu. Ale Bůh - i v osobě Ježíše Krista je jediný, kdo nám může dát život věčný i to, abychom se se svými rodiči znovu setkali...

Evangelium, které jsme si dnes připomněli je plné paradoxů. A přitom hluboce pravdivé. ...Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

Ježíš uvádí své učedníky a tedy i nás do života, který není pobyt v růžové zahradě. Naopak nás varuje, že nás nemine pronásledování či pomluvy. Když hospodáře nazvali Belzebubem, tím spíše jeho čeleď. A přeci tato slova Ježíš neříká proto, aby nás vyděsil, ale naopak upevnil ve víře a v odhodlání vytrvat..Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě...

Možná nejvíce nás v tom dnešním čtení evangelia udivilo to slovo Ježíšovo, že nepřinesl na zem pokoj, ale meč...Není to slovo, které by podporovalo válčení nebo křižácké výpravy. Jde o rozdělení, které každý křesťan logicky prožije, když se rozhoduje k následování Ježíše Krista. Náš bývalý farář Milan Matyáš nám často citoval takové úsloví: "Víra, která nic nestojí, za nic nestojí" . Ježíš, který se musel vícekrát podle evangelia už od svého půstu na poušti rozhodovat na životních křižovatkách tak věděl, že správná rozhodnutí nebývala bezbolestná . Ale byla přesto správná. A totéž učí i nás.Proto říká: Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Jeden člověk pořád naříkal nad svým životem a vůbec se mu nelíbilo, když farář mluvil v neděli o nějakém nesení kříže. Proč zrovna já mám mít pořád nějaké trampoty a nosit svůj kříž. To není spravedlivé. Až se mu jednou zdál sen. V něm šel v procesí, kde každý nesl svůj kříž. Ale muž byl pořád nespokojený a tak se zastavil u nějakého domu, půjčil si pilku a kus kříže uřízl. Hned se mu lépe šlo a byl pyšný na to, že si uměl poradit. Celé procesí směřovalo k jakési zahradě, ale co to - náhle byla v cestě průrva a pod ní propast. A tak lidé sundávali kříže z ramene kladli je do průrvy a přecházeli na druhou stranu do té krásné zahrady. Náhle si muž uvědomil, že udělal chybu a když přišel k průrvě tak viděl hned že kříž je příliš krátký na to, aby ji překlenul. Naštěstí se v tu chvíli probudil a děkoval Bohu, že to byl jen sen....A tak už pak chápal Ježíšovo slovo: Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.ale kdo ztratí svůj život pro mne, ten jej nalezne.

Ještě jedna věc mne v dnešním evangeliu oslovila. Jak Ježíš ve svém slovu, které velmi závažné a důležité, nabádající i povzbuzující používá důsledně místo slova Bůh slovo Otec. Celkem třikrát se v těch několika větách slovo Otec vyskytlo. Je to proto, abychom my Boha měli nejen za nějakého mocného Stvořitele a přísného Soudce, ale abychom k němu měli blíž tím, že jej máme za svého Otce. To nám Ježíš dává poznat a přijmout...Anglická královna Viktorie prý měla velmi ráda svého manžela Alberta, ten však nesměl podle zákona přijmout žádnou státní funkci. Oba se milovali, ale občas se i pohádali. Jednou po takové hádce to bylo královně líto a tak šla a zaklepala na dveře od komnaty svého manžela. Kdo je tam zeptal se Albert. Odpověď zněla: Anglická královna. Nastalo ticho. Královna zaklepala znovu: Kdo je to? Královna anglická. Znovu ticho. To se ještě dvakrát opakovalo. Až pak nové zaklepání: Kdo je to? Tvoje manželka Alberte... A dveře se otevřely. Bůh také tluče na dveře lidí. . Kdo je tam? Já Tvůj Bůh! Dveře se málokdy otvírají. Když však církev dokáže lidem představit Boha i jako Otce , tak jak nás to učí Ježíš, pak se dveře otvírají častěji. AMEN

Kázání v neděli 14.6.2020, Mt 9, 35-10.8; Téma: Žeň je bohatá, dělníků málo. (jsme jimi?) Přímluvy:....Alena Lašková, Kamil Soukup, Matěj Růžička, Marek Šafránek; Písně: 9 (po sloce) a 312 (po kázání); Modlitba.14/6..; oznámení:pondělí - jsem na synodě, středa - biblická; neděle-bohoslužba; jak dopadla Noc kostelů...

Milí přátelé, sestry a bratři, když jsme hovořili o svatodušních svátcích, říkali jsme si, že jsou to svátky narození církve. Vánoce - Bůh zahrnuje do své lásky celý svět. Velikonoce - Ježíš Kristus rozpřahuje paže a svou náruč nabízí všem, kteří přijali jeho zástupnou oběť za své hříchy. A letnice - to je povolání a vyslání Ježíšových učedníků. Vykročení k následování Ježíše..Svou praktickou předehru to mělo už za Ježíšova života a chození po tomto světě. Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy..Předtím to byl jen Ježíš, kdo procházel krajinou, obcházel všechna města i vesnice, učil, kázal a uzdravoval... Když však viděl zástupy - bylo mu jich líto - tak jsme to v evangeliu četli...A proto vysílá svých dvanáct a zároveň všechny učedníky, kteří jimi stanou za sto ,tisíc , dva tisíce let. - tedy i nás.: Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte - zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Co můžeme tedy z dnešního evangelia .přijmout pro tuto dobu a pro naše následování Krista - abychom byli vpravdě Jeho učedníky?

Nejprve to, že Žeň je bohatá, dělníků málo - Když vidíme svět kolem nás.tak i dnes vidíme ovce bez pastýřů. Někdy se zdá, že svět bez dobrých pastýřů se dočista zbláznil. Teď to vidíme v USA i jinde. Je popírána činnost policie, boří se sochy, které vydržely desítky i stovky let. Například socha Kryštofa Kolumba...A mnozí představitelé státu mlčí nebo to schvalují. Je snaha zpochybnit dobrý řád světa - například instituci manželství - muže a ženy.. Co s tím? Jediná možnost je obrátit se a obrátit svět znovu k pravému Pastýři - Ježíši Kristu. Znovu vést lidi k Bohu Otci, |Synu i Duchu svatému. jsme si mysleli, že svět nyní v čase koronaviru se k Bohu obrátí více, ale zatím tomu tak není. Proto platí pro křesťany Ježíšova výzva: Žeň je bohatá, ale dělníků málo. My máme být těmi dělníky. Těmi, kdo lidem kolem nás - v našich rodinách, sousedství či zaměstnání ukazují na toho pravého Pastýře - Ježíše Krista, který přinesl lidem odpuštění a spásu..A také jistotu pro jejich životy. Jistotu, že Boží zákony jsou provždy platné a nic je nemůže zpochybnit. Tohle je důležité si uvědomit -my jsme povoláni být těmi dělníky. Každý z nás. (Dobrý příklad - kněze, který slyšel modlitbu dítěte) Pak je tu ještě ta Ježíšova výzva - Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. To je myslím dobrá výzva mířící k vedením křesťanských církví. To co lidem my křesťané máme přinášet je milost Boží v Ježíši Kristu. A ta je zadarmo, i když byla draze zaplacena Ježíšovou krví a je to tedy milost velmi vzácná... Je velkou chybou, když v historii, ale ono to někde i přetrvává, církev se stala ústavem spásy a svou činnost velmi zpoplatnila. (odpustky) Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Ten citát toto Ježíšovo slovo by možná mělo být nad vchody do ústředí všech křesťanských církví. Žádat od lidí jen peníze na nutný provoz a nevršit bohatství ve hmotných statcích..František Saleský pravil, že bohatství bývá pro duši trním a) když jej nabýváme, protože pro shon za bohatstvím zapomínáme na duši b) když ho chceme uchovat, protože nám působí starosti a ty nám brání v duchovním životě c)když jej užíváme, protože bývá příležitostí ke hříchu d) když ho ztrácíme, protože pozbýváme duševního klidu a mnohdy propadáme zoufalství..)

To nejdůležitější poselství dnešního evangelia je, abychom uprostřed zmatků dnešní doby a světa kolem nás ukazovali lidem cestu k pravému Pastýři. To je náš úkol - vždyť žeň je bohatá a dělníků málo. My jsme ti dělníci. Kéž nás posílí Bůh Otec, Syn a Duch svatý, abychom byli užiteční. AMEN

Kázání v neděli Nejsvětější Trojice 7.6.2020; Téma: Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi; 122; 119-NZ; 127- NZ; 335; Přímluvy: ............................................;Modlitba:9/6; Oznámení: Biblická, Noc kostelů, ČZ

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Pavel na závěr svého druhého listu do Korintu, píše pozdravení, které jsme četli ve vstupním čtení a které jsme dnes slyšeli i na úvod Farského liturgie: Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi vámi.Je to nejen krásný úvodní pozdrav, ale zároveň přihlášení se trojičnímu vyznání víry. Víme, že i v počátcích naší církve se tato víra v Nejsvětější Trojici musela probojovávat - byly tu i tendence unitářské, ale téměř od počátku tu byla i Farského liturgie i s tímto úvodním pozdravem a to nás ukotvilo v proudu tradičního křesťanství nehledě na pozdější teologické propracování přes Trtíka po Kučeru. A tak buďme za tuto naši liturgii vděčni, protože je dílem vpravdě prorockým. Jakoby její tvůrce byl přímo Duchem svatým nejen inspirován, ale i veden.

Víme už, že když máme víru v nejsvětější Trojici obhájit, tak to není jednoduché. A ani se to od nás nečeká. To pokorně přiznávají i teologové. A vyznal to i jeden z těch největších křesťanských myslitelů svatý Augustin, který podle známého příběhu si tím lámal hlavu tak dlouho až měl sen. A v tom snu viděl malého chlapce jak na mořském břehu nabírá do mušle vodu a vylévá ji na písek. A když se jej zeptal proč dělá takovou nesmyslnou věc, tak dostal odpověď, že je to stejné jako když on se snaží porozumět tajemství Svaté Trojice. Proto se spokojme s tím, že v Bibli a v Novém zákoně zvláště je vztah mezi osobami Nejsvětější Trojice popsán a víme, že je to vztah blízký a vzájemně na sebe navazující a odkazující se. Například když Ježíš slibuje, že až On odejde k Otci, pošle Přímluvce - Ducha svatého, aby jeho učedníci nebyli opuštěni. Na jiném místě Ježíš říká, že Jeho a Otce mohou lidé urážet, ale Ducha svatého ne. Z Písma tak poznáváme, že mezi osobami Nejsvětější Trojice je vztah lásky.

Krásným podobenstvím přispěl k vyjádření tajemství Svaté Trojice irský svatý Patrik. Žil téměř ve stejné době jako Augustin a to podobenství, protože tajemství se dají poznat jen skrze podobenství - je obyčejný luční trojlístek. Jako symbol Boha ve třech osobách. Patrik si byl vědom, že dál už naše poznání nedosáhne. Zvláštní je, že lidé často hledávají na loukách naopak čtyřlístky, které mají přinést štěstí... Je jich málo a my lidé často toužíme po něčem vyjímečném a jiném a je to u nás pak vzácné. Také jsem občas čtyřlístky hledal. Jednou se stala zvláštní věc - měli jsme s Nazaretem pronajatý obchůdek v T. Svinech a to i s malý dvorkem. A na tom dvorku špatně dlážděném rostl jetel, ale byl zvláštní - byly to vesměs čtyřlístky. Nejprve mi to připadlo zábavné a myslel jsem, že si jich natrhám do zásoby, ale pak mě to nějak opustilo. A dokonce jsem už od té doby vlastně čtyřlístky na loukách nehledal. Proto i dnes jsem pro vás připravil naopak trojlístky.. Jsou v každém zpěvníku. (Zkuste je najít)

Ještě se vrátím k tomu, co jsme si už řekli, že mezi osobami Nejsvětější Trojice je vztah lásky. To bychom neměli však jen poznat a uvědomit si, ale také se snažit napodobit v našich vztazích. Zvláště my křesťané. Vždyť kde dva nebo tři se sejdou v Ježíšově jménu, tam je také On. Zpívali jsme, že Ježíš nás spojil láskou a když jsme s ním, tak můžeme být jedno. I to je malé tajemství, ale také dar od Boha. Od Boha ve třech osobách. Neboť tak jsme byli i pokřtěni. Jak to Ježíš ustanovil. Na třikrát: Ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého. AMEN

Kázání - svatodušní bohoslužba 31.5.v HD a v JH (Padesátý den po Božím Hodu velikonočním) Jan 20, 19-23; Téma: Přijměte Ducha svatého; Přímluvy: Růžena Čermínová (95); Marie Klimešová (90); Karla Kubaštová (44); Modlitba:11/6; Písně:268; 106 NZ; Oznámení: České zápasy, Noc kostelů; ve středu biblická od 17.00 hodin na zahradě;v neděli bohoslužba od 10.00 hodin.

Milí přátelé, ohledně darů a znamení Ducha svatého panuje v křesťanských církvích občas neporozumění. Dnes jsme si četli ve Skutcích o letnicích o seslání Ducha svatého a mluvení jazyky a víme, že existují mnohé církve tzv. letniční a mluvení jazyky je u nich velmi ceněné, četli jsme v Pavlově listu Korintským o rozličných obdarováních - charismatech Ducha svatého a víme, že existují charismatická hnutí, uskupení i církve a ta si velmi zakládají na obdarováních - darech Ducha svatého jako je uzdravování, rozlišování duchů, mluvení ve vytržení, ale také dar moudrosti či dar poznání....Ale také jsme slyšeli dnes evangelium, kde v Janovi vzkříšený Ježíš učedníkům dává jako dar blízkost a moc Ducha svatého. Ne jen tak pro nic za nic, ale aby mohli sloužit. Jako ti, které Ježíš posílá do světa se zvěstí evangelia. Tady je důležité si uvědomit, co to ta zvěst evangelia je. Radostná zpráva o |Boží lásce k lidem v Ježíši Kristu - Dala by se vyjádřit i těmi známými slovy evangelia: Jan 13,6 Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jediného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný... Evangelium - radostná zpráva - co máme my přinášet lidem kolem nás - ujištění o Boží lásce - tedy pokoj do lidských srdcí... Ostatně v tak krátkém úryvku evangelia, který jsme dnes četli je dokonce dvakrát |Ježíšova výzva Pokoj vám. Ta výzva platí i nám jeho učedníkům po dvou tisíci letech... A tak jestliže bychom měli prosit o obdarování Duchem svatým, tak právě abychom takto mohli sloužit jako Ježíšovi učedníci. Není zapotřebí se upínat jen k některým darům Ducha svatého, ale spíše prosit o zmocnění, abychom mohli nést do světa evangelium. To co nejvíc svět potřebuje je pokoj a láska. Apoštol Pavel nám také řekl, že jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. A tak ať už jsme v církvi husitské, katolické či tzv. letniční nemůže být v tomto žádný rozdíl...(ač si někteří křesťané myslí, že jsou o něco víc křesťany.) Záleží jen na naší ochotě nechat se Ježíšem vyslat a Jemu odevzdat.

Jsou dva časté symboly, kterými je Duch svatý znázorňován. Jednak plameny. .O tom jsme četli dnes ve Skutcích apoštolských. Ohnivé jazyky se rozdělily a na každém z učedníků spočinul jeden a oni mluvili různými jazyky. Které sice neznali oni sami, ale rozuměli jim lidé z různých národů, kteří tam byli shromážděni..Mělo to tedy dva významy - bylo to znamení, že evangelium je pro všechny a také to bylo smysluplné - srozumitelné a na svědectví. Dalším častým symbolickým znázorněním Ducha svatého je holubice. Holubice se objevuje jako Duch svatý při Ježíšově křtu v Jordánu. Ne nadarmo se stala holubice také symbolem míru a pokoje. Naše zkušenost jako rodiny z poslední doby pro Jardově úmrtí - setkání mnohých z nás s holuby - i tam, kde se to předtím nikdy nestalo...Jako by nás Pán Bůh chtěl v Duchu svatém utěšit a povzbudit k důvěře, že si On vzal Jardu k sobě. Ještě by asi bylo třeba k dnešnímu Božímu hodu svatodušnímu dodat, že slavíme narozeniny církve. Mám takové podobenství - nepřesné jak podobenství bývají. Vánoce - Bůh v malém dítěti objímá celý svět a znovu a znovu nechává Ježíše se do něj narodit. Velikonoce - Ježíš z kříže objímá všechny, kteří v něj uvěří. A o letnicích zve Duch svatý všechny, kteří v Ježíše uvěří na cestu ve společenství bratří a sester. Ne nadarmo je tento svátek nejméně oblíbený. Neboť nestačí jen se dojmout, či jen přitakat, ale také vydat se na cestu. Ale ne sami . S bratřími a sestrami. Ty si nevybíráme jako přátele. Ty musíme přijmout a společně každý hledat své obdarování tedy charisma, kterým můžeme přispět ke společnému dílu. AMEN

(Možná jsme v rozpacích nad Ježíšovou větou: "Komu hříchy, tomu jsou odpuštěny a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Sám Ježíš o sobě řekl, že nepřišel na svět, aby jej soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Milost má tedy u Ježíše přednost před soudem. .A tak to má být i u Ježíšových učedníků. Ježíš řekl : Nesuďte,abyste nebyli souzeni a to by mělo vzít vítr z plachet všem rádoby soudcům..Možná bychom to měli spíše než nějaké rozhodovací pravomoce měli přijmout jako příležitost k odpouštění.)

Bohoslužba - šestá neděle po Velikonocích. 25.5. 2020 Jan 17, 1-11; Téma:Otče nechť jsou jedno jako my... Písně : 33, 47 NZ, 118 NZ , 119 NZ , 194; Modlitba: 24/5 Přímluvy: Oznámení..Večer písní a modliteb - úterý 26/5...

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní evangelium je z Ježíšovy modlitby za učedníky. Ježíš za ně prosí.. Je to modlitba dlouhá a plná lásky. V druhé části této modlitby, kterou jsme dnes nečetli je Ježíšův výrok, že ta modlitba se nevztahuje jen na apoštoly a tehdejší učedníky - ale i na nás - jeho učedníky po dvou tisíci letech. (verš dvacátý - "neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří." Takže je očividné, že bychom neměli mluvit jen o nějaké dávné historii týkající se oněch jedenácti učedníků (brzy také dvanácti) Tak jako vždy Ježíšovo slovo je stále živé a zde je to podpořeno i tímto Jeho výrokem. Můžeme si tedy být vědomi, že Ježíš stejně jako miloval své konkrétní učedníky . , má v lásce i všechny ty, kteří skrze jejich slovo uvěří - za sto, pětset nebo dvatisíce let...Ježíš nás miluje a přimlouvá se za nás...Aby nás Bůh zachoval ve svém jménu - tedy aby nás ochraňoval pro Boží království...

Další prosba Ježíšovy modlitby za učedníky je za to,abychom byli jedno tak jako osoby Svaté Trojice mezi sebou...

Církev v historii moc jednotná nebyla..Stalo se to, když i do ní přišel hřích. S tou nejednotou i boji uvnitř přišlo i pohoršení - pro svět pak nejsme už tak věrohodní. Rozkol nastal už rozdělením na katolickou a pravoslavnou církev v jedenáctém století. Pokračoval pak když přišla reformace - česká a pak světová.. A doteď se neshodneme, kdo to vlastně zavinil - reformátoři, kteří podle katolické církve přinesli rozkol anebo katolická církev, která sešla ze správné cesty a odchýlila se od učení Kristova. Pravdou je , že když Ježíš mluví o sobě jako kamenu úhelném, tak mluví i o tom, že když jím stavitelé pohrdnou tak se jim stane kamenem úrazu. A tak to rozdělení musí zákonitě nastat když církev nestaví na Kristu...Osobně jsem přesvědčen, že formální církev může a nemusí být církví Kristovou. I když v ní Církev Kristova - tedy nevěsta Kristova obsažena být může. Věřím, že Církev Kristova je opravdu čistá, bez poskvrny a vrásky a tvoří ji všichni upřímní křesťané ať už jsou v jakékoli církvi. To jsou ti opravdoví učedníci Ježíšovi, kteří mají žít v jednotě. O tuto jednotu máme tedy usilovat především v našich malých církevních společenstvích, ve sboru , v rodině i tam, kde se v lásce potkáváme s ostatními křesťany z jiných církevních společenství. Je pěkné, že tu důležitost jednoty chápala Jednota bratrská - proto se tak i pojmenovala.- už ta původní - česká.. Obnovená Jednota bratrská tedy ta ochranovská má v začátku svých stanov z 12.5. 1727 takovéto ustanovení: "Herrnhut (Ochranov) a jeho původní obyvatelé musí zůstávat ve stálém svazku lásky se všemi dětmi Božími, at jsou jakéhokoliv náboženského přesvědčení, nesmějí nikoho odsuzovat, nesmějí s nikým vstupovat do sporů a chovat se nepěkně vůči druhým, nýbrž se mají snažit sami zachovávat čisté učení, prostotu a milost...."Myslím, že je to vysoko nastavená laťka i pro nás - křesťany po téměř třista letech.

Na závěr pak přečtu slova Jana Amose Komenského z jeho Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské - tedy té první české, která po Bílé Hoře byla zakázána a vyhnána z českých zemí. Komenský napsal také odkaz všem jednotám křesťanským - tedy křesťanským církvím...:

Všem Jednotám křesťanským vespolek pak odkazuji, aby se roztoužili po jednomyslnosti, smíření a spojení ve víře a lásce k jednotě ducha. Kéž by ten duch, jejž mně hne zpočátku udělil Otec duchů, mohl přijít na vás všecky, abyste tak srdečně toužili,jako jsem toužila já, po opravdovém sjednocení v křesťanství se všemi, kdo vzývají jméno Kristovo v pravdě!

Dále pak Komenský píše: ... i když z mnohých údů, přece jen spojené službou kloubů ke svému vzrůstu a vzdělání v lásce (Efezským), aby jednou alespoň křesťanské církvi a současně andělům přišel čas zpívat: "Hle, jak je dobré a utěšené, když bratři přebývají v jednomyslnosti." AMEN

Bohoslužba - pátá neděle po Velikonocích. 17.5. 2020; Jan 14,15-24; Sk 17, 22-31 Motto: Milovat Ježíše; Písně: 66; 201; 194; Oznámení: v úterý od 18.00 Večer písní a modliteb v HD. (možno se zúčastnit anebo se poté podívat na facebooku Husův dům) Milí přátelé, toho kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat - říká Pán Ježíš. Tato věta jednak ukazuje na blízký vztah osob Svaté Trojice Boží. Kdo miluje Ježíše, toho bude Bůh Otec také milovat... Pak se nám ukazuje, že Ježíš chce,abychom k Němu měli blízký vztah lásky. Stojí o to. Nejde mu však jen o nějaké city.. Protože v dalším pokračování dnešního evangelia jsme slyšeli: Milujete-li mne, budete zachovávat moje přikázání. Myslím, že s naším vztahem k Ježíši je to jako s naším vztahem k rodičům.- když je ten vztah dobrý. Neboť v takovém vztahu jsou děti poslušné ne z nějaké povinnosti a už vůbec ne ze strachu, ale proto, že mají své rodiče rády. Víme sami, že to není v rodinách samozřejmé , že se ten čas vyvíjí a někdy se stane, že až když otec nebo matka odejdou na věčnost, tak si začneme vážit jejich rad a třeba se i podle nich řídit. Docela rádi bychom jim to řekli, ale můžeme to udělat už jen v našich modlitbách...Asi to známe všichni ... (vyprávění o Pavlovi a jeho synovi) Myslím, že když člověk uvěří v Ježíše Krista a stane se křesťanem , tak se ten vztah k rodičům může proměnit dříve než je to běžné...Už ono přikázání z Desatera : Cti otce svého a matku svou... člověku pomůže začít měnit své postoje a co teprve celé evangelium...Takže není lepší investice do stáří než když vedeme své děti a vnoučata k Bohu a k upřímné křesťanské víře. Když Ježíš chce abychom zachovávali jeho přikázání - tak vlastně nechce nic tak těžkého. Totiž ta přikázání jsou skryta ve dvojpřikázání lásky: Miluj Boha z celého srdce a z celé mysli své a miluj bližního svého jako sebe samého....Jsou pravda chvíle, kdy s tím máme problém, ale většinou nám plnění tohoto přikázání do života přináší pokoj a radost.

Ještě bych se chtěl vrátit ke skutkům apoštolským, kde jsme četli jak apoštol Pavel promlouval k Atheňanům. A je k nim velmi vstřícný. Dává jim najevo, že každý kdo chce vyjádřit úctu k Božímu stvoření a chce svou věčnost nějak adresovat, tak nemusí být vděčný a sloužit neznámému Bohu, ale může poznat opravdového Boha a to nejlépe skrze osobu Ježíše Krista..Apoštol nabízí Atheňanům cestu, která není v rozporu s jejich touhou poznat pravdu..A také poznat opravdového Boha. Ježíš se nám podle svých slov také chce dát poznat. Má k tomu však svou zvláštní cestu. Toho kdo mě miluje, bude milovat můj Otec, i já ho budu milovat a dám se mu poznat. Zvláštní je to pořadí. Normálně bychom řekli, že nejprve musíme někoho poznat a pak teprv jej můžeme milovat. Ježíš nabízí trochu jinou cestu. On chce abychom si Jej zamilovali a to ještě láskou která dbá na jeho přikázání .. a pak teprve nabízí, že On sse nám dá poznat....Mám takovou podobnou zkušenost s knihama o nějakých slavných osobnostech, které rád čtu. Např. o zpěvácích, spisovatelích,hercích či jiných významných lidech. Nejlepší takové biografie jsem shledával u spisovatelů, kteří osobnost o které píší, mají prostě rádi. Ne nějak nekriticky rádi, ale přeci jen rádi. Když někdo píše o někom, ke komu nemá žádný blízký vztah, tak to většinou moc dobře nedopadne. To neznamená, že budou zamlčovat chyby té osobnosti, ale dokáží si při vší kritičnosti udržet obdiv a nadšení pro takového člověka...

Takže dnes jsme se dozvěděli, že Ježíš stojí o naši lásku. Ta láska k Němu a k Bohu však nemá být jen o citech. Je to láska obětavá, která se snaží v každé situaci ptát : jak nám Ježíš t

radí, co by udělal on na našem místě. Máme se ptát na Jeho přikázání lépe řečeno dvojpřikázání lásky. Tím prokážeme největší lásku k Pánu Ježíši. Nebudeme čekat, až vše o Ježíši dopodrobna poznáme, ale začneme milovat a poznání přijde určitě samo. Tak staň se. Amen

Bohoslužba - čtvrtá nedělpo Velikonocích - Den matek - 10.5. 2020 Jan 14, 1-14; Písně: , ; 110; 160; 185; Modlitba.................. Vzpomínka na oběti druhé světové války; Oznámení: středa od 14.00 do 18.00 brigáda s opékáním buřtů...neděle bohoslužba 10.00

, Kamen, který stavitelé zavrhli se stal kamenem úhelným....ale také kamenem úrazu a skálou pádu... Sestry a bratři, jak zapadá toto slovo Petrovy epištoly i do naší doby. Ano, také stavitelé dnešního globalizovaného světa stále nepočítají s Ježíšem jako kamenem důležitým pro stavbu světa natož kamenem úhelným, ke kterému se vše v té stavbě váže. A tak stále stavějí a stavějí a je to jakoby stavěli babylonskou věž...(On nakonec jeden z paláců vedení EU tak vypadá - jako babylonská věž na obrázcích...) Proto tu stavbu nikdy nemohou dokončit...I když plánují a plánují a staví a staví... To samé ale platí ,sestry a bratři, i pro naše osobní životy.... Každý z nás by měl vše ve svém životě vázat na úhelný kámen - na Ježíše Krista. Můžeme to zkoušet bez něj,ale stejně se mu jednou nevyhneme a stane se nám kamenem úrazu a skálou pádu...Jako bychom jen nepoužili a odhodili a pak o něj zakopli nebo se o něj jak se říká přerazili..... V dnešní době koronavirové nákazy, která tolika lidem přinesla utrpení se také může ukázat na čem stavíme stavbu svých životů, ale i na čem staví ti, kteří nám, vládnou. ...O co jim ve skutečnosti jde. O lidské životy anebo o byznys???? Nevěřím, že koronavirus je Boží trest , ale věřím, že to může být Boží dopuštění. Málo usilujeme o Boží blízkost,. málo stojíme o jeho ochranou dlaň nad námi. Vymkneme se z Jeho blízkosti a pak mu vyčítáme, že nás lépe nechránil.... Alespoň my berme tuto zkoušku jako příležitost přiblížit se v zástupném pokání Bohu.

Dnešní evangelium má vícero úžasných důrazů... Důraz na příbytky v Božím království, které nám Ježíš připraví.. .a proto se nemusíme chvět úzkostí.O tom , že můžeme a máme prosit v Ježíšově jménu a On vyslyší naše prosby - a my se jen můžeme zamýšlet, co to znamená prosit v Ježíšově jménu... Víme to? Tím nejznámějším slova dnešního evangelia je však to Ježíšovo prohlášení: Já jsem cesta, pravda i život. Ne nadarmo je citováno a bývá i napsáno v kostelích a sborech.. Jako například v tom rudolfovském bylo po celá léta a bohužel se tam nyní po stavebních úpravách nevrátilo... Co to vlastně znamená? Život - to víme - a připomínali jsme si to o velikonočních svátcích. Ježíš nám svou obětí na kříži vybojoval život věčný. Ježíš je také pravda - ano když Mistr Jan Hus hovořil o pravdě za kterou stojí za to položit i život - tak myslel obojí pravdu. Tu, kterou můžeme rozumem a srdcem rozpoznat v našem životě a v tomto světě. A také tu, kterou je přímo Ježíš \Kristus. Za tu stojí za to bojovat v našich životech. Když ale Ježíš říká, že je také cesta - co tím vlastně myslí? Před týdnem nám bratr biskup vysvětlil ve svém kázání Ježíšova slova - že on je dveře pro ovce. Vysvětlil to zkušeností z návštěvy Izraele, kde ovčinec byl ze všech stran chráněn a v úzkém průchodu spával v noci pastýř, aby ovce chránil.. A tak Ježíš ,když je pravý pastýř tak je také dveřmi. Když je cestou tak je to možná připodobnit k vyšlapání stezky například ve hlubokém sněhu - Ježíš jde před námi a vyšlapává nám cestu. Když jdeme v jeho stopách, jde se nám jednak snáze a jednak jsme na dobré cestě pro svůj život. Nebloudíme. A Ježíš dodává: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne... Jestliže tedy chceme se znovu přiblížit Bohu - tak bude nejlépe když půjdeme v Ježíšových stopách. Jeho cestou pokory, tichosti a obětavé lásky. Tou cestou tedy jděme. A učme to i své blízké a lidi, které každý den potkáváme. Svět se vzdálil od Boha a je to jako když v lehkém mrholení odmítneme schovat se pod deštníkem. A když přijde prudký déšť tak se zlobíme, že Bůh za námi s deštníkem nepospíchá. Zatímco my bychom měli pospíchat za Ním.. AMEN

Bohoslužba - třetí neděle po Velikonocích - neděle dobrého pastýře 3.5.2020

Sestry a bratři, dnešní neděli nazýváme nedělí dobrého pastýře. I dnešní texty nás k tomuto vyznání nabádají. Apoštol Petr ve své epištole píše o Ježíši Kristu:"Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste bludili jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.." Tady se na chvíli zastavím u toho obrácení. Když se vás občas někdo zeptá jestli jste obrácený křesťam tak vás to může vyděsit. Mě se to začátkem devadesátých let párkrát stalo. Nevěděl jsem co s tím, jak mám odpovědět a jestli jsem vůbec tedy obrácený křesťan, když se mě na to někdo takto zvláštně ptá..Obrácení jsem vnímal tak trochu jako obracení sena a nebylo mi to příjemné. Až pak jsem z jednoho kázání pochopil, že je to jinak. Někam jdu po svých životních cestách, žiju si podle sebe a pak mi někde představí Ježíše a já náhle jdu za Ním. Obrátil jsem směr své cesty - své životní pouti. No a takto nám to předestírá i apoštol Petr. Bloudili jsme jako ovce a když jsme poznali pastýře a strážce svých duší, tak jsme se k Němu obrátili a následujeme Jej.

Pán Ježíš o sobě říká , že je on pravým pastýřem ovcí..V dějinách církve bylo mnoho nepravých pastýřů. Dokonce zlodějů a lupičů. To jsou všichni ti, kterým funkce v církvi přinesla moc a bohatství. Dokonce jeden z papežů - tedy ten, který původně byl také na sněmu v Kostnici, byl opravdu dříve námořním lupičem - Jan XXIII- toto jméno mu však bylo odebráno a musel po pár stoletích přijít jiný papež, který si toto jméno znovu vzal, aby napravil jeho pověst.

Pravý pastýř se obětuje za své ovce. A to Pán Ježíš udělal. A také ještě dodává: Já jsem dveře. Co to známená? Možná i to, že tudy vchází a vychází jeho ovce. My věřící můžeme žít jen skrze Krista. A je to vlastně i memento pro novodobé pastýře - všelijaké kazatele, faráře, biskupy, pastory...Jen skrze Krista mohou přijít za ovečkami - tedy za těmi, kterým mají sloužit v tomto svém povolání. Jinak jsou zloději a lupiči, protože přelézají ohradu. Nejdou přes Krista, káží jen sami sebe a ne Krista ukřižovaného a vzkříšeného - tedy jsou zloději a lupiči ať už jsou kdovíjak výkonní a výmluvní ... Ježíš však volá své ovce a ony slyší jeho hlas A dokonce jsme četli, že On volá své ovce jménem. Každého z nás křesťanů volá náš Pán jménem. Tohle je zvěst, kterou máme zvěstovat my faráři a kazatelé... A také, že ten, kdo vejde skrze Krista bude zachráněn. Bude vcházet a vycházet a nalezne pastvu. Tedy život věčný. Jak praví Ježíš: Já jsem přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti. AMEN

Bohoslužba v Husově domě - 1. neděle po Velikonocích tj. 19.4.

Skutky 2,22-32; 1. Petrův 1, 3-9; Jan 20, 19-31; Píseň 260; Modlitba 17/2;

Ivo a Hanko, máme první neděli po velikonocích. Po svátcích, které jsme možná poprvé v našem životě křesťanů slavili spíše doma než ve sboru.Vymykala se z toho jen Křížová cesta a pak sobotní vigilie. Byly to zároveň velikonoce modlitební - modlili jsme se za Jardu a modlitbami jsme byli spojeni s mnoha přáteli. V pondělí Velikonoční si Bůh Jardu vzal a tak nás, kteří jsme Jardu znali, čekaly dny zármutku. Ale i naděje, kterou máme právě díky Velikonocím.

Podobné to měli Ježíšovi učedníci. Jejich zármutek byl veliký a jen díky zjevování Pána Ježíše vlastně každý osmý den - byl tento hluboký smutek jejich duší a srdcí přemožen novou nadějí a vírou. I oni potřebovali čas a myslím, že každý opravdu truchlící člověk potřebuje svůj čas, aby se svým smutkem vyrovnal. Naše dnešní texty mají kromě Pána Ježíše dvě ústřední postavy. Apoštola Petra a apoštola Tomáše. Vstupní čtení ze skutků zastihuje už Petra znovu naplněného vírou a odhodláním. Jen tak mohl svědčit o vzkříšeném Kristu a přesvědčit ten den tři tisíce lidí, aby se dali pokřtít a přidali se k apoštolům. Jeho svědectvím jsou naplněny i jeho dva listy a my jsem slyšeli jak v tom prvém svědčí o spasení, které přišlo skrze oběť Pána Ježíše Krista - Beránka Božího. A tak ten chybující a zapírající Petr se stal silným a pevným jako skála, jak to má obsaženo ve svém jménu. Druhou postavou je Tomáš. Někdy se říká nevěřící Tomáš a přešlo to trochu nespravedlivě i do lidového rčení. Jak to s ním ale vlastně bylo? A jak je to s námi? Tomáš chyběl když Ježíš poprvé přišel za svými učedníky po svém vzkříšení. Neměl tu zkušenost jako oni a zkrátka a dobře nedal na jejich svědectví. Patřil k lidem, kteří se chtějí o všem přesvědčit. Na tom ostatně není nic tak špatného. Nakonec když znovu uplynulo osm dní Pán Ježíš přišel znovu a po svém pozdravu Pokoj vám se hned obrátil na Tomáše. Záleželo mu na tom, aby Tomáš dostal svou šanci. A dokonce přijal jeho podmínku, aby směl položit prst na jeho rány po hřebech a vložit ruku do rány na jeho boku. Stalo se a Tomáš vyznává: Můj Pán a můj Bůh. Následuje Ježíšovo blahoslavenství, které je vlastně určeno i nám třem. (všem). Jsme blahoslavení, protože jsme neviděli a přeci uvěřili. Dva tisíce let se tak děje a my věříme na základě svědectví Písma a bratří a sester, kteří uvěřili před námi. A jen málokdo má takový zážitek jako třeba apoštol Pavel, že se mu Pán přímo zjeví. ... Takže jsme blahoslavení, ale zároveň občas se trochu podobáme apoštolu Tomášovi. A ztrácíme víru a musíme si říct: Věřím, pomoz nedověře mé... Možná, že ten příběh o Tomášovi je tu hlavně pro ty z nás, kteří se mu občas podobají. Určitě ne proto, abychom se nad něj vyvyšovali. A tak Tomáš vlastně pochyboval i za nás. A nemělo by se o něm mluvit jako o nevěřícím Tomášovi - to by se těžko stal apoštolem Indie - jak se traduje. My všichni stejně jako učedníci musíme stále znovu v sobě obnovovat a budovat svou víru. Vždyť se schovávali nejprve ve strachu za zavřenými dveřmi a až za několik týdnů vystoupí na veřejnost nebojácně a mocní ve svém svědectví o Kristu, jak jsme to dnes slyšeli ve čtení ze Skutků. Na závěr bych se ještě vrátil doprostřed děje dnešního příběhu. Ježíš, když se zjevil učedníkům, tak vždy pozdravil pozdravem: POKOJ VÁM. Možná bychom to mohli zkusit říkat místo obligátního Dobrý den také. Ne že by přání dobrého dne bylo špatné - také je to hezké...Ale pozdrav Pokoj tobě alespoň vůči blízkým lidem a přátelům je krásným začátkem rozhovoru. Anebo alespoň zakončením. Pokoj vám. AMEN

Bohoslužba Boží Hod velikonoční v Husově domě

Skutky apoštolské= 10, 34-43; Koloským 3,1-4; Jan 20, 1-18;

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Petr , když říká, že Bůh nikomu nestraní, tak myslí hlavně na to, že světlo evangelia budiž přáno i pohanům, tak on rozpoznal Boží vůli. Předcházelo tomu uvěření Saula - Pavla - budoucího apoštola pohanů a sen Petrův, který jej zbavoval předsudků vůči tzv. nečistému jídlu - jako podobenství, že nemá bránit přinést evangelium pohanům.. Vše se tím proměnilo a díky těmto změnám se vlastně mohlo evangelium začít šířit do celého světa.

Tu větu, že Bůh nikomu nestraní si můžeme připomenout i v dnešním evangeliu o Ježíšově vzkříšení. V Ježíšově době i v dobách dalších se vše důležité odehrávalo tzv. v mužském světě. Tady je to jinak - Marie Magdalská sice šla za apoštoly a dva z nich se pak běželi podívat cože se to stalo s Ježíšovým tělem. Ale tím to pro ně prozatím skončilo. Sice viděli prázdný hrob a lněná plátna , a mohli si letos domyslet, ale tím to pro ně skončilo. Máří Magdalena se však stala prvním člověkem, kterému se dal vzkříšený Ježíš poznat. Ačkoli žena, což bylo v tehdejší době překročením určitého řádu... Ale tak jako Bůh, tak ani Ježíš nikomu nestranní. Tedy ani mužům ani ženám, což bychom měli respektovat i v naší době, kdy jsou lidé zmatení díky počínání různých podivných aktivistických skupin. Marie v našem příběhu tedy má určité privilegium, ale ani ne proto, že je žena, ale spíše proto, že Ježíše milovala. Je o tom krásná píseň z prostředí naší církve Máří Magdalena. "Máří, Máří,Magdalena, že břímě nejtěžší z ní sňal, stala se Máří Magdalena, tím kdo Ho nejvíc miloval." I zde se jako v příběhu o vzkříšení Lazara Pán Ježíš setkává s plačící Marií a těší ji. Tentokrát už ne vzkříšením jejího bratra, ale svým zmrtvýchvstáním. Jí to dává zvěstovat svým učedníkům. Jí, která Jej poznala ne podle podoby, ale spíše podle láskyplného vyslovení svého jména Marie.. A tak to bude i nadále jako celých dva tisíce let. Uvěří vždy ten, který v Ježíšově slovech a činech rozpozná plnost lásky. AMEN

Kázání pro vigilii Hodu Božího velikonočního

Když uplynula sobota a začínal první den týdne přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.. Tady si musíme ujasnit, že v Izraeli začíná nový den západem slunce, takže se jedná pořád o sobotní večer. V našem evangeliu z Matouše nepotkává vzkříšeného Ježíše jen samotná Marie z Magdaly jako v Janově evangeliu, ale také ještě jedna Marie... V každém případě jsou to ženy, které nechtěl Pán Ježíš nechat v nejistotě, protože sice oni přijaly zprávu od anděla a běžely ji vyřídit učedníkům, ale běžely tak učinit jak jsme četli se strachem a s velikou radostí. A mám takový dojem, že toho strachu je Pán Ježíš chtěl zbavit. Zřejmě se mu to povedlo. Četli jsme: Ježíš je potkal a řekl: Buďte pozdraveny. a dál: Ženy přistoupily , objímaly jeho nohy a klaněly se mu." Tam už byla jen radost, strach zmizel. Však jim také Ježíš řekl: Nebojte se! To je slovo, které z Jeho úst slýcháme v evangeliu často. Není to žádná laciná útěcha. Je to slovo Pána nebe i země. A tak si to opakujme stále. Pán Ježíš nám do všech našich strachů a úzkostí říká i dnes: Nebojte se. On to může říci, protože zvítězil nad temnotou a nad smrtí. AMEN

Zamyšlení pro Zelený čtvrtek 2020

V tento den jsme vždy mívali tzv. biblickou večeři v rudolfovském Sboru smíření. Dnes tuto slavnost mít nebudeme. Možná si v malých společenstvích či o samotě svých domovů více připomeneme důležitost ustanovení Večeře Páně. Ježíš nám touto Večeří daroval mnohé. Snad nyní v čase koronaviru nám dojde jak nám VP chybí, když ji nemůžeme prožívat ve svých společenstvích. Snad nám poradí církev jak to nahradit pokud se opatření proti nákaze budou prodlužovat ještě nějakou dobu.Věřím, že v malém společenství rodiny je schůdné a teologicky důvodné VP konat. Lámat chléb a přijímat jej a víno jako první křesťané. Nevím jestli k tomu potřebovali svěcené kněze. Tím ale nezpochybňuji církevní pořádky - jen se snažím najít řešení pro současnou situaci. Dnešní den prožijme tedy jako touhu po Večeři Páně a večer zkusme povečeřet s modlitbou v malém společenství (pokud je to možné) nějaké vhodné jídlo. Nemusí to být skopové, ale zkrátka to co dům dá. Jde hlavně o společenství s lidmi a Kristem.

MIMOŘÁDNĚ ZDE I KÁZÁNÍ - Na stránce Kázání je to nějaké porouchané..

Zamyšlení pro 5. neděli postní Jan 11, 1-45:

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní text z Janova evangelia vypráví velmi známý příběh o vzkříšení Lazara... Byl mnohokrát předmětem kázání či jiného zpracování jak dramatického tak literárního (Čapek). Když jsem hledal vůdčí myšlenku tohoto zamyšlení - zaujala mě věta: Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Ježíš, který je Spasitelem celého světa, když se potkává osobně s lidskou bolestí a slzami tak sám pláče. Tak měl rád konkrétní lidi - Lazara a jeho sestry Martu a Marii. Tohle je možná důležité pro nás, kteří si říkáme křesťané, abychom byli jako Ježíš - totiž milující konkrétní lidi - z rodiny, z přátel či když se setkáme s lidským utrpením a zaskočí nás to. Učme se od Ježíše lásce, která umí prožívat i zármutek plně a hluboce. Tak budeme vpravdě lidé. Neboť Ježíš byl pravý člověk. A říká : Učte se ode mne!

Ano Lazar stejně jednou musel znovu umřít. A jeho vzkříšení k životu už nebylo jen dočasné, ale navěky. Ten příběh nám nejen demonstruje Ježíšovu moc nad smrtí. Navíc je to příběh velké lásky mezi lidmi. A v tomto případě mezi sourozenci navzájem a také mezi Ježíšem a každým z nich. Proto je to příběh nejen zázračný, ale také povzbuzující k naší vzájemné lásce.. AMEN

P.S. Ježíš nám dává radu, abychom chodili ve světle - neboť kdo chodí ve dne neklopýtne a kdo chodí v noci, ten klopýtá, protože v něm není světla.. A tak máme chodit ve světle tohoto světa... Amen

Zamyšlení pro 4.neděli postní (Letare) Text: Jan 9, 1-41; Modlitba: Za nemocné koronovirem , za zdravotníky a jiné pomáhající , za moudrá rozhodnutí vlády, za dobré mezilidské a mezigenerační vztahy....; Písně: 312; Oznámení:

Milí přátelé, opět spatřujeme Pána Ježíše na cestách a v rozhovoru s potřebnými lidmi. Minulou neděli to by příběh setkání Ježíše s ženou u studně a prominutí jejích poklesků a dokonce vyslání na evangelizaci. Dnes je to příběh uzdraveného slepého člověka, ke kterému se Ježíš také sklonil a nepohrdl jím. Podobné je i to, že i tento Ježíšem uzdravený člověk o něm pak svědčil. A na začátku příběhu je také vidět mezi Ježíšem a učedníky určitý rozpor. Oni ještě plně Ježíše nepochopili a uvažují postaru. Totiž tak, že ten slepý si určitě za svou slepotu mohl sám anebo jeho rodiče. Tak to občas máme i my lidé...chceme mít jasno i za cenu, že někoho soudíme a přitom do toho vlastně nevidíme. Asi bychom měli úplně vynechat jako křesťané takové to rčení: "Pán Bůh ho potrestal. " To vypadá jako z pozice víry, ale vlastně to je úplně mimo. A to také Ježíš učedníkům vlastně sdělil. A uzdravil slepého - vždyť víme, že nikomu neodmítl pomoci ať už věřícímu, ale i nevěřícímu... to známe z evangelií. A to je další ponaučení pro nás křesťany. Zvláště v dnešní době koronavirové. Je to až neskutečné jak je nyní náš svět propojen.. Nemůžeme si říkat - to se mě netýká. Na druhé straně hříchem je to propojení kvůli sobeckým zájmům hrstky bohatých, která ovládá obchodní, bankovní a do jisté míry i mocenskou sféru. Zvláště v Evropě na to nyní těžce doplácíme. Nemůžeme už říkat - Čína se mě netýká, nebo Sýrie se mě netýká. Ale každý stát, každý národ by si měl uchovat svébytnost a obranyschopnost svého systému, aby tak mohl v případě potřeby reagovat... To už je ale odbočka do sféry stavu dnešního světa. Jen si na tomto příběhu uvědomíme jak těžce se i dnešní farizeové a zákoníci budou smiřovat se ztrátou svého vlivu a moci. Když někdo řekne pravdu - není to vhodné - dneska se říká - není to korektní. V našem příběhu uzdraveného člověka farizejové vyhnali. Ježíš jej vyhledal - je to úžasné, že sám jej hledá. Proč vlastně? Aby jej podpořil, protože by se ten člověk mohl cítit odvržený a zneuctěný kvůli své víře a nemohl by se tolik radovat ze svého uzdravení. A také proto, aby v něm dokonal dílo spásy. Ne tedy jen záchrany těla, ale i duše - celého člověka. A Ježíš pak mluví o tom, že přišel na tento svět k soudu. A ten soud už začíná konat..Ti kdo nevidí , náhle prohlédnou. A ti kteří o sobě říkají, že vidí, jsou náhle slepí. Už proto, že sami sebe pyšně prohlašují za ty správné a vidoucí. Amen

Kázání v Husově domě v neděli 15.3.2020; Téma: Ježíš je milosrdný - oproti lidem; Jan 4, 5-42; Písně: 76; 201; Modlitba: ...................... ; Přímluvy: .........................................................................Oznámení: biblické hodiny do Velikonoc odpadají. - témata na www.husuvdum.cz ; bohoslužba slova? bez kávy? pašijové pásmo - zkoušky.

Milí přátelé, sestry a bratři, v pondělí byl v Husově sboru - bývalé synagoze v J. Hradci pořad o holoucaustu, který pěkně připravil evangelický farář bratr Kitta. Byl to neuvěřitelný příval hrůzných informací o tom, jak se křesťané různých denominací chovali k příslušníkům židovské komunity po mnohá a ,mnohá staletí. Až pak v době, která už by měla být kulturně a morálně na výši - přišla hrůza - holocaustu...Nacisté jakoby vše to špatné opsali právě od křesťanů? Člověk si uvědomí, jak je těžké přijmout, že následovníci Krista se takto mohli vůbec chovat. Vždyť Kristus byl učitelem lásky a milosrdenství...O tom svědčí i dlouhý příběh z Jana, který jsme právě dočetli.

Vždycky když Pán Ježíš v Písmu kritizuje zákoníky a farizeje, tak abychom si měli uvědomit, že On nepromlouvá jen do doby před dvěma tisíci lety. Jeho slovo je stále živé. Tak tomu věříme. Možná že dokonce jsou v tom ti farizejové trochu nevinně. Posloužili jako příklad pokrytectví, které Ježíš hlavně chce odsoudit. \On málokdy na někoho útočí, naopak povzbuzuje,uzdravuje a nabádá k lásce. Vidí však i do budoucna . A vidí zákoníky a farizeje a vládce církve a světa - nejen ty jeho současníky, ale především ty za pět set, tisíc či dva tisíce let. Když tedy jsme nešťastní z toho co církev či církve v dějinná tzv. předváděly, tak vězme, že tohle Pán Ježíš předvídal a tohle tak často kritizoval. Církev i dnes občas chce rozhodovat o osudech lidí. Má na to své katechismy a kdyby mohla, možná by vládla lidem více i dnes. Naštěstí už nemůže a to je ostuda, že světský stát několikrát v dějinách napravoval to co církev kazila. Jak je to jiné s Pánem Ježíšem jsme si dnes četli v tom dlouhém příběhu. I učedníci, kteří už svého \Mistra znali tím byli zaskočeni. On se baví s ženou? A kdovíjak dlouho....To je neslýchané. Ta žena je Samařanka. Tak to už vůbec není normální. Vždyť jejich Učitel porušuje všechna pravidla. A to vůbec nevěděli co je ta žena zač. Že měla několik mužů a teď žije s někým dokonce tzv. na hromádce.. Vrcholem celého příběhu je to, že |Pán si navíc ženu použil k zvěstování evangelia. Žena tam nechala svůj džbán - takže On zřejmě věděl proč odešla a nechal ji konat. A skrze její svědectví mnoho Samařanů uvěřilo. Kolikrát faráři a kněží spoustu let studují a bývají ustanovení do služby až když církev uzná za vhodné. A neříkám , že to tak není správné. Ježíš tím příkladem nás vede k tomu, abychom nesoudili, ale byli připraveni odpouštět. Jaký je to rozdíl oproti církvi, která si říká \Kristova\? A tak vzpomeňme si vždy, když máme i my pocit nějaké nadřazenosti a vyvolenosti někoho soudit a kritizovat ať už uvnitř církve tak navenek , vzpomeńme si na tuto samařskou ženu u studně. A řekněme si, že i v tomto, tedy velkomyslnosti a odpouštění, budeme následovat svého Pána. AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 8.3.2020; Téma: Neboť tak Bůh miloval svět...Jan 3, 1-17 Písně: 235; 166; Přímluvy:...Milan Zaiml (42); Tomáš Polívka (47); Jaroslava Tachecí (48). Oznámení: středa biblická hodina ; neděle 10.00 bohoslužba; .

Milí přátelé, dnešní text Janova evangelia obsahuje i větu, kterou Martin Luther považoval za evangelium v kostce: "Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Vždy, když na něj dojde v lekcionáři řada, vzpomenu si na jeden příběh, který jsem před léty četl a ve kterém hraje tu ústřední roli. Je to příběh z doby občanské války Jihu proti Severu v Americe (USA). Vždycky mám chuť přečíst jej místo kázání, ale zatím jsem to neudělal, ale dnes to udělám. I proto, že dnes prožíváme jakýsi pocit ohrožení virovým onemocněním... , ale lidé před námi před sto, dvěstě, čtyřista lety na tom byli podobně a vlastně hůře, protože neměli takovou zdravotní péči. Ten příběh se tedy odehrál v polovině devatenáctého století a ukazuje jak tenká je hranice, kterou stačí překročit, abychom my lidé měli život věčný.... Přečíst\: Nejzajímavější příběh, který jsem kdy slyšel, mi před lety pověděl muž, kterému bylo přes osmdesát let. Seděli jsme spolu na skalnatém výčnělku jednoho z arkansaských kopců a on mi vyprávěl: Ocitl jsem se v tom kraji během Občanské války. Tam na druhé straně až úplně v dálce stály stovky stanů našeho vojenského ležení. Tehdy v táboře vypukla epidemie spalniček a mnoho statečných hochů zemřelo. Epidemie byla tak strašlivá, že jsme museli postavit další stany dole v údolí a do nich přestěhovat všechny nakažené spalničkami. Já jsem sloužil jako strážný v dolním táboře, kde byli pacienti se spalničkami. Přečíst.... Amen

Kázání v Husově domě a v Husově sboru v neděli 1.března 2020 ; téma: Pokušení, pokušitel, Ježíš a ospravedlnění pro nás; Písně: 33; 36; Modlitba 25/7; Přímluvy: ................................................; Oznámení: .příště:.středa - biblická,, ne - 10 h. bohosl........

Milí přátelé, sestry a bratři, možná vás také někdy zarazila ona prosba v Otčenáši: a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého... Na jiném místě Písma však můžeme číst, že Bůh nikoho nepokouší... Tak jak to vlastně je? Důležité je vědět, že Bůh nás někdy zkouší anebo jak to píše staročesky například Komenský - že nás prubuje..My se přidržíme toho slova zkouší, protože je to podobné slovu pokouší, ale je v tom velký rozdíl. Bůh nás zkouší, aby nás utužil ve víře. Ďábel anebo řekněme to ten Zlý .. nás pokouší,abychom my pokoušeli Boha. A to právě být nemá - Bůh sám nikoho nepokouší, ale ani nemá být pokoušen.. Jestliže se tedy modlíme .: neuveď nás do pokušení, tak já osobně mám pocit, že je to modlitba, která prosí Boha, abychom se neocitli v pokušení, aby nás nevedl cestou, kde by na nás nějaké pokušení čekalo. Modlíme se tak proto, že jsme si vědomi své slabosti. Já osobně bych raději říkal : Neuvoď nás do pokušení - tedy neveď nás cestou, kde bychom mohli být vystaveni pokušení...V každém případě vždy dodáváme: ale zbav nás od Zlého. Tady si vždy představuji zlého s velkým Z - tedy nositele všeho zla v tomto světě - ďábla..

Dnešní evangelium bylo o Ježíšově pokušení na poušti, těsně před jeho vystoupením na veřejnosti. Ježíš zažívá pokušení od opravdového Pokušitele. Je to zvláštní stať Nového zákona - Ježíš a ďábel se tu setkávají tváří v tvář. Vladce tohoto světa - ďábel má navrch. Však také si počkal na chvíli, kdy Ježíš bude oslaben půstem - počkal si dokonce až na ten poslední čtyřicátý den Ježíšova půstu. Tak on jedná, využívá každé lidské slabosti. A Ježíš je vystaven třem pokušením, kterým býváme vystaveni v tomto světě i my lidé. pokušení selhání z lidské slabosti, pokušení zkoušet Boha a nakonec pokušení moci, slávy a bohatství. Ježíš vybojoval velkou bitvu a zvítězil. Zvítězil pro nás, protože kdyby selhal, tak bychom jako lidstvo upadli do zmaru a nikdo by nemohl být zachráněn.. Nyní mohl Ježíš vyjít z pouště a začít hlásat evangelium - radostnou zprávu o Božím království. Ještě jednou však bude muset obstát v boji se Zlem a to na Golgotě. Zpráva o Ježíšově pokušení na poušti nám dnes zvěstuje nejen to, že Ježíš obstál a zvítězil v této bitvě nad Pokušitelem. Ale také to,že se nad pokušeními a tedy i nad Pokušitelem dá vyhrát i v našich životech. Ježíš nás předchází i v drobných bitvách našich životů. Vždy když nás přemáhá naše lidská slabost, ale také vždy když jsme pyšní a chceme zkoušet Boží trpělivost a lásku, ale také když toužíme po mamonu, slávě či se vyvyšujeme nad jiné a chceme jim vládnout - vždy si můžeme vzpomenout na Ježíše, že nás předešel a odbyl všechna pokušení slovy Písma. Tady je možná dobré si připomenout, jak dobré je Písmo - slovo Boží znát, abychom byli připraveni a vyzbrojeni k odrážení útoků Pokušitele.

Sestry a bratři , ve středu nám začalo postní období a možná přemýšlíme, jak správně prožít tuto postní dobu, která je před námi. Co si odříci, co jíst, co nejíst. My už víme, že se nemá v první řadě jednat o jídelníček. I když i to určitě má svůj smysl - něco si odříci. Ještě více se ale Bohu bude líbit, když budeme ovládat tři oblasti - svou řeč a své myšlení a svou vůli. Když nebudeme dělat špatné věci - špatné skutky, když nebudeme nikomu ubližovat svým jazykem, ale ani nebudeme špatně smýšlet o jiných. To je asi to nejtěžší, ale zároveň nejlepší, protože je to jen mezi námi a Pánem Bohem. Letos nás čeká o něco náročnější postní doba - budeme ji žít s koronavirem. Až v těchto dnech jsem si uvědomil, jak náš život je lehčí proti našim předkům, kteří zažívali epidemie různých nemocí. (Mory, španělská chřipka, neštovice ,..) A přeci, když přežili, tak dál budovali společnost a my z toho dnes máme užitek. Nezbývá než abychom i my dělali věci tak jak máme. Dobré skutky, dobrá slova a dobré myšlenky. A možná o něco hlubší zamýšlení se nad smyslem našeho života. Když Ježíš prošel před námi postem a odolal pokušení, tak poprvé vystoupil na veřejnost s těmito slovy. Čiňte pokání a věřte evangeliu. A to je nejlepší program pro naši cestu dobou postní. Když jsme pravdiví, tak určitě znovu máme z čeho činit pokání. Avšak skrze Krista máme také proč věřit evangeliu - radostné zprávě o naší záchraně. AMEN

Kázání v Husově sboru v JH v neděli 16.2.2020; téma : Je vůbec možné splnit nároky Ježíšovy? Mt 5, 21-37; Přímluvy: Písně: 53; 148; 166; Modlitba: 22.2.; Oznámení.: Trojlístek a pořad bohoslužeb. , Příště za dva týdny v 15.00

Milí přátelé, sestry a bratři, někdy si možná říkáme jestli je vůbec možné splnit Ježíšovy nároky? Zvláště v dnešním evangeliu je to náročné už na poslech natož na splnění...Nestačí podle Ježíše přikázání Nezabiješ! Ale nemáme se ani hněvat na svého bližního , ani jej ponižovat a už vůbec ne zatracovat...Máme chodit připraveni k bohoslužbě a nejprve se smířit se svým protivníkem a potom teprve prožít bohoslužbu. Už jen chtivý pohled na ženu je cizoložství v srdci člověka, a pak přichází něco úplně nemyslitelného - zbavit se ruky nebo oka, když nás svádí ke špatnému jednání. Také rozvody manželů u Ježíše mají limity nastavené mnohem výše než to v tehdejší době bývalo - nehledě vůbec na dobu dnešní... Co ale my s tím - lidé dnešní doby a zároveň křesťané? Máme si říci - je to přece přehnané - to je vidět už s tím vyrváním oka z těla a utnutím ruky a tak si s tím nebudeme lámat hlavu...Anebo se z nás stanou přísní soudci - hlavně těch druhých - sebe sama asi tak přísně bude soudit málokdo..

Ale ani když budeme soudit a trestat druhé či sebe sama není dobrý postoj. Ani když budeme brát Ježíšova slova na lehkou váhu není dobrý postoj. Klíč k dobrému postoji možná obsahuje až poslední věta z dnešního evangelia: Vaše slovo buď : ano, ano - ne, ne; co je nadto, je ze zlého. To slovo evangelia nám říká jeden důležitý nárok na nás křesťany: totiž, že máme být pravdiví. Náš život má být opravdový. To co vyznáváme slovy máme i žít...Tím není dáno, že nemůžeme hřešit. Hřešíme ze své lidské slabosti. Ale když následuje pokání opravdové a ze srdce - ne jenom formální , tak máme u Ježíše milost a odpuštění... Tím si můžeme být jistí.

A tak neberme Ježíšova na lehkou váhu. Přemýšlejme každý den večer nad tím, čím jsme se provinili proti Bohu a lidem. Prosme za odpuštění a uléhejme smířeni. Ježíš nám nechce nakládat další břemena k těm našim běžným životním strastem a starostem. Tohle přece On sám vyčítá farizejům a zákoníkům. A tak se občas chovali i představitelé církve. Kázali vodu a pili víno... se říká... Ježíš mluví ono slovo ke svým učedníkům - nejenom těm tehdejším - ale i k dnešním - tedy přímo k nám křesťanům shromážděným zde. On vychovává své učedníky a tedy i nás. Proto zaznělo dnes i toto slovo v evangeliu - v radostné zprávě o lásce a milosti. Abychom nebyli podobni farizejům a zákoníkům - tehdejším i těm dnešním v církvích. Těm, kteří na jedné straně dokáží uplatnit přísná Ježíšova měřítka a na druhé straně si omlouvají svá selhání. Ježíš chce mít své učedníky opravdové. Proto nastavuje určitou laťku a chce abychom se ji pokoušeli zdolat. Když se potkává u studny v Samaří se zřejmě velmi hříšnou ženou podle tehdejších měřítek - nesoudí ji, jen jí získává pro své království a pak posílá do vesnice aby o něm svědčila. On z nás chce mít své upřímné následovníky. Jeho slovo kdyby jej všichni lidé brali vážně tak přinese do našeho světa takovou proměnu , že by se podobal Božímu království. To se sice nestane, ale my tu proměnu můžeme přinést alespoň do našeho okolí. AMEN

Kázání v HD v neděli 9.2. 2020; téma: Kdo je sůl země? Mt 5,13-20; Písně: 116; 21; Modlitba 12/3..; Přímluvy:Jana Vlasáková (72); Jan Pešek (85); Oznámení: výroční shromáždění - nyní; příští týden biblická hodina - středa a v neděli bohoslužba v 10.00 hod.;

Milí přátelé, sestry a bratři, starozákonní text nás vede k zamyšlení nad tím, co je opravdový půst? Je to ještě s předstihem před začátkem postní doby, která začne popeleční středou 26.2., ale je vlastně dobře, když si dopředu rozmyslíme, jak bude náš letošní půst vypadat. Budeme si jen něco odříkat z pokrmů (což je jistě chvályhodné) anebo přidáme i něco z toho, co Pánu Bohu dlužíme - nejen my - nejen my osobně, ale i naše celá společnost? Neboť ten starozákonní text z Izajáše míří k pospolitosti Božího lidu. Možná si ale řekneme, co já sám s tím? Ten svět se neubírá dobrým směrem, ale já s tím nic nenadělám. Jenže novozákonní evangelium - slovo Ježíšovo nás vyvádí z omylu a z našich výmluv.

Vy jste sůl země, říká mě i tobě, nám křesťanům Ježíš. Vy jste světlo světa. Na jiném místě evangelií za světlo světa Ježíš označuje sebe. To snadno přijmeme a přikývneme. Kdo jiný by to byl než ty Pane Ježíši. Ale když teď slyšíme: Vy jste světlo světa - co s tím si máme počít? Kdyby alespoň Ježíš řekl: Měli byste být světlo světa - snažte se být světlo světa anebo tak nějak. Ale On ještě navíc říká: Nezůstane skryto město ležící na hoře. Známe přece, že je vidět zdaleka. Jenže jak si může Ježíš být jist, že jsme opravdu světlo světa? Což nepočítá s naší slabostí. Ale počítá! Proto říká, že nemáme dávat rozsvícenou lampu pod nádobu a o soli, že může pozbýt chuti a pak už není k ničemu, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Také příznačné pro naši dobu, kdy si už lidé příliš neváží křesťanství ani křesťanů a proto po něm - po křesťanství a nás křesťanech obrazně řečeno - šlapou.. (vážnost duchovenského stavu v anketách). Jenže nestěžujme si na lidi, ale spíše se zamysleme jestli jsme my křesťané pro svět nepozbyli chuti? Jestli náhodou nejsme nemastní, neslaní?

Když Ježíš říká, že jsme solí země a světlem světa, tak tím říká, že nám všechno dal, abychom měli slanost, že nám všechno dal, abychom v sobě měli světlo. Jsme pokřtěni, biřmováni, vyznáváme Krista jako svého Pána, přijímáme chléb a víno - tělo a krev, čteme svaté Písmo, slyšíme Boží slovo... A proto jsme solí a proto jsme světlem. Jen neztrácejme slanost tím, že nesolíme své okolí a neschovávejme svou víru, naději a lásku pod nádobu našeho sobectví.

Dnes máme výroční shromáždění. Zastavení našeho malého společenství. Celý advent a celou vánoční dobu svítila nad Husovým domem Moravská hvězda. Po svátku Hromnic ji už nerozsvěcujeme od večera v 16.00 do rána do osmi hodin. Ale světlo našeho společenství pro okolní svět by pohasnout nemělo. A zcela určitě nepohasne, když každý z nás uvěří Ježíšovu slovu: Vy jste světlo světa! Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. AMEN

Kázání v HD a v JH v neděli 2.2.2020 ; téma: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky...Písně: 66; 223; Přímluvy:.Pavel Soukup (15), Alena Škrletová (35), Daniela Šírová (59), Stanislav Linda (65); vzpomínka obětí holocaustu a poděkování všem, kteří se vzepřeli a obětovali své životy; Oznámení: příště výroční shromáždění (kdy?);st-biblická v 17 h

Milí přátelé, sestry a bratři, dnes je svátek uvedení Páně do chrámu. Také se mu říkává Hromnice. Světívaly se svíčky jako ochrana před hromy a blesky. Což je jen pověra. Možná bychom ale mohli oprávnění ke svěcení svíček najít spíše v onom slovu starce Simeona o Ježíši jako o Mesiáši - světle jež bude zjevením pohanům...Hromnice se také považovaly za konec vánočního času - kdy se odstrojují vánoční stromky a hlavně betlémy. Proto i dnes naposledy můžeme vidět v našem sboru stromek a betlém a budeme zpívat píseň vánoční doby.

Ve čtení z Malachiáše proroka jsme četli také o vstupu Pána do chrámu, ale to už je vlastně předpověď soudu a druhý příchod Kristův. V textu z Lukáše je to stále ještě dítě - ten malý narozený Ježíš, který je přinášen podle tradice aby byl zasvěcen Bohu. A Josef a Marie s ním tedy přicházejí - uvádějí jej do chrámu. A tam se setkávají se dvěma starými zbožnými lidmi - Simeonem, který veden Duchem do chrámu přišel a s prorokyní Annou, která v chrámu přebývala a sloužila Bohu posty a modlitbami. Oba dva se dočkali splnění svých nadějí v příchod Mesiáše. Oni nevidí jen malé bezmocné dítě - ale světlo, jež bude zjevením pohanům..Simeon svaté rodině požehnal a také prorokyně nad dítětem chválila Boha. Žijeme v době, která by velmi potřebovala úctu k moudrosti starých lidí. Jen tak může přecházet požehnání na další generace. Dnes často jsou staří lidé předmětem posměchu jako nějací zaostalí jedinci, kteří kazí volební výsledky - viz akce Přemluv bábu , dědka nebo se zajímají jen o slevy v supermarketech nebo žijí neekologicky - je to však vždy jen uměle vyvolaný problém, který zbytečně kupí bariéry ve společnosti. V Bibli však čteme, že jen tak může přejít požehnání na další generaci, že ta předchozí těm mladým - dětem a vnoučatům žehná. (příklady z Písma: Mojžíš žehnal jednotlivým kmenům Izraele, každému zvlášť. žehnal také svému nástupci Jozuovi - vložil na něj své ruce a tak bychom mohli dále jmenovat: Izák požehnal Jákobovi a Jákob svým dvanácti synům .. I my v naší době máme žehnat svým dětem a vnoučatům a mladým lidem obecně bez ohledu na to jestli právě souhlasíme se vším co dělají. Naše požehnání má moc, kterou možná nechápeme, ale je to tak správné a působí to...tak, že i zlé věci se mohou proměnit v dobré. (Jákob) Jakub píše ve svém listu, že nemůže ze stejných úst vycházet proklínání i žehnání a Petr , nám radí: "žehnejte, vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání..." (můj vylosovaný text) ???

Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním...To je jediná zpráva z |Písma o Ježíšovi na dobu dalších dvanácti let. Pak bude zpráva o dvanáctiletém chlapci Ježíši v chrámu a znovu téměř dvacetiletá odmlka.. To je vlastně svědectví o tom, že Ježíš do svého vystoupení má zůstat jako jeden z lidí a nepříliš povšimnut okolím - jen s těmi dvěma výjimkami.. To dosvědčuje i apoštol Pavel v listu Židům, ze kterého jsme dnes četli: Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich...a dále: "Proto musil být ve všem jako jeho bratři, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu." Ježíš se nám podobal ve všem kromě hříchu. Proto přijímá i požehnání v chrámu a později křest od Jana Křtitele. On je nám i v tomto příkladem pokory. Jednu zhudebněnou báseň J.A. Komenského o tom máme i v našem zpěvníku. (30) Kristus příklad pokory, Pán náš milostivý, Otce svého Syn milý a jednorozený, pro hříšného člověka ráčil býti chudý, nepravostmi našimi trpěl ponížený.

A tak važme si toho, že i my jsme mohli uvidět světlo spásy v Ježíši Kristu tak jako Simeon a |Anna. A žehnejme všem, zvláště mladým lidem. AMEN

Kázání v neděli 26-1. v HD; Téma: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kteří jsou na cestě k záhubě....nám je mocí Boží. Písně:9 a 312; Modlitba 9.1.; Přímluvy: životní výročí...Stanislav Linda41; Pavel Soukup 15; Alena Škrletová 35; Daniel Šimon (43);....; Vzpomínka: Pavel Kolář ;

Milí přátelé, sestry a bratři! Charlie Chaplin kdysi řekl: Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým. To samé možná platí pro křesťany: Kdo se nikdy nestal bláznem pro Krista - těžko může být opravdovým křesťanem. .. Znáte to, když vám někdo řekne: ty to s tím kostelem přeháníš! Mohli byste mu oponovat třeba tím, že také chodí jednou dvakrát týdně do hospody a nic mu nevyčítáte..ale to nemá smysl, protože se dozvíte, že chodit na pokec s přáteli je přece normální zatímco chodit dvakrát týdně do kostela je divné,.,,,Jenže jsme slyšeli že bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidétaké ...Jsme v očích světa blázny když věříme, že Ježíš Kristus volil smrt na kříži aby nás zachránil. A jsme blázny, když to nejen vyznáváme, ale hlavně když volime cestu následování... Tak jako učedníci kdysi dávno v krajinách u jezera Galilejského....

Učedníci možná byli v očích svých blízkých také blázny. Vždyť nechali svou živnost - to čím se doposud živili a vydali se do neznáma..Bláznem byl pro některé i celník Zacheus když začal vracet a rozdávat svůj nepoctivě nabitý majetek . Bláznem byl i onen Držgrešle z povídky Charlese Dickense Vánoční koleda (i) filmu), když po prožití napomenutí od Duchů vánoc se zcela proměnil. Jak je to ale když někdo opravdu zabloudí a naletí nějaké sektě a také třeba rozdává majetek a utíká od rodiny - od svých blízkých a následuje nějakého duchovního vůdce? (Nedávno se podobné zprávy objevily v novinách) Myslím, že bláznovství pro Krista je přeci jen jiné. Člověk nemusí ztrácet svobodnou vůli ani svůj rozum. A platí i ten Ježíšův ukazatel - Jeho slovo \: Po ovoci poznáte je... Když učedníci nechali své sítě a šli za Ježíšem tak přinášeli lidem v temnotách světlo. Světlo vzešlo těm, kteří seděli v krajině stínů smrti..Ježíš kázal radostnou zprávu - evangelium a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. K tomu povolal i své učedníky - i jejich služba měla BRZY přinést dobré ovoce...

A co my sestry a bratři? Jsme také blázny pro Krista? Nikdo po nás nechce, abychom opustili své jisté a chodili krajinou. Ono postačí když se budeme chovat poctivě, když uchráníme svá ústa od pomlouvání a klevetění, když budeme sloužit Bohu a lidem svými talenty, když Bohu, který nám každý týden daruje 168 hodin alespoň pár hodin darujeme zpět účastí na společných shromážděních a modlitbách, když budeme přinášet svým bližním radost a povzbuzení, když najdeme dost sil k omluvě za svá selhání a pochybení..když budeme v životech svých bližních vidět raději to dobré a ne zlé ... To vše je vlastně následování Ježíše Krista a možná se to může zdát jako bláznovství v očích lidí kolem nás... Apoštol Pavel nám také říká, že nemáme zvěstovat evangelium moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu..

To znamená, že naše zvěstování Krista nemá být jen o Jeho mocných činech, ale také o Ježíšově zástupné oběti na kříži - o obětavé a obětující se Boží lásce. Ježíš nám přinesl a přináší omilostnění - milost. Ale jak se zpívá v jedné písni - Je to vzácná milost. Proto jej následujme každý den ve svém životě. AMEN

Milí přátelé, sestry a bratři,

Kázání v J. Hradci při udílení svátosti manželství v sobotu 18.1. 2020

SZ Genesis 1, 27; 1 Korintským 13.1.,4-7, 13

Milá Kateřino, milý Bohuslave,oslovuji vás celými křestními jmény, protože pod těmi budete dnes sezdáni - přijmete svátost manželství. Je to svátost, kterou si udělují snoubenci muž a žena sami a kněz je pouhým moderátorem - tím, kdo provází tímto obřadem, přimlouvá se a prosí o Boží požehnání. Již jsme poděkovali za vaše rodiče, i za podivuhodné cesty, kterými vás Bůh vedl tak, že jste mohli být jeden pro druhého nalezeni. Také jsme prožili společně kající modlitbu a prosbu o očištění a rozhřešení. To vše nechť zůstane zachováno ve vaší paměti, neboť i ve vašem dalším společném životě nemáte zapomenout na své rodiče i dar seznámení. Hlavně pak na to, že v celém dalším společném životě máte k sobě přistupovat s láskou, ale i s úctou - tedy pokorně s vědomím, že my všichni křesťané jsme jen ospravedlnění hříšníci. Nejenom hříšníci, ale také ospravedlnění Kristovou obětí, nejenom ospravedlnění, ale stále ještě a stále znovu hřešícími lidmi.

Nejprve se zamysleme nad starozákonním textem: Bůh stvořil člověka k obrazu svému - jako muže a ženu stvořil jej. Dnes je divná doba, která to krásné na Božím stvoření - tedy odlišnost muže a ženy - ve jménu podivných novodobých teorií zpochybňuje a snaží se popřít. Ale co Bůh učinil - dobře učinil a pakliže se muž a žena odlišují, tak se na druhé straně zase doplňují. A proto je žena mužovou pomocí - jak je psáno pomocí v Písmu - pomocí jemu rovnou. A muž je ochráncem své ženy, schopný se za ni obětovat. Kéž každý se vždy v manželství ujímá své role....

Milí snoubenci, četli jsme před chvílí jeden z nejkrásnějších a přitom nejvíce zavazujících textů z Nového zákona - chvalozpěv na lásku apoštola Pavla z listu Korintským...nejprve o tom, že můžeme mít nejrůznější dary po stránce duchovní, můžeme se obětovat majetkem i životem - a přeci bez lásky nic nejsme... Jaká je tedy láska, která je tím největším a nejvzácnějším darem? Nyní to promítněme do našich mezilidských vztahů a do manželství na prvním místě - neboť právě manželství je úžasnou příležitostí pro učení se takovéto lásce.. A to celé manželství - to mladé i to pokročilé, budující rodinné hnízdo i zůstávající spolu ve stáří...Láska je trpělivá - je to dobrá škola trpělivosti, když muž čeká až žena se vypraví třeba do divadla, žena, když čeká na muže, který se zapomněl někde v práci či s kamarády.... Láska je laskavá - ono totiž nestačí mít se rádi - co je to platné, když ten druhý to necítí z našeho chování a to nejlépe pozná, když se chováme laskavě. (proto je psáno v listu Galatským, že ovocem Ducha svatého je nejenom láska, ale i laskavost). Láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. To vše je o tom, že musí ustupovat naše ego. Každý si neseme nějaké takovéto nectnosti - možná kdysi nám chvíli pomohly postavit se na vlastní nohy - dospět i uspět v životě.. ale teď přišel čas je odkládat. Jak úžasná příležitost pro to umenšování našeho ega je manželství..... Dnes je doba, kdy mnozí žijí tzv. singl. Sami. To je pak ale mnohem těžší stát se opravdu dospělým člověkem. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch. I to je dobrá škola manželství - třeba v tom, že manželé hospodaří společně. Láska se nedá vydráždit a nepočítá křivdy. To už je hodně vysoko nastavená laťka, ale neztrácejte odvahu, když se vám právě nebude dařit. Pokud ano, pokud se to i po několika letech dařit bude, tak je to jakoby jste už udělali manželskou maturitu.

Ono ale to není jen o tom, že máme my sami něco dávat. Když apoštol říká že láska vydrží, láska věří, láska má naději a láska vytrvá ať se děje cokoli, tak to je už jako bychom dostávali odměnu - to už nahlížíme do Ježíšova království lásky. Kdesi jsem četl, že když milujeme a právě se nám nedostává žádné odezvy - tak přesto se nám láska vrací - přesto nás posvěcuje a proměňuje nás... A tak láska v nás pak vytrvá a my vytrváme s ní, láska nám dá i víru a naději. A tak zůstává víra , naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. Přeji mnoho úspěchů ve škole lásky - ve vašem manželství. AMEN .

Kázání v J. Hradci v neděli 19.1. od 9.00 hodin. text: Jan 1, 29-42; Téma: Beránek Boží, který snímá hříchy světa. 53 (2+2) 12 (po jedné sloce)

Milí přátelé, sestry a bratři, je krásné místo v liturgii, kdy před přijímáním ještě jednou kajícně prosíme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa , smiluj se nad námi.... Je to stejné slovo, které pronesl o Ježíši nedávno pokřtěném v Jordánu a počínajícím své dílo spásy prorok Jan Křtitel....: Hle beránek Boží, který snímá hřích světa... Jediný rozdíl je v tom, že my mluvíme o hříších v mnohém čísle - zřejmě proto, že je jich u nás více než jeden, zatímco Jan Křtitel mluví o hříchu celého světa - celého lidstva.... Ježíš je na počátku svého krátkého působení, ale už nyní je nazýván beránkem - tím, kdo se obětuje za ostatní...Noví Ježíšovi učedníci si navzájem dosvědčují: nalezli jsme Mesiáše, i když zřejmě ještě netuší, že slovo Jana Křtitele Beránek Boží znamená i Ježíšovo obětování vlastního života. A tak dnešní evangelium nám svědčí o dvou skutečnostech - Ježíš je ten, který snímá hřích světa - on přišel ne aby v prvé řadě svět soudil, ale zachránil. Druhá skutečnost je v tom, že to není neosobní zachránce světa jako nějaký Supermann, který zachraňuje celou Zemi coby zeměkouli, ale je to osobní Spasitel jednoho každého z nás - tvůj i můj - pokud Jej přijmeme do svého života a do svého srdce. ...Když čteme v evangeliích o povolání Ježíšových učedníků - apoštolů, tak je to vždy osobní povolání na základě setkání v nejrůznějších situacích. Možná, že někteří první učedníci k Němu přešli od Jana Křtitele, když byl tento uvězněn, jiné tam přivedli jejich příbuzní či známí a jiné zase Ježíš osobně potkal a získal pro následování.... A tak už je to po dva tisíce let a každý z křesťanů má svůj příběh jak se stal Ježíšovým učedníkem - apoštolem. .. Křesťanství není věc náboru jako kdysi vstup do pionýra nebo SSM anebo konzumu kdy lidé mají všelijaké karty do Billy nebo Penny. A už vůbec to není násilné obracení na víru jako kdysi ve středověku anebo jak se děje často v islámu i dnes..Dříve to bývalo i tak, že ani nešlo nebýt křesťanem, ale často to bylo jen formální křesťanství bez nějakého vlastního rozhodnutí. Jenže právě proto je v evangeliích ten příběh apoštolů zvláštní v tom, že to nebyli noví členové nějakého zakládaného spolku, ale oni s Ježíšem chodili, putovali krajinou a dá se také říci, že Jej následovali. My už nemusíme putovat krajinou ani evangelizovat lidi v cizokrajných zemích (to by teď potřebovala spíše Evropa) - naše následování má spočívat v něčem jiném, ale přitom v tom základním - máme následovat Ježíše ve způsobu Jeho života, jeho vztahu k lidem, jeho obětování se i zvěstování dobré zprávy - evangelia - lidem kolem nás... :Včera zde vstupovali do manželství dva mladí lidé. Mluvili jsme o tom, že manželství je dobrá škola lásky. Ale to platí obecně pro život každého člověka - jen v manželství má člověk výhodu, že se musí víc snažit - tedy měl by se více snažit..Náš život má být následování Krista, abychom byli co nejvíce připraveni pro Boží království. Jednou se nás Bůh zeptá na naši víru, ale hlavně na naši lásku. K Bohu a k lidem. A my už jenom dodáme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. AMEN

Kázání v Husově domě dne 12.1.2020 ; text: Matouš 3, 13-17; Téma: Bůh v Ježíši Kristu vyhlásil pokoj, přímluvy: ; písně:36; 191; ohlášení: koncert odpoledne; ve středu biblická, v neděli bohoslužby ??? Helenka jen zamyšlení....

Milí přátelé, Bůh se přiznal k Ježíši jako svému Synu a tím začíná pravděpodobně krátce po třicítce Ježíš svou misi na této zemi. Ta mise netrvala dlouho - snad tři roky...a přeci se svět zcela proměnil. možná že to slůvko zcela není na místě a mělo by se říci že svět se proměnil zásadně. Ve Skutcích jsme četli o svědectví Petrově, že vše začalo po křtu Ježíšově v Galileji - Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny , kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním... a to, že po jeho zabití a vzkříšení jej Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých..., ale také, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.... Je to tak správně, že sice jsme se ještě učili říkat že je například rok 1980 našeho letopočtu, ale ve skutečnosti a správně je to rok 1980 po Kristu... V čem je ale ta zásadní změna? V tom, že máme svého Zastánce, svého Přímluvce u Boha - stačí jen se k němu obrátit. Nejsme vydáni na pospas světu...Krásně o Ježíši mluví již prorok Izajáš: : Nekřičí, a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Jaký je to rozdíl proti politickým, ale i některým tzv. misijním shromážděním, kdy ti kazatelé tolik a tolik křičí až by se řeklo, že přímo řvou. na ta svá shromáždění... a ještě: Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Tohle slovo o Ježíši našem Spasiteli má moc hluboce se nás dotknout až bych řekl zasáhnout nás až v našem srdci ... Jak často tohle neumíme a přitom právě tomu nás chce Ježíš naučit. Kolikrát jsme se v církvi podle tohoto slova nechovali a lidé výše postavení zhášeli knoty doutnající a lámali nalomené třtiny a to ve jménu jakési pofidérní pravověrnosti...Kolikrát jsme to ale my křesťané dělali sami v našich životech vůči našim bližním a dokonce blízkým lidem...Ježíš je náš životní příklad a světlo našich cest a to je ta zásadní změna, která nastala právě jeho křtem v Jordánu od Jana Křtitele...pro náš svět...Nic už není jako dřív zpívá se v jedné křesťanské písni.. Ano nic už není jako dřív pro ty, kteří se rozhodli následovat Krista...Svět se proměnil, i když dále leží ve zlém. Ale je tu světlo. To o kterém říká Jan, že přišlo na svět a stalo se tělem a přebývalo mezi námi: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.. To platí i pro nás...v dnešní době... Svět se zdá být stejný jako před dvěma tisíci lety a přitom my křesťané víme, že je jiný. Každý kdo uvěří v Ježíše Krista to může prožít. Protože i jemu se svět promění... Jeden starý černošský spirituál zpívá i taková zvláštní slova: Kradl jsem slepice, nekradu víc...Zdá se to legrační, ale ten člověk to zkrátka tak prožil a proč by to nevyzpíval...????

To vše tedy začalo, když z nebe nad Jordánem při Ježíšově křtu, promluvil hlas Boží: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." A my si můžeme uvědomit, že mezi osobami Trojice Boží vládne vztah lásky... I to je příklad pro nás a naše vztahy...A každý z nás lidí může skrze víru v Krista prožít velkou proměnu světa. Změní se opravdu svět, když uvěříme v Krista anebo se změní jenom náš pohled na něj. Co myslíte? AMEN

Kázání v Husově domě a v JH dne 5.1. 2020; Text: 1. Kor. 3, 9-11;Jan 2, 13-22; Téma: Horlivost pro Boží dům; Písně: 111; 112;(1-2; 3-4;5); 216; Modlitba: z lekcionáře; Oznámení: v úterý do Růženeckého kostela na ekumenický týden modliteb; středa u nás biblická?; čtvrtek - ekum. týden modliteb v JH; sobota - v Praze - bohoslužba u Mikuláše; v neděli odp. koncert k výročí církve na Palačáku...

Milí přátelé, sestry a bratři, v době, kdy Ježíš vystoupil ve svých 33 letech a začal kázat evangelium prožíval Izrael duchovní úpadek, jak o tom svědčí volání Ježíšova předchůdce a ohlašovatele Jana Křtitele k pokání Božího lidu... Jedním ze známek úpadku bylo i zesvětštění, které se projevovalo tím, že se začalo obchodovat s posvátným. V církvi se projevuje moc peněz... a obchoduje se se vším možným. Podobné to bylo i za doby Husovy a vlastně i vznik naší církve před sto lety byl v mnohém odporem k praktikám tehdejší církve, která se vzdálila od původního poslání. Navíc velkou roli sehrálo zklamání z církve a jejího chování za první světové války...

Není v evangeliích příliš míst, kde se Ježíš zlobí. Až nás překvapuje jeho tvrdá reakce na počínání obchodníků v chrámu. Je to však zloba řízená - ne nějaké vzplanutí v hněvivosti.. To si můžeme uvědomit tím, že Ježíš než vyhnal penězoměnce, a prodavače dobytka, ovcí a holubů , tak si z provazů upletl bič. Věděl co dělá, nebylo nahodilé...když člověk plete bič, tak má čas si věc rozmyslet - pro Ježíše však to byl zákonitý důsledek toho co viděl v Božím chrámu. Ještě jedna skutečnost stojí za zmínku: směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: Pryč s tím odtud.. Ježíš se chová umírněně k živým tvorům zatímco peníze rozhazuje - nemá k nim žádné ohledy...

Jeho učedníci si vzpomněli, že je v Písmu psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Ježíš ví, že chrám jeruzalémský také bude zničen... a přesto má úctu k místům, kde je Bůh oslavován a ctěn. K chrámům a synagogám.. Sám do chrámu přicházel a synagogy navštěvoval a kázal v nich. Jednu chrám nebude, ale nyní v našem světě je to viditelné znamení Boží jsoucnosti. Byly doby, kdy lidé to nejlepší dávali Bohu. Tak se stavěly nádherné chrámy i malé kostelíky. Skromné i přezdobené. Naše církev dává přednost jednoduchému stylu výzdoby, ale i tak platí, že Bohu patří to nejlepší, když ne zlato a stříbro , tak čistotou a květinovou výzdobou prostor. Kdysi lidé žili skromně a někdy až nuzně a jen v kostelích mohli spatřit nějakou krásu a bohatství (do paláců bohatých se nedostali). Bylo to někdy až nespravedlivé. Nyní to bývá naopak, lidé si to nejlepší budují doma - vše pro dům a zahradu. Ani to, že lidé žili nuzně, ale ani to, že zabývají hlavně svou domácností není ideální. Horlivost pro dům Boží však znamená především horlivost pro účast na bohoslužbě.

Je tomu sto let od vzniku naší církve. Věříme, že vznikla z Boží vůle, aby do církve Kristovy byli přivedeni i ti, kteří by se jinak ve světě ztratili. To je myslím největší vklad naší církve - to, že příliš nesoudí, ale má pochopení i pro ty, které jinde třeba ani nepřijmou. Pro mne je to církev, kterou mám rád, i když vidím mnoho jejích nedokonalostí. A to především pro to, že se nad jiné církve nepovyšujeme.. Zde jsem se naučil tomu, že Církev Kristova - jeho nevěsta je církev, která prochází všemi církvemi a tvoří ji všichni upřímní křesťané..

Apoštol nám říká, že jsme spolupracovníci na Božím díle, že jsme Boží stavba. Jeden je základ a to je Ježíš Kristus. Jsme Boží chrám a Duch Boží v nás přebývá. To je slovo, které nás zavazuje. Je tomu sto let, kdy se narodila Církev československá nyní i s přídomkem husitská... Mnohé se od té doby událo, z původně velké církve se stala církev spíše malá. Ale stále je tu a má před sebou mnohé úkoly a velké poslání. NIc z toho, co si předsevzala zakladatelská generace v čele s Karlem Farským neztratilo platnost a potřebnost. Jediné co je třeba - je zůstat svému poslání věrni. Kéž nám Bůh sestry a bratři požehná. AMEN

Úvahy

Naše násilí a vaše násilí

Hra Naše násilí a vaše násilí je v první řadě provokace. To, že se i provokace má stát uměním se lidem podsouvá už hezkou řádku let. Bohužel to má tu logiku, že čím větší je to provokace (tedy čím více útočí na city tzv. slušných lidí nebo určitým způsobem „zaostalých“ lidí,) tím větší je to „umění“. Když se ti kteří vyprovokovat nedají a zachovají klid, tak se to bere jako prolomení určitého tabu. Když se vyprovokovat nechají a protestují - ať už více či méně vkusně - jsou napadáni z nesnášenlivosti a jak se stalo v tomto případě v Brně i z jakéhosi náběhu k fašismu. Ve skutečnosti jediným násilím v tomto případě je zatím hra sama. Není to umění. Je to jen jakési beranidlo, které má narušit další bránu normálnosti a slušnosti tradiční kultury. Určitě to není boj o větší svobodu, co autory a realizátory k tomuto počinu vedlo. Také je otázkou co vedlo k pozvánce tohoto divadla do Brna organizátory? Co tedy s tím mají dělat křesťané, kteří jsou zaskočeni a smutní z této urážky Pána Ježíše Krista? Určitě se máme ozvat. Slušně avšak důrazně. Počítejme však s tím, že podobné věci budou do budoucna pokračovat. (fil)

Pražská defenestrace - 400 let od odvážného činu

Když to napíši takto, určitě mě někdo opraví, že minimálně nedomyšleného činu. Pravda to je - zpětně viděno.Totiž optikou Bílé Hory a vším co pak následovalo a s čím se tak trochu potýkáme dodnes. Jenomže ono mnoho nescházelo a mohlo to dopadnout jinak a naši defenestrátoři mohli vejít do českých i světových dějin jako hrdinové..Ti co je dnes nazývají generály bez vojska, těmi co nás uvrhli do poroby, zoufalci nebo dokonce vzbouřenci, kteří si svůj osud zasloužili, neberou v úvahu tehdejší situaci, kdy císařský dvůr začal v rozporu s Majestátem Rudolfa II. utlačovat nekatolíky v českých zemích a bylo třeba bránit náboženskou svobodu, která naši zemi činila dlouhá léta výjimkou v rámci celé Evropy. Už to, že poddaní nemuseli vyznávat víru svých pánů bylo raritou oproti zvyklostem nejen v katolických ale i protestantských zemích. Ti samí, kteří vyčítají českým nekatolickým stavům defenestraci v roce 1618,předpokládám vyčítají Benešovi, že v roce 1938 jsme se nebránili se zbraní v ruce po Mnichovu. V roce 1618 stavové počítali s větší pomocí od zemí na západ od nás - mj. z Anglie a nedočkali se. V roce 1938 Beneš už věděl, že s pomocí Francie a Anglie počítat nemůže. A třebaže tentokrát nebyl generálem bez vojska, protože za mobilizace se prokázala odhodlanost českého národa, byl by obviňován z uvržení Evropy do války. Ostatně i to se vyčítá těm, kteří provedli druhou pražskou defenestraci. Beneš historii znal. A v rámci svých možností udělal maximum pro to, aby naše země nakonec mohla stát na straně vítězů II. světové války. Ti, kteří provedli pražskou defenestraci se vítězi nestali. Odvážní však nepochybně byli. (fil)

Pochod do Radostic dětský I

V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí. Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty. Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů. Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.

Pochod Trocnov - Radostice podruhé

Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli. Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí. A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej i na podzim. Proběhl v sobotu 7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice. Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný. Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin. A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH - Karel Filip t.č. farář