Kázání 2022,2023
Kázání v HD 29.1.23; Téma : Kázání na hoře; Písně: 231; 148; modlitba 9.9.; Přímluvy: za naši zemi; za nemocné: Rosťu, Marušku Brožkovou, Pavla; Stanislava Lindu(44); Pavla Soukupa (17); Alenu Škrletovou (38); Noah Filip (2); Danielu Šírovou (62); Stanislav Linda st. (68); Oznámení: výročko 5.2. pozvání …Standa Hájek - nemoc
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí přátelé, je to krásný začátek Ježíšova působení, nejprve křest Janův, kázání evangelia a uzdravování, povolání učedníků a náhle střih – jsou tu zástupy, které se za Ježíšem vydávají a je čas , aby Ježíš vyhlásil tzv. „svůj program“ dnešními slovy svou vizi světa. Světa spravedlivého podle Božího záměru. Minule zaznělo v mém zamyšlení, že jsou dvě cesty – cesta zloby a cesta lásky. Cesta zloby, která někomu z nás lidí vyhovuje, protože nemusíme přemýšlet o svém vlastním provinění a hříchu a raději se ubezpečujeme, že špatní jsou ti druzí. Anebo je tu Ježíšem nabízená cesta lásky. Cesta zloby nás může falešně ubezpečovat o vlastní jedinečnosti. Ale tahle sebedůvěra se může kdykoli zhroutit jako dům postavený na písku. Anebo je tu cesta lásky k bližním, pro kterou nás Ježíš zmocňuje a tahle naše jistota se nezhroutí – je to jako dům postavený na skále. Však jeden spirituál má také takový text – this rock is Jezus – ta skála je Ježíš.
Kázání na hoře je úžasné ve své náročnosti, jakoby bylo těžko naplnitelné v našich životech, právě proto že je náročné na naši lásku k bližním, k lidem blízkým ale i k nepřátelům. A přece právě kázání na hoře inspirovalo nespočet křesťanů v lidských dějinách k proměně života. A dokonce i takoví lidé jako Ghándí se jím nechali inspirovat k úžasným činům.
Dnešní evangelium je úvodní částí kázání na hoře a je to krásné, že jej Ježíš začíná žehnáním – začíná blahoslavenstvími. Blaze chudým v duchu – nikdo není vyňat z Boží milosti, zvláště ne ti, kteří mají smýšlení podobné dětem. Blaze těm, kteří pláčou. Myslíme na všechny týrané, na všechny smutné a opuštěné – není tu na ně další nárok – budou potěšeni. Blaze tichým, neboť dostanou zemi za dědictví – žádní mocipáni, ani vojevůdci, ale tiší.. Blaze těm, kteří žízní po spravedlnosti.. Tolika lidem ve světě je ubližováno jinými lidmi. Spravedlnosti se jim v Božím království dostane. Blaze milosrdným, když se někdo slitovává, i on dojde u Boha milosti. Blaze těm, kteří mají čistá srdce, neboť oni uzří Boha. Když Gagarin vyletěl do kosmu a ptali se jej jestli uviděl tam někde Boha, řekl že ne. A pak mu jedna školačka odněkud ze Skandinávie napsala, že Boha vidí jen ti, co mají čisté srdce. Bylo to hojně publikováno, ale nebylo to úplně fér. Protože pokud měl Gagarin srdce čisté, tak Boha přece nakonec uviděl . A to my nemůžeme posoudit. Vlastně až v poslední době jsme se dověděli, že jeho manželka byla věřící křesťankou. Blaze těm, kteří působí pokoj, neboť oni budou nazváni Syny Božími. Tady Ježíš klade velký důraz na to, že máme být také aktivními křesťany – nejen trpnými. Vyzdvihuje ty, kteří do světa vnášejí pokoj. A myslím, že když se dnes rozhlédneme kolem sebe, tak cítíme jak je tohle blahoslavenství důležité. Co to znamená působit pokoj? Nejprve to, že jej od Ježíše do svého srdce přijmeme. Ježíš nám jej totiž může a také chce dát. Nakonec když hledáme v evangeliích jak ježíš zdraví své následovníky, tak je to vždy slovy Pokoj vám. Apoštol Indie, jak se mu říkalo, Sadhu Sundar Singh říká, že mnohokrát zažil v nejtěžších chvílích právě stav pokoje a vnitřního míru. A považuje to za zázrak Boží a jeden z důkazů, že Ježíš působí i dnes. Říká: V Tibetu jsem byl jednou před příchodem noci vyhnán z vesnice. Nalezl jsem útočiště v nějaké díře v lese Bylo tam chladno a já jsem byl hladový. Tu jsem se pokoušel modlit se a do mého srdce vešel mír, jaký svět nemůže dát ani vzít. Vyšel jsem ven a natrhal listy z nějakého stromu. Byly tuhé a bez šťávy, ale přítomnost Krista mne naplnila blaženým mírem, takže mi chutnaly i tyto listy. A když Sing v sobě cítil pokoj a Boží lásku, tak musel stále o ní vyprávět a svědčit. Uvádí také ten známý příklad o jezeře Genezaretském, které má přítok i odtok a je plné života a Mrtvém moři, kterému odtok chybí a proto je mrtvé. Možná si řekneme,, že když máme působit pokoj, tak někdy se nám zdá, že k tomu nemáme dost sil a nadšení. Známý psychiatr Dr. Menningeer jednou přednášel o mentálním zdraví a po přednášce odpovídal na dotazy posluchačů. „Co poradit člověku,\“ zeptal se nějaký muž, „který cítí, že je na pokraji zhroucení.“ Většina lidí se domnívala, že uslyší „Poraďte se s psychiatrem.“ K jejich velkému překvapení však odpověď zněla takto: „Ať zamkne dům, přejde koleje a najde někoho v nouzi a něco pro toho člověka udělá!“ Nebojme se tedy tím spíše poslechnout doporučení a zaslíbení Ježíšovo: Blaze těm,kteří působí pokoj, neboť oni budou nazváni Syny Božími. AMEN
Kázání Husův dům 22.1.2023; mottto: z Nazaretu do Kafarnaum; lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo; Mt 4, 12-23; přímluvy: Maruška Brožková; pan Jiří Dražil; za mír na Ukrajině i v celém světě; Písně: 312; 223; modlitba : 30.12. Vzpomínka: Oznámení: Rosťa +
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí přátelé, je symbolické, že Pán Ježíš začíná svou cestu spásy a také „nábor“ učedníků – apoštolů v Galilejij. Jak je psáno v Izajáši“Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galileja pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.“ Tam začíná Ježíš kázat a odtud si povolává učedníky. Žádné vzdělance odněkud z Jeruzaléma či jiných velkých měst, ale prosté rybáře. Navíc žijící v krajině, která nemá mezi židy dobrou pověst. Ježíš procházel Galilejí, učil v tamních synagogách, kázal evangelium a uzdravoval každou nemoc a chorobu v lidu. Bůh jedná jinak než bychom my lidé čekali. Kolikrát začíná své dílo změny tam, kde zdánlivě nejsou pro to předpoklady. Myslím, že dějiny země české jsou toho příkladem. Vždyť česká reformace předběhla o sto let tu evropskou. Dílo Chelčického a učení o nenásilí a o tom, že lidé se nemají rozdělovat na pány, kmány a duchovní předběhlo dobu o několik staletí. Stejně jako dílo pedagogické J. A. Komenského i jeho snahy mírové, nic z toho není ani dodnes naplněno. Přesto my dnes žijeme znovu tak trochu v krajině stínů smrti, Nejen tím, že je tu nebezpečí velké války. Ale hlavně proto, že lidé namísto lásky dávají přednost nenávisti. Bohužel se to nevyhýbá ani tak napohled demokratické záležitosti jako jsou volby - právě nyní volby prezidenta. Vždyť každý nechť volí svobodně podle svého přesvědčení a respektuje přesvědčení druhého.
Chci se ale zastavit ještě u současné situace obecně. Podle psychiatrů jsou lidé, kteří v sobě pěstují nenávist a zlobu – a je to vlastně i jakási diagnoza, protože jim to pomáhá si udržovat pocit jedinečnosti a soběstřednosti. Mám dojem že takových lidí dnes přibývá. A do této situace přichází Ježíš se svým evangeliem lásky k bližním. Je to úplně něco jiného a převratného. A také dalo by se říci léčivého pro neduhy světa kolem nás. K tomu ale Pán Ježíš potřebuje své učedníky a následovníky. Tenkrát začínal s prostými rybáři bratry Petrem a Ondřejem a rovněž bratry Jakubem a Janem. Pak přibyli další apoštolové do čísla dvanáct a nejen oni. Jaké je to dnes? Každý z nás je pozván k následování – to hlavní následování spočívá v tom, že se budeme učit od Ježíše lásce namísto zloby. A ta láska se projeví činy, tam kde žijeme, pracujeme, jsme. Nemusíme nikde zanechávat své lodě a sítě , prostředky své obživy jako první apoštolové. Stačí, když proměníme svá srdce. Jeden muž procházel městem a uviděl děvčátko v otrhaných šatech jak žebrá o trochu peněz či jídlo. Pak přišel domů, pustil si televizi a viděl večerní zprávy plné utrpení válek a a neštěstí , viděl umírající vojáky, ale i ženy , děti….A začal se hádat s Bohem. Jak to můžeš dopustit, udělej s tím něco! Když usnul , zjevil se mu Bůh a řekl: Už jsem udělal, stvořil jsem tebe.
Ještě jednu pomůcku k probuzení nás křesťanů k lásce k bližnímu jsem v těchto dnech znovu objevil a ne poprvé. Když totiž odejde někdo z našich blízkých či přátel, náhle si uvědomíme jak nám bude chybět. Něco podobného se stalo nedávno v našem společenství ve Čtyřech Dvorech. a ve čtvrtek a pátek se zdálo, že nás znovu postihla ztráta takového člověka. Údajně zemřel v nemocnici. Jenže ona to nebyla pravda a v sobotu jsem jej mohl v nemocnici navštívit. A tak, i když to nebylo nic moc příjemného tohle prožít, náhle jsme rádi, že Rosťa mezi nás bude dál přicházet. Buďme tedy vděčni za každého blízkého člověka a važme si každého dne, ve kterém můžeme v lásce následovat našeho Pána Ježíše Krista.. AMEN
Kázání v neděli 15.1. 2023 Téma: Svědectví Jana Křtitele a začátek Ježíšova působení a první následovníci...Píseň: 185; 53; Modlitba 12.4. Přímluva: Martin 46 let; Jiří Havel 82 let; za mír i nového prezidenta; Vzpomínka Boženka Stráská; Oznámení: Kdy výroční shromáždění|????
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sestry a bratři, „hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“, tak vystihl už na počátku Ježíšova působení – poměrně krátkého – Jan Křtitel Ježíšovu osobu i poslání. Beránek – ten který je tichý a obětující se i za cenu nejvyšší - tedy svého života. Obětující se za nás – lidi hříšné a stále chybující.. Proto bez ohledu na to, že náš svět dál leží ve zlém, tedy ve válkách, vykořisťování, útisku chudých a takzvaně druhořadých – víme , že žijeme v v čase milosti. Neboť slova Jana Křtitele se naplnila. A Beránek., tedy Ježíš nabízí , že i naše hříchy mohou být z nás sňaty. Stačí k tomu tak málo – totiž pokání a rozhodnutí k následování. A jak to začalo – tedy to následování nám také sděluji dnešní text evangelia Matoušova. Docela prozaicky:
Jan Křtitel měl okolo sebe skupinku učedníků. A někteří z nich se stali i učedníky Pána Ježíše. Nebylo to žádné přeběhnutí, ale přirozená životnÍ cesta – byli na chvíli s Janem Křtitelem, protože je přemohlo to nadšení hromadného křtu v Jordánu na odpuštění hříchů. Ale poslání Janovo se vlastně naplnilo tím, že směl pokřtít Ježíše a rozpoznat v něm přicházejícího Mesiáše… Zdá se, že někteří z učedníků se časem z Janova okruhu vytratili a vrátili se domů. Ale jiní dva – na základě Janova svědectví šli za Ježíšem a dokonce u něj – tedy zřejmě v domě jeho matky Marie – přenocovali. Jeden z nich – Ondřej vyhledal svého bratra Šimona a svědčil mu o tom, že v Ježíšovi našli zaslíbeného Mesiáše – Krista. Známe i jiné svědectví o povolání těchto dvou učedníků – totiž od rybolovu, ale to se nijak nevylučuje, bude to dokonce i v dalším evangeliu příští neděli. My lidé se nerozhodujeme také často náhle, ale přemýšlíme o tom, a pak náhle učiníme to konečné rozhodnutí.
Co z dnešního Božího slova si můžeme odnést? Nejprve to, že ať už se ve světě kolem děje co se děje - navzdory tomu všemu – Ježíš nám nabízí svou cestu. Snímá z nás náš hřích a vyzývá k následování, které nás vysvobodí. Chce nám darovat svůj pokoj a lásku. A také radost. Radost, která pramení z toho, že nejenže dává Ježíš našemu světu šanci, ale že dává i šanci každému z nás. Že se nemusíme trápit vědomím, že jsme selhali a měli bychom si nést pocit provinění dále ve svém životě. Ježíš Beránek Boží snímá hřích každého z nás. Jak se zpívá v jedné písni (12) z našeho církevního zpěvníku (dnes ji nebudeme zpívat) : Beránku Boží , spáso má, k tobě se věrou blížím, tak jak jsem hříchy obtížen, ku kříži tvému vzhlížím. Smiluj se ó Pane , pro slovo své dané. Přijmi mne jen, dnes v spásy den, Spasiteli můj drahý, přijmi mne jen dnes v spásy den a posvěť si mé snahy…. Americký farář Hull třináctkrát navštívil ve vazbě masového vraha Eichmana. Snažil se o záchranu tohoto strašlivého hříšníka, i když sám se toho trochu hrozil, že takový člověk by mohl dosáhnout odpuštění. Mohl by, ale nedosáhl. Do konce Eichman stále opakoval: Odpuštění hříchů nepotřebuji, a ani je nechci! Bible nám nabízí obraz ručitele. Ručitel je člověk, který za mne zaplatí, když já nebudu moci. V životě to tak chodí. Někdo musí zaplatit. Vždyť je psáno: Odplata za hřích je smrt. Tu ale přichází Ježíš a stává se naším ručitelem před Bohem. Sám zaplatil za naše hříchy hroznou smrtí na kříži. A my máme tu možnost říci: Pane Ježíši, chytám se toho, že ty jsi zaplatil za mne! Stačí tak málo. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa smiluj se nad námi. AMEN
Kázání 4. adventní neděle 18.12.22 téma pokoj a poslušnost….Mt 1, 18-25;
Modlitba: Píseň: 203; 204; NZ 32; nebo 137;
Milí přátelé, byl jeden náročný a přísný učitel, kterého však studenti zároveň cenili jako člověka spravedlivého a chápajícího. Na konci školního roku skončila výuka a učitel na stole urovnával papíry a v tom k němu přistoupil jeden student a vyzývavě řekl: „Pane učiteli, ani nevíte jak jsem rád, že už nebudu muset poslouchat ty vaše nesmysly a dívat se na ten váš nudný ksicht.
Student stál vzpřímeně a tvářil se arogantně a čekal na uraženou reakci učitele. Učitel se na žáka podíval a s naprostým klidem se ho zeptal: Když ti někdo nabídne něco, co nechceš, přijmeš to?
„Jasně, že ne, odpověděl chlapec pohrdavě. Jen ho vyvedlo z míry , že se ho zeptal učitel tak přívětivě. „Dobrá“, pokračoval učitel, „když se mě někdo snaží urazit nebo mi řekne něco nepříjemného něco mi nabízí – v tomto případě pocit hněvu a zloby, - můžu se rozhodnout jeho pocity nepřijmout? „Nechápu kam míříte, odpověděl studen zmateně. „Je to jednoduché,“ odpověděl učitel. „Nabízíš mi vztek a pohrdání“ Jestliže se urazím a rozzlobím, tak tvůj dar přijmu; ale já milý příteli, raději zůstanu pokojný. |Chlapče, tvůj hněv přejde, ale nesnaž se ho nechat u mne, protože mě nezajímá. Nemohu dohlížet na to co ty nosíš ve svém srdci, ale já jsem zodpovědný za to čím si naplním to své.
Tento příběh nás učí , že je dobré si uchovat pokoj ve svém srdci, i v situacích, kdy jej můžeme lehko ztratit. Dnes jsme zapálili čtvrtou svíci adventní ve jménu pokoje. Po svíci naděje, svíci lásky, svíci radosti přišla na řadu poslední z adventních svící – jako by nás měla připravit na příchod Knížete pokoje. (tak se jmenuje jeden náš sbor - totiž v Suchém Vrbném - Sbor |Knížete pokoje). Letos opět přijde Boží Syn symbolicky znovu do našeho světa, který vůbec není pokojný – ale tím spíše je zvěst o pokoji aktuální. Je psáno, že Ježíš přišel a zvěstoval pokoj – pokoj blízkým i vzdáleným.
Také Josef snoubenec Marie byl náhle plný nepokoje. Jeho snoubenka je těhotná a on je zmatený a zklamaný a chce ji propustit I když potají, protože jí nechce vystavit hanbě. ...Bůh musel zasáhnout a prostřednictvím snu jej povzbudil , aby se nebál Marii přijmout a ochránit. Protože je součástí velkého Božího plánu. Ač Josef asi vše nechápal , byl poslušný a přijal Marii jako svou manželku. Poslední věta z dnešního evangelia zní: Ale nežili spolu, dokud neporodila syna a dal mu jméno Ježíš. Z té věty se dá usuzovat na mnohé a mě by připadlo spravedlivé, že později již nebyl Josef jen manželem jakoby..., Ale zůstaňme u toho, že Josef nabyl svého klidu a byl pokojného srdce, které mu pomohlo překonat všechny strasti jeho poslání – být pěstounem Božího syna. Byl to on, který podle rady anděla ve snu dal malému Ježíši jméno – Immanuel což znamená Bůh s námi. I v tom jménu je obsažen pokoj. Vždyť když Bůh je s námi – kdo proti nám. A tak i když svět nevítá letošní Vánoce vůbec v pokoji a míru, tak my narození Božího syna tak přivítat můžeme – totiž pokojem v našem srdci… Nedejme si jej nikým a ničím vzít.. A pokud je to na nás abychom nabídli smíření někomu s kým nejsme zadobře – udělejme to. Budeme mít pokojnější a radostnější Vánoce. Amen
---------------------------------------------------------------------------------------
Milí přátelé, čiňme pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. To je výzva Jana Křtitele a také doby adventu. Minulou neděli jsme také slyšeli Ježíšovu výzvu: „I vy buďte připraveni...“ Co k té přípravě na příchod Ježíše Krista a tedy království nebeského vlastně patří? Zpytování svědomí – to určitě, pak uvědomění si jak tu stojíme nedokonalí a chybující – jako hříšníci, stejní jako ti, kteří přicházeli tenkrát před dvěma tisíciletími k Jordánu k Janovu křtu…. A právě protože křest je znamením nového začátku - tak patří k té výzvě k pokání ještě odhodlání k nápravě - proto říká Jan Křtitel: Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Pokání samotné totiž nestačí, jestliže nejsme odhodláni něco se svým životem udělat. Možná si říkáme, že je to uzavřený jakoby začarovaný kruh – v neděli při bohoslužbě činíme pokání a a příští neděli máme zase co vyznávat. Má to vůbec smysl? Děláme vůbec nějaký pokrok? Neseme ovoce jako napravení hříšníci? To si asi každý z nás musí odpovědět v skrytu své mysli a duše…. Je tu však jedno povzbuzení: Představme si Boha jako studánku, ke které se nakláníme… Čím jsme blíže tím více rozeznáváme pihy na své tváři. Není možné je nevidět, takže jsme sice blíže Bohu, ale také více si uvědomujeme svou nedokonalost. Ale je to lepší než se pozorovat z dálky a nalhávat si že jsme bezchybní. A jak je to s tím ovocem? Apoštol Pavel nám pomáhá v listu Galatským udělat si občas malou inventuru: Ovocem Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota , věrnost, tichost a sebeovládání. Na prvním místě je jmenována láska a to asi není náhoda… Dnes jsme zapálili druhou svíci adventní právě ve jménu lásky. Máme tohle ovoce Ducha Božího? Dokázali jsme v poslední době někomu odpustit? Nebo požádat o odpuštění? Zkusili jsme mluvit v dobrém nebo alespoň mlčet o lidech, kteří nám nejsou příjemní? Cítíme více lásky k lidem kolem nás? Těžko tohle ovoce nějak zvážit. Taková měřitelná věc je však podobné ovoce Božího |Ducha a to je laskavost. O své lásce si můžeme občas něco nalhávat. Ale laskavost v jednání s lidmi buď máme nebo nemáme. Jen ji nesmíme předstírat, to by bylo pokrytectví. Máme být laskaví, protože je laskavé naše srdce. Laskavé, tedy naplněné láskou..
V Izajáši jsme četli zvláštní zaslíbení: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. \Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu...atakdále. Zvířata, která se spolu normálně nesnesou jsou nám dána za příklad smíření a pokojného spolužití sice jednou v budoucnu, ale přece. Ale co my lidé- Nás musel přijít smířit Boží Syn Ježíš Kristus. Brzy budeme slavit jeho vtělení , jeho příchod do našeho lidského všelijak porušeného světa kde člověk k člověku se chová zle, často je mu více vlkem nežli člověkem. To zaslíbení Izajáše proroka se týká budoucího času – království božího. Ale pro nás křesťany to vlastně nemá být budoucnost, ale přítomnost. Království Ježíše Krista je již mezi námi. On nás přišel smířit s Bohem, ale také mezi sebou navzájem. Moudré smíření se jmenuje jedna vánoční píseň: Moudré smíření, krásné hýření, zázrak vánoční hlásím vám. Zní zvonky hlásků, dávám pod strom lásku, vzácný stejný dar , svých blízkých mám… atd. A tak čas adventní má být časem k tomu trojímu: zpytování svědomí, pak pokání a pak nesení ovoce tohoto pokání. Obnova lásky. Kéž najdeme v sobě odvahu ke smíření. Stačí možná napsat dopis či pohlednici, pozvat k návštěvě, ke společnému stolu. I kdyby to byla jen ta pohlednice člověku, se kterým nejsme zadobře, i to může znamenat mnoho. Máme šanci, vezměme to tak,jako by fakt zbývaly již jen dva, tři týdny. Během roku se často ostýcháme nabídnout smíření jako první, abychom se snad neztrapnili, ale nebojme se. Vždyť Vánoce mají zázračnou moc vše přikrýt milostí Boží. A Bůh sám to také udělal. Přišel a nabídl nám smíření. To jsou Vánoce. AMEN
Kázání v roce 2022, 18.9. téma: o nepoctivém správci… Lk16, 1-13; Písně: 19; Modlitba:17/9;
Přímluvy: Oznámení: jak v týdnu,??
---------------------------------------------------------
Milí přátelé, jak je to vlastně s tím nepoctivým správcem? Nejdřív asi kradl pro sebe, pak zase rozdával z cizího a přece byl pochválen.. Divné. Skoro bychom se lekli, že Pán Ježíš schvaluje nepoctivé jednání. To určitě ne. Jen nabádá své následovníky, které nazývá syny světla, aby byli prozíraví. Aby byli také prozíraví jako synové tohoto světa. Také se máme zajistit ,ale nejen na stáří, ale hlavně na život věčný. Ježíš nám říká: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. V tomto světě tedy máme spíše mít vztah k přátelům nežli k majetku. Ježíš když dává do protikladu lidské vztahy lásky a přátelství , tak je vždycky staví mnohem výš než jakékoli jmění či majetek. Tak to máme mít nastaveno i my.
Další Ježíšovo slovo nás však ubezpečuje, že i když se máme chovat prozíravě jako ten nepoctivý správce, tak určitě jej nemáme napodobovat v nepoctivosti: Ježíš nám říká:Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, nepoctivý i ve velké. V tomto světě zkrátka máme být poctiví, i když se svět kolem nás tak nechová. Vždycky mě za minulého režimu zaráželo, i trochu rozčilovalo takové to úsloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu. (někteří lidé to málem měli po revoluci za odbojovou činnost) Bylo to dost rozšířené rčení a bohužel někteří si tyto názory přenesli i do celého života, ať už je jakýkoli režim. Ježíš však říká a také jsme to dnes četli: Jestliže jste nebyli věrní v tom co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří. A tím myslí, že máme být tady na světě poctiví, jinak se připravíme o poklad v nebi, který je pro nás připraven...Ten poklad v nebi to je království lásky a krásy….
Nepoctivý správce z dnešního Ježíšova příběhu rozhodně nemá být náš vzor. Na tomto světě jsme i my jen správci, nic nám vlastně na pořád nepatří. Vše co je nám dočasně svěřeno však máme opatrovat věrně.
Dále jsme četli:
Žádný nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat…, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Bob Dylan napsal jednou píseň Ať jsi kdokoli, vždycky někomu sloužíš… Ať jsi čímkoli vždycky tím co děláš někomu složíš – Bohu nebo tomu Zlému.
Dva příběhy. Jeden již asi někteří z vás slyšeli. O stavbyvedoucím jedné firmy, kterému řekl majitel, že má k dispozici pozemek a má tam vystavět dům pro dva lidi na jejich spokojené stáří, důvěřuje mu , že má tolik zkušeností, že to může pojmout podle svého. Stavbyvedoucí se však za ta léta pokazil a už nebyl příliš poctivý. A tak najal levné a špatné řemeslníky, kupoval ten nejlevnější materiál často nekvalitní. Pak přišel den otevření toho domu, aby jej představil majiteli firmy. Ten poděkoval a slavnostně předal klíče domu stavbyvedoucímu s tím, že je dům jeho za dlouholeté věrné služby. Druhý příběh je o majiteli statku, který hledal člověka, který by se mu staral o stáje a sklady farmy. Mezi zájemci byl mladík, který na otázku co ještě umí jaké má přednosti odpověděl: Já dobře spím i za větrné noci… Ta odpověď majitele statku trochu podráždila, a hledal dál, ale nakonec zjistil, že ostatní uchazeči nejsou příliš vhodní a tak přijal onoho mladíka. Jednou v noci jej v jeho domě probudila velká bouře. Pobíhal po domě a zavíral okna, která hrozila rozbitím, v jedné místnosti již byly i kroupy. Pak zkoušel zavolat na statek a když to nikdo nebral, tak se oblékl a běžel tam. Zabouchal na dveře pokoje správce , ale žádná odezva. Pak se mu zdálo že slyší jak mladík oddychuje ve spánku. Běžel ke stájím, vše bylo v pořádku, dveře i okna byla zavřeny, koně i ostatní dobytek byl v klidu. A majitel pochopil, co mu vlastně tenkrát ten mladík chtěl říci. Že dobře spí i za větrné noci. Protože udělal vše co mohl, aby poctivě spravoval to co mu bylo svěřeno.
Buďme tedy i my poctiví v tom co nám bylo svěřeno. |AMEN
Kázání v roce 2022 21.8. a 20.8. Téma – pokrytectví...Lukáš 13, 10-17; Píseň – 111; 89; Modlitba: 18.8. (17.8.) Vzpomínka – Karel Filip st. - 21 let od úmrtí. Oznámení: sbírka na cestování do Rakouska..????
………………………………………………………………………………………………………..
Milí přátelé, sestry a bratři, minulou neděli jsme mluvili o tom, že Ježíš dává pokoj do našich srdcí, ale zároveň mluví o tom, že přináší nepokoj a rozdělení. Neboť Ježíš přináší světlo do našeho světa, ale jsou lidé, kteří mají raději tmu. Ježíš přináší lásku, ale někdo si raději libuje v nenávisti, Ježíš přináší ochotu pomáhat bližním, ale někdo raději soudí nežli pomáhá…. Dnešní evangelium jakoby ilustruje příběhem jednu z možností tohoto rozdělení. Ježíš pomáhá postižené ženě, která trpěla již osmnáct let částečným ochrnutím. Uviděl ji při bohoslužbě konané v sobotu. Ačkoli právě učil, tedy zřejmě zvěstoval evangelium, hned ji zavolal a řekl : „Ženo jsi zbavena své nemoci. „Vložil na ni ruce a ona byla hned uzdravená a napřímila se. A velebila Boha.
Jinak se choval představený té synagogy. Ten neviděl utrpení té ženy, necítil s ní, i když ji zřejmě znal, protože jinak by se musel radovat spolu s ní i dalšími v synagoze. I zde náhle stojí láska proti nelásce, soucit proti soudu, radost proti zlobě. Ten představený synagogy i další Ježíšovi nepřátelé se ohánějí Božím slovem o ctění soboty. Ježíš odpovídá příkladem, kdy i tihle zákoníci napojí v sobotu své dobytče, proč by tedy nemělo být v sobotu pomoženo strádajícímu člověku – té ženě ???
Je zvláštní že pokud v evangeliích poznáváme Ježíše, který kritizuje a zlobí se tak je to jedině v případě lidského pokrytectví. To se vždy tvrdě vymezuje a je to zpravidla proto, že tito pokrytci – často farizejové a zákoníci , soudí jiné lidi a sebe omlouvají a nevidí svá provinění. Tak to bylo v době Ježíšově a tak je to i dnes. Zaštiťovat se pravou vírou a přitom omlouvat i těžké hříchy u sebe nebo v církvi – to nemá nic společného s vírou v Ježíše Krista. Někdy je to těžké. Před pár dny jsem byl požádán o radu člověkem, jehož blízký člen rodiny těžce ublížil jiném blízkému člověku a on má teď svědčit na policii. Má říkat úplnou pravdu? Nebo alespoň částečnou. Myslím, že my můžeme odpouštět za nás za naši osobu, ale za druhé asi ne. Navíc vždy jde o také o pravdu a lež. O dobro a zlo. Ten boj je v životě každého z nás. Jak si získat a zachovat před Bohem čisté a milující srdce? Ukol, který nás čeká na celý život. Proto nám Pán Ježíš přinesl evangelium. Příběhy, které vypráví, činy, které koná i příběh jeho obětujícího se života. Abychom se nestali náboženskými pokrytci je dobré se snažit alespoň o toto: Nesoudit druhé. Všímat si svých bližních a Milovat je a to i své nepřátele, i když to je pro nás asi nejtěžší. Snad nám pomůžou tyto tři příběhy:
Nesoudit druhé: Jeden řádový bratr se dopustil hříchu. Bylo svoláno shromáždění a pozvali i otce Mojžíše. On však odmítal přijít, nakonec mu představený kláštera poslal jasný vzkaz: Přijď, všichni už na tebe čekáme. Otec Mojžíš tedy souhlasil Vzal si sebou děravý džbán naplněný vodou. Když přišel do shromáždění a ze džbánu tekla voda, tak se ptali: Co to máš otče? Stařec jim řekl, Já sám zanechávám za sebou mnoho hříchů a ani o nich možná nevím. A dnes tu mám soudit chyby někoho jiného?
Všímat si druhých. Starý , moudrý učitel promlouval ke skupině studentů. Zadal jim úkol najít libovolnou zapomenutou rostlinku. Chtěl aby každý tu svou podrobně prozkoumal. Vezměte si na to zvětšovací sklo a prostudujte jemné žilky v listech ...zkoumejte symetrii lístku. A vězte, že kdyby jste tu rostlinku nechali být, nikdo by ji nedocenil. Když třída splnila zadaný úkol, tak moudrý učitel řekl: Lidé jsou jako nepovšimnuté rostliny. Každý člověk je jedinečný. Zjistíte to, když s ním strávíte určitý čas. Kolik lidí zůstává nepovšimnutých a nedoceněných. Nikdo si na ně neudělal čas.
Milovat své bližní a to i nepřátelé. Jeden čínský císař když bojoval o svůj trůn, tak řekl: Až se stanu císařem , tak zlikviduji všechny své nepřátele. Stal se pak císařem a když mu jeho rádci říkali jak to že nesplnil svůj slib, tak odpověděl: Ale já jsem jej přeci splnil. Udělal jsem z nich své přátele.
A tak se zkusme varovat rychlých soudů, abychom nebyli jako představený oné synagogy. Všímejme si druhých, jako si Ježíš hned všiml té sehnuté ženy v synagoze. A milujme své bližní a radujme se z každého uzdravení nejen těla, ale i duše a ducha, které Ježíš přináší jako se radovali lidé v oné synagoze.. AMEN
; Kázání v Kapli betlémské a HD 13. a 14.8.22 Téma:Pokoj a rozdělení Lk ,12,49-57; věrní Boží versus svět; Písně: 86; Modlitba: 30.7. ; Přímluvy: ……………………….
…………………………………………………………………………………………………………
Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Pavel vypočítává jak svět se často choval a chová k věrným Božím svědkům a k následovníkům Ježíše Krista. Zakusili výsměch a bičování,, okovy i žalář. Byli kamenováni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče...Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země. .
V evangeliu jsme pak slyšeli zvláštní Ježíšovo slovo: Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne pravím vám, ale rozdělení. Možná je nám divné, že na jedné straně Ježíš říká, že dává lidem pokoj . „Pokoj svůj vám dávám, ne jako dává svět já vám dávám.“ A na straně druhé říká , že nepřináší pokoj, ale rozdělení. A pak i udává formy toho rozdělení: Otec proti synu, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni. Je to rozpor? Možná, že ne až takový. Ježíš přináší pokoj do lidských srdcí. Do srdcí těch, kteří o to stojí. A zároveň přináší nepokoj do lidských vztahů. Není to úmysl, ale vedlejší účinek toho, že se lidé vlivem Božího slova promění. Ve světě to ani nemůže být jinak, neboť jak je psáno: Svět ve zlém leží. To rozdělení není tedy z nich – tedy z vůle Božích svědků a Ježíšových následovníků, ale pramení z nenávistných srdcí jejich pronásledovatelů. Napadá mě takový příklad z našich dějin. Mistr Jan Hus chtěl upřímně nápravu církve, chtěl, aby se neobohacovala na úkor prostých lidí, chtěl aby následovala v čistotě Ježíše Krista – svého Pána. A jeho soudci říkali a dodnes někteří lidé vám to budou tvrdit, že si za to kruté zacházení i upálení mohl Hus sám, protože byl prý zatvrzelý.
Ano, Ježíš může dát i nám pokoj v srdci – v srdci těch, kteří přijmou tento pokoj. Na jiném místě evangelia Ježíš vysílající učedníky říká, aby všude rozdávali pokoj. Tam kde tento pokoj lidé nepřijmou – tam se vrátí zpátky na učedníky. I my tedy můžeme a máme roznášet a rozdávat pokoj. A nedělejme si hlavu z toho, že někteří lidé odmítnou tento pokoj přijmout. Tak to zkrátka ve světě je. A stávalo se to i apoštolům... Ale na druhé straně možná prožijeme i zdánlivě malý, ale ve skutečnosti velký zázrak. Změnu nějakého lidského srdce. To je vlastně na světě ten zázrak ze všech největší. Takovéto zázraky působí Pán Ježíš i skrze své následovníky už dva tisíce let. A vzpomeňme si také na to, jaký byl Ježíšův obvyklý pozdrav. Totiž:“Pokoj vám.“
Sadhu Sundar Singh, kterému se v minulém století přezdívalo „apoštol Indie“ ve svém životě poznal obojí. Rozdělení a nenávist, ale také Kristův pokoj ve svém srdci i v těžkých situacích. Pocházel z bohaté rodiny vyšší indické kasty Sikhů a když se v mládí setkal s misionáři, kteří mu zvěstovali Krista a také dali bibli – tak výsledkem nejdříve bylo, že reagoval nenávistí. Dokonce to šlo až tak daleko, že pálil bible.. Když jej evangelium přemohlo a uvěřil po osobním hlubokém zážitku v Krista, tak zase přišla jiná nenávist – nenávist nejbližší rodiny. Jeho otec mu bránil být křesťanem stejně jako celé příbuzenstvo a když se dál křesťanství držel – tak jej dokonce vyhnali z domu. A nyní přišel ten druhý prožitek, prožitek Kristova pokoje. Vypráví o tom: První noc, kterou jsem musel trávit v nepříjemné zimě pod stromem, byla mi velmi dlouhá. Ležel jsem tu bez přístřeší, trpě hladem a žízní a sotva opatřen nejnutnějším oděvem. Ale vzpomínám si, že přesto mé srdce bylo naplněno pokojem a radostí. Jistota přítomnosti mého Vykupitele změnila mé utrpení v radost.
A tak obojí je pravda. Nepokoj mezi lidmi, kteří vskutku následují Ježíše Krista a mezi těmi, které to dráždí a vede k nenávisti vůči opravdovým křesťanům. Bohužel někdy tato hranice neprobíhá jen mezi křesťany a nekřesťany, ale i mezi opravdovými následovníky Ježíše Krista a těmi, pro které je církev jen příležitost jak prosadit své ego, nějak se vyvýšit či obohatit. Ale zároveň je reálný i prožitek opravdového míru a pokoje v srdci, jaký nám nemůže dát tento svět , ale jen Ježíš Kristus.. |Je pro nás někdy těžké tento pokoj v naší neklidné době do svého srdce přijmout a udržet.. Jak ale praví Sadhu Sundar Singh : V Kristu jsem nalezl to, co mi nemohl dát budhismus a hinduismus: - mír a radost již na této zemi. A dodává\: Pokoj srdce je největším divem tohoto světa a nalézáme jej jen v Kristu. To souzní s tím co praví sv. Augustin: Nepokojné je naše srdce dokud nespočine v Tobě Pane. AMEN
Kázání v HD 7.8.22; téma kde je náš poklad, tam je i naše srdce – a naopak. Písně: 29; 183; modlitba 5.9. Přímluvy: za Zbyňka a jeho rodinu;
……………………………………………
Milí přátelé, minulou neděli jsme mluvili o Ježíšově varování, abychom se měli na pozoru před každou chamtivostí. A také o tom co to znamená být bohatý před Bohem. A dnes jakoby navazuje slovo o tom, kde můžeme mít svůj poklad. Měšce, které se nerozpadnou, finance, na které je inflace krátká, poklad, na který se zloděj nedostane, to vše Ježíš nabízí svým učedníkům. Proto můžeme být svobodní ve vztahu k majetku, vždyť jsme dědicové království. Kde je náš poklad, tam je i naše srdce a naopak. Kam se upíná naše srdce, tam je i náš poklad. Pokud se upíná k Bohu a Ježíši Kristu – pak máme poklad v nebi, o který nemůžeme přijít.
Francouzský kněz Guy Gilbert píše: Bohatství je jako zdraví. Jeho nedostatek způsobuje trápení, ale jeho dostatek nezaručuje štěstí. Když si z něj člověk udělá boha, stanou se peníze tyranem, který vysušuje srdce, ohlušuje a zaslepuje.
Jednou Pán zatluče na dveře a my máme být připraveni. Ježíš říká, blaze těm, které Pán zastihne bdící. To není o tom, že nemáme v noci klidně spát, ale o tom, kde je naše srdce. K čemu se upíná – k Bohu nebo k majetku. Vždyť nevíme dne ani hodiny. Jak máme ale žít v tomto světě a zároveň v něm nemít své srdce? Sadhu Sundar Sing o tom vypráví v několika podobenstvích:
„Mořské ryby žijí sice ve ve slané vodě, ale když ochutnáme šťávu z uvařené ryby, nemá slanou chuť. Žila sice ve slané vodě, ale nepřijala od ní slanou chuť, Tak žijí právě křesťané ve světě, ale nepřijímají ducha světa do svého srdce.“
Na jedné cestě Himalajemi přišel jsem jednoho dne ve vzdálenosti nějakých 100 m od blízké vsi na děsně špinavé místo.. Zápach byl tak silný, že mě nutil do zvracení. O několik dnů později jsem opět šel kolem a spatřil jsem podivuhodnou změnu. Nečistota byla stejná jako předtím, ale uprostřed špíny rozkvetla nádherná květina, jejíž vůně byla silnější než zápach. Špína jí pomáhala růst a ona obracela svou korunu ke slunci. Paprsky slunce dopadaly na květinu, od nich přijímala teplo a uprostřed špíny zářila tato sláva \Boží. Praví křesťané jsou v tomto světě jako květiny. Mohou žít uprostřed špíny hříchu, obracejí-li se k slunci spravedlnosti a světlo tohoto slunce svítí do jejich srdce. Tito křesťané jsou jako líbezná vůně ve světě špíny.
Ačkoli musíme býti ve světě, nesmí býti svět v nás. Svět je jako jezero vody. Je pravda, že nemůžeme žít bez vody, ale také je pravda, že nemůžeme žít ve vodě ponořeni. Ve vodě je tedy život i smrt. Když člun pluje po vodě může nás přepravit po řece či po moři. Jen se nesmí voda dostat dovnitř člunu.
Je taková anekdota: Bohatá paní přišla do nebe a anděl jí provázal do jejího nového příbytku. Šli kolem pěkných domečků , až přišli k velmi skromné chaloupce. Tady mám bydlet? Říkala paní. To snad ne? Je mi líto, říká anděl. Ale z materiálu, který jste nám sem poslala ani nic lepšího postavit nešlo. To je jen vtip a v nebi to takhle určitě nebude. Jen nevíme jak to bude.
To co nám pomůže v tomto životě ve světě obstát je dvojí: Modlitba a práce. Modlitba nám pomáhá skrýt se v Bohu a odolat pokušením světa. Práce, která je užitečná a prospěšná druhým nás vytrhuje ze zaměření na sebe a pouhé hromadění majetku. Každý bychom si měli najít takovou i když malou činnost, která někomu prospívá. Třeba někomu věnovat svůj čas či trochu peněz. To vše nás buduje a zbavuje závislosti na pokladech tohoto světa. A tak každý den přispíváme do svého pokladu. Pokladu, který máme tam, kde je naše srdce… Kde je vlastně naše srdce? .AMEN
Ksím přiblížit alespoň první tři sloky z originálu: 1) Vzácná milost , jak sladce mi zní; vždyť zachránila můj bídný vrak; byl jsem ztracen, nyní jsem nalezen, byl jsem slepý ale teď vidím.. 2) Byla to milost, která naučila mé srdce bázni, a byla to milost, která mé obavy rozptýlila; Jak drahá se mi ta milost vyjevila, v hodinu v níž jsem uvěřil. 3) Přes mnoho nebezpečí, dřiny a nástrah jsem již přešel; Byla to milost, která mě ochránila a milost dovede mě domů. Autor této písně John Newton prožil velmi bouřlivý život v mládí. Když mu zemřela v dětství jeho zbožná matka stal se námořníkem a vedl nezřízený a nebezpečný život. Podílel se na obchodu s otroky v Africe a dokonce se sám do otroctví dostal. Byl nakonec i kapitánem otrokářské lodi, která vozila otroky do Severní Ameriky. Při jedné plavbě roku 1748 prožil strašlivou bouři, která zapůsobila jako první impuls jeho obrácení k víře, kterou mu vštěpovala matka. Opustil brzy poté dosavadní život, stal se kaplanem a později i farářem anglikánské církve. Jeho farníci byli převážně prostí lidé tkalci, zemědělci, pracovníci sladoven a řemeslníci a on se snažil jim předávat zvěst evangelia pokud možno srozumitelnou a jednoduchou formou. Nejprve pro děti v nedělní škole, ale později i pro dospělé věřící započal skládat písně ilustrující kázání na biblický text. Vznikly tak stovky písní a jednou z nich je právě píseň Amazing Grace – Vzácná milost. \Zřejmě nejhranější píseň na světě vůbec. Nahrávek jen v USA je více než tři tisíce. A v průběhu jednoho roku se prý hraje až desetimilionkrát v podání různých umělců. John Newton ji vytvořil po Vánocích roku 1772 jako přílohu k novoročnímu kázání takže včera prvního ledna to bylo 249 let kdy poprvé zazněla a za rok 1.1. uplyne 250 let od prvního provedení. A tak vzhledem k tomu , že tato píseň vznikala v čase vánočním, tak už mi připadá i ta vánoční verse Karla Gotta příhodná. Vždyť ta Boží milost v Ježíši Kristu se nejprve projevila právě ve zrození Ježíše jako bezbranného dítěte do betlémské stáje či jeskyně. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy. Kéž my i v čase po vánočním dál slyšíme hlas andělů nad betlémskou jeskyní: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení. A právě to je ta vzácná milost. AMEN