Kázání v Husově domě v neděli 7. 2. 2016

Kázání v neděli 7.2.

Malachiáš předpovídá, že do svého chrámu přijde Pán. Toto jeho proroctví se naplnilo v Ježíši Kristu. Nejprve čteme v Lukášově evangeliu, že Josef s Marií přinesli malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova ( v tomto případě dodrželi zřejmě pouze dávnou tradici) . To byl tedy první příslib splnění proroctví. Ježíš přišel pak do jeruzalémského chrámu ještě vícekrát. Čteme o tom, že tam jako mladý chlapec udivoval svou moudrostí učitele zákona a pak čteme i v evangeliích, že do Jeruzalému putoval se svými učedníky, n aposledy pak předtím nežli byl zatčen, odsouzen a ukřižován. Když prorok Malachiáš mluví o Ježíšově vstupu do Jeho chrámu, předvídá však Ježíšův druhý příchod. Proto i pro nás platí ona slova prorokova:Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. " Až přijde den druhého příchodu Ježíše Krista - kdo z nás obstojí? Je doba, ve které se mnoho děje a ne jenom mnoho se děje, ale také mnoho špatného se děje. A my víme, že doba druhého příchodu Kristova bude právě takovouto dobou. Doba druhého příchodu Kristova může nastat brzy i třeba za tisíc let - nikdo to nezná nežli Bůh Otec. (tak t o řekl i Ježíš). Víme však, že potom nastane soud a my musíme mít na paměti ono varování: Kdo obstojí, až se ukáže? Nemůžeme před Kristem u posledního soudu stanout jako lidé samospravedliví. Ti, kteří říkají, vždyť já se už nějak obhájím. Jeho soud bude jako oheň taviče čteme! Ne, my z našich lidských sil nemůžeme obstát. Jediné co nás může zachránit je to slovo z evangelia Janova: "Neboť Bůh tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." kapitola 3. verš šestnáctý a dále čteme verš sedmnáctý: "Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrz e něj byl svět spasen." V tom je naše naděje, ale i pevná jistota naší víry. To neznamená, že bychom neměli žít co nejlépe, naopak toto slovo nás zavazuje k novém a čistému životu. Vždyť to není a nebyla laciná milost, ale milost drahá a vzácná, kterou jsme byli zachráněni z ohně Božího soudu. Ta milost se stala tak jak o tom píše apoštol Pavel v listu Židům 2, 14-18, který jsme dnes četli ve druhém čtení. Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrti vládne, totiž ďábla. A končilo to slovo: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. A tak Pane náš děkujem e za to, že Ty jsi tím pravým a milosrdným veleknězem, ale také nejspravedlivějším Soudcem, který sám usmiřuje hříchy svého lidu. Svých bratrů a sester, kterými se smíme také nazývat. Bohu za to díky. Amen