Kázání
Kázání jsou nyní psána v oddíle sloupky, tady to nějak zlobí....Kázání na Nový rok 2020 v HD Téma: jméno Ježíš; Písně: 272; 231, Modlitba: 1.1.; Přímluvy: za naši církev a její představitele. Oznámení: 5.1. bohoslužba, 12.1. odpoledne koncert k výročí církve na Palačáku
Kázání na pobožnosti 31.12. Sestry a bratři!; Kazatel dává nám lidem velkou moudrost v tom, že máme využívat čas mládí ale i zralosti k tomu, abychom pamatovali na svého Stvořitele tedy žili moudře a v pokoře.. Neboť jednou se dostaví dny a někdy i léta o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení. ... mužové zdatní se zkřiví - mlečky nechají práce a bude jich málo - možná jsou tím myšleny naše zuby.., zavrou se dveře do ulice - přestaneme navštěvovat zábavy a nebudeme už tak vyhledávat společnost a člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě , zpěvy budou znít přidušeně - dost možná se jedná o náš sluch..ty, kteří hledí z oken obestře temnota - náš zrak... Důležité je tedy žít dobrý život a využívat čas který máme, protože můžeme pak říci, že náš život byl naplněn.. Ne všem lidem je dán stejný čas života a tak jedinou jistotou zůstává Bůh -- jak píše apoštol: Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči , a na čem si v životě zakládá , není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost, kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Je dobré tedy žít naplněný život a využívat talenty, které máme od Boha, ale zároveň pamatovat na svého Stvořitele. Ohlížíme se zpět za uplynulým rokem s vděčností za to co v tomto sboru mohlo se vykonat ke slávě Boží a lidem k užitku. Naše snaha nebyla vždy úspěšná, možná jsme nehledali dost Boží vůli k našim aktivitám. To vše dnes chceme Bohu odevzdat stejně jako to co se dařilo či nedařilo v osobním našem životě. Jsme vděčni za to že tu můžeme být až po tento den poslední v roce 2019 a vzpomínáme na ty naše blízké a známé, kteří v uplynulém roce odešli na věčnost. Chceme dnes Bohu odevzdat naše radosti i naše starosti a bolesti. To vše co jsme směli prožít a nyní stojíme tu. A zároveň už vyhlížíme ten rok příští. Mějme v sobě odhodlání, že budeme každý den přijímat jako velký dar. Že budeme pamatovat na svého Stvořitele a následovat toho, který je naším Spasitelem a Přímluvcem. On jednou přijde soudit živé i mrtvé. S ním pak je každý život ať už dlouhý či krátký životem naplněným a smysluplným. Karel Gott v polovině svého života nazpíval píseň, která je vlastně takovou bilanční modlitbou Jmenuje se Tady jsem. Jak jsem žil, teď mne rozjímat nech, prvně nabírám dech, abych žádal Tvůj soud. Ty mě znáš, ne že neměl bych kaz, kdo ho nemá, kdo z nás, má-li proudem dnů plout. Sčítej mé hříchy i zásluhy, žádám příliš , já vím. Nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním, Soudče, a mír dej dnům mým. Kéž i my pamatujeme na svého Stvořitele po celý rok příští i navěky. AMEN
Kázání v neděli 29.12.2019, téma díkůvzdání za Boží ochranu a vedení, Daniel 5, 1-28; 2.Tim. 4, 1-8; Lukáš 13, 6-9; Písně: 223; 1-2; (3-4); 271, (1,2,3),; 272 (celá); Vzpomínka na zesnulé(Pavel Brožka, F. Šindler, Karel Gott aj.) oznámení: příští bohoslužba 5.a19. rada starších: domluvme se - např. 19.1. po bohoslužbě? Milí přátelé , sestry a bratři, znovu se jeden rok blíží ke svému závěru. Na jedné straně se radujeme, že jsme se toho závěru dočkali, na straně druhé vzpomínáme těch, kterým to dopřáno nebylo, Sčítáme své výhry i prohry. To co se podařilo vykonat, i to co jsme nedokázali dotáhnout do konce. Naše radosti i naše starosti a bolesti. A nezbývá už nic jiného než to vše odevzdat Pánu Bohu a soudci, který přijde soudit živé i mrtvé - totiž Ježíši Kristu. Tak jak to ostatně zpívá v jedné písni ten, se kterým jsme se také v uplynulém roce rozloučili....Karel Gott. Není od věci si připomenout text oné 40 let staré písně, která je vlastně modlitbou: Tady jsem, Jak jsem žil, teď mě rozjímat nech, prvně nabírám dech, abych žádal Tvůj soud. Ty mě znáš, ne že neměl bych kaz, kdo ho nemá, kdo z nás , má-li proudem dnů plout. Sčítej mí hříchy i zásluhy, žádám příliš já vím. Nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním.. Soudče. a mír dej dnům mým...."
Apoštol Pavel píše Timoteovi slova, která by slušela každému z nás:" Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval." Máme určitě v tom, abychom se tak mohli vyznat ještě dost mezer a nedostatků. Naštěstí náš Soudce není pouze spravedlivý, ale i nanejvýš milosrdný. O tom jsme ubezpečeni znovu i v dnešním čtení z evangelia Lukášova: Je to podobenství o neplodném fíkovníku. I když už po několikáté na něm majitel vinice tedy Pán Bůh ovoce nenalézá a chce jej nechat vytnout, vinař - tedy Pán Ježíš se přimlouvá: Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce, jestliže ne , dá š jej porazit...", Pán Ježíš je náš velký Přímluvce před Božím trůnem. Jednou On sám přijde jako Soudce světa - nyní však se za nás u Boha přimlouvá. Nakonec i o Jeho soudu můžeme věřit, že bude spravedlivý a započte nám nejen naše skutky, ale i naši dobrou snahu... Neměli bychom však na to jakoby automaticky spoléhat. To už by byla vypočítavost. Máme být pokorní a vědomi si své nedostatečnosti. A snažit se bojovat dobrý boj... A ještě jedno poučení pro náš život si můžeme z tohoto příběhu odnést. Tak jako máme my v Ježíši Kristu svého Přímluvce, tak my sami máme být takovými přímluvci za naše bližní. Hlavně pak tím, že jim my sami dáme další šanci. I v tomto máme být podobni onomu vinaři - tedy Ježíši Kristu. Nikoho hned nezavrhovat, ale spíše se přimluvit a prokázat mu důvěru, Ale nejen to - Ježíš říká: Až jej okopu a pohnojím. Co by to mohlo být? Možná okopu - načechrám zem - řekl bych, že by se dalo v případě člověka říct: že jej povzbudím.. A pohnojím ? S nad by se to dalo vyložit tak, že tomu člověku poskytnu pomoc - jakoukoli, ale účinnou - radou, darem, tím, že s ním půjdu kus cesty, něco mu pomohu zařídit - to může být různé.... Do nového roku, který je před námi si popřejme, abychom v něm bojovali dobrý boj, abychom zachovali svou víru, naději a lásku.a když Pán Bůh dá, tak se tu znovu na jeho sklonku sešli... Odevzdejme tedy ten starý rok a náš život v něm v pokoře našemu Pánu a do nového roku vykročme s důvěrou v našeho Pána. A přijměme k tomu Boží požehnání. Je to jedno z těch starých irských požehnání, které naleznete i na této péefce: Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty,kdo trpí bolestí, odmítáním,hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejich bolest proměnit v radost. Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou. A požehnání Boha Otce, Syna i Ducha svatého zůstávej na vás ve vší vaší lásce pro tento rok i na věky. AMEN.
Pořad na Štědrý večer. - Písně: 216; 210, 211; Kalousova pobožnost - první část. Po Lukášově evangeliu - 210. a příchod k jesličkám... Každý může zapálit svíčičku a něco k tomu přidat - básničku, navrhnout písničku...Na závěr Tichá noc...
Kázání v HD na Boží Hod vánoční 25.12.2019; téma: vánoční evangelium podle Jana; Milí přátelé, sestry a bratři, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. To je smysl Vánoc. Pán Bůh protíná naše lidské počítání času. Věčnost protíná časnost. Ale ne tak, že by ji nějak narušil. Žádné hromy a blesky, žádné katastrofy - jen tiché narození dítěte stranou od lidí navíc do chudých podmínek. A přitom je to největší událost lidských dějin...Bůh přebývá s lidmi a tím se s nimi solidarizuje. Také jsme slyšeli: v něm byl život a život byl světlo lidí...A tak od té doby můžeme my lidé žít v Ježíšově světle a mít pravý život - život věčný. Janovo evangelium nezůstává u vánočního příběhu narození dítěte Ježíše ale vidí už tento příchod Ježíšův na naši zem pohledem dokonaného Ježíšova díla - tedy i příběhem jeho hlásání evangelia, jeho obětí na kříži a jeho vzkříšení. Na světě byl, svět skrze něj povstal,ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.Jak vypadá náš svět dva tisíce let po Kristu? Křesťané stále tvoří nejpočetnější náboženství světa, ale dohání jej jiná náboženství - především islám. Jsme nejen rozděleni na různé církve, ale navíc jsme zvlažněli my křesťané v tzv. vyspělých zemích ve své víře. Mnohokrát se také církev jako instituce zpronevěřila svému poslání a budovala svou existenci a ne Boží království. ...A přece slova evangelia Janova stále platí. Ježíš je světlo světa. Možná máme pocit, že temnota je napostupu. Bohatí bohatnou a chudí chudnou.Mnohé technologie slouží dobru ale mnohé jiné a mocné slouží zlu. Je popírána tradiční rodina, vidíme jak se falšuje historie a to i výsledky druhé světové války, v naší zemi se máme dobře a zároveň mnohé její bohatství si přivlastňují jiní... atd. Ale vězme, že to už bylo vícekrát. Ale zároveň platí apoštolova slova : Noc pokročila a den se přiblížil. Prožívali jsme advent 2019 a připomínali si, že příchodem Ježíšovým skončila vláda tmy nejen tenkrát přede dvěma tisíci, ale napořád. To světlo, které ve tmě svítí a tma jej nepohltila je určeno pro každého z nás, kdo jsme přijali Pána Ježíše Krista do svého života a do svého srdce. A platí tak pro nás to úžasné zaslíbení: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Vánoce máme všichni alespoň v naší zemi spojeny se světlem. Prozářeny jsou kostely i domy a v poslední době na Štědrý den jsou prozářeny i hřbitovy. Můj táta byl velmi šetrný a když jsme zbytečně škrtli zápalkou, např. když jsme mohli na plotně odpálit hořák od druhého hořáku, tak bylo zle. Ale každé vánoce byly rozsvíceny světla nejen v domě, ale i na chodbě a na dvorku a zářila do tmy. (světla ve sboru - na vánoce by se nemělo šetřit proudem - vždyť nemáme jinou zářivou výzdobu.). Jestliže tedy smíme věřit, že jsme Božími dětmi tak vězme také, že máme chodit ve světle Kristově, ale také máme být tím světlem tak prozářeni, že i my máme svítit svým bližním. Nemáme si to světlo nechávat jen sami pro sebe. Ježíš to zobrazu-je tak, že světlo se nestaví pod nějakou nádobu, ale vyvýší se, aby mohlo svítit všem v domě. Tím pravým světlem světa je Pán Ježíš a jestliže i my máme svítit, tak tím Jeho světlem, kterým jsme naplněni. Kéž se nám to daří nejen o letošních Vánocích. AMEN
Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha. Izaiáš 50, 10Každý z nás někdy se ocitne v temnotách, prožívá chvíle velké starosti, obav či smutku...Ten příměr s tmou je na místě. Co nám zbývá - ten ať doufá v Hospodinovo jméno. V takových situacích zbývá někdy jen naděje. Je takový příběh o tom jak jsou na svícnu čtyři svíce - víry , lásky, naděje a pokoje. ..Pak postupně svíčky zhasínají - nejprve pokoje, neboť všude kolem jsou jen boje a války, pak zhasne svíce lásky, protože láska téměř vymizela v mezilidských vztazích, pak se ztratila víra a její svíce zhasla a pak už zbýval jediný plamínek naděje. Jen ten zůstal a časem třeba znovu mohly zazářit i ostatní svíce.... Letos máme o adventních nedělích trochu jiné pořadí zapalování svící.. A si ce začínáme svící naděje, pak láskou, radostí a pokojem. Takže naděje zhasíná poslední a rozzáří se jako ta první.... Ve tmách máme doufat a to v Hospodinovo jméno. A máme nejen doufat, v Hospodinovo jméno, ale také se o Hospodina opřít. To znamená na něj spolehnout.... Ještě je tam jedno zajímavé slůvko. Totiž opře se o svého Boha - slůvko svého...Boha si nemůžeme přivlastnit, ale přeci jen je namístě vyznat - svého Boha --Hlásíme se ke svému Bohu... Jako ovečky ke svému pastýři. Člověk který jde tmou je vděčný, alespoň za podanou ruku či rámě někoho, kdo jej vede. Máme zkušenosti, jak pomůže nevidomým podaná ruka v pravý čas. (Příběh s Ivou Kolaříkovou),,,Pravou však také, je Pán Bůh je schopen nejen nás vodit tmou, ale v jeho blízkosti zase vidíme alespoň na krok dva dopředu....(Poznání ze začátků Domečku). Náš současný svět jakoby se také pomalu nořil do tmy. Proto má takový význam pro nás křesťany prožívat adventní dobu...Příběh o tom že do nejhlubší tmy se pomalu rozsvěcují svíce. Přichází světlo naděje, lásky, radosti a pokoje. A nakonec sám Ježíš Kristus.....Světlo světa.. Ten, který zahání tmu tím, že ji prozáří svým světlem. Jenže i my máme být takovými světly - sice malými ale přeci jen (Písnička Moje světélko - chci svítilo) Nejde to si světlo přivlastnit jen pro sebe...Příběh o dvou mužích nebo o muži v tmách v zimě a zraněném.... Tak jako nám se dostalo Boží ochranné a pomocné ruky. stejně tak máme být tou pomocí jiným. Co s tím teď o vánocích? Neudělat z nich tzv. shoping, ale slavnost, která ukazuje na dítě v jeslích, které je světlem světa A je to rek udatný, kníže pokoje....Ten o kterého se můžeme opřít. i v těžkých životních situacích...AMEN- i když jako by není žádné světlo i tak je tu rámě Hospodina, našeho Boha - naděje- svého Boha není přivlastnění si Boha, ale důvěra v Něj (moje bible říká)- máme světlo, ale není jen pro nás - stačí když vidíme na krok dva před sebe Co s Vánocemi? Neudělat z nich shoping....Ale slavnost světla světa. AMEN Po sněhu půjdu čistém bílém, hru v srdci zvonkovou vánoční země je mým cílem až hvězdy vyplovou tu budu blízko již. A bude ještě blíž lesní až půjdu tmou
Tu ztichnu tak jak housle spící a malý náhle , dětinný a v rukou žmole beranici, včarován v ticho mýtiny, tu budu blízko již. A budu ještě blíž svých slz až přejdu bystřiny..
Mír ovine mne jakby z chléva, kde vůl a oslík hlídají, světélka stříknou zprava zleva, Noc modravá vzlykne šalmají. Tu budu blízko již. Ach jsem tak blízko již , snad pastýři mě poznají...
Kázání 22.12. - čtvrtá neděle adventní; \Téma|: Pokoj; Texty: Izajáš 7, 10-14; Řím 1, 1-7; Matouš 1, 18-25; ; Písně: 203; 209; po kázání Přichází ; Přímluvy: za osamělé; Josef Škrtleta 33; Zdeněk Klimeš |(66); František \Zeman (40); Oznámení: bohoslužba 24.12. ve 22 hod. a 25.12. v 10.00 hodin, pak ještě jedu do JH a \Příbrazi 26.12. a 29.12. znovu do JH;
Milí přátelé, sestry a bratři, Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše \Krista. Zapálili jsme dnes poslední svíci na adventním svícnu - svíci pokoje a míru. Svého Spasitele máme přivítat alespoň trochu zklidnění. On je sice Dárcem pokoje -vždyť to zaslíbil : Pokoj svůj vám dávám, ne jako dává svět já dávám..... Nečekejme však Kristův pokoj tak, že by měl přijít automaticky do našeho nitra se Štědrým dnem... Jen ztišeni jej budeme moci pocítit a přijmout...Už samotné narození Spasitele jako malého dítěte do chudé stáje předznamenává, že zatímco královské narozené děti a hlavně synové byli vítání s velkou slávou a pompou, tady se ukazuje, že Bůh to takhle nechce. Později i Jeho Syn řekne - ne jako dává svět já vám dávám... A tak jej budou vítat sice andělé, ale někde za městem, a přijdou jen chudí pastýři. A časem trochu opožděně protože hledali narozeného krále v Jeruzalémě... dorazí mudrci (tři králové), Také Josef však neprožíval právě pokojné dny. Jeho snoubenka Maria čeká dítě aniž on toho byl příčinou...Měl však Marii rád - jenže nevěděl co si má o tom myslet a protože ji nechtěl vystavit hanbě (a možná ani sebe) , tak přemýšlel jak to udělat. Než ale cokoliv unáhleně mohl provést , Bůh zasáhl a jeho posel - anděl se zjevil Josefovi ve snu a nejen vysvětlil to co Josefovi vrtalo hlavou, ale navíc přidal i předpověď - kohože vlastně to jeho snoubenka Maria očekává. Josef také ve snu od anděla dostane důležitý úkol - totiž narozeného syna pojmenovat - totiž Ježíš...Josef tedy hraje v Božích očích důležitou roli - zůstává hlavou rodiny...Když se pak ze sna Josef probudil , tak přijal svou manželku k sobě. Zvláštní na dnešním slovu evangelia Lukášova je to že na počátku příběhu byla Maria snoubenka - na konci se o ní mluví jako o manželce. Je to zřejmě tím, že Josef důvěřoval Božímu vedení a přestal se bát okolního světa Co na to kdo řekne, jak to budou vysvětlovat. Začal být statečný a vzal vše na sebe... Je zvláštní, že ten pravý pokoj, který dává Kristus , náhle způsobí, že člověk se přestane bát...Je mnoho takových svědectví od svědků víry, kteří náhle při pronásledování pro svou víru dostali zmocnění vydržet i utrpení. Anebo z bližší naší perspektivy - víme o lidech, kteří umírali pokojně a smířeni..Je to velký dar - kéž se jej dostane jednou každému z nás... Ještě jednu zajímavou větu obsahuje dnešní evangelijní čtení. Totiž tu závěrečnou o Josefovi a Marii: "Ale nežili spolu, dokud neporodila syna a dal mu jméno Ježíš." To je ale na jiné zamýšlení se....Teď ještě mluvme o pokoji...
Kázání v Husově domě 15.12.2019 3. neděle adventní; Texty |: Iz 35, 1-6; 10; Jk 5, 7-10; Mt 11, 2-11; Téma: O radosti víry; Modlitba: 7/12; Písně: 203;209; Po kázání : Vánoční hvězda;Přímluvy: Helena Klímová (62); Nela Hladíková (66); Jiří Štípek (85); Oznámení: v 15.00 uvedení do služby v JH (bratr biskup); 18.00 u nás v HD - sborový zpěv - koncert adventní; ve středu - vánoční večer; v neděli bohoslužba., přečíst pořad vánočních setkání....
Milí přátelé , sestry a bratři, ve středu jsme měli v Husově domě Večer písní a modliteb. Přemýšlím vždy pár dnů před tímto setkáním - myslím,že nyní bylo šesté, jestli to není marné snažení...Poprvé nás bylo dvanáct, pak vždy jedenáct...Naposledy včetně malých dětí...A tak než jsme tentokrát započali sám sebe jsem se ptal jestli pokračovat i po novém roce...Byl čas započít a bylo nás osm. A tak jsem si v úvodním slově trochu vylil srdce s tím, že nás bývá jedenáct, ale často jsou to jiní lidé a že kdybychom zkusili být této aktivitě jeden rok věrní, tak je nás tu plná modlitebna..A že tak to prostě v naší církvi bývá. Začali jsme zpívat, číst Boží slovo a modlit se a náhle jsem cítil že to opravdu smysl má. Lenka připravila pořad a v jednu chvíli byla dlouhá (na naše poměry) chvíle ticha, pak děkovné modlitby a potom zase přímluvy. A už během tichého zamýšlení mě napadlo, že na světě a v našich životech neseme spoustu starostí a máme také své životní radosti...Ta bilance je někdy vyrovnaná , jindy se nám zdá, že ty starosti nás přemáhají...Ale nad tím vším je něco co definitivně převrací misky vah na stranu radosti - totiž evangelium - radostná zpráva (v překladu). Chudým se zvěstuje evangelium vzkazuje Ježíš po Janových učednících Janu Křtiteli.Chudými můžeme rozumět prosté lidi s jejich denním lopocením a starostmi. Těm přináší Ježíš radost, která je neokázalá, tichá, ale může přemoci naši zachmuřelost, zklamanost, smutek.... A tak když jsme v modlitbách odevzdali Bohu své drobné radosti (například koupi nového pianina) a děkovali za mnohá dobrodinní a také jsme se modlili a přimlouvali za všechny ponížené a také zasažené ztrátou blízkého člověka (den předtím byla ona hromadná vražda v Ostravě) , tak jsme věřím všichni prožili radost. \Radost z toho , že nad našimi životy stojí ten, který nás přišel spasit. Takže po přímluvách mohly zase následovat písně chval a díků. A pak kupodivu nikdo nechvátal hned domů, ale všech jedenáct - totiž brzy po začátku ještě přišli postupně tři lidé., takže tradice zůstala zachována...- jsme jsme zůstali a u čaje a pohoštění - to možná proto,aby radost ještě mohla pokračovat - radost ze společenství Kristova lidu...
Zapálili jsme dnes třetí svíci adventní ve jménu radosti.. Každý den můžeme prožít mnoho drobných radostí. Zkusme na ně myslet, mít v sobě vděčnost a proměňovat naše srdce, aby byla vděčná..Může nás potkat i větší neštěstí a zármutek nás přemůže...Pak vězme, že pro takovéto chvíle Ježíš přišel, aby nám pomohl a utěšil nás a aby nás spasil. Na začátku příběhu Martinovy vánoce, který napsal L. N. Tolstoj je nešťastný švec Martin, který si zoufal, když mu zemřela žena a dítě. \Až moudrý stařec mu poradil, aby nežil jen pro své vlastní štěstí a věnoval mu evangelium. Martin si z něj nakonec četl každý den, protože přineslo do jeho života povzbuzení a radost. Evangelium ´= radostná zpráva. Na závěr přečtu text starého irského požehnání, které máme na naší péefce našeho Husova domu a kterou každý z vás dnes dostane a může si i nějakou přikoupit: Bůh vás požehnej slzami prolitými pro ty, kdo trpí bolestí, odmítáním,hladověním a válkou, abyste mohli natáhnout ruce k jejich útěše a jejjich bolest proměnit v radost.Bůh vás požehnej dostatkem bláznovství, abyste měli odvahu být ve světě jiní a dělat věci, o kterých ostatní říkají, že dělat nejdou. A požehnání Boha Otce, Syn i Ducha svatého zůstávej na vás a ve vší vaší lásce pro tento den i na věky . AMEN
Kázání v Husově domě 1.12.2019 l. neděle adventní; Texty Mt 24, 36-44; Téma: Buďte připraveni - s nadějí; Písně: 203; 206 (1sl.2sl.2sl.2sl); po kázání Advent NZ č. 1; Přímluvy: Dagmar Šindlerová (65); Vzpomínka:Ohlášení: odp. Rozsvícení Moravské hvězdy 16,30; dětský punč? ; ve středu biblická hodina. Příští neděli sestry Gábina a Helenka - já mám od pátku dovolenou - koncert v Příbrazi v 18.00
Milí přátelé, sestry a bratři, noc pokročila a den se přiblížil. Máte také pocit, že pmluoslední dobou se hromadí různé špatné zprávy? Zprávy nejen ze světa, ale i z naší pospolitosti této země, kde lidé se náhle nemají rádi kvůli svým politickým názorům, padají hrubá slova a urážky a dokonce i facky... Noc pokročila a je čím dál větší tma. Ale u Boha to takto nezůstává. Je tu místo pro naději. Známe to přeci - když je nejhlubší noc, tak to znamená, že už se to zlomilo a brzy přijde rozednění... Dnes se možná nám lidem zdá, že přibývá stále jen tma, my křesťané však máme i v nejhlubší noci něco co nám svět dát nemůže - totiž naději. A v této naději už máme jak píše apoštol odložit skutky tmy - tedy vše špatné v našem myšlení i jednání a obléci se ve zbroj světla. Zbroj světla to znamená - žít řádně jako za denního světla. Tedy chovat jako křesťané ne v nemravnostech , ve sváru či závisti. To by pro nás křesťany mělo platit, že i když je tma - tj. když nás nikdo nevidí , my se chováme jako bychom byli všem na očích... ; Ježíš nás varuje, že Syn člověka (tedy On sám) přijde v hodinu, kdy se nenaděje- me. Jako když se v noci náhle rozsvítí. Teď jde jen o to, zda tento příchod toto rozsvícení do přítmí našich životů očekáváme neradi či rádi. Zda to světlo Kristovo přivítáme do našich životů, protože to bude znamenat, že tma a noc je navždy pryč. Anebo nám to světlo bude nepříjemné a my se raději utečeme zpátky do tmy. Dvě budou mlít obilí - jedna bude přijata a druhá zanechána - tak Ježíš naznačuje, že Jeho příchod může znamenat i rozdělení a soud. My křesťané však máme být lidmi naděje. Dnes jsme zapálili první svíci ve jménu naděje. Tahle svíce by mohla být také jako poslední - vždyť se říká, že naděje umírá až nakonec. My však s ní začínáme - první svíce, která prozáří tmu je svící naděje. Také se říká - jiskřička naděje. Když se rozžehne světlo naděje - začíná obrat k lepšímu. Četl jsem kdysi příběh muže rybáře, které zastihla na velikém jezeře bouře a poté i tma. Jeho malá loďka se bezmocně zmítala na vlnách a on nevěděl jakým směrem se vůbec vydat. Jezero bylo v docela pusté krajině, ale přesto se snažil vyhlížet světlo. Až náhle když loďka byla na vrcholu vlny cosi jako světélko uviděl a za chvíli znovu. Vydal se tím směrem a jen stěží se pohyboval veslováním na rozbouřené hladině. Přesto se světélko začalo přibližovat. Když se blížil ke břehu, uviděl, že světlo vychází z malého okénka domku na břehu. Když bezpečně uvázal loďku vydal se k malému domku. Zaklepal a štěrbinou otevřených dveří se na něj dívala tvář staré paní. Já, já jsem viděl světlo ve vašem okně řekl muž. Myslel jsem, že už nikdy nenajdu břeh. A najednou jsem v dálce uviděl světlo vaší svíčky. Paní jej pozvala dál a nabídla mu horky čaj. Jak to, že jste dala za okno tu svíčku zeptal se muž. Vždycky , když se blíží bouře , říkám si, co když to někoho zastihne na jezeře a nebude umět najít cestu domů. Dneska jsem původně ani nechtěla svíčku zapálit, tak hrozná byla bouře, že jsem nemyslela, že by někdo mohl vůbec na jezeře být. Teď jsem moc rád, že jsem to udělala... Někdy stačí obyčejná svíčka, aby proměnila a zachránila lidský život. Mnoho lidí dnes bloudí tmou. Kéž nezapomínáme na ně myslet a zapalovat pomyslnou svíčičku Naděje. Jak? Jednoduše tím, že jim budeme přinášet zvěst o Boží lásce k nám lidem. Není vhodnější doba k zapálení oné svíčky naděje než je čas adventní a vánoční. Bůh se znovu sklání k nám lidem. On z věčnosti přichází do naší lidské časnosti. Jednou Kristus ozáří naše životy jako veliké světlo a mnohé to možná zaskočí. Nám by se to stát nemělo. Izajáš už kdysi dávno napsal: Nuže dome Jákobův , choďme v Hospodinově světle." Advent je dobrá doba, abychom se tomu znovu učili a nejen my, ale je vhodná doba, abychom k Ježíšovu světlu přiváděli naše blízké, naše děti, naše přátele, sousedy a známé...Budeme to umět? Nenecháme si světlo jen pro sebe? AMEN
Kázání v JH v neděli 24.11.2019 Texty: Jer. 23,1-6; Kol. 1,11-20; Lk 23, 33-43; Téma: .JK - výhonek spravedlivý; Písně: 36; (269); 181; Přímluvy: nemocní a hříšníci. Modlitba: 26/11; OznámenÍ: příští neděli:uvedení do NO JH - bratr biskup a Richard Ferčík; tedy 15.11. v 15.00; 8.12. koncert v Příbrazi - X-tet ; poděkování brigádníkům.
Milí přátelé, sestry a bratři, převyprávět příběh z Bídníků.- Jean Valjeana o tom jak po propuštění z galejí ukradl pohostinnému biskupovi sadu stříbrných příborů a když jej chytli tak jej biskup zachránil před trestem tím, že tvrdil, že mu příbory daroval. A pak ještě bývalý trestanec okradl malé dítě a tím se v něm vše zlomilo a jeho život proměnil. Někdy jen málo dělí naše životy od jejich pokračování životem věčným anebo smrtí věčnou...Když Ježíš řekl svému spolutrpiteli na kříži : Dnes budeš se mnou v ráji tak to rozhodlo o jednom lidském osudu. Vše mohlo být jinak, kdyby ten odsouzený nenašel v sobě pokoru přiznat si svůj hřích a vinu. Také v JeanValjenovi se hnulo svědomí v jednom jediném okamžiku, který rozhodl o jeho dalším životním směřování. Jeho život se úplně proměnil a on se stal dobrodincem celého města a jako určitý akt pokání a nápravy rozdával pak dětem drobné mince. V příběhu ukřižovaného Ježíše vidíme ještě jednu zvláštnost. On už odevzdal svůj život Bohu a tak vlastně předběžně zvítězil nad smrtí - a mohl už udílet milost . Prvním člověkem Ježíšova království se tak paradoxně stává ospravedlněný zločinec. Ježíš je oprávněný dávat milost nejen jako Král a soudce, ale především jako ten jediný Spravedlivý. V úvodním textu z Jeremjáše jsme slyšeli, že Ježíš je ten výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako Král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. Žijeme v období kdy kdekdo si osobuje právo soudit jiné lidi. Dokonce už ani ne tak za jejich činy, ale dokonce za jejich názory. A tak si v poslední době v naší zemi lepíme na čela kdejaké nálepky. A přitom tím jediným, který má právo soudit lidi je ten jediný spravedlivý - totiž Ježíš Kristus. Naštěstí On není pouze spravedlivý soudce, to by asi nedopadlo s námi nejlépe, ale je tím, kdo se smilovává nad hříšníkem, který činí pokání. Náš úkol tedy není soudit. Jaký tedy máme úkol? Možná podobný jako ten biskup v románu Viktora Huga Bídníci . Neodsoudit hned, ale dát člověku, který se nějak provinil ještě jednu šanci.. Nemusí se to povést, ale také může. Ale my sami přeci pro sebe také ještě tu šanci chceme, když jsme něco pokazili. A co my křesťané? Máme zvěstovat tuto Boží milost v Kristu, který zaplatil svou obětí na kříži i za dluhy(hříchy) každého z nás. A můžeme v tom být i vynalézaví - v konání dobra, protože někdy se nám do toho vůbec nechce.(Lincoln - jak likvidoval své nepřátele) Příběh: \Jeden farmář choval ovce a jeho soused měl malé děti a pěstoval obilí. Také měl velké a docela zlé hlídací psy. Farmář se bál o své ovce a nevěděl co má dělat. Má si stěžovat na policii nebo psy otrávit? - napadaly jej takové myšlenky. Tím by to bylo ještě horší a tak se rozhodl, že se bude za to modlit. Pak se ovcím narodila malá jehňátka a farmáře napadlo, že každému z dětí jeho souseda daruje jedno z nich. Děti měly z jehňátek velikou radost. Jejich otec pak už nemohl nechat pobíhat psy volně po dvoře. Nakonec se z obou farmářů stali přátelé.. Někdy stojí za to chvíli počkat a jen se modlit. Abrahama Lincolna jednou někdo kritizoval ,že je moc mírný ke svým nepřátelům. On odpověděl: Ale vždyť já je likviduji. Jakže? Tak, že z nich dělám své přátele. To co přinesla Ježíšova oběť na kříži je smíření. Smíření mezi lidmi a Bohem a smíření mezi lidmi navzájem. AMEN
Kázání v Hd v neděli 17.11.2019 Texty: 2Tes. 3,6-13; Lk 21, 5-19; Téma: Přichází den jako hořící pec....; Písně: 110; 311; 164; Přímluvy: Eva Kubaštová (70); Alena Bícová (71); Věra Hofmanová (79); Miroslav Valenta (67); Modlitba 12/11; Oznámení: za týden sestra Gabina a sestra.......budou zde sloužit... Ve středu Večer modliteb, písní a chval.
Milí přátelé, sestry a bratři. Ježíš přináší do našich životů pokoj, smíření a laskavost. Tak to poznáváme z jeho evangelia. Jsou ale chvíle, kdy dochází tzv. na lámání chleba a o tom jsou také všechny tři dnešní biblické texty. Blíží se závěr církevního roku (příští neděle) a to je dobrý čas pro rekapitulaci toho, co se podařilo v tom minulém po stránce duchovní ( po stránce hmotné můžeme zrekapitulovat na konci občanského roku) v této náboženské obci...Ale nejen to, Naše texty nás vedou k pokoře, k tomu, že naše lidské snažení bez Božího požehnání nemá trvání. A také k tomu, že Bůh je ten pravý soudce a jednou přijde den, který bude jako hořící pec a všichni kdo páchají svévolnosti se stanou strništěm. Ale těm, kdo se bojí Božího jména, vzejde slunce spravedlnosti....
Nejprve k oné rekapitulaci uplynulého církevního roku. Společná shromáždění se konala pravidelně každou neděli v poslední době s výpomocí sester Gábiny a , které mají jáhenské svěcení a to jednou měsíčně. Průměrná účast 8+. Biblické hodiny se nekonaly vždy ve školním roce, a účast od 3 do 8. Večery písní a chval 4x s průměrnou účastí 12ti osob. Noc kostelů. Grilování v létě a posezení po bohosluž-bě. Nejde tolik o počty jako o to, že se daří vytvářet společenství. Důležité je, aby uprostřed tohoto společenství byl Ježíš a ne my sami s našimi ambicemi.
Je problém s textem 2 Tesalonickým? Přikazujeme vám, bratři, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život ? Máme se snad stranit Borise???? Ne, tato slova jsou o lidech, kteří vystupují jako křesťané - tedy bratři v Kristu. Ne pro lidi, které chceme ke Kristu obrátit. Různé bezdomovce a lidi žijící na okraji společnosti.. Přeci ale jednu věc si máme z tohoto napomenutí vzít - totiž, že křesťan má být pracovitý. Dokonce Pavel píše: Kdo nechce pracovat, ať nejí... Neříká, že to platí pro toho, kdo nemůže pracovat, jen pro ty, kteří pracovat mohou a nechtějí. Myslím, že kdyby se to takto postavilo před některé vězně odmítající pracovat, tak by pracovat chtěli. Pavel tu však především míří do našich tj. křesťanských řad. Na ty, kteří vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Sám Pavel se snažil vždy jít příkladem a živit se i při své apoštolské službě vlastní prací...
V evangeliu Ježíš svým apoštolům, ale i nám, dává několik varování a ponaučení: Jednak že vše na světě je pomíjitelné a dokonce i nádherný a vznosný jeruzalémský chrám, který učedníci obdivovali. Nemáme se tedy upínat k dílům lidských rukou. Ježíš předpovídá války a jiná neštěstí a pohromy a také pronásledování křesťanů na konci časů. Ale také ubezpečuje, že bude s námi křesťany i v každé těžké chvíli a dokonce před soudy, kde nám bude dána řeč i moudrost....Pán Ježíš tedy i když líčí nepříjemné věci spojené s pronásledováním křesťanů, tak zároveň povzbuzuje a slibuje svou pomoc. A končí ta slova ujištění takto: Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy." Kéž tedy ve víře vytrváme. AMEN
Kázání v HD a v JH v neděli 10.11.2019 .; Lk 20, 27-40; Job 19, 24; Téma: Kdo byli hodni dosáhnout budoucího věku, nežení se ani nevdávají...jsou rovni andělům a syny Božími...; Písně: 36; 186; Modlitba: 17/9; Oznámení: příští shromáždění.
Milí přátelé! Saduceové, kteří často spolupracovali s Římany a měli blízko k helénské (tedy pohanské) kultuře, zpochybňovali vzkříšení z mrtvých a byli tak v rozporu i se zákoníky či farizeji. V tomto případě, ale chtějí nachytat Ježíše. o kterém už vědí, že ohlašuje Boží království a v něm nový život pro zemřelé ve víře. Vymysleli tedy šikovnou hádanku založenou na neskutečné fikci - příběh ženy, k které postupně umře sedm mužů, kteří jsou navíc rodnými bratry. Ježíš se však nachytat nenechal, ale naopak ukazuje na na jejich strnulé a schematické myšlení. Ale nejenom na toto myšlení u saduceů, ale i mnohých dnešních křesťanů. Protože my lidé lehce sklouzneme k tomu, že nevnímáme dobře Ježíšovo učení o Božím království, ale vnášíme do svých představ to, co známe ze světa kolem nás. Především je dobré si uvědomit, že Ježíš tím, že přirovnal vztah muže a ženy ke vztahu sama sebe a církve jako své nevěsty povýšil tím manželství výše než to dokázal jakýkoli společenský řád tohoto světa. Ale na druhé straně od Ježíše víme, že smrtí nás lidí tento lidský stav končí. Končí, protože je pro nás připraveno něco ještě lepšího. Lepšího než si dokážeme představit. Ano - v tomto světě má být vztah muže a ženy tím nejlepším. V Božím království bude však překonán, protože blízkost Boží a Ježíšova přebije vše krásné, co dosud můžeme znát z našeho života a lidského údělu. Jelikož budeme rovni andělům a navíc budeme dětmi Božími skrze účast na vzkříšení, tak budeme naplněni Boží láskou a ta překoná tu naši lidskou lásku.
Dále pak Ježíš saduceům osvětluje, proč se ve věci vzkříšení mýlí. Ukazuje na příkladech, že Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých. Svědectví o tom vydává kniha Job, kde jsme dnes četli tato slova: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. Jsou to slova zároveň prorocká, která mluví o Ježíši jako o Vykupiteli. On přinesl nám lidem naději na vzkříšení a život věčný. Jestliže v Bibli čteme slova "Prach jsi a v prach se obrátíš." (Genesis) nemáme u nich zůstat, ale je namístě přidat právě tato slova, že Ježíš je náš Vykupitel a postaví se jednou nad tím co zbude z našeho pozemského bytí - tedy nad naším prachem. (je z tohoto hlediska jedno, jestli jsme pohřbeni do země anebo spáleni v krematoriu a náš prach si pozůstalí odnesou v urně a někde ji uloží). Vzkříšení znamená novou existenci, která ovšem naváže na tu naši starou - ale zachová jen to co je dobré a doplní tak, abychom byli rovni andělům a byli synové a dcery Boží.
Nyní v tomto našem životě můžeme jen to jediné: držet se Ježíšova učení a prosit o sílu ke každému dobrému činu i slovu. AMEN.
Kázání v HD a v Příbrazi v neděli 3.11.2019, (Památka zesnulých);Téma:Buďte připraveni - Lk12,35-38; Přímluvy: Písně: 23; po kázání: V zkouškách a v strázních;.vzpomínka na zesnulé: Pane můj; po přijímání: Má duše žíznivá touží po tobě ; Oznámení: příští týden jsem v pondělí v JH a pak mám dovolenou úterý až čtvrtek - odpadá biblická hodina... V pátek bych se měl na pár hodin objevit.
Milí přátelé, sestry a bratři! Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří, říká Pán Ježíš. Co nám tím naléhavě chce říci? Možná to, že žijeme jen jednou a máme si toho být vědomi. Nebude žádný opravný pokus našeho života.. žádná reinkarnace a další pokusy jak to učí některá náboženství. Máme darován jeden jediný náš život, někdo kratší někdo delší. V každém případě nám má být vzácný a máme být vděčni Dárci svého života - Pánu Bohu. A s touto vděčností také se svým životem nakládat . Je tu ještě jeden Dárce a tím je Ježíš Kristus. On sám obětoval svůj život, abychom my mohli žít navěky - i po své smrti časné. Chce po nás jediné - abychom byli bdící - tedy připraveni na jeho příchod - nejen jednou na konci věků, ale v podstatě, abychom byli připraveni vždy k odchodu z tohoto světa. Mít uklizený stůl, mít vyrovnány účty a to nejen ty finanční. Pán Ježíš říká, že máme být nejen připraveni, ale také mají hořet naše lampy.... To nemá nic společného s naším věkem, jestli jsme tělesně ve formě anebo nemohoucí.. Důležité je, aby hořela naše srdce. Aby hořela vírou, nadějí a láskou.. Pán Ježíš říká zvláštní věc- totiž že když nás takto připravené a bdící zastihne, tak On sám nás posadí ke stolu v Božím království a bude nás obsluhovat. Dnes si připomínáme naše drahé zesnulé a děkujeme za vše dobré, co nám a nejen nám prokázali. Vděčně a zároveň s pokorou si také uvědomujeme dar našich životů neboť jak píše apoštol - nevíme co bude zítra.Proto děkujme za každý další den života, který nám je darován. Francouzský spisovatel Anatole France kdysi napsal: "Čas, který Bůh udílí každému z nás, je jako drahá tkanina, na níž vyšíváme podle svých nejlepších schopností." /varianta/ Prožijme tedy náš život jak nejlépe umíme,aby to byl život užitečný, ku prospěchu našim bližním a Bohu ke chvále. AMEN
varianta na závěr: J.V. Sládek Z osudu rukou
U osudu rukou, vzal jsem svůj los, jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.
Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas
a k zemi schýlí se, když dospěl mu čas...
Vzklíčí a roste, dá zrno a dost
Jak ono na zemi jsem jenom host.
Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob
a mne život těší a neděsí hrob¨
V zem, jež ho vydala, schýlí se klas
- kdes v boží zahradě vyrostu zas.
Kázání v JH v ned -ěli 27.10.2019; text: Lk 18, 9-14;Téma: Kdo je ten spravedlivý? Kdo se povyšuje bude ponížen...; Přímluvy: abychom v sobě našli dost pokory.. Písně: 147; 195; Modlitba: 8.9.; Oznámení: úpravy v Husově sboru; příště: Příbraz - 3.11. v 15.00; v JH - v neděli 10.11. od 15.00 hod. poté rst.;
Milí přátelé, sestry a bratři! Jsou lidé samospravedliví, kteří sami sobě odpustí hned, ale jiným nic neprominou. Je smutné, že to často bývají lidé tzv. zbožní. Alespoň navenek. Když teď zemřel jeden známý umělec, tak to byli často právě křesťané, kteří v sobě cítili jakési zvláštní povolání jej soudit nebo soudit ty, kteří jej měli v úctě. Jak se vlastně historie opakuje a jak to Pán Ježíš všechno už dávno osvětlil těm, kteří chtějí slyšet a vidět. V Ježíšově podobenství O farizejovi a celníku jsou tu dva muži, kteří vstupují do chrámu, aby se modlili. Jeden - farizej stojí a má zvláštní děkovnou modlitbu - v podstatě děkuje za to, že je lepší než ten druhý muž, ale také jiní hříšníci - nepoctivci, vyděrači, cizoložníci. Ano můžeme být Bohu vděční, že nás uchránil od mnohých pádů, ale toho farizeje to napadlo především proto, že se chtěl srovnávat s oním celníkem a cítil se povýšen nad jeho domnělou hříšností (buďto jej osobně znal nebo věděl, že obecně celníci mají špatnou pověst.) To ten celník neřeší přítomnost někoho jiného... Je hluboce skloněn před Bohem a prosí o slitování nad sebou - hříšným člověkem. A Ježíš říká, že ten celník došel u Boha ospravedlnění a tak vyšel z chrámu a šel domů - ne však ten farizej... A dodává: Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen..
Kdo je tedy před Bohem člověk spravedlivý? Ten, kdo je jím ospravedlněn. Naše spravedlnost je Ježíš Kristus. .Půsty, desátky.. to Bohu nestačí... A přeci se lidé většinou nemýlí, když o někom řeknou: to je člověk spravedlivý. Znamená to, že ten člověk je věrohodný, že nikomu nestranní, ale také se nad nikým nepovyšuje. Měli bychom se snažit být podobni Ježíši Kristu, následovat Jej a ten zbytek už On doplní za nás. Naše cesta následování nebude nikdy dokonalá, ale je důležité na ní vytrvat. V jednom překladu písně Amazing grace (česky Už z hor zní zvon) se říká "přes mnohý pád a trápení , blátem i výhní skal, jen milost tvá jde před námi, jednou nás doma uvítá....". I když půjdeme nedokonale, ale vytrváme v následování, tak nás milost Boží jednou přivítá v Božím království.
Co si můžeme tedy odnést z dnešního evangelijního čtení? Především to, že když se stavíme před Boha, tak tam máme stát jako hříšníci a nedívat se na jiné, že jsou na tom ještě hůř nežli my. S tím souvisí, že se nemáme nad nikým povyšovat. Pán Ježíš tohle téma zmiňoval ve svých kázáních několikrát. Například, že si nemáme sedat na lepší místa na svatební hostině atd. Pak by nás mohl někdo přesadit a to není nic příjemného. Lepší ale je když nás přesadí anebo tzv. usadí člověk než nakonec když by to udělal po naší smrti Bůh. O našem sklonu soudit jiné vypráví krátký příběh jak si jedna žena pořád stěžovala své přítelkyni na svou sousedku: Podívej v jaké špíně žije! Stěny v domě jsou špinavé, prádlo na šňůře zaprané a ty její děti pořád běhají ušmudlané. Už se na to nemůžu dívat. " Přítelkyně přistoupila blíž k oknu, podívala se lépe a řekla: Ty stěny i prádlo tvé sousedky jsou v pořádku. Měla by sis ale umýt to okno přes které se na svou sousedku díváš!"
Je hezké, když o nás někdo řekne: To je člověk spravedlivý. My sami si na tom ale zakládat nemůžeme, protože člověk spravedlivý v Božím pohledu je člověk pokorný. Amen.
Kázání v Husově domě v neděli díkůvzdání 20.10.2019; Písně: 111;121; 165; Přímluvy: jubilanti. Vzpomínka - nedožité 92 narozeniny Olga Filipová; Oznámení: odpoledne - díkůvzdání pokračuje...Příští neděli budou sloužit jáhenky; přespříští pak bude vzpomínka na zesnulé.
Milí přátelé, dnes budeme mít bohoslužbu vděčnosti a není k tomu třeba dlouhého kázání, abychom si uvědomili za co vše máme možnosti být vděční. Za krásu stvoření, za to že země dává úrodu, za naše životy a za to, že máme dar společenství. Křesťanství nás vede k tomu, abychom měli vděčná srdce a každého dne děkovali za všechna obdarování...Vždyť člověk který má vděčné srdce - ten žije plnější život, protože si uvědomuje mnohem více jeho krásu a vzácnost. Pak je nám křesťanům dán ještě jeden dar - naše vděčnost má adresáta - totiž Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Je to právě Boží syn - Ježíš Kristus, který nás vede k tomu, abychom si obdarování nenechávali pro sebe a to nejen ta materiální, jak už jsme to četli ve starozákonní knize Levicitus, že máme pamatovat na potřebné. Ježíš však k tomu také přidává to, že máme nést lidem evangelium - radostnou zprávu pro všechny vysílené a skleslé... To vše připomíná i dnešní slavnost díkůvzdání....Vděční lidé neroznášejí do svého okolí zlobu, ale naopak laskavé porozumění...Kéž jsme v tom povzbuzeni i tím, že se budeme i dnes společně děkovat za zdánlivě obyčejné věci. Amen
Následuje přinášení darů na stůl Páně....
Kázání v Husově domě v neděli 13.10.2019; Lk 17, 11-19; Téma : vděčnost; Písně: 24; 110; Přímluvy: za všechny, kteří ztratili blízkého člověka, aby 1jim Bůh dal sílu (zvláště za sirotky);MUDr. Alena Sekyrová 49; Světlana Procházková 56; Zdena Tenglová 84; Modlitba: 31/12; .Oznámení: příští neděli odpoledne - díkůvzdání za úrodu..., ve středu biblická hodina v 17.00 hodin; předtím v 15.00 přípravka na biřmování.
Milí přátelé, sestry a bratři, dnes budeme mluvit hlavně o vděčnosti. V tom poučném příběhu z knihy Královské se navíc zastavme u toho, že onen Naamán, velitel aramejského krále si potrpěl na formu a málem tím přišel o své uzdravení. To co mu nabízel prorok jako cestu k uzdravení se mu zdálo příliš jednoduché a prosté... Až si pak nechal říci a pokořil se a byl uzdraven. A pak ve své nalezené pokoře a v radosti ze svého uzdravení v sobě objevil i vděčnost. Vrátil se k proroku Elíšovi a svou vděčnost projevil před ním. Byla to však především vděčnost Bohu Hospodinu. Není tedy zaměřena na Elíšu.
I novozákonní příběh je o uzdravení a také o vděčnosti. Jen ta bilance je tu mnohem horší. Z deseti uzdravených projevil svou vděčnost jen jeden jediný. A to jak upozorňuje Ježíš je Samařan - tedy cizinec. I tady vnímá Ježíš jeho vděčnost jako vděčnost Bohu Hospodinu - nepřivlastňuje si jí... Co si však můžeme vzít z obou příběhů my - lidé dnešní doby? I
Předně to, že tolik nezáleží na kdovíjaké modlitební formě jako spíše na skromném a pokorném postoji nás prosících. Pak může Bůh konat zázraky i v dnešní době. Nyní ale ke vděčnosti. To je vlastnost, jakou by u nás Bůh rád nacházel. Četl jsem si kdysi v pohádkách Boženy Němcové příběh o jednom Hanáku, který šel přes rozvodněnou říčku a praskla pod ním lávka. Topící se volal na pomoc všechny svaté pak i Pannu Marii a sliboval, že pokud jej zachrání, tak večer v kostele zaplatí sto svíček. Voda jej nesla dál, ale už se začal přibližovat ke břehu. Zopakoval svou prosbu s tím, že určitě padesát svíček v kostele koupí a zažehne, když bude zachráněn. Náhle jak jej voda nesla,plaval okolo vyvráceného stromu a dokázal se chytit za jeden z kořenů . Přitáhl se ke stromu a za chvíli se ocitl v klidnější vodě a dokázal se dostat ke břehu. Těžce se vyškrábal z vody na břeh. A když trochu popadl dech, tak říká:"Hned Pane Bože, hned běžím do kostela a zapálím Ti Panno Marie tu slíbenou svíčku. " Tak to někdy bývá s naší lidskou vděčností. I dnes je jí kolem nás málo. Zvláště když si uvědomíme jak dobře se máme. Že máme co jíst a kde bydlet, že tu není válka, že máme nemocniční péči a naše děti mohou navštěvovat školu. Slýcháme to občas od našich cestovatelů, jak rádi se vracejí domů a váží si toho co u nás máme. Tuhle vděčnost by měli už rodiče vštěpovat dětem od malého věku. Učit je poděkovat před jídlem či večer před spaním.. Ale také učit je prostě poděkovat za to co dostávají. Pak je tu další vděčnost, kterou můžeme pociťovat, když kolem sebe vidíme krásnou a rozmanitou přírodu, její moudré uspořádání, či řád vesmíru, ale i zázrak života na této Zemi a života lidského zvlášť. Když všechny tyto zázraky a podivuhodnosti přijímá člověk vděčně, tak žije mnohem plnější život, než když kolem nich nevšímavě chodí.
Ještě jednu věc si však při čtení dnešních textů můžeme uvědomit. Že věřící v Boha Hospodina a my křesťané zvlášť máme ještě jednu velkou výhodu - známe totiž adresáta naší vděčnosti. Neříkáme Moudrá Matka Příroda nebo Gaia apod. ale máme komu ve své vděčnosti děkovat - máme ji komu adresovat. Tak jako oba uzdravení z našich příběhů....
Poslední prospěch,který můžeme z dnešního evangelia mít je ten, že nejen Námaán, ale i Samařan, jsou cizinci - vlastně ti, kterými "pravověrní" často oprovrhují. Jenže na jiném místě evangelia říká Ježíš farizeům a zákoníkům, že nevěstky a celníci - tedy hříšníci - je předcházejí do království Božího. Často a nejen teď v souvislosti s úmrtím a pohřbem Karla Gotta mě děsí také ti údajně pravověrní, kteří se pohoršují v tomto případě nad těmi státními poctami či nad mší v katedrále svatého Víta a říkají vlastně, že oni jsou ti lepší anebo by se našli nějací lepší - zkrátka stávají se z nich soudci svých bližních. Jenže u Ježíše je vše jinak. A chce nás v evangeliu na mnohých místech učit, že my takto jako farizejové a zákoníci soudit druhé nemáme. Nedávno jsem z jedněmi věřícími přáteli diskutoval o tom, že by se mohl do nebe dostat i takový Gustav Husák, když by ke konci života našel cestu k Bohu. Jim se to nezdálo možné a tak jsem si říkal, co by takoví přísní soudci dělali, kdyby umřeli a šli do nebe a uviděli hned za nebeskou branou právě třeba Gustava Husáka. To by se snad otočili a šli zpátky? Ale kam? A proto nesuďme , abychom nebyli souzeni. Spíše buďme vděčni za své životy a hlavně za to, že jsme poznali Pána Ježíše Krista, který nás chce proměnit, abychom žili dobré životy k Boží cti a slávě. Amen.
Kázání v HD v neděli 6.10.2019; Text Abakuk 1,1-4;2,1-4; Lk 17,5-10; Téma: Víra a skromnost; Písně:11; 296; Modlitba: 6/6; Přímluvy: Miroslav Vevera; Miroslava Petříková; Vzpomínka: Růžena Holubová +nedožitých 89 let; Karel Gott + 1.10.2019; Oznámení: Příští bohoslužba - v neděli v 10.00 hodin. Biblická - středa.
Milí přátelé, další z malých proroků nás oslovil v prvním dnešním čtení z Písma. Volá k Bohu a stěžuje si, že zatím marně, že je ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo... Nic nového pod sluncem. Co mu na to Bůh odpovídá? To, že vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli, prodlévá-li, vyčkej....neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.... Bůh chce, abychom mu důvěřovali, i když s pomocí prodlévá... Ježíš, když mluví učedníkům, kteří jej žádají o více víry, tak víru obhajuje - chce abychom měli víru odevzdanou a plně se spoléhající na Boha. A také víru pokornou.... Jsou křesťané, kteří se cítí na to dělat zázraky a nakonec si musí nějak pomoci, protože s nimi Bůh nechce spolupracovat. Nakonec ani Ježíš nikdy nepřesadil moruši do moře... a neudělal ani jinou podobnou věc. To co dělal - je že uzdravoval a také nasytil zástupy a proměnil vodu ve víno a utišil bouři na jezeře. O podobné věci můžeme a máme prosit. Naše večery modliteb, písní a chval nás k tomu chtějí přiblížit. Připodobnění víry k hořčičnému zrnku nám chce něco sdělit. Především to, že není jednoduché mít víru. A vůbec už to není o tom chtít dělat zázraky.. Mít víru znamená především mít pokoru a skromnost. Vědět, že jen Bůh může s něčím pomoci, aby se to zlepšilo. Třeba zdraví nebo rozpadávající se manželství, vztahy v rodinách či .v církvi .... Příběh z knížečky Život bez všedních .nů od W. Busche.(stručně)
Když Ježíš k svému připodobnění víry k hořčičnému zrnku přidává povídání o služebníku, který se vrátil z pole a ještě po celodenní práci obsluhovat svého pána u stolu, tak určitě nechce být zajedno s nějakým pánem vykořisťovatelem. Je to právě lekce pokory, kterou takto máme přijmout. Něco pro Boha děláme a máme pocit uspokojení a nároku na to si odpočinout.. Jenže sebespokojenost nemá být vlastností božích služebníků zvláště ne těch, kteří slouží v církvi jako faráři či jáhnové a podobně... V poslední době musíme i my faráři dělat výkaz docházky, což (i když ten výkaz se těžko vyplňuje)je vlastně dobře. Protože každý farář, který chce aby se zapojili laici do nějaké činnosti členové NO - což je správné - by měl sám jít příkladem a odpracovat vždy pár hodin navíc nežli je měsíční pracovní doba. Jen tak bude to skóre mezi ním a laiky vyrovnané... Protože laici také třeba musí odpracovat měsíční penzum v zaměstnání a potom teprve přijít pomoci do kostela či sboru.. S touto pokorou máme my věřící přistupovat k Bohu. On nám vidí do duše i do srdcí. "Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat."píše apoštol Pavel. To je ta pokora, která musí předcházet naši víru. Pak teprve můžeme obdržet dar víry, která může proměňovat běh věcí a hlavně lidské životy. Nejen uzdravovat tělo ,ale i uzdravovat a proměňovat duši a srdce našich bližních, což je u Boha ten největší zázrak vůbec. Kéž však nejprve vydáme k proměnění Pánu Ježíši naše srdci a naši mysl. Jak bychom chtěli mít víru, která hory přenáší, kdyby v našem srdci sídlila neláska, hořkost a zloba..???Jak to máme v naší liturgii? Vydejme srdce svá Bohu v oběť svatou. Tak staň se. AMEN
Kázání v J. H. v neděli 29.9.2019; Text Lukáš 16,19-31 - O Lazarovi; Téma - výzva k soucítění; Modlitba 14/11; Písně: 122; 312; 171; Oznámení: příští bohoslužba 13.10. - díkůvzdání., program do konce roku možno rozebrat....
Milí přátelé, sestry a bratři, prorok Ámos patří k těm, kteří napomínají v Božím lidu bohaté a zhýčkané - patří k tzv. sociálním prorokům. Běda bezstarostným na Sijónu a to říká nejen do tehdejší doby, ale do každého času těm, kteří si užívají plnými doušky života a nevšímají si utrpení chudých a opuštěných. Možná se k těm bezstarostným a zhýčkaným nepočítáme. Ale k zamyšlení to je i pro nás. Stejně jako ten příběh, který nám předestírá k zamyšlení \Pán Ježíš - příběh o boháči a Lazarovi.. Neboť je to příběh varovný a patří nejen někam do minulosti, ale i do naší dnešní doby...Doby, kdy bohatí bohatnou a chudí zůstávají chudí...Přišel mi na mobil citát Matky Terezy: Na světě není hlad proto, že bychom nedokázali nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme nasytit bohaté...Zvláště při dnešních nesmyslných závodech ve zbrojení, kdy se státy místo nějaké dohody stále předhánějí ve výrobě modernějších a ničivějších zbraních, víme zcela jistě , že výdaje na zbrojení by mohly postačit k nasycení všech hladovějících a to několikrát... Jen by přestali bohatnou ti, kteří na zbrojařském průmyslu vydělávají.
Na tom Ježíšově příběhu je varovné to, jak Bůh ústy Abrahama vidí zatvrzelost bohatých lidí, že ani kdyby jim někdo přišel svědčit někdo z mrtvých, nedají se přesvědčit. Charles Dickens kdysi napsal povídku Vánoční koleda, která je zfilmována a tam také přichází za vyděračským bankéřem Vydřigrošem jeho zemřelý druh Vodral, aby jej varoval, ale on také nechce na to varování dát. Až když je mu zjevena jeho minulost kdy měl ještě ideály, současnost s utrpením chudých lidí a neradostná budoucnost ztraceného hříšníka, tak se obrátí a změní svůj život. Abraham v našem příběhu říká, že lidem by mělo stačit Boží slovo, zákon a proroci a dodávám, že hlavně evangelium, aby změnili své životy. Žádné svědectví mrtvých či nějaké okultní praktiky nepomůžou lidem, kteří tzv. sedí na penězích a jsou nemilosrdní ke svým bližním. Boží slovo , evangelium tak zůstává jedinou mocí, která může proměnit a ještě i zachránit tento náš svět. Bylo by namístě, abychom my křesťané více toto Boží slovo znali a přinášeli lidem v našem okolí... Důvěřuje tomu i apoštol Pavel, když ve svém listu Timoteovi tomuto svému druhu klade na srdce: Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, at konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život. Co si tedy máme odnést z dnešních textů? Právě toto - že i my máme být bohatí v dobrých skutcích, štědří a dobročinní. Nepatříme k těm opravdu bohatým, ale ani k těm opravdu chudým a strádajícím a tak můžeme i pomáhat. Ale ono nejde jen o peníze, ale i o náš čas, o laskavé slovo, které budeme pro někoho mít, když je v nouzi.. Hlavně pak si zkusme zapamatovat, že Boží slovo - evangelium má větší moc zachránit lidi, kteří se ženou za majetkem a věcmi tohoto světa - než kdyby přišel za nimi někdo z nebe a varoval je. Protože jen Boží slovo může lidi proměnit v jejich srdci. Buďme tedy milosrdní a laskaví ke svým bližním každého dne a pokud můžeme a máme komu, zvěstujme radostnou zprávu evangelia o Ježíši Kristu našem Spasiteli. Jen tak se může měnit náš svět k lepšímu. AMEN
Kázání v HD 22.9. Lk16, 1-13; Téma: Spravedlnost a milosrdenství, Jeden prostředník; Přímluvy: Miroslav Vevera (69); Kateřina Dominová (20); Ondra ?; Nemocní: Petr, Karel Gott, Martin G.; Vzpomínka..............; Oznámení: út - chvály; st - zastavení nad Písmem; neděle - jsem v JH, doporučuji navštívit Palačák
\Milí přátelé, sestry a bratři!Nejprve se zastavme u listu Pavlova Tim. kde píše jednu důležitou větu:"Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi; člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny..." Myslím, že to velmi dobrý argument pro to, abychom nepotřebovali přímluvu svatých a dokonce ani Panny Marie, třebaže ji velmi ctíme.. Jednak oni nejsou mocnější ani hodnější než Pán Ježíš a navíc ne oni se za nás obětovali, ale byl to právě Ježíš Kristus, který se tím stal pravým prostředníkem mezi Bohem a lidmi.
Naše hlavní téma k zamyšlení však nalézáme k evangeliu. Je to zvláštní příběh, který nám Ježíš vypravuje a není v prvé chvíli jasné na jaké straně On stojí. Když se dozvíme, že ten špatný správce dál okrádá svého pána a je za to dokonce Ježíšem pochválen, tak chvíli nevíme co si o tom máme myslet.. Přiklání se Ježíš někdy i ke špatnému jednání? Vždyť On je přece ten Spravedlivý - budoucí soudce světa!!? Jenže si musíme uvědomit, že Ježíš se dívá z trochu jiné perspektivy nežli my. Předně říká: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele. Možná to hospodaření jeho pána také nebylo úplně v pořádku , kdoví jak zbohatl.. ale Ježíšovi spíše jde o to upozornit, že mamon tohoto světa je málokdy spravedlivý... Ale není to tak, že by Ježíš se přikláněl na stranu jakékoli nepoctivosti. O tom svědčí i další Ježíšův komentář k tomu příběhu:"Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké." Naopak Ježíš nás učí, že už drobná nepoctivost je špatná, že když si přivlastníme něco málo nepoctivě, už se ocitáme na šikmé ploše.. Naopak ten špatný správce byl darebák a podvodník a tak Ježíš oceňuje, že i když vypočítavě před inventurou ještě nějakým drobným dlužníkům něco z dluhu vymaže. Chová se alespoň chvíli milosrdně - i když z cizího... Už je na té šikmé ploše skoro dole, tak alespoň pomáhá jiným. Tonoucí se stébla chytá.. A Ježíš tady chválí jeho prozíravost. Vadí mu, že synové světa jsou někdy prozíravější než my - synové světla - jeho učedníci. I my máme myslet tzv. na zadní kolečka - tedy ukládat si poklad v nebi. Hospodařit dobře s Božími obdarováními, nepromarnit čas svých životů ani své talenty... Ježíš je ten jediný spravedlivý člověk a po nás chce, abychom v běžném životě byli také spravedliví, abychom byli poctiví ve své práci, v rodině, v obci. (Nikdy jsem nechápal,jak někdo říká za reálného socialismu : Kdo nekrade okrádá rodinu . A směšné bylo,když někdo po listopadu říkal, že škodil režimu tím, že rozkrádal..Vždyť víme, že právě takoví lidé i v nové době se rozhlíželi, kde by co získali aby využili šanci zbohatnout..a některým se to docela dařilo i za cenu podvodů) Pro učedníky Ježíš Krista platí, že když budou ve světě nepoctiví, tak jim Pán nesvěří to pravé bohatství - život ve svém království, které zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má. Nemůžete sloužit Bohu i majetku, říká Ježíš. Jsou křesťané, kteří vyznávají tzv. prosperitní křesťanství. Říkají, že Boží vůlí je, aby opravdový křesťan byl úspěšný a zámožný, že je to znakem požehnání . Mají svá zdůvodnění. Chtějí obojí a nechtějí vidět, že to zkrátka nejde, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Jestliže se nám dobře daří,nemá to být na úkor jiných. A my máme být vděční a ochotní pomáhat jiným. Jediný je náš Pán. AMEN
..HÁDÉ BÉ 19.5.19 – Kázání na téma: nové přikázání; Jan 13, 31-35; Písně: 162; 139-NZ; 89; Modlitba: 17/9; Přímluvy: za mladou generaci; za Deboru a za Břéťu Běluňkovy; za Marušku Brožkovou, za Karla Hladíka, za Borise a ostatní lidi na okraji společnosti…Oznámení: Noc kostelů 24.5. – pátek od 19.00 hodin. Prosím o výpomoc s přípravou pohoštění od 18.00 hodin
Milí přátelé, sestry a bratři,
Pán Ježíš nám zanechal odkaz a tím je věčný život. To jsme si znovu připomínali o velikonočních svátcích. To je ten největší dar, který On musel zaplatit svou obětí na kříži. Ještě jeden odkaz nám zanechal a to nové přikázání, které je určeno pro náš život tady na tomto světě. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Bylo to v době, kdy se schylovalo k Ježíšovu zatčení, utrpení a umučení. Známe to, když někdo je blízek smrti a nechává ve své závěti majetek, to je to dědictví. Ježíšovo dědictví je život věčný. Ale občas ten kdo dělá závěť tam také vloží přání, jak se mají dědicové chovat. A to je v tomto případě ono Ježíšovo nové přikázání. Abychom se my dědicové – tedy křesťané navzájem milovali. Ježíš nám však dává nejen přikázání, ale také dobrý příklad: Jako jsem miloval já vás… On sám je tím dobrým příkladem..
Ještě jednu důležitou věc po nás tímto Ježíš žádá. Totiž, abychom my byli tím samým dobrým příkladem světu kolem nás. My víme, že ve světě okolo nás se dědicové dost často hádají o dědictví, různě na sebe nevraží, závidí si. Není to nic pěkného, naopak je pěkné svědectví o rodině, když tomu tak není. Díky Bohu mám takovou zkušenost z mé rodiny s mými sourozenci. Kéž by se to konečně začalo dařit i v církvi. V těch mezicírkevních vztazích to určitě ještě potrvá a těžko to asi jen tak ovlivníme. Ale v našich malých společenstvích, sborech a farnostech to ovlivnit můžeme. Mějme to na mysli, protože tak si to přál náš Spasitel nedlouho před svou smrtí. Přikázání před Ježíšem znělo spíše takto: Milovati budeš své přátele a nenávidět nepřátele. Ježíš to trochu upravil a my s tím už dvatisíce let zápolíme. Není to jednoduché milovat své nepřátele. A je to běh na dlouhou trať. Co nám však brání v tom, abychom začali tam, kde to Pán Ježíš po nás nejvíce žádá. Totiž mezi svými, ve své rodině, ve svém sboru…??? Kéž se nám to daří. AMEN
KÁHÁDÉ 5.5.2019 Sk 9,1-20; Jan 21, 1-19; Téma: Následování; Modlitba: 22/4; Písně: 111; 95; Přímluvy: nemocní, osamělí, bratři a sestry ve vedení církve (bratr biskup, bratr patriarcha); Jan Dvořák (79); Ludmila Dominová (71); Jana Košťálová (67); Lucie Rajtmajerová (31); Oznámení: není biblická; sejdeme se v neděli 12.5. ale až odpoledne od 15.00 hodin – pobožnost plus hudebně-poetické pásmo ke Dni matek.
Sestry a bratři, také se vám možná zdá, že Pán Ježíš Petra trochu potrápil, když se třikrát ujišťoval o jeho lásce a věrnosti. Ale možná, že tím chtěl udělat definitivní tečku za jeho minulostí a hlavně tím, že jej Petr třikrát zapřel. To apoštol Pavel prožil svou proměnu mnohem drsněji. Byl plný nenávisti k Ježíšovým učedníkům a stal se jejich úhlavním pronásledovatelem. A přeci i takovýto člověk dostal šanci. Dokonce takovou, že se mu Ježíš osobně zjevil.. A tak se stalo, že Pavlova horlivost posloužila k evangelizaci velké části tehdejší říše římské a navíc v počátcích církve ubyl jeden z jejÍch největších nepřátel. Z pronásledovatele se stal následovník. Dnešní evangelium je tedy celé o následování Pána Ježíše. Také my,ať už známe Ježíše dlouho anebo jsme uvěřili nedávno, jsme vybízeni k následování. A to naše následování může mít různou podobu. A také nás bude něco stát. Nejde jen o to chodit v neděli do kostela, i když to je docela důležité. Jde také o to navštívit nemocného známého, i když se nám moc nechce. Podepřít slabého a bloudícího bližního, i když máme pocit, že si mnohé své problémy zavinil sám. Odepřít si hloupou zábavu. Očistit se modlitbou. Máme promluvit s těmi, kteří nám nejsou sympatičtí.. Říci někomu o Kristu, i když možná sklidíme posměch. To vše je následování. Dnes žijeme v konzumní společnosti, asi více než kdykoli jindy. Nevím. Ale vím, že se to promítá i do života křesťanů. Pán Ježíš volá Petra i Pavla ke službě. Tak má pochopit své povolání i každý křesťan. Vidíme však jak křesťané spíše vyhledávají zážitky. Kde je větší život nebo něco zvláštního či zázračného a udivujícího, tam je to asi správné a tam půjdeme, říkají si mnozí. A tak někteří křesťané chodí z církve do církve a hledají. Kéž tedy najdou, když už mají tu možnost. Ale tam, kde najdou pro sebe to správné společenství, tam ať také slouží. Čímkoli ze svého obdarování. V Nazaretu jsme měli motto: Každý má nějaký handicap a každý má nějaké obdarování.“ A když se toto dá uplatnit i na lidi s těžkými handicapy, tím spíše se to má uplatnit v církvi. Toto praví Pavel (1 Kor. 12): Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. …Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. A také: Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Kéž tedy rozpoznáme svá obdarování a povolání ke službě a věrně Pána následujeme! AMEN
BHD -4.n.p. – 31.3., Texty:Jozue 5, 9-12; 2.Ko 5,16-21; Luk 15, 1-3.11b-32; Téma: Návrat domů; Písně : 122; 89; Modlitba:28.3.; Přímluvy: Eva Kubaštová (44); jiŘÍ Honetschläger 72; Helena Pešková (66); Daniel Šafář ( 28); Daniela Novotná (43); Pavel Hubený ( 17); Oznámení – konal se první Večer písní a chval v HD; středa v 17 biblická, v neděli bohoslužby.
Milí přátelé, stalo to, řekněme, někde v Asii: Dva muži cestovali spolu vlakem. Jeli z hustě obydlené oblasti na venkov a když pak projížděli venkovem mezi malými městečky a byli v kupé sami,tak dlouho seděli mlčky až ten starší se osmělil zeptal se muže ve středním věku – kam že vlastně cestuje? Těžko říci odpověděl tázaný možná do městečka xx a jmenoval jej, ale možná také, že tam vůbec nevystoupím a pojedu dál, někde přespím a vydám se na zpáteční cestu. To je zvláštní, řekl ten starší, proč byste nevystoupil tam, kam máte namířeno? Tu ten mladší začal vyprávět a svěřovat příběh svého dosavadního života. To jak vyrůstal v dobrém prostředí s milujícími rodiči, ale pak když dospěl, chytil se špatné společnosti a dostával se do konfliktů i problémů s penězi. A pak jednoho dne z domova utekl. A nejen to, vzal s sebou i skříňku rodinných šperků, která měla velkou cenu. Odjel daleko do města na pobřeží a ukradené jmění brzy prohrál v kartách a propil s podivnými kumpána. Pak se dlouho potloukal v bídě a málem zemřel, až se postupně přeci jen vzchopil a našel si práci a nakonec má i bydlení a ženu a malé dítě. Jen se nikdy neodvážil ozvat se svým zklamaným rodičům- tak se styděl.. Nedávno však potkal člověka z rodného městečka a dozvěděl se, že jeho matka již zemřela a otec žije sám v jejich domku. Všechno se v něm hnulo a tak napsal dopis otci, že by ho rád navštívil, ale pochopí, když ho nebude chtít vidět. A protože dům stojí blízko trati tak postačí , když otec pověsí na plot domu bílé plátno. Pokud ne, tak že to bude respektovat a nenavštíví jej. Dnes je ten den a za chvíli budeme přijíždět do mého městečka, řekl muž. Nemám odvahu se dívat z okna vlaku. Prosím za chvíli se otočím na druhou stranu a vy se dívejte. Vlak projel okolo domku s červenou střechou a dřevěným plotem. Už můžete řekl starší muž. A dodal:Připravte se, budete vystupovat. Viděl jste bílé pláno? Vždyť ten váš dům je celý omotán bílým plátnem řekl starší muž.
Milí přátelé, takový je náš Bůh – milující Otec. Takového nám jej přiblížil Jeho Syn a náš bratr Pán Ježíš Kristus. AMEN (PS z práce jednoho žáčka nedělní školy)
Bo 17.3.19 .- v Husově domě (16.3) a v JH 17.3. Téma: Ježíšova láska k Božím dětem; Písně: 89; 76; (19); Modlitba 5/1; Přímluvy: Božena Šafránková (71); Pavel Soukup 46); nemocné – Marii Brožkovou, Martina Grubera, za bezdomovce Václava a Borise; Oznámení: 19.3. vikariát; 20.3. biblická a pak Dosta vník RH – Porta od 18.00 hodin. Neděle bohosl. od 10.00 h
Milí přátelé, Bůh v Ježíši Kristu se staví do role ochránce svých dětí, ale zároveň také ukazuje na to, že my lidé se nechceme příliš spoléhat na Boží ochranu. Asi všichni znáte báseň Františka Hrubína Kuřátko obilí (Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko … atd.) Kuřátko se ztratilo a jak rádo se pak vrátilo ke své matce – kvočně pod její křídla. Jenže s námi lidmi je potíž, že často odmítáme Boha a Jeho ochranu. Pán Ježíš to v dnešním evangeliu vztahuje na sebe. Vždyť On také přišel, aby nás spojil a shromáždil – už nejen Boží lid Izrael, ale všechen Boží lid celého světa. Jak Jej musí mrzet všechny ty hádky a spory mezi námi křesťany – natož pak války. To naštěstí už není tak vyhrocené, ale přesto zůstáváme rozděleni. Lékem však není nějaké sjednocení organizované shůry či nějaký návrat do lůna církve svaté. To jediné co Ježíš po nás chce, abychom přicházeli k němu – do Jeho ochrany, do Jeho blízkosti.
Mám tu osobní zkušenost, že nejlepší jednota je ta zdola. Protože může se organizovat nějaké ekumenické hnutí, nějaké akce, ale pak si stejně každý myslí to své… Když se však potkávají upřímní křesťané, nemají náhle problém. Možná právě proto, že už jsou v Boží a Kristově blízkosti. Pod ochranou Jeho křídel si náhle rozumíme a nemusíme to moc teologicky řešit. Přibližme se k Bohu a stane se nejen to, že On se přiblíží k nám, ale také to, že se přiblížíme k našim bratřím ve víře. Možná znáte anekdotu, která se vypráví tu o jehovistech, tu o katolících či dalších denominacích, které si zakládají na své výlučnosti a jedinečnosti. To přijde křesťan do nebe a anděl jej provází a vše mu ukazuje až přijdou k jakési plentě či zdi… I ptá se křesťan anděla: Jak to, že jsou tu zdi, to jsem v nebi nečekal? A co je za tou zdí? Anděl: Potichu, tam jsou (jehovisti, katolíci, ortodoxní židé, striktní letniční atd.) Oni si myslí, že jsou v nebi sami…“ Je to anekdota laskavá, protože počítá s naší lidskou pomýleností a namyšleností, ale zároveň na ní ukazuje a varuje před ní.. Ostatně i Ježíš varoval tehdejší rádoby věřící: Hle ve svém domě zůstanete sami!
Kéž tedy se nebráníme Pánu Ježíši, když nás volá k sobě , do své ochrany, obrazně řečeno : pod svá křídla.. Kéž jsme jako to kuřátko z Hrubínovy pohádky, které bylo sice neopatrné a zabloudilo, ale pak se toužilo vrátit. Také my občas bloudíme, ale víme o Pánu Ježíši, který chce shromáždit Boží děti do své blízkosti. Kéž mu stále nasloucháme a poslechneme Jeho volání k návratu domů. AMEN
HD-10.3.19 – kázání na téma Tři pokušení ; Deut. 26, 1-11; Řím 10, 8b-13+ Luk 4, 1-13 Písně 76 a 186; Přímluvy: Tomáš Polívka (46); Jaroslava Tachecí (47); Jan Gálik (22); Tomáš Komárek (35); Romana Zelená (30); Šárka Nováková (34); Emilka Nováková (5); Magda Cyroňová (51); Modlitba: 12/7; Oznámení: ve středu místo biblické hodiny večerní liturgie…tj. od 17.00 hodin; sobota bohoslužba ???
Milí přátelé, četli jsme, že Pán Ježíš byl plný Ducha svatého a ten jej uvedl na poušť. Jednak, aby se postil před tím, než se vydá na cestu zvěstování evangelia, ale také proto, aby se poprvé střetl s Božím nepřítelem, kterému říkáme ďábel, ale také ten Zlý (s velkým zet).(žádný dobrácký čert) Ještě jeden význam tento prolog Ježíšova vystoupení má a sice to, že On nás předchází a stává se nám příkladem jak odolávat nástrahám a pokušením toho Zlého.
Prvním pokušením, kterému Pán Ježíš čelil, nebylo ani tak pokušení se najíst po dnech hladovění (i když bylo nastraženo právě na tu chvíli, kdy po 40 dnech půstu vyhladověl), ale bylo to pokušení přestat být člověkem, vymknout se člověčenství. Tím by se v zárodku překazil Boží plán spásy. Zpívali jsme nedávno o Vánocích – člověčenství naše ráčil vzíti na se… Půst právě skončil, tak proč by Pán Ježíš měl někam chodit najíst se – stačí, když promění kamení v chléb.(nikdo to neuvidí – je na poušti) Ježíš však říká: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím.“ Odolává pokušení najíst se hned, ale hlavně pokušení být člověkem jen naoko. On se k němu přiznává. A nám dává poučení : Nejen chlebem (a tím jsou myšleny naše lidské potřeby) živ bude člověk…
Druhým pokušením je pokušení slávy a moci. Všechno bude tvé, když se mi budeš klanět.. Zvláštní pokušení pro budoucího krále světa. Jenže jaký by to byl král světa, kdyby se někomu poklonil – tedy ďáblu. Ďábel moc a slávu Ježíšovi nabízí hned, zatímco Boží plán je, že musí projít těžkou cestou, že Jej to bude něco stát a na konci dokonce život. Ježíš na ďáblovu hru nepřistoupil a nám zanechal odkaz, že je Jediný, kterému se máme klanět – totiž Hospodinu.. Tohle pokušení provází lidi stále a platí i dnes. A podléhá mu mnoho politiků, bankéřů, umělců… Ale může mu podlehnout vlastně každý , každý z nás, když se klaníme úspěchu, penězům, když se povyšujeme nad jiné lidi, když nám něco stojí za to se poklonit. Můžeme mít jiné lidi v úctě a vážnosti, ale klanět se jim nemáme. Vždycky když se neklaníme Bohu, ale něčemu či někomu jinému, tak se ve skutečnosti klaníme tomu Zlému.
Třetí pokušení, bylo pokušení důležitosti. Ježíš je přece tak důležitý, že jej jeho Otec Bůh nenechá dopadnout na zem, když skočí z vrcholu chrámu. Tady ten Zlý dokonce argumentuje slovy Písma, ovšem vytrženými ze souvislosti. Můžeme věřit v Boží a doufat v andělskou ochranu, ale nemáme ji zbůhdarma zkoušet, protože to je pokoušení Boha. Tak to pojmenoval Ježíš. Kdo si zahrává s alkoholem, drogami, kdo nesmyslně riskuje například rychlou jízdou v autě, kdo propadne hazardu a podobně – ten pokouší Boha. Ještě mě napadá takový příklad pokoušení, který může být mezi křesťany: Někteří lidé jakoby nevystačili s Božím slovem a místo toho, aby si z něho vzali jasná pravidla pro svůj život – stále se Boha na něco dotazují. A to i na věci z principu dané. (Jít nebo nejít do práce, losují stále , aby jim Bůh radil v tom či onom.) I to je pokoušení Boha… Takové namátkové otevření Písma může mít velký význam v počátcích křesťanského života popř. v nějaké těžké životní situaci. Pokud to tak někdo bude dělat stále – dělá se příliš důležitým. Stačí číst Boží slovo a tam je dost odpovědí na naše otázky. Někde jsem četl, že my lidé před Bohem nejsme vůbec důležití. Jsme "pouze" cenní - cenou, kterou za nás zaplatil Boží Syn.
Závěrem si připomeňme, že Bůh nás nikdy nepokouší, ale vždy jen zkouší. Ten Zlý - jeho protivník nás nemá co zkoušet, protože nejsme jeho. On nás může jen pokoušet…Ježíš nás předešel a učí, abychom pokoušení odolali. Pokušení těla, pokušení slávy a moci i pokušení vlastní důležitosti. Kéž se nám to daří nejen v čase postním. AMEN
HD– kázání 10.2. 19 Téma – Koho pošlu a kdo nám půjde? Písně: 122; 9; vzpomínka František Šindler – Pane můj; Přímluvy: Věra Vlasáková (71); Jan Pešek (84); Modlitba 1.2.; Oznámení: nyní výroční shromáždění. Ve středu biblická v 17 hodin; v neděli 17.2. bohoslužba. ČZ – na stolečku |(možno zaplatit předplatné na rok 2019),
Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní texty ať už starozákonní, epištola či evangelium mluví shodně o dvou důležitých záležitostech v životě křesťana – totiž o povolání ke službě a pokoře, se kterou máme toto povolání přijmout.
Izajáš před povoláním říká: Běda mi, jsem ztracen… jsem člověk nečistých rtů.; Pavel v pokoře říká, že je nejmenší z apoštolů a není ani jména apoštol hoden. A rybář Petr ještě před svým povoláním v pokorném úžasu říká: Odejdi ode mne Pane, vždyť já jsem člověk hříšný…. Pak teprve následuje Ježíšovo povolání: Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“
Izajáš byl významný prorok, apoštolé Pavel a Petr významní svědkové Páně. A tak se mi obyčejní křesťané můžeme ptát jestli ta slova o povolání platí i pro nás? Můžeme se považovat za povolané, volá Kristus i nás k nějaké službě svému království? Ujištění o tom určitě nalezneme na mnoha místech: V Janově listu: Milovaní, nyní jsme děti Boží a ještě nevyšlo najevo, co budeme. Apoštol Pavel píše nám i Koloským: Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost a trpělivost… Anebo Galatským: Vy jste povoláni ke svobodě bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe HD, ale služte v lásce jedni druhým….Apoštol Petr píše: Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Každý křesťan je tedy vyvolený a povolaný tak jako kdysi apoštol Petr, když opouštěl své sítě.
Co ale znamená povolání pro každého z nás? Především následování Ježíše Krista. Zároveň to znamená být součástí nějakého společenství Božího lidu. Jen tak můžeme v lásce sloužit jedni druhým a být národ svatý, lid náležející Bohu.
Dnes máme v naší náboženské obci výroční shromáždění. To nemá být žádná církevní schůze, ale děkovné shromáždění Božího lidu. I v malém nepatrném společenství můžeme uskutečňovat své vyvolení a povolání. Jen nesmí být to malé společenství uzavřenou společností. (kreslený vtip, jak někdo přichází na nedělní bohoslužbu a všichni se ohlížejí, kdo jim to tam leze, že někdo zapomněl zavřít dveře…) (podobenství uzavřeného společenství – Mrtvé moře)(Ivy i má zkušenost.) Křesťanské společenství zde v Husově domě nám dává možnost uskutečňovat své povolání Kristem ke službě Bohu a lidem. Třebaže je malé. Naše služba bude pak požehnaná tím více s čím větší pokorou jsme Boží povolání přijali. AMEN
Kázání v neděli13.1.2019 - závěr:
Modleme se více za ty, kteří v minulém a předminulém roce přijali svátost křtu v dospělosti či svátost biřmování. Zbyněk, Karel, Simona, Marek,Iva, Magda, Martin i Romana. Kéž jim Bůh žehná, kéž je Duch svatý naplňuje, kéž zůstávají v Kristově blízkosti. Kéž však také nesou ovoce darů Ducha svatého. Modleme se za sebe navzájem, abychom vyzbrojeni Duchem svatým byli dobrými služebníky našeho Pána. A stále se obnovujme,a bychom neztratili cestu. Francouzský kněz Guy Gilbert, který pracoval s mladými lidmi na okraji společnosti říká: Mám jediný maják a tím je Bůh! A mým jediným kompasem je evangelium.! Pro naši stálou duchovní obnovu na této cestě nám pak dává několik dobrých rad: "Máte-li nějaký dar, proč ho ignorovat? Naopak je třeba ty dary, jimiž nás Pán obdařil, obdivovat, nikoli se však jimi vychloubat. Naučte se nemluvit neustále o sobě. Snažte se odpouštět a zapomínat na urážky. Věřte, že nejdůležitějším člověkem ve vašem podniku je ten, který brzy ráno vynáší koše. Upozorňujte na kladné stránky druhého, nechte ho vyniknout. Naslouchejte. Věnujte pozornost hlavně těm, kteří s vámi nesouhlasí. Laskavost je úžasná. Snažte se pěstovat tento nádherný květ křesťanské lásky."
A tak sestry a bratři naplňujme to nádherné obdarování,kterým je náš křest a naše biřmování. AMEN
HD 2.12.2018 Texty : Jer. 33, 14-16; 1. Tes. 3,9-13; Lukáš 21, 25-36; Téma:abychom srdce čistá uchovali; Písně: 203; 206; 123 – NZ (po kázání); Přímluvy: nemocní – jmenovitě; Marie Pražáková (87); Modlitba: 5/12; Oznámení: dnes odpoledne od 16.00 hodin – Rozsvícení moravské hvězdy…středa biblická hodina – pobožnost u adventního věnce; v neděli bohoslužba a večer x-tet.
Milí přátelé, sestry a bratři, na počátku dnešních biblických textů jsme mohli uslyšet slovo z Žalmu devadesátého pátého: Uslyšíte-li Hospodinův hlas, nezatvrzujte svá srdce. V Jeremijáši proroku, jsme četli ve vstupním textu: Přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil… V listu apoštola Pavla do Soluně zaznělo: ať Pán posílí vaše srdce… A Ježíš v Lukášově evangeliu říká: Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí, aby vás ten den nepřekvapil jako past.. Všechny tyto texty nás vedou k zamyšlení nad tím, jak můžeme uslyšet Boží slovo, tedy Boží hlas. A také nad tím, jakou roli v tom hraje naše srdce.
Jsou lidé, kteří říkají, že Bůh k nim promlouvá přímo. (ne skrze Boží slovo). Tím se však zabývat nebudeme protože se to stává zřídka lidem vpravdě požehnaným či proto, že Bůh nenašel jinou možnost, jak k nim promlouvat. Ti ostatní, kteří to říkají, jsou nejspíše sektáři a lidé namyšlení. Křesťané by měli především naslouchat Božímu hlasu v Božím slovu. Čtení a slyšení Božího slova – tedy Bible prochází našimi smysly – očima a ušima a přichází nejprve do naší mysli. Naše mysl (náš mozek) posuzuje a rozsuzuje slyšené a čtené a to je správné – od toho jej máme. Když to pak přijmeme za pravděpodobné, tak ještě není hotovo. Musí ještě nastoupit naše srdce, abychom si to slovo nejen přivlastnili ale také jím a pro něj žili. A tady jsou namístě žalmistova slova: Uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. A stejně tak Ježíš nás varuje, abychom si naše srdce nenechali zatížit nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí. Ježíšova slova nikdy nepominou a měli bychom je v srdci uchovávat až do konce svých dnů. Jinak nás náš poslední den překvapí jako past.. Apoštol Pavel zase prosí, aby Pán posílil naše srdce, abychom byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem až přijde Pán Ježíš se všemi svými svatými. O to samé prosme tedy po celý nadcházející advent pro naše blízké i pro nás samé.
Adventní čas nás vede k uvědomění si Božího plánu spásy, kdy vše připravoval k příchodu Mesiáše. Připomínáme si prorocká zaslíbení, zpíváme staré písně. A zároveň s tím se chystáme na dvě události. Příchod Ježíše Krista – ne už ten v dějinách přede dvěma tisíci lety, ale teď konkrétně dnes o těchto Vánocích do hlubin našeho srdce. Bob Dylan před pár lety nazpíval album amerických vánočních písní - někdy i trochu prostoduchých. Nazpíval je nelíbivě – svých křaplavým hlasem, ale není to parodie. Už pro ten název: Vánoce v srdci. Protože to je důležité na vánocích – máme je znovu a znovu prožívat ve svých srdcích. Prožívat příchod Pána Ježíše do našeho srdce a našeho života. To je pravý význam Vánoc. Ale kromě toho je tu ještě v adventu jeden přesah – totiž k budoucnu – ke druhému příchodu Ježíše Krista. Proto také má v adventu štola fialovou – postní barvu. Advent je doba postní a zároveň doba radostného očekávání. To obojí kéž prožijeme o tomto adventu.
Sadhu Sundar Singh, indický křesťan, kterému se říkalo apoštol Indie se těšil na cestu Evropy, protože očekával, že Evropa je plna nejen kostelů a chrámů, ale také hluboce věřících křesťanů. Když pak ve dvacátých letech minulého století Evropu navštívil a měl možnost poznat několik evropských zemí, ztratil iluzi, že Evropa je plně křesťanská. Vyjádřil to takovýmto podobenstvím: Jednoho dne jsem seděl na úpatí Himálaje u břehu řeky. Vytáhl jsem z vody krásný oblý kámen a roztloukl jsem ho. Vnitřek byl zcela suchý. Tento kámen ležel dlouhý čas ve vodě, ale voda do něho nepronikla. Stejně je to s lidmi zde v Evropě. Po staletí jsou obklopeni křesťanstvím, jsou zcela ponořeni do jeho požehnání, žijí v křesťanství, ale křesťanství neproniklo do nich a nežije v nich. Vinu nemá křesťanství, nýbrž tvrdost srdcí.
A tak využijme čas adventu, aby s každou další zapálenou svíčkou na adventním svícnu v našich srdcích bylo stále více místa pro lásku, víru a naději a také pro příchod vtěleného Božího Slova – Pána Ježíše Krista. AMEN
HD – 18.11.18.- Texty:Daniel 12,1-3; Žd. 10, 11-14. 19-25; Marek 13, 1-11; Téma. Poslední doba, jedna oběť postačí; nezanedbávejte společná shromáždění. Písně: 94; 313; 111; Přímluvy: Alena Bícová (70); Věra Hofmanová (78) Miroslav Valenta (66); Oznámení: kalendáře,ČZ; příště – poslední neděle církevního roku. Přijede mezi nás Magda pokřtěná nedávno v našem sboru..
Milí přátelé, sestry a bratři, v dnešních čteních z Písma je ukryto mnoho témat a důrazů pro náš dobrý křesťanský život. Vyberu jen tři. Apoštol Pavel nám píše (stejně jako kdysi Židům), že kněz tehdejší a víme, že i někteří dnešní denně stojí a konají bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, to bylo tehdy. – nyní znovu a znovu je obětován Boží Syn Ježíš Kristus…Nebudu se pouštět do teologických disputací – v posledku je to stejně duchovní tajemství – tajemství víry, jak se také říká. Nicméně beru vážně Pavlovo slovo, že cituji:Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží… a pokračuje Pavel: ..Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje…“ Proto si nejsem jist, že by bratři katolíci měli pravdu, když při každé bohoslužbě je rukama kněze a z jeho kněžské autority Ježíš Kristu znovu a znovu obětován… Dle mého platí především ono: To čiňte na mou památku a také : Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém, tam já jsem prostřed nich.“
Vraťme se však k evangeliu. Na počátku dnešního příběhu Ježíšův učedník se uchvácen obdivem nad nádherou a mohutností jeruzalémského chrámu: Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby! Ježíš mu řekl: Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ A netrvalo příliš dlouho a Ježíšovo slovo se naplnilo…. Nezůstane na kameni kámen – je o tom i jedna dalo by se říci protiválečná písnička Honzy Nedvěda. Tahle slova nás mají přivést a možná, že tím více v závěru liturgického roku k pocitu pomíjivosti všeho, co tu člověk úžasného může vybudovat. Nakonec zpravidla nejvíce oněch velkých děl, staveb a technologií zničí člověk sám. A tak i ten nádherný a velkolepý židovský chrám za ……….. let už nebyl.Buďme vděční za lidské schopnosti, stavbařské, technologické, umělecké, ale buďme si také vědomi pomíjivosti všeho našeho lidského lopocení…Zvláště pak dnes jako před dvěma tisíci lety jsme opět ohroženi válkami . A to válkami, jaké lidstvo znalo v minulosti, ale jadernou válkou, která by zdá se neměla vítěze – jen poražené…Doufám, že Jan Nedvěd písničku Na kameni kámen znovu hraje, protože je nyní aktuálnější než kdykoli jindy.
Pán Ježíš přináší svým evangeliem nový lepší svět a ten by měl prožívat ve svém srdci, ve svém bezprostředním okolí, každý křesťan. Zároveň však jsme varováni, že ani ten Zlý – protivník Boží se nevzdává a vzbuzuje v srdcích některých lidí touhu po moci, po bohatství a to bez ohledu na ohrožené životy svých bližních.. Pán Ježíš však křesťanům zároveň s tím, že předpovídá poslední dobu, dává naději a útěchu. Ti kteří budou prožívat nesnáze poslední doby , budou také mít stálou přítomnost Ducha svatého. Toho, který má také jméno Utěšitel.. …Až vás povedou před soud,nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte, Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“
Třetí důraz dnešních biblických textů přináší opět epištola Pavlova a je to verš, který také mluví o blížící se poslední době|: „Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ Ono vůbec je pro nás dobré nezanedbávat bohoslužby. Proč? Protože nám mohou přinést radost a povzbuzení. Už jenom tím, že slyšíme Boží slovo – evangelium. A také proto, že jsme ve společenství sester a bratří. Nejsou vždy dokonalí, ledacos bychom na nich poopravili, ale věřme, že to funguje. Četli jsme si možná už i zde takový příběh,, ve kterém duchovní pastýř zpozoroval, že jeden muž ze sboru přestává chodit na bohoslužby, nejprve chodil občas a pak už jen svátečně. A tak jej pozval k sobě na návštěvu. A ten muž asi věděl o čem bude řeč a začal se omlouvat a také zdůvodňovat proč se neúčastní pravidelně bohoslužeb. Jednak si se všemi ve sboru úplně nesednou. A on nyní chodí často do přírody a tam je mu dobře. Vždyť nakonec příroda je vlastně také Boží chrám. V místnosti hořel krb. Náhle farář vstal a šel a rozhrábl oheň tak, že jej rozdělil na dvě části. Jedno poleno nechal zvlášť a ostatní pospolu. A pak mlčky seděli a pozorovali, jak polena pospolu dál hoří a samotné poleno začíná pomalu a jistě uhasínat. A ten muž porozuměl. Ono někdy i jedno shromáždění za týden může být vzhledem k dnešní bláznivě zmatené době málo a pak přijdou vhod biblické hodiny. Bohoslužba však přináší kromě společenství bratří a sester a Božího slova tajemství Kristova zpřítomnění ve Večeři Páně, kterou děláme na Jeho památku. Kdysi jsem také chodil na bohoslužby jen občas. Bavily mě tenkrát mládežové večery . Byly pro mne mnohem zábavnější nežli nedělní bohoslužba…A pak jsem jednou slyšel kázat svého faráře právě o důležitosti pravidelné účasti na bohoslužbách. A od té doby a je to už téměř padesát let, jsem vynechával jen když už jsem měl opravdu pořádnou chřipku (až mi to někteří zazlívali, že tam na ně kašlu…) Jen už si vůbec nepamatuji, co to tenkrát ten farář říkal.. A tak jsem si přidal ještě jeden důvod ke každonedělní návštěvě bohoslužby. Totiž říkám si, vždyť týden má 168 hodin a ty všechny mi Pán Bůh dává. Tak kéž mu naplno věnuji alespoň jednu z nich. Hodinu nedělní bohoslužby. AMEN
HD 4.11.2018 Památka zesnulých - … a setře slzu z každé tváře.... Písně: 23; 149-NZ(popř.76)- po kázání ; texty: Izajáš 25,6-9; I.Kor. 15,50-58; Jan 6, 37-40; Přímluvy: za setkání se s našimi drahými; Oznámení: dokončení fasády HD, biblická st. - 17.00; bohoslužba – ne – 10.00;
Sestry a bratři, milí přátelé, v onen den se bude říkat: Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že on nás spasil. O tom nás ujišťuje starozákonní prorok Izajáš. A Pán Ježíš v Janově evangeliu, které jsme dnes četli, ujišťuje: kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven … a také: kdo vidí Syna a věří v něho, má život věčný...já jej vzkřísím v poslední den.,..
Často žasneme nad dokonalostí Božího stvoření, přírody živé i neživé a také nad dokonalostí lidského těla, nad schopnostmi člověka i nad tím že je od Boha nadán svědomím, ale také svobodnou vůlí...To vše nás vede k názoru i poznání, že to vše krásné a dokonalé nemůže přeci jen tak skončit smrtí člověka.... Jak to však měl Pán Bůh udělat, když my sami lidé často volíme špatnou cestu – cestu hříchu, která smrtí končí.. Vždyť je psáno Mzdou za hřích je smrt....ale také zbraní smrti je hřích... Nemohli bychom nad smrtí my lidé zvítězit, protože jsme hříšní. Tady však můžeme zvolat s apoštolem Pavlem: Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista...Někomu se může zdát, že je to až příliš jednoduchá cesta a jednoduché až prostoduché řešení. A tak to lidé zkouší znovu a znovu ze svých vlastních sil bojovat se smrtí a hříchem, aby pak zjistili, že znovu a znovu prohrávají a na konci svých životů tu stejně stojí s prázdnýma rukama.
Jaký má být postoj nás křesťanů k lidskému utrpení a ke smrti? Máme se co učit i v tomto od Pána Ježíše. Byly občas v církvi snahy utrpení a smrt jakoby zbožšťovat. Některé katolické řády a hnutí šly tak daleko, že utrpení vyhledávaly. Tvrdé posty, sebebičování apod. Jakoby chtěli vyrovnat tu druhou odchylku – totiž zpustlé mravy některých církevních představitelů. Co však je v tomto případě křesťanský postoj? Určitě střídmost, ale ne vyhledávání utrpení. Pán Ježíš přeci chodil světem a mohl jen kázat a vést lidi k nápravě a říkat jim: Tohle je jen slzavé údolí. Tak to snášejte a v nebi se budete mít dobře. Dělal to? Ne. Naopak pomáhal a uzdravoval. Nesmiřoval se s lidským utrpením. Ano ti uzdravení a dokonce vzkříšení jako byl Lazar, pak jednou stejně na něco umřeli. Ale Ježíš ukázal svým životem a činy – na které straně On stojí. Totiž na straně života proti trápení a proti smrti. Ostatně smrt je v Bibli označena za Božího nepřítele. (Žádná kmotřička ani sestřička smrt – svatý František v tomto případě neměl pravdu – i když on to možná pojal tak, že díky smrti se dříve dostane k Pánu). Pak smrt i její říše bude uvržena do ohnivého jezera – čteme v knize Zjevení. Bůh sám bude uprostřed lidí a setře jim každou slzu z očí… A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude…. To je zaslíbení, které máme díky Kristu a Jeho vykupitelské oběti. Žádná další oběť už není potřeba. Proto křesťané máme stát na straně života. Nejenom že nemáme způsobovat trápení a bolest druhým. Ale pokud jenom můžeme , tak máme uzdravovat ,potěšovat a povzbuzovat ve víře. Bůh setře každou slzu z lidských očí. Co jiného bychom měli dělat my křesťané tady na tomto světě vůči našim bližním? Nedokážeme setřít všechny slzy, ale určitě pár jich setřít můžeme.
Dnes vzpomínáme našich drahých zesnulých. Je můžeme odkázat pouze do Boží milosrdné náruče a věřit, že i jim setřel Bůh každou slzu z jejich očí. S touto důvěrou snášejme zde ve světě každé utrpení. Někdy máme pocit, že svět je velmi nespravedlivý, že se často v něm prosadí i lidé nedobří. Tím se nedejme zmást. Sami nechť žádné utrpení svým bližním nezpůsobujeme. A když jen trochu můžeme stírejme slzy našich blízkých a bližních. Na závěr přečtu jednu krátkou báseň Marie |Rafajové , která má název Evangelium: Do nejčernějších pochyb obloha hvězdná – potápěč perly vynáší z lásky bezdna. V úderech slunečních pocelů srdce zraje – k životu vírou se přisaješ , umíraje. Závratně stoupající cesta ze tmy. Pro Jediného Otec smířený se všemi dětmi. Hallelujah
AMEN
HD 14.1018 Téma : Snáze vejde velbloud uchem jehly, než bohatý do království Božího. Písně: 6, NZ 25, 67; Světlana Procházková (55); Zdenka Techlová (83); Katka Filipová )43); Přímluvy: za tuto zemi, Oznámení: příští neděli Díkůvzdání za úrodu a odpoledne koncert Trio Compostella…plus básně z kal. Retro 2019; modlitba 25/2; Ámos 5, 6-7.10-15; Židům 4,12-16; Marek 10,17-31;
Milí přátelé, sestry a bratři, ten muž, který před Ježíšem poklekl, se ptal tak trochu i za nás: „Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ A skrze tohle setkání nám Pán Ježíš a nejen nám, ale křesťanům všech věků, sděluje jaký je pohled Boží na naše pozemské usilování a pachtění se. Předně máme žít podle Božího zákona – podle přikázání v Desateru. On nejmenuje všechny, ale několik z nich, které se dotýkají mezilidských vztahů: nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti svého otce i svou matku… Z toho vidíme jak je důležité žít dobře a poctivě v lidské pospolitosti. Ale to zřejmě nestačí. Neboť v tom je ten muž dobrý…A může to vyznat…Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí“…. Než Pán Ježíš vyslovil ještě jeden Boží nárok, tak čteme, že na toho člověka pohlédl s láskou…. Viděl před sebou člověka, který se snaží žít dobře a byl rád. Ale musel pokračovat a říci nejen tomu muži, ale nám všem lidem a především nám křesťanům jeden hodně důležitý vzkaz: Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne. „ Není třeba tenhle Ježíšův nárok vztahovat na nás všechny křesťany jako nezbytnou praxi vstupu do Božího království. ( první křesťané i táborité si to mysleli, ale nefungovalo to.)… Jde o něco jiného. Ježíš nám chce sdělit Boží pohled na náš vztah k bohatství. Když pak dodává ke svým učedníkům a tedy i k nám, že těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství a pak když vidí jejich rozpaky, ještě to zopakuje i když s tím láskyplným oslovením Dítky. Dítky, jak těžké je vejít do království Božího. Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království… To učedníky už opravdu vyděsilo – čteme, že se zhrozili…. A my se spolu s nimi i dnes asi zeptáme: Kdo tedy může být spasen? ….
Bohatý těžko vejde do Božího království. Jak by se to měřilo – od majetku za milion , za dva nebo za dvacet milionů, nebo dnes až za sto milionů???? Ale vždyť navíc jsme my lidé dvacátého prvního století většinou bohatší nežli naši předkové...Žijeme v lepších domech, máme lepší vybavení domácností, jezdíme auty.....atd.... Tímto směrem to asi nepůjde vysvětlit Ježíšova slova....Jak tedy?
Když jsem hledal jestli se stejný text objevuje ještě jinde než u Marka, tak jsem zjistil, že téměř stejný je u Lukáše. Ale byl tam i odkaz na Matouše, tam jsem našel text - kap. 6,19-21 a ten zní: Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol a rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou... Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce... (Mohli bychom se zamýšlet nad tím starobylým ukládáním pokladů zakopávánním do země...dneska dáváme bohatství do bank , otázku je zda i tam nemůže přiijít mol a rez.,l..
A to je, myslím, ten správný klíč k Ježíšovým slovům. „Neboť, kde je tvůj poklad, tam bude i tvoje srdce.“ Znám pár lidí, dalo by se říci, že nejsou vůbec bohatí, spíše žijí v chudobě až asketické jako náš soused na Vyhlídkách, ale přesto je něco nutí pořád shromažďovat do rozpadajících se obydlí stále další a další věci. (Pán, který u nás má schované věci – jen na dva měsíce a nemůžu jej donutit, aby je vystěhoval,protože pořád shromažďuje další – často z popelnic) To jsou krajní případy. Ale každému z nás dokonce i křesťanům , se může stát, že budeme lpět na něčem více než hodnotách evangelia. Důležité je občas zpytovat své srdce. Kde je máme? U Boha anebo u věcí anebo třeba u zvířat, zálib či zájmů?
Vraťme se ale k lidem opravdu bohatým. V čem se ukázalo to nebezpečí právě u toho jinak ctnostného muže? Bohatství ho už podmanilo a nechtěl jej v tu chvíli vyměnit ani za společnost Božího Syna. Jednu dobu se v politice propagoval názor, že máme volit lidi bohaté (Schwanzenberga například), protože se nedají tak lehce zkorumpovat. Není to pravda. Bohatí většinou chtějí stále víc a víc zbohatnout. Šlechtické rody - dnes tak velebené - v dějinách pořád kalkulovaly jak rozmnožit rodový majetek. Sňatky, boji i loupežemi . Hromadit pro svůj rod – pro svou rodinu. Potkalo to v historii i katolickou církev jako celek – to je onen příběh celibátu, kdy jedním z důvodů bylo, aby se netříštil církevní majetek. (kupování si církevních postů) A co ti nejbohatší dnes – bankéři, majitelé firem, kteří je stále sdružují a přeskupují majetek s touhou , aby byl stále větší a často to spojují s politickým nátlakem. Smutné důsledky vidíme ve farmaceutickém či zbrojařském průmyslu, ale i v produkování potravin…Také bohatnou – ovšem za jakou cenu?!!!!! To bohatství je už pohltilo a jejich srdce je právě u něho. Nic proti poctivému podnikání. Židovská anekdota: Bankéř Rostchild a básník Heine se procházejí v Paříži po nábřeží řeky Seiny. Rotschild říká: Taková špinavá řeka. Byl jsem jednou u jejich pramenů a byla krásně čistá..Heine na to: Také jsem znal vašeho dědečka . A to byl velmi slušný a poctivý člověk..“
Evangelium je stále živé. To co se stalo v příběhu toho bohatého muže, je tu pro nás. Předně proto, aby naše srdce toužilo především být u Boha , být s Pánem Ježíšem. A je tu i pro celý náš Bohem stvořený svět - pro lidskou pospolitost. Bylo by všeho dost pro každého, kdyby bohatí neměli srdce u svého majetku, kdyby nechtěli hromadit stále více na úkor chudých. Kdyby se nesmyslně nezbrojilo, nevyráběli se zbytečné léky či škodlivé potraviny,…
První z Ježíšových blahoslavenství zní: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské. „ I lidé zámožní či dokonce velmi bohatí , mohou zůstat chudí v duchu. Je to pro ně vlastně jediná šance v jejich ohrožení bohatstvím. Protože jen tak může projít velbloud uchem jehly.. Platí to ale pro každého z nás. Máme zůstat prostého smýšlení, upřímní před Bohem a nezakládající si na tom co máme. Vždyť to máme od Něho. Naše cesta je cestou následování Pána Ježíše. Pak už nebudeme lpět na ničem, co zde máme. A Ježíš zaslibuje, že to sice nemusíme mít lehké, ale už zde na zemi se nám dostane odměny. A budeme mít tisíckrát více než jsme pro Krista ztratili. AMEN
HD – KÁZÁNÍ 23.9.2018; Téma: Kdo chce být mezi vámi první, ať je služebníkem všech. Modlitba:8/9 Písně:183; 290; Přímluvy: Miroslav Vavera (68); Kateřina Dominová (19); Ondra od Hladíků (?); Vzpomínka: ???Dáša Knapová?; Oznámení: začátek prací na fasádě a střeše.
Milí přátelé, sestry a bratři ! Neměl to Pán Ježíš lehké se svými učedníky. Když procházeli Gelileou tak chtěl využít klidnou cestu a sdělit učedníkům důležitou věc. Totiž to, že nemají stavět na vnějších úspěších jeho putování – konání zázraků, množství posluchačů, uzdravování, nasycení zástupů….a právě návrat dvou učedníků a Ježíše z hory Proměnění…. Ježíš jde uprostřed nich a říká: Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ Oni tomu nerozuměli a nejen to, zřejmě ani pořádně neposlouchali. Ježíš to vnitřním zrakem rozpoznal a proto se jich v Kafarnau ptá: „O čem jste cestou uvažovali“? Mlčeli, ale Ježíš věděl své. Dohadovali se totiž, kdo z nich je největší. Pán Ježíš si sedl – nekáže jim vstoje, aby se s nimi nějak zlobil.. Chce, aby to v klidu vyslechli všichni jeho učedníci – všech dvanáct. A říká tu památnou a převratnou větu: Kdo chce být mezi vámi největší, ať je služebníkem všech.“ A podpoří to obrazem, který se bude v evangeliu ještě párkrát opakovat. Dává za příklad dítě. On chce, aby jemu byla věnována největší pozornost. Hodnota a vážnost dětí nebyla v tehdejší době velká. Máme se v životě umenšovat a to i tím způsobem, že se budeme sklánět k těm nejmenším. K opovrženým, k lidem na okraji společnosti, poníženým a dětem. Znáte určitě tu Wolkrovu básničku: Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Po ránu, na louce, v létě, po kvítku vztáhnu se nejmenším…. Zašeptám až obejmu se s ním. Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si, kapičkou rosy, aby nespadlo…. V té básni je krásně vyjádřeno to, k čemu nás vede dnešní Ježíšova radostná zpráva – evangelium…: Totiž, že se máme umenšovat (ve svém sobectví, ve své soběstřednosti – však ono nás neubude).A že dobrá cesta pro to umenšování je sehnout se po něčem menším – po někom menším…Po tom, kdo stojí na společenském žebříčku níž než jsme my – děti, lidé nemocní či nevážení. Sehnout se tím, že budeme jejich služebníky. Nějak se stával, že jsem býval od svých 33 let ve vedoucích funkcích. A to je vždycky dilema, když má člověk tohle slovo plnit a zároveň nebýt jakoby slabým vedoucím… Ne vždy se mi dařilo to skloubit. Ale přeci jen mohu dosvědčit, že to jde. Že to není nic nereálného…že to může fungovat… Nakonec je to přání našeho Pána, abychom nechtěli být největší a bohužel i dnes se v církvích objevuje to před čím varoval své učedníky. My víme, že evangelium je stále živé a že Ježíšova varování a doporučení jsou směrována k dnešním křesťanům, stejně jako to bylo za časů, kdy Ježíš procházel Galilejskou zemí. A stejně tak i dnes platí, že Pán Bůh má rád děti. Pěkně to kdysi vyjádřil francouzský kněz a spisovatel Michael Quist : Mám rád děti, říká Bůh a chci, aby jim byli všichni podobni. Nemám rád staré, ledaže by byli ještě dětmi. Nadto chci mít ve svém království jen děti. O tom je rozhodnuto od věčnosti. Svraštělé děti, shrbené děti, děti s bílým vousem, všecky druhý dětí, které chcete, ale děti, nic než děti. Tady nelze couvnout, to je rozhodnuto. Mám rád malé děti, říká Bůh , poněvadž můj obraz v nich není ještě zkalen. Nezkazili ještě můj pravý obraz, jsou nové, čisté, bezúhonné…Mám rád děti, poněvadž mají ještě schopnost vyrůst, poněvadž jsou ještě schopny zvednout. Jsou na cestě, jdou…
Mám rád velké děti, říká Bůh, poněvadž jsou ještě schopny bojovat, poněvadž se ještě dopouštějí hříchů. Ne proto, že se jich dopouštějí, říká Bůh – rozumějte mi dobře, ale proto, že vědí, že se jich dopouštějí, a protože to přiznávají a protože se snaží více se jich nedopouštět.
Co si můžeme tedy odnést z dnešního evangelia? Především to, že v církvi se nemáme povyšovat, ale následovat svého Pána. I v tom, že On byl zde jako služebník. Celé jeho působení od chvíle kdy se nechal pokřtít v Jordánu byla služba lidem a to často těm nejmenším, poníženým, nemocným, hříšným a opovrženým….Takovým služebníkem byl i náš první patriarcha doktor Karel Farský, jak víme z mnohých svědectví. ( jak sám nesl malé harmonium po kolejích do jakési vsi, kde měl sloužit bohoslužbu…) Tou druhou radou, která má zaznít do našich životů je úcta k životům dětí. Máme vědět o jejich zranitelnosti a chránit je. A také se jim máme podobat, i když už jsme dávno dospělí. Ne ve všem, ale v tom, že dokážeme vidět srdcem. Jako malý princ od Exupéryho. Erich Kästner to vyjádřil takto: „Opravdovým člověkem je ten, kdo se stane dospělým a přesto zůstává dítětem.“ Amen
-
HD – 16.9.18 Téma : Kdo by chtěl zachránit svůj život…. Písně:NZ – 23; 312; 43-NZ; 99-NZ; 58 - NZ; Přímluvy: Zoe Burgstallerová (17); M. Brožková; Vlastík; František Š; Vzpomínka – TGM; všech obětí nacistického teroru v našich zemích; Oznámení: středa – modlitby a možná opékání; přípravky – různě; neděle –bohoslužba; Texty:Iz 50,4-9; Jak 3,1-2; Marek 34-38; Dnešní sbírka – buď na malomocné anebo na brýle pro Rosťu Tauera????
Milé děti, sestry a bratři! Indický významný misionář Sadhu Sundar Singh vypráví: „Když jsem s jedním Tibeťanem cestoval v tibetských horách ve sněžné bouři, spatřil jsem muže, který se zřítil se sněhem pod svah a ležel bez vědomí. Pravil jsem svému příteli: Musíme sejíti dolů a pomoci mu. On však odpověděl: Nikdo po nás nemůže požadovat, abychom se namáhali o jeho záchranu, protože jsme sami v nebezpečí zahynutí ve sněhu a mrazu. Řekl jsem mu: Myslíš-li, že i my musíme zemřít, pak je lepší zemřít při pomoci druhým. Nesouhlasil a šel svou cestou dál. Já však jsem sestoupil k nešťastníkovi a s velkou námahou ho zvedl na svá ramena a vynášel do kopce. Námahou jsem se zahřál a sdílel jsem současně své teplo druhovi ztuhlému zimou. Tak se stalo, že se už cítil dobře, když jsem s ním přišel do nejbližší vesnice. Ale kamaráda, který šel napřed sám, nalezl jsem ležeti ve sněhu poblíž cesty ztuhlého a chladného. Zřejmě si unaven lehl a zmrzl. Náhle mi bylo jasné, že ti, kdo chtějí svůj život zachovat, ztrácejí jej, kdežto ti, kdo svůj život nasazují pro svého Pána – svůj život zachovají. Chtěl jsem zachránit člověka a tím, že jsem usiloval o jeho záchranu, zachránil jsem sebe. Myslíme-li sobecky jen na sebe, mrzneme a umíráme na své cestě.“
V dnešním textu evangelia jsme slyšeli, že máme Pána Ježíše následovat, ale nejprve zapřít sama sebe. Co to vlastně znamená? Jako v tom příběhu o dvou pocestných to znamená, že jeden z nich nezapřel sám sebe, své myšlení jen na sebe a tak šel dál. A co udělal ten druhý? Přemluvil sám sebe, že správnější je zkusit pomoci tomu, který by jistě bez pomoci zahynul…Slezl k němu a vzal ho na svá ramena. To opravdu připomíná kříž. V našich životech vzít na sebe kříž může znamenat hodně různých věcí, které někde ve svém rozumu pokládáme za správné, ale nechce se nám do nich. Vynést koš, vyvenčit psa, umýt nádobí, někoho navštívit, i když nám to nepřijde příjemné nebo jít v neděli do kostela. Těch věcí může být každý den spousta. \(Víte také o něčem, do čeho se vám nechce a přitom cítíte, že správné by bylo to udělat?) Pán Ježíš nám to nejen říká a radí jak se chovat, ale o to sám udělal a dokonce doslova – nejprve obětavě pomáhal každému, kdo jej požádal a nakonec vzal opravdový kříž na svá ramena a donesl jej až na Golgotu, kde na něm zemřel.Když po nás, kteří v Něj věříme, žádá, abychom jej následovali – tak chce vlastně dvojí věc: Za prvé, abychom ho nezapírali: Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověk (Kristus) až přijde v slávě svého Otce se svatými anděli.“ A to následování má ještě druhou podobu – abychom dodržovali Jeho slova – tedy milovali své bližní, byli laskaví a spravedliví a nezištně jim pomáhali, když je to v našich silách. A také jim neškodili. Třeba i svým jazykem jak o tom píše apoštol Jakub: Jazyk je malý úd, ale může se pochlubit velkými věcmi. Považte jak malý oheň může zapálit velký les. A také: Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede na uzdě držet celé své tělo. Apoštol také píše , že jazyk je jako kormidlo lodi, které velkou loď řídí nebo udidlo v hubě koně, kterým můžeme koně ovládat.
Jazykem můžeme pomáhat, ale můžeme jím i hodně moc škodit. Třeba i našim nejbližším. Říká se, že než v nějakém rozčilení něco řekneme , tak máme počítat do deseti.(bude to stačit?) Určitě to bude pak lepší a přinese to více užitku, než když například ve vzteku něco ze sebe vyhrkneme.
Když si budeme na závěr chtít shrnout jednou větou to, co si máme odnést z dnešního slova, tak mě napadá obdoba toho, co je napsáno na policejních autech. Víte co je tam napsáno? (POMÁHAT A CHRÁNIT ). Ta naše věta k zapamatování by mohla být třeba: NEZAPŘÍT (PJK) A NÁSLEDOVAT na jedné straně auta a na té druhé NEŠKODIT a POMÁHAT. Amen.
Kázání v HD 18.8.2018 Téma: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; Zpívejte |Pánu Texty: Přísloví 9,1-6; Efezským 5,15—20; Jan 6,51-58; Modlitba:4.10. / Písně:31,189, Chleba a víno neseme (NZ); Přímluvy:Milena Zborníková (75); Pavel Vítovec (67); Romana Šírová ( 30); Michal Dub(23) Ilona Kinkorová (72); A.St. (60); Za nemocné: FŠ, MB, VF; Vzpomínka: K. Filip st. (17 let +)
Sestry a bratři, milí přátelé, již poněkolikáté se zamýšlíme nad slovy evangelia Janova a to nad tématem chleba a vína jako těla a krve Ježíšovy. Toto téma Ježíš navodil Ježíš už při svém putování (možná ve městě Kafarnaum), když zde učil zástupy. Už tenkrát o sobě hovořil jako chlebu daném lidem z nebe, aby měli život věčný. Zajímavé je, že právě Jan pak nemá v závěru svého evangelia ustanovení večeře Páně – jako například Marek nebo Matouš. Je možné tedy říci, že už zde jakoby s předstihem o tom mluví. Nechme stranou teologická uvažování jestli víno při Večeři Páně se stává skutečnou krví Kristovou a chléb Jeho skutečným tělem. I náš dnešní text může být vykládán obojím způsobem – buďto tak,že už tím, že Ježíš vstoupil do našeho světa, stal se tím živým chlebem a nebo zda Ježíš zde dopředu upozorňuje na to co se stane po Jeho oběti na kříži. Chápeme však, že Jeho tehdejším posluchačům mohla připadat slova, že „kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný“ nepochopitelná. A mohli je přijmout jen ve víře, která už v nich byla vzbuzena. Víme však, že Ježíš nejprve nasytil zástupy opravdovým chlebem a pak teprve ukazuje na sebe jako na chléb k životu věčnému. On respektuje přirozené lidské potřeby a dokonce je aktivně uspokojuje, když předtím učedníkům a vlastně tedy i nám říká: Dejte vy jim najíst. Tedy i my máme mít starost o potřeby lidí. A pak teprve ukazuje na sebe jako na chléb, po kterém už se nebude hladovět. Stejně bychom měli postupovat i my křesťané: Nejprve si všímat u svých bližních toho co je trápí – jejich potřeb tělesných či duševních. Ale pak u toho nezůstat, ale stát se zvěstovateli toho, kde najdou chléb živý, který sestoupil z nebe a po kterém už nebudou hladovět.Jak se to děje však zůstává tajemstvím Božím a člověk je na něj krátký, ale ani jej nemůže ovládat –mít jej ve své moci.
Apoštol Pavel píše Efezským úžasnou radu, když předtím mluví o tom, že nastaly dny zlé: plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Napadá mě, že tenkrát možná ještě znali první křesťané nápěvy k některým žalmům… I nám vlastně apoštol píše, že máme zpívat žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Říká se, že zpívat Bohu je dvojnásobná modlitba. Pokládám tak trochu za zázrak, že já, který do svých 63 let vůbec nezpíval, zpívám i když všelijak liturgii. Ne že bych si na tom zakládal, ale nedávno jsem četl v knížečce Marie Svatošové zakladatelky hospiců kapitolku Hudební hluch, kde mluví o tom, jak se těší do nebe, kde si konečně zazpívá, když bude hrát a zpívat Bohu před anděly. Ale jak ji to bylo líto, když ve třídě v základce bývala vyloučena z hodiny hudební výchovy a jen vzadu za lavicemi jen stát a mlčet a mívala pak ze zpěvu trojku. To já jsem na tom byl podobně, jen mi dávali milostivou dvojku… Tož jsem také chtěl počkat se zpěvem až do nebe ale pak se trochu drze odvážil zpívat už nyní. Dar zpěvu je krásný a je škoda, když slyšíme zpívat dnes i věci, které se Bohu asi nelíbí. Když však znějí krásné zpěvy k Boží slávě, může to změnit lidská srdce. Evangelický německý pastor Wilhem Busch píše ve své knížeče Život bez všedních dnů příběh ze své praxe o jednom bohatém podnikateli. Ten mu dal jednou sto marek se slovy: Je to dobře, že tak vedete děti k dobrému. Ale když se jej zeptal, jak on to má s Pánem Bohem, tak řekl, že už má svůj světový názor. Byl zkrátka od Boha vzdálený jako měsíc od Siria píše Busch. A pak jednou byla v kostele taková skromná svatba a pán se tam také objevil jako svědek a mezi těmi několika málo svatebčany si připadal nějak nepatřičný. Nevěděl jak se chovat při obřadu, jestli pokleknout nebo se pokřižovat,co s cylindrem, při zpěvu kostelní písně jen dělal jako že zpívá. Zkrátka se tam ve svém krásném obleku a cylindru moc nehodil.Nevěsta byla učitelkou v nedělní škole a tak ji přišlo zazpívat asi třicet děvčátek píseň, kterou možná znáte: Ovečkou, že Páně jsem, tím se těším nocí dnem…On můj dobrý pastýř jest…. Náhle jsme zpozoroval, píše farář Busch, že se s tím mužem něco děje.Zhroutil se do sebe, obličej si zakryl rukama a celý se rozechvěl.. Nejprve jsem si myslel, že budu volat lékařskou pomoc, ale pak jsem viděl, že muž pláče. Děti zpívaly a průmyslník plakal. Došlo mu, že ty děti mají něco, co jemu schází, že mají dobrého pastýře… A tak našel odpověď na svou osamělost a ztracenost.
Dar hudby a zpěvu je dán člověku pro potěšení i pro vyjádření radosti a vděčnosti Bohu za život a krásu stvoření. My křesťané máme ještě jeden důvod ke zpěvu a vděčné chvále - to, že Ježíš nám přinesl dar věčného života. Stačí přijmout jej jako svého dobrého pastýře a v pokoře přijmout i tajemství Večeře Páně. AMEN
Kázání v neděli 24.6. 2018 v Husově domě Téma : Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?
Přímluvy : Narozeniny, za novou vládu ČR, za sněmovnu, aby neodsouhlasila manželství osob stejného pohlaví... Písně: 94; 312; 184; Oznámení: v pondělí – na Palačáku; úterý – M..L. King v Borovanech; středa: 15.00 - dernisáž ; 16.00 – čajovna; 17.00 poradna o Oslu, v neděli - ??? dětský program??
Sestry a bratři, milí přátelé, proč jste tak ustrašení, což nemáte víru? Tak se obrací Ježíš na učedníky, kteří se bojí při bouři na moři (jezeru)¨ zatímco on klidně spí....A jako by se ptal i každého z nás, protože i my se často bojíme všeho možného:nemocí svých i svých blízkých, bojíme se některých lidí, války, islámu apod. Je vlastně přirozené se bát. To jenom Nebojsa ve stejnojmenné pohádce B. Němcové s tím měl problém, protože se nebál. Před dvěma týdny u nás byla dcera s vnoučaty a malý Matouš (2r.) se v rybníku vůbec nebál a šel do vody pořád hloub, až se ponořil po čelo a když jej zachraňovali, tak se na ně zlobil.... I on se bude muset naučit bát. Máme si cenit života. Vždycky mám v sobě takový rozpor, když s někým mluvím o horolezectví. Na jedné straně člověk překonává strach a zkouší využít své možnosti a vnímá krásu stvoření a musím říci, že ty lidi obdivuji, ale na druhé straně podstupuje riziko, že zmaří svůj život, o kterém věříme, že je to Boží dar.
Pán Ježíš nám ani tak nechce vzít náš strach, ale spíše ustrašenost. Učedníkům vlastně říká: Proč se bojíte, když jsem tu s vámi? Bát se v případě ohrožení to asi patří k přirozeným reakcím člověka. Pak se to však může vyvíjet dál v ustrašenost. Anebo se snažíme přemoci strach, dodáváme si odvahy.. A o to právě stojí Pán Ježíš, abychom odvahu čerpali z jeho přítomnosti. Přítomnost Ježíše Krista nám může pomoci od ustrašenosti. Názorným příkladem jsou učedníci po Ježíšově ukřižování. To jak propadli ustrašenosti a teprve když se jim dal poznat vzkříšený Kristus a řekl, že s nimi bude po všechny dny – teprve potom nabyli novou odvahu.A je ¨ještě jedno slovo apoštola Jana v jeho první epištole, kap. 4, verš 18, které nám chce pomoci, abychom přemáhali svůj strach a ustrašenost. Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání. Dokonalá láska je nezištná láska - agape. Láska k Bohu i k lidem... Je zvláštní, že se to opravdu v dějinách dělo a děje. Lidé, kteří si zamilovali Ježíše Krista a Boha, ale zároveń měli rádi své bližní, dokázali se obětovat – příklad, který se často uvádí je kněz Kolbe v Osvětimi, ale takových lidí bylo v dějinách velmi mnoho. Wittenberg – Vilna. Našli odvahu odporovat zlu z lásky - k Bohu, k vlasti, ke svým bližním ..A také k pravdě jak dosvědčil náš M.J. Hus. Miluj pravdu říká Hus a u něj pravda znamená dvojí – milovat objektivní skutečnost – poznanou pravdu o té které věci a zároveň ji v posledku ztotožňuje s Kristem..
Ještě se zastavme u té situace, o které je dnešní evangelium. Učedníci jsou v bouři na člunu na obrovském Genezaretském jezeře. Pod nimi číhá hloubka a smrt. Protože voda v biblickém pojetí představuje nejen život ,ale v případě hlubiny také smrt. Až nyní, když od nás odešel kamarád Jarda Šimek, dozvěděl jsem se z vyprávění, že při svém předchozím infarktu, když byl dlouho v komatu, tak prý neviděl žádný tunel se světlem na konci, ale zdálo se mu, že je pod vodou a dívá se k hladině za světlem .... Tenkrát se ještě z komatu probudil ke světlu a k životu...
Ježíše v našem příběhu poslouchá vítr i rozbouřené moře. Ten příběh je tu proto abychom si dokázali i v těžkých životních situacích vzpomenout, že náš Pán Ježíš Kristus je tady s námi.
Co tedy znamená dnešní evangelium pro nás osobně? Nehrát si na Nebojsu – každý z nás občas má z něčeho strach a je to možná i proto, abychom zbytečně neriskovali svůj život. Ale zároveň nemáme být ustrašení. Proto nám Ježíš nabízí víru. S vírou můžeme vnímat Ježíšovu přítomnost ve svém životě. To, že je s námi na jedné lodi a že má moc utišit rozbouřené vlny. Víra v Krista nám dává odvahu překonat strach. A také láska, jak píše Jan, nezná strach a dokonalá láska strach přemáhá. Kéž tedy s pomocí víry a lásky přemáháme své strachy. AMEM
Kázání v neděli 29.4.2018 v Husově domě. Téma: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Písně:162;311;335; Přímluvy:Vojtěch Hubený 46); Michal Košťal (73);Petr Vaňous (49); Jan Dvořák (78); za nemocné a opuštěné. Za bezdomovce. Modlitba:9/7;
Sestry a bratři , milí přátelé. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Ježíšovo slovo přináší zaslíbení pro každého křesťana. Jak se toto zaslíbení může naplnit? Jestliže věříš celým srdcem, nic nebrání tomu, abys byl pokřtěn, říká apoštol Filip etiopskému dvořanu. To je ten první krok, aby se člověk stal ratolestí na vinném kmenu Ježíše Krista. Možná si řekneme jak je to v naší či jiných tradičních církvích, když tohle při křtu nebývá? Proto však bylo stanoveno biřmování či konfirmace,aby se zcela naplnilo to,ž e věříme celým srdcem. Jak je to však ve skutečnosti? Nebývá i biřmování jen formálním úkonem? Co by pak zbývalo? Ano – možná příslib spásy, kdy v závěru života se přimkneme ke Kristu , k onomu vinnému kmeni…Kde je však naplnění Ježíšova příslibu o hojném ovoci? Je tu také nebezpečí, že se nepřimkneme k vinnému kmeni ani v závěru svého života. Tam platí Ježíšovo varování : Kdo nezůstane ve mně, bude jako ratolest vyvržen ven a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ Pro nás ať platí raději slova, která jsme si četli v prvním listu Janově: Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám a věříme v ní. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. Abychom mohli nést hojné ovoce – musíme mít lásku. Láska je slovo často používané, ale když jej lidé vyslovují, tak často myslí rozdílné věci. Je to tak například v češtině, ale i v mnoha dalších jazycích – němčině, angličtině atd. Anglicky se láska řekne love (čti lav). V kolika písních se to slovo objevuje, to by asi nikdo nespočítal. Znáte možná písničku Johna Lennona All your need is love. (všechno co potřebuješ je láska) Otázkou jen je co všechno autoři tou láskou myslí. Abychom porozuměli slovům z listu Janova tak si vezměme na pomoc řečtinu. Ta má pro naše slovo láska tři různá slova: Eros, fília a agapé. Agapé je nesobecká láska, v níž člověk nehledá vlastní prospěch jako to může být u předchozích dvou, ale dobro pro svého bližního. Schopnost lásky eros a filia je nám dána do vínku od narození, alespoň naprosté většině lidí. Lásku agapé nám Bůh dá, když přijmeme jeho lásku. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“ říká Jan. Venku na vývěsce máme vypsán rozdíl mezi náboženstvími a křesťanstvím. Píše se tam: Mnoho lidí si myslí že křesťanství je jedno z dalších náboženství a křesťané jsou svázání náboženskými předpisy. Pravé křesťanství však dává člověku vnitřní radost a svobodu.
Náboženství říká : Člověk hledá Boha. Křesťanství říká: Bůh hledá člověka
Člověk musí přinášet Bohu oběti. Bůh sám se obětoval za člověka
Hlavní pro Boha jsou skutky. Nejdůležitější je vztah k Bohu.
Musíš se změnit, aby tě Bůh přijal. Bůh tě přijme takého jaký jsi a změní tě.
Dnes je doba, kdy hrozí, že se křesťanské církve vzdají právě této vzácné a osvobozující zvěsti. Že totiž Bůh nás miloval jako první. Důkaz jeho lásky máme v Ježíši Kristu. „A jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ Jestliže postavíme křesťanství na roveň ostatních náboženství (a ty snahy jsou velmi aktuální ), tak o tuto úžasnou a osvobozující zvěst přijdeme. Přijdeme o vzácnou milost, o které se zpívá v písni Amazing grace bývalého otrokáře a po svém obrácení kazatele Johna Newtona Vzácná milost, jak sladce to zní pro hříšnika jakým jsem já. Bloudil jen tmou můj bídný vrak, slepý jsem byl, teď vidím. Jsme spaseni pouhou milostí. To se nám, kteří rádi konáme dobré skutky, může zdát trochu degradující, jakože : A co my? Vždyť se tak snažíme! Ve skutečnosti nás to osvobodí, abychom dobré skutky konali ne pro zásluhy, ale pouze a jenom z lásky. AMEN.
Kázání v Husově domě – 8.4.2018 Téma : Blahoslavení, kteří uvěřili... a Všichni, kdo uvěřili byli jedné mysli a jednoho srdce. Písně: 331; 127-NZ; 296; Přímluvy: Zbyněk Holub /61); Miroslav Lenc (63) Ladislava Tachecí '(22) Oznámení: ČZ; doporučení; úterý 12.00 zpívání pro radost; středa -káva o čtvrté – 16.00 ; biblická hodina – 17.00; neděle: bohoslužba 10.00
Milí přátelé, sestry a bratři, příběh o nevěřícím Tomášovi může mít vícero výkladů- Buďto ten, že Tomáš byl nedůvěřivý a pro nás špatný příklad. Anebo je jen zdravě pochybující???Vždyť pochyboval pouze proto, že při Ježíšově prvním zjevení se apoštolům u toho nebyl.A pak když se za týden Ježíš zjevil učedníkům znovu a Tomášovi ukázal své ruce a řekl, aby Tomáš vložil ruku do jeho rány ve svém boku – tak přeci již Tomáš nepochybuje a říká své vyznání: ? Můj Pán a můj Bůh! Vlastně není o nic horší než ostatní apoštolové. Vždyť málokomu se Ježíš osobně zjeví. Ježíš tuto jeho nedůvěřivost – běžnou lidskou vlastnost využívá, aby ukázal že budoucí křesťané budou mít přeci jen jinou pozici než apoštolové .“Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli a přeci uvěřili.“ Budoucí křesťané budou žít ze svědectví svých přechůdců ve víře a ze svědectví Písem, hlavně evangelií. My křesťan é jsme v Ježíšových očích blahoslavení... To je zvláštní pocta. Právě proto ale má být uvěření akt svobodné vůle. Bylo selháním církve, když byli lidé k víře nuceni násilím či nějakou manipulací. To, věřím, Ježíšovi radost nedělá.
Situace apoštolů je však poněkud jiná než všech dalších budoucích křesťanů. Prožili velký šok a zklamání z Ježíšova ukřižování a proto jim se musel zjevit osobně, aby znovu nabyli naději a víru. Tak to vlastně pokračovalo každý týden až do Ježíšova nanebevzetí. Co však Ježíš udělal pro naši naději a víru? Četli jsme ve skutcích že: „Boží moc provázela svědectví apoštolů a na všech spočívala veliká milost“. Tak to pokračovalo po mnoha generacích a po naši dobu. Jak se projevuje tato moc a milost Boží? Někdo možná řekne, že zázraky. Ano zázraky se dějí. Ale jen jako výjimka z pravidla , jako takové třešničky na dortu Kdyby každý uvěřil na základě zázraku, tak by to bylo na úrovni zjevení se Ježíše apoštolům a to by pak neměl proč nás blahoslavit. Ježíova moc a milost se projevuje především skrze svědectví Božího slova – evangelia. A také působením Ducha svatého v našem srdci. To je totiž největší zázrak ze všech – totiž proměna lidského srdce. V tom se projeví nejvíce Boží moc a milost, když se evangeliu otevře lidské srdce. To je nejen tajemství ale také největší a pro naše životy nejpotřebnější zázrak ze všech. Jak se ten zázrak projevuje? Především tím, že se natolik různí lidé – křesťané ve společenství dokážou shodnout. Ve Skutcích jsme také četli: Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.
Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí.“ Tyhle pokusy v dějinách tu byly vícekrát, ale málokdy vydržely delší dobu. Možná proto, že chyběla právě jednota myslí a srdcí. To nejdůležitější v křesťanském společenství je, že všichni mají Ježíše Krista za Pána svého života. Také to, že k sobě pociťují křesťanskou lásku – agapé. Pak se i sociální solidarita dostaví také – jaksi spontánně. Četli jsme teď na biblické příběh holčičky Lindy, kterou maminka posílá k chudým sousedům. Linda se předtím radovala, že maminka peče její oblíbené sušenky a najednou byla zklamaná, že to vše je vlastně určeno pro tu chudou rodinu. Ale poslušně tedy jde. Ráda by jeden kusek zlatavé sušenky cestou snědla, ale když ona ta její oblíbená jahodová marmeláda je zvlášť ve skleničce a to by se poznalo, kdyby ji načala. Pak zaklepe a předá napečené dobroty a slyší od té sousedky – maminky čtyř dětí, jak je vděčná, protože právě vůbec nevěděla co dá dětem k jídlu. Její muž jí opustil a oni se nedávno museli přestěhovat do tohoto malého domku a ona nemůže najít práci...Když Linda doma vyřídila poděkování a také co slyšela u sousedtů, tak maminka řekla: Vidíš měla jsem takové zvláštní nutkání je nějak potěšit a alespoň teď víme o jejich těžké situaci. V neděli se poradíme ve sboru jak jim pomoci. Víš co, ještě připravím nějaké jídlo a ty jdi prosím a vykopej na zahradě nějaké brambory. A Linda si při kopání brambor náhle uvědomila, jak velkou úrodu jim Pán Bůh dal a vůbec nebude vadit, když se rozdělí s těmi, kteří to potřebu jí. A už jí nemrzelo, že přidalado tašky další skleničku své nejoblíbenější jahodové marmelády. Brzy nato už odnášela k sousedům tašku s připraveným jídlem a dalšími potravinami. A věděla, že i lidé ze sboru až jim to maminka v neděli řekne, té rodině určitě pomůžou.
O čem přemýšlet nad dnešním slovem? Nejprve o tom,že jsme Ježíšem blahoslavení, protože jsme neviděli a přesto uvěřili.. Také mějme na mysli, že mezi námi nikdo nemá trpět nouzí. Vždyť sami máme víc než potřebujeme. A třetí důležitou věcí, i když ne vž dy lehkou je, že máme být v našem křesťanském společenství jedné mysli a jednoho srdce. Můžeme se rozcházet v názorech na politiku, kulturu, sociáílní uspořádání, ale v tom podstatném – ve víře v našeho Pána Ježíše Krista a ve vzájemné lásce kéž jsme jedné mysli a jednoho srdce. AMEN
Kázání Boží Hod velikonoční 1.4. 2018 Téma: Máří Magdalena, promluva ke křtu
Písně: 260, NZ – 147 – Všichni žízniví , NZ – Vyvyšuji tebe Pane ; 146 Modlitba 23/6
Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš přišel do našeho světa s jasným posláním. Přišel napravit to, co jsme my lidé svým hříchem pokazili a zachránit nás před Zlem, nemocemi i před smrtí. Přišel nás spasit.A také přišel napravit naše životy, proměnit je, dát jim smysl a zároveň je učinit užitečnými pro druhé. Máme se znovu narodit – a to nejde bez toho, aby se proměnilo i naše chování. Vlivem Ježíše Krista se však může proměnit i společnost kolem nás. Máří Magdaléna je hříšná žena, snad to má být i ta, která obětovala vzácnou nárdovou mast pro Ježíše. Tato žena je mu tak vděčná za to, že ji odpustil a dal novou naději,takže Ježíše věrně doprovází. A Ježíš její věrnost a lásku přijímá. Tehdy to bylo zvláštní, vždyť žena byla podceňována, nebyla stavěna na roveň muži. Ježíš to mění, vede s ženami teologické rozhovory, zastává se jich, ženy jsou v jeho doprovodu a po jeho vzkříšení je tím, s kým jako s prvním hovoří žena– Máří Magdaléna ,A tak dnešní feministky by se možná měly učit z Nového zákona, že Ježíš to byl, kdo nenápadně avšak nezakrytě dává ženám svobodu a důstojnost. Je smutné, že církev se v tomto Ježíšem neinspirovala, ale naopak ženy dál často podceňovala. Ano, určitě byla vždy velkou záštitou žen Panna Marie matka Ježíšova. Je to však spíše úcta k ženě jako matce. Dnešní velikonoční příběh hovoří o poctě obyčejné ženě Máří Magdaleně. Jí poctil vzkříšený Ježíš nade všechny ostatní lidi, i nad své učedníky tím, že se jí dal jako první poznat. Tím, že s ní hovořil, tím, že utišil její pláč. Jak nádherně muselo v srdci Máří zaznít to Ježíšovo oslovení, když jí řekl: Marie! Pak jej poznala a odpověděla: Rabbuni, což znamená Mistře.
Milí přátelé, milá Ivo, dnes je zvláštní den ve Tvém životě. Jsi odhodlána přijmout křest. Svátost křtu dospělých je tu pro ty, kdo po ní ve svém srdci touží. Je známý text ze skutků apoštolských, kdy etiopský dvořan říká apoštolu Filipovi: Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Biřmovanci si volí svůj životní text. Možná by to tak mělo být i u těch, kdo jsou křtěni v dospělosti. V obřadu to však není. Proto jsem přichystal dva texty z Nového zákona, které bych ti rád věnoval na další cestu životem. Tomu prvnímu se také říká evangelium v kostce (údajně to takto řekl Luther) Jan 3,16. Já jej teď řeknu (možná 2x) a nebudu k němu nic dodávat. Není zapotřebí. Je v něm celý smysl evangelia - v překladu radostné zvěsti.
Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Pak je tu ještě jeden text, který by Ti mohl v životě být velkou pomocí, jak tomu bylo už u mnoha lidí v průběhu věků. Jsou to Ježíšova slova z evangelia Matoušova (11,28): Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
Vzpomínám si Ivo dobře na ten podvečer, kdy zazvonil telefon u mě doma a ozval se hlas,dnes vím, že tvůj, který po úvodním představení, možná, že jsi řekla i od koho máš mé číslo... se mě zeptal jestli vím, kdy už bude jaro?“ Bylo to někdy v březnu, možná že začátkem dubna, dost možná, že to byl rok, kdy Nohavici složil píseň o ladovské zimě. Vím, že jsem začal rychle přemýšlet, co mám říct, abych si nevymýšlel, protože jsem cítil, že ti na tom určitě moc záleží. Tak jsem to nakonec slíbil, že určitě jaro bude a že u nás v diakonickém zařízení, kde jsem tenkrát pracoval - je vlastně jaro pořád.... Tak jsem z toho nějak takhle vybruslil. Hlavně jsme se ale domluvili, že se k nám pojedeš podívat. A tak jsem tě začal vozit k nám do Denního centra...Od té doby se tedy známe a já se až potom dozvěděl, že tvůj telefonát byl v době, kdy jsi měla hodně špatné myšlenky...Mezitím uplynulo snad patnáct let a přišlo víc než patnáct jar, protože si myslím, že jich bylo víc než těch kalendářních.. Tvá dcerka vyrostla a vystudovala a máš krásného vnoučka. A také máš zničeho nic vedle sebe vzácného člověka – Láďu, který je tu i dnes po Tvém boku, aby se stal kmotrem při Tvém křtu. A svým křtem dostáváš ke svým blízkým a přátelům ještě jednoho přítele nad jiné vzácného. Toho, který ví, co tě trápí a tíží, proto tě zve k sobě právě když jaro se opožďuje a břemeno se zdá příliš těžké a k neunesení. Je to Pán Ježíš. U něho můžeš odkládat břemena a odpočinout před další cestou. Při bohoslužbě, četbě či poslechu Písma, při tiché modlitbě, pří zpěvu písničky..Tak jako my všichni..Kéž Tebe i nás Bůh provází a dává nám novou sílu i radost. Amen
Kázání v neděli 11.3.2018 (4. Postní) Téma: Kristus vyvýšen naší vírou v Něj Písně: 20; Vyvyšuji Tebe Pane - NZ; 53; Přímluvy: Šárka, Matouš,M. Brožková, Tomáš Polívka (45); Jaroslav Tachecí (46); Jan Gálik (21); Tomáš Komárek (34) Modlitba 9.3. Oznámení: zájem o kraslice- hlásit se u mne; Úterý – zpívánky 12.00 hodin, Středa – káva o čtvrté , biblická hodina 17.00; ne-bohosl. -10.00 Zahladil jsem jako hustý oblak přestoupení tvá a jako mrákotu hříchy tvéIz44,22
Milé sestry a milí bratři, součástí dnešního čtení z evangelia je věta: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný“. Říká se o ní, že to je evangelium v nejmenší možné zkratce. Luther prý říkával: Evangelium v kostce. Pak je tu onen příběh s jedovatými hady. Bůh Hospodin je poslal na nevděčné Izraelity, když zapomněli, že je vyvedl z egyptského otroctví a stěžovali si na podmínky své pouti za svobodou. Možná, že řekneme, že mohl Bůh volit nějakou mírnější výchovnou metodu. Ale nic s tím nenaděláme. Ať už řekneme, že to byl boží trest anebo boží dopuštění (třeba je Bůh do této chvíle před hady chránil?) tak to vyjde nastejno. Źidé náhle litovali svého reptání a nevděčnosti a žádali o Mojžíše o přímluvnou modlitbu… On je nakonec nezbavil hadů, ale zachránil je před smrtelným hadím uštknutím. To je zajímavé, že v tu chvíli přestal být had symbolem zla, ale dobra…Když se na něj uštknutý člověk podíval – byl zachráněn.
Tento příběh si Ježíš vybral, aby předpověděl jakým způsobem On zachrání lidi od smrti věčné. Totiž, že bude také vyvýšen – předvídá už zde svou smrt ukřižováním. Proto když se podíváme na kříž ať už jednoduchý symbol nebo s Ukřižovaným, vzpomeňme si na to, že ten vyvýšený Kristus je tím, kdo nás ochrání před každým hadím uštknutím. Uštknutím toho Zlého –s velkým Zet –tedy před hříchem, pokušením, selháním i smrtí. Tedy jak je to ostatně i v tom příběhu Izraelitů na poušti naznačeno- neochrání nás před uštknutím těmito zly, ale před jejich důsledkem, kterým může být smrt časná i věčná. V našich životech selháváme, ale nezapomínejme se vždy podívat na vyvýšeného Krista. Vlastně kříž či krucifix je pouze symbolem. To vlastní vyvýšení Krista můžeme udělat pouze a jen svou vírou v Něj. Jak je to ostatně i v písničce, kterou teď po kázání budeme společně zpívat: „Vyvyšuji Tebe Pane nad tímto dnem, vyvyšuji Tebe Pane nad každým člověkem, vyvyšuji Tebe Pane, nad vším co stvořeno jest, vyvyšuji Tebe Pane i nad svým životem….“ Ta poslední věta je velmi důležitá. Četl jsem příběh slovenského chlapce, kterému říkali Ďurčo. Ještě mu nebylo ani čtrnáct let a už se chtěl se svým otcem vydat na cestu. Otec chodíval po vesnicích široko daleko a nabízel rukodělné vyřezávané výrobky, se kterými už mu Ďurčo také pomáhal, také spravoval staré hrnce – zkrátka vydělával jak se dalo. Nechtěl ještě syna vzít s sebou, ale ten měl takové heslo, kterým ho nakonec přesvědčil –říkal: Jsem velký a silný. Jednou jeho otec zůstal kdesi ve vsi, protože po něm chtěli více práce a Ďurčo si prosadil, že on sám bude putovat po vesnicích a nabízet jejich zboží. Jsem velký a silný – tak přesvědčoval svého otce až mu to povolil. Jenže, když se vrátil byl silně nachlazený a brzy nato onemocněl. Otec musel jít dál a protože v té vesnici žila jedna osamělá paní, která se k nim pěkně chovala, nakonec se nechal přesvědčit a nechal Ďurča u ní s tím, že se za dva týdny pro něj vrátí. Doktor nakonec zjistil, že chlapec má silný zápal plic. Několik dní jen blouznil v horečkách. Když pak se trochu zotavil paní mu čítala různé příběhy z Bible. Nejraději měl ten o dobrém pastýři, ale také o marnotratném synu ..Jen příběh o ukřižování Ježíšově mu připadal smutný. Paní se jej zeptala jestli ví co ve svém blouznění celou dobu vykřikoval? Nevím odpověděl Ďurčo. Křičel jsi v horečce : Jsem velký a silný. A přitom jsi byl vlastně úplně slabý a bezmocný. A vidíš ten ukřižovaný Ježíš byl zdánlivě bezmocný a slabý a přitom je vlastně tím nejmocnějším Pánem celého světa. Vyslyšel i naše modlitby za tvé uzdravení a chce být i tvým dobrým pastýřem. Když se otec vrátil pro Ďurča, ten dostal od hodné paní jako dárek Nový zákon. Stal se věřícím křesťanem. Už neříkal: Já jsem velký a silný. Ale svědčil a vyvyšoval slovy i skutky velkého a silného Pána Ježíše Krista – pána i svého života. AMEN