Slovo na leden

V Novém roce 2023 si přejeme mír ve světě i v našich srdcích

Kdo by to řekl?

Kdo by to řekl, když jsme před čtyřiceti lety chodili do kina na filmy jako byl Angelika a sultán, že to jednou nebude jen idealizovaná vzpomínka na minulost. Totiž fakt zotročování a otroctví. V Africe, na Středním Východě, na arabském poloostrově tisíce a tisíce lidských bytostí je mučeno, zotročováno, znásilňováno a krutě zabíjeno. Jak je to vůbec možné poté, když takzvaná západní „křesťanská“ civilizace v souboji civilizací dávno zvítězila a a spolu s humanisty a demokraty prosadila Deklaraci lidských práv, kterou v podstatě přijal celý svět. Něco se muselo stát, že se jen bezmocně díváme, jak se vrací už ani ne středověk, ale přímo dávnověk, jak o něm píše například Waltari v Egypťanu Sinuhetovi. Och ano, jsou tu zájmy mocných, kteří usoudili, že stav řízeného chaosu jim „zatím“ v podstatě vyhovuje. Ale to bychom se dostali na půdu konspiračních teorií, což je led občas tenký. Nás křesťany by měl především znepokojovat ubohý stav, v jakém se nachází křesťanství v takzvaném západním světě, do kterého se domníváme také patřit. Kdo jiný má hájit hodnoty lásky, pokoje a milosrdenství nežli křesťané. Politické elity to určitě nebudou, protože pokud se ještě ke křesťanství hlásí jako lidovci, tak zároveň v politice proti němu často hlasují.

Existuje jediná cesta záchrany od chaosu a příchodu brutality do Evropy. Tou cestou je evangelizace. Zapomenout na věroučné spory a získávat nové křesťany, každé společenství tak jak mu dává jeho obdarování . Vždyť Církev – nevěsta Kristova je jen jedna a ta v skrytosti prochází všemi církvemi. Je také na čase, aby se muži stali znovu těmi, kdo chrání ženy, děti a všechny bezbranné lidské bytosti. Aby se stali znovu muži. Jiná záchrana pro Evropu, ale také pro naši malou zemi není.                                                                                          

Karel Filip