Kázání 2025

Kázání 2025; 5.a 6. 4;  Téma: Máří Magdalena;  Píseň: 235;  po kázání : Standa  Přímluvy: Ladislav Tachecí 29; Miroslav Lenc 70;  Nemocní:  Nila Hladíková, František Dvořák

Vzpomínka: Zbyněk Holub, který se narodil před šedesáti osmi lety;  za konec válek i té na Ukrajině

Milí přátelé, ten dnešní příběh z evangelia má zajímavé obsazení. Ježíše, který přichází do domu svých přátel – Lazara a jeho sester – Marie a Marty, Ti jej tedy vítají a hostí.  A pak je tu Jidáš – pokladník společenství Ježíšových následovníků.  Ježíš  je přivítán a pozván k večeři. Obsluhuje Marta, ta dalo by se říci starostlivější z obou sester. A Lazar sedí s Ježíšem u večeře a stará se zřejmě o to aby „konverzace nevázla“ .  Tu se děje něco nečekaného:  K Ježíši přistoupí Marie a má v rukou nádobu s librou drahého oleje z pravého nardu. Pomazala Ježíšovy nohy a utřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té drahé masti. Jidáš reaguje jako člověk, který se pohybuje ve sféře peněz. Ta mast mohla být prodána a peníze rozdány chudým.  Vypadalo by to odpovědně – jen kdybychom už nevěděli, že Jidáš měl na starosti pokladnici a bral z toho co se do ní dávalo.  Krátký příběh v evangeliu a 5 příběhů jeho účastníků:

Nejprve Jidáš. Ten nás učí abychom se bránili propadnout nějakému špatnému sklonu. Jidáš se určitě přidal k učedníkům JK v dobré vůli.  Líbila se mu Ježíšova kázání i konání dobrých skutků a divů. Ale měl trochu jinou představu o tom jak se |Ježíš ujme vlády na světem jako král.  A pak se stalo, že se neubránil jednomu pokušení – totiž pokušení peněz. Měl na starosti pokladnu a začal toho využívat a zneužívat. Někdy tohle začíná jen drobnou částkou. Ale je to takzvaně: Kluzká a šikmá plocha.

Pak je tu Marta.  Pro ni je víra především praktická služba. Ona se hned ujala přípravy večeře a obsluhy vzácného hosta. Už neprotestuje jako minule, že práce je jen na ní. I my možná máme pocit, že někdy něco odpracujeme a jiní jsou chváleni. Ale nebojme se – Bůh to vidí a je spravedlivý.

Jakýmsi středobodem tohoto příběhu se zdá být Marie. Co to znamená být Marií? Především to – být si vědomý svého hříchu.  Toho že jen milostí můžeme být zachráněni.  A že to může udělat a udělal už Pán Ježíš.  Když jsme si toho vědomi – odevzdáme mu své srdce v kající modlitbě. To místo, kdy si dáváme symbolicky ruku na srdce (symbol pokání) je v bohoslužbě velmi důležité. Jsme náhle onou Marií. Není zapotřebí už vonného nardu.

Zdánlivě nedůležitou osobou příběhu se zdá být Lazar.  Při  minulé návštěvě Ježíšově byl vzkříšen z mrtvých. Bylo mu dáno dalších pár let života navíc.  A tak je chápavý i vůči Mariině dalo-by se říci plýtvání. Je vděčný Ježíšovi, vždyť mu daroval ještě pár let života na této Zemi. Je mlčky vděčný. Možná, že někdo z nás má podobný příběh. Já jich mám v životě několik, kdy jsem mohl ztratit oko, ucho a zdraví  A dokonce život. Chybělo jen pár centimetrů.  Tenkrát mi bylo 19 nebo 20 let. Slavil jsem pak několik let dvojí narozeniny. 

Ježíš. To On prožívá v tomto příběhu důležitý moment svého života.  Raduje se, že mohl přijít mezi přátele. O Ježíšovi opravdu můžeme říci, že byl přátelským člověkem. A dokonce i nás nazývá svými přáteli. Ten příběh s pomazáním od Marie (Možná Máří Magdaleny) se však odehrává na cestě do Jeruzaléma, kde Ježíš čeká nejprve slavné uvítání (ač pojede na oslu), ale pak střet se zákoníky a nakonec zatčení,  bičování a poprava na dřevě kříže.  Ježíš se raduje s přáteli, ale zároveň má v sobě již obavu a smutek, i proto, že bude zrazen.  A přece tady napomíná Jidáše, o kterém asi tuší, že je zrádce a ctitel peněz až tolik, že se nebojí krádeže.. Napomíná jej vlídně: Nech ji, ona to uchovala ke dni mého pohřbu.“  Ježíš ví, že Marie je součástí Božího plánu. Jidáš hraje falešnou hru na dobročinnost. Ježíš je si vědom, že mu patří ono vzácné pomazání. Je to namístě. Loučí se.

Marta Kubišová kdysi nazpívala píseň „Máří Magdalena“ Od chvíle Pane, kdy tě znám, je k zešílení znát svůj hřích. Lehčí je bída, křivda, hlad. Nemohu dál. Prosím tě, přijď. A já to vím, že musím přijít sama. A jako nard mu přinést duši svou, z posledních sil rozdrtit její obal a vylít ti ji u nohou.   Máří, Máří Magdalena, rozlila Pánu vonný nard. Tak jako Máří Magdalena u Tebe klesnu jedenkrát.

Kéž jsme v našich životech někdy Martou, někdy Lazarem a co možná nejvíce  Marií.  AMEN

Kázání 2025; 16.3.; Jako slepice kuřátka...Lukáš 13;31-35; Píseň: 145;  323; Po kázání ? NZ 5 Ať dobrý Bůh je stále s námi;   Modlitba 20.3.;  Přímluvy: Za ukončení války na Ukrajině;  za naše nemocné a oslabené;  za naše malé společenství, aby tu byl duch lásky a porozumění.  Oznámení: porada o Koncepci pro PD; poetické odpoledne; středa – biblická hodina. Sobota – Besednice, Ne- bohoslužba.

Milí přátelé, sestry a bratři,   Pán Ježíš nebyl v bezpečí, když chodil po galilejské zemi, ale věděl, že nakonec musí dojít až do Jeruzaléma.  „Neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“  Tím poukázal na to, jak se chovali už v minulosti náboženští a světští představitelé už v generacích před ním – „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni.“ Ježíš už předvídá, jak skončí právě v Jeruzalémě jeho dílo záchrany a spasení nás lidí.  K tomu spějeme v našem uvažování a přemýšlení i my v této postní době. Aby se dovršilo Ježíšovo dílo nejen jeho utrpením, ale hlavně slavným vzkříšením jak nám to Velikonoce zvěstují.

Mě zaujala ale ta další Ježíšova věta: „Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste.“. Ta věta je zřejmě adresována židovskému národu.   Ale já ten obraz vnímám jako svědectví pro nás všechny. Vypovídá totiž mnohé o našem Pánu Ježíši Kristu. Především  o jeho obětavosti a lásce k nám lidem. Ježíš se necítí pouze jako Mistr, Pána a budoucí Král vesmíru. Ale jako  pečující matka o svá kuřátka. Je více takových míst v evangeliu : pastýř, který hledá ztracenou ovečku.  Pastýř, který chrání svěřené stádo… Ježíš je jiný než představitelé jiných náboženství. Především je tím, který zachraňuje svěřené ovečky či kuřátka jako v tomto podobenství.  Neříká: tohle je osud, ale pomáhá i za cenu oběti.

Jeden člověk spadl do jámy. Snažil se dostat ven vlastními silami, ale nedařilo se mu to.  Šel kolem Konfucius a řekl mu: Kdybys studoval mé učení, tak se ti to nikdy nestalo.  A pokračoval v cestě. Pak přišel k jámě Budha.. Řekl: Když takto zkřížíš ruce a dostaneš se do klidu a odevzdanosti, tak dosáhneš nirvány jako já. Jen tak nalezneš pokoj a klid.“  Pak přišel k jámě Mohamed. Podíval se na nešťastníka a řekl:“Nedělej takový hluk. Ale neboj se. Je to Allahova vůle, že jsi opadl do jámy. Říkej toto vyznání: Allah je velký a Mohamed je jeho prorok. Říkej to až do smrti. V ráji si pak budeš dvojnásobně užívat.   Náhle k bezmocnému člověku promluvil tichý hlas: „Můj synu.“  Muž pozvedl hlavu a uviděl tvář Ježíše Krista, plnou soucitu a lásky.  On pak sestoupil k člověku a vyvedl jej ven. Vysvékl jej  ze špinavých šatů, ošatil jej a dal mu najíst. A řekl: „ Následuj mne, já tě budu chránit na tvé další cestě.“

Jestliže my máme takového Mistra a Pána, i my máme být jemu podobní.

Jeden muž procházel městem a uviděl děvčátko v otrhaných šatech, jak žebrá o trochu peněz či jídlo. Pak přišel domů, pustil si televizi a viděl  večerní zprávy plné utrpení a neštěstí, viděl umírající vojáky, ale i ženy, děti. A začal se hádat s Bohem: Jak to můžeš dopustit, udělej s tím něco.! Když usnul, zjevil se mu Bůh a řekl: „Už jsem udělal, stvořil jsem tebe.“

Hledejme tedy způsob jak být užiteční a prospěšní pro strádající tohoto světa.  A děkujme našemu Pánu za to, že je úplně jiný nežli vládcové tohoto světa. A také za jeho příklad obětavé lásky. AMEN

Kázání 2025; 8.3. a 9.3.,Lk 4, 1-13;  Tři pokušení na poušti.;  písně: 235; NZ Odpusť.; (po kázání) Modlitba :18.8.; Přímluvy: *Tomáš Polívka ( 52); Jaroslava Tachecí (53);  Matouš Novák ( 9 let); Šárka Nováková ( 40 let)   Dvojčata?…. ; ; Nemocní: Nila, Dobra aj. |Mír na Ukrajině i jinde.   :  Dnes MDŽ; Brigáda – úterý; středa biblická 14,30; přípravka?  Neděle bohoslužba.

Milí přátelé, sestry a bratři,

Ježíš po křtu v Jordánu byl plný Ducha svatého a Duch svatý jej vyvedl na poušť . Tam vyhladověl a byl vystaven pokušení. Čteme že pokušení přicházelo od toho Zlého – tedy od ďábla.  Ten umí zasáhnout často i nás, když jsme nějak oslabení.  Zkusme si ta pokušení připomenout, protože se jedná o pokušení, která jsou nebezpečná i pro nás a měli bychom být připraveni držet se Pána Ježíše, který nás předchází, aby nám ukázal cestu.

První pokušení nebylo jen pokušení hladu, ale spíše pokušení lehkovážného přístupu k životu. Ta nabídka zněla lákavě – Ježíš si přeci umí i  z kamení  udělat chléb. Je-li totiž Syn Boží. Ježíš touto cestou nepůjde, i když by mohl. Bylo by to příliš jednoduché. Když odráží tuhle nabídku, dává nám vlastně připomenutí, že chléb vezdejší si máme zasloužit. Dnes je zvláštní doba, jaká možná už dlouho nebyla. Spousta lidí chce všechno mít i bez práce. A tak si nárokují dávky anebo dokonce se živí nepoctivě. Podvodníci na internetu.Anebo mají dobré příjmy, ale je jim to málo a tak podvádí a ještě berou úplatky – viz Motol.  Je ale psáno: „V potu své  tváře budeš jíst chléb.“

Druhé pokušení, kterému byl Ježíš vystaven a nad kterým zvítězil – je pokušení moci.  Je to pokušení staré jako lidstvo samo. Ve všech časech a kulturách se to pokušení objevuje a historie  je plná vládců, kteří tomuto pokušení podlehli a mělo to špatné důsledky pro spoustu lidí.  Nemusíme se vracet až hluboko do minulosti (například říše římské) ale i doby nedávné, například do minulého století.  Tohle pokušení se dá přemoci jen tak, že ukážeme na Boha jako toho pravého vládce a Pána. Jemu se máme klanět. Proto v počátcích křesťanství tolik křesťanů trpělo a bylo pronásledováno, protože tehdejší vládci sebe sama stavěli na místo Boží. Ježíš ale říká pro všechny časy onu větu: Budeš se klanět  Hospodinu, Bohu svému a jeho jediného budeš uctívat.  Ono i v běžných vztazích v  rodině, na pracoviště – má to být tak, že má být méně panování nad lidmi, a více poslušnosti a pokory vůči Bohu. (MDŽ – boj za volební právo žen)

Následovalo třetí pokušení. Ďábel přivedl Ježíše do Jeruzaléma, postavil jej na vrchol chrámu a vyzval ať skočí dolů . I on operuje Božím slovem: Vždyť je psáno „andělům svým dám o tobě příkaz, aby tě ochránili.“  Tohle pokušení by se dalo nazvat: Pokušení pokoušet Boha.  I na to má Ježíš jasnou odpověď: Je psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého.“  Co to ale znamená dnes pro nás?   Když někdo sám sebe poškozuje, když někdo je nezřízený ve svém životě a ničí své tělo i duši, když riskuje bláznivou jízdou v autě atd. To vše by se dalo považovat za pokoušení Hospodina našeho Boha.( Nevím jak je to s horolezci? )Nemáme zbytečně riskovat. Ale na druhé straně máme důvěřovat Bohu, že když pracujeme ve shodě s jeho vůlé můžeme se odvážit i zdánlivě nemožného.  Křesťan má být odvážný, ale nemá být hazardér s životem svým a už vůbec ne s životem svého bližního. Americký spisovatel Tom Robbins napsal: „Riskoval jste život, ale co jiného jste dal kdy v sázku?  Riskoval jste někdy nesouhlas? Dal jste někdy v sázku své sociální jistoty? Svoji víru? Na riskování pouhého života nevidím nic odvážného.“

Sestry a bratři, stojíme na počátku postní doby. Je to příležitost nejen k odříkání, ale také k zastavení a zamýšlení se nad svým životem a v neposlední řadě ke konání dobrých skutků.  I  navenek by mělo být znát, že omezujeme své sobecké a soběstředné já a že myslíme na druhé – na lidi kolem nás. Vzpomeňme si na například na své polozapomenuté příbuzné a známé. Máme také příležitost se zamýšlet nad svým životem,  nad svými skutky, slovy a myšlenkami. A pokud vidíme, že ne vše je s námi v pořádku můžeme  žádat o odpuštění a darování nových příležitostí a nového počátku. AMEN

Kázání 2025; 1.3.;  Dům na skále a dům na písku; Dobrý člověk… 46; 296;  Modlitba 21.11.;  Přímluvy: Za mír na Ukrajině, Jubilanti: Daniele Šírová (42),  Lukáš Zeman (42); Vzpomínka: Eva Švecová (51). Oznámení: středa – biblická; čtvrtek – okolo stolu; sobota Besednice; neděle Bohoslužba.  14.3. – porada o koncepci.

 Milí přátelé,

začnu své zamyšlení jedním příběhem z doby před více než pětadvaceti lety, kdy jsme připravovali přestavbu Domečku v Trhových Svinech. Připravovali jsme projekt Domeček za milion, který se ovšem vyšplhal na částku málem třikrát větší.  Jednak jsme nepočítali s tak špatným zdivem a jednak jsme se rozhodli nedělat podkroví ale nastavit první patro. Chaloupka bývalé fary vypadala chatrně a tak jsme se rozhodili udělat sondu jak hluboko jsou základy. Udělali jsme 2 nebo 3 sondy a vypadalo to, že jsou nedostačující – místy jen 40 - 50  cm. Povolal jsem statika, ale ten nás uklidnil, že podloží je vlastně pískovec – rozpadávající se skála, ale přeci jen skála.  Takže žádné obavy mít nemusíme. Byla z toho velká radost.   A stavba mohla začít.

A podobně i Ježíš chce, aby základy stavby našeho života byly na skále. Tou skálou může být jeho slovo a vlastně On sám. Ostatně  tak  zní slova i jednoho černošského spirituálu.  „This rock i Jezus“  „Ta skála je Ježíš.“

To není nic neurčitého, ale jsou to konkrétní věci, které po nás Ježíš chce ve svém slovu. Totiž proměnu našich srdcí. Už to, že máme sami sebe zkoumat a nesoudit druhé. Úžasný příměr: vidíme třísku v očích svého bratra a trám ve svém oku nevidíme – to je velký zásah našemu egu. Jde o to zmírnit naši pýchu a najít v sobě pokoru. Další Ježíšovo slovo je o dobrém a zlém člověku. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý člověk ze zlého vydává zlé. Po ovoci poznáte je říká Ježíš. Vždyť naše ústa mluví to čím naše srdce přetéká.

Víme, že nic není černobílé a že těžko bojujeme s vrozenými dispozicemi. Třeba hněvivostí, sklony k hádavosti a k posuzování druhých.  Ale Ježíš nám dává šanci. Můžeme se proměnit. Jen si uvědomit, že nakonec zůstávají jen dvě cesty : Cesta lásky a cesta zloby. Ježíš nám ukazuje cestu lásky. Je zvláštní že nám Ježíš nedává na výběr více cest. U něj je to tak: Buď pokora nebo pýcha. Buďto dům na skále nebo dům na písku. Buď budeme dobrými lidmi nebo zlými. Je to zřejmě proto, že Bůh v Ježíši Kristu už pro nás vybral cestu. Cestu lásky,  cestu pokory, cestu dobrého srdce. Přišel nám ji nabídnout. A třebaže jí nejsme hodni, ono to nevadí. Protože když přijmeme Ježíše  jako Pána nad svým životem, tak nám pomůže. On doplní co je třeba. On je ten dobrý pastýř. Je  dobrý průvodce životem. Ve světě kolem nás často  slepí vedou  slepé. Proto vidíme ve světě války. Třeba nyní tu na Ukrajině. A tak jsou lidé – politici, novináři ale i ti, kteří jsou od války daleko, kteří raději chtějí pokračování války a je jim jedno kolik lidí ještě zahyne. Zvláštní!

 Jednou jsem šel podloubím na náměstí v Trhových Svinech. A náhle v cestě byl velmi hluboký výkop. Ohrazený jen barevnou červenobílou páskou.  A náhle vidím, že z druhé strany přichází Iva – nevidomá učitelka hry na klavír.  Oběhl jsem výkop a na poslední chvíli Ivu oslovil a zabránil jí udělat poslední dva kroky do jámy.  Přesně takhle je Ježíš stále na stráži našich kroků.  Občas potřebujeme, aby nás varoval. Stačí, když budeme slyšet Ježíšova slova a nejen slyšet, ale také podle nic jednat.  Naše cesta životem bude bezpečná. Postavme tedy  svůj život na skále Ježíšova slova.  AMEN

Kázání 2025; 22.2. a 23.2. ; Dávejte a bude vám dáno; Lk 6, 27-38; Píseň – 46; 148; , Modlitba 14.11.; Jubilanti: Kamila Švarcová 26; Blanka Matoušková ( 91); Nemocní: Nila;  Přímluvy za  místa, kde se bojuje.  Oznámení: výroční shromáždění proběhlo; každou středu biblická, neděle 30.3. nás navštíví bratr patriarcha Tomáš Butta.  15.3. pro všechny milovníky poezie  pozvánka

 Milí přátelé, sestry a bratři,  

jeden čínský císař, který prý když bojoval o svůj trůn prohlásil, že když vyhraje, zničí své nepřátele. Trůn vybojoval a  začal vládnout. Když se jej rádcové ptali jak to že nesplnil svůj slib a nezničil své protivníky, tak odpověděl: Ale vždyť jsem je zničil – udělal jsem z nich své přátele.

To je možná vymyšlený příběh, nevím. Ale je také jeden skutečný, když Abraham Lincoln před svým zvolením za amerického prezidenta měl proti sobě lidi, kteří jej uráželi a chovali se velmi nehezky vůči němu. Lincoln však je vzal do svého kabinetu a tím velmi moudře posílil pozici Severu ve válce proti Jihu. Edwin Stanton, kterého pověřil vedením ministerstva války to pak velmi ocenil v projevu nad jeho rakví. Projevila se zde Lincolnova dobrá povaha a také jeho křesťanské přesvědčení.

Obecně se dá říci, že kdovíjak by to dnes se světem vypadalo, když už takhle to nevypadá moc dobře, kdyby Ježíš nepronesl svá dvě velká kázání: Kázání na hoře a Kázání na rovině. Každý se v nich setkává s Ježíšovými nároky a možná sám sebe se začne ptát:  Je  to vůbec možné praktikovat v našich životech?  Ještě tak Ježíšova věta: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.  To má určitou vnitřní logiku.  Ale výzva: Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.  To se nám nejdříve nezdá ani uskutečnitelné a vlastně ani spravedlivé.  A přeci to Bůh pro nás chce. Nechce jen abychom udržovali nějakou rovnováhu. Tedy milovali jen ty, kteří nás milují. Chovali se pěkně k těm, kteří se chovají pěkně k nám.  Půjčovali jen těm, kdo to určitě vrátí. To přeci dělá každý. Ježíš  říká, že za tohle se od Boha žádného  uznání nedočkáme.  A zdůvodňuje to Ježíš tím, že Bůh je milosrdný . A to i k nám. A proto máme jej napodobovat. Vždyť i my žijeme z Božího milosrdenství. Jak to můžeme dokázat? 

Když se rozhodneme pro Krista, pro to jej následovat ve svých životech a přijmout jej za svého Spasitele tak to znamená přijmout skrze něho nový život, státi se novým člověkem.

 Sadhu Sundar Singh  indický svědek o Ježíši Kristu to vyjadřuje podobenstvím  : V jedné zahradě jsem spatřil trnitý keř, který nesl dobré ovoce.  Ptal jsem se zahradníka, jak je to možné?  Řekl mi, že do kmene keře naočkoval ušlechtilý štěp, který se ujal a vyrostl, zatímco trny v jeho blízkosti zmizely a  nyní nesou ušlechtilé ovoce.  Jako ušlechtilý štěp přivádí do kmene trnitého keře nový život tak jej přetváří v ušlechtilý strom nesoucí ovoce, tak Kristus přivádí do našeho života nový život.  Činí z nás nové lidi, kteří vydávají ovoce víry. Když v nás žije Kristus, stává se náš život podobný Jemu.

 Také jsme četli : Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra natlačená, vrchovatá vám bude dána do klína.  Když budeme takto dávat a nečekat od lidí zpět, spoléháme se tím na Boha. A můžeme pak spatřit jak On jedná v životě našem i v životě našich bližních. Je to dvacet let, když jsme zakládali nové středisko Nazaret. Bez prostředků – jen s tou vizí pomoci lidem s nějakým hendikepem, když dospějí a hledají své místo v životě.  Díky Bohu se podařilo najít střechu nad hlavou a ochotné dárce i spolupracovníky. A Nazaret je tu dodnes a pomáhá potřebným najít své místo ve světě, kde je jim dobře.

  A ještě je tu také to důležité zaslíbení: odpouštějte a bude vám odpuštěno.  Tohle když si uvědomíme, tak je na místě radost. Ono to totiž platí i obráceně: Odpouštějte, protože i vám bylo odpuštěno.  Johna Newton – bývalý otrokář a po obrácení kazatel a autor písně Vzácná milost napsal: Stárnu, ale dvě věci si stále připomínám: To, že jsem veliký hříšník. A to, že Ježíš Kristus je veliký Spasitel.  

Kázání 2025; 2.2. Hromnice, Uvedení Páně do chrámu. Lk 2, 22-40; Písně: 122; 184; 186;  Sestra láska; po kázání;  Modlitba: 27.12.; Oznámení: rada starších – zpráva o jednání (HB); Jubilea: Stanislav Linda – 70 let; Renata Zemanová (66); Anna Čermínová 88 let; Vojtěch Kovařík 20 let;

Vzpomínka: Bohuslav Landsman – nedožité 66 narozeniny právě dnes.

Milí přátelé, sestry a bratři.

Simeon byl muž spravedlivý a zbožný. Jemu bylo dopřáno dočkat se splnění zaslíbení a spatřil budoucího Mesiáše . Hospodinova Mesiáše. Byl zřejmě velmi starý. A Josef i  Maria jej přirozeně respektovali.  Byly a jsou ještě národy, kde jsou staří lidé uctíváni. Zažil jsem to sám v Turecku v kurdské rodině a nebyl to starý muž ale stará žena, která požívala v celé rodině největší úcty.  My to můžeme také vidět například u Asiatů – u nás hlavně Vietnamců, že ta úcta ke starší generaci tu je.  Bylo to tak určitě u Izraele nejen v době Ježíšově.  Však také  Desatero  tuto úctu přímo vyžaduje. „Čtvrté přikázání: Cti otce svého i matku svou aby se prodloužily tvé dny na zemi. Jediné přikázání se zaslíbením. Ale také i se skrytou otázkou.: Prodlouží se mi ty dny, když nebudu ctít své rodiče a možná i prarodiče?   Je to určitě na pováženou. Otázka ale zní, jak vážně dnes mladí lidé tato slova berou? Jedni dva mladí herci před léty  vymysleli  zvláštní předvolební akci: „Přemluv bábu, přemluv dědka!“  Bylo znát s jakým despektem se dívají na názory nejstarší generace. (Třeba už to vidí jinak. ) Dnes je to ještě lákavější se takto dívat, když je ve  hře moderní technika – počítače, chytré mobily, novinky v přístupu k informacím.   Ale o tu techniku vlastně tolik nejde.  Jde o výchovu ke vděčnosti. Protože ti co tu byli před námi, také něco prožili, starali se, vybudovali. A to většinou za horších podmínek nežli je má dnešní mladá generace. Stát podle mého v té výchově k vděčnosti selhává.   Tím větší odpovědnost  neseme my křesťané. Jen je to někdy těžké. Ale  i pak ještě zbývá modlit se.

Stařec Simeon měl prorockého ducha a tak to byl on, který očekával potěšení Izraele a radoval se když Duchem byl přiveden do chrámu, když  malého Ježíše rodiče přinesli aby jej podle tradice zasvětili Bohu.  A tak on to byl, kdo s Ježíšem v náručí prorokoval, že přišlo na svět  světlo jež bude zjevením pohanům, slávou pro lid Izrael.  Simeon už předpověděl, že Ježíš nepřišel jen pro \Izrael, ale pro celý svět.  I za to je dobré být vděčný.   Apoštol Pavel píše: Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.  Ježíš jako velekněz nebyl nijak vyvýšený, ale byl a je milosrdný.  Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. Na každého z nás někdy přicházejí zkoušky, procházíme utrpením. Nemusí to být vždy nemoci a tělesné bolesti, ale možná častěji bolesti  duše z mezilidských vztahů.   Někdy i  v rodinách.  I proto Ježíš přišel ne jako nějaký pozorovatel a soudce, ale jako ten, který sám utrpeními prošel a soucítí s námi. On Ježíš ví, že jsme hříšní, ale chce  naše hříchy smířit. Chce je odpustit a vymazat, když o to budeme stát. A smířit nás s Bohem i lidmi.

Hromnice aneb svátek Uvedení Páně do chrámu, který dnes slavíme má na sebe navázáno mnoho pranostik i lidových zvyků. My jej prožíváme právě podle proroctví starce Simeona. Ježíš je světlo, které bylo zjeveno všem pohanům – tedy i nám. Pokud tedy jsme dnes zapálili jednu svíci navíc, tak jako znamení vděčnosti, že i my jsme mohli uvěřit v toho, který je světlem světa. Kéž nás provází  životem.  AMEN

Kázání 2025; 26.1.; Abych přinesl chudým radostnou zvěst. Propustil zdeptané na svobodu.  Lk 4, 14-21;  Písně: 106; 312; Přímluvy:  Nila, Dobra, Vojtekovi, Šárka;  Vzpomínka:  nedožité narozeniny, Milan Matyáš  23 let +;  Modlitba : 24.10.; Oznámení:  31.1. 17.00 rst; výroční shromáždění 16.2.

Milí přátelé, sestry a bratři,

četli jsme z knihy proroka Nehemjáše jak lid po návratu z babylonského zajetí budoval znovu jeruzalémské hradby a pak uspořádal slavnost a shromáždil se jednomyslně, aby poslouchal slova Mojžíšova zákona.  A pak se všichni radovali a samou radostí i plakali. Tolik pro ně znamenalo znovuvybudování Jeruzaléma a četba Božího slova.

Příběh z evangelia, který jsme dnes četli je o vyplnění dávného proroctví. Ježíš přichází do města Nazaretu, tam kde vyrůstal a stal se dospělým, tam kde jej všichni znají. Předchází jej pověst, že dělá divy a zázraky, uzdravuje nemocné a také káže v moci Ducha.   Tím více jsou na něj zvědaví rodáci z jeho města. A to proroctví z Izajáše přečtené Ježíšem je muselo ohromit. Ten, který mezi nimi vyrůstal – Ježíš slova Izajáše vztáhnul na sebe.: Ježíš čte:  „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne,  abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“

 A víme, že Ježíš to slovo nejen v nazaretské synagoze přečetl ale pak i činil. Celou zbývající dobu svého působení na této zemi. A potom když vznikla církev, tak v těch prvních dobách se to dělo i nadále. Víme, že křesťané žili v těch prvních dobách svorně a chovali se k sobě bratrsky a sestersky. Dokonce často nebylo rozdílu mezi otroky a svobodnými. O tom mluví i první list Korintským  apoštola Pavla. Ten přirovnává církev tedy lid Boží k tělu, které má sice mnoho údů ale tvoří jednotu. Protože ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo.

Můžeme si však říci:  Kdyby pak křesťané žili opravdu podle slov Pána Ježíše tak by například pro otroctví nebylo křesťanských zemích místo. V křesťanských zemích, tedy těch kde králové a papežové – mocní tehdejšího světa byli křesťané.  Ale přitom víme, že zákaz obchodu s otroky byl přijat v Británii až v roce 1807. A ve Spojených státech bylo otroctví zrušeno ještě mnohem později.  Až po válce Severu proti Jihu. Ale ke skutečné svobodě a bratrství vedla ještě dlouhá cesta.

V těchto dnech byl slaven v USA svátek Martina Luthera Kinga, černošského kazatele, který hlásal rovnost všech lidí a také bojoval proti válce ve Vietnamu. Zaplatil za to životem. A přece jen jeho sen o bratrství lidí dál inspiruje.

  Ježíš přišel, aby nás osvobodil od každého útisku, od chudoby těla i  ducha , od nemoci.

Můžeme si říkat, že svět je pořád na tom špatně – že leží ve zlém.  A přeci to co Ježíš přinesl – jeho království dobra a lásky je ve světě přítomno už dnes. Tam kde je církev tělem Kristovým je jednomyslná.  A podobně jako Ježíš uzdravuje a potěšuje, přináší svobodu a spravedlnost. Ježíš totiž nyní nemá ve světě jiné ruce, jiná ústa ani jiná milující srdce nežli ta naše.

Ježíš v nazaretské synagoze vyhlásil léto milosti Hospodinovy.  A to léto od té doby stále trvá. Trvá milostivé léto. I my můžeme vyznat  spolu s kazatelem Johnem Newtonem, který napsal text písně  Vzácná milost – Amazing grace:  Jsem veliký hříšník. Avšak Ježíš je veliký Spasitel.  AMEN

Kázání 2025; 19.1.;  svatba v Káni galilejské Jan 2, 1 – 11;   Modlitba: 3.9.;  Písně: 111; 185;  NZ  76

¨Přímluvy: naše nemocné: Dobru, Nilu;  jubilanty: Jiřina Zaimlová (79);  za ukončení válek ve světě.   Za Nazaret, kde nastoupí v pondělí nová ředitelka.  Oznámení: rst. 31.1. od 17 hodin.  Středa – biblická hodina.

Milí přátelé,

jsou chvíle, kdy chceme spíše odpočinout, chceme si to takzvaně užít protože nás možná čeká nějaká zvýšená námaha, něco důležitého.  Nebo jsme prostě unaveni. A v tom přijde nečekaná věc: někdo po nás chce pomoc už nyní. Co s tím?  Něco podobného se mi nedávno stalo a já jsem příliš neobstál.  Unavený jsem nepřispěchal s pomocí, když navíc jsem o ni ani nebyl příliš žádán.  Až pak mi došlo, že to nebylo dobře.  Něco podobného se stalo Pánu Ježíši na svatbě v Káni galilejské.  Teprve sbíral sílu ke svému dílu na této zemi.  Po křtu a půstu na poušti, měl i nárok si trochu odpočinout.  Radovat se s přáteli. To pozvání na svatbu přišlo zřejmě od nějakých příbuzných, však tam Ježíšova matka měla  určitě nějakou vážnost a úctu. Ježíš už věděl o svém povolání a vyvolení, půst na poušti a utkání s tím Zlým jej určitě vyčerpalo. A tak je na svatbě, která v těch dobách a místě mohla trvat i tři dny. A užívá si to.  A je tam i s prvními ze svých učedníků. Čekají je příjemné chvíle svatby. I dnes je většina svateb taková. Příjemné chvíle, na které se hezky vzpomíná.  Jenže Maria, matka Ježíšova, o které jsme na Nový rok četli, že to vše co slyšela od pastýřů v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ je náhle rozhodná.  Zřejmě se dověděla od svatebčanů, že dochází víno, což mohla být v té době docela ostuda..  A Maria  náhle ví, co má dělat.  Zřejmě už také ví o tom že Ježíš po křtu u Jordánu se již nevrátí k řemeslu, do rodinné dílny.  A Maria si je jistá, že právě teď přišla Ježíšova chvíle. Ví to  dříve než Pán Ježíš. Ten si není nejprve jistý. Říká: „Co to ode mne žádáš? Ještě nepřišla má hodina.“  Ale  náhle mu to jasné je.  Ví, že právě tady a teď přišla ta hodina. A tak promění vodu ve víno. V dobré víno, jak to ocení i správce hostiny.  A tak jsme mohli slyšet z evangelia:  „Tak učinil Ježíš v Káni Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu.“  Čekali bychom možná, že  Ježíš začne nejprve uzdravovat nemocné, slepé či chromé.  On nejprve proměnil vodu ve víno.   Co nám tím Bůh sděluje? Především, že i radost patří k lidskému životu. A možná i to, že svatby jsou pod zvláštní Boží ochranou.

A pro nás je to taková rada do života.  Když se nám do něčeho nechce, zkusme tomu pocitu nepodléhat. Zvažme pro a proti. Abychom pak nemuseli litovat, že jsme něco zanedbali.  Však on nám Bůh dá sílu, když je to jeho vůle.  A určitě nás nenechá bez odpočinku. Zvláště pak mysleme na ty, kteří potřebují naši pomoc v těžké situaci.  To co potřebujeme je hluboká vnímavost.  Tady a teď.

Náš dnešní díl z evangelia končí větou:  „A jeho učedníci v něj uvěřili.“  Z dá se, že většina svatebčanů neměla o tomto zázraku potuchu.  Jenom Marie, také svatebčané, možná i služebníci. A učedníci – budoucí apoštolové  Byl to první zázrak, který s Ježíšem prožili. A potvrdil jim, že jejich Mistr je ten, kterého mohou s důvěrou následovat.  Ježíš nás zve k následování možná právě tak, že je nám ve společenství jeho lidu dobře.  Vzpomínka na rudolfovskou mládeže. Evangelium netradičně podané, kluci a holky, kytary… Příjemné společenství.  Musíme pak růst ve víře. Jak píše apoštol – nejprve dostáváme jako malé děti lehkou stravu.  Až povyrosteme tak stravu hutnější.  A přijdou pak i chvíle, kdy se musíme rozhodovat a musíme obstát i v těžších situacích. Ježíš nám k tomu dá sílu.  AMEN

Kázání 2025; 12.1.; Křtu Páně;   Píseň: 6; 335; (po kázání Nové stvoření – nz 66?);  modlitba 16.3.;  Přímluvy: Nila Hladíková, Katka Filipová, Dobromila Chmelařová,- narozeniny +- posila v nemoci, Martin Chmelař, aby žil zdravý život; Šárku Novákovou, aby našla dobrou práci. Za spravedlivý mír na Ukrajině.  Martin Filip – 48; Oznámení: dnes modlitební večer v Rožnově;

Milí přátelé,  dnes je neděle Křtu Páně. Od  Jana Křtitele  se všechen lid dával pokřtít. Jak víme bylo to v řece Jordán a nechává se pokřtít i Pán Ježíš . Bylo to před jeho veřejným vystoupením a tak na tom nikdo nespatřoval nic zvláštního – jen právě Boží  prorok – Jan Křtitel. Jen On ví,, kdo tu k němu přichází jako jeden ze zástupu a přitom ten, kterému není Jan hoden rozvázat řemínek  jeho obuvi. Ví to jen Jan a snad v okamžiku křtu, kdy sestoupil na Ježíše Duch svatý v podobě holubice to mohl spatřit i někdo další?  Bůh se v okamžiku křtu přihlašuje k Ježíši jako svému milovanému Synu, kterého si vyvolil.  Můžeme se ptát jako Jan Křtitel zda když je Ježíš někdo mnohem důležitější než on, jestli potřebuje od Jana Křtitele vůbec pokřtít?  Říkal jsem si, že to je zřejmě Ježíšův výraz solidarity s námi lidmi. Jakési gesto důležité pro nás lidi. Ale možná, že to má ještě další význam:  I Ježíš potřebuje tento předěl svého života. Do této chvíle to byl tesař z Nazareta.  Nyní je potvrzena jeho vyvolenost. Křtem jde příkladem nám lidem. Ale hlavně začíná své dílo spásy. Tady nastává ten velký předěl. Ježíš se nevrátí do dílny, k řemeslu. Půjde na poušť a pak půjde hlásat evangelium – dobrou zprávu.

Jak je to s naším křtem? Může to být předěl v našem životě, když mnozí z nás byli pokřtěni jako malé děti, kdy ještě význam křtu nemohli chápat? Nemají pravdu ti, kteří uznávají pouze vědomý křest – kdy křtěnec můžu svobodně a uvědoměle ke křtu přistoupit?  Proto u některých církví je praktikováno tak zvané překřtívání (což asi není české slovo).  Jenže tím se opomíjí skutečnost, že křest není jen záležitost lidská ale i Boží.   A že u každého křtu je tajemným způsobem přítomen Duch svatý. Tak jako byl přítomen u křtu Pána Ježíše.  Křest je velký předěl v životě člověka a může mu přinést velké požehnání.  Je však dobré se ke křtu přiznat a přihlásit.  První příležitost nastává při prvním přijímání. L Dalším může být biřmování. Ale ne to formální, jak to bylo často praktikováno.  Biřmování je svátost, kterou vysluhuje biskup.  Pak je tu jedna možnost jak se může člověk pokřtěný v době, kdy ke křtu nepřistoupil uvědoměle, ke křtu přihlásit. V naší agendě máme také obřad  Připomínka křtu.   Tento obřad vede pokřtěné k vědomí zaslíbení a závazku, který skrze svátost křtu přijali. Obřad se koná na Bílou sobotu v rámci liturgie po kázání nebo v samostatné pobožnosti. Kdybychom se domluvili, můžeme o letošních velikonocích tento obřad -  Připomínku křtu konat.  Ono opravdu nejde o formu.  Zkrátka následujeme Pána Ježíše i v tomto s důvěrou, že křest má velký smysl pro náš život. Ale život musíme žít my sami. Když se někdo zeptá, jak vlastně vypadá opravdový křesťan tak jediná správná naše odpověď by měla znít: Podívej se na mne.  A to je těžké.  A přece se z toho nevykecáme.  AMEN

Kázání 2025; 5.1.; Stát se Božími dětmi, Jan 1, 10-18;  Písně   223; 317; 215; Modlitba: 5.1.;   Přímluvy:  za světlo Tvého slova pro nás všechny v tomto roce 2025;  za požehnání pro tento sbor a všechny kdo do něj přicházejí. Za zdraví pro naše nemocné a sílu, když jsme slabí.;  Vzpomínka:……………………………………..

Milí přátelé,

Na světě byl, skrze něho svět povstal, ale svět ho nepoznal. Ježíš byl už u stvoření světa. Neboť on je Slovo – Logos a skrze slovo byl svět stvořen.

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní jej nepřijali.  V odmítnutí Ježíše Krista se projevil lidský nevděk.  Proto usilujme o to mít vděčná srdce. Jen tak můžeme Ježíše přijmout.

Těm pak, kteří jej přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Vždycky jsem přemýšlel jaká je to ta moc stát se Božími dětmi. Možná je to síla vykročit ze svého já, ze soustředění se sám na sebe. Jen tak se můžeme znovu narodit. Narodit se z Boha.

A pak následuje ta věta, která je druhým vánočním evangeliem:

A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy.

Ježíš se narodil do našeho všelijak porušeného světa a byl tu s námi lidmi. Byl nám podoben ve všem kromě hříchu.  Spatřili jsme jeho slávu. My všichni, kteří jsme Ježíše přijali – jsme spatřili Jeho slávu. Už nejen pastýři a mudrcové. My všichni.  Všichni věrní křesťané jak se zpívá ve vánočních písních, které v této době znějí.

Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Ježíš opravdu nosí dárky.   Ani ten malý narozený Ježíšek (to se vždycky děti ptají, jak je může unést?), ani Santa Klaus ani děda Mráz. Ježíš rozdává svá obdarování a to nejen o Vánocích. A má těch darů pro každého dost. Z jeho plnosti  jsme byli obdarováni my všichni – milostí za milostí.  Co je to ta milost coby dar?   Určitě to je omilostnění, které stále potřebujeme, protože jsme chybující. To si můžeme uvědomit na sklonku každého dne. A  jsou to různá obdarování která se nám nabízí skrze Ducha svatého. Tou největší milostí je však proměna našeho srdce z nevděčného ve vděčné.

Přečtu básničku, kterou by nám možná rád přednesl Rosťa, kdyby tu mohl být s námi:

Marie Rafajová  U jeslí

Nebes Králi, cože dali na světě Ti do vínku?

Jakou měkkou přichystali peřinku?

Jak jsou šťastni Tvoji vlastní, mezi ně žes na čas zavítal!

S jásotem a chvalozpěvy jako vzácné nebes zjevy svět Tě přivítal?

Nebe, země zvučným hlaholem slávu vzdává Věčných Světel Synu

ale člověk, jehož vinu umýt přišla Moudrost odvěká, ne člověka, Krále čeká!

A tak člověk  pro Člověka – Krista nemá místa

Lože chystá ve chlévě Mu, dřevě na holém!

A mé srdce? Vstříc Ti letí, Bože svatý, svatý:

Učiň si v něm stánek zlatý!

Bylo hrdé, jako žula tvrdé, zpupné, nepřístupné,

ale Tvojí lásky síla nad ním zvítězila.                               

  AMEN