Kázání 2023

Kázání v HD 23+ 25.12.2023 Boží Hod vánoční ,; Jan , ; Motto – To světlo ve tmě svítí - ; 211; 15; 210;  Po kázání Marek Buble …  Přímluvy: Nila, Rosťa., Katka, Halina, pozůstalí  obětí tragedie v Praze, (Evička Králová)

Milí přátelé, celý advetní čas jsme zapalovali jednu svíci po druhé až včera zahořely všechny čtyři adventní svíce. A dnes přibyla ještě jedna další, Svíce Ježíše Krista.  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila, četli jsme ve vánočním evangeliu Janově. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něho povstal, ale svět ho nepoznal.  Je to úžasné slovo, které nám Jan předkládá. V každé větě je toho tolik řečeno!  Především to, že Ježíš – Boží Syn byl již na počátku světa.  \On je tím \Logem tedy Slovem, kterým bylo vše stvořeno.   Celá sluneční soustava ba celý vesmír, celá planeta Země i s celou krásou dokonalostí stvoření i všechny živé bytosti a také člověk stvořený k obrazu Božímu.. Tento Logos, Boží Syn se náhle stává člověkem.  Čas Boží se protíná s časem naším – lidským.   Tenkrát o betlémské noci, jak jsme četli včera v Lukášově evangeliu. Do našeho lidského světa přichází malé dítě, které se má zároveň stát světlem světa. Nyní jej poznávají jenom ti nejprostší – pastýři a ti nejmoudřejší  - tedy mudrcové. Ale později má možnost nechat se jím osvítit každý člověk. Tak je to psáno bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. A tak je tomu již dva tisíce let.  Máme možnost nechat se osvítit světlem světa – Ježíšem Kristem.  Zatím se však stále zdá, že svět jako takový Jej nepoznal. A přece platí dál to dnešní slovo z Jana: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.  Tma jako taková nemůže přemoci světlo, ale světlo může přemoci tmu. Ale  není to tak jednoduché a to zažíváme v posledních dnech. Stačí málo a jakoby se setmělo za bílého dne.(má zkušenost s betonovým chodníkem)

Starý učitel se zeptal svých žáků podle čeho se pozná okamžik, kdy končí noc a začíná den. „Snad podle toho, že se pozná pes od ovce?“  „Ne“, řekl rabín. „Když poznám datlovník od fíkovníku? „Nikoli,“ odpověděl rabín  „A jak to tedy je?“ ptali se ho žáci.  Rabín odpověděl: „Je to tehdy, když poznáš  bratra nebo sestru, díváš-li se na nějakou osobou. Do té chvíle byla ještě ve tvém srdci noc..“

V pátek jsme byli s Ivou v Praze, dcera Klárka nám koupila k Vánocům lístky do divadla v Dlouhé na úžasné představení pro celé rodiny:  „Jak jsem se ztratil“.  Po mnoha děkovačkách došlo i na písničku věnovanou obětem šíleného střelce na fakultě z předchozího dne. Bylo to dojemné a člověk pak potkával i uslzené muže.  Pak jsme se chvíli procházeli po Starém Městě a došli i na dohled k fakultě, kde jsme viděli velké množství zapálených svíček.  I zde se lidé snažili přemoci tmu světlem. Světlem solidarity a úcty k obětem, většinou mladým lidem.  Je to tak, věřím, v celé naší zemi.  Ten člověk, který spáchal ty hrozné  zločiny měl ve svém srdci (i mysli) tmu.   A ta tma   jakoby zaplavila náhle i Prahu a celou naši zem.  Především pozůstalé po obětech.  A říkáme si jak je to možné, že to zlo, o kterém jsme slýchali v jiných končinách světa,  se dostalo až k nám.  Psychologové určitě přijdou s nějakými teoriemi a posudky.  Ale možná by bylo dobré si přečíst co je napsáno v Bibli v 1. knize Mojžíšově v kapitole o Kainovi a Abelovi. Ještě než se stal Kain bratrovrahem.   I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi tak vzplanul hněvem. A proč máš tak zsinalou tvář?   Což nepřijmu i tebe budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit, ty máš však nad ním vládnout.   Máme tady všichni dobrou radu od Boha, I když jsme někdy náchylní ke zlobě, máme se snažit konat dobro.  Dnes vidíme obrovskou vlnu smutku a solidarity. A to je dobře.  Nenechme se přemoci zlem, ale přemáhejme zlo dobrem..  To budou ty stálé svíčičky, které můžeme udržovat , aby prosvítily alespoň kousek světa okolo nás.  Ale my sami lidé to nezvládneme. Proto přišel Pán Ježíš v betlémském chlévě do světa.  Aby tu bylo pravé světlo, ze kterého můžeme brát to své. Tma nemá žádnou moc to Ježíšovo světlo pohltit. A proto už se nebojme tmy, která možná bude ještě doléhat na srdce a mysl mnohých. Máme Pána Ježíše . On je Světlem světa.  My ale také máme být světlem.  I to nám Ježíš říká. Buďme alespoň světélkem solidarity, dobra a lásky  v tomto životě a v tomto nepokojném světě.   AMEN

Kázání v HD  3.12.2023   První neděle adventní – svíce naděje;  Mk 13, 24-37; Motto: Bděte;   Písně: 203; 204;  Modlitba: 29.9.; Přímluvy: Katka; Nila;  Standa;  Vzpomínka: Jan Schwarz.

Hlášení:  nyní  možná přijde Mikuláš, volal že toho letos má moc, takže začne dřív., sbalení koberce 

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Milí přátelé, sestry a bratři, máme první neděli adventní a začíná tedy nejkratší možný advent. 4. neděle adventní a Štědrý den se nám sejdou už za tři týdny. Zapálili jsme první svíci a to ve jménu naděje. Adventu se také říká radostné očekávání, i když je to zároveň také doba postní. Ostatně půst v duchu Ježíšova evangelia vlastně nemá být smutný: máme potřít tvář olejem tedy být dobře naladěni. Možná také proto je to čas dobro činění – dobročinnosti. A ono dělat někomu dobře se smutnou tváří – to by bylo jako dát přání k narozeninám nebo ke svatbě do černé obálky.

Nakonec i v našem vstupním dnešním textu z Izajáše proroka (který četl…..) čteme Boží zaslíbení: „Zasazuješ se o toho, kdo s radostí koná spravedlnost.“  Když děláme dobré a správné věci máme to činit s radostí.

Dnešní evangelium ostatně i jako po dvě předchozí neděle je o Božím soudu a posledním čase. Možná nám to nejde moc dohromady s tou nadějí a radostí, o které jsem hovořil. A přeci.  Ono právě když přemítáme o tom, že svět ve zlém leží a lidé určitě už žili v horších časech, tak právě v  nich více hledají útěchu a naději v Bohu. Zvláště když kolem se šíří zlo a hřích.  Pak i příslib Božího soudu a zúčtování je nadějí spravedlivých.

Ježíš mluví o tom, že ten den soudu je blízko právě tehdy, když se rozmůže nepravost. Ale zároveň Ježíš dodává, možná proto, aby lidé sami neurčovali konec světa, jak to ostatně dělají dodnes nějaké sekty.  A říká: O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Když to neví ani Syn tedy Ježíš Kristus, tak přeci nepřipadá v úvahu, že bychom to určovali my lidé. Co tedy z toho vyplývá pro nás je popsáno v následujících větách: „ Mějte se na pozoru,, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Bděte tedy!  Pak následuje podobenství O služebníkovi a vrátném.  Mají bdít, až se jednou pán domu vrátí. Ježíši nejde o to, abychom ponocovali, je to podobenství o bdění duchovním.  Ve dne máme být věrní – tedy bdělí, večer uléhat odevzdáni do Boží vůle a ráno vstávat s díkůvzdáním.  Je psáno v Písmu: „Pokojně uléhám a pokojně spím, neboť ty Hospodine v bezpečí mi dáváš bydlet.“ Žalm 4,9.. Kdo ve dne udělá to co může v tom dobrém, ten může v noci pokojně spát.  Jeden člověk měl velký statek a hledal nějakého správce. A přihlásilo se mu několik zájemců.  Jeden z nich, když měl říci o svých dovednostech ve farmaření tak mimo jiné řekl: Já dobře spím i za větrné noci.  Majitel farmy nad tím zakroutil hlavou, co mu ten člověk povídá.  Ale nakonec se ostatní zájemci ukázali jako nezpůsobilí a on přijal toho mladého muže. Uplynula nějaká doba a jednoho večera kraj překvapila veliká bouře. Majitel ve svém domě se probudil, slyšel skla jak se rozbila otevřená okna…  Tak rychle pozavíral ta zbylá a utíkal se podívat na nedaleké hospodářské stavení… Tam ale panoval klid, vše bylo zabezpečeno, dobytek ve stájích v pořádku a v obytné části slyšel jak za dveřmi mladík  hlasitě oddychuje ve spánku.  A tehdy pochopil ta podivná mladíkova slova.  Znamenala, že dělá vše tak, aby mohl pokojně spát.

A  tak ať letošní advent je nám výzvou k bdělosti, ale také k činění dobra. Abychom dobře a spravedlivě žili tam kde je naše místo.  Pak se Bůh o nás zasadí, dá nám novou naději i bezpečné  přebývání – tedy i pokojný spánek v noci.   AMEN

Kázání v neděli 26.11. 2023; motto: hladověl jsem a dali jste mi jíst... Mt 25, 31-46; Písně: 36; 181; Modlitba: 22.12.; Přímluvy:  Nila, Katka, Rosťa, paní Tvarochová;  díky za nové varhany; Vzpomínka: Bratr farář Braný;

Milí přátelé, sestry a bratři, možná je nám divné, že při posledním soudu budou podle SZ jen dva druhy ovcí a podle NZ je použito podobenství ovcí a kozlů – ovce po pravici a kozle po levici  pastýře – Syna člověka anebo Pána Ježíše Krista při posledním soudu. Vždyť nám se zdá, že lidé jsou různí, a tak by přeci mohli být skupiny tři , ti zlí a  ti dobří a mezi nimi ti co jsou trochu dobří a trochu zlí … nakonec by  takových byla asi většina.. A přeci to Ježíš říká jinak. A navíc to rozdělí On a ne my, že si zkrátka někam stoupneme třeba za andělem nebo apoštolem Petrem.  Jaká budou pravidla toho rozdělení?  Možná taková že se budeme my lidé divit…  Říká se, že v Božím království budou lidé překvapení. Jednak z toho, kdo tam chybí a a pak z toho, že jsou tam ti, které bychom tam nečekali..Ano ten soud vykoná sám Ježíš, On oddělí jedny od druhých, jak jsme četli. Jako pastýř, který zná své ovce. A to měřítko, podle kterého Ježíš oddělí jedny od druhých se také od Něho v evangeliu dovídáme. 

Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj napsal vánoční povídku pod názvem Martinovy Vánoce. V jedné vsi žil švec jménem Martin Avdějič. Svou dílničku měl v zemljance, z níž viděl jen jedním okénkem a tak mohl poznávat lidi jen podle nohou a nebylo to těžké, protože často poznával i boty, které spravoval.  Byl levný a protože byl také šikovný, měl stále mnoho práce.  Před lety mu zemřela žena a děti , začal si zoufat a vyčítal vše Bohu.. Pak do vsi zavítal stařec a Martina, který ztrácel všechnu naději utěšil: Tvé zoufalství je v tom, že chceš žít jen pro vlastní štěstí.  Přečti si evangelium a poznáš jak máš žít podle Boží vůle.  Martin si koupil tedy Písmo a  zpočátku jej četl jen někdy, ale přinášelo mu takové povzbuzení, že jej začal číst denně.  Jednou večer četl příběh  o hříšnici, která přišla za Pánem, pomazala mu nohy olejem a umyla svými slzami.  Ježíš vyčetl bohatému farizeji, že on nic takového neudělal. A Martin začal přemýšlet o tom, jak by se zachoval On sám. Začal usínat a v tom polospánku uslyšel hlas: „Martine, zítra se dívej na cestu, protože za tebou přijdu.“  A tak Martin druhý den vstal časně , už za svítání rozdělal oheň a začal vařit zelnou polévku a ovesnou kaši.  Pak si sedl za verpánek a díval se z okna. Zvlášť sledoval zda neuvidí boty které nezná.  Nejprve ale uviděl  staříka jménem Štěpanič, který celý promrzlý odklízel sníh. Za chvíli jej pozval na teplý čaj. Štěpanič vypil dva hrnky, požehnal mu a zase odešel.  Pak uviděl ženu, která měla boty venkovanek a byla velmi chudě oblečena do letních šatů. Nesla malé dítě a chránila jej před větrem. Martin vyšel a pozval ji dál, aby jí nabídl kousek chleba a misku teplé polívky. Žena mu vyprávěla smutný příběh o tom, že má za muže vojáka a už dlouho o něm neslyšela. Musela prodat skoro vše co měla, práci nemůže najít.  Martin se zvedl a přinesl svůj teplý kabát a daroval jej ženě.   Žena se  rozplakala a Martin jí přidal ještě peníze na vyplacení oblečení. Žena se rozplakala. Bůh ti žehnej , řekla . Pak jí vyprovodil ke dveříml Když pak Martin znovu usedl ke své práci uviděl paní jak prodává jablka na ošatce. Náhle přiběhl  chlapec popadl jedno jablko a chtěl zmizet. Stařenka jej popadla za vlasy a začala hubovat. Hrozila, že jej odvede na policii.  Martin se chlapce zastal . A rozmluvil stařence to trestání a domluvil i chlapci. Nakonec se oba usmířili.  Přišel večer . Martin poklidil v dílně a postavil na stůl lampu.  Chtěl bibli otevřít na té stránce , kde nechal záložku, ale otevřela se sama na jiném místě.  V tom jakýsi hlas zašeptal Martinovi do ucha. Martine ty mě nepoznáváš?  Kdo jsi?  To jsem já. A z potemnělého kouta vyšel Štěpanič, usmál se a zmizel.  „ To jsem já.“ Ozval se znovu hlas. A objevila s žena s dítětem.  Pak oba zmizeli.   „To jsem já“ ozvalo se znovu. Objevila se stařenka a chlapec s jablkem. Oba se usmáli a opět zmizeli.   Martina zaplavil pocit lehkosti a štěstí.  Začal číst evangelium tam, kde se mu otevřelo:  „Měl jsem hlad a dali jste  mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě.. A kousek dál:To co jste učinili nejmenšímu z mých bratrů, měl jste učinili.   A tak Martin poznal, že k němu toho dne opravdu přišel Spasitel a on že ho dobře pohostil.

Milí přátelé,  tak jak jdeme životem, nejsme dokonalí, ale přesto můžeme jít dvěma cestami: Tak, že  budeme žít jen pro své vlastní štěstí. A budeme pak zatrpklí a neochotní někomu posloužit a pomoci. Nebo cestou následování Ježíše, tedy cestou, že budeme stárnout plní lásky k Bohu a lidem.   Od pátku je v průčelí rudolfovského sboru zpátky nápis: JÁ JSEM CESTA, PRAVDA, ŽIVOT.  A to je dobré pozvání.  AMEN

Kázání v HD 19.11. 2023  Motto – Hřivny  a jejich užití – Mt 25,14-30; Písně: 106, 201; Po kázání Hřivna;   Modlitba: 26.1.;  Přímluvy: Nila; Katka; Rosťa;…;   Narozeniny: Pavel Banhauer; Miroslav Valenta 71 let;  Martin Kándl (30);  Vzpomínka|:               Oznámení: účelová sbírka příští neděli – varhany- tím ji uzavřeme. Poděkování Láďovi za příspěvek na dlažbu, který nám umožní koupit varhany a také vydláždit část modlitebny.  Díky také za pomoc na renovaci farní kanceláře – nátěry aj.   V sobotu 2.12. - „ZAVĚŠENÍ KALENDÁŘE HD A ROZSVÍCENÍ MORAVSKÉ HVĚZDY.

Milí přátelé, sestry a bratři, ono by nevadilo, kdyby ten líný služebník vyzískal jednu hřivnu k té kterou dostal k podnikání, naopak byl by pochválen. A možná i kdyby hřivnu dal do nějakých dobrých rukou (dnes bychom řekli do investičních fondů například) a přinesla nějaká procenta zisku, tak by také byl pochválen. Takto ji zakopal – tedy nevyužil k dobrému a nerozmnožil…

Pán Ježíš tímto příběhem – podobenstvím chce říci, že máme být zde v našich životech užiteční. Nejen tedy myslet na sebe a svá nadání a obdarování zakopat – tedy nevyužít pro užitečné účely. Ale využít k dobrému.  Vůbec nezáleží na tom, jestli jsme obdarováni více či méně – nejde o výkon, nejde o naše zbohatnutí. Někdo je více , někdo méně obdarován, ale záleží na tom jestli získáme něco navíc... V knize i filmu Vánoční koleda je hlavní postavou jakýsi bankéř kterému přezdívají Vydřigroš.  Jediným smyslem jeho života je získat co nejvíce peněz a to i za cenu, že někdo komu na vysoký úrok půjčil peníze zkrachuje či upadne do vězení pro dlužníky.  Vydřigroši se daří podnikat velmi dobře, čím dál víc bohatne, ale nikomu není užitečný svou hrabivou šikovností. Až když  návštěvou tří  Duchů vánoc uvidí svůj zbytečný a škodlivý život v pravdivém světle, tak se obrátí a začne žít život užitečný a naplněný a dá se říci, že konečně je šťastný.  V evangeliu máme podobný příběh O celníkovi Zacheovi. Ten také z titulu svého postavení okrádal své bližní, ale nebyl v životě spokojený a šťastný.  Až když jej oslovil Pán Ježíš, který jeho městem  Jerichem procházel, tak se jeho život proměnil a snažil se v jeho zbytku napravit co špatného udělal a žít život užitečný a dobrý.  Ježíš vlastně nemá nic proti podnikání.  Je však rozdíl mezi podnikáním v honbě za bohatstvím a podnikáním užitečným  - dalo by se tomu říci „podnikáním s Pánem Bohem.“ Jen takové podnikání může být požehnané.

   Co jsou vlastně ty hřivny?  V Nazaretu jsme měli takové motto naší činnosti (aktivit): „Každý má nějaký handicap, každý má nějaké obdarování.“  To proto, že se tam potkávali lidé s nějakým postižením tedy handicapem a lidé na první pohled zdraví často v pomáhající profesi.  Jenže každý má nějaký handicap – nese nějaké břemeno ve svém životě . A zároveň každý má nějaké obdarování.  A Pán Ježíš chce, abychom pomáhali bližním jejich břemeno nést, když je  příliš těžké a  abychom rozvíjeli i malá obdarování. Takže v nazaretské chráněné dílně mohou i nevidomá děvčata vyrábět krásné výrobky. A lidé, kteří pomáhají tam mohou najít dobrý smysl života….  Také jsme se naučili, že nezáleží jen na výkonu, ale na snaze, i malé kroky a pokroky mají před Bohem svou velkou hodnotu.

V církevním společenství k těm obdarováním a nadáním, která jsme dostali do vínku často už od narození, mohou přibýt další.   Těmi jsou dary Ducha svatého.  Člověk věřící v Pána Ježíše Krista  může si vyprosit takové dary, jaké jsou vyjmenovány například ve Skutcích apoštolských : dar moudrosti, rady, rozumu, síly, umění, zbožnosti  a bázně… ale ve skutečnosti těch darů Ducha je vícero. A tyto dary máme také  rozvíjet a  s nimi sloužit našim bližním.

Kéž tedy rozeznáme jaké obdarování máme právě my.  Bude krásné, když jednou i k nám Ježíš promluví: Správně, služebníku dobrý a věrný, na málem jsi byl věrným, ustanovím tě nad mnohým, vejdi a raduj se u svého Pána.  AMEN

Kázání v HD 12.11.2023   Motto : Bděte a buďte připraveni.  Písně.:160; 31; 181;  Přímlu)vy: Nila, Halina, Rosťa, Káťa; jubilanti: Dan ( 18), Tomáš Bíca, Eva Rajtmajerová, Václav Šafránek, Eva Kubaštová,  Bohumila Kozlová, Vzpomínka:……Oznámení: částka na varhany na konci října: 22.470,-Kč; kdy bude podlaha , v týdnu od 4.12.2023 Modlitba: 25.11.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí přátelé, sestry a bratři, ženich a družičky – vlastně se dovídáme, že družičky už byly přede dvěma tisíci lety… Nic nového pod sluncem. Zvláštní je také, že ony mají vítat ženicha.  Ono vlastně ty družičky jsou možná  pomocnicemi nevěsty Kristovy - tedy církve. Ježíš Kristus pak je ženich.   To co chce Ježíš sdělit je vlastně jednoduchá výzva pro nás všechny:  Bděte a buďte připraveni.   Jinde je psáno:  Buďte připraveni. A vaše lampy ať hoří.  (Lukášovo evangelium.) Je to podobenství a nabízí se poměrně jednoduché vysvětlení toho obrazu. Totiž, že  ty lampy anebo ten olej je naše křesťanská víra.   Pět družiček bylo rozumných , dalo by to říci i jiným slovem – byly obezřetné či předvídavé… Všech deset mělo hořící lampy. Jenže ty pošetilé či by se dalo říci nepraktické...si nevzaly s sebou nádobku s olejem. Nemyslely na to, že jejich čekání na ženicha se může protáhnout. A pak náhle bylo pozdě. Ženich přichází a rozumné se dělit o svůj olej nechtějí a vlastně ani nemohou.  A tak ty rozumné vešly na svatbu a ty pošetilé už to nestihly a  dveře byly zavřeny… Všechny družičky měly lampy. Všechny měly jakous takous víru. Ty které si vzaly nádobky s olejem,  I ty, které si je nevzaly. Jenže jejich víra nebyla k užitku. Neměla výdrž, neosvědčila se, nebyla to víra služebná.

Náš farář z doby rudolfovské mládeže – Milan Matyáš měl takové pořekadlo: „Víra, která nic nestojí, za nic nestojí.“  Když člověk  musí absolvovat dlouhou cestu na bohoslužbu, tak možná je  pro něj  bohoslužba vzácnější, nežli když bydlí za rohem. Je ostatně dokázáno, že to platí i pro vztah dvou lidí, když do něj investujeme čas, svou péči a pozornost – tedy svou lásku, tak to ten vztah buduje. Dokonce prý i když je vztahu dvou lidí nesoulad a my jej dokážeme překonat úsměvem, hezkým slovem či skutkem lásky, je to lepší nežli když se mračíme nebo hádáme. Jenže vím, lehce se to říká .  . Vraťme se ale k Ježíšovu příběhu. Co je tedy těmi lampami družiček a co je tím olejem do nich?  Myslím, že lampami je uvěření – tedy taková ta prvotní - neosvědčená víra. Jenže ta má růst. A osvědčit se skutky lásky. Jinak když přijde zkouška, tak lampa zhasne. Ty družičky rozumné - dalo by se o nich říci, že byly praktické. I naše křesťanská víra má být praktická. Ne se vznášet v oblacích, ale svou víru prokazovat skutky lásky.  Ostatně pěkný příměr je  už samotný obraz lampy. Lampa je tu pro to, aby svítila, nejen nám, ale všem v domě je také psáno.  Máme být světlem ve světě – světlem světa…  Možná, že na počátku lampu získáme – tedy víru jakoby darem od Boha. Ale pokud nebudeme znovu  a znovu žádat o olej shůry – tedy o víru, která je laskavá a obětující se, tak naše lampa nevydrží svítit dlouho. Jenže ona má vydržet až do příchodu ženicha – tedy do našeho setkání s Ježíšem Kristem.

Francouzský kněz Abbé Pierre celý život pečoval o chudé a  trpící.  Říkával, že lidé se nedělí na ty, kteří věří a ty kteří nevěří, ale že se dělí na ty, kteří se tváří v tvář utrpení bližních odvrátí a ty, kteří spolu s trpícími  bojují za osvobození od utrpení. Ti, kteří ze všech sil slouží lidem utápějícím se v problémech – to jsou věřící. Pak jsou ti, kterým je to jedno a myslí jen na sebe. A ti jsou nevěřící.“ Je to zvláštní hodnocení, ale věřím že pravdivé. A také věřím, že ten olej do lamp mají právě ti, kteří tváří v tvář nějakému utrpení pomáhají.  Prosme tedy o olej do lampy své víry...   AMEN

Kázání v HD 5.11.2023;  Mt. 23, 1-12; oni mluví, ale nečiní…;  Písně: 3;  313; 312; NZ-Každý den (str.47); modlitba – 8.9.; Přímluvy: Nila, Rosťa, Katka; paní Tvarochová; ……………; Vzpomínky na zesnulé dle kartiček; Oznámení: varhany; podlaha v modlitebně; úpravy v kancelářích; (možnost pomoci);

Milí přátelé, sestry a bratři;  Když začínala rudolfovská mládež, byl to čas plný nadšení. Písničky, snaha evangelizovat, ale také  ochota k obětavosti. Mládež chtěla být příkladem a zavázala se dávat mnohem vyšší církevní příspěvek než bylo běžné v náboženské obci.  Ti, kteří vydělávali. A také se usneslo, že do kanceláře koupíme gauč, nejen pro nás, ale i pro případné hosty, aby měli kde přespat.  Jednou jsem vyjel na návštěvu svého přítele na druhý konec republiky a v nejmenovaném městě jsem zjistil, že další vlak pojede až ráno. A tak jsem si řekl : v tomto města je aktivní skupinka naší mládeže a mívají večery právě v pátek. Tak tam určitě přenocuji. Nejprve jsem zabloudil – lidé mě poslali k evangelíkům. Ale přeci jsem pak náš sbor našel.  Mládež právě končila, mladí lidé odcházeli a tak jsem alespoň požádal o nocleh. Bylo pro mě velkým zklamáním, když jsem přijat nebyl a do rána jsem přenocoval na lavičce na nádraží. A tak jsem se učil chápat, že není všechno ideální ani v církvi. Naštěstí mě to neodradilo a mohl jsem tak v církvi prožít mnoho krásného a radostného.  Poslední den v měsíci říjnu je v reformačních církvích nazýván Dnem reformace.   Reformace znamená obnovení či oprava… Tyto snahy vedly nakonec k rozkolu v katolické církvi a vzniku církví tak zvaně protestantských. Slaví se hlavně v luterských církvích ale nejen v nich – v den 31.10. kdy v roce 1517 bylo Lutherem zveřejněno 95 tézí… ( v Německu, v Slovinsku a v Chile je to dokonce uznaný svátek). Proč o tom mluvím?  Protože v našem dnešním evangelijním čtení Pán Ježíš kritizuje stávající náboženské představitele tehdejšího Izraele – farizeje a zákoníky. „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“ Když Ježíš tato slova řekl, tak nemluvil jen k tehdejší situaci. Věřím, že to jsou zároveň slova prorocká.  Když známe historii například středověké církve, tak vidíme, jak přesně Ježíšova slova do ní hovoří. Církev, která měla být na straně prostého lidu se nad něj povýšila. „Kázala vodu a pila víno.“ Jak říká Ježíš: „neboť oni mluví a nečiní“. A proto vznikaly ty opravné snahy. Například u nás v Čechách, kde jsme světovou reformaci předstihli o sto let. Známe příběh Jana Husa a dalších reformátorů.  Ve spisech  Petra Chelčického je toto selhání církve vypsáno asi nejlépe. A to právě na základě evangelia Kristova. Pán Ježíš  vždy nejvíce kritizoval ty, kteří něco jiného říkají a něco jiného dělají. Církev má sklony k tomu sklouznout a proto Ježíš nám dává své slovo jako takovou protilátku. Možná že i pro každého z nás křesťanů – abychom žili ve shodě s tím co vyznáváme, co říkáme. Protože i my selháváme. Nejlepším lékem na to je pokora. Abychom nesklouzli k tomu, že se budeme povyšovat.  Neboť jak jsme dnes slyšeli: „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Nemáme o sobě smýšlet vysoko. Jen tak budeme příkladem a inspirací i pro další lidi. Na závěr příběh, který jsem zde už určitě říkal: Jeden řádový bratr se dopustil hříchu. Bylo svoláno shromáždění a pozvali i otce Mojžíše. On však odmítal přijít. Nakonec mu představený kláštera poslal jasný vzkaz: Přijď, všichni už na tebe čekáme. Otec Mojžíš tedy souhlasil. Vzal s sebou však děravý džbán naplněný vodou.  Když přišel do shromáždění  a ze džbánu vytékala voda, tak se ptali: Co to máš otče?  Stařec jim řekl: Já sám zanechávám za sebou mnoho hříchů a ani o nich možná nevím. A dnes tu mám soudit někoho jiného? Po chvíli se shromáždění rozešlo.

 Když toužíme po nápravě špatných poměrů ve společnosti, v rodině či v církvi, kéž nejprve začínáme u sebe.  A Bůh bude s námi a požehná naší dobré snaze.  AMEN

Kázání vHD 1.11.23; Památka zesnulých; Jan 5; 24-27;  „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života….“

Milí přátelé,

 V těchto dnech vzpomínáme svých drahých zesnulých.  Je krásné přijít v podvečer na české hřbitovy a vidět tolik zapálených svící. Možná je to jen symbol, ale také výraz toho, že až když naši blízcí odejdou na věčnost, tak si uvědomíme, jak pro nás byli důležití a cenní. Je to výraz naší vděčnosti, když takto na hřbitovy přicházíme. Ale měla by to být vždy i příležitost k zamyšlení. K zamyšlení nad tím jak my sami žijeme, jak se chováme ke svým bližním a ke svým blízkým. Možná že i nad tím jak jsme se chovali v minulosti. Ale s tím my už moc nic nenaděláme. Proto spíše bychom se měli zamýšlet nad tím, jak se budeme chovat v životě, který máme ještě před sebou.  V knize Kazatel je psáno:  On všechno učinil správně a v pravý čas. Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něj nic lepšího než se radovat a konat v životě dobro. Kéž bychom si to vzali k srdci. Ježíš v evangeliu, které jsme dnes slyšeli praví:  Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života….“  Kéž bychom i nad tímto slovem uvažovali v těchto dnech zamýšlení se nad svými životem.   Podobná je věta ze stejného tedy Janova evangelia – kap. 3, verš 16:  Neboť tak Bůh miloval SVĚT, ŽE SYNA SVÉHO JEDNOROZENÉHO DAL, ABY ŽÁDNÝ KDO V NĚHO VĚŘÍ NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ.  Co jsou dějiny lidstva dějinami, je největším nepřítelem člověka smrt. A tady nám evangelium dává návod jak se se smrtí vypořádat. Jak nad ní zvítězit.  Zdá se to být jednoduché a přeci s tím mnoho lidí má problém. Nemají čas se nad tím zamyslet? Nebo se jim to zdá až příliš jednoduché?  Spíše je to otázka uvěření. Máme věřit Bohu, který Ježíše na svět poslal. Ne jen tak pro nic za nic. Ale pro nás. Pro nás jej poslal , pro nás jej dal.  A tak v těchto dnech nebuďme jen smutní a vděční kvůli našim blízkým, kteří nás předešli jak se říká „v náplň věčnosti.“ Ale zastavme se na chvíli v běhu našich životů.  Na bráně hřbitova ve Stráži je nápis. Co jste vy, byli jsme i my, Co jste my, budete i vy.  Takhle by to vypadalo beznadějně.  Ale není.   Ježíš přeci říká:  Kdo slyší mé slovo a věří  tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.   AMEN

Kázání v HD 11.6.2023 Téma: čtyři příběhy v jeden den. Mt 9, 9-13, 18-26; písně: 166; 145; 291; modlitba 25.1.; Přímluvy: jubilea: Nemocní: Marie Brožková; Jana Neubaerová, Bořík Machát; Vzpomínka : Víťa Stejskal. Oznámení: Po bohoslužbě: volba rady starších.

Milí přátelé, dnešní evangelium z Matouše v sobě obsahuje čtyři příběhy. Jeden o povolání Ježíšova učedníka a tři o Ježíšově pomáhající lásce. Nejprve povolává celníka Matouše, který možná o něm už slyšel, ale nyní se má rozhodnout během chvíle a vzdát se výnosné i když nepoctivé práce. To je ohromně silný moment. Uslyšet Ježíšovo pozvání a jít s ním. Druhý obraz toho dne hned následuje. Ježíš byl zřejmě pozván do nějakého domu na oběd.. A byli tam všelijací lidé. Ne vždy spořádaní a pokud byli zámožní tak zbohatli nepoctivě. Zkrátka hříšníci. Možná přátelé nového učedníka Matouše??? Však také farizeové měli hned proti Ježíšovi důvod ke kritice. Hraje si na učitele - rabbiho a přitom si zadává s takovými lidmi. Ježíšova odpověď je klidná a jasná, hříšníci potřebují uzdravit. Tedy ti, kteří si uvědomují svou hříšnost. Ti zdánlivě spravedliví nemohou být uzdraveni dokud nepoznají že jsou nemocní svou hříšností a především hříchem pýchy. I jim by Ježíš rád pomohl, ale museli by seznat, že tu pomoc potřebují. Místo toho však oni raději kritizují jiné. Kéž takoví nejsme, ale jsme tiší a pokorného srdce jak nás to učí náš Pán.

Další dva příběhy jsou o tělesném uzdravení ba dokonce vysvobození ze smrti. Ježíš, když chodil po této zemi by plný soucitu k těm, kteří trpí. Neříkal – stejně všichni jsou smrtelní a zemřou dříve nebo později, ale pomáhal od bolesti, tělesných vad a lidského trápení. A tak to máme dělat i my pokud je to v našich silách. Být nablízku trpícím, pomáhat nést jejich kříž podle slova Jedni druhých břemena neste a tak naplníte zákon Kristův. Nebylo by však dobré, aby to břemeno, které neseme s druhými bylo nad naše síly a my sami bychom pak pod ním padali. Proto máme společenství církve. Ne té instituce, která je neurčitá a anonymní, i když i modlitby církve na dálku mají svou moc. Od počátku Ježíšova působení On budoval svou církev jako živé společenství. To je ten příklad dvanácti apoštolů – učedníků. A tak to bylo i v prvotní církvi po vylití Ducha svatého. Společenství, kde jedni nesou břemena a trápení svých bratrů a sester, ale také se společně radují a žijí v pokoji a lásce. Dnes po mnoha letech chceme v tomto místě , kde se opět schází církev, obnovit radu starších. Ne pro nějaké schůzování, ale proto, že každý máme nějaké obdarování a to nám nebylo dáno pro nás samé, ale pro službu druhým. Kéž nám Bůh požehná a dá svou moudrost i svá obdarování v plnosti Ducha svatého každému z nás. Přijď Duchu svatý a posvěť nás. Amen.

Kázání v HD 4.6.2023 ; Nejsvětější Trojice Mt 28, 16-20; Písně: 3; 335; 185; Modlitba:19/8; Přímluvy: Vzpomínka: Miroslav Cyroň Oznámení – rst ustanovení

Milí přátelé, věříme v naší církvi v trojjediného Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Jsou církevní společnosti, které tuto trojjedinost neuznávají nebo nedávají všem osobám stejnou váhu. I naše společenství Církve československé v počátcích si muselo tuto zásadní otázku ujasnit a naštěstí se to podařilo. A je to vyjádřeno i v našem velkém vyznání víry.

Už v dnešním starozákonním textu z Genesis 1,1-4; což je úplný počátek Bible – první čtyři verše, je to vlastně vyjádřeno:

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.

Zde je vyjádřena první osoba Trojice – Bůh Stvořitel.

Ale nad vodami vznášel se duch Boží. - Druhá osoba – Duch Svatý

I řekl Bůh: Buď světlo!

Zde je vyjádřena další osoba Trojice - Pán Ježíš Kristus… Možná si říkáte: Kde je vlastně Ježíš ?

On je v tom Božím výroku: „Buď světlo.“ Vždyť na počátku bylo Slovo a to slovo byl Bůh - tak to čteme v Janově evangeliu. To Slovo – řecky Logos – je vlastně Ježíš Kristus.. Ježíš Kristus tu byl od počátku světa , tak jako celá Trojice Boží.

Ve čtvrtek běžel v televizi na Artu film o vynikající osobnosti Heleny Kelerové, americké hlucho slepé spisovatelce , která žila v hrozném vězení svého stavu až do sedmi let, než se její vychovatelce Anne podařilo aby pochopila jedno jediné slovo dotykové řeči – totiž voda. A pak najednou vše běželo svým tempem , naučila se v ten samý den třicet dalších slov a pak využila i svá skrytá nadání, vystudovala jako první hluchoslepá studentka Harvardskou univerzitu, stala se spisovatelkou a sociální aktivistkou. U ní také bylo na počátku její obdivuhodné životní dráhy jedno jediné slovo.

Bylo popsáno mnoho papíru (papyrusu), aby se lidé pokusili ¨vyložit tajemství Nejsvětější Trojice, ale stejně tím nejlepším vyjádřením je obyčejný trojlístek jetele, jak to již ozřejmil svatý Patrik, který žil v Irsku v . století a je uctíván jako patron Irska.

Ježíš po svém vzkříšení v evangeliu z Matouše 28, které jsme si dnes četli vyzývá apoštoly, aby získávali Ježíšovi učedníky a křtili je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. Tak je vlastně Nejsvětější Trojice ustanovena samotným Pánem Ježíšem Kristem, aby byla na počátku nového života každého křesťana. A tak se děje už více než dva tisíce let, že jsou křtěni stále noví Ježíšovi učedníci a následovníci. A Ježíš dodává a to už i k nám: učte je , aby zachovávali všechno co jsem jim přikázal. A to je církev jejíž výročí vzniku jsme slavili minulou neděli. A ta církev je i naše malé společenství zde v Husově domě. A právě pro ně – tedy pro nás je povzbuzením

slovo z . listu Korintským, které je určeno dnes jako druhé vstupní čtení:

Bratři, žijte v radosti. Nedejme si ničím vzít radost, kterou máme v Pánu.

Napravujte své nedostatky. Zůstávejme stále na cestě. Pořád máme na sobě co zlepšovat.

Povzbuzujte se. I v tomto malém společenství se sdílejme a mysleme na druhé.

Buďte jednomyslní… Ač jsme rozdílní – v tom hlavním buďme jedné mysli.

Buďte pokojní. Nedávno jsem byl na setkání, kde si lidé skákali do řeči. I to je znakem našeho nepokoje. Zkusme zůstat v klidu…

Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi námi. AMEN