Kázání 2026

Kázání 2026; 19.4.; Lk 24, 13-35; Emauzy;  Písně\: 257; 252; po kázání ?;  modlitba 13.4.; přímluvy: nemocní            jubilanti Josef Dvořák (87);  Martin Chmelař (46); Jiří Vaněček (57);               mír  vzpomínka: sestra Palkosková  Oznámení: úterý – úřední hodiny, středa – biblická hodina.

Milí přátelé, sestry a bratři,

minulý týden zase dávali film Forest Gump. Pustil jsem si jej až ke konci, abych si můj oblíbený film alespoň připomněl.  Byl tam právě příběh, jak se zbohatlý Forest vrátil domů a přišla za  ním jeho přítelkyně, kterou měl tak rád. Jenže brzy zjistil, že je zase sám. A tak začal běhat, stále dál a dál až přeběhl Ameriku od oceánu k oceánu. A lidé se s ním potřebovali ztotožnit.  Protože mu rozuměli, nevěděli sami co se svým životem a tedy šli si také zaběhat s Forestem. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl evangelium z Lukáše pro dnešní neděli.  O tom jak dva učedníci z doprovodu Ježíše se vydávají na cestu do vsi jménem Emausy. Nezůstávají s ostatními v Jeruzalémě, nejsou ani s apoštoly v uzavřené místnosti. Nemohou, jako by jak se říká „neměli stání“. Museli jít někam mimo město, nebyl to běh, nebyl to asi ani útěk, byla to spíše forma terapie. Z toho pro ně tak těžkého prožitku posledních dnů. Nevěděli, co bude dál, nevěděli, co si počnou bez Ježíše a tak se vydali na cestu. Možná v té vsi někoho znali anebo navštíví jen tamní hospodu, to nevíme. A během té cesty, která jako by neměla žádný jasný cíl a smysl, se k nim připojil vzkříšený Ježíš.  A tak vidíme, že Ježíš se nezjevuje jen dvanácti, ale také jako první Marii Magdaleně či dalším svým učedníkům - jeho záběr je větší. Těmto dvěma se možná zjevil právě proto, že jsou na cestě. Vždyť to mu muselo být blízké. Na cestě byl i On sám poslední dva tři roky svého života.   Naše životy by vlastně měly být také cestou. Cestou, která vede odněkud někam. I v tom je skryto poselství Ježíšova příběhu, jak jej známe z evangelií.

Co ještě událo  významného v tomto příběhu?  Dvě skutečnosti:  Připomenutí a výklad Božího slova (kázání) a pak společné jídlo – stolování s Ježíšem.  V tomto příběhu je vlastně skryt Ježíšův odkaz křesťanům – církvi . Je povzbuzující, že v naší církvi je při liturgii kladen důraz na obojí. Čtení a výklad Božího slova i Večeři Páně.

Když je Ježíš opustil, učedníkům se jakoby otevřely oči a pak se oba vrací  zpátky do Jeruzaléma. Aby oni sami povzbuzeni, povzbudili ostatní.  Ještě se zastavme u té zvláštní prosby obou učedníků, když chtěli, aby Ježíš s nimi ještě zůstal a zdržel se ve vsi Emausy. „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Tuto prosbu si můžeme přivlastnit ať už jako jednotlivci, každý sám za sebe, ale i jako církev, která s modlí za tento svět.  I naše životy se někdy ocitnou v situaci, kdy je nám úzko, kdy se světlo vytrácí a přichází večer, den se schyluje.“  V jednom spirituálu se zpívá:  „Když na svět padá tma, když už jej v moci má a den chce, den už chce pohasnout. Kalný proud v cestě mám, na Tebe spoléhám, domů mě, Pane můj, sám veď tmou.“.

Náš svět také je v situaci, kdy mu přestáváme rozumět. Proč se nemůžeme domluvit a proč máme mezi sebou válčit?  Proč jsou národy proti národům. A proč i uprostřed jednoho národa jsme často rozděleni?

 Kéž s námi tedy Ježíš zůstává v našich osobních životech. Kéž však  zůstává i s tímto světem. Všelijak porušeným a nevděčným.  Vždyť přesto stále i dnes platí: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jediného dal, aby  žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3,16. AMEN

Kázání 2026; 29.3.; téma: Květná neděle – Ježíšův vjezd do Jeruzaléma; písně: 323; 239; po kázání Ježíš nejkrásnější ze všech jmen.)na závěr saxofon přímluvy: Jarmila Stroučková (95); Eva Kubaštová (51); Jiří Honetschläger (79); Helena Pešková (73); Daniel Šafář ( 35); Daniela Novotná (50); Pavel Hubený (24); nemocní: Slávka Nechybová, Šárka Nováková ; Ivana Hlínová ; manželé Hladíkovi; za mír ve světě a ukončení válek. Vzpomínka: Chuck Norris.

Milí přátelé, sestry a bratři,

apoštol Pavel staví Pána Ježíše nade vše, respektive píše, že Bůh jej vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno..,Proto nám křesťanům je to jméno tak vzácné a je divné, když jej lidé vysloví nadarmo (a občas se kupodivu to může stát i nám) Nemám to rád u jiných, ale někdy v dětství se to člověk nechtíc naučí a pak mu to vyklouzne z pusy. Kde to má původ ? Možná u opravdových volání k Bohu? Jak jsem pracoval ve stavební firmě se slovenskými dělníky. (Špatně se to poslouchá -možná by bylo dobré v takové chvíli pokleknout.) Boží přikázání i první prosba v Otčenáši: Posvěť se jméno Tvé. Už jsem zde vyprávěl ten příběh od Willhema Bushe, kterému jednoho dne zavolali z pohřebního ústavu, kde občas sloužil při pohřbech, že tam přišel ředitel z hostujícího cirkusu a žádali o poslední rozloučení. Jednalo se o Indiánku, která s nimi jezdila po světě a náhle zemřela. Farář Bush tedy účast na obřadu přijal. Do obřadní síně se nahrnuli cirkusáci, často ve svých oblečeních, ve kterých účinkovali. Krasojezdyně, žongléři, šašek, artisti atd. Téměř nikdo neuměl německy, jen snad ředitel a dva lidé. Pane faráři, něco zkrátka řekněte, stejně vám nikdo rozumět nebude. A tak začal obřad. Když farář začal krátkou pohřební řeč, tak v síni byl hluk, účastníci byli neukáznění. A tak farář mluvil o tom, že Ježíš byl také poutníkem bez domova po světě. A Ježíš že často neměl kde hlavu složit. A pak všiml, že když dvakrát za sebou řekl slovo Ježíš tak nastalo podivné uklidnění. A tak pokračoval a v každé větě použil slovo Ježíš. A na konci obřadu bylo v pohřební síni úplné ticho. A tak si uvědomil, jako pravdu má Bible, když říká, že jednou se před jménem Ježíš skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán..

Ježíš je králem, ale jiným králem než zná svět. Když jej vítali davy v Jeruzalémě, jak jsme dnes četli v evangeliu Matoušově, tak to opravdu vypadalo jako příjezd krále. Předcházela Ježíše taková pověst, že mu lidé připravili slavný příjezd. Jen jakoby něco nehrálo. Přijíždí na oslátku. Aby se naplnilo slovo Písma. Příjezd je slavný, lidé jsou nadšení, ale takhle přeci nevjíždějí do měst dobyvatelé a vojevůdci či králové. Ježíš představuje úplně jinou moc, moc ducha. Je králem, ale králem lidských srdcí. Však také ti, kteří jej dnes vítají, za pár dnů o něm zapochybují. Někteří možná budou dokonce

křičet Ukřižuj. Jiní se raději k němu nebudou znát. Teď však ještě doufají, že nastává jeho království

a v to že přijde samo, jen tím, že budou křičet Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově. Hosana na výsostech! Neví ještě, že Ježíše bude Jeho kralování stát u utrpení. Utrpení hrozné smrti na kříži. Teď je však čas radosti. A Ježíš ty ovace, pravda předčasné, pokorně přijímá. Stejně pokorně jako za pár dnů přijme kříž. Amen

Květná neděle

Ježíš na oslátku /S námi je / Možná nohama se o zem / odráží a nadlehčuje.

Kdyby seděl na koni / mohl býti i ve zbroji / Kůň to může zvládnout / Ale náš svět? /

Příliš je těch / co chtějí jiným vládnout.

Kdyby i Bůh jel na koni / Spravedlnost žádná / Proto si Ježíš osla žádá / aby lidi zpozorněli/

K čemu je nám sláva?

Brzy přijde rozuzlení /Jen srdce pravdu pozná / Kdo králem je / kdo králem není / Proč ta oběť hrozná.

Náš Bůh nežádá si koně /ani auta ani tanku / Celou dobu pěšky chodě / Teď chvíli jede na oslátku.

Chuck Norris, vlastním jménem …………. napůl indián, těžké dětství, hodná věřící matka. Mistr světa v karate, herec v akčních filmech, pořadatel mnoha kempů pro mladé lidi, aby našli dobrou životní cestu a stáli na straně dobra v našem světě. Desetitisíce účastníků. Zastánce tradiční rodiny.

Kázání 2026; 22.3.;  motto: vzkříšení Lazara;   písně: 163; 12; modlitba: 24.9.;  Přímluvy: jubilanti: Sára Hubená (30); Jaroslava Ratajová (81); František Kočí (9);  nemocní: Iva Hlínová; paní Tvarochová, manželé Hladíkovi Karel a Nila;  všichni kdo trpí strastmi bojů v Rusko – ukrajinském konfliktu i konfliktu mezi Iránem a Izraelem podporovaným Spojenými státy.   Oznámení: včera Poetické dopoledne – Knížka - Pavel B., středa: Indonésie  - beseda s cestovatelkou Hanou Hosnedlovou.  V neděli – bohoslužba – Květná neděle.

…………………………………………………………………………………………………………

Sestry a bratři, co nám také mj. chce sdělit příběh Vzkříšení Lazara, který připadl na tuto neděli?

- Ježíš ví co je to přátelství mezi lidmi a to i mezi mužem a ženou.  Jeho přátelství s Martou i Marií bylo opravdové a vhánělo mu až slzy do očí. Četli jsme: Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Často se diskutuje o tom zda přátelství mezi mužem a ženou může fungovat – věřím, že ano, pokud je opravdu čisté. Tento příběh ukazuje na cenu lidského přátelství. V jedné modlitbě francouzský spisovatel Antoine de Saint – Exupery prosí: Pane, Ty víš, jak moc potřebuji přátelství. Dej abych dorostl do této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejvzácnější záležitostí života.

Rodina Marty, Marie a Lazara byla opravdovou rodinou naplněnou vzájemnou důvěrou a láskou. Ne vždy to tak mezi sourozenci bývá a je to velké obdarování, pokud to tak je. Zde je příklad i pro rodiny nás křesťanů. Myslím, že hodně záleží na rodičích. Pokud jsou nestranní a vštěpují svým dětem tuto vzájemnou lásku a úctu, tak je to dobrý základ.  Objevil jsem dávný zápis v sešitě mého dědy, který jako své přání to vzkazuje svým pěti dětem, aby mezi sebou měli dobré vztahy.

Ježíš svůj velký zázrak koná, když obě sestry mu vyjádří svou důvěru. Na základě jejich víry se může stát mocí Ježíšovou i takový zázrak.

Lazar byl vzkříšen k životu. Bylo to nedlouho předtím, nežli Ježíš se vydal do Jeruzaléma vědouce, co jej tam čeká. Totiž nenávist jeho protivníků a smrt.  A tak je to tak, že Ježíš ač Lazara před smrtí zachránil, sám bude na smrt vydán.

Ježíš tuší v době blízké své vlastní utrpení a umírání a  přece vrací Lazara do života.  Lazar  Pána Ježíše zřejmě přežil. Jeho oživení je výrazem Ježíšovy nezištné a přející lásky.

Lazar pak také zemřel, jeho život byl jen prodloužen díky lásce.

Pavel v epištole Římanům i nám píše:  vaše tělo  sice  podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Duch, který v nás přebývá. To je ten křest Duchem svatým. Říkám si, ano máme to jako svátost – tedy biřmování, ale je to tak vždy?  Nebývalo spíše biřmování takovou formalitou, kterou církev vyžadovala po mladistvých, aby se neztratili ve světě?  Přítomnost Ducha svatého v našem životě, je věc naší upřímné víry v Pána Ježíše Krista. Má smysl svou touhu po Duchu svatém osvědčit právě když využijeme příležitost k této svátosti. Biřmování Karla Hladíka a jeho cesta víry.

Přátelství   ( ke kázání O Lazarovi)

Ježíš a Lazar

Ježíš a Marta

Ježíš a Marie

Muž či žena

Jedno je

I to nás učí Pán

Bez přátel

Těžko je

Když i Bohu

na přátelství záleží

co nám teprve

Bez přátel

Život je

tělo bez krve

Kázání 2026; 7.3. a 8.3.  Žena u studny; Jan 4, 5 – 42;  Písně: 76;  Má duše žíznivá; NZ 69; 201; Modlitba: 6.9.;  Přímluvy: za nemocné a oslabené: Aničku Čermínovou, Jiřinu Tvarochovou, manžele Grilovi, Slávku Nechybovou, Ivanu Hlínovou, ; za jubilanty: za Milana Zaimla (48); za Tomáše Polívku (53) za Jaroslava Tachecího (54); Marek Buble a jeho sestra Eliška, za Romanu Zelenou (37); , za Matouše Nováka (9); za Šárku Novákovou (41);   za mír ve světě – myslíme na místa kde se bojuje a lidé trpí strastmi bojů – hlavně malé děti. Vzpomínka: T.G. Masaryk (176 +)

Milí přátelé, sestry a bratři,

- Samaří – Ježíš se nevyhýbal na své cestě do Jeruzaléma Samaří, ačkoli to byl kraj, který pravověrní židé považovali za téměř pohanský  Ježíšův zvláštní vztah  k lidem opovrhovaným – viz milosrdný Samařan, učedníci odešli nakoupit potraviny do města a Ježíš zůstává u studny památné zvané Jákobova studna, přichází samařská žena  a je překvapena jeho přáním aby ona v očích židů nečistá a zároveň žena mu dala napít.  A rozehrává se zvláštní dialog.  Víme o něm zřejmě z Ježíšova vyprávěním učedníkům  - Ježíš chce od ženy napít – jako každý jiný poutník  je unaven a v poledne zřejmě za horkého dne  žízní. Žena se podivuje jeho přání, ale u toho to nekončí – Ježíš nechce jen přijímat. On si je vědom, že může i dávat.  Vodu, která se stane v napojeném pramenem vyvěrajícím k životu věčnému.   U téhle věty je užitečné se zastavit: Ježíš nabízí zvláštní vodu – jedno letniční společenství  se zřejmě inspirovala a nazvalo se Vodou života.  Když člověk uvěří v Ježíše Krista tak je pramenem – živou vodou pro své okolí.  Nejen sám sebe napojí, ale může napájet i jiné.  Je to zvláštní Ježíšovo zaslíbení a my jen pokorně můžeme vyznat, že někdy je ta naše voda stojatá a ne pramenitá. Necháváme si ten pramen pro sebe, a přitom má vytékat  a vést ke Kristu – k životu věčnému. Rozdíl mezi Mrtvým mořem a Genezaretským jezerem.  Ten příběh o samařské ženě je pozoruhodný.  Měla pět mužů a teď žije v nesezdaném vztahu atd.  A přeci  ji Ježíš  použije ke zvěstování, zatímco učedníci jsou na nákupech, samařská žena se stává učednicí – apoštolkou a svědčí o Kristu.

Ještě dvě důležité věci jsou v tomto příběhu:  Ježíš vede s onou ženou teologickou rozpravu. O víře a uctívání Boha.  A neobstojí Samaří ale vlastně ani pravověrné uctívání Boha v Jeruzalémě.  Ježíš říká, že přichází hodina, kdy Bůh bude uctíván v Duchu a v pravdě. Co to znamená? Upřímnost před Bohem. A pak je tu Ježíšova věta:

Můj pokrm je, abych činil vůli svého Otce a dokonal jeho dílo… Ježíš jí jako každý jiný člověk, ale zároveň  se sytí tím, že poslouchá Boha – svého Otce.  A tak se dnes dovídáme o dvojí vodě a dvojím pokrmu… Ježíš určitě pojedl to co učedníci přinesli. Ale také svědčil o jiném pokrmu, který vede k zahnání hladu  a jiné vodě, která vede k zahnání žízně.  Naše potřeby jsou dvojí. Ty spojené s tělem a ty spojené s naší duší. Tělo uspokojíme vodou a chlebem  nebo pivem a gulášem.  Duši uspokojíme  službou bližním a poslušností Boha Otce. AMEN

Již jsem byl na odchodu za kaplanem, když tu jsem si s hrůzou uvědomil, kolik jsem svým otálením ztratil času a jak obtížné bude v tuto chvíli kaplana najít a přivést, otočil jsem se a vrátil k chlapcovu lůžku. "Nepůjdu hledat kaplana někam nahoru do druhého tábora, to by mohlo trvat dlouho. Navíc bych musel najít někoho, kdo mne nahradí na stráži; nemohu jen tak opustit své stanoviště. Já sám ti řeknu, co máš udělat. Pochop, prosím, já sám jsem sice bez vyznání, nepatřím do žádné církve, já sám nevím, jestli existuje nějaký Bůh, neví ani, jestli existuje nějaké nebe nebo peklo.  Nejsme si ničím z toho jistý. Ale je jedna věc, kterou vím jistě; Vím, že moje matka byla dobrá žena. Vím, že jestli existuje Bůh, pak moje matka Jej znala. Pokud existuje Nebe, vím, že ona je tam. A tak já ti teď řeknu to, co řekla má matka mně. Můžeš to  zkusit a poznáš, jestli to funguje. Teď tě naučím verš z Písma. Je to verš z Janova evangelia:Neboť tak Bůh miloval svět., že Syna svého jediného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.  Má matka říkal, že já nemohu sám sebe spasit, ale jestli budu věřit v Ježíše, On mě spasí.“

Požádal jsem toho hocha, aby ten verš opakoval po mně. Začal jsem a on se přidal svým slabým a třesoucím se hlasem:

Neboť tak Bůh miloval svět     Neboť tak Bůh miloval svět

že Syna svého jediného dal,      že Syna svého jediného dal,

aby žádný kdo v něho věří,           aby žádný, kdo v něho věří,

nezahynul,                        nezahynul,

ale měl život věčný           ale měl život věčný.

Teď už jen, můj chlapče, jak moje matka řekla, jestli člověk  uvěří v Ježíše, nezahyne, ale bude mít život věčný.

Chtěl jsem tomu mladíkovi  citovat ještě jeden verš, který mě moje matka naučila, ale on zavřel oči, zkřížil ruce na prsou a šeptem pomalu opakoval některá slova několikrát za sebou: „Neboť tak Bůh miloval svět…, že Syna svého jednorozeného dal…, aby každý, kdo v Něho věří, …, kdo věří v Něho...kdo věří...věří v Něho… věří v Něho...“ Potom přestal a pravil jasným hlasem: Chvála Bohu, funguje to. Věřím v Něho! Nezahynu! Budu mít život věčný! Znovu jsem se narodil! Strážný, než odejdu, chci tě ještě o něco požádat. Vyhledej , prosím, mou matku, polib ji za mne a řekni jí, to co jsi řekl teď mně. A řekni jí, že její umírající syn řekl, že to funguje! Pak bylo už jen možné zaslechnout, jak se svým posledním výdechem ještě jednou hlesl: „Funguje to...“

Stařec setřel slzy stékající po jeho vráskami zbrázděné tváří a dodal:  Ten hoch měl pravdu. Ono to opravdu funguje. Každý, kdo v Něho věří, nezahyne, ale má život věčný. Funguje to. Já vím, že to funguje!                AMEN                              (Bob Jones)

Kázání 2026; 22.2.; Motto :Mt 4, 1-11  Pokušení moci, bohatství a lehké obživy. Písně: 100; 235; Odpusť – po kázání?  Modlitba 3.1.; Přímluvy:  Drahoš Kobylka (64?);František Domin (52); Jakub Domin (23); Martin Novotný (21);  Kamila Švarcová (37); Blanka Matoušková (92);  Nemocní : Jiřina Tvarochová  v  nemocnici    Vzpomínka:                                                    

Milí přátelé,  sestry a bratři, začal nám půst, příprava na Velikonoce a také čas, kdy máme přemýšlet o svém životě. Čtyřicet dnů jako nápodoba půstu Ježíšova. Ale není nutné si odříci pouze jídlo, také to, co nám škodí  před Bohem. (například pomluvy)  Ale půst není jen ve smyslu negace, ale také v tom, že se odhodláme k činům dobrým pro naše bližní. Mějme v tom svobodu, ale to co  slíbíme, také splňme.

 Apoštol Pavel píše, že jako provinění jednoho člověka – Adama přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti – přinesl všem ospravedlnění a život.   Ten čin byl vykonán Ježíšem, který se obětoval na Golgotě za nás.  Nyní  v dnešním čtení z evangelia - je jeho zápas o naše životy teprve na počátku. Vydává se na poušť a je pokoušen od ďábla. Proč se vlastně tolik dní Ježíš postí, když je pak oslaben a ten zlý toho chce využít?  Možná proto, že ďábel rád využívá lidské slabosti. A my si toho máme být vědomi? Anebo zeslábne tělo a posílí se půstem náš duch? Pokušení, kterým byl Ježíš vystaven jsou ta, kterým býváme vystaveni i my. On nám může být příkladem, jak se bránit. Všimněme si však, že se brání Božím slovem. Proto je dobré Boží slovo znát.

  V čem mohou  tato pokušení platit i pro nás lidi dnešní doby?

Prvé pokušení – je pokušení  přijít levně k chlebu, tedy vlastně ke své obživě…(lehkoživkové).  To je dnes velmi častá záležitost.  Děti, které zůstávají u rodičů a nejdou odvážně do života. Nechávají se živit. Ale jsou to i lidé, kteří chtějí přijít bez práce k penězům. Kolik jen je dnes podvodníků na internetu. Nechce se jim pracovat a tak to zkouší jinak.

Druhé pokušení – pokoušet Boha –  to může být –  i riskování za volantem, možná nějaké riskantní sporty, možná zahrávat si s drogami apod.  Je dnes spousta mladých lidí, kteří si zahrávají se závislostmi (drogami) a pokoušejí tak Boha místo, aby byli vděčni za svůj život.

Třetí pokušení znamená zaprodat duši za bohatství tohoto světa. Ale nejen za bohatství, ale i moc .  Svět se ocitl na rozcestí. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Jsou lidé, kteří si myslí, že smyslem života jsou peníze a že za peníze si pak mohou dovolit vše. (stále nové skandály o tom svědčí).  A tak uzavřou obrazně řečeno smlouvu s ďáblem. Jednou si však ten Zlý vyžádá duše těch, kteří se mu klaní.  Protože klanět se mamonu (bohatství tohoto světa) je totéž jako se klanět ďáblu.

 Alex Munthe napsal: Ztratíte to, co jste si ponechali pro sebe, to co jste rozdali, budete mít navěky. \Mimoto nemáte práva si ponechávat peníze pro sebe, nepatří vám, zde na zemi nepatří nikomu.  Všecky peníze patří ďáblu, který sedí dnem i nocí u pytlů zlata za pultem a obchoduje s lidskými dušemi. K čemu hromadit peníze, budou vám vzaty tak jako tak. Smrt má také klíček od vaší pokladny.  Vše co skutečně potřebujeme lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečné věci jsou za vysoké ceny. Vše co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Je nám dovoleno hledět na východ a západ slunce, na oblaka plující po obloze, lesy a pole, na nádherné moře aniž platíme jediný halíř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty divoké květiny. Do hvězdami osvětlené síně noci neplatíme vstupné… 

Ježíš na poušti ač oslaben tělesně půstem, přece však duchovně  posílen a očištěn – se stal naším příkladem jak bojovat s pokušeními tohoto světa.  Od této chvíle – jakoby šel Ježíš před námi a zve nás k následování.  On nás předchází ve všem kromě hříchu.  A když jej budeme následovat, tak budeme jeho učedníky.  A nikdo nad námi nebude mít moc. Ani ten Zlý.  AMEN 

Kázání 2026; 14.2.;  Písně: 147; 291; 295; 152;  Přímluvy: nemocní;  sestra Grilová s manželem, jubilea: Jane Pešek (91) ; Standa Vrchotický (74);  Jiřina Boudová 84);  Jitka Scheinflugová + , Anna Krátka +; (ve věku sta let);  sestra Zamrazilová;  Modlitba: 10.1.; 

Milí přátelé, jsou dvě cesty: cesta dobra která vede k životu a cesta zla, která vede k smrti.  Tak to Hospodin staví před svůj lid  (ale vlastně před lidstvo vůbec)  už ve  Starém zákoně v páté knize Mojžíšově.   To platí i dnes.  Jen ti bůžci mají možná jiná jména nežli tenkrát.  Hospodin vzkazuje tenkráte i dnes:  Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu.

Ježíš se hlásí ke Starému  zákonu a jeho přikázáním.  Ale nezůstává u striktních nařízeních.  On je prohlubuje, možná se nám zdá, že je zpřísňuje, ale spíše je naplňuje smyslem a plností života. Přikázání nezabiješ doplňuje, aby ukázal, kde je příčina toho, že se lidé navzájem zabíjejí.  Kdo se hněvá na svého bratra – ten už se těžce proviňuje.  A jeho hněv může vést až k zabití bližního – ne vždy, ale tady je ten pramen ta možná prapříčina zabíjení mezi námi lidmi. Ježíš nás vede k včasnému smíření – dokonce to máme krásně zakomponováno do naší liturgie a připomínáme si to při každé bohoslužbě. Ježíš nám vlastně dává preventivní lék – „Přinášíš-li svůj dar na oltář a rozpomeneš se, že tvůj bratr (nebo sestra) má něco proti tobě – nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem, potom teprve přijď a přines svůj dar.“ Před každou bohoslužbou, před každým uctíváním Boha (ale řekl bych i před každou prosbou k Bohu) máme být smířeni se svými bližními (často to jsou i lidé z rodiny).  Pán Ježíš má i další požadavek (ale vlastně je to také preventivní léčba) Nejen že nemáme cizoložit ale nemáme ani na ženu (či muže) hledět chtivě. Všechen hřích má někde svůj počátek. Stejně tak lehkovážné rozchody a rozvody, které jsou dnes na velkém vzestupu ( a zřejmě i v době Ježíšově s tím byl problém) jsou něčím, co je proti Boží vůli.  Dalším Ježíšovým nárokem je také něco zdánlivě úplně  prosté.  Nezdržujme se dlouhými řečmi, sliby a přísahami. Vlastně nepřísahejme vůbec. Stačí, když budeme opravdoví ve svých slovech. Naše ano má být ano a naše ne má být ne.  Tak trochu se zdá, že to míří na politiky, ale je to myšleno do našeho běžného života.  Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne“ co je nadto, to je ze zlého.  Kolik zbytečných řečí by odpadlo, kdybychom my lidé se podle toho chovali.

 Věhlasný londýnský hodinář Graham si velmi zakládal na svém hodinářském umění. A tak když prodával jedny drahé vlastnoručně vyrobené hodinky, zavázal se bohatému kupci, že ručí za ně, že po dobu pěti let se neopozdí více než o pět minut. Po čtyřech letech se zákazník objevil v jeho dílně.  „Pane, přináším Vám hodinky nazpět“. „Ach ano, pamatuji si dobře na naše podmínky. Tak jak je to s hodinkami? Mám je čtyři roky a rozešly se o více než pět minut.  Graham se podíval na hodinky a řekl : Máte pravdu, vrátím vám peníze. Neporuším dané slovo za žádnou cenu. A bez dalších řečí vysázel peníze na stůl a vzal si své hodinky zpět. Je mnoho lidí, kteří něco slíbí, ale za nějaký den na to zapomenou.  V žalmu 61 je napsáno: „Den co den budu plnit své sliby“.   Na první poslech se nám dnešní evangelium zdá náročné.  A přitom nám  může velmi zjednodušit život.  AMEN

Kázání 2026; 1.2.;  Motto: Pr na hoře; 89; 95; 148; Modlitba 13.1.; Přímluvy: Daniela Šírová (65)  Stanislav Linda (71); Renata Zemanová (67); Vojtěch Kovařík (21);Anna Čermínová (89); Oznámení: výroční shromáždění nyní po bohoslužbě.  V týdnu:  úterý – úřední hodiny 9-12.00;  Středa odpoledne biblická od 15 hodin.  Čtvrtek u nás ekumenické setkání farářů. Od 10 hodin; V neděli bohoslužba v 10 hodin

Milí přátelé, Ježíš vystoupil na horu a byly tam před ním zástupy. Četli jsme, že k němu přistoupili učedníci. A on  otevřel svá ústa a učil je.. Učil zástupy nebo jen učedníky?  Zástupy, protože na konci Ježíšova kázání na hoře je psáno, že zástupy žasly nad jeho učením.  Jeho učení totiž bylo mocné a jiné než jakékoli lidské.   V kázání na hoře ale i v tom na rovině v Lukášově evangeliu je shrnuto celé Ježíšovo učení, celé zvěstování Božího království. 

Patří do něj lidé prostí, mohou být i velmi vzdělaní, ale zároveň jsou svým způsobem obyčejní.  Totiž nepovyšují se.  Příběh o člověku s nejvyšším IQ v republice. Byl pozván na jeden filmový festival. A když se jej tam nějací reportéři či konferenciéři ptali na jeho oblíbený film  tak řekl něco na způsob Slunce, seno… Náhle bylo v místnosti ticho – a on vysvětlil, že na světě a v životě je tolik problémů, že si člověk potřebuje odpočinout. A to čeká občas od filmu. Aby se na něj mohl dívat vícekrát. Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

  V těchto dnech si svět připomíná osvobození koncentračního tábora Osvětim. Ptáme se, jak něco tak hrozného jako tento tábor se vůbec mohlo stát ? Jak to mohl Bůh dopustit? Že si lidé tak mohli navzájem ubližovat.  A dál si někde ubližují i dnes. Nevíme. Jen to, že máme Spasitele, který je solidární s trpícími a plačícími. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Žijeme ve světě, kde ti hlasití a urputní mají navrch.  Mají pocit, že když se sami nepochválí, tak je nikdo nepochválí. Asertivita je velmi ceněna.  Ale ono i na  křiklouny jednou dojde. Ježíš říká jasně: Blaze tichým neboť oni dostanou  zemi za dědictví.

Na světě se děje tolik nepravosti a nespravedlnosti. A lidé tím trpí na těle i na duši.  Bude to tak snad navždy?  Ježíš nás ujišťuje: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti neboť oni budou nasyceni. Bůh je na jejich straně. On je ten spravedlivý soudce.

 Anglický spisovatel zároveň lékař  A.J. Cronin se setkal při své lékařské praxi se vzácnou ošetřovalkou. Pracovala neúnavně v okruhu deseti mil bez pomocnic. Obdivuhodná byla její statečnost, trpělivost a veselost. Její plat však byl naprosto nepřiměřený. Cronin píše: Jednou večer po zvláště namáhaném dni  jsem se odvážil zaprotestovat. „Proč si nepožádáte o vyšší plat, sestro“? Bůh ví, že si to zasloužíte?“  Ona odpověděla: Jestliže Bůh o tom ví, pak je to všechno na čem mi opravdu záleží.“ Jako bleskem jsem spatřil bohatství a smysluplnost  jejího života ve srovnání s mou vnitřní prázdnotou.“ píše Cronin.. Každý tu ženu miloval, ona sloužila lidem vytrvale a s láskou neboť pracovala pro Boha.“  Ježíš říká: „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“

Ono těch blahoslavenství nám Ježíš odkázal více. A každé může změnit náš život k lepšímu, nasměrovat nás k následování Ježíše a k cestě do Božího království.  Je úžasné, že každou neděli při bohoslužbě si jich několik připomínáme. Jiná v době vánoční, jiná v době postu a jiná v době vzkříšení a  svatodušní. I dnes to tak bylo.

Tak začal Ježíš své zvěstování Božího království. Chválou nás lidí, ne nějakým strašením. Postavil před nás ideální způsob pro žití našich životů.  Aby byly smysluplné a bohaté. Bohaté tím že se líbí Bohu. Bohaté v Bohu. AMEN 

Kázání 2026; 25.1.;   Motto:  Povolání prvních učedníků ; písně:  71; 312; přímluvy: |Jiřina Zaimlová (80);  Stanislav Linda (47); Pavel Soukup (21); Alena Škrletová (41);  Noe Martin Filip (5); modlitba:18.1. .;  Přímluvy:  za. naše nemocné za osamělé,   oznámení: příště výroční v 15 hodin;  shromáždění. V KB

Milí přátelé,  apoštol do Korinta i nám píše: Prosím vás bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dozvěděl jsem se  totiž o vás z domu Chlóe bratři, že jsou mezi vámi spory.  Už v první církvi, kdy ještě žili přímí účastníci doby apoštolské, panovaly v církvi roztržky.   Apoštol nic nelakuje na růžovo a to je dobře. Ne proto, abychom si řekli, že to je vlastně normální a v pořádku. Ale naopak,  když čteme  takovéto statě  v epištolách, tak jsou pro naše napomenutí. Církev není dokonalá. Ani náš sbor, naše společenství není dokonalé. Pavel nás však napomíná, abychom  napravili naše vztahy a snažili se pochopit ty druhé.  A co je nejvíce důležité, abychom si odpouštěli navzájem. A k Večeři Páně, abychom přistupovali smíření. Ona vlastně celá bohoslužba nás vede k odpuštění a smíření. S Bohem i lidmi. Jen si to připomeňme jak to jde za sebou: doznání hříchů a vin, zaslíbení Božího odpuštění, přímluvné modlitby,  společné slyšení Božího slova, společné vyznání víry, smíření s Bohem,  chvalozpěv, zpřítomnění Pána Ježíše Krista, modlitba Páně, v níž tvrdíme, že odpouštíme svým viníkům,  pak si přejeme Pokoj tobě. Zbývá už jen vyznat NEJSME HODNI, ALE STAČÍ TVÉ SLOVO PANE A UZDRAVENY BUDOU DUŠE NAŠE.  Takto připraveni smíme přistoupit k Večeři Páně.   Sám musím přiznat, že spoustu let jsem si vůbec neuvědomoval jakým darem pro naše zdraví duchovní i tělesné bohoslužba je.  Zvláště liturgická bohoslužba, kde je vše už téměř dva tisíce let takto uspořádáno.

Ježíš začíná své poslání v čase, kdy je uvězněn Jan Křtitel.  Odchází z domova tedy Nazaretu do Galileje a usazuje se v Kafarnau při moři – čímž je myšleno Genezaretské jezero.  Tam často bydleli pohané a naplňuje se proroctví  Izajáše: lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo. Tím světlem je Pán Ježíš.  A  tady u jezera (či moře) si nachází první učedníky. Jak jsme již minule četli – jsou to nejprve čtyři rybáři – dvě bratrské dvojice – Šimona a Ondřeje a  Jakuba a Jana Zebedeovi.  Myslím, že i naše krajina potřebuje dnes velké světlo – Ježíše, jak tenkrát Galilea.

Ježíš - jak jsme slyšeli - prochází celou Galilej – učí, káže evangelium a uzdravuje každou nemoc a každou chorobu v lidu.

To vše potřebujeme i dnes:  Ježíš učí – ne nejde o pravé a nepravé učení – o což se křesťané kdysi hádali a dokonce o to i bojovali zbraněmi. Spíše jde o to Komenského: Uč se synu moudrým býti.  Takové Kázání na hoře u Matouše či Kázání na rovině u Lukáše – to je moudrost, ale ne ta lidská, ale moudrost z nebe. (Učil jako moc maje)  Kázání evangelia – tj. Radostné zvěsti o Boží lásce k nám, která se nezastaví ani před obětí života Božího Syna.   Bůh nás miluje a Ježíš nás přišel zachránit to je evangelium – radostná zpráva i dnes.   A do třetice Ježíš uzdravuje každou nemoc a chorobu v lidu. Ježíš uzdravoval ty, které potkává. I to je poselství o Boží lásce, která si všímá i našeho těla a naší duše.  Nepohrdá naší bolestí a utrpením zde v tomto světě. Ježíš má soucit s trpícími.  On nemohl uzdravit všechny. Ale je s trpícími solidární. To co dělal ve své krátké vymezené době Ježíš, má dál dělat jeho církev - jeho následovníci. I dnes. Církev má učit, církev má zachraňovat pro Boží království a církev má pečovat  o lidi nemocné a nešťastné. A církev to je každé společenství křesťanů třeba i to malé jako je to naše zde. Kéž nás k tomu zmocní Duch svatý.  AMEN

Kázání 2026; 18.1.;  Motto : Povolání prvních učedníků ;  Písně:  185; 189; 181;  Modlitba:

Pán Ježíš se připravuje na své působení   křtem od Jana a pak obdobím půstu na poušti. Pak teprve káže a hlásá evangelium. Pořád se pohybuje krajinou okolo Jordánu a je v blízkosti Jana Křtitele a jeho učedníků. Není však dlouho sám. Připojují se učedníci i k němu.. A někteří jsou zřejmě z těch, kteří patřili k Janu Křtiteli.  Shoda ve všech evangeliích říká, že na počátku to byly dvě dvojice bratří. Nejprve Ondřej a Petr.   A vzápětí Jakub a Jan Zebedeovi. ...   Zvláštní je, že první čtyři apoštolové jsou rybáři. Lidé praxe, odvážní  - ošlehaní větrem.   Nepříliš vzdělaní, spíše prostí avšak pracovití.  Ti co něco vydrží. Protože jejich mise nebude snadná.   U jedné věci se zastavme: Ondřej jako první  poznal, že našel Mesiáše.  A nenechal si to pro sebe: Hned vyhledal svého bratra Šimona  a řekl mu o Ježíši.  „Našli jsme Mesiáše.“  To nám připomíná, že máme svědčit ve svých rodinách.  Zvát své sourozence. Zvát své děti za Ježíšem, zvát dokonce i své rodiče za Ježíšem. Ale třeba i své vzdálenější příbuzné. Má to jen jeden háček. Musíme pro ně být věrohodní. Protože  oni nás znají. Kéž by si řekli, hele to je síla – on o tom nejen řeční, ale také  podle toho  žije.   Na jednu stranu to může být jednodušší evangelizace, na druhé straně je to vlastně těžké. Vždyť jsme nebyli vždy bezvadní; a ani dnes  nejsme.

Je však dobré, když proměníme svůj život.  Dva přátelé se domlouvali. „Ty jsi prý uvěřil v Ježíše Krista a je z tebe křesťan?“ „Ano jsem křesťan, jsem  pokřtěný a věřím v Krista.“  „To jsi přečetl hodně knih, když si takhle změnil své názory? „ Ani ne“. „Znáš teologická pojednání  o Ježíši a důkazy, které tě přesvědčily? Abych pravdu řekl – znám jen evangelium a to mě zasáhlo.“ „Jak tedy obhájíš svou víru v Ježíše, že to není jen blud a klam? Máš nějaký důkaz?“ „Víš neznám toho příliš a možná bych měl ještě znát. Ale jeden důkaz snad mám. Celá léta jsem často chodil domů opilý, děti ze mne měly strach, manželka si mě nevážila a chtěla se rozvádět. Od té doby co jsem uvěřil se vše změnilo. Děti se těší až přijdu z práce, žena mi odpustila a v naší rodině zavládl pokoj. A to je to, co pro mě učinil Ježíš a co bych bez něj nezvládl. Daroval mi nový začátek.“

Když čteme dnešní evangelium, tak se dozvíme, že Ježíš je ten, který nás zná jménem. Vždyť stačilo, aby na Šimona pohlédl a hned řekl: Ty jsi Šimon, syn Janův , budeš se jmenovat Petr.  Znal jeho jméno a dal mu ještě nové jméno, které předurčuje, že se stane skálou – neboť Petr znamená skála. A tak to potom i bylo.   Je nám možná líto, že nám dnes Ježíš nedává další jméno. Možná že dává, jenom ho neznáme..   Ať je to jak chce – Ježíš nás zná i tím naším jménem, které máme v občance. Zná nás jako Hanku, Pavla, Karla atd.  Můžeme se však těšit (alespoň si to tak představuji), že  Ježíš nám jednou prozradí jméno, které nám dal On. Jméno, které vystihuje smysl našeho života. Jako toho apoštolova  Šimona  - Petra.    AMEN