Kázání 2026

Kázání 2026; 22.2.; Motto :Mt 4, 1-11  Pokušení moci, bohatství a lehké obživy. Písně: 100; 235; Odpusť – po kázání?  Modlitba 3.1.; Přímluvy:  Drahoš Kobylka (64?);František Domin (52); Jakub Domin (23); Martin Novotný (21);  Kamila Švarcová (37); Blanka Matoušková (92);  Nemocní : Jiřina Tvarochová  v  nemocnici    Vzpomínka:                                                    

Milí přátelé,  sestry a bratři, začal nám půst, příprava na Velikonoce a také čas, kdy máme přemýšlet o svém životě. Čtyřicet dnů jako nápodoba půstu Ježíšova. Ale není nutné si odříci pouze jídlo, také to, co nám škodí  před Bohem. (například pomluvy)  Ale půst není jen ve smyslu negace, ale také v tom, že se odhodláme k činům dobrým pro naše bližní. Mějme v tom svobodu, ale to co  slíbíme, také splňme.

 Apoštol Pavel píše, že jako provinění jednoho člověka – Adama přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti – přinesl všem ospravedlnění a život.   Ten čin byl vykonán Ježíšem, který se obětoval na Golgotě za nás.  Nyní  v dnešním čtení z evangelia - je jeho zápas o naše životy teprve na počátku. Vydává se na poušť a je pokoušen od ďábla. Proč se vlastně tolik dní Ježíš postí, když je pak oslaben a ten zlý toho chce využít?  Možná proto, že ďábel rád využívá lidské slabosti. A my si toho máme být vědomi? Anebo zeslábne tělo a posílí se půstem náš duch? Pokušení, kterým byl Ježíš vystaven jsou ta, kterým býváme vystaveni i my. On nám může být příkladem, jak se bránit. Všimněme si však, že se brání Božím slovem. Proto je dobré Boží slovo znát.

  V čem mohou  tato pokušení platit i pro nás lidi dnešní doby?

Prvé pokušení – je pokušení  přijít levně k chlebu, tedy vlastně ke své obživě…(lehkoživkové).  To je dnes velmi častá záležitost.  Děti, které zůstávají u rodičů a nejdou odvážně do života. Nechávají se živit. Ale jsou to i lidé, kteří chtějí přijít bez práce k penězům. Kolik jen je dnes podvodníků na internetu. Nechce se jim pracovat a tak to zkouší jinak.

Druhé pokušení – pokoušet Boha –  to může být –  i riskování za volantem, možná nějaké riskantní sporty, možná zahrávat si s drogami apod.  Je dnes spousta mladých lidí, kteří si zahrávají se závislostmi (drogami) a pokoušejí tak Boha místo, aby byli vděčni za svůj život.

Třetí pokušení znamená zaprodat duši za bohatství tohoto světa. Ale nejen za bohatství, ale i moc .  Svět se ocitl na rozcestí. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Jsou lidé, kteří si myslí, že smyslem života jsou peníze a že za peníze si pak mohou dovolit vše. (stále nové skandály o tom svědčí).  A tak uzavřou obrazně řečeno smlouvu s ďáblem. Jednou si však ten Zlý vyžádá duše těch, kteří se mu klaní.  Protože klanět se mamonu (bohatství tohoto světa) je totéž jako se klanět ďáblu.

 Alex Munthe napsal: Ztratíte to, co jste si ponechali pro sebe, to co jste rozdali, budete mít navěky. \Mimoto nemáte práva si ponechávat peníze pro sebe, nepatří vám, zde na zemi nepatří nikomu.  Všecky peníze patří ďáblu, který sedí dnem i nocí u pytlů zlata za pultem a obchoduje s lidskými dušemi. K čemu hromadit peníze, budou vám vzaty tak jako tak. Smrt má také klíček od vaší pokladny.  Vše co skutečně potřebujeme lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečné věci jsou za vysoké ceny. Vše co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Je nám dovoleno hledět na východ a západ slunce, na oblaka plující po obloze, lesy a pole, na nádherné moře aniž platíme jediný halíř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty divoké květiny. Do hvězdami osvětlené síně noci neplatíme vstupné… 

Ježíš na poušti ač oslaben tělesně půstem, přece však duchovně  posílen a očištěn – se stal naším příkladem jak bojovat s pokušeními tohoto světa.  Od této chvíle – jakoby šel Ježíš před námi a zve nás k následování.  On nás předchází ve všem kromě hříchu.  A když jej budeme následovat, tak budeme jeho učedníky.  A nikdo nad námi nebude mít moc. Ani ten Zlý.  AMEN 

Kázání 2026; 14.2.;  Písně: 147; 291; 295; 152;  Přímluvy: nemocní;  sestra Grilová s manželem, jubilea: Jane Pešek (91) ; Standa Vrchotický (74);  Jiřina Boudová 84);  Jitka Scheinflugová + , Anna Krátka +; (ve věku sta let);  sestra Zamrazilová;  Modlitba: 10.1.; 

Milí přátelé, jsou dvě cesty: cesta dobra která vede k životu a cesta zla, která vede k smrti.  Tak to Hospodin staví před svůj lid  (ale vlastně před lidstvo vůbec)  už ve  Starém zákoně v páté knize Mojžíšově.   To platí i dnes.  Jen ti bůžci mají možná jiná jména nežli tenkrát.  Hospodin vzkazuje tenkráte i dnes:  Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu.

Ježíš se hlásí ke Starému  zákonu a jeho přikázáním.  Ale nezůstává u striktních nařízeních.  On je prohlubuje, možná se nám zdá, že je zpřísňuje, ale spíše je naplňuje smyslem a plností života. Přikázání nezabiješ doplňuje, aby ukázal, kde je příčina toho, že se lidé navzájem zabíjejí.  Kdo se hněvá na svého bratra – ten už se těžce proviňuje.  A jeho hněv může vést až k zabití bližního – ne vždy, ale tady je ten pramen ta možná prapříčina zabíjení mezi námi lidmi. Ježíš nás vede k včasnému smíření – dokonce to máme krásně zakomponováno do naší liturgie a připomínáme si to při každé bohoslužbě. Ježíš nám vlastně dává preventivní lék – „Přinášíš-li svůj dar na oltář a rozpomeneš se, že tvůj bratr (nebo sestra) má něco proti tobě – nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem, potom teprve přijď a přines svůj dar.“ Před každou bohoslužbou, před každým uctíváním Boha (ale řekl bych i před každou prosbou k Bohu) máme být smířeni se svými bližními (často to jsou i lidé z rodiny).  Pán Ježíš má i další požadavek (ale vlastně je to také preventivní léčba) Nejen že nemáme cizoložit ale nemáme ani na ženu (či muže) hledět chtivě. Všechen hřích má někde svůj počátek. Stejně tak lehkovážné rozchody a rozvody, které jsou dnes na velkém vzestupu ( a zřejmě i v době Ježíšově s tím byl problém) jsou něčím, co je proti Boží vůli.  Dalším Ježíšovým nárokem je také něco zdánlivě úplně  prosté.  Nezdržujme se dlouhými řečmi, sliby a přísahami. Vlastně nepřísahejme vůbec. Stačí, když budeme opravdoví ve svých slovech. Naše ano má být ano a naše ne má být ne.  Tak trochu se zdá, že to míří na politiky, ale je to myšleno do našeho běžného života.  Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne“ co je nadto, to je ze zlého.  Kolik zbytečných řečí by odpadlo, kdybychom my lidé se podle toho chovali.

 Věhlasný londýnský hodinář Graham si velmi zakládal na svém hodinářském umění. A tak když prodával jedny drahé vlastnoručně vyrobené hodinky, zavázal se bohatému kupci, že ručí za ně, že po dobu pěti let se neopozdí více než o pět minut. Po čtyřech letech se zákazník objevil v jeho dílně.  „Pane, přináším Vám hodinky nazpět“. „Ach ano, pamatuji si dobře na naše podmínky. Tak jak je to s hodinkami? Mám je čtyři roky a rozešly se o více než pět minut.  Graham se podíval na hodinky a řekl : Máte pravdu, vrátím vám peníze. Neporuším dané slovo za žádnou cenu. A bez dalších řečí vysázel peníze na stůl a vzal si své hodinky zpět. Je mnoho lidí, kteří něco slíbí, ale za nějaký den na to zapomenou.  V žalmu 61 je napsáno: „Den co den budu plnit své sliby“.   Na první poslech se nám dnešní evangelium zdá náročné.  A přitom nám  může velmi zjednodušit život.  AMEN

Kázání 2026; 1.2.;  Motto: Pr na hoře; 89; 95; 148; Modlitba 13.1.; Přímluvy: Daniela Šírová (65)  Stanislav Linda (71); Renata Zemanová (67); Vojtěch Kovařík (21);Anna Čermínová (89); Oznámení: výroční shromáždění nyní po bohoslužbě.  V týdnu:  úterý – úřední hodiny 9-12.00;  Středa odpoledne biblická od 15 hodin.  Čtvrtek u nás ekumenické setkání farářů. Od 10 hodin; V neděli bohoslužba v 10 hodin

Milí přátelé, Ježíš vystoupil na horu a byly tam před ním zástupy. Četli jsme, že k němu přistoupili učedníci. A on  otevřel svá ústa a učil je.. Učil zástupy nebo jen učedníky?  Zástupy, protože na konci Ježíšova kázání na hoře je psáno, že zástupy žasly nad jeho učením.  Jeho učení totiž bylo mocné a jiné než jakékoli lidské.   V kázání na hoře ale i v tom na rovině v Lukášově evangeliu je shrnuto celé Ježíšovo učení, celé zvěstování Božího království. 

Patří do něj lidé prostí, mohou být i velmi vzdělaní, ale zároveň jsou svým způsobem obyčejní.  Totiž nepovyšují se.  Příběh o člověku s nejvyšším IQ v republice. Byl pozván na jeden filmový festival. A když se jej tam nějací reportéři či konferenciéři ptali na jeho oblíbený film  tak řekl něco na způsob Slunce, seno… Náhle bylo v místnosti ticho – a on vysvětlil, že na světě a v životě je tolik problémů, že si člověk potřebuje odpočinout. A to čeká občas od filmu. Aby se na něj mohl dívat vícekrát. Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

  V těchto dnech si svět připomíná osvobození koncentračního tábora Osvětim. Ptáme se, jak něco tak hrozného jako tento tábor se vůbec mohlo stát ? Jak to mohl Bůh dopustit? Že si lidé tak mohli navzájem ubližovat.  A dál si někde ubližují i dnes. Nevíme. Jen to, že máme Spasitele, který je solidární s trpícími a plačícími. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Žijeme ve světě, kde ti hlasití a urputní mají navrch.  Mají pocit, že když se sami nepochválí, tak je nikdo nepochválí. Asertivita je velmi ceněna.  Ale ono i na  křiklouny jednou dojde. Ježíš říká jasně: Blaze tichým neboť oni dostanou  zemi za dědictví.

Na světě se děje tolik nepravosti a nespravedlnosti. A lidé tím trpí na těle i na duši.  Bude to tak snad navždy?  Ježíš nás ujišťuje: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti neboť oni budou nasyceni. Bůh je na jejich straně. On je ten spravedlivý soudce.

 Anglický spisovatel zároveň lékař  A.J. Cronin se setkal při své lékařské praxi se vzácnou ošetřovalkou. Pracovala neúnavně v okruhu deseti mil bez pomocnic. Obdivuhodná byla její statečnost, trpělivost a veselost. Její plat však byl naprosto nepřiměřený. Cronin píše: Jednou večer po zvláště namáhaném dni  jsem se odvážil zaprotestovat. „Proč si nepožádáte o vyšší plat, sestro“? Bůh ví, že si to zasloužíte?“  Ona odpověděla: Jestliže Bůh o tom ví, pak je to všechno na čem mi opravdu záleží.“ Jako bleskem jsem spatřil bohatství a smysluplnost  jejího života ve srovnání s mou vnitřní prázdnotou.“ píše Cronin.. Každý tu ženu miloval, ona sloužila lidem vytrvale a s láskou neboť pracovala pro Boha.“  Ježíš říká: „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“

Ono těch blahoslavenství nám Ježíš odkázal více. A každé může změnit náš život k lepšímu, nasměrovat nás k následování Ježíše a k cestě do Božího království.  Je úžasné, že každou neděli při bohoslužbě si jich několik připomínáme. Jiná v době vánoční, jiná v době postu a jiná v době vzkříšení a  svatodušní. I dnes to tak bylo.

Tak začal Ježíš své zvěstování Božího království. Chválou nás lidí, ne nějakým strašením. Postavil před nás ideální způsob pro žití našich životů.  Aby byly smysluplné a bohaté. Bohaté tím že se líbí Bohu. Bohaté v Bohu. AMEN 

Kázání 2026; 25.1.;   Motto:  Povolání prvních učedníků ; písně:  71; 312; přímluvy: |Jiřina Zaimlová (80);  Stanislav Linda (47); Pavel Soukup (21); Alena Škrletová (41);  Noe Martin Filip (5); modlitba:18.1. .;  Přímluvy:  za. naše nemocné za osamělé,   oznámení: příště výroční v 15 hodin;  shromáždění. V KB

Milí přátelé,  apoštol do Korinta i nám píše: Prosím vás bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dozvěděl jsem se  totiž o vás z domu Chlóe bratři, že jsou mezi vámi spory.  Už v první církvi, kdy ještě žili přímí účastníci doby apoštolské, panovaly v církvi roztržky.   Apoštol nic nelakuje na růžovo a to je dobře. Ne proto, abychom si řekli, že to je vlastně normální a v pořádku. Ale naopak,  když čteme  takovéto statě  v epištolách, tak jsou pro naše napomenutí. Církev není dokonalá. Ani náš sbor, naše společenství není dokonalé. Pavel nás však napomíná, abychom  napravili naše vztahy a snažili se pochopit ty druhé.  A co je nejvíce důležité, abychom si odpouštěli navzájem. A k Večeři Páně, abychom přistupovali smíření. Ona vlastně celá bohoslužba nás vede k odpuštění a smíření. S Bohem i lidmi. Jen si to připomeňme jak to jde za sebou: doznání hříchů a vin, zaslíbení Božího odpuštění, přímluvné modlitby,  společné slyšení Božího slova, společné vyznání víry, smíření s Bohem,  chvalozpěv, zpřítomnění Pána Ježíše Krista, modlitba Páně, v níž tvrdíme, že odpouštíme svým viníkům,  pak si přejeme Pokoj tobě. Zbývá už jen vyznat NEJSME HODNI, ALE STAČÍ TVÉ SLOVO PANE A UZDRAVENY BUDOU DUŠE NAŠE.  Takto připraveni smíme přistoupit k Večeři Páně.   Sám musím přiznat, že spoustu let jsem si vůbec neuvědomoval jakým darem pro naše zdraví duchovní i tělesné bohoslužba je.  Zvláště liturgická bohoslužba, kde je vše už téměř dva tisíce let takto uspořádáno.

Ježíš začíná své poslání v čase, kdy je uvězněn Jan Křtitel.  Odchází z domova tedy Nazaretu do Galileje a usazuje se v Kafarnau při moři – čímž je myšleno Genezaretské jezero.  Tam často bydleli pohané a naplňuje se proroctví  Izajáše: lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo. Tím světlem je Pán Ježíš.  A  tady u jezera (či moře) si nachází první učedníky. Jak jsme již minule četli – jsou to nejprve čtyři rybáři – dvě bratrské dvojice – Šimona a Ondřeje a  Jakuba a Jana Zebedeovi.  Myslím, že i naše krajina potřebuje dnes velké světlo – Ježíše, jak tenkrát Galilea.

Ježíš - jak jsme slyšeli - prochází celou Galilej – učí, káže evangelium a uzdravuje každou nemoc a každou chorobu v lidu.

To vše potřebujeme i dnes:  Ježíš učí – ne nejde o pravé a nepravé učení – o což se křesťané kdysi hádali a dokonce o to i bojovali zbraněmi. Spíše jde o to Komenského: Uč se synu moudrým býti.  Takové Kázání na hoře u Matouše či Kázání na rovině u Lukáše – to je moudrost, ale ne ta lidská, ale moudrost z nebe. (Učil jako moc maje)  Kázání evangelia – tj. Radostné zvěsti o Boží lásce k nám, která se nezastaví ani před obětí života Božího Syna.   Bůh nás miluje a Ježíš nás přišel zachránit to je evangelium – radostná zpráva i dnes.   A do třetice Ježíš uzdravuje každou nemoc a chorobu v lidu. Ježíš uzdravoval ty, které potkává. I to je poselství o Boží lásce, která si všímá i našeho těla a naší duše.  Nepohrdá naší bolestí a utrpením zde v tomto světě. Ježíš má soucit s trpícími.  On nemohl uzdravit všechny. Ale je s trpícími solidární. To co dělal ve své krátké vymezené době Ježíš, má dál dělat jeho církev - jeho následovníci. I dnes. Církev má učit, církev má zachraňovat pro Boží království a církev má pečovat  o lidi nemocné a nešťastné. A církev to je každé společenství křesťanů třeba i to malé jako je to naše zde. Kéž nás k tomu zmocní Duch svatý.  AMEN

Kázání 2026; 18.1.;  Motto : Povolání prvních učedníků ;  Písně:  185; 189; 181;  Modlitba:

Pán Ježíš se připravuje na své působení   křtem od Jana a pak obdobím půstu na poušti. Pak teprve káže a hlásá evangelium. Pořád se pohybuje krajinou okolo Jordánu a je v blízkosti Jana Křtitele a jeho učedníků. Není však dlouho sám. Připojují se učedníci i k němu.. A někteří jsou zřejmě z těch, kteří patřili k Janu Křtiteli.  Shoda ve všech evangeliích říká, že na počátku to byly dvě dvojice bratří. Nejprve Ondřej a Petr.   A vzápětí Jakub a Jan Zebedeovi. ...   Zvláštní je, že první čtyři apoštolové jsou rybáři. Lidé praxe, odvážní  - ošlehaní větrem.   Nepříliš vzdělaní, spíše prostí avšak pracovití.  Ti co něco vydrží. Protože jejich mise nebude snadná.   U jedné věci se zastavme: Ondřej jako první  poznal, že našel Mesiáše.  A nenechal si to pro sebe: Hned vyhledal svého bratra Šimona  a řekl mu o Ježíši.  „Našli jsme Mesiáše.“  To nám připomíná, že máme svědčit ve svých rodinách.  Zvát své sourozence. Zvát své děti za Ježíšem, zvát dokonce i své rodiče za Ježíšem. Ale třeba i své vzdálenější příbuzné. Má to jen jeden háček. Musíme pro ně být věrohodní. Protože  oni nás znají. Kéž by si řekli, hele to je síla – on o tom nejen řeční, ale také  podle toho  žije.   Na jednu stranu to může být jednodušší evangelizace, na druhé straně je to vlastně těžké. Vždyť jsme nebyli vždy bezvadní; a ani dnes  nejsme.

Je však dobré, když proměníme svůj život.  Dva přátelé se domlouvali. „Ty jsi prý uvěřil v Ježíše Krista a je z tebe křesťan?“ „Ano jsem křesťan, jsem  pokřtěný a věřím v Krista.“  „To jsi přečetl hodně knih, když si takhle změnil své názory? „ Ani ne“. „Znáš teologická pojednání  o Ježíši a důkazy, které tě přesvědčily? Abych pravdu řekl – znám jen evangelium a to mě zasáhlo.“ „Jak tedy obhájíš svou víru v Ježíše, že to není jen blud a klam? Máš nějaký důkaz?“ „Víš neznám toho příliš a možná bych měl ještě znát. Ale jeden důkaz snad mám. Celá léta jsem často chodil domů opilý, děti ze mne měly strach, manželka si mě nevážila a chtěla se rozvádět. Od té doby co jsem uvěřil se vše změnilo. Děti se těší až přijdu z práce, žena mi odpustila a v naší rodině zavládl pokoj. A to je to, co pro mě učinil Ježíš a co bych bez něj nezvládl. Daroval mi nový začátek.“

Když čteme dnešní evangelium, tak se dozvíme, že Ježíš je ten, který nás zná jménem. Vždyť stačilo, aby na Šimona pohlédl a hned řekl: Ty jsi Šimon, syn Janův , budeš se jmenovat Petr.  Znal jeho jméno a dal mu ještě nové jméno, které předurčuje, že se stane skálou – neboť Petr znamená skála. A tak to potom i bylo.   Je nám možná líto, že nám dnes Ježíš nedává další jméno. Možná že dává, jenom ho neznáme..   Ať je to jak chce – Ježíš nás zná i tím naším jménem, které máme v občance. Zná nás jako Hanku, Pavla, Karla atd.  Můžeme se však těšit (alespoň si to tak představuji), že  Ježíš nám jednou prozradí jméno, které nám dal On. Jméno, které vystihuje smysl našeho života. Jako toho apoštolova  Šimona  - Petra.    AMEN