Embedded Files
Kázání 2026; 25.1.; Motto: Povolání prvních učedníků ; písně: 71; 312; přímluvy: |Jiřina Zaimlová (80); Stanislav Linda (47); Pavel Soukup (21); Alena Škrletová (41); Noe Martin Filip (5); modlitba:18.1. .; Přímluvy: za. naše nemocné za osamělé, oznámení: příště výroční v 15 hodin; shromáždění. V KB
Milí přátelé, apoštol do Korinta i nám píše: Prosím vás bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dozvěděl jsem se totiž o vás z domu Chlóe bratři, že jsou mezi vámi spory. Už v první církvi, kdy ještě žili přímí účastníci doby apoštolské, panovaly v církvi roztržky. Apoštol nic nelakuje na růžovo a to je dobře. Ne proto, abychom si řekli, že to je vlastně normální a v pořádku. Ale naopak, když čteme takovéto statě v epištolách, tak jsou pro naše napomenutí. Církev není dokonalá. Ani náš sbor, naše společenství není dokonalé. Pavel nás však napomíná, abychom napravili naše vztahy a snažili se pochopit ty druhé. A co je nejvíce důležité, abychom si odpouštěli navzájem. A k Večeři Páně, abychom přistupovali smíření. Ona vlastně celá bohoslužba nás vede k odpuštění a smíření. S Bohem i lidmi. Jen si to připomeňme jak to jde za sebou: doznání hříchů a vin, zaslíbení Božího odpuštění, přímluvné modlitby, společné slyšení Božího slova, společné vyznání víry, smíření s Bohem, chvalozpěv, zpřítomnění Pána Ježíše Krista, modlitba Páně, v níž tvrdíme, že odpouštíme svým viníkům, pak si přejeme Pokoj tobě. Zbývá už jen vyznat NEJSME HODNI, ALE STAČÍ TVÉ SLOVO PANE A UZDRAVENY BUDOU DUŠE NAŠE. Takto připraveni smíme přistoupit k Večeři Páně. Sám musím přiznat, že spoustu let jsem si vůbec neuvědomoval jakým darem pro naše zdraví duchovní i tělesné bohoslužba je. Zvláště liturgická bohoslužba, kde je vše už téměř dva tisíce let takto uspořádáno.
Ježíš začíná své poslání v čase, kdy je uvězněn Jan Křtitel. Odchází z domova tedy Nazaretu do Galileje a usazuje se v Kafarnau při moři – čímž je myšleno Genezaretské jezero. Tam často bydleli pohané a naplňuje se proroctví Izajáše: lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo. Tím světlem je Pán Ježíš. A tady u jezera (či moře) si nachází první učedníky. Jak jsme již minule četli – jsou to nejprve čtyři rybáři – dvě bratrské dvojice – Šimona a Ondřeje a Jakuba a Jana Zebedeovi. Myslím, že i naše krajina potřebuje dnes velké světlo – Ježíše, jak tenkrát Galilea.
Ježíš - jak jsme slyšeli - prochází celou Galilej – učí, káže evangelium a uzdravuje každou nemoc a každou chorobu v lidu.
To vše potřebujeme i dnes: Ježíš učí – ne nejde o pravé a nepravé učení – o což se křesťané kdysi hádali a dokonce o to i bojovali zbraněmi. Spíše jde o to Komenského: Uč se synu moudrým býti. Takové Kázání na hoře u Matouše či Kázání na rovině u Lukáše – to je moudrost, ale ne ta lidská, ale moudrost z nebe. (Učil jako moc maje) Kázání evangelia – tj. Radostné zvěsti o Boží lásce k nám, která se nezastaví ani před obětí života Božího Syna. Bůh nás miluje a Ježíš nás přišel zachránit to je evangelium – radostná zpráva i dnes. A do třetice Ježíš uzdravuje každou nemoc a chorobu v lidu. Ježíš uzdravoval ty, které potkává. I to je poselství o Boží lásce, která si všímá i našeho těla a naší duše. Nepohrdá naší bolestí a utrpením zde v tomto světě. Ježíš má soucit s trpícími. On nemohl uzdravit všechny. Ale je s trpícími solidární. To co dělal ve své krátké vymezené době Ježíš, má dál dělat jeho církev - jeho následovníci. I dnes. Církev má učit, církev má zachraňovat pro Boží království a církev má pečovat o lidi nemocné a nešťastné. A církev to je každé společenství křesťanů třeba i to malé jako je to naše zde. Kéž nás k tomu zmocní Duch svatý. AMEN
Kázání 2026; 18.1.; Motto : Povolání prvních učedníků ; Písně: 185; 189; 181; Modlitba:
Pán Ježíš se připravuje na své působení křtem od Jana a pak obdobím půstu na poušti. Pak teprve káže a hlásá evangelium. Pořád se pohybuje krajinou okolo Jordánu a je v blízkosti Jana Křtitele a jeho učedníků. Není však dlouho sám. Připojují se učedníci i k němu.. A někteří jsou zřejmě z těch, kteří patřili k Janu Křtiteli. Shoda ve všech evangeliích říká, že na počátku to byly dvě dvojice bratří. Nejprve Ondřej a Petr. A vzápětí Jakub a Jan Zebedeovi. ... Zvláštní je, že první čtyři apoštolové jsou rybáři. Lidé praxe, odvážní - ošlehaní větrem. Nepříliš vzdělaní, spíše prostí avšak pracovití. Ti co něco vydrží. Protože jejich mise nebude snadná. U jedné věci se zastavme: Ondřej jako první poznal, že našel Mesiáše. A nenechal si to pro sebe: Hned vyhledal svého bratra Šimona a řekl mu o Ježíši. „Našli jsme Mesiáše.“ To nám připomíná, že máme svědčit ve svých rodinách. Zvát své sourozence. Zvát své děti za Ježíšem, zvát dokonce i své rodiče za Ježíšem. Ale třeba i své vzdálenější příbuzné. Má to jen jeden háček. Musíme pro ně být věrohodní. Protože oni nás znají. Kéž by si řekli, hele to je síla – on o tom nejen řeční, ale také podle toho žije. Na jednu stranu to může být jednodušší evangelizace, na druhé straně je to vlastně těžké. Vždyť jsme nebyli vždy bezvadní; a ani dnes nejsme.
Je však dobré, když proměníme svůj život. Dva přátelé se domlouvali. „Ty jsi prý uvěřil v Ježíše Krista a je z tebe křesťan?“ „Ano jsem křesťan, jsem pokřtěný a věřím v Krista.“ „To jsi přečetl hodně knih, když si takhle změnil své názory? „ Ani ne“. „Znáš teologická pojednání o Ježíši a důkazy, které tě přesvědčily? Abych pravdu řekl – znám jen evangelium a to mě zasáhlo.“ „Jak tedy obhájíš svou víru v Ježíše, že to není jen blud a klam? Máš nějaký důkaz?“ „Víš neznám toho příliš a možná bych měl ještě znát. Ale jeden důkaz snad mám. Celá léta jsem často chodil domů opilý, děti ze mne měly strach, manželka si mě nevážila a chtěla se rozvádět. Od té doby co jsem uvěřil se vše změnilo. Děti se těší až přijdu z práce, žena mi odpustila a v naší rodině zavládl pokoj. A to je to, co pro mě učinil Ježíš a co bych bez něj nezvládl. Daroval mi nový začátek.“
Když čteme dnešní evangelium, tak se dozvíme, že Ježíš je ten, který nás zná jménem. Vždyť stačilo, aby na Šimona pohlédl a hned řekl: Ty jsi Šimon, syn Janův , budeš se jmenovat Petr. Znal jeho jméno a dal mu ještě nové jméno, které předurčuje, že se stane skálou – neboť Petr znamená skála. A tak to potom i bylo. Je nám možná líto, že nám dnes Ježíš nedává další jméno. Možná že dává, jenom ho neznáme.. Ať je to jak chce – Ježíš nás zná i tím naším jménem, které máme v občance. Zná nás jako Hanku, Pavla, Karla atd. Můžeme se však těšit (alespoň si to tak představuji), že Ježíš nám jednou prozradí jméno, které nám dal On. Jméno, které vystihuje smysl našeho života. Jako toho apoštolova Šimona - Petra. AMEN
Kázání 2026; 11.1.; Křest Páně; Třtinu nalomenou nedolomí, Duch svatý a křest; Písně: 185; 335;148; modlitba 23.6.; přímluvy: Dobra Chmelařová 65 let; za naše nemocné: Pavla Banhauera, Láďu Wurma, rodinu Vaněčkových, Ludmilu Dominovou, za mír ve světě – aby světští vládci nebyli hnáni do konfrontací svým egoismem a starali se spíše o blaho lidí. Alianční modlitební večery.programy, jak u nás?
Milí přátelé, sestry a bratři,
Ježíšův křest v Jordánu nás inspiruje. Nejprve Ježíšovou pokorou. Jde se nechat pokřtít od Jana Křtitele na začátku svého působení. Ten se brání, protože v Ježíši rozpoznal Mesiáše a necítí se hoden Ježíše pokřtít tak jak křtí na odpuštění hříchů zástupy , které k němu přicházejí. Jan vnímá Ježíše jako toho, který má pokřtít spíše jeho a křest sám nepotřebuje. Ježíš to vidí jinak. Možná jako předěl. Předěl mezi dobou, kdy žil jako každé dítě , mladík a mladý muž až do třiceti let ve světě a dobou, kdy začne plnit své poslání, které mu zřejmě už Pán Bůh vyjevil. Přistupuje tedy ke křtu jako všichni ostatní, aby se solidarizoval s prostými lidmi. S prostými hříšníky. Tady se už začíná naplňovat proroctví proroka Izajáše o Mesiáši: Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající.
Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Jak krásné je to slovo o našem Spasiteli. . Ale na druhou jak zavazující pro nás. Až člověk zpětně ustrne, když si vzpomene, že se takto vždy nechoval. Zapomínal na slabé ve svém okolí. Kolik je mezi námi lidí, kteří potřebují pomoc a nedostává se jim jí. Logos kdysi hrál písničku Ztracený pláč, kde je to vyjádřeno. A ještě jednu písničku, při které mě vždy zatrne. Jmenuje se Ty i já. Že jsou mezi námi smutné děti, kterým vzali zář jež z nebe letí. Za to nesem vinu všichni – ty i já, za to nesem vinu všichni – ty i já. A tak dále.
Ano jsme hříšní, podobní těm ze zástupů, které přicházeli v pokání za Janem Křtitelem. Díky Bohu nejdeme tam sami. Nezůstane jen u pokání nás hříšníků. Jde tam s námi i Pán Ježíš. Se svou pokorou, v níž se s námi solidarizuje. Nesoudí nás. Sklání se spolu s námi. A pak když je pokřtěn - otevřela se nebesa a sestupuje Duch Boží jako holubice. A ozývá se hlas z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Začíná Ježíšovo spasitelské poslání. Bude uzdravovat, zvěstovat radostnou zvěst, napomínat i utěšovat. Duch svatý bude s ním. A nyní i s námi, protože nám Jej tu Ježíš zanechal. Duch svatý byl i při našem křtu. Provází nás životem dětí Božích, kterými v Kristu Ježíši našem Pánu jsme.
Pán Ježíš se po křtu v Jordánu vydal na cestu. I my jsme křtem pozváni k cestě. Je jedno jestli jsme pokřtěni v dětství po našem narození nebo až v dospělosti. U každého křtu je totiž Duch svatý. Snažím se chápat argumenty těch, kteří odkládají křest malých dětí až na dobu, kdy ony samy se rozhodnou. Část církve se kdysi touto cestou vydala. Novokřtěnci, babtisté, letniční církve a další. Ale myslím, že tradiční církve v tomto - totiž v tom, že křtí i malé děti – mají pravdu. Právě proto, že věříme, že u křtu je tajemným způsobem Duch svatý přítomen. Není to jednostranná lidská akce. Křtí se na víru rodičů a kmotrů, ale především věříme, že u každého křtu je Bůh přítomen právě skrze Ducha svatého.
Pán Ježíš začíná své působení v tomto světě. A zve nás k následování. Především v lásce. V lásce k naším bližním. Především k těm, kteří čekají na naši pomoc. Pane Ježíši dej nám vnímavou lásku. Kéž (už) žádnou nalomenou třtinu nedolomíme a knot doutnající nezhasíme. AMEN
Kázání 2026; 4.1.; Zjevení Páně – Tři králové ; Písně: 222; 210; Modlitba: 5.1.; Přímluvy: za světské vládce tohoto světa, aby byli moudří. Za země,kde se válčí, aby utichly zbraně. Za naše nemocné a zraněné na duchu i na těle. Oznámení: modlitební týden, kdy u nás. Kdy rst.
……………………………………………………………………………………………………….
Milí přátelé,
abychom mohli ještě chvíli prožívat vánoční dobu , tak i když je tří králů až v úterý tak jsem v lekcionáři nalistoval texty určené na 6. ledna – Tří králů. Je škoda, že tyto texty málokdy využíváme – protože by musel tento svátek připadnout na neděli.
Je tradice tří králů a je tradice tří mudrců. V Bibli nové ekumenické i ve staré Kralické čteme o mudrcích. Nevím proč také vznikla tradice, že by to mohli být králové, snad kvůli těm vzácným darům, které přinesli?? Vše však nasvědčuje, že to byli mudrcové – snad učenci, kteří se vyznali ve hvězdách. A ještě jedna indicie tam je – totiž že přišli od východu. Tedy z krajin, kde kdysi bývaly vyspělé civilizace. Proto tamní mudrcové neboli učenci byli Bohem vyzváni na tuto cestu. Milan Matyáš říkával: jen ti nejprostší a jen ti nejmoudřejší se přišli poklonit narozenému děťátku – budoucímu Králi světa. A tak je to dodnes. Jen opravdu moudří a jen ti opravdu prostí, chápou vánoční poselství. Svět také slaví Vánoce, ale nejsou to vždy Vánoce kde středem je narozený Syn Boží. Každý však může přijít k jesličkám s Dítětem - když je moudrý a když je prostý – tedy pokorný.
Příběh tří mudrců je přesto o dvou králích. Jedním z nich je král z tohoto světa – Herodes v Jeruzalémě. Tím druhým je to narozené dítě, které tři mudrci hledají. Zdá se sice, že úplně nejmoudřejší nebyli, protože hledali narozeného krále v paláci královském. Až když se dověděli pradávná proroctví Starého Zákona , tak mohli pokračovat v cestě. Herodes se chová lstivě a chce aby jej informovali až dítě naleznou, s tím, že on sám se půjde poklonit narozenému králi. Víme, že sledoval úplně jiný cíl – totiž připravit jej o život.
Mudrci šťastně našli dítě s Marií jeho matkou, radovali se , poklonili se a obětovali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Naštěstí pak dostali pokyn ve snu, aby se na zpáteční cestě k Herodovi nevraceli a jeli domů jinudy. Avšak Herodes stejně nechal zlo ve svém srdci působit, jak bychom se dočetli v pokračování této kapitoly. A provinil se svou krutostí. A tak také vstoupil do dějin..
Četl jsem kdysi příběh z doby středověké a z dlouhé války. Krajina vypadala neutěšeně, pole nikdo neobdělával, vesnice zbídačelé. Náhle za jednou vesnicí se setkávají jezdci na koních. Přijeli tři dvojice jezdců. Pak tři z nich sesedli z koní a pozdravili se. Tři generálové. Dva vojenské tábory. Jen ten třetí generál právě změnil stranu. Znali se. Každý z nich vládl velkým vojskem. „ Vy jste Melichar, já Kašpar a vy budete Baltazar,“ pravil jeden z nich. Nikdo se nesmí dovědět o našem setkání. Dnes je tří králů a tak se za ně budeme vydávat. Vydali se do vesnice. Až našli bídnou hospodu, kde téměř nikdo nebyl, jen hostinská, dva staříci nad partií karet a mladá dvojice, muž a žena. Hostinská vítala vzácné hosty,: „Ale to víte, je válka, nemám skoro co nabídnout.“ „Dejte co máte“ zabručel jeden z mužů, „hlavně nás nerušte.“ Tlumeně spolu začali mluvit. O tom, že to vypadá na mírové rozhovory a oni jako velitelé vojsk s tím nesouhlasí. „Ještě tak rok téhle války a budu zaopatřen pánové.“ „Máte pravdu, a co budou pak dělat naši vojáci.“ „A co my pánové? Můžeme se přece domluvit, že vy dobydete kus našeho území a já zas kus vašeho. A co já? „To vymyslíme..“ Náhle do jejich tichého rozhovoru vpadla hostinská. „Vzácní pánové nenechte se rušit , ale stala se podivuhodná věc. Vedle v místnosti porodila ta mladá žena děťátko. Dítě. Už dávno se v téhle vesnici nenarodilo dítě. Je to příslib lepších časů. Mohli byste připít na jeho zdraví a kdyby někdo z vás mu mohl požehnat? Moc vás o to prosíme. Maminka dítěte i otec. A tak tři králové pozvedli číše s vínem, které hostinská ve sklepě našla. A jeden z nich děťátku požehnal. Dál už tři vojevůdci nerokovali. Podarovali rodinku drobnými mincemi a vydali se zpět za vesnici, kde čekali jejich štolbové s koňmi. Brzy byl dojednán mír a na jaře, když se vojáci vrátili do svých domovů, tak se mohlo zasít obilí.
Když se narodí dítě, je to vždy velká radost. Jako v těchto dnech, kdy se narodil vnouček Ivy. Jako o těchto Vánocích, kdy slavíme narození Pána Ježíše Krista. A s anděli voláme: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. A na zemi pokoj mezi lidmi. AMEN
Page updated
Google Sites
Report abuse