slovo na červen

Nejzajímavější příběh, který jsem kdy slyšel

Nejzajímavější příběh, který jsem kdy slyšel, mi před lety pověděl muž, kterému bylo přes osmdesát let. Seděli jsme spolu na skalnatém výčnělku jednoho z arkanssaských kopců a on mi vyprávěl svůj příběh:

Ocitl jsem se v tom kraji během Občanské války. Tam na druhé straně  až v úplně v dálce stály stovky stanů našeho vojenského ležení. Tehdy v táboře vypukla epidemie spalniček a mnoho statečných hochů zemřelo. Epidemie byla tak strašlivá, že jsme museli postavit další stany dole v údolí a do nich přestěhovat všechny nakažené spalničkami.  Já jsem sloužil jako strážný v dolním táboře, kde byli pacienti se spalničkami. Jedné noci, když jsem byl na stráži, jsem procházel kolem lůžka, na kterém ležel vážně nemocný mladý voják, nebylo mu víc než sedmnáct let. Ten hoch ke mně vzhlédl s dojemným pohledem a oslovil mne: "Strážný, vím, že zemřu. Nejsem křesťan. Moje matka není křesťanka. Můj otec také nebyl křesťan. Nikdy jsem se neučil křesťanskému náboženství, ani jsem nikdy nechodil do kostela, je jednou jsem šel s kamarádem do nedělní školy.  V nedělí škole učila jedna žena, která se zdála být velmi hodná. Četla nám z Bible o nějakém muži - myslím, že se jmenoval Nikodém, bylo to prostě o mužil, který jednoho večera navštívil Ježíše.  A Ježíš tomuto muži řekl, že se musí znovu narodit. Učitelka vykládala, že všichni lidé se musejí znovu narodit, aby jednou mohli přijít do Nebe, až zemřou. Já jsem se nikd yznovu nenarodil a nechci zemřít takhle. Mohl bys sem, prosím, přivést kaplana,a by mi řekl,jak se mám znovu narodit?"       Stařec ve svém vyprávění na chvíli zaváhal. Víš, tehdy jsem byl bezvěrec - alespoń jsem se sám takhle nazýval. Ve skutečnosti jsem však nebyl nic než velký hříšník. A tak jsem tomu mladému muži  jen řekl: Nepotřebuješ kaplana, jen buď teď tiše. Nedělej si starosti, budeš v pořádku." Pokračoval jsem v obchůzce strážního stanoviště a asi za hodinu jsme se vrátil k onomu mladíkovi. Upřel na mě své smutné oči a řekl: "Strážný, jestli nepřivedeš kaplan, přiveď mi , prosím, alespoň doktora,  hrozně se dusím.!"  "Dobrá chlapče, přivedu ti doktora." odpověděl jsem. Šel jsem ven a našel doktora, který pak přišel a vytřel chlapci krk, aby mohl alespoň trochu snadněji dýchat. Věděl jsem, že ten hoch zemře. Viděl jsem mnoho jiných takových případů. Tento mladík však byl tak hodný, že si doslova získal mé srdce. Poděkoval mi za ochotu, poděkoval také doktorovi, že mu pomohl. Pak jsme s doktorem odešli od jeho lůžka.              Opět asi po hodině jsem se vrátil a myslel jsem, že ten hoch již stěží bude ještě mezi živými, on však stále ještě bojoval. Podíval se na mne, v očích měl smrt, a řekl: "Je to marné, strážný, musímumřít a nejsem znovuzrozený. Ať již tomu věříš, nebo ne, mohl bys, porosím, najít kaplana, aby mi řekl, jak se mám znovu narodit?" Chvíli jsem se na něj díval a myslel jsem na to, jak je bezmocný ve spárech smrti, a tak jsem mu odpověděl: " Dobrá, chlapče, přivedu ti kaplana."

Již jsem byl na odchodu za kaplanem, když tu jsem si s hrůzou uvědomil, kolik jsem svým otálením ztratil času a jak obtížné bude v tuto chvíli kaplana najít a přivést, otočil jsem se a vrátil k chlapcovu lůžku. "Nepůjdu hledat kaplana někam nahoru do druhého tábora, to by mohlo trvat dlouho. Navíc bych musel najít někoho, kdo mne nahradí na stráži; nemohu jen tak opustit své stanoviště. Já sám ti řeknu, co máš udělat. Pochop, prosím, já sám jsem sice bez vyznání, nepatřím do žádné církve, já sám nevím, jestli existuje nějaký Bůh, neví ani, jestli existuje nějaké nebe nebo peklo.  Nejsme si ničím z toho jistý.