Kázání v neděli - 2. po zjevení 17.1.2016 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech.. Žalm 105, 1-2 Texty: Izajáš 62, 1-5;   1. Kor. 12, 1-11; Jan 2, 1-11, Písně: 185   a  3 – NZ – Apoštolská

Sestry a bratři, milí přátelé,

neodpustím si říci nejprve dvě anekdoty, které souvisí s naší příběhem z evangelia. (učedníci druhý den po svatbě a  rozhovor biskupa a kněze, který rád navštěvoval svatby...)

Jsou církve, které v obavě před alkoholem podávají i Večeři Páně v podobě ovocné šťáy místo vína... Nevím jestli občas v těchto církvích kážou i na náš dnešní evangelijní text a jak vlastně zdůvodňují Ježíšův zázrak. Možná, že by jim více vyhovovalo kdyby Ježíš proměnil všechno víno na svatbě na vodu.... Jenomže naše slovo mluví poměrně nekompromisně... Ježíš , když Jeho matka řekla : Už nemají víno“ učinil podivuhodnou věc: Požádal služebníky, aby naplnili nádoby vodou a bez jakéhokoli dalšího úkonu rovnou požádal, aby z nich nabrali a donesli ochutnat správci hostiny. (žádné čáry máry fuk se nekonalo).  Ten po ochutnání ohodnotil kvalitu vína jako výbornou a pochválil (hádejme koho)  ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno a pak když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však  uchoval dobré víno víno až pro tuto chvíli.“

Je mnoho důvodů k zamyšlení v našich textech, pouze tři dnes zdůrazním.  Tím prvním je vztah lidí a alkoholu podle Krista a tudíž i křesťanství. Jako i v jiných věcech Pán Ježíš po nás žádá „odpovědnost ve svobodě“  Víno se objevuje v Bibli v dobrých i špatných souvislostech vícekrát. Tím nejdůležitějším vyzdvižením vína je právě odkaz Ježíšovy poslední večeře.  On si opravdu vybral víno a chléb a ne vodu a chléb.  Tahle mince však má jak už to tak bývá i druhou stranu a tou je opíjení se a také závislost na alkoholu. Zde jde už v pokročilé fázi vlastně o modloslužbu. Člověk přestává být svobodný, přestává být pánem své vůle. A tu vůli už neovládá už pak neovládá a už vůbec se neděje vůle Boží.... Nemáme sloužit nikomu jinému než Bohu a to nám alkohol může odebrat. (démon alkoholu – Artur London napsal myslím knihu Démon alkoholu. Miliony pokažených lidských životů a osudů... I z této závislosti však je vysvobození a člověk se může stát znovu svobodnou lidskou bytostí. S Kristem je to možné mnohem snáze nežli bez Něho..... Už jsem tu mluvil o svém dědečkovi....

Druhou radostnou zvěstí kromě toho, že Ježíš se projevil jako ten, který dokáže takové úžasné věci, tak je to, že ten zázrak pomohl v nedobré situaci zachránit čest onoho ženicha. Vidíme, že Ježíš ani nepožadoval za to žádný vděk. Věděl jaká by to byla ostuda a prostě na přímluvu své matky pomohl. Neřekl třeba – Dost bylo vína, teď budeme pít džus. Anebo : Jen ať se v tom ten laxní a neprozíravý ženich vykoupe....Pán Ježíš se umí vcítit i do takovýchto lidských zdánlivě ne tak důležitých problémů. My bychom řekli třeba – vždyť o co jde. O jednu ostudu víc nebo míň!..

Tím možná nejdůležitějším poselstvím tohoto evangelia je to, že Ježíš nám říká že: To nejlepší teprve přijde. To nejlepší až nakonec.  A to poselství je tu pro každý byť sebevíc pokažený nebo nešťastný život. Pouze  záleží na každém z lidí, jestli ten konec svého života přenechá Kristu.  Příběh o staré paní, která chtěla být pohřbena se svou lžičkou. Ne jako s relikvií, ale jako symbolem. Ježíš přišel právě proto, aby náš lidský život nakonec skončil dobře. . V Káni Galilejské započal Ježíš své působení. Zde začíná hlásat evangelium - radostná zpráva se právě zde začala šířit světem. Jestliže nám Ježíš přibližuje Boží království také jako hostinu  - smíme se domnívat, že i ona bude svatební. Ježíš jako ženich a církev jako nevěsta Kristova. Pozemská svatební hostina na počátku , nebeská  hostina na konci. A mezitím jsme my a naše životy. Jak jsme četli: Tak  učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něj  uvěřili.  I my jsem učedníci. AMEN

Kázání  v Husově domě v neděli 31.1.2016 Texty: Jeremiáš 1, 4-10; 1.Kor. 13,1-13; Lukáš 4,21-30, Písně: 11; 313 (po kázání) a 66

Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

Prorok Jeremjáš byl ještě nezkušený mladík, když byl povolán k prorocké službě. Jeho život se od té doby úplně změnil a vydal by na román. Ono vlastně to vydal by na román neplatí – správně je vydal na román a ten napsal F. Werfel. V našem textu hned po onom Božím povolání se Jeremjáš brání slovy: „Ach Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ A Hospodin mu odpovídá : „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu půjdeš a všechno, co ti přikáži, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ Na straně jedné je tu Boží povolání a vyslání do nelehké služby, na straně druhé ujištění o Boží ochraně a stálé blízkosti.“ Od doby proroka Jeremjáše bylo povoláno podobným nebo zcela jiným způsobem tisíce a statisíce Božích služebníků. To jsou všichni ti, kteří většinou při svém povolání cítí podivnou úzkost, zda to zvládnou, někdy se jim ani do té služby nechce až tolik, že se snaží utéci (prorok Jonáš a podle tradice i biskup Augustyn). Tzv. se na to necítí, ale pak po Božím ujištění , že je to jeho vůle a také o tom, že On bude s nimi, poslušně přijímají svou službu.

Pomalu končí vánoční období (dnes odstrojíme po bohoslužbách vánoční výzdobu), ale v našich textech na bohoslužbu už jsme se vydali s Pánem Ježíšem přede dvěma týdny na cestu zvěstování evangelia – radostné zprávy. Nejprve na svatbě v Káni Galilejské Pán Ježíš nenápadně a v tichosti zjevil svou slávu a moc prozatím jen okruhu svých nejbližších – rodině a učedníkům. A počal kázat evangelium v okolních vesnicích a to zřejmě provázely mocné činy, neboť pověst o něm se rychle šířila Až pak přichází do svého města - do Nazaretu. Právě v Nazaretu se Ježíš přihlásil ke svému poslání. Vyjádřil to přečtením slov z knihy proroka Izajáše: „Duch Hospodinův je nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. A pak dodává: Dnes se splnilo toto slovo. Všichni žasnou, ale když dodá, že prorok není vítán ve své vlasti a že je pravověrné často předcházejí jiní na cestě do Božího království, tak se jejich úžas mění v rozhořčení a hněv. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. Ani jemu Synu Božímu se nevyhnulo to, že mince Božího povolání má dvě strany. Na straně jedné je Boží blízkost a radost z toho, že mohu sloužit, na straně druhé i nepochopení a někdy i nepřízeň světa. Ten kontrast v příběhu Ježíše Krista, který jsme dnes četli je o to větší, že se to stalo v jeho domově. Od této chvíle již pro Ježíše není cesta zpátky. On sám na sobě zakusil to, co potom říká i svým učedníkům : Kdo položí svou ruku na pluh, ať už se neohlíží zpět… Tak jako Jeremjáš, kdysi dávno před ním, i Ježíš mohl Ježíš zakusit podivuhodnou Boží ochranu a pomoc. Když jej chtěl svrhnout dolů z oné hory čteme že: „On však prošel jejich středem a bral se dále.“ Ježíš Kristus je na počátku svého působení, své cesty hlásání evangelia – přinášení radostné zprávy lidem tohoto světa. Tak jako Jeremjáš, kdysi zřejmě ve své službě zahynul, tak i Pána Ježíše čeká Golgatha, aby mohl říci : Dokonáno jest. Nyní však jej Bůh podivuhodně ochránil, ab y mohl projít jejich středem a brát se dále.

Zvěstování evangelia je zvěstováním radostné zprávy. Jaké by to však bylo zvěstování radostné zprávy, kdyby její nositel a zvěstovatel zůstával smutný. Apoštol Pavel byl Božím služebníkem povolaný podivuhodným způsobem, když se z nepřítele křesťanů stal největším zvěstovatelem evangelia. I on zažíval ony dvě strany jedné mince Božího povolání ke službě. Své epištoly často psal z vězení, péče o svěřené sbory mu přinášela i mnohou starost. Sám však byl tím, kdo toto vše statečně nesl a jeho listy jsou plné povzbuzujících slov. Tím zřejmě největším povzbuzením a radostí mnoha generací křesťanů je třináctá kapitola prvního listu do korintské náboženské obce. Je to v podstatě óda na lásku. Na lásku jak tomu slovu smíme rozumět ze zvěsti evangelia Ježíšova. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Takto porozuměl Pavel evangeliu, které přinesl do našeho světa Ježíš Kristus. Kéž takto mu porozumíme i my. Abychom jej mohli radostně hlásat musíme jej nejprve radostně žít. Kéž se nám to povede. Neboť svět jako celek, ale i ten svět kolem nás, který se ocitá v chaosu právě nyní potřebuje evangelium a zároveň ty, kteří jej hlásají. Tedy i nás. I my jsme byli povoláni do Boží služby. Amen

Kázání v HD neděli 7.2.2016

Malachiáš předpovídá, že do svého chrámu přijde Pán. Toto jeho proroctví se naplnilo v Ježíši Kristu. Nejprve čteme v Lukášově evangeliu, že Josef s Marií přinesli malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova ( v tomto případě dodrželi zřejmě pouze dávnou tradici) . To byl tedy první příslib splnění proroctví. Ježíš přišel pak do jeruzalémského chrámu ještě vícekrát. Čteme o tom, že tam jako mladý chlapec udivoval svou moudrostí učitele zákona a pak čteme i v evangeliích, že do Jeruzalému putoval se svými učedníky, n aposledy pak předtím nežli byl zatčen, odsouzen a ukřižován. Když prorok Malachiáš mluví o Ježíšově vstupu do Jeho chrámu, předvídá však Ježíšův druhý příchod. Proto i pro nás platí ona slova prorokova:Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. " Až přijde den druhého příchodu Ježíše Krista - kdo z nás obstojí? Je doba, ve které se mnoho děje a ne jenom mnoho se děje, ale také mnoho špatného se děje. A my víme, že doba druhého příchodu Kristova bude právě takovouto dobou. Doba druhého příchodu Kristova může nastat brzy i třeba za tisíc let - nikdo to nezná nežli Bůh Otec. (tak t o řekl i Ježíš). Víme však, že potom nastane soud a my musíme mít na paměti ono varování: Kdo obstojí, až se ukáže? Nemůžeme před Kristem u posledního soudu stanout jako lidé samospravedliví. Ti, kteří říkají, vždyť já se už nějak obhájím. Jeho soud bude jako oheň taviče čteme! Ne, my z našich lidských sil nemůžeme obstát. Jediné co nás může zachránit je to slovo z evangelia Janova: "Neboť Bůh tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." kapitola 3. verš šestnáctý a dále čteme verš sedmnáctý: "Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrz e něj byl svět spasen." V tom je naše naděje, ale i pevná jistota naší víry. To neznamená, že bychom neměli žít co nejlépe, naopak toto slovo nás zavazuje k novém a čistému životu. Vždyť to není a nebyla laciná milost, ale milost drahá a vzácná, kterou jsme byli zachráněni z ohně Božího soudu. Ta milost se stala tak jak o tom píše apoštol Pavel v listu Židům 2, 14-18, který jsme dnes četli ve druhém čtení. Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrti vládne, totiž ďábla. A končilo to slovo: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. A tak Pane náš děkujem e za to, že Ty jsi tím pravým a milosrdným veleknězem, ale také nejspravedlivějším Soudcem, který sám usmiřuje hříchy svého lidu. Svých bratrů a sester, kterými se smíme také nazývat. Bohu za to díky. Amen

Kázání v  HD 17.4.2016 Texty:  Skutky 9, 36-43; Zjevení 7, 9-17; Jan 10, 22-30; Písně: 19, 189, 191;  32 –NZ

Modlitba:  26/3 str. 71;     Hlavní témata – Ježíš jako pastýř,  Bůh setře každou slzu z očí….        Přímluvné modlitby:  za všechny trpící nespravedlností, válkou, násilím a psychickým strádáním…..  Oznámení: v úterý příprava na křest  od 15.00 hodin a od 16.00 modlitební chvíle

Milé sestry a milí bratři,  Pán Ježíš říká o svých ovcích tedy o svých věrných, že nezahynou na věky a  nikdo je z jeho rukou nevyrve….  Kdo je věrný? Ten kdo i přes svou hříšnost se drží  Pána Boha a svého Pána Ježíše Krista…Příběh Antonína Dvořáka  a  libretisty Rusalky Jaroslava Kvapila…                                                                   Ježíšovo zaslíbení mluví o ovcích, které slyší jeho hlas a jdou za ním. On jim dává věčný život, nezahynou na věky a nikdo je nevyrve z jeho rukou. A ve Zjevení Janově čteme zaslíbení pro všechny věrné Kristovy učedníky především pak pro ty, kteří prošli velkým soužením.  Oni vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.   Je to zvláštní a krásný obraz – vybílit své roucho v krvi Beránkově . Někdy si říkáme, jak my křesťané přese všechno své usilování zůstáváme hříšníky.  Musíme spoléhat na Boží milost, že před setkáním s Ním nás on sám očistí. Nemyslím tím tzv. očistec,i když v tomto významu by svůj smysl mohl mít – jen je to spíše Boží milost, co člověka učiní čistým.   Je ještě jeden způsob a tím je přestálé utrpení. Věřím, že takto jsou očištěni i lidé, kteří nespravedlivě trpí – a že mohou dostat pak šanci přiznat se k Pánu Ježíši Kristu.  Boží milost je mnohem větší a neočekávanější nežli ta naše – Příběh F. Lizsta a jeho „žákyně“..

K lidskému životu patří utrpení, ale patří k němu i radost. Utrpení jako možnost přiblížení se k Bohu. Jestliže se radujeme tak je to náznak radosti v Božím království, kde není ani vina, ani pláč a ani smrt.

Máme Kristovo zaslíbení, že ovce, které slyší Jeho hlas a jdou za ním, dostanou věčný život a nikdo už mu je nevezme. Jeho ovce, to jsou všichni upřímní křesťané….

-          Tabita z Joppe – pláč nad věrnou služebnicí Boží – Ježíš by ji označil za jednu „z mých ovcí“ Petr prokázal moc Ducha svatého, která mu byla dána. Pán Ježíš mluví o svých věrných jako o těch, kteří nezahynou na věky a jako o těch, které z jeho ruky nikdo nevyrve. Pro nás křesťany je tedy důležité zůstávat věrnými..  Příběh o věrnosti Antonína Dvořáka…..(Rusalka, Kvapil..)

-          Bůh sám je věrný a proto chce, abychom my také byli věrní… Bůh nás předchází ve své věrnosti a jeho věrnost je nad očekávání. Je věrný, i když my jsme nevěrní…. Príběh o „žákyni“ Ference Liszta….

-          Zde ve světě se utrpení nevyhýbá ani věrným křesťanům… Náš vztah k utrpení – umět se radovat i snášet utrpení a zármutek – víme, že žijeme ve světě, kde máme trápení. Pán Ježíš to vlastně řekl : Ve světě máte trápení, ale nebojte se, já jsem přemohl svět….

-          Jestliže tedy máme důvod k radosti – radujme se , neboť to je příslib radosti věčné..

-          V utrpení pak máme osvědčit svou trpělivost a zušlechtit svou povahu – říká se, že někdo má očistec zde na zemi… (jak je to vlastně s očistcem?)

-          A |Bůh jim setře každou slzu z očí. To je zaslíbení nás křesťanů. (Islám slibuje kdo ví co …nevím zda také něco slibuje ženám??  Kristus slibuje zvláštní věc: Sám Bůh osobně setře nám každou slzu z očí.  A smrt tam nebude, ani žádné zlo.

-          Sám Beránek bude své věrné pást a povede je k pramenům vod života….

Kázání v HD 14.8.2016 Písně: 111 a 166 Modlitba 28.3. str. 72, Tužby za mír ve světě, modlitba za jubilanty....

Milí přátelé, sestry a bratři,

Pán Ježíš mluví v dnešním evangeliu to, co bychom možná od Něj nečekali........Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Napadne nás určitě jak se to srovnává s Ježíšem jako dárcem pokoje. Pokoj svůj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět , vám dávám.“ říká také Pán Ježíš v evangeliu.... Jak často také říká: Pokoj vám.

Jak to tedy je? Věřím, že Pán Ježíš je opravdu dárcem pokoje pro všechny, kteří jej následují. Zároveň ale právě svým následováním Ježíše se křesťané natolik vzdalují okolnímu světu, že nastává oddělení – tedy i rozdělení. Představme si to na příkladu, že jde skupina lidí jedním směrem a to jsou křesťané a jiné skupiny kráčejí jinými nejrůznějšími směry. Když pak se někdo rozhodne připojit se ke křesťanům a následovat Ježíše Krista, není možné aby neopustil stávající svou skupinu, i když k ní patří jeho blízcí.... To však neznamená, že se pak nesnaží tyto blízké zvát ke Kristu.. Obecně se dá říci, že jako věřící v Krista se stávám novým člověkem – neříkám, že přes noc. Proto mi vyhovuje ten obraz obrácení jako obrácení svého životného směřování a následování Krista... V tom případě musí nutně nastat rozdělení i v rodinách. Nadále však může věřící člověk mít své blízké rád a dokonce je pro ně mnohem větší zárukou než před obrácením, že se k nim bude chovat lépe a s láskou.... Pán Ježíš chce hlavně poukázat na to, že obrácení ke křesťanství nemůže být polovičaté...

Polovičatá nebyla ani víra Božích svědků, kteří předcházeli Kristův příchod na svět... I oni podstupovali mnohá utrpení a osvědčili opravdovost své víry, tak to pak bylo i za doby prvních křesťanů a je tak tomu až dodnes... O tom mluví apoštol Pavel, …: „Protož i my obklopeni takovým zástupem svědků (kraličtí mají oblakem svědků), odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ Apoštol používá obraz už ne chodce, ale běžce, aby zdůraznil to napětí a důležitost našeho života. Proto také mluví o cíli. Neplatí tedy jen, že „i cesta může být cíl“ jak je tomu v jedné písničce... Křesťané mají před sebou cíl a tím je Boží království a věčný život s Kristem. S tím Kristem, který vede naši víru od počátku až do cíle.. Naše cesta – náš běh – to je vždy následování Krista. Potom teprve najdeme motivaci odhodit všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí.... To je také příčinou onoho rozdělení o němž Ježíš mluví. Vždyť s lidmi, kteří Krista nenásledují, nemůžeme kráčet. Můžeme je však milovat, můžeme jim činit dobré věci a můžeme se za ně modlit.

Starozákonní prorok Jeremjáš mluví o nepravých prorocích a proti jejich snům staví pravé Boží slovo, které je „jako oheň, jako kladivo tříštící skálu....“ O ohni, který přišel uvrhnout na zem, mluví také Ježíš. A také o tom jak si přeje, aby už vzňal.... Tím ohněm je jeho evangelium, tím ohněm je i Duch svatý.... Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná....“ Tím křtem zřejmě myslí Pán Ježíš svou vykupitelskou oběť svou smrt na kříži... Cítí úzkost, ale zároveň touží po tom ohni, který skrze Jeho oběť přijde na zem, aby ji pročistil a znovu posvětil...

To co nám tedy přináší dnešní slovo je požadavek na opravdovost naší křesťanské víry. Naše křesťanství nemůže být polovičaté. Náš život změnil svůj směr – následujeme Pána Ježíše a nemůžeme jej zároveň následovat a zároveň zůstat tam, kde jsme byli předtím. To by bylo stejné jako v podobenství o službě dvěma pánům. (Nelze sloužit Bohu i mamonu) Stejně tak nejde následovat Krista a neoopustit svůj starý život...

Pán Ježíš nepřišel dát pokoj zemi. To není možné, protože když jej část lidí bude následovat a část lidí jej odmítne, nastane rozdělení. Pán Ježíš však přišel dát pokoj srdcím těch, kteří jej následují. A tak i pro nás platí jeho zaslíbení . „Pokoj svůj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět , vám dávám.“ Amen.

Kázání v HD 4.9.2016 Bohoslužba slova  Texty: Deuteronomium 30,15-20; Filomenovi 1-21; Lukáš 14,25-33 Písně: 21, 66-NZ, 165 Modlitba: str. 212 na 20/10 ; Vzpomínka Josef Lhotka ; Přímluvy: Blanka Šímová (68) Romana Bícová (49)

Milé sestry a milí bratři, Pán Ježíš jakoby neměl radost, že s ním jdou veliké zástupy. Vždyť se k nim obrací vlastně s varováním. : Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? ….Žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Zanedlouho budou volby – sice jenom krajské, ale už nyní začíná kampaň v níž lídři politických stran slibují všechno možné i nemožné. Představme si Ježíše na jejich místě…To skoro ani nejde…(Kdyby třeba řekl, že musíme splatit státní dluh, abychom nezatěžovali budoucí generace.. – kdyby zkrátka říkal pravdu). Ježíš to zkrátka svým následovníkům neudělal lehké.. Nás možná nejvíce zarazí to slovo o zřeknutí se svých rodinných příslušníků – rodičů, partnerů, sourozenců… Jak se to srovnává s Ježíšem, který má lásku na prvním místě – (Jeho dvojpřikázání lásky)? Pán Ježíš nás tímto slovem vede k jedné věci – a tou je rozhodnutí. A rozhodnutí to je vlastně téma které je častým mottem Ježíšových slov.: Viz: Nemůžete sloužit Bohu i mamonu (…………..); musíte se znovu narodit (………..), nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království (…………)…………… …………………………….. také o perle, pokladu v poli….o neohlížení se, když člověk stoupne za pluh atd… Nejde zkrátka mít obojí – to staré i to nové… A Ježíš také říká, že každý kdo ztratí kvůli němu svůj dům, své přátele, své blízké - jich najde už v tomto životě mnohem více (………………).. Proč nám chce Pán Ježíš něco brát? Věřme, že vždy proto, aby nám místo toho dal něco lepšího. Máme se zříci svých blízkých pro Krista, ztratit svou sourozeneckou, rodičovskou, blíženeckou lásku, ne proto že jsou to špatné druhy lásky, naopak jsou úžasné, ale pořád jsou to druhy lásky tzv. něco za něco. Ježíš nám však chce dát svou lásku – lásku, která je nezištná – taková o jaké čteme v listu Korintským , že je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.., Nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.. Pán Ježíš sám na sobě ukazuje svým životem i svou obětí v tento druh lásky a chce, abychom Jej následovali. Nejprve však se musíme rozhodnout. Nechtěl, aby tenkrát za ním chodily zástupy jen kvůli jeho mocným činům a pověsti, která se o něm šířila.. To bylo tenkrát. Dnes nechce, abychom byli křesťany jen proto,že jsme prošli tzv. křesťanskou výchovou, nebo jen chodíme možná do kostela, ale žijeme si po svém… V životě každého křesťana má padnout jeho osobní rozhodnutí pro Krista. Když to neudělá a nezřekne se všeho co má a všech svých vztahů i sám sebe pro Krista – nemůže Jej následovat. A nemůže od něj přijmout Jeho lásku, která je nezištná a proto zahrne i jiné lidi než ty nejbližší. Nemusíme však takzvaně obejmout celý svět. Stačí, když budeme milovat ty lidi, které potkáme na své cestě. A těmi pochopitelně budou v prvé řadě lidi z naší rodiny, ze sboru, ze zaměstnání.

A tak už ve SZ slyšíme Boží slovo a výzvu k rozhodnutí: Hleď , předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo… Předložil jsem ti život ismrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Pán Ježíš tuto výzvu k rozhodnutí vlastně opakuje a jen chce, aby naše rozhodnutí bylo svobodné – abychom zvážili všechna pro i proti. Ale co chce určitě je, abychom se rozhodli pro Něj, pro následování Jeho příkladu a tedy pro dobro a pro život. Amen

Zříci se rodiny i sám sebe, abych se stal milujícím Ježíšovou láskou – láskou agape, láskou o které mluví 1. List do Korinta , kapitola 13.

Ježíš nech odradit zástupy, chce jen, aby za ním nechodili kvůli Jeho mocným činům a pověsti, která se o něm šířila… On mluví vždy o radikální změně – znovu se narodit, neohlížet se zpět, vše opustit, zříci se majetku i blízkých lidí… On to nedělá svým následovníkům lehké. Ale říká taky, že když člověk kvůli nějmu přijde o dům či přátelé už v tomto životě jich bude mít tisíckrát více… Nejde zkrátka o to vykročit za ním a zůstat tam kde jsem byl předtím… Jedná se o osobní rozhodnutí…. Už ve SZ je ten důležitý text Hleď předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt i zlo.. Ten text pak mluví o následcích takovéhoto rozhodnutí pro Boha Hospodina nebo proti němu – pro Zlo … Co je však důležité je ta možnost volby… Bůh nás stvořil jako svobodné bytosti. A také Ježíš to takto pojímá. Nevidí výhru v tom, že za ním půjdou zástupy. Každý z toho zástupu následovníků ať se svobodně rozhodne a zváží i následky svého rozhodnutí. Jinak to bude násado vání polovičaté. Takový člověk, se stále vrací ke starému způsobu života…

Ježíš chce něco jiného. Chce námdát svou lásku . Účinnou a nezištnou lásku k bližním… namísto naší lásky rodičovské, bratrské, lásky k rodičům apod… Nejde to jinak než to staré opustit abychom byli schopni této nezuištné lápsky – lásky agapé…. Pak můžeme milovat znovu své blízké a navíc ostatní bližní touto novou láskou…