Bohoslužba Štědrý večer - vigilie Hodu vánočního 24.12.2020; Nám, nám narodil se....   Písně 215, 210, 211, Svatá noc.  (Svatá noc a Tichá noc z cédéčka...)  Lukáš 2, 1-20; ..

Milí přátelé, andělé zvěstovali pastýřům radost, která však nebude jenom pro ně, ale má být pro všechen lid. Všechen lid znamená - lidi všech národů a všech časů - tedy i pro nás tady a teď..  Co je však tou radostí - to dodávají andělé vzápětí: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově... Tou radostí je tedy příchod Spasitele v podobě  bezbranného dítěte narozeného do chudých a nehostinných  podmínek.. Ta radost se naplní pak Ježíšovým působením ve světě, jeho obětí na kříži a slavným vzkříšením. Už Ježíšovým narozením a tedy vánočním připomenutím této události,  však je ta radost pro každého, kdo v Ježíše Krista uvěřil, bohatě naplněna. Možná že si v této době pandemické říkáme zda je i dnes důvod k radosti? Určitě ano, jako bývala ta radost zvěstována v dobách těžkých a nejtěžších například za morů či válek, tak i dnes třeba méně hlasitě, ale o to upřímněji má tahle radost zaznít a prostoupit naše srdce. Bylo to na konci jedné strašné války, možná třicetileté, kdy se kdesi na venkově  sešli  tři přestrojení generálové  tří mocností, které v té válce bojovaly spolu i proti sobě...Sešli se protože se jim pranic nelíbilo, že se začínají vést mírové rozhovory a válka která zničila tolik zemí, ale zároveň při ní někteří naopak velmi zbohatli včetně jich samých, tak pomalu končí. A tak se přestrojili za tři krále, protože byly vánoce a když se potkali na koních za vesnicí, tak se k ní vydali, aby našli hostinec, kde by se poradili. Vesnice byla v zuboženém stavu, pobíhali tam hladoví psi, za okny jen málokde svítily svíčky či louče, nakonec ale hostinec blízko ohořelého kostela našli.. V hostinci byla jen hostinská, nějaký děda, mladý pár a dva chudí vesničané, kteří však brzy po příchodu tří neznámých mužů  dopili jakýsi mok v pohárech a odcházeli... Hostinská překvapeně přivítala hosty, zeptala se co si dají a hned jim  řekla, že si asi spletli dobu, protože tři králové určitě dnes a v téhle vesnici nic nevykoledují, nikdo jim ani neotevře... Dobrá , dobra řekl jeden z generálů, hlavně nám doneste něco pro zahřátí a nechte nás v klidu.  Zabrali se do rozhovoru a začali spřádat plány jak tu válku udržet v chodu. Vždyť to není jen tak rozpustit vojsko a co se bude dělat s tím vším střelivem a děly a jiným materiálem. Jenže tu se stalo, že mladý muž běžel za hostinskou, že jeho žena začíná rodit. A tak se odehrál stranou porod a na svět přišlo malé děťátko. Křičelo a hostinská i rodiče se radovali a tři muži u stolu na chvíli zapomněli na válku. Hostinská posloužila ještě rodičce a když jí předala malé dítě, začala se věnovat hostům. Víte pánové, skoro nic nám ve sklepě nezbylo, třikrát tudy prošla válka a vojáci všechno pobrali, ale jednu lahev vína schovanou mám.  A tak pro ní jdu a musíte se s námi  napít na zdraví toho děťátka. Doteďka lidé jen umírali a tady je nový život.. A tak snad ta hrozná válka už také musí skončit a budou se lidé zase rodit a radovat ze života. Že mám pravdu. Konečně trochu radosti. A tak hostinská přinesla lahev a čerstvý otec si s nimi také připil na zdraví svého dítěte a hostinská dodala: Je to kluk a tak snad až doroste nebudou už žádné války.. Tři králové, tedy tři generálové už nic neříkali. Bohatě zaplatili za jídlo i víno a odešli z hostince. Za vesnicí beze slov nasedli na své koně a rozjeli se ke svým vojskům.  A válka skončila.   Tak tohle je vymyšlený příběh,  ale mohl by být pravdivý. Kdyby bohatí a mocní tohoto světa vzali vážně poselství Vánoc. Pak by se v téhle době pandemie, o které nevíme jak skončí, odhodlali k rozhovorům o spolupráci a míru. A nechtěli by i v téhle situaci, která zasáhla celý svět, dál bohatnout a zvyšovat zisky ze zbrojení či farmaceutického průmyslu, či finančních machinací....Malé dítě Ježíš už dokázalo mnohé zázraky v dějinách lidstva.  To nejsou vymyšlené příběhy ale skutečnosti Prostí vojáci za první i druhé světové války dokázali na Štědrý večer zanechat střílení a dokonce se potkat před zákopy.  Pak však kruté války pokračovaly a zahynulo  v nich nesmyslně a zbytečně . tolik lidí.  Říkám si však vždy, jaké by to asi bylo s lidstvem dnes, kdyby se radostná zpráva - tedy evangelium nezvěstovalo a nezměnilo životy statisíců a milionů lidí. Křesťanů, kteří dokázali odpustit, milovat i ty kteří jim ublížili  a přerušit ten pomyslný koloběh zla. Náš svět by už dávno neexistoval nebýt evangelia. Vánoce nejsou hlavně stromek a dárky a kapr a vánočka a setkání v rodinách jak probíhala v těchto dnech v rozhlase anketa.  Vánoce jsou především radostí pro všechen lid. Bůh vstoupil do našeho světa a do lidských dějin. Vertikála proťala horizontálu. A jak se zpívá v jedné písničce : Nic už není jako dřív.  Vánoce zvěstují nový život. V Betlémě se narodil Král všeho světa jako chudé dítě. Ale přesto a právě proto je ta zpráva tak radostná, protože je pro všechen lid, nejen pro vyvolené... Proto vzdejme slávu na výsostech Bohu a mějme pokoj  se svými bližními. Přesto všechno jací my lidé dokážeme být  vzdálení od Boha, On nepřestal v nás mít zalíbení. Sláva na výsostech Bohu..AMEN 

..

Bohoslužba 20.12.2020 - 4. neděle adventní, svíce ve jménu Kristova pokoje; Motto: Jeho království nebude konce .Lukáš 1, 26-38;  Písně: 203; 160; 204;Modlitba 17/12;  Karel Hladík slaví sedmdesátiny.

Milí přátelé, sestry a bratři, král David měl jedno velké přání a předsevzetí. Vybudovat dům Hospodinův - Boží chrám. Nebylo mu to dáno, chrám vybudoval až jeho syn Šalamoun.  Když se však král se svým snem svěřil proroku Nátanovi. Ten jej v tom povzbuzoval, ale v noci k němu Bůh promluvil a on pak Králi musel vyřídit něco jiného: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil?  Hospodin ti vzkazuje, že on vybuduje dům tobě--- Davidovi není dopřáno chrám vybudovat - víme, že jeho synovi Šalamounovi to dopřáno bude.  Ale Bůh míří dál do budoucna.... Nejde o pozemské říše, ale o Boží království. A Král tohoto království přichází do světa o Vánocích. Prostá dívčina Maria bude jeho matkou. Jaké jsou Boží plány zvláštní. Král světa přicházející  do něj jako bezbranné dítě. Matkou prostá dívčina, které navíc hrozí, že "se dostane do řečí" a jen zásahem shůry se tak nestalo.  I ona je bezbranná a přece Bohem chráněná. Nedávnou jsem znovu po letech dostal otázku, proč jsem pojmenoval nově zakládané diakonické středisko právě takto. Má to nějakou logiku? A tak jsem mohl zopakovat jak to bylo..  Zakládané středisko bylo postaveno na dílenské činnosti a z velké části je chráněnou dílnou.  Zároveň má být budováno na křesťanských základech. A v tom názvu Nazaret se obojí potkává. Totiž tak, že Pán Ježíš nežli vystoupil na veřejnosti, tak do svých nejméně třiceti let pracoval v dílně svého otce |(otčíma) Josefa. A ta dílna byla chráněná samým Bohem, Takže první chráněná dílna...  Tak jsem to mohl objasnit a zaznělo to prý v televizi Noe. Bůh často sází na bezbranné a jakoby nevýznamné ale ti pak právě požívají Jeho ochranu a mění svět...Na Marii obdivujeme její pokoru s jakou přijala svou úlohu v Božím spasitelském plánu. A ještě něco je obdivuhodné - pokoj srdce, který prokázala v takovém těžké postavení. Pokoj, který je darem Božím. Marii jak jsme četli uklidnil anděl slovy\: Neboj se Marie, vždyť jsi nalezla milost u  Boha!

Dnes jsme zapálili čtvrtou svíci adventní.  Zopakujme si jak to šlo za sebou. Nejprve svíci ve jménu  naděje. Naděje, která svítí jako poslední a rozsvěcuje se jako první. Pak ve jménu lásky. To je mohutné světlo, které přemáhá temnotu. Třetí ve jménu radosti. Kde vítězí láska, přichází i radost.  A nyní ve jménu pokoje. Pán je blízko a my jej máme přivítat v pokojném srdci. Jak toho dosáhnout v dnešním světě a právě v této době. Kdy nejen narůstá koronavirová nákaza a hrozí vrátit se k říjnovým číslům, ale zároveň lidé vyrazili do obchodů a přetlačují se ve frontách a někdy když dodržují rozestupy, tak se mezi ně někdo drze vtlačí..

Jak si zachovat pokoj v srdci. Třeba tak, že letos nepůjde tolik o dárky. Že nepůjde o to mít všechno perfektně nachystané. Že dáme něco co jsme sami vytvořili, nebo si nechali zaslat nebo nakoupili tam, kde skoro nikdo nenakupuje. Že budeme vynalézaví. Že nebudeme chtít být o Vánocích v dostatku a nadbytku, ale vzpomeneme si na Marii s Josefem, pro které se nenašlo místo pod střechou a na malé narozené dítě, které trávilo první dny života v nedostatku a bídě. Dítě, které přijalo náš lidský úděl se vším všudy jen proto, abychom také nalezli u Boha milost jako Marie Panna.  Buďme tedy pokorní a také pokojní, když máme snášet nějaké nepohodlí a odříkání o letošních Vánocích. Protože takové nás Bůh má rád. Takové si nás vybere, abychom stáli stráž u betlémských jeslích. To je  takový příběh o tom jak si vybíral Bůh  zvířátka, která byla také u toho... ŕíct příběh.    Kéž tedy o Vánocích nechybíme ani my v betlémské stáji.  AMEN

Bohoslužba 13.12. v HD od 9.00 a v 10.00 hod.  Píseň 203; 209; NZ-137; (1)Modlitba 3.12.

Kázání na téma: abych nesl radostnou zvěst pokorným  Izajáš 61,1-4; Přímluvy: paní od Klárky z práce, Maruška Brožková, Debora Chytilová, Luboš Marek; ...Nila Hladíková-67 

Milí přátelé, tuto adventní neděli jsme zapálili již třetí svíci na našem adventním svícnu.Něco o světle svíce.(Příběh o muži na jezeře)  Malý příběh o otci, který již byl stár a nemocný a chtěl odkázat majetek tomu nejmoudřejšímu ze svých tří synů. Dostali úkol aby přinesli něco, co snadno zaplní jednu místnost. První přinesl otep slámy, druhý několik pytlů s peřím. A ten nejmladší zhasl a  postavil na stůl svíčku a zapálil ji.Tak získal dědictví, protože otec usoudil, že je moudrý a dokáže jej uchovat pro sebe i pro své dva bratry.  Dnes jsme tedy zapálili také takovou svíci, která kdybychom měli noc, tak  zaplní tuto místnost.....A to ve jménu radosti.  Možná si říkáme, že není zas tolik důvodů k radosti před těmito Vánocemi, vždyť ani vůbec nevíme, co bude o Vánocích, jaká opatření budou platit, jaká nová statistická  data nás budou zneklidňovat, jak se budeme moci setkávat v rodinách , ale i v našem křesťanském společenství... A přece paradoxně právě pro takové situace nás lidí přišel  Pán Ježíš do tohoto světa. A když pak vyrostl a byl povolán ke svému mesiášskému poslání tak byl uveden do této služby svědectví Jana Křtitele. Dlužno říci: pokorného Jana Křtitele. Ač byl velmi  dnešním výrazem  řečeno populární, tak mluví o Ježíši , jako o tom, kdo je nad všechny proroky a jemuž není hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.  Jan Křtitel byl vážený jako prorok, ale i on v tomto cituje Izajáše. Urovnejte cestu Páně. To znamená, jak jsme o tom mluvili minulou neděli, především pokorné vyznání hříchů a rozhodnutí k nápravě...

Izajáš dále říká o Mesiáši: Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě ovázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu, potěšit všechny truchlící.  To vše se naplnilo v  Pánu Ježíši Kristu. Když Ježíše vidíme jen jako ukřižovaného na kříži, tak  mnohdy  zapomínáme, že on je především nositelem radostné zprávy. Čiňte pokání a věřte evangeliu - to jsou Ježíšova slova. Evangelium v překladu znamená radostná zpráva. Když tedy jsme dnes na svícnu rozsvítili svíci ve jménu radosti, tak to má svou logiku. Přibylo další světlo, které proráží temnotu v níž se ocitl náš svět. Pán  je blízko. On je světlo světa a čím je blíže, tím více se můžeme radovat.  Letos v adventu cítíme, že radost z věcí, z dárků, z výdobytků téhle naší supermoderní doby (,mobilů, počítačů aj.) - jako by už nebyla tak velká, lidé cítí, alespoň ti běžní, že tohle všechno pravou radost nepřináší, když je jejich život  a život jejich blízkých v ohrožení... Tím více si můžeme vážit té pravé radosti, kterou nám přinesl Ježíš Kristus a nejen nám, ale abychom ji předali dál. Není čas na velká ale možná ani menší shromáždění církve - o to je víc tento čas vhodný k povzbuzování našich blízkých a bližních právě slovem evangelia naděje, lásky a pokoje. Tím můžeme najít pravou radost nejen pro sebe, ale i pro jiné. Vánoce, které dávají smysl jsou jen ty, které máme ve svých srdcích. Jen ty zůstanou, když v kalendáři začneme obracet další listy.  Nevím jestli budeme letos zpívat společně píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám radujme se. Když ne tak si ji můžeme zazpívat doma u stromku. Hlavně pak kéž zazní v našem srdci. Je to úžasné, že tahle píseň zní v naší zemi každé vánoce už šest století. Šest set let nás zve k radosti. Ať už tu je líp nebo hůř. Příchod Ježíše Krista je důvod k radosti vždy. Nyní i na věky věků Amen

Kázání v neděli 6.12. (Mikuláš) 2020 Kalousova pobožnost;  téma: Když tedy toto vše se rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy....Čiňte pokání.... Mk 1,1-8; Písně: 203; 206; a NZ 123 Stvoř ve mně srdce čisté .(popř. 32-Nové stvoření). Modlitba:7/12; Přímluvy: Amálka (5 let)

Milí přátelé, když Izajáš volá jako hlas volajícího na poušti, tak vlastně i předeslal to volání na poušti proroka Jana Křtitele, který připravoval cestu pro Boha - cestu Páně. A stejně tak když praví Vyrovnejte mu stezky (v SZ  Vyrovnejte  na pustině silnici pro našeho Boha) tak to znamená to jediné v lidském životě : Čiňte pokání. Jan Křtitel dodával: a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů...Co to znamená pro nás lidi dnešní doby , pro každého z nás osobně\? Dá se říci, že tu jednu část výzvy máme splněnou - jsme pokřtění - jsme  křesťané a jak věříme jsme i pokřtěni Duchem svatým..Platí pro nás ještě ta první část výzvy: tj. Čiňte pokání?  Určitě ano a zvláště v adventním čase si to připomínáme. Protože advent to není jen připomenutí proroků a doby v níž  přišel na svět Pán Ježíš, ale advent je především vyhlížení druhého příchodu Páně.. Tím více je na místě naše bdění jak jsme si připomenuli minulou neděli, ale také stálé pokání a náprava našich životů. Protože ono samotné pokání nestačí - vyrovnání stezek znamená i rozhodnutí k proměně a k nápravu...

Zapálili jsme druhou svíci adventní ve jménu lásky. Ty věci, které můžeme udělat v našich  všedních životech, abychom vyrovnali cestu Páně, nejsou často nijak složité. Obnovit v sobě lásku k Bohu, více dát na Jeho rady a to předpokládá i četbu Bible, zvláště v dnešní době, kdy nemůžeme vždy navštěvovat shromáždění ve sboru. A v našich životech obnovit a občerstvit naši lásku ke svým blízkým a k bližním obecně. Například jako je to v příběhu Františkův dárek, kdy nesmírně zaměstnaný manažer se radí se sekretářkou, o dárku pro malého syna a má tu někde obálku se synovým přáním.. Manažer nemá čas ten dárek obstarat a tak dá sekretářce  obálku se slovy, aby dárky nakoupila podle seznamu a penězi že šetřit nemusí. Jenže sekretářka říká, když si přání přečte, že to nejde. Nejde, jak to? Co si tak může osmileté dítě přát,aby to nešlo\? Tak mu podá lístek a on čte: Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den nebo skoro každý den našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František. 

Je to v Písmu krásný  obraz vyrovnané  stezky či silnice, po které Bůh chce k nám v Ježíši Kristu přijít. Připravme mu tedy cestu. Obnovme ve svých srdcích lásku k Bohu, která se projevuje poslušností a obnovme ve svých srdcích lásku k našim bližním, která se projevuje větší vnímavostí a pozorností... AMEN

Kalousova pobožnost, úvod, Ejhle |Hospodin přijde,  úvodní modlitby, první čtení, kající modlitba, druhé čtení, Nyní pokloňme se před Králem, , evangelium, kázání, píseň Boží ráno, tužby v době adventní, píseň 204 - 2 sloky, modlitba a výzva k modlitbám, Otče náš, modlit a 1.12. píseň 204, 2 sloky, požehnání, dozpívat 5. sloku 204

Kázání v neděli 29.11. bohoslužba na první neděli adventní. První adventní svíce ve jménu naděje. Pozvání na večerní rozsvícení Moravské hvězdy....  |Motto:Co vám říkám, říkám všem: Bděte.  Recitace písní: Boží ráno (po kázání) NZ-88 a 9; a 204;  Modlitba 1.12.

Milí přátelé, ve spirituálu Boží ráno se zpívá: Jen Pán zná to ráno, ve kterém hvězd přijde pád. Já hříšný, kam jen půjdu, já hříšný kam jen půjdu až hvězdám nastane pád. a také Co dělat mám než se vrátí, a věrné shromáždí Pán.   Máš bdít v každou chvíli, ty  musíš bdít v každou chvíli, ať nezaspíš ráno všech rán.  Pán Ježíš řek: V těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři.. hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích se zachvějí. Tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou...a také, že |On shromáždí své vyvolené od nejzazších konců země po nejzazší  konec nebe.   Tolik nám říká evangelium o časech, který se obecně říká konec světa....  Jsou křesťané, kteří domýšlejí náznaky o těchto časech ať už evangelií, epištolních listů či Knihy zjevení Janova.a vytvořili si z toho celá učení, kde vše je líčeno do podrobna a náznaky jsou použity jako přesné popisy...Pak ovšem často na těchto věcech ulpívají a pomíjí to mnohem důležitější - totiž, že v posledním čase  se nás |Pán zeptá, jak jsme mu ve svém životě sloužili - což v posledku znamená, jak jsme se chovali k našim bližním...Pán Ježíš mluví často jen v obrazech a náznacích, právě proto, abychom neulpívali na nedůležitých představách, ale pochopili oč hlavně běží. V tomto dnešním evangeliu jde především o naši víru v druhý příchod Kristův -  ostatně adventní čas právě toto má nám připomenout. Bude to velký den, kdy nejen budou padat hvězdy, ale i mocnosti, které jsou v nebesích se zachvějí. Vše se promění země i nebe.  A ze všech končin země i nebe pro Syna člověka andělé shromáždí jeho  vyvolené. Tedy ty, kteří zřejmě uniknou soudu...protože jsou ospravedlnění krví |Beránkovou..  Přesto však je tu nakonec |Ježíšova výzva, abychom se měli na pozoru, protože nevíme kdy ten čas přijde. A říká také, že žádní lidé, ani andělé, a dokonce ani On sám to neví, jen Otec. Proto výpočty a vyhlašování času, kdy přijde ten poslední čas nejsou na místě. Na místě však podle Ježíšových slov je to jediné: Mějte se na pozoru. a Co vám říkám , říkám všem: Bděte!  Co to však znamená ono Bděte?   Neznamená to, že mám krátit svůj spánek..J.A. Komenský by nám to určitě nedoporučoval , protože naopak říkal, že doba spánku má být třetina dne tj osm hodin. A kolik udělal práce a určitě byl člověkem, který stále přemýšlel o \Božích věcech..Není třeba trápit tělo nespaním, naopak je psáno , myslím, že v žalmu, Pokojně uléhám, pokojně spím, a to právě bude spíše tehdy, když vše odevzdáme Bohu, před usnutím. Bděte znamená nezapomínat na Boží dobrodiní, Bděte znamená nezapomínat sám dobrodinní prokazovat. Bděte znamená i ve všelijak pokaženém světě si uchovat víru, naději a lásku. Dnes jsme zapálili svíčku ve znamení naděje. O naději se někdy říká , že je to poslední co nám zbývá. A tak ale symbolicky, když se ve světě okolo nás setmělo, tak je důležité aby znovu zazářilo světlo. V každé situaci vykřesat tu jiskřičku naděje, aby se rozhořela a pak od ní mohla se rozzářit další světla jako jsou láska, radost a pokoj, jak budeme dále se přibližovatz k Vánocům. Jako poslední svíce, která nám ale na svícnu chybí, je svíce Ježíše Krista - který sám o sobě říká: Já jsem světlo světa. A tak prožijme ten letošní advent jako cestu stále více jasnější a prosvícenou až přivítáme světlo, které ve tmě svítí a ta tma jej nikdy nepohltí. Přeji hodně tiché a opravdové radosti na té cestě.... AMEN

Kázání v neděli 22.11. (ze záznamu rozesláno audio)  Motto: "cokoli jste učinili jednomu z těchto  mých nepatrných bratří, mně jste učinili." Písně:NZ - 87 - Nové stvoření a NZ - 88 - Nyní pokloňme se před Králem;  Modlitba:16/9

Milí přátelé, i v závěrečnou neděli církevního roku nám situace neumožňuje být ve společenství při bohoslužbě. Prosím přijměte alespoň toto zamyšlení  nad Božím slovem a především Boží slovo samotné jak nám jej přináší evangelista Matouš. Je občas mezi námi křesťany takový neužitečný spor, zda je důležitější víra nebo skutky. Právě dnešní evangelium nám ukazuje, že život křesťana je či má být tak proměněný, že tento spor postrádá smysl. Jestliže uvěříme Ježíši Kristu, tak se promění náš život. Jsme někdo jiný, protože Ježíše toužíme následovat. A následování Ježíše znamená, že se chováme podle toho co On říká a zároveň ale také činí.  Dnešní evangelium ukazuje k Ježíši jako tomu, který je příjemcem naší víry a z ní plynoucí služby. Ježíš chce, abychom mu v tomto životě sloužili. Jenže to není služba, která se vyčerpá modlitbou, četbou, meditací či chválami. \To je jen doprovodná záležitost, případně jako u modlitby nabrání sil. Nabrání sil k čemu?  K službě našim bližním. Ježíš chce, abychom mu sloužili hlavně takto: dát jíst hladovému, napojit žíznivého, ujmout se poutníků, obléci potřebné, navštěvovat a potěšovat nemocné a uvězněné...To vše může tedy platit v tělesné, ale i duševní a duchovní rovině. To vše se v naší službě počítá. 

 Kdysi žila stará zbožná paní, která se vždy několik hodin denně modlila. Až pak jednoho dne při ranní modlitbě uslyšela Boží hlas: "Dnes tě přijdu navštívit." Ta paní se hned pustila do úklidu, připravila pohoštění , oblékla si sváteční šaty a čekala. Uplynula hodina, dvě a nikdo nepřicházel. Až pak náhle kdosi zaklepal na dveře. Paní spěchala ke dveřím. Ale stála za nimi jen sousedka. Prý by potřebovala trochu soli, protože jí došla. "Musíš mě s takovou hloupostí zdržovat právě teď? Čekám na Bohu. Přijď někdy jindy." A zabouchla dveře. Netrvalo dlouho a znovu se ozvalo zaklepání. Paní se upravila a šla otevřít. Kdo tam ale stál? Nějaký chlapec zachumlaný do šálu, v saku příliš velikém na jeho hubenou postavu. Prodává prý levné knoflíky a mýdlo..Paní vybuchla: "Já teď čekám na Boha, na tebe kluku nemám čas. Přijď zítra! A zavřela před ním dveře.  Uběhlo deset minut a znovu někdo zaklepal. Paní otevřela a uviděla otrhaného a churavého staříka. "Paní buďte tak laskavá. Dejte mi prosím  alespoň kousek chleba. Může být i tvrdý..." prosil.

"To tak. Dejte mi už všichni pokoj! Já čekám na Boha. Jděte pryč. " řekla rozzlobeně  Chudák se tedy odbelhal a stará paní dál netrpělivě čekala.  Hodiny plynuly a nic se nedělo.  Setmělo se, přišel večer a Bůh nikde. Paní byla hluboce zklamaná. Nakonec si řekla, že už čekat nebude a půjde spát. Kupodivu usnula hned a zdál se jí sen.

V tom snu se jí zjevil Pán Ježíš a řekl jí: "Dnes jsem tě třikrát přišel navštívit, a ty jsi mne ani jednou k sobě nepustila."

Evangelium této neděle nás nabádá, abychom nepromarnili příležitost ke službě bližnímu, protože v něm k nám přichází Pán Ježíš. Zvláště pak v nepatrném, tedy ne příliš významném bližním se to tak podle Ježíšových slov stává. Nejde o to, abychom se vyčerpali při službě potřebným, ale o to, abychom byli připraveni pomoci tam, kde je to v našich silách.. Není to ani tak, že bychom měli přestat číst Písmo či omezit modlitbu. Právě naopak. Říkává se: "Modli se a pracuj."  Víme tedy, kde máme čerpat sílu. Dnešní evangelium nám však hlavně připomíná, k čemu tu sílu využít.  AMEN

Kázání pro neděli 15.11.2020;P motto: Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Mt 25, 14-30;  NZ 139 - Vám dávám nový příkaz svůj...;  NZ 102 Pomoz mi můj Pane;  

Milí přátelé, Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.  Pán Ježíš jako účetní je trochu nezvyklá představa. Známe jej v jiných rolích - jako učitele, lékaře, soudce, ženicha i krále, ale že bude také účtovat a počítat hřivny, to se dozvídáme až z této perikopy evangelia. Ježíš tu však chce pouze upozornit jako na jiných místech, že jednou přijde a vše skryté vyjde na povrch, nic nejde utajit. Ano víme, že nám vždy zůstane ten příslib milosti, kterou Ježíš slíbil těm, kteří na ni spolehnou a zároveň jsou pokorného srdce. A přeci tohle podobenství je zaměřeno k životům, které žijeme tady a teď - tedy k našim životům v časnosti. Co vlastně tedy z podobenství pro nás vyplývá?  Jednak to, že všichni máme nějaké obdarování. Někdo větší, někdo menší, někdo okázalé, jiný skryté a nenápadné. Ježíš neřeší to, že je někdo více či méně požehnaný na tomto světě , v tomto životě. Jemu jde o to, abychom svůj život nepromarnili. To je ono zakopání hřivny. Není třeba kdoví co úžasného dokázat. Jde o to zda žijeme užitečný život. Karel Farský, kdysi prohlásil, že kdo žije jenom sám sobě, tak jakoby ani nežil. Podobně mluví i apoštol : Nežijeme sami sobě, ani sami sobě neumíráme; ať žijeme  či umíráme patříme Pánu. A v každodenním životě to znamená službu našim bližním. To je ta investice našich hřiven, našich talentů, našich obdarování. V tom však máme dobrý příklad k následování. V našem Pánu Ježíši Kristu. On žil pro druhé, nejprve pro svou rodinu, a pak když se vydal na cestu, tak tu byl pro všechny ponížené, nemocné, chudé, lidi na okraji společnosti, pro všechny přehlížené. A Pán Ježíš procházel zemí, aby byl blíž těm potřebným. Chodil od místa k místu až nakonec došel až do Jeruzaléma. Neseděl v žádné pracovně a nevymýšlel nějaké učení formou knihy. Chodil určitě také proto, že nás tím vyzýval k následování.  A tak když budeme váhat jak využít své hřivny, svá obdarování, tak v tom následujme Pána Ježíše. Ne že bychom byli tak obdarovaní jako on, ale proto, že se tím učíme, komu že máme svým obdarováním posloužit. Udělat radost, dát povzbuzení a svou pomoc.  Je to v dnešní době možná náročnější než dřív.  Ale tím více je to právě dnes potřebnější. Máme telefon, máme internet, máme ústa i když pod rouškou a máme oči, které se také umí usmát. A máme ruce, které mohou přinést nákup či napsat dopis .Zbývá nám toho i dnes hodně, jak můžeme investovat a rozmnožit své hřivny .  Kéž je tedy neschováme, vždyť jsme je dostali, abychom žili užitečný a naplněný život. AMEN

Kázání do počítače na stránky HD pro neděli 8.11.2020; Motto : Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.  MT 25,1-13;  Písně bychom pěli, kdybychom směli:  160 a 181;

Milí přátelé, byly doby, kdy si člověk nebyl jistý životem. Ty se střídaly s časy pokojnějšími či přímo pokojnými. Náš národ si prožil střídání obojího a je pravdou, že posledních několik desítek let nás neohrožovaly války, mor ani jiné těžké nemoci a ani chudoba, která dříve přinášela těžký život a často i předčasný odchod ze života. Také lékařská péče se natolik zlepšila, že mnoho dříve nevyléčitelných nemocí se dá vyléčit. A do toho nyní přišla nákaza koronavirem a onemocnění covid 19. Bylo by jednoduché to šíření nemoci zastavit, kdyby lidé byli ukáznění, ale oni zatím nejsou. A tak hlavně starší a oslabení mezi námi zas přemýšlíme více o tom ohrožení života. Jenže ono je to tak, že vlastně život je vždy vystaven určitému nebezpečí. Ježíš mluví o svém příchodu a z toho si lidé dnes mnoho nedělají. Ovšem každý odchod člověka z tohoto světa si můžeme a vlastně musíme my křesťané vztáhnout jako moment setkání s Pánem života i smrti - s Kristem. Ježíš mluví o deseti družičkách, z nichž 5 mělo  olej do lamp a pět si olej sebou nevzalo. A mluví o překvapených těch i těch, ovšem ty prvé mohly s ženichem vejít na svatbu  - rozumějme do Božího království. Ty další vejít nestihly. Co z toho vyplývá? Jednak to, že každý člověk odpovídá sám za svůj život. A pak to, že se ptáme čím máme naplnit lampy své|? Jaký je to olej do těch lamp, aby nás Pán na konci našich životů zastihl připravené?  Líbí se mi z listu Korintským apoštola Pavla ´v ódě na lásku, že on mluví o té trojici:víře, naději a lásce. To by myslím mohl být ten správný mix - ten správný olej do lampy našeho naplněného života. Víra jako věrnost Bohu i poznané Pravdě, naděje jako srdce očekávající Krista a láska, bez které nejsme způsobilí pro Boží království.  AMEN

Pane, nauč nás počítat naše dny, dny, v nichž přijímáme tvé dobré dary, v nichž slyšíme Tvé slovo, v nichž prožíváme tvou blízkost, v nichž žijeme z tvého odpuštění. Nauč nás počítat naše dny, dny, které zůstaly nenaplněny, kdy jsme šli nevšímavě kolem lidské nouze, kdy jsme nebyli dobrý příkladem, kdy jsme zarmoutili bližní i tebe. 

Nauč nás draze si vážit krátké lhůty života, každou příležitost k pomoci chápat jako snad tu poslední, každé slovo vážit jako snad to poslední, každý dopis psát jako snad ten poslední. 

Budeme-li, Pane, vážit sami, nebudeš nás jednou muset vážit ty a shledat lehkými. Amen

Kázání do počítače tedy na stránky Husova domu v neděli 25.10.2020; Texty:Leviticus 19, 1-2 a 15-18;  Matouš 22,34-46;   Přímluvy za všechny nemocné a umírající a za personál v nemocnicích.

Milí přátelé, sestry a bratři, než se budeme věnovat jednomu z nejdůležitějších textů v Písmu svatém  - Ježíšovu dvojpřikázání lásky, tak se zastavme u slova, které Bůh vzkazuje Izraelcům přes Mojžíše: "Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat bližního svého jako sebe samého. Já jsem Hospodin."  Jsme v situaci, kdy msta a zanevření v našem národě slaví hostinu ač by to mělo být v naší situaci přesně naopak. Je zle a přitom mnoho lidí, i těch, kterých jsem si vždy velmi vážil, využívá situace, aby se zviditelnila, aby si do někoho kopla či hodila kamenem (například po ministrovi zdravotnictví). A to i bez věrohodných informací.  Přitom křesťané mezi těmito lidmi také jsou a znají Ježíšovo slovo: Ty kdo jsi bez viny, sám první hoď kámen." A není to tak, že slova z Liviticusu platí jen pro lid Izraelský. Právě tak platí pro náš lid - tedy náš národ.

Dvojpřikázání lásky. Není nic aktuálnějšího v dnešní době. Miluj Hospodina Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Jak moc bychom takovou lásku k Bohu v našem národě potřebovali. Měli bychom se kam utéci, kde hledat  radu a útěchu, ale i východisko. Je to úkol na celý život takto se celým člověkem k Bohu obracet a Jemu sloužit.

Není to ale úkol těžký, ale naopak přinášející radost a pokoj. 

Ta rada od Boha skrze Ježíše přichází i s tím druhým přikázáním: Miluj bližního svého jako sám sebe.  Toto vydržet dva týdny aplikovat v naší zemi, tak nějaký koronavirus nemá šanci. Byli bychom ohleduplní a opatrní. Ohleduplní z lásky k bližním a opatrní z lásky k sobě samým. Pak bychom ani nemuseli postrádat, že ministerstvo zdravotnictví nemá pár dnů ministra. Sami bychom zabránili šíření nákazy. Řeknete ale, co můžeme my - spíše hrstka v našem národě změnit?  Jenže je třeba začít u sebe. A pak máme modlitbu. Za nemocné, za umírající, za zdravotníky a také za moudrost politiků a těch, kteří mohou vnést do situace světlo z vědeckých poznatků. Modleme se za lék. A konečně vše poručme Pánu Bohu. A to jsme zase u prvního z těch dvou přikázání. Obě spolu souvisí a plně mohou nahradit Desatero. Ovšem jen lidem, kteří mají vnímavá srdce.  AMEN

Kázání do počítače pro neděli 18.10. pro ty, kteří si jej přečtou, což tedy nevím jestli se vůbec děje. Téma: Izajáš 45, 1-6;  Matouš 21, 14-22;  Hosana Synu Davidovu. Vzpomínka: Olga Filipová (93 let od narození). Milí přátelé opět se dostáváme k tomu zda když budeme věřit, tak dostaneme vše o co budeme v modlitbě prosit. Ten příběh předtím je vlastně podivný. Ježíš mimořádně neuzdravuje, ale nechá uschnout fíkovník (jindy mluví o tom, že se ještě musí dát šance - jak to dělá moudrý zahradník.  A pak dokonce mluví o tom, že můžeme vírou i hory přenášet.Kdybyste této hoře řekli: Zdvihni se a vrhni se do moře, stane se. Otázkou je jestli se někdy něco takového skutečně stalo? Zřejmě ne, protože jinak bychom o tom věděli. Ostatně ani Pán Ježíš takové zázraky neprovozoval. Jako už vícekrát v evangeliích Pán Ježíš jde ve svých slovech a podobenstvích do extrému - viz slovo o tom, že si máme vyrvat oko či useknout roku, když nás svádí ke zlému. Právě když tuto Ježíšovu metodu známe a nesnažíme se dělat podobné zázraky o jakých On mluví, což bude dál pokušením pro různé kazatele - především z letničních církví, tak můžeme pokročit v chápání Ježíšových slov. Jsou to slova o síle modlitby a o tom, že máme zápasit se svými pochybnostmi. To je úkol na celý život. Je psáno: Nepochybuj a věř. Ale také: Věřím, pomoz nedověře mé. Tak to s náma je a bude. A to, že ještě nikdo z lidí nepřemístil horu bez lopat a krompáčů či bez bagrů, tak nás může trochu utěšit. Neztrácejme však odvahu k modlitbám. Jen v nich hovoříme s Bohem a Ježíšem Kristem a proměňujeme své životy. A dostáváme oč jsme prosili a buďme vděčni. Jindy jsou naše modlitby zdánlivě nevyslyšené. Možná tenkrát také něco dostáváme, jen o tom nevíme. 

Ještě se vraťme ke SZ k textu z Izajáše: Já jsem Hospodin a jiného už není. Od chvíle, kdy jsme uvěřili, to tak pro nás platí. Nemáme se vracet k bůžkům a nějakým náhradním božstvům. I křesťané někdy chtějí vyzkoušet jiné duchovní praktiky - jógu, nějaké budhistické meditace, zlákají je sekty či polosekty, kteří sázejí obchodní metody a propagují prosperitní křesťanství. Mějme na paměti, že jsou to slepé uličky, které nikam nevedou. Máme být vždy jako ty malé děti - volající Ježíši vstříc Hosana Synu Davidovu. To je ta víra, o kterou Ježíš u nás stojí. Víra bezpostřední a také radostná. Neboť volá Hosana - tedy sláva. A kde je sláva, tam by měla být radost. Kde je věčná sláva, tam je i radost věčná.  AMEN

Kázání v sobotu 10.10. v Besednici a v neděli 11.10. v HD; Téma: Kdo štědře rozdává, bude také štědře sklízet aneb "radostného dárce miluje Bůh." aneb "Život je vždycky víc než pokrm a tělo víc než oděv." Píseň na závěr : Aby nás Pán Bůh miloval.. Vzpomínka: manželé Tetenkovi.

Milí přátelé, sestry a bratři, objevil jsem zde v Besednici několik vzácných dopisů bratra biskupa Arnošta Šimšíka bratru řediteli  Tetenkovi , který se svou manželkou má velký podíl na vybudování zdejší Kaple Betlémské. Dopisy jsou psány v průběhu roků 1954 a 1955 a dodnes jsou působivé jak svým rukopisem a slohem, tak i vroucím a upřímným obsahem.  Jeden z nich přečtu. Je datován 17.11. 1955:  Vážený bratře ředitel, u příležitosti Tvých 70. narozenin vzpomínám na Tebe.   Vybavují se mi všecka setkání s Tebou zvláště u Vás doma a musím Ti říci, že jsem se vždy cítil Tebou obohacen.  Pevný, přímý, cílevědomý, houževnatý, obětavý, pro vše dobré zanícený a zvláště pro pravdu Boží čistou a Ježíšovu lásku. Jaké teplo upřímného bratrství a sesterství dýchlo na každého, kdo k Vám vešel.  Vzpomínám zvláště krásných dnů při otevření  Kaple betlémské.  Trvale už je zapsáno jméno Tvé i Tvé choti do dějin naší církve.  Vždycky i nevědomky budou budoucí návštěvníci její, svou spokojeností v ní svědčit, že jste posloužil tímto krásným bohoslužebným střediskem. Dej Ti Pán Bůh  dlouhá léta a pevné zdraví, ať se můžeš dlouho dívat s uspokojením na dílo, které jsi v s Jeho pomocí pro druhé vykonal.  Bratrsky Tě i Tvoji vzácnou choť zdraví oddaný Vám  Arnošt Šimšík.  

Podle těchto dopisů byl o slavnosti otevření dlouho jednáno až termín otevření připadl na neděli 23. října. 1955. A tak za necelé dva týdny oslaví tento stánek 65 roků od slavnostního posvěcení bohoslužbou...Jsme vděčni všem, kteří Kapli betlémskou budovali uprostřed nelehkých padesátých let - je jich mnoho a  manželé Tetenkovi je důstojně  reprezentují.  Stejně tak jsme vděčni těm, kteří se pustili v roce ................pod vedením bratra faráře Braného do oprav a přístavby, aby  budovu zachránili a připravili pro další provoz. To se podařilo a je namístě jmenovat další místní manželský pár a to Grillovy. Významně pomohla i místní radnice. Plynula léta  a církev znovu stála na křižovatce zda toto místo zachovat, aby dál sloužilo původnímu účelu anebo jej poonechat jinému dalšímu osudu. Věřím, že  je Bohu milé  s vděčností Jemu i budovatelům a obnovitelům Kaple Betlémské ještě dát tomuto místu šanci, aby sloužilo k oslavě Boží jako viditelné znamení Jeho přítomnosti v tomto světě i do dalších let. Dnes slavíme Díkůvzdání - neboli posvícení. tj.výročí posvěcení kaple bohoslužbou.  Je nás tu méně i kvůli těžké době, kterou prožíváme. Odvolali jsme vystoupení pěveckého souboru, konáme zkrácenou bohoslužbu a přece se radujeme. Ježíš nás k tomu nabádá. Chce abychom Bohu důvěřovali a neznepokojovali se zbytečnými starostmi, ale byli vděčni za každou prožitou chvíli. A také dál byli obětaví jako naši předci. Radostného dárce miluje Bůh. Kéž umíme se radovat z toho, že pracujeme pro Boží věc v tomto světě. Jsem rád , že tací lidé dosud jsou a že i při čtvrtečních brigádách zde jsem se s nimi mohl potkávat. Na stěnách modlitebny  naleznete milí přátelé i malé překvapení - Křížovou cestu výtvarnice paní Ditty Kůtové. Vnáší do tohoto nově rozsvíceného prostoru i možnost zamýšlení  se nad smyslem i limitem našich životů a doplňuje vhodně  původní dvě malby znázorňující Pána Ježíše. Věřím, že obojí patří k sobě. Máme být schopni se  obětovat , ale máme to činit s radostí. Máme si být vědomi těžkostí života, ale zároveň se nemáme zbytečně znepokojovat. Ježíš když říká, že život je vždycky víc než pokrm a tělo víc než oděv, tak nás učí, abychom žili vyrovnaným životem. Dá se říci i životem pokojným.Ostatně tím nejčastějším Ježíšovým pozdravem podle evanglií vždycky bylo: Pokoj vám. A tak v pokoji odevzdejme i další dění v tomto Božím domě - Kapli Betlémské našemu Pánu. Kéž se zde naplní Jeho slovo: Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém , tam jsem  já uprostřed nich.   AMEN 

Pořad pobožnosti u příležitosti otevření obnovené Kaple Betlémské 10.10.2020 v 15:00 hodin

15.00 - Kalousova pobožnost - mluvená  Lidka začátek. 

    Hospodine slavný Bože náš ..

     .poté první čtení : Louky se oděly...Deuteronomium 28, 1-5   Láďa

      Báseň: Žalm 67

    Kající modlitba 

     Sestry a braři , kéž nám Bůh odpustí naše viny a vede nás k životu věčnému. AMEN

      Varhany - Hanka Jirsová

     druhé čtení - 2. Korintským 9, 6-15  Pavel

     Báseň  - J. V. Sládek - Iva

     Evangelium  - K. F. 

     Promluva - KF.

     Chvála - Hanka na varhany

     Modlitba za vlast a pokoj str. 686 - KF.

     Otče náš

     Požehnání  - 

     Aby nás Pán Bůh miloval

      Promluvy: za Městys Besednice, za jiné NO, za brigádníky, Ditta, K. F. 

            Modlitba na schodech

       Prohlídka: a občerstvení. Kniha pamětní k zápisu...

Promluva na nedělní bohoslužbě v Husově domě, téma Díkůvzdání a koronavirusová krize. Potřeba pokání... Fulgam a příběh....z brigády  Problém a nepohodlí. Velké, širé rodné lány.  a Z osudu rukou...

Kalousova pobožnost

Téma - pokání a poslušnost

Včerejší požehnané setkání v Besednici.   Nakonec jsme byli nuceni být od počátku v modlitbně, na dveře jsem dal zásaqdu pěti R - roušky, rozestupy, ruce, rozum a radost. Jenže pak když bylo po všem jsem si s hrůzou uvědomil, že to lidé jednak asi nečetli , ale také hlavně toho příliš nedbali. Také jsem si uvědomil že když jsem napsal, že radost si máme ponechat, tak jsem měl napsat Radost z Hospodina a ne jen tak radost. Při pohoštění si všichni povídali bez roušek. A tak je to tedˇv téhle zemi a nejen v ní. V celé Evropě či Americe...Ne tak v Asii.

Nedalo mi to a  vzal jsem bibli a četl v ní cesou souvislost toho žehnajícího textu z 5. knihy MOjžíšovy. Jenže tam je to jinak Mojžíš rozděluje před přechodem Jordánu do zaslíbené země po šesti zástupcích z každého kmenu tedy z dvanácti kmenů izraelských. Prvních šest na horu Gerazim - odtudu budou žehnat a druhou šestici na Ebal, aby zvěstovali prokletí . Požehnání když budou Izraelci dodržovat Boží přikázání  a nařízení a prokletí, když to tak nebude. Dokonce na ně pak přijde mor , zimnice a vysilující horečky. Takže my dnes pochopitelně jsme četli ta slova požehnání a zaslíbení. Máme přeci díkůvzdání za úrodu. Vzhledem k naší době bychom však si měli být vědomi i toho , že když nebudeme ochodtni plnit Boží nařízení, bude platit jiné ustanovení Mojžíšovo - tedy Boží.  

Těžká doba. Loď se potápí a nekteří blázni chtějí stále na horní palubě tančit. Nám křesťanům ale víc sluší pokání a poslušnost. I těch příkazů vládních. A dokonce máme jít příkladem a napomínat neukázněné.  Ne ve jménu víry se ještě těm příkazům vzpírat.  Je to zvláštní ilustgrace k Bibli ta dnešní doba. Jaro, kdy všichni nebo téměř všichni se podřídili vládním nařízením a přineslo to ovoce - přišlo požehnání  v tom, že nákaza ustoupila. Co se děje nyní je důkazem opačného postoje. Co my tedy s tím máme dělat?  Především pokání. I to zástupné. Napomínání ve svém okolí  a modlitby za tuto zemi. Aby jí znovu mohlo být požehnáno. 

Je takové rčení: Jíme abychom žili. Nežijeme proto, abyxchom jedli.   Ježíš v dnešním slově říká, že život je vždycky víc než pokrm. On se přidává na stranu života. To samé máme dělat i my. V tuto chvíli když má náš národ žít tak se musí uskromnit. Ježíš není ten, kde nás vede k nějakému nihilismu či nenávisti k vlastnímu tělu. On se našeho těla zastává, nemusíme se tolik snažit ale o nějaké stálé obměnování oděvu - tedy v dnešní době může klesnout naše životní úroven která je často nadbytečná, ale zachráním tím zdraví a životy  mnoha lidí.  Napadlo mne včera, když jsem zároveň byl plný nadšení a zároveň i zklamání jednak předělat oněch pět R. v tom pátém - aby  zbyla radost , ale ne ta povrchní, ale radost z Hospodina.  A pak vyhlásit čas půstu a pokání alespoń v našem sboru.  Tři týdny a možná i více nebudeme sloužit liturgii FaRSKÉHO S PŘIIÍMÁNÍM , JEN kALOUSOVU POBOŽNOST A MÍSTO POHOŠTĚNÍ BUDEME JEN PÍT ČAJ ČI KÁVU NEJLÉPE NA ZAHRADĚ, KDYŽ UVNITŘ TAK S ROZESTUPY. tO JE TO MINIMUM CO MŮŽEME UDĚLAT ZDE. bIBLICKÉ JEN NA ZA HRADĚ. dOMA KAŽDÝ Z NÁS AŤ DĚLÁ JAK UZNÁ ZA VHODNÉ.  nA ZÁVĚR JEŠTĚ KRÁTKÝ PŘÍBĚH Z KNIHY ROBERTGA FULGAMA.  o TOM CO JE PROBLÉM A CO NEPOHODLÍ.   AMEN

Bohoslužba  v neděli 4.10.2020 v HD a v JH, téma: Kámen, který stavitelé zavrhli; Písně - nezpívá se kvůli opatřením, Modlitba: ...................... Přímluvy: zdravotníci a nemocní...Oznámení....; 

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní biblické texty hovoří o tom, že stavitelé zavrhli kámen, na kterém měli stavět. Ježíš mluví v tomto obraze o sobě s předtuchou brzkého konce svého pozemského putování a hovoří k těm, kteří si dělají nárok na to, že oni jsou ti opravdoví a povolaní stavitelé. Farizejové a velekněží se v Ježíšově podobenství poznali docela neomylně a reagovali po svém. Chtěli se Ježíše zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty měly Ježíše za proroka......Když Ježíš předpovídá, že židovskému národu bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce tak se možná ptáte, jaký to je ten národ, který bude stavět na kameni úhelném tedy Ježíši Kristu?  Je to nějaký konkrétní národ, například USA, které si nejvíce dělaly na tuto poctu nárok (ale předtím i jiné -například Británie, Německo aj.)Není to ani konkrétní církev - jako katolická, pravoslavná či nějaká letniční denominace či adventisté či dokonce jehovisté???  V žádném případě - ten národ - to je církev, která prostupuje všemi církvemi ,( nevím jak je to se sektama) - nevěsta Kristova.    Jaké je však dnes postavení téhle vnitřní církve - nevěsty Kristovy v současném světě?  Měla by být - tedy měli bychom být solí této země a světlem světa.  Nemyslím, že tuto svou úlohu plníme jakožto Kristova církev.  Zvláště v této době velké koronavirové krize bychom měli být více slyšet. Neboť Bůh dopustil tohle trápení ale z toho jak se dnešní společnost chová - zvláště v tzv. západních - tedy křesťanských zemích nevypadá, že bychom se stali pokornějšími. Že by se lidé více zamýšleli nad tím, že třeba něco dělají špatně. Kdo je ale k pokoře a k pokání jiný má vést nežli právě církev nežli křesťané. Co tedy můžeme my křesťané v dnešní době dělat?

1) sami být opatrní a obezřetní jak kvůli sobě , tak kvůli bližním - tj. nepodceňovat nebezpečí neboť každá smrt navíc je zbytečná....

2) sami máme být pokorní a dát se na pokání - osobní i to zástupné

3) kázat Boží slovo evangelium i s výzvou k pokání pro lidi  kolem nás - i vést lidi k tomu, že toto je Boží varování a Boží dopuštění. Zároveň neříkat, že ten kdo onemocní je konkrétně ten trestaný - naopak na něj třeba jen dopadl zástupně trest za hřích celého pokolení...

4) nesmíme ale být takovými kazateli jako prorok Jonáš - totiž spíše dávat lidem povzbuzení pokud zpokorní, že je cesta , která i z této pohromy vede. Neboť Bůh dopouští , ale nikdy neopouští...

5) Je slovo, které zvláště dnes musíme lidem předávat - je skryto například ve Janovi kap. 3, verš 16: Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný....

Máme sestry a bratři velké privilegium - jsme novým národem , který má nést ovoce Božího království. To nezáleží na tom jestli je právě doba lehká či obtížná. Možná právě v té obtížnější době jsme více voláni ke křesťanskému svědectví světu kolem nás.  A tak do světa kolem nás pokoj i výzvu k pokání. A také radost evangelia, která je potřebná v každé době - a v dnešní o to více.   AMEN

Kázání v neděli 27.9. 2020 v Husově domě;  téma: na čem záleží?  Mt 21, 23-32; Přímluvy: narozeniny Kateřina Petrová roz. Dominová (21);  a nemocní; Písně: 111; 95; Modlitba: 26.10..; Oznámení: Biblická na zahradě nebo v rouškách uvnitř...  Diecézní shromáždění - pojede Zbyněk|???

Milí přátelé, sestry a bratři, amen, amen pravím vám, , že nevěstky a celníci vás předcházejí do Božího království - to pravil Pán velekněžím a starším lidu, když  za ním přišli do chrámu , kde učil..a zřejmě i uzdravoval.. Oni za ním přišli, aby jej vyslýchali: Kde se bere Jeho moc? Kdo mu prý tu moc dal? Už taková lehčí obžaloba z toho vykukuje. (Nedal mu tu moc snad ten zlý ? to jakoby naznačovali) Ježíš se však nenechal obžalovat, ale sám dal těm představitelům tehdejší církve (židovské obce) hádanku, na kterou neuměli odpovědět. Tím se zbavil jejich skryté obžaloby - bez toho, že by se musel hájit.  Neboť proti Janu Křtiteli se neodvážili hovořit, protože byl u lidí vážený jako Boží prorok...Pán Ježíš využívá jejich zaváhání a vypráví jedno ze svých podobenství - Tentokrát o dvou synech. Otec je posílá pracovat na své vinici. Jeden říká : Nechce se mi. Pak si to ale rozmyslí a jde pracovat.. Druhý naopak hned přitakává a říká ano ´jdu pracovat, ale ve skutečnosti to je všechno co udělá - nikam totiž nejde. Ježíš dává velekněžím jednoduchou otázku: Kdo z nich splnil otcovu vůli?    I pro nás je odpověď poměrně jednoduchá. Však i pro tehdejší Velekněze  a starší lidu.. Odpovědět správně uměli. Jenže zároveň tím svědčili sami proti sobě.: A to chtěl Ježíš , aby si uvědomili. Že nestačí slova, ale důležité je co člověk nakonec opravdu udělá..... U proroka Ezechiele jsme to podobně také slyšeli:  Proto budu soudit každého z vás , dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Ale jak je to s námi?    Říkávalo se někdy na účet některých křesťanů, často i církevních představitelů, že káží vodu a pijí víno. To je přesně před čím nás Ježíš často , nejen tímto příběhem chce varovat. Nejde v našich životech o tak jednoduchou věc jako je práce na vinici, ale naše každodenní chování. To jsou ty naše cesty životem. A život křesťana je životem následování Ježíše Krista. V radostech i starostech. Nejde to jak se říká |"okecat". Každý den ráno vyrážíme na tu cestu následování....Guy Gilbert o tom co nás na té cestě čeká píše toto:  Dala by se ta úvaha nazvat : To co můžeš.

Jedině Bůh může tvořit, ale ty můžeš to co vytvořil, ocenit.

Jedině Bůh může dát život, ale ty , ty ho můžeš předávat dál a respektovat-

Jedině Bůh může dát zdraví, ale ty, ty můžeš pečovat, uklidňovat, utěšovat.

Jedině Bůh může dát víru, ale ty, ty můžeš vydávat své svědectví

Jedině Bůh může vnuknout naději, ale ty, ty můžeš svému bratru vrátit důvěru.

Jedině Bůh může dát lásku, ale ty, ty můžeš druhého naučit milovat sebe i druhé

Jedině Bůh může dát mír, ale ty, ty můžeš napomáhat dorozumění.

Jedině Bůh může dát radost, ale ty, ty se můžeš na všechny usmívat.

Jedině Bůh může dát sílu, ale ty, ty můžeš podpořit toho,kdo ztrácí odvahu.

Jedině Bůh je cesta, ale ty, ty můžeš druhým ukazovat směr.

Jedině Bůh je světlo, ale ty, ty ho můžeš nechat zářit pro oči všech.

Jedině Bůh je život, ale ty, ty můžeš druhým vracet touhu žít.

Jedině Bůh může konat zázraky, ale ty, ty můžeš být tím, kdo přináší svých pět chlebů a 2 ryby

Jedině Bůh může učitnit, co se zdá nemožné, ale ty, ty můžeš konat možné.

Jeidně Bůh si vystačí sám,, ale on raději počítá s tebou...

To je ta naše vinice a Ježíš se nás dnes zeptal jestli na ní půjdeme pracovat, Není třeba příliš slibovat, ale spíše na ní vyrazit hned zrána.  AMEN.

Kázání  v neděli 20.9. v HD a v JH a v sobotu 19.9. v Besednici. Téma: Nepřejícnost; Mt 20,1-16;  Píseň: 23?  Modlitba:3.6.  Přímluvy:............................................................................Ondra ; Maruška Brožková a ti, kteří ji opatrují, Míra Cyroň, Debora Chytilová;   Oznámení:

Je to až legrační příběh o proroku Jonášovi a o tom, jak nejprve se chtěl vyhnout svému poslání, pak jej splnil a varoval lidi v Ninive a oni se odvrátili od svých zlých cest a tím jej rozlobili místo, aby se radoval že jeho mise byla úspěšná....,  Pán Ježíš znal tu naši  podivnou lidskou vlastnost, které můžeme říkat nepřejícnost. Nepřejícnost že se někomu dobře daří, i když si to podle nás příliš nezaslouží.(Zaslouží si Rusko tolik nerostného bohatství atd.) A proto vypráví svůj příběh o dělnicích na vinici.  Je to příběh z běžného života a tím více vynikne ten rozpor, že ti kteří pracovali celý den  dostanou stejně jako ti, kteří přišli na vinici až na sklonku dne. Pán Ježíš odměňuje i ty posledně příchozí stejně jako ty, kteří pracovali od rána..Není to žádný návod pro zaměstnavatele - tam patří spravedlnost. Je to spíše poučení pro nás křesťany, abychom si nezakládali na tom, že chodíme pravidelně do kostela a děláme dost věcí v církvi. Co když se nějací hříšní obrátí na poslední chvíli? Jak to, že také bude odměněn jako my?  Ježíš nám odpovídá na naše nepokojné otázky jasně : Nemohu snad se svým majetkem (tedy ) s královstvím  nebeským dělat co já chci?    Občas bychom opravdu chtěli Pánu Ježíši jako budoucímu králi celého světa diktovat naši vůli. Víme že Jonáš dokonce planul hněvem - jak můžeme číst v onom starozákonním textu v knize Jonáš. Jonáš by to město nejraději zničil a vůbec jej nelitoval a dokonce se nejprve těšil na chvíli kdy Hospodin město zničí - a když se to nestalo tak by nejraději kvůli té údajné nespravedlnosti zemřel.  Hospodin však mu ukázal na příkladu svlačce, kterého si Jonáš  oblíbil a radoval se z něj, že když lituje tohoto svlačce - tedy rostliny tím více by měl mít soucit s lidmi v městě Ninive...a nezavádět svoji lidskou spravedlnost namísto té Boží. Jeden farář rád oddával při svatbách a nejen to, rád se jich účastnil včetně hostiny. Jeho biskup se to pochopitelně za čas dozvěděl a když přijel na vizitaci tak to milému faráři vytknul.  Ten se bránil  s tím, že nechce odmítat pozvání na svatby, když jej svatebčané zvou a také argumentoval tím, že přeci i Pán Ježíš se svatbám nevyhýbal a chodil na ně. Nato mu biskup odpověděl: Ale lepší by udělal, kdy by tam nechodil. 

Na tom dnešním příběhu si tak  můžeme uvědomit ještě jednu důležitou věci - totiž, že je lépe, když soudce světa bude jednou Pán Ježíš Kristus. a  ne my lidé. |Jak by to asi dopadlo? To vidíme na obou dnešních příbězích.  Naproti tomu stojí dnešní evangelium - radostná zpráva, kterou nám zvěstuje Pán Ježíš. Když se hříšný člověk k němu obrátí a dělá pokání, chce se polepšit a také přijme Ježíšovu smírnou oběť, přijme Jej za svého osobního Spasitele, tak má naději i když se to stane v dospělém věku nebo na sklonku života. Důležité je jen na to příliš nespoléhat a neodkládat odevzdání svého života Ježíši Kristu .  AMEN

. AMEN...

Kázání v neděli 13.9.2020 v Husově domě. Téma: Odpuštění;  Mat. 18,21-35;  Písně: 147; 148; 183;  Modlitba: 11/8;   Přímluvy: Maruška Brožková, Debora Chytilová, Jiří Hubený (46); Zoe Burgstallerová (19); Zdeněk Jirsa (35); za světlo pravdy pro situaci s koronavirem; Oznámení: brigáda - raději ve středu?  ; biblická - jen venku - poslední táborák...

Milí přátelé, sestry a bratři, Jeden čínský císař prý po své korunovaci prohlásil: No a teď zničím všechny své nepřátele. Všichni čekali, že nastane pronásledování a věznění či dokonce popravy, ale pořád se nic nedělo. Tak se pak jeden z rádců zeptal jak to že se nenaplnilo císařovo rozhodnutí? Ale vždyť já jsem je zničil, odpověděl císař? Jak? Zeptal se rádce. Nabídl jsem jim přátelství, odpověděl císař.  Nevím jestli se to opravdu takto stalo. Ale něco ze skutečnosti, opravdový příběh:  Americký prezident Abraham Lincoln , když se o tento prezidentský úřad ucházel narazil na velmi tvrdého protivníka, který na něj útočil v čele nepřátel jeho kandidatury Jmenoval se Edwin MacMasters Stanton... Z jakéhosi důvodu Lincolna nenáviděl.  Snažil se jej  očernit před zraky veřejnosti a jeho nenávist byla tak silná, že se dokonce posmíval veřejně Lincolnovu vzhledu a snažil se jej svou hrubostí přivést do rozpaků.  Navzdory tomu byl Lincoln zvolen šestnáctým prezidentem Spojených států amerických. Když pak sestavoval vládu , tak ke zděšení přátel nominoval právě Stantona na post ministra obrany. Když se jej ptali proč, tak řekl ,že je to zkrátka vhodný člověk.  A když pak byl Lincoln zastřelen, tak právě Stanton pronesl velmi upřímnou a dojemnou řeč nad jeho rakví.  Řekl:......................................................

Milí přátelé, ne nadarmo se Petr ptá kolikrát máme odpustit těm, kteří se provinili proti nám? My všichni jsme jako onen Petr. Občas se nám zdá těžké odpustit jednou, natož sedmkrát a odpustit dokonce sedmdesát sedmkrát se nám z našich lidských sil zdá úplně nemožné. Věřím, že Ježíš to schválně takhle navýšil, aby nám ukázal, že na to zkrátka nemáme. Vykročit na téhle cestě  je možné jen když změníme své normální přemýšlení. A k tomu nám chce napomoci Pán Ježíš svým příběhem, který vypráví nejen apoštolu Petrovi, ale i nám obyčejným křesťanům.. Jen když si uvědomíme, že to jsme my, kteří jsme velkými dlužníky před Bohem, jen tehdy najdeme v sobě tu sílu k odpuštění pro naše bližní, kteří nám nějak ublížili...Pokoušet se o to ze svých lidských sil je těžké a téměř nemožné. Nedivme se tedy těm, kteří to nedovedou. Žasněme r)ji nad těmi, kteří to dovedou.\Ono akademicky se to mluví o odpuštění, ale těžké je to když nám opravdu někdo záměrně ublíží. Nebo našemu blízkému - třeba dítěti..(Kniha Chatrč) A sami buďme vděčni,. že Ježíš přinesl odpouštění všem nám hříšným - tedy dlužníkům. Stačí tak málo - totiž to odpuštění přijmout - stát o něj.  A tady je ,taková zvláštní podmínka i pro naše mezilidské vztahy. Je těžké, když máme odpustit někomu, kdo o to odpuštění ve skutečnosti nestojí.Napadlo mě, že kdybychom odpouštěli vždy a všechno, tak bychom zřejmě byli lepší než Bůh. Neboť On chce abychom o to odpuštění stáli. Co však můžeme - je žít s vděčným srdcem.  To nám pomůže nebýt jako ten nevděčný služebník z Ježíšova příběhu.  Bohužel takto se občas chovali i služebníci církve. (Inkvizice)

Minulou sobotu jsme se účastnili Husitské pouti naší diecéze ve Lnářích,. Tam v kázání řekl bratr biskup Filip takovou pěknou větu: Sedmdesát -, možná i víc procent toho co Ježíš přinesl světu je odpuštění.   Odpuštění Boží těm , kdo o to budou stát. Odpuštění které můžeme my hříšní dát našim bližním, kteří se proti nám provinili. A konečně odpuštění, které můžeme dát sami sobě, když se cítíme provinilí a stále znovu si to připomínáme. To vše můžeme přijmout skrze Ježíše Krista, našeho Pána . AMEN 

Promluva v neděli 6. září 2020 při křtu v Husově sboru v JH. Text. 

Ježíš vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.  (MK 9,36-37)

Milí Vondrušovi, milá kmotro, milí přátelé, sestry a bratři.

Přivádíte svého syna a synovce Marka do společenství církve Kristovy, aby byl pokřtěn. Přijme jméno Ježíše Krista a stane se křesťanem  v dětském věku. Ježíš říká: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim. Dětem patří zvláštní jeho přízeň, když také říká nám dospělým: Nebudete-li jako děti, nevejdete do království Božího. Proto děti mohou být pokřtěny i v tomto věku, jaký má Marek nebo i mladší - nemusí procházet žádnou přípravou, jsou křtěny na víru rodičů či kmotrů. A přitom splňují Ježíšovy nároky... Dokonce jsou dávány nám dospělým za vzor. A jejich přijetí v Ježíšově jménu tedy v Ježíšově lásce nezištné a obětavé, znamená přijetí samotného Ježíše Krista. Prosím jen, aby se Markovi dostalo stálého poznávání křesťanské lásky - tedy učení Ježíše Krista. Výchovou, četbou, vedení k dalším svátostem tedy k Večeři Páně a biřmování... Nenucená, vlídná křesťanská výchova přináší do života dítěte pokoj a jistotu a do života .jeho rodičů větší pravděpodobnost, že je jejich dítě bude ctít a milovat. Kéž Bůh požehná tento slavný den a všechny další, Markovi i celé vaší rodině.  AMEN

Kázání v neděli 6. září v HD a v JH, téma: církev jako společenství; žít jako za denního světla; písně: 53; 335; po křtu: Jsme děti tvé; přímluvy: Debora; Maruška Brožková; 

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš svým učedníkům a tedy i nám dává návod jak jednat v církevním společenství. Nežli někoho vyloučit tak nejprve s ním jednat natřikrát a to laskavě - dát mu šanci a nenechávat to jen na jednotlivci, ale zapojit širší společenství, aby nedošlo k nějakému omylu. Teprve po vyčerpání všech možností se takový člověk ocitne mimo církev -mimo křesťanské společenství. Ať je ti jako pohan nebo celník...Tedy žádná inkvizice, žádné mučení,, upalování a proklínání. Jenom je mimo církev.  Je zvláštní, že si církev ve své historii nevzala tento text za svůj. To tu další část kterou dnešní evangelium také obsahuje totiž slova: cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi - to církev používala často ale bohužel také často svévolně. Ono ale tohle slovo platí jen pro opravdovou církev  - nevěstu Kristovu bez poskvrny a vrásky..Takovou, která s hříšníky nejprve jedná s laskavostí a pak teprve přijímá a odmítá...Otázkou je zda se jedná o osoby nebo spíše o učení a názory....Společenství dvou nebo tří, kteří se sejdou v Kristově jménu má příslib, že Kristus budu uprostřed nich.Kristus vprostřed nás zpíváme v naší liturgii. Pokud pak je navíc v církvi jednota v prosbách - můj nebeský Otec jim to učiní.  Zde možná býváme někdy zklamáni, protože ne vždy se naše prosby vyplní - třebaže se modlí společenství například za uzdravení. Tam opravdu už závisí na tom zda je to ve shodě s Boží vůlí a do té vždy nevidíme.  Církevní společenství se má řídit podle doporučení, která nám stejně jako Římanům píše apoštol Pavel: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali.,a to, že všechna přikázání starého zákona jsou shrnuta ve slovu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. A charakterizuje tehdejší dobu slovy, která můžeme vztáhnout na dnešek také: Noc pokročila a den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a žijme řádně jako za denního  světla....Dnešní texty k církevnímu společenství nás učí laskavosti i k těm, kteří se nějak proviní a zároveň nás vedou ke stálé nápravě našich životů - totiž nežít ve tmě, ale naopak žít ve světle. Ježíš říká Já jsem světlo světa. Ale také na jiném místě: Vy jste světlo světa. Pokud budeme chodit v Kristově světle a následovat Jej - budeme také mít sami dost světla pro naše bližní, kteří žijí kolem nás. AMEN

Kázání v neděli 30.8.2020 v Husově domě. Text: Jaký prospěch bude mít člověk, když získá celý svět, ale svůj život ztratí?...Mt 16,21-27; Písně: 3; 95; 186;  Přímluvy: Debora Chytilová,....narozeniny.Milan  Filip...Vzpomínka : Josef Lhotka;  Čtvrtek - není brigáda , ve středu ale biblická ano. .... Modlitba: 13/6;

Milí přátelé,  nedá mi to nepřipomenout příběh o třech přátelích, kteří putovali zimní krajinou a už jim docházeli síly. V tom navíc jeden z nich uklouzl, potloukl se a už nechtěl dál putovat,neměl už sílu. Další řekl, to nemá smysl, takhle všichni zahyneme, nech ho tady, já jdu dál.. A vydal se na další cestu.  Ten druhý však tam nechtěl přítele nechat, pozdvihl jej a společně pomalu dál kráčeli. Zvýšenou námahou se více zahřáli a i ten promrzlý a unavený se vzchopil.  Za čas narazili na svého přítele, který už nemohl dál a umrzl. Sami se však zachránili.   Tenhle  příběh nám přibližuje Ježíšův postoj a na první pohled zvláštní výzvu: Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí  svůj život pro mne, nalezne jej. Křesťané občas stojí ve svých životech před křižovatkou a mají se rozhodnout. Nemyslím teď jakou barvu auta mají vybrat, ale otázky, kdy se můžeme ptát, jak by nám asi poradil Pán Ježíš. I to může být třeba o autě: Mám si koupit lepší super auto a věnovat na to všechny peníze a ještě si napůjčovat anebo koupit obyčejné auto, aby sloužilo a převezlo mne z bodu A do bodu B a zároveň mít nějaké peníze uložené a v případě potřeby mít možnost někomu pomoci?   Příklad z cihelny, kdy jsem měl půjčovací fond - jakoby z kasy, ale ve skutečnosti jsem si dal nějaké prémie stranou...a ti všichni , kteří nevycházeli s penězi si ke mně chodili půjčovat a pak po výplatě zase peníze vraceli....To nebyla ode mne žádná velká oběť, ale nemusel jsem odmítat potřebné...Po revoluci to měli tihle lidé těžší, protože jim často rádi půjčovali různí lichváři a brzy měli exekuce.  Ježíš říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe vezmi svůj kříž a následuj mne. Říká to , protože Petr, kterého chvíli předtím chválil za jeho víru, jej náhle zrazuje od nesení kříže, od cesty do Jeruzaléma, kde bude trpět od velekněží a zákoníků a bude zabit a sice třetího dne vzkříšen. Jenže až k tomu vzkříšení už Petr nevidí. On vidí, že bude od nich vzat jejich Pán, který je vedl a měli jej rádi, který i zabezpečoval to jejich putování krajinou. Co pak s nimi bude? Vždyť kvůli němu vše opustili?   Ježíš to Petrovo kárání bere jako pokušení toho Zlého...On musí jít před svými učedníky, ale i před dalšími následovníky a nést tedy svůj kříž, aby je ve všem předešel. A když se ptá řečnickou otázkou: A zač získá člověk svůj život zpět? tak nás to má varovat. Ostatně pak Ježíš dodává: Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Máme jít životem za Ježíšem, nést svůj kříž tak jako On, rozhodovat se tak jako by se On rozhodl, jednat tak, jak On by jednal na našem místě...To vše proto, abychom neztratili svůj život. Ale i na tu otázku Ježíšovu je i pro lidi zdánlivě ztracené odpověď. Když zabloudíme a nenásledujeme Ježíše a včas si to ještě třeba na konci svého života uvědomíme, tak může člověk získat svůj život zpět. Jak? Když si přivlastní Ježíšovu oběť i za sebe hříšného. Dokonce i v poslední chvíli života, jako ten lotr po Ježíšově pravici na kříži. Jenže na to se nedá vypočítavě spoléhat. V to můžeme jen doufat u lidí, kteří Ježíše zatím odmítají a my se za ně můžeme jen modlit. Pro nás křesťany platí, že máme věrně Ježíše následovat i když za cenu nějakých časných ztrát. Apoštol Pavel nám k tomu dává dobrý manuál: Láska nechť je bez přetvářky. Milujte se navzájem...Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.  Nesmýšlejte vysoko, věnujte se všedním službám...Je-li možno, pokud to záleží na vás , žijte se všemi v pokoji... Atd. A nakonec dodává: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem... To není výzva k nějaké životní pasivitě. Naopak k činorodému, užitečnému a aktivnímu životu. Dva příběhy nakonec. Jeden stavitel chrámu přišel se podívat na staveniště a spatřil tam tři dělníky. Zeptal se jich jak se vede a co vlastně dělají.. První řekl: Mlátím tímhle primitivním nářadím do kamenů a už aby bylo po práci, je tu hrozné vedro. Druhý řekl: Dali mi tuhle práci, moc mě to nebaví, ale vydělám dost peněz, abych uživil rodinu.  Třetí staviteli na stejnou otázku odpověděl: Stavím katedrálu... A stavitel mohl odpovědět: Tak to jsme dva. A ještě jedno podobenství o kamenících. Zkusil jste si někdo rozpůlit kladivem kámen? Udeříte jím do kamene jednou dvakrát, desetkrát, dvacekrát a spatříte možná jen malou skulinku a pak udeříte po padesáté a kámen se rozpůlí. Nebyla to ale ta padesátá rána, která kámen rozpůlila ,ale i ty všechny předešlé. Tak by měl křesťan pojmout svůj život následování.   A  zároveň být pokorný. Jako Billy Graham, když vyprávěl příběh ze svých začátků když se stal pastorem. Přijel do jednoho města, kde měl kázat a protože potřeboval poslat dopis zeptal se jednoho malého chlapce , kde najde poštu. Ten mu poradil  a on na oplátku mu řekl, že ho zve dnes na své kázání, kde bude mluvit o tom jak se dostat do nebe. Myslím, že nepřijdu odpověděl chlapec. Vždyť vy ani nevíte, jak se dostat na poštu....   AMEN

Kázání v neděli 23.8.2020 v Husově sboru v J. Hradci; téma: Klíče království a skála na které stojí církev...Matouš 16, 13-20;   Oznámení: výroční shromáždění až 20.9. pokud to dovolí situace. Písně: 162, 164; 

Milí přátelé, sestry a bratři,  četli jsme dnes velmi důležitý text z Písma, který měl velké dopady.. Nemyslím si, že by to takto náš Spasitel zamýšlel, ale v dějinách církve a vlastně i světa se tak zkrátka stalo. Je to zdánlivě jasné slovo, které jakoby dávalo za pravdu katolické církvi oproti všem ostatním a tím opodstatnění nejen k jedinečnému vedení světového křesťanství - to v tom prvém podobenství o skále, ale dokonce dává  papežství moc panovat nad dušemi a životy lidí..i nad křesťanskou věroukou. to v  tom podobenství o klíčích svěřených následovníkům Petrovým na papežském stolci.  Je tomu ale vskutku tak? Nemyslím. . 

Nad tím prvním slovem by nám určitě pomohli zamýšlet se naši pravoslavní bratři, protože určitě mají jiný názor, když neuznávají římského biskupa hlavou veškerého křesťanstva. U nás v Čechách se zamýšlel nad tímto slovem o tom, že Petr je ta skála a tím i jeho následovníci na papežském trůnu například biskup Jednoty bratrské Augusta už před pěti sty lety a ten jej vykládá tak, že není myšlen tou skálou apoštol Petr, ale jeho víra, kterou prokázal, když prohlásil Ježíše za Mesiáše, Syna Boha živého.  Na té víře je založena církev ne na osobě Petrově a jeho následovníků. Ono otázkou také je zda Petr byl vůbec papež nebo jen jeden z biskupů - pokud byl vůbec  biskupem. Vždyť svůj druhý list pokud byl jeho pisatelem, píše zřejmě nedlouho před svou smrtí a představuje se stále jen jako apoštol. Nejenže nevystupuje jako hlava církve, ale nikde ve svých epištolách, nevystupuje jako ten, kdo soudí a odmyká či zamyká nebe. A tak pokud by měli papežové toto právo odemykat a zamykat nebe a oni si jej přivlastňují, tak by vlastně i předbíhali Boží soud a Ježíše Krista jako soudce. Ten přeci prohlásil, že máme nechat růst obilí spolu s koukolem a teprve na konci věků on vše rozhodne a rozsoudí... Jak to však tedy je a co to podobenství o klíčích do království nebeského znamená? Klíče od nebeského království má vlastně každý upřímný křesťan. Nemáme zbraňovat  přijít do nebeského království lidem, které potkáváme ve svých životech. Máme je přijímat, když je odmítneme tak jim vlastně bráníme přijít do Božího království. A to bychom neměli.  V podání bratří katolíků se z tohoto slova stalo něco jiného než bylo zamýšleno. Jestliže tedy vyznáme, že Ježíš je Mesiáš , je naše víra tou skálou, na které je budována církev.  I v našich rukou je klíč - klíč od Božího království. Můžeme lidem pomoci vstoupit, ale můžeme je i odradit a svým špatným chováním zabránit vstupu. To je velká odpovědnost. A ta odpovědnost je tím vyšší, čím výše je někdo v církvi postaven. Kéž tedy nikoho neodradíme svým špatným chováním, ale naopak napomůžeme lidem přiblížit se Ježíši a Bohu. AMEN

Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce a budou ti dva jedno tělo. Mt 10,6-7; 

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných,který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše co podnikne se zdaří.   Žalm první

Ženu statečnou , kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ní spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. .. její manžel jí takto velebí: Je mnoho znamenitých žen, ty ale všechny převyšuješ.Přísloví 31, 10-12 a 28-29;

Kázání na svatbě Zdeňka Jirsy a |Evy Šabatkové v sobotu 22.8.2020 v Dačicích  - 13.00

Milá Evo a milý Zdeňku, jedna z mnoha versí písničky Hallelujah,(Leonarda Cohena)  kterou jste na začátku obřadu  slyšeli, říká: Tomu, kdo světem chodil sám, už v lásku málem nedoufal, je jako když andělský chór zpívá...."   Také každý z vás takhle chodil v posledním čase světem sám, ne že byste kolem neměli blízké lidi, ale chyběl člověk, který by rozechvěl vaše srdce, aby v něm zazněl ten andělský chór lásky mezi mužem a ženou. Říká se Podivné jsou cesty osudu, ale dá se to říci i takto: "Podivuhodné jsou cesty Boží." Tak se stalo, že Zdeňkovi nevyšla vytoužená práce u České dráhy a místo ní nastoupil do firmy, kde jsi pracovala ty Evo. Tam jste se potkali a zakrátko jste pocítili, že  jste se navzájem našli.  Netrvalo dlouho a přišlo zasnoubení a žádost o ruku v předvečer Štědrého dne, jak jinak než na lokomotivě. 

A nyní stojíte zde ve stanici s názvem, který symbolizuje nadhled, ale tak trochu i neznámo a máte si říci své ano na společnou cestu životem. Máte se rádi a také už o životě něco víte. Vaše láska vás naplňuje radostí a optimismem a zároveň víte, že v životě nic není zadarmo a jste připraveni tzv. "máknout", když bude třeba. Oba jste to dokázali v poslední době vícekrát, naposledy v té celé předsvatební přípravě, která nebyla jen o pentlích a fáborech, ale spíše o úklidu a úpravách takže tak trochu (docela dost) proměnila celý váš budoucí společný domov. 

Texty z Bible, které jsme četli před chvílí, jsou výzvou i zaslíbením.  Ten první text, Zdeňku, mluví o muži, který nedá na hloupé a špatné rady, který nesedává s posměvači, ale přemýšlí o Božím zákoně - o tom co je v životě správné. To je ta výzva pro tvůj život. A to zaslíbení: Takový muž bude jako strom zasazený u tekoucí vody, který v pravý čas dává své ovoce. Vše co podnikne se zdaří.

Pro Tebe Evo, je ten text z knihy Přísloví: Mluví o statečné ženě. Její muž se na ní může spolehnout. Prokazuje mu dobro a žádné zlo po celý život.  A to zaslíbení je v tom, že je taková žena nad perly cennější. A kousek dál v Bibli je psáno, že sklízí chválu o dětí a od svého muže.  Bible, ze které jsme oba texty dnes četli vám od dnešního dne patří a texty jsou založeny, takže občas si je můžete připomenout.  Aby vám byly radou i povzbuzením. 

Přemýšlel jsem, jak najít nějaký železniční symbol pro manželství. Třeba že: Koleje jsou symbol dvou životů, které jdou pospolu do dáli. A manželství je jako vlak, která je spojí. Vím, že jsou i lepší příměry pro manželství, ale tenhle je takový stylový. Vzpomněl jsem si ještě na jeden (bělošský) spirituál a tam se zpívá.     Ten vlak jede do slávy , tenhle vlak, ten vlak jede do slávy.   Neveze žádné lháře ani podfukáře ,tenhle vlak , neveze gamblery ani dealery, neveze záletníky ani podvodníky.... Ten vlak jede do slávy, tenhle vlak.... Tou slávou je myšleno nebe čili Boží království.  A tak ať ten vlak, do které dnes nasedáte, řídí dobrý strojvůdce a vězte, že tím nejlepším je  Pán Ježíš. Ať vás veze  ten vlak celým životem spolu. Dnešní doba vymýšlí vše možné i nemožné, ale to nic nemění na tom co jsme slyšeli z evangelia: Na počátku stvoření učinil Bůh člověka jako muže a ženu. Ti dva k sobě přilnou a budou jedno tělo. Je dnes mnoho mladých lidí, kteří žijí  osaměle. A je to škoda, protože je psáno: Není dobře člověku samotnému.  A manželství má ještě jednu velkou výhodu: Je to dobrá škola pro život, abychom nezakrněli, abychom překonávali špatné vlastnosti a návyky. Manželství je dobrá příležitost měnit se k lepšímu. Snažte se každý den tuhle příležitost využít a Bůh vám žehnej.  AMEN

Kázání ve Sboru smíření , v Husově domě a v Husově sboru v JH v neděli 9.8.2020,Motto: Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci. Ježíš řekl: Pojď.  Písně: 11; Neboj se - NZ; 148; Modlitba: 16/10; 19/4; Přímluvy: Maruška Brožková, DeboraChytilová;malýJonášek 

Milí přátelé, Jak vítaný je příchod těch,kteří zvěstují dobré věci.píše Římanům apoštol Pavel. Nejprve mě napadá takový příklad ze světa. Nedávno by oslavil osmdesáté první narozeniny zpěvák Karel Gott. Člověk, který dokázal neskutečně mnoho na poli populární hudby a získal spoustu ocenění. To vše před Bohem nemusí stačit. Myslím však, že to co Pánu Bohu i lidem na něm mohlo líbit je, že se vědomě chtěl stát poslem dobrých zpráv. Tak se presentoval, s takovým záměrem natáčel desky i koncertoval, tak se ostatně jmenuje jedna jeho LP deska i titulní píseň na ní..Snad proto se také stále vracel k vánocům a pořádal tolik vánočních koncertů, protože tam mohl nejlépe přinášet dobré zprávy a jeho deska Vánoce ve zlaté Praze.je stále i po více než padesáti letech v naší zemi podle mého nepřekonaná . Apoštol Pavel když mluví o zvěstování dobrých věcí, tak myslí především na zvěstování Kristova evangelia. Každý z nás křesťanů by se měl stát vědomě poslem dobrých zpráv. Není to jednoduché v dnešním světě a svádí nás to rezignovat a říci jen tu první polovinu pravdy - totiž, že "svět ve zlém leží." a nedodat : Ale nebojte: Já jsem přemohl svět.  Takže až budeme zase jednou naříkat spolu se sousedy či známým nad stavem dnešního světa, ta si zkusme vzpomenout na dobrou zprávu - o Ježíšově záchranné lásce...  Možná bude stačit, když místo přitakávání jak je vše špatné , řekneme : Ono to není tak zlé ,Bude zase líp. anebo Bůh tě potěš... Neříkám, že je to lehké vykročit touhle cestou, ale měli bychom se o to pokusit. 

Ježíš nás v tom nenechá samotné. Tak jako nenechal samotné učedníky na lodi na rozbouřeném jezeře. Bylo ráno a zřejmě učedníci pluli již od večera a nemohli se dostat ke břehu. Ježíš, který potřeboval samotu k modlitbě a konečně se mu povedlo být také sám na hoře blízko jezera, nezapomněl na své učedníky a šel je zachránit už tím, že dokázal utišit  bouři. Učedníci se nejprve báli, ale když viděli, kdo jim jde na pomoc, tak Petr chtěl také chodit po vodě a dál ten příběh známe - jen zesílil vítr, přepadl ho strach a začal se topit. Ježíš jej zachránil a když vstoupil na loď , vítr se utišil.  Můžeme ten příběh nějak vztáhnout na sebe? 

Předně je důležité vidět, že i Boží Syn potřeboval jednak být sám a jednak se o samotě a v klidu usebrat a modlit. Už jsme četli minulou neděli, že se o to také pokusil,ale zástupy si jej našly  a on dál sloužil uzdravováním nemocných a pak dokonce i jejich zázračným nasycením. Tentokrát se mu to podařilo a podařilo se mu pak  i zachránit své učedníky, kteří se nemohli dostat bouří na druh břeh. Pokud potřeboval odpočinout a v klidu se modlit Ježíš, čím více to potřebujeme my lidé. Přiznávám osobně, že mi to moc nejde a cítím pak vždycky, že to není ono, když všechno už dělám na hranici svých sil. Na straně druhé, je tu vždy nějaká reserva, kterou můžeme čerpat a nezklamat případně lidi, kteří na nás spoléhají. Ježíš nebyl ten, co zavře krám a když někdo zabouchá , tak už mu neotevře...Je důležité najít tu rovnováhu mezi obětavou láskou a načerpáním nových sil. A pak je tu ten případ apoštola Petra. Jako vždy horlivý a zároveň  nezvažující své možnosti.   Je hezké chtít být jako Ježíš, ale spíše v té obětující se lásce nežli v konání zázraků. Ježíš kráčel po vodě ne proto, aby ukázal nadpřirozené schopnosti, ale proto, aby byl se svými ohroženými učedníky. Petrova motivace byla spíše sobecká. Chtěl mít nadpřirozenou schopnost chodit po vodě. A stačilo přestat spoléhat v duchu na Ježíše a začal tonout. Jen s Kristem můžeme dělat opravdové zázraky. Není správné chtít chodit po vodě a porušovat zákonitosti přírody, které Bůh určil a jedině On  má právo ve vyjímečných případech je je nerespektovat. My lidé můžeme s pomocí Boží také vidět zázraky, které může Ježíš konat i skrze nás neužitečné jeho učedníky.  A ty zázraky největší, které můžeme s Kristem zažít jsou proměny lidského života - lidského srdce. Jak se to může stát?  Tak, že budeme přinášet lidem dobrou zprávu - evangelium. Bude to jako vstoupit na vodní hladinu . My ten zázrak proměny nezpůsobíme - způsobí jej On - Ježíš. Jen se nesmíme přestat na Něj dívat. A kdyby se nám na chvíli zdálo, že nás okolnosti přemáhají jako silný vítr a my se lekneme, nebojme se , protože nás Ježíš zachytí svou rukou. Co tedy nám dnešní texty mj. mohou říci: Každý křesťan potřebuje odpočinout  o samotě a v modlitbě, nejsme silnější než náš Pán. Přece jen ale nemůžeme být jako někde v obchodě, nedá se říci, kdy má křesťan přesně "padla". Máme být posly dobrých zpráv - evangelia. Najít si své povolání a poslání, jakým způsobem zvěstovat dobrou zprávu.  Je to podobné jako se vydat s Ježíšem na neklidnou hladinu jezera. Když budeme hledět na Ježíše, tak nezačneme tonout. A když tonout náhle začneme, tak nás Ježíš zachrání - podá nám pomocnou ruku. AMEN

- zvěstovat dobré věci - je úloha nás křesťanů - být posly dobrý zpráv - ne jenom kritizovat svět

- i Ježíš potřeboval nabrat nové síly - tím spíše my lidé - křesťané právě k nesení dobré zprávy

  povzbuzení, pomoc , útěcha, služby svými dary, evangelizace

- je to podobné jako vstoupit na rozbouřené vody - je třeba jít s pohledem na Ježíše.

Kázání v Husově domě 2.7.20; motto: "Dejte vy jim jísti" Mt 14,13-21; Písně 145, Všichni žízniví - 201; Přímluvy:..................................................................................................; Modlitba:................; 

Milí přátelé, evangelium nám dnes přineslo příběh o zázračném nasycení zástupů. Na onen zázrak se můžeme dívat dvojím pohledem. Tím klasickým jak byl každý zázrak vykládán po celá staletí i tím modernistickým jak nám jej vysvětloval například náš první patriarcha Karel Farský. Že totiž se jedná hlavně o zázrak v lidských srdcích, která se proměnila a lidé, kteří byli v zástupech tam, kam původně Ježíš se utekl na pusté místo,se rozdělili o potraviny, které měli někteří s sebou a jiní ne.. Dnes po stu letech od tohoto výkladu, který nechce příliš podléhat libování si v zázracích a snaží se vše vysvětlit přirozeným způsobem, možná už tak na tom modernistickém způsobu nebazírujeme. Alespoň já to tak cítím, že Ježíš jako Syn Boží dělal zázraky, ale dělal je vždy když chtěl někomu pomoci v nemoci či nouzi. Ne samoúčelně, dokonce občas zapovídal uzdraveným, aby o tom příliš mluvili. V každém případě on nenasytil zástupy úplně z ničeho, ale z nějakého základu, který buď měli učedníci nebo i někdo jiný - slyšeli jsme o pěti chlebech a dvou rybách. Takže přemýšlení o tom, že toto evangelium nás vyzývá k dělení se o to co z hmotných věcí, zde se jedná o potraviny - máme.   Když Ježíš říká učedníkům : Dejte vy jim jísti, tak mluví vlastně i k nám - jeho učedníkům současným.  Ježíš nemluví hned o zázračném sycení , o rozmnožení jídla - vyzývá své učedníky - tedy i nás - k tomu, aby - abychom něco učinili pro vyhladovělé bližní. Nakonec se chápe Ježíš iniciativy a rozdělí skromné zásoby zázračně tak, aby bylo dost pro všechny.  Ale tím nás nezbavuje naprosto oné výzvy: Dejte vy jim jísti. My máme pečovat o hladové a žíznivé. Ale víme už že se nejedná vždy jen o hlad a žízeň tělesnou. I když se z toho křesťané také nemohou jen tak vyzout, protože často žijí v zemí, kde se nejen plýtvá potravinami, ale také ty země často zbohatly vykořisťováním různých svých kolonií. Dnes ale v zemích kde žijeme v takzvaně vyspělém světě vládne tak hlad a vyprahlost - hlad a vyprahlost duší a srdcí.  A tak se nemáme vymlouvat, že vlastně dnes u nás ani bezdomovci nehladovějí, ale často jsou i přesyceni - zvláště o vánočních svátcích. A nemusíme ani dopravovat nějaké sbírky do Afriky či Asie, abychom nasytili hladové.  Dejte vy jim najíst dnes znamená pro nás křesťany zvěstovat Boží slovo - to je dnes ten chléb a životodárná tekutina pro lidi kolem nás. Někdy je to ale těžší nežli vytáhnout z kapsy nějaký peníz či darovat potraviny bezdomovci. Ale je to čím dál víc duchovní hlad a žízeň - co můžeme okolo nás vidět.  Když tedy budeme chtít nasytit a napojit naše bližní tak tím, co máme zdarma od Boha. Když zvěstujeme evangelium tak můžeme vidět znovu zázraky, jen sami v ně musíme věřit.  Proměna lidských srdcí je vlastně tím největším zázrakem podle Ježíše a také je to oč On nejvíc usiloval.  Jeho opravdu příliš nebavilo,když za ním lidé šli kvůli zázrakům. Bylo pro Něj mnohem důležitější, když se obrátil jeden z maličkých, jak říká například v podobenství o ztracené ovci. A tak my Ježíšovi učedníci jsme vyzývání jak ti tehdejší: Dejte vy jim jísti. A jako tenkrát to jediné co můžeme udělat je přivést je k Ježíšovi a dát mu k dispozici to málo co zmůžeme - trochu toho našeho vědění a služby a Ježíš je nasytí. Svým slovem a Večeří Páně. To co můžeme je jako starozákonní prorok volat : Vzhůru. Všichni kdo žízníte ,, pojďte k vodám i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, kupujte bez peněz.... To můžeme udělat každý. Jeden známý psychiatr byl dotázán co může udělat člověk,, který se domnívá, že je na hranici svých sil a že se brzy zhroutí. Všichni v sále si mysleli, že psychiatr poradí návštěvu ordinace psychiatrie ale on k překvapení všech odpověděl. "Ať zamkne dům, přejde koleje , najde člověka, který je v nouzi a něco pro toho člověka udělá."  Kolem nás nejsou lidé v nouzi hmotné ale duchovní a to co pro ně můžeme udělat je být jim nablízku a nabídnou věčnou blízkost toho, kdo je nasytí a napojí a oni již nebudou hladovět ani žíznit navěky. AMEN 

Kázání v Besednici, v HD a v JH - 25.7. a 26.7. ; Motto: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému;   122; 166; 148;  Přímluvy: narozeniny - Míra Cyroň (50) plus nemocní - Maruška Brožková, rodina Petrů, za nemocné koronavirem, za moudrost pro vládu.  Modlitba: .........................; příští týden mám dovolenou. V neděli bohoslužba HD

Milí přátelé, sestry a bratři, příběh krále Šalamouna je o moudrosti, kterou přináší pokora před Bohem. Šalamoun měl sen a v něm Bůh mu nabízel splnit všechna přání. Šalamoun však dal přednost moudrosti, aby dobře mohl vládnout ač mladý velikému národu. Víme, že Hospodin mu jeho přání splnil a k moudrému a rozumnému srdci nakonec přidal i bohatství a slávu. Snad právě proto, že chtěl světským vládcům ukázat správné pořadí jak vládnout. Vidíme všude kolem sebe a v celém  dnešním světě, jak to bývá naopak, že totiž mnozí, kteří mají nějaké pravomoci, myslí především na to, aby jim z toho něco přineslo osobní užitek a zisk a ne spravedlivé a moudré rozhodování pro lidi, kteří je třeba i demokraticky zvolili.

Apoštol Pavel v listu Římanům mluví o tom, že Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitel-ným lkáním, když my často ani nevíme za co se modlit. Není zapotřebí vzletných slov při našich modlitbách. MOžná si připadáme někdy slabí i k modlitbě, ale  můžeme věřit, že Duch svatý se modlí za nás. A ještě jednu větu si můžeme zapamatovat z Pavlova listu: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému.  I tohle slovo nás může provázet životem a potěšovat v nejrůznějších třeba těžkých situacích. Ať už nás potká v životě cokoli , radost i zármutek, úspěch či prohra, štěstí nebo neštěstí - to vše může napomáhat  k dobrému naší duši.  

Ježíš v dnešním evangeliu k nám promlouvá o tom, jak roste a působí království nebeské a také o tom jak jej máme cenit pro svůj život.  Hořčičné zrnko je maličké a přeci z něj vyroste keř jako strom - tedy Bůh činí z malých začátků velké věci. Království nebeské je jako kvas, který ač malý oproti mouce, celé těsto prokvasí. Boží království tedy má moc proniknout celou skutečností života člověka. Království nebeské má být pro nás tak cenné, že obětujeme statky tohoto světa, abychom je mohli získat - tedy abychom se stali jeho obyvateli - občany  po smrti, ale také už zde během života na této zemi. Je jako vzácná perla, kvůli které se vzdáme těch ostatních perel našeho života, které jsme si do té doby považovali. Je jako poklad v poli, které koupíme, abychom ten poklad získali..

Není to tak dávno, kdy se na londýnských autobusech objevila velká reklama:"Bůh pravděpodobně neexistuje. Přestaň se tedy už konečně trápit a užívej si života." Je to tedy tak, že křesťané jsou ti nudní patroni, kteří nemají nic společného s radostí ze života? Snažící se pořád stylizovat do role asketů a odmítající jakoukoli formu rozkoše, erotismu a humoru? Byl snad Ježíš první z těchto nepřátel potěšení?  Ale to si odporuje s tím co o něm tvrdili tehdejší zákoníci a farizejové - totiž , že je nenasytou a pijanem. Že se totiž nevyhýbá hostinám a oslavám? Když tedy objevíme pro sebe Království nebeské, tak se nemáme stylizovat do role asketů, ale naopak se radovat.  Tak jsme to přeci četli v Ježíšově podobenství o pokladu v poli. "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím, jde, prodá všechno co má, a koupí to pole."  Ten člověk se v tom příběhu raduje a totéž máme ale dělat i my, když objevíme Ježíšovo království - království nebeské. Nemáme se cítit ochuzeni , ale naopak zbohaceni... V knížce Polyana  je příběh dívky, kterou její otec naučil, že v Bibli je nespočet míst, které nás vybízejí k radosti. Dokonce je spočetl a ona to pak lidem často říkala, že je jich totiž...........  A Polyana se snažila na všem co ji nebo její blízké potkalo hledat důvod k radosti. Ne vždy se nám to může dařit. Třeba, když apoštol Pavel říká: Radujte se, vždycky  se radujte. Přiznám se , že jsem vždy vázal tohle slovo vkládat do pastoračních dopisů. Co já vím, co lidé právě prožívají. A přeci jsou ta slova pravdivá.  Právě v souvislosti s jiným Pavlovým slovem, které jsem právě dnes slyšeli: Milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému.  Pokud takto budeme naše křesťanství prožívat , tak i my jsme objevili drahocennou perlu či objevili poklad a s radostí jdeme koupit pole, kde je ten poklad ukrytý.  AMEN 

Kázání v HD v neděli 19.7.2020 ; motto : Nechte, ať spolu obojí roste; MT 13, 24-30; 36-43; Písně: 53; 58-NZ; 123-NZ; 160; Modlitba: 15/9;  

Sestry a bratři, Pán Ježíš často čerpal při svých podobenstvích z běžného života tehdejších lidí.  tak jako minule při podobenství o rozsévači je to i dneska ze života na venkově ze zemědělství. Tentokrát Ježíš si sice ponechává poslední slovo jako soudce všeho světa, ale brání se tomu, a by tento soud byl uspěchaný a předčasný. A hlavně, abychom předčasně soudili my lidé. V tom podobenství jsou to služebníci hospodáře - tedy učedníci Ježíše Krista.. V dějinách Kristovy církve se stávalo, že tzv. služebníci Kristovi - tohle Ježíšovo slovo opomíjeli a sami se chápali soudů nad lidmi, sami se snažili vytrhat koukol a přitom vytrhávali i pšenici a dějiny inkvizice o tom svědčí a jsou velmi neradostné. Pro křesťany však spíše platí slovo z epištoly Římanům apoštola Pavla: "Jestliže mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.  Nepřijali jste ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče. " My křesťané bychom si měli každý den připomínat Ježíšovo slovo:  "Nesuďte, abyste nebyli souzeni." Protože sami máme dost práce sami se sebou udržet se na dobré cestě, bojovat dobrý boj víry, mocí Ducha usmrcovat hříšné činy jak píše Pavel. Možná jsem tu již vyprávěl onen příběh z jednoho kláštera, kde žil i stařičký mnich - říkejme mu třeba Timotej. Jednou se stalo, že jiný mnich provedl něco tak závažného, že představený kláštera svolal všechny k poradě, jak onoho hříšníka potrestat. A s hříšníkem to vypadalo špatně, protože na něj byli ostatní dost nazlobení. A tak všichni již byli shromážděni, jen Timotej nepřišel, jen vzkázal svou omluvu. Představený však pro něj poslal, že účast je povinná. A tak Timotej tedy vzkázal, že přijde. Když přišel, nesl v rukou konev s vodou. Ta konev však byla prorezlá a děravá a voda z ní utíkala. Představený se zeptal, co to má znamenat. Timotej odpověděl: Jak já hříšník, mám někoho soudit? Shromáždění chvíli mlčelo a pak se rozešlo. Jen onen souzený přišel Timotejovi poděkovat  a vyznat, že všeho lituje....   Ježíš své příběhy neříkal jen pro učedníky a zástupy kolem něj, ale pro lidi všech věků a často mám pocit, že to bylo  pro církev, která měla teprve vzniknout. Protože věděl jak my lidé dokážeme vše obrátit a určitě předzvěděl i všechna ta pochybení, která v budoucnu v Jeho církvi nastanou. Proto i náš dnešní příběh mluví o tom, že si nemáme v církvi hrát na Boha, na toho pravého a jediného Soudce.  A k tomu mám my křesťané sklon. Na návštěvě  si hráli dva kluci na kostel. Ten domácí stál na schodech o stupínek výše a dělal kněze a o schod  pod ním ten od návštěvy dělal ministranta. Toho to po chvíli nebavilo a tak povystoupil a začal kázat. Domácí kluk mu to nechtěl dovolit a dohadovali se až přišla jeho maminka a domluvila mu,aby přece nechal toho druhého kázat.  Chlapec náhle  vystoupil ještě na další schod a řekl: Když ty budeš kázat, tak já budu hrát Boha... Ježíš nás v dnešním evangeliu chce jednak ubezpečit, že existuje konečná spravedlnost, když říká, že nakonec spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Je pochopitelné, že musí existovat ve světě ve kterém žijeme světská spravedlnost a není dobře, když je nějaké bezvládí nebo je právo pokřiveno. Tak se to ve světě ovšem děje. To co my křesťané můžeme světu dát je naše snaha žít jako vpravdě děti Boží. Naše světlo má zářit před lidmi, aby se ptali odkud ho máme. Můžeme mít ve světě povolání, kde přísluší rozhodovat o lidech, ale v tom případě máme se radit s Bohem a nesoudit předčasně.  Nebýt s lidmi hned hotoví, protože k tomu máme všichni sklon. Na závěr ještě jeden příběh, který ilustruje dobře téma, o kterém hovoříme a rozdíl mezi Božím a naším lidským uvažováním.. Jeden učitel vyprávěl dětem v hodině náboženství podobenství o marnotratném synovi a po chvíli si všiml, že hodně dětí přestalo dávat pozor. Požádal tedy děti,aby mu podobenství v několika větách shrnuly. Jedno z dětí napsalo: Jeden muž měl dva syny, tomu mladšímu se doma nelíbilo a jednoho dne odešel pryč a vzal si s sebou všechny peníze. Pak mu ale peníze došly, a tak se rozhodl, že se vrátí domů, protože už neměl co jíst. Když se vracel, uviděl ho otec a celý šťastný popadl velkou hůl a běžel mu naproti. Po cestě potkal druhého syna a ten se ho zeptal, kam s tou holí běží. "Vrátil se ten darebák tvůj bratr. Po tom, co provedl, si zaslouží pořádně nařezat. " Mám ti pomoct tati? Samozřejmě.odpověděl otec. A tak mu oba dali co proto. Pak otec zavolal sluhu a řekl mu, ať zabije nejvypasenější tele a uspořádá velkou oslavu, protože si to s tím darebákem mohl konečně vyřídit.  A tak je dobré, že máme evangelium a to nás učí dvakrát i pětkrát měřit a jen jednou řezat anebo nechat soud na Bohu. Sám se to učím celý život a pořád selhávám. Kéž nás Duch Boží  vede v našich životech. AMEN

Kázání v J. Hradci v neděli 12.7.2020; motto: slyšet a chápat a přinášet ´úrodu...Mt 13,1-9, 18-23; Píseň 77; Oznámení:                                   Modlitba:                             ; 

Milí přátelé, Izajáš zvěstuje, že to co Bůh zvěstuje - jeho slovo - se k němu nenavrátí s prázdnou.  Také říká, že když lijavec či sníh dopadá na zemi, tak ji zavlažuje a činí ji plodnou a úrodnou. A stejné je to s Božím slovem.  Ježíš pak v podobenství o rozsévači  mluví právě o tomto  - o tom, že Boží slovo - evangelium  dopadá jako símě do lidského rozumu a srdce. Ne vždy však je to do země úrodné.  Někdy lidé nechápou Boží slovo a přichází Boží nepřítel a zpochybňuje to co lidé slyšeli. Jindy lidé nenechají evangelium zakořenit , jsou povrchní, třeba se nahlas radují, ale Boží slovo nenechají proměnit své srdce. A stačí menší problém, nepřízeň života a člověk od křesťanství odpadá. Jindy padá evangelium  do trní tj. tam, kde člověk je  vláčen svými hmotnými starostmi nebo rozličnými touhami a to v něm udusí snahu o čistý život s Bohem. Pán Ježíš však nastoluje i čtvrtou možnost - tedy tu, že evangelium - rozsívané Boží slovo přinese ovoce - úrodu třicetinásobnou,  šedesátinásobnou a někdy i stonásobnou. A tak se to děje už dva tisíce let. A i když ne vždy jsme my lidé tou úrodnou půdou pro evangelium, přeci to stačí, aby naše Země (s  velkým Z) nebyla ztracena a stala se pouští. Jak to říká Bůh v Izajášovi - mé slovo se ke mně nevrátí s prázdnou. Jsou však  dvě důležité zprávy určené pro nás v tomto evangeliu .

Nejprve ta, že my sami máme být úrodnou zemí pro Boží slovo a přinést úrodu - různou podle specifické situace každého  z nás - pěti násobnou nebo stonásobnou. - Pán Bůh ví jaké jsou naše možnosti a dispozice a tak nemusíme vyloženě soutěžit a za každou cenu chtít přinést úrodu stonásobnou...  Jedním z úkolů křesťanů je však nejen nést dobré ovoce svých životů , ale také zvěstovat evangelium. I to je možnost jak nést dobré ovoce - stát se zvěstovateli evangelia. Ani zde však není třeba soutěžit o tom, kdo přinese větší úrodu - kdo získá více lidí pro Krista.  Vždyť nikdy nevíme jak to bude dál. (příběh ze Skotska)  

A tak buďme úrodnou zemí pro evangelium -ať v nás zakoření a přinášíme dobrou úrodu svých životů.  A také se staňme šiřiteli - rozsévači Božího slova.  Zbytek již nechme na tom Božím slově samotném a na těch, kteří mohou a nemusí být úrodnou půdou. My   buďme připraveni podat dobré svědectví o Kristu. Hlásáním Božího slova i způsobem vlastního života. AMEN

Promluva na shromáždění k uctění památky M. J. Husa u pomníku v J. Hradci - 6.7.v 10.00 hodin.    Text: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo meč? (list Římanům) a slovo Kristovo z Mt 11: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.Milí přátelé, sešli jsme se opět po roce, abychom uctili památku Mistra Jana Husa.  Věrný husitský kněz Jiří Heremita sepsal  na sklonku patnáctého století nejstarší životopis ctného svatého kněze Mistra Jana Husi, kazatele českého.Když vylíčil průběh popravy Husovy a to jak jeho ostatky i se vším popelem a prachem země vhodili do řeky Rýna.  Jiří Heremita to komentuje jako Boží úradek, který ti, kteří to učinili, nerozpoznali a dodává: "Neboť to Pán Bůh tajným soudem svým z veliké milosti učiniti ráčil, aby s kostmi jeho žádné svatokupectví ani modlářství od potomních se nedálo ani co z ostatkův jeho  v ruce hříšníkův ku poskvrně  přišlo."  Mnozí by určitě chtěli něco uchovat jako hmotnou památku na Jana Husa a určitě by se to stalo cennou relikvií a či ostatkem svatého.. Nestalo se a tak byla památka Jana Husa uchráněna svatokupectví a modlářství..Husa nepotkalo to co potkalo mnohé svaté, že totiž se s jejich relikviemi obchodovalo a byly to z velké části napodobeniny. Husa potkala ta milost, že i když byla jeho památka umlčována a potlačována a měl být zapomenut,  přesto zůstal v srdcích lidí v našem národě a nejen v něm. Netřeba jej svatořečit, protože Bůh sám se k němu mnohokrát přiznal tím, že Husova památka přes nepřízeň jeho nepřátel byla rozmnožena.

Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného, říká Ježíš svým učedníkům. všech časů. Bývá Hus občas obviňován, že neprojevil dosti pokory před svými soudci a před vládci a církevními představiteli. Stačí si však číst v knížečce Husových listů hlavně těch z Kostnice, aby se nám ukázala pravá povaha Husova. Věrnost poznané pravdě, ale vždy také ochota nechat přesvědčit a poučit, kdyby se mýlil.  Láska ke Kristu, k vlasti ale i  k lidem obecně bez rozdílu postavení a národnosti. Hus jako věrný následovník Krista  osvědčil svou pokoru i tím, že se vypravil do Kostnice, ačkoli jej mnozí varovali a sám připouští v listu na rozloučenou před svým odjezdem možnost, že jej jeho přátelé ve vlasti již nespatří. Přesto cítil, že jako se Ježíš vypravil do Jeruzaléma, tak on musí jet do Kostnice. Svou pokoru pak v Kostnici osvědčil mnohokrát a ačkoliv byl ochoten nechat se poučit a ačkoliv netoužil po mučednické smrti a doufal  ve své vysvobození tak nakonec zvítězila u něj poslušnost Boha a poznané pravdy, před posloucháním lidí a jejich lidských ustanovení.

     Žijeme ve zvláštní době sestry a bratři, milí přátelé, kdy se ledacos z minulosti zpochybňuje a to nové je nejisté. Jakoby znovu došlo naplnění Ježíšovo slovo o tom, že slepí vedou slepé. Je tedy v dnešní době aktuální odkaz  Mistra Jana?  Když se před lety pořádala anketa o největšího Čecha tak se Jan Hus ocitl myslím až na místě šestém a byl před ním i Jan Žižka.  Přitom když v Británii v roce 2000 dělali anketu Osobnost tisíciletí, tak jediným Čechem, který se dostal do první stovky byl právě Mistr Jan Hus. Věřme, že Husův odkaz bude živý i za sto let a to nejen v našem národě. Pro jeho věrnost poznané pravdě. Pro jeho statečnost neodvolat ani tváří tvář smrti, i když se mu chtělo žít. Měl rád národ ze kterého vzešel a přitom měl v úctě národy jiné. Od Ježíše Krista se učil být tichý a pokorného srdce. A věřil, že od lásky Kristovy jej neodloučí ani soužení, ani úzkost, ani pronásledování ani smrt.   Kéž je nám i dál  světlým příkladem a svědkem Páně. AMEN

Kázání v neděli 5.7.2020 ; Téma: Jsem tichý a pokorného srdce - Mt 11,16-19.25-30; (následovníci Ježíše Krista - Hus, Komenský, Farský; Písně: 148; 164; Modlitba: 30/1;   Vzpomínka: Marie Ripková; Jiří Hájek; Jaroslav Filip (5/7 -1984*) Olga Filipová (9 let od úmrtí) dovolená tento týden.

Milí přátelé, sestry a bratři, přišel Jan Křtitel, nejedl a nepil a říkali o něm , že je posedlý, přišel Ježíš - říkali - Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků..Ježíš sám na sebe prozrazu-je všechnu tu obžalobu ze strany tohoto světa..a nestydí se to vyslovit, protože ví, že všechno je jinak. On je tu pro maličké tohoto světa a ti jsou i mezi hříšníky a on přišel kvůli nim a ne kvůli těm zdánlivě moudrým  a rozumným. Děkuje dokonce Bohu Otci za to, že právě ti maličcí v očích světa jsou obdařeni pravým poznáním. Na všechny na které doléhají starosti a břemena života On myslí a dokonce jim nabízí pomoc - Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. ,Hrozně důležitá věta pro celý svět - pro všechny lidi, kteří jsou ochotni hledat pomoc u Boha skrze Jeho Syna. Jak nám může dát Ježíš odpočinout? Tím, že se u něj na chvíli zastavíme ve svém životním běhu, dále tím, že jej necháme promluvit do naší osobní situace a tím, že nám daruje svůj pokoj,  jak to zaslíbil. To první tedy je zastavení. To může být dvojí - osobní modlitba během dne a účast na bohoslužbě. Bohoslužba a účast na ní má být pomocí a radostí křesťana a ne jakousi povinností.  Týden má 168 hodin a je minimem jednu hodinu věnovat tomu, který nám těch 168 hodin dává. Možná řekneme, že se můžeme pomodlit někde o samotě a že to stačí. Jenže bohoslužba je také naslouchání Božímu slovu,  přijímání Večeře Páně a také dar společenství s bratřími a sestrami. Liška v Malém princi mluví o takovém setkání s souvislosti s vyzdobením svého srdce. To vše patří právě k bohoslužbě. Tam nejvíce můžeme odložit svá břemena a odpočinout před další cestou. (biblická hodina uprostřed týdne může být další posilou). Ježíš nám dnes dále řekl: "Vezměte na sebe mé jho. a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším." Je to zvláštní spojení, když Ježíš nejprve nám nabídl odložení naši životních břemen a pak nám dává své jho. Tedy snad další břemeno?  On nám však nabízí svůj způsob žití, svou cestu, následování sebe sama. Proto dodává: Učte se ode mne neboť jsem tichý a pokorného srdce. Když přestane dominovat naše sobecké já, když se budeme učit od Ježíše tichosti a pokoře, pak nalezneme pokoj a klid a tím pravé odpočinutí svým duším. V těchto dnech si připomínáme památku Mistra Jana Husa. Svým nepřátelům se možná zdál příliš vzpurný, když trval na svém, ale z celého jeho života , z listů z Kostnice i ze způsobu jak přijal rozsudek a popravu - poznáváme, jak se stal pravým následovníkem a učedníkem Kristovým. 

Přečíst z knížečky .

Dnes z bohaté zvěsti evangelia jsme mohli přijmout poznání, že Ježíš se nestyděl být mezi hříšníky. Proto můžeme k němu směle přicházet i my a zvát můžeme každého. \Kdosi řekl o sobě |Nic lidského mi není cizí a my si to různě vykládáme.. \O Ježíšovi by se dalo říci: Nikdo z lidí mu není cizí. 

To druhé co si můžeme odnést je pozvání k odpočinku ve společenství Ježíše. Při bohoslužbě, při modlitbě , při četbě Písma.

To třetí pak je výzva, abychom se od Něj učili, protože tím učednictvím a následováním  v tichosti a pokoře získáme ten pravý pokoj pro své duše. Amen

Kázání v neděli 28.6.20 Téma: Učedníci rozsévají pokoj  Mt 10, 40-42; |Písně: 6; 94; 191 nebo 194; Přímluvy:Jiří Nerad (64); Pavel Pešek (29); Helena Hanzlíková (83);Vojtěch Bíca (76); Stanislav Skotnica (55);Marie Brožková; Debora Chytilová;  Modlitba: 27/6;  Oznámení: včera v Plzni, atd.

 Milí přátelé, sestry a bratři, Nepokojné je srdce lidské dokud nespočine v Bohu, pravil kdysi svatý Augustin.  V Jakubově listu čteme : :Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj."

Abychom mohli rozdávat či jak píše Jakub rozsévat pokoj, tak je důležité pokoj v sobě mít. A k tomu jak nejlépe získat pokoj nás právě odkazuje Augustin - totiž naše srdce by mělo spočinout v Bohu. To je ten ráj srdce, který nachází poutník v Komenského Labyrintu světa.  Pán Ježíš chce být dárcem pokoje pro každého z nás lidí. lPokoj svůj vám dávám, ne jako dává svět já vám dávám. - to jsou Ježíšova slova...Když jsme dnes četli slovo z Jeremijáše proroka, bylo to slovo pravého proroka. Jeremijáš často bojoval s proroky nepravými. Ti klamně prorokovali o válkách, ale i o pokoji. Jeremijáš se s nimi utkával, ale jeho slovo o pokoji bylo pravé. I dnes je to tak podle Ježíšova slova. Jeho pokoj je pokoj od Boha a je jiný než dává svět. Tento pokoj tedy máme hledat u Ježíše. Nejen pro sebe, ale také pro lidi za kterými nás Bůh každého dne posílá. Neboť my jsme ti učedníci Ježíšovi pokud přinášíme lidem právě pokoj. Ježíš říká, že jeho učedníci mají být spravedliví.  Co to znamená? Především to, že mají být pravdiví ve svých životech. Jen tak můžeme být pro lidi z dnešního světa věrohodní.  Svět kolem nás je plný neklidu a nepokoje. A není lepší vizitka křesťana než když tam, kde přebývá nastává pokoj a smíření. To se nedá naučit na žádných teologických studiích ani ve věroučných disputacích. Jen když v sobě nosíme dost lásky Ježíšovy - jen tehdy můžeme pokoj rozsévat kolem sebe...jako praví učedníci našeho Mistra a Pána. V naší liturgii zpíváme v blahoslavenstvích : Blaze těm,kdo působí pokoj.... Možná nám to v prvních letech našeho vědomého křesťanství připadá náročné,radši bychom prosazovali sebe a svou vůli. Ježíš nás však učí mírnosti. (vím, že se mnou to bylo dlouhé učení). Sám o sobě říká: Jsem tichý a pokorného srdce. Teprve když se my - dnešní Ježíšovi učedníci naučíme mírnosti, tak budeme přinášet lidem kolem sebe pokoj  a jedině pak máme nárok na Ježíšovo zaslíbení z dnešního evangelia. Že totiž budeme v Božích očích tak vzácní, že každý kdo nám prokáže dobrodiní a přijme nás - nepřijde o svou odměnu. Nejprve však se musíme opravdu obrátit a následovat Ježíše.. Tak že to přinese proměnu do našeho života. Takových proměn nastalo již tisíce a tisíce. Jeden nedávno obrácený křesťan se baví se svým přítelem bezvěrcem, který se ho ptá:

Tak ty ses obrátil ke Kristu?   Ano. Tak to musíš o něm znát spoustu věcí. Řekni mi, ve které zemi se narodil? Nevím. Víš přesně v kolika letech zemřel? Nevím. Kolik kázání asi tak pronesl? Nevím. Znáš toho tedy dost málo na to abys o sobě mohl tvrdit, že ses obrátil ke Kristu!   Máš pravdu. Stydím se za to, že o něm vím tak málo. Ale co vím, je toto: Před třemi lety jsem byl opilec. Měl jsem spoustu dluhů. Moje rodina se rozpadala. Má žena i děti se každého večera bály, až přijdu domů. Ale teď jsem přestal pít, nemáme žádné dluhy; naše rodina je šťastná; moje děti se nemohou dočkat, až budu večer doma. To všechno pro mě vykonal Kristus. A to je to, co o Kristu vím...

A tak si dnes zapamatujeme, že tím pravým dárcem pokoje je Kristus. A také, že my máme být rozsévači pokoje. To nebude fungovat, když nebudeme mírní. Jen když se promění náš život, tak budeme věrohodní pro své okolí. A  budeme hodni být Kristovými učedníky.  Vždyť: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni jistě dětmi božími již jsou. Tak staň se. Amen.

; Kázání v neděli 21.6. 2020 Matouš 10,24-39; Téma: Nebojte se... ; Písně: 95; Neboj se NZ  - po kázání; 181; ing Josef Špak (62; Zdena Vlčková (84); Marie Dudová (69)František Meruňka (73) Zdeňka Hájková (84); Oznámení : synoda v Plzni.

Milí přátelé, sestry a bratři, Pán Ježíš neříkal učedníkům jen slova, která se dobře poslouchala.  On je vychovával a stejně tak vychovává svým slovem postupně i nás - křesťany, kteří se rozhodli jej následovat. Možná na počátku bychom se nad některými slovy Ježíšovými zhrozili a nevěděli, jestli opravdu chceme jít za Ním...Kdo miluje otce a matku více nežli mne,není mne hoden je toho příklad. Jenže tahle věta není o tom, že si Ježíš jako nějaký guru nárokuje nad námi vládu, On si nárokuje tu naši lásku jako náš učitel, ale také Bůh a Pán. Zároveň ten, který se za  nás obětoval...Naši rodiče si zaslouží  naši lásku a úctu. Ale Bůh - i v osobě Ježíše Krista je jediný, kdo nám může dát život věčný i to, abychom se se svými rodiči znovu setkali...

Evangelium, které jsme si dnes připomněli  je plné paradoxů. A přitom hluboce pravdivé. ...Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.Nebojte se těch, kteří zabíjejí  tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který  může duši i tělo zahubit v pekle.

Ježíš uvádí své učedníky a tedy i nás do života, který není pobyt v růžové zahradě. Naopak nás varuje, že nás nemine pronásledování či pomluvy. Když hospodáře nazvali Belzebubem, tím spíše jeho čeleď. A přeci tato slova Ježíš neříká proto, aby nás vyděsil, ale naopak upevnil ve víře a v odhodlání vytrvat..Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě...

Možná nejvíce nás v tom dnešním čtení evangelia udivilo to slovo Ježíšovo, že nepřinesl  na zem pokoj, ale meč...Není to slovo, které by podporovalo válčení nebo křižácké výpravy. Jde o rozdělení, které každý křesťan logicky prožije, když se rozhoduje k následování Ježíše Krista. Náš bývalý farář Milan Matyáš nám často citoval  takové úsloví: "Víra, která nic nestojí, za nic nestojí" .  Ježíš, který se musel vícekrát podle evangelia už od svého půstu na poušti rozhodovat na životních křižovatkách tak věděl, že správná rozhodnutí nebývala bezbolestná . Ale byla přesto správná. A totéž učí i nás.Proto říká: Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.  Jeden člověk pořád naříkal nad svým životem a vůbec se mu nelíbilo, když farář mluvil v neděli o nějakém nesení kříže. Proč zrovna já mám mít pořád nějaké trampoty a nosit svůj kříž. To není spravedlivé. Až se mu jednou zdál sen. V něm šel v procesí, kde každý nesl svůj kříž. Ale muž byl pořád nespokojený a tak se zastavil u nějakého domu, půjčil si pilku a kus kříže uřízl. Hned se mu lépe šlo a byl pyšný na to, že si uměl poradit. Celé procesí směřovalo k jakési zahradě, ale co to - náhle byla v cestě průrva a pod ní propast. A tak lidé sundávali kříže z ramene kladli je do průrvy a přecházeli na druhou stranu do té krásné zahrady. Náhle si muž uvědomil, že udělal chybu a když přišel k průrvě tak viděl hned že kříž je příliš krátký na to, aby ji překlenul. Naštěstí se v tu chvíli probudil a děkoval Bohu, že to byl jen sen....A tak už pak chápal Ježíšovo slovo: Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.ale kdo ztratí svůj život pro mne, ten jej nalezne.

Ještě jedna věc mne v dnešním evangeliu oslovila. Jak Ježíš ve svém slovu, které velmi závažné a důležité, nabádající i povzbuzující používá důsledně místo slova Bůh slovo Otec. Celkem třikrát se v těch několika větách slovo Otec  vyskytlo.    Je to proto, abychom my Boha měli nejen za nějakého mocného Stvořitele a přísného Soudce, ale abychom k němu měli blíž tím, že jej máme za svého Otce. To nám Ježíš dává poznat a přijmout...Anglická královna Viktorie prý měla  velmi ráda svého manžela Alberta, ten však nesměl podle zákona přijmout žádnou státní funkci. Oba se milovali, ale občas se i pohádali. Jednou po takové hádce to bylo královně líto a tak šla a zaklepala na dveře od komnaty svého manžela. Kdo je tam zeptal se Albert. Odpověď zněla: Anglická královna.  Nastalo ticho. Královna zaklepala znovu: Kdo je to? Královna anglická. Znovu ticho. To se ještě dvakrát opakovalo. Až pak nové zaklepání: Kdo je to? Tvoje manželka Alberte... A dveře se otevřely.   Bůh také tluče na dveře lidí. . Kdo je tam? Já Tvůj Bůh!  Dveře se málokdy otvírají. Když však církev dokáže lidem představit Boha i jako Otce , tak jak nás to učí Ježíš, pak se dveře otvírají častěji.   AMEN

Kázání v neděli 14.6.2020, Mt 9, 35-10.8; Téma: Žeň je bohatá, dělníků málo. (jsme jimi?) Přímluvy:....Alena Lašková, Kamil Soukup, Matěj Růžička, Marek Šafránek; Písně: 9 (po sloce) a 312 (po kázání); Modlitba.14/6..; oznámení:pondělí - jsem na synodě, středa - biblická; neděle-bohoslužba; jak dopadla Noc kostelů...

Milí přátelé, sestry a bratři, když jsme hovořili o svatodušních svátcích, říkali jsme si, že jsou to svátky narození církve. Vánoce - Bůh zahrnuje do své lásky celý svět. Velikonoce - Ježíš Kristus rozpřahuje paže a svou náruč nabízí všem, kteří přijali jeho zástupnou oběť za své hříchy. A letnice - to je povolání a vyslání Ježíšových učedníků. Vykročení k následování Ježíše..Svou praktickou předehru to mělo už za Ježíšova života  a chození po tomto světě. Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy..Předtím to byl jen Ježíš, kdo procházel krajinou, obcházel všechna města i vesnice, učil, kázal a uzdravoval... Když však viděl zástupy - bylo mu jich líto - tak jsme to v evangeliu četli...A proto vysílá svých dvanáct a zároveň všechny učedníky, kteří jimi stanou za sto ,tisíc , dva tisíce let. - tedy i nás.: Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte - zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.  Co můžeme tedy z dnešního evangelia .přijmout pro tuto dobu a pro naše následování Krista - abychom byli vpravdě Jeho učedníky?

Nejprve to, že Žeň je bohatá, dělníků málo - Když vidíme svět kolem nás.tak i dnes vidíme ovce bez pastýřů. Někdy se zdá, že svět bez dobrých pastýřů se dočista zbláznil. Teď to vidíme v USA i jinde. Je popírána činnost policie, boří se sochy, které vydržely desítky i stovky let. Například socha Kryštofa Kolumba...A mnozí představitelé státu mlčí nebo to schvalují. Je snaha zpochybnit dobrý řád světa - například instituci manželství - muže a ženy.. Co s tím? Jediná možnost je obrátit se a obrátit svět znovu  k pravému Pastýři - Ježíši Kristu.  Znovu vést lidi k Bohu Otci, |Synu i Duchu svatému.  jsme si mysleli, že svět nyní v čase koronaviru se k Bohu obrátí více, ale zatím tomu tak není.  Proto platí pro křesťany Ježíšova výzva: Žeň je bohatá, ale dělníků málo. My máme být těmi dělníky. Těmi, kdo lidem kolem nás - v našich rodinách, sousedství či zaměstnání ukazují na toho pravého Pastýře - Ježíše Krista, který přinesl lidem odpuštění a spásu..A také jistotu pro jejich životy. Jistotu, že Boží zákony jsou provždy platné a nic je nemůže zpochybnit. Tohle je důležité si uvědomit -my jsme povoláni být těmi dělníky. Každý z nás. (Dobrý příklad - kněze, který slyšel modlitbu dítěte) Pak je tu ještě ta Ježíšova výzva - Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. To je myslím dobrá výzva  mířící k vedením křesťanských církví.  To co lidem my křesťané máme přinášet je milost Boží v Ježíši Kristu. A ta je zadarmo, i když byla draze zaplacena Ježíšovou krví a je to tedy milost velmi vzácná... Je velkou chybou, když v historii, ale ono to někde i přetrvává, církev se stala ústavem spásy a svou činnost velmi zpoplatnila. (odpustky) Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Ten citát toto Ježíšovo slovo by možná mělo být nad vchody do ústředí všech křesťanských církví. Žádat od lidí jen peníze na nutný provoz a nevršit bohatství ve hmotných statcích..František Saleský pravil, že bohatství bývá pro duši trním a) když jej nabýváme, protože pro shon za bohatstvím zapomínáme na duši b) když ho chceme uchovat, protože nám působí starosti a ty nám brání v duchovním životě c)když jej užíváme, protože bývá příležitostí ke hříchu d) když ho ztrácíme, protože pozbýváme duševního klidu a mnohdy propadáme zoufalství..)

To nejdůležitější poselství dnešního evangelia je, abychom uprostřed zmatků dnešní doby a světa kolem nás ukazovali lidem cestu k pravému Pastýři. To je náš úkol - vždyť žeň je bohatá a dělníků málo. My jsme ti dělníci. Kéž nás posílí Bůh Otec, Syn a Duch svatý, abychom byli užiteční.  AMEN

Kázání v neděli Nejsvětější Trojice 7.6.2020;  Téma: Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi; 122; 119-NZ; 127- NZ;  335;  Přímluvy: ............................................;Modlitba:9/6;  Oznámení: Biblická, Noc kostelů, ČZ

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Pavel na závěr svého druhého listu do Korintu, píše pozdravení, které jsme četli ve vstupním čtení a které jsme dnes slyšeli i na úvod Farského liturgie: Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi vámi.Je to nejen krásný úvodní pozdrav, ale zároveň přihlášení se trojičnímu vyznání víry. Víme, že i v počátcích naší církve se tato víra v Nejsvětější Trojici musela probojovávat  - byly tu i tendence unitářské, ale téměř od počátku tu byla i Farského liturgie i s tímto úvodním pozdravem a to nás ukotvilo v proudu tradičního křesťanství nehledě na pozdější teologické propracování přes Trtíka po Kučeru. A tak buďme za tuto naši liturgii vděčni, protože je dílem vpravdě prorockým. Jakoby její tvůrce byl přímo Duchem svatým nejen inspirován, ale i veden. 

 Víme už, že když máme víru v nejsvětější Trojici obhájit, tak to není jednoduché. A ani se to od nás nečeká. To pokorně přiznávají i teologové. A vyznal to i jeden z těch největších křesťanských myslitelů svatý Augustin, který podle známého příběhu si tím lámal hlavu tak dlouho až měl sen. A v tom snu viděl malého chlapce jak na mořském břehu nabírá do mušle vodu a vylévá ji na písek. A když se jej zeptal proč dělá takovou nesmyslnou věc, tak dostal odpověď, že je to stejné jako když on se snaží porozumět tajemství Svaté Trojice. Proto se spokojme s tím, že v Bibli a v Novém zákoně zvláště je vztah mezi osobami Nejsvětější Trojice popsán a víme, že je to vztah blízký a vzájemně na sebe navazující a odkazující se. Například když Ježíš slibuje, že až On odejde k Otci, pošle Přímluvce - Ducha svatého, aby jeho učedníci nebyli opuštěni. Na jiném místě Ježíš říká, že Jeho a Otce mohou lidé urážet, ale Ducha svatého ne. Z Písma tak poznáváme, že mezi osobami Nejsvětější Trojice je vztah lásky.

 Krásným podobenstvím přispěl k vyjádření tajemství Svaté Trojice irský svatý Patrik. Žil téměř ve stejné době jako Augustin a to podobenství, protože tajemství se dají poznat jen skrze podobenství - je obyčejný luční  trojlístek.  Jako symbol Boha ve třech osobách. Patrik si byl vědom, že dál už naše poznání nedosáhne. Zvláštní je, že lidé často hledávají na loukách naopak čtyřlístky, které mají přinést štěstí... Je jich málo a my lidé často toužíme po něčem vyjímečném a jiném a je to u nás pak vzácné. Také jsem občas čtyřlístky hledal. Jednou se stala zvláštní věc - měli jsme s Nazaretem pronajatý obchůdek v T. Svinech a to i s malý dvorkem. A na tom dvorku špatně dlážděném rostl jetel, ale byl zvláštní - byly to vesměs čtyřlístky. Nejprve mi to připadlo zábavné a myslel jsem, že si jich natrhám do zásoby, ale pak mě to nějak opustilo. A dokonce jsem už od té doby vlastně čtyřlístky na loukách nehledal. Proto i dnes jsem pro vás připravil naopak trojlístky.. Jsou v každém zpěvníku. (Zkuste je najít)

 Ještě se vrátím k tomu, co jsme si už řekli, že mezi osobami Nejsvětější Trojice je vztah lásky.  To bychom neměli však jen poznat  a uvědomit si, ale také se snažit napodobit v našich  vztazích. Zvláště my křesťané. Vždyť kde dva nebo tři se sejdou v Ježíšově jménu, tam je také On. Zpívali jsme, že Ježíš nás spojil láskou a když jsme s ním, tak můžeme být jedno. I to je malé tajemství, ale také dar od Boha. Od Boha ve třech osobách. Neboť tak jsme byli i pokřtěni. Jak to Ježíš ustanovil. Na třikrát: Ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého. AMEN

Kázání - svatodušní bohoslužba 31.5.2020 v HD a v JH (Padesátý den po Božím Hodu velikonočním) Jan 20, 19-23;  Téma: Přijměte Ducha svatého; Přímluvy: Růžena Čermínová (95); Marie Klimešová (90); Karla Kubaštová (44); Modlitba:11/6; Písně:268; 106 NZ;  Oznámení:  České zápasy, Noc kostelů; ve středu biblická od 17.00 hodin na zahradě;v neděli  bohoslužba od 10.00 hodin.

Milí přátelé, ohledně darů a znamení Ducha svatého panuje v křesťanských církvích občas neporozumění. Dnes jsme si četli ve Skutcích o letnicích  o seslání Ducha svatého a mluvení jazyky a víme, že existují mnohé církve tzv. letniční a mluvení jazyky je u nich velmi ceněné,  četli jsme v Pavlově listu Korintským o rozličných obdarováních - charismatech Ducha svatého a víme, že existují charismatická hnutí, uskupení i církve a ta si velmi zakládají na obdarováních - darech Ducha svatého jako je uzdravování, rozlišování duchů, mluvení ve vytržení, ale také dar moudrosti či dar poznání....Ale také jsme slyšeli dnes evangelium, kde v Janovi vzkříšený Ježíš učedníkům dává jako dar blízkost a moc Ducha svatého. Ne jen tak pro nic za nic, ale aby mohli sloužit. Jako ti, které Ježíš posílá do světa se zvěstí evangelia. Tady je důležité si uvědomit, co to ta zvěst evangelia je. Radostná zpráva o |Boží lásce k lidem v Ježíši Kristu - Dala by se vyjádřit i těmi známými slovy evangelia: Jan 13,6 Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jediného dal, aby žádný kdo  v něho věří nezahynul, ale měl život věčný...  Evangelium - radostná zpráva -  co máme my přinášet lidem kolem nás - ujištění o Boží lásce - tedy pokoj do lidských srdcí... Ostatně v tak krátkém úryvku evangelia, který jsme dnes četli je dokonce dvakrát |Ježíšova výzva Pokoj vám. Ta výzva platí i nám jeho učedníkům po dvou tisíci letech... A tak jestliže bychom měli prosit o obdarování Duchem svatým, tak právě abychom takto mohli sloužit jako Ježíšovi učedníci. Není zapotřebí se upínat jen k některým darům Ducha svatého, ale spíše prosit o zmocnění, abychom mohli nést do světa evangelium. To co nejvíc svět potřebuje je pokoj a láska. Apoštol Pavel nám také řekl, že jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni  týmž Duchem.  A tak ať už jsme v církvi husitské, katolické či tzv. letniční nemůže být v tomto žádný rozdíl...(ač si někteří křesťané myslí, že jsou o něco víc křesťany.)  Záleží jen na naší ochotě nechat se Ježíšem vyslat a Jemu odevzdat.

Jsou dva časté symboly, kterými je Duch svatý znázorňován. Jednak plameny. .O tom jsme četli dnes ve Skutcích apoštolských. Ohnivé jazyky se rozdělily a na každém z učedníků spočinul jeden a oni mluvili různými jazyky. Které sice neznali oni sami, ale rozuměli jim lidé z různých národů, kteří tam byli shromážděni..Mělo to tedy dva významy - bylo to znamení, že evangelium je pro všechny a také to bylo smysluplné - srozumitelné a na svědectví. Dalším častým symbolickým znázorněním Ducha svatého je holubice. Holubice se objevuje jako Duch svatý při Ježíšově křtu v Jordánu. Ne nadarmo se stala holubice také symbolem míru a pokoje. Naše zkušenost jako rodiny z poslední doby pro Jardově úmrtí  - setkání mnohých z nás s holuby  - i tam, kde se to předtím nikdy nestalo...Jako by nás Pán Bůh chtěl v Duchu svatém utěšit a povzbudit k důvěře, že si On vzal Jardu k sobě. Ještě by asi bylo třeba k dnešnímu Božímu hodu svatodušnímu dodat, že slavíme narozeniny církve. Mám takové podobenství  - nepřesné jak podobenství bývají. Vánoce - Bůh v malém dítěti objímá celý svět a znovu a znovu nechává Ježíše se do něj narodit.  Velikonoce - Ježíš z kříže objímá všechny, kteří v něj uvěří.  A o letnicích zve Duch svatý všechny, kteří v Ježíše uvěří na cestu ve společenství bratří a sester. Ne nadarmo je tento svátek nejméně oblíbený. Neboť nestačí jen se dojmout, či jen přitakat, ale také vydat se na cestu. Ale ne sami . S bratřími a sestrami. Ty si nevybíráme jako přátele. Ty musíme přijmout a společně každý hledat své  obdarování tedy charisma, kterým můžeme přispět ke společnému dílu.   AMEN

(Možná jsme v rozpacích nad Ježíšovou větou: "Komu hříchy, tomu jsou odpuštěny a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."  Sám Ježíš o sobě řekl, že nepřišel na svět, aby jej soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Milost má tedy u Ježíše přednost před soudem. .A tak to má být i u Ježíšových učedníků. Ježíš řekl : Nesuďte,abyste nebyli souzeni a to by mělo vzít vítr z plachet všem rádoby soudcům..Možná bychom to měli spíše než nějaké rozhodovací pravomoce měli přijmout jako příležitost k odpouštění.)

Bohoslužba - šestá neděle po Velikonocích. 25.5. 2020 Jan 17, 1-11;  Téma:Otče nechť jsou jedno jako my...  Písně : 33, 47 NZ, 118 NZ , 119 NZ , 194;  Modlitba:  24/5                Přímluvy:                                          Oznámení..Večer písní a modliteb - úterý 26/5...

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní evangelium je z Ježíšovy modlitby za učedníky. Ježíš za ně prosí.. Je to modlitba dlouhá a plná lásky. V druhé části této modlitby, kterou jsme dnes nečetli je Ježíšův výrok, že ta modlitba se nevztahuje jen na apoštoly a tehdejší učedníky - ale i na nás - jeho učedníky po dvou tisíci letech. (verš dvacátý - "neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří."  Takže je očividné, že bychom neměli mluvit jen o nějaké dávné historii týkající se oněch jedenácti učedníků (brzy také dvanácti) Tak jako vždy Ježíšovo slovo je stále živé a zde je to podpořeno i tímto Jeho výrokem. Můžeme si tedy být vědomi, že Ježíš stejně jako miloval své konkrétní učedníky . , má v lásce  i všechny ty, kteří skrze jejich slovo uvěří - za sto, pětset nebo dvatisíce let...Ježíš nás miluje a přimlouvá se za nás...Aby nás Bůh zachoval ve svém jménu  - tedy aby nás ochraňoval pro Boží království...

Další prosba Ježíšovy modlitby za učedníky je za to,abychom byli jedno  tak jako osoby Svaté Trojice mezi sebou...

Církev v historii moc jednotná nebyla..Stalo se to, když i do ní přišel hřích. S tou nejednotou i boji uvnitř přišlo i pohoršení - pro svět pak nejsme už tak věrohodní. Rozkol nastal už rozdělením na katolickou a pravoslavnou církev v jedenáctém století. Pokračoval pak  když přišla reformace - česká a pak světová.. A doteď se neshodneme, kdo to vlastně zavinil - reformátoři, kteří podle katolické církve  přinesli rozkol anebo katolická církev, která sešla ze správné cesty a odchýlila se od učení Kristova. Pravdou je , že když Ježíš mluví o sobě jako kamenu úhelném, tak mluví i o tom, že když jím stavitelé pohrdnou tak se jim stane kamenem úrazu.  A tak to rozdělení musí zákonitě nastat když církev nestaví na Kristu...Osobně jsem přesvědčen, že formální církev může a nemusí být církví Kristovou. I když  v ní Církev Kristova - tedy nevěsta Kristova obsažena být může. Věřím, že Církev Kristova je opravdu čistá, bez poskvrny a vrásky a tvoří ji všichni upřímní křesťané ať už jsou v jakékoli církvi. To jsou ti opravdoví učedníci Ježíšovi, kteří mají žít v jednotě. O tuto jednotu máme tedy usilovat především v našich malých církevních společenstvích, ve sboru , v rodině i tam, kde se v lásce potkáváme s ostatními křesťany z jiných církevních společenství. Je pěkné, že tu důležitost jednoty chápala Jednota bratrská - proto se tak i pojmenovala.- už ta původní - česká.. Obnovená Jednota bratrská tedy ta ochranovská má v začátku svých stanov z 12.5. 1727 takovéto ustanovení: "Herrnhut (Ochranov) a jeho původní obyvatelé musí zůstávat ve stálém svazku lásky se všemi dětmi Božími, at jsou jakéhokoliv náboženského přesvědčení, nesmějí nikoho odsuzovat, nesmějí s nikým vstupovat do sporů a chovat se nepěkně vůči druhým, nýbrž se mají snažit sami zachovávat čisté učení, prostotu a milost...."Myslím, že je to vysoko nastavená laťka i pro nás - křesťany po téměř třista letech.  

 Na závěr pak přečtu slova Jana Amose Komenského z jeho Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské - tedy té první české, která po Bílé Hoře byla zakázána a vyhnána z českých zemí. Komenský napsal také odkaz všem jednotám křesťanským - tedy křesťanským církvím...:

Všem Jednotám křesťanským vespolek pak odkazuji, aby se roztoužili po jednomyslnosti, smíření a spojení ve víře a lásce k jednotě ducha. Kéž by ten duch, jejž mně hne zpočátku udělil Otec duchů, mohl přijít na vás všecky, abyste tak srdečně toužili,jako jsem toužila já, po opravdovém sjednocení v křesťanství  se všemi, kdo vzývají jméno Kristovo v pravdě! 

Dále pak Komenský píše: ... i když z mnohých údů, přece jen spojené službou kloubů ke svému vzrůstu a vzdělání v lásce (Efezským), aby jednou alespoň křesťanské církvi a současně andělům přišel čas zpívat: "Hle, jak je dobré a utěšené, když bratři přebývají v jednomyslnosti."        AMEN

Bohoslužba - pátá neděle po Velikonocích.   17.5. 2020; Jan 14,15-24; Sk 17, 22-31    Motto: Milovat Ježíše; Písně: 66; 201; 194; Oznámení:  v úterý od 18.00  Večer písní a modliteb v HD. (možno se zúčastnit anebo se poté podívat na facebooku Husův dům)             Milí přátelé, toho kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat - říká Pán Ježíš.  Tato věta jednak ukazuje na blízký vztah osob Svaté Trojice Boží. Kdo miluje Ježíše, toho bude Bůh Otec také milovat... Pak se nám ukazuje, že Ježíš chce,abychom k Němu měli blízký vztah lásky. Stojí o to.  Nejde mu však jen o nějaké city.. Protože v dalším pokračování dnešního evangelia jsme slyšeli: Milujete-li mne, budete zachovávat moje přikázání. Myslím, že s naším vztahem k Ježíši je to jako s naším vztahem k rodičům.- když je ten vztah dobrý. Neboť v takovém vztahu jsou děti poslušné ne z nějaké povinnosti a už vůbec ne ze strachu, ale proto, že mají své rodiče rády. Víme sami, že to není v rodinách samozřejmé , že se ten čas vyvíjí a někdy se stane, že až když otec nebo matka odejdou na věčnost, tak si začneme vážit jejich rad a třeba se i podle nich řídit. Docela rádi bychom jim to řekli, ale můžeme to udělat už jen v našich modlitbách...Asi to známe všichni ... (vyprávění o Pavlovi a jeho synovi) Myslím, že když člověk uvěří v Ježíše Krista a stane se křesťanem , tak se ten vztah k rodičům může proměnit  dříve než je to běžné...Už ono přikázání z Desatera : Cti otce svého a matku svou... člověku pomůže začít měnit své postoje a co teprve celé evangelium...Takže není lepší investice do stáří než když vedeme své děti a vnoučata k Bohu a k upřímné  křesťanské víře.  Když Ježíš chce abychom zachovávali jeho přikázání - tak vlastně nechce nic tak těžkého. Totiž ta přikázání jsou skryta ve dvojpřikázání lásky: Miluj Boha z celého srdce a z celé mysli své a miluj bližního svého jako sebe samého....Jsou pravda chvíle, kdy s tím máme problém, ale většinou nám plnění tohoto přikázání do života přináší pokoj a radost.

Ještě bych se chtěl vrátit ke skutkům apoštolským, kde jsme četli jak apoštol Pavel promlouval k Atheňanům. A je k nim velmi vstřícný. Dává jim najevo, že každý kdo chce vyjádřit úctu k Božímu stvoření a chce svou věčnost  nějak adresovat, tak nemusí  být vděčný a sloužit neznámému Bohu, ale může poznat opravdového Boha a to nejlépe skrze osobu Ježíše Krista..Apoštol nabízí Atheňanům cestu, která není v rozporu s jejich touhou poznat pravdu..A také poznat opravdového Boha. Ježíš se nám podle svých slov také chce dát poznat. Má k tomu však svou zvláštní cestu. Toho kdo mě miluje, bude milovat můj Otec, i já ho budu milovat a dám se mu poznat.  Zvláštní je to pořadí. Normálně bychom řekli, že nejprve musíme někoho poznat a pak teprv jej můžeme milovat. Ježíš nabízí trochu jinou cestu. On chce abychom si Jej zamilovali a to ještě láskou která dbá na jeho přikázání .. a pak teprve nabízí, že On sse nám dá poznat....Mám takovou podobnou zkušenost s knihama o nějakých slavných osobnostech, které rád čtu. Např. o zpěvácích, spisovatelích,hercích či jiných významných lidech. Nejlepší takové biografie jsem shledával u spisovatelů, kteří osobnost o které píší, mají prostě rádi. Ne nějak nekriticky rádi, ale  přeci jen rádi. Když někdo píše o někom, ke komu nemá žádný blízký vztah, tak to většinou moc dobře nedopadne. To neznamená, že budou zamlčovat chyby té osobnosti, ale dokáží si při vší kritičnosti udržet obdiv a nadšení pro takového člověka... 

Takže dnes jsme se dozvěděli, že Ježíš stojí o naši lásku.  Ta láska k Němu a k Bohu však nemá být jen o citech. Je to láska obětavá, která  se snaží v každé situaci ptát : jak nám Ježíš t

radí, co by udělal on na našem místě. Máme se ptát na Jeho přikázání lépe řečeno dvojpřikázání lásky.  Tím prokážeme největší lásku k Pánu Ježíši.  Nebudeme čekat, až vše o Ježíši dopodrobna poznáme, ale začneme milovat a poznání přijde určitě samo.  Tak staň se. Amen

Bohoslužba - čtvrtá nedělpo Velikonocích - Den matek - 10.5. 2020 Jan 14, 1-14;  Písně: , ; 110; 160; 185; Modlitba..................  Vzpomínka na oběti druhé světové války; Oznámení: středa od 14.00  do 18.00 brigáda s opékáním buřtů...neděle bohoslužba 10.00

, Kamen, který stavitelé zavrhli se stal kamenem úhelným....ale také kamenem úrazu a skálou pádu... Sestry a bratři, jak zapadá toto slovo Petrovy epištoly i do naší doby. Ano, také stavitelé dnešního globalizovaného světa stále nepočítají  s Ježíšem jako kamenem důležitým pro stavbu světa natož kamenem úhelným, ke kterému se vše v té stavbě váže. A tak stále stavějí a stavějí a je to jakoby stavěli babylonskou věž...(On nakonec jeden z paláců vedení EU tak vypadá  - jako babylonská věž na obrázcích...) Proto tu stavbu nikdy nemohou dokončit...I když plánují a plánují a staví a staví...  To samé ale platí ,sestry a bratři, i pro naše osobní životy.... Každý z nás by měl vše ve svém životě vázat na úhelný kámen - na Ježíše Krista.  Můžeme to zkoušet bez něj,ale stejně se mu jednou nevyhneme a stane se nám kamenem úrazu a skálou pádu...Jako bychom jen nepoužili a odhodili a pak o něj zakopli nebo se o něj jak se říká přerazili.....   V dnešní době koronavirové nákazy, která tolika lidem přinesla utrpení se také může ukázat na čem stavíme stavbu svých životů, ale i na čem staví ti, kteří nám, vládnou. ...O co jim  ve skutečnosti jde. O lidské životy anebo o byznys???? Nevěřím, že koronavirus je Boží trest , ale věřím, že to může být Boží dopuštění. Málo usilujeme o Boží blízkost,. málo stojíme o jeho ochranou dlaň nad námi. Vymkneme se z Jeho blízkosti a pak mu vyčítáme, že nás lépe nechránil.... Alespoň my berme tuto zkoušku jako příležitost  přiblížit  se v zástupném pokání Bohu.

Dnešní evangelium má vícero úžasných důrazů... Důraz na příbytky v Božím království, které nám Ježíš připraví..  .a proto se nemusíme chvět úzkostí.O tom , že můžeme a máme prosit v Ježíšově jménu a On vyslyší naše prosby - a my se jen můžeme zamýšlet, co to znamená prosit v Ježíšově jménu... Víme to?  Tím nejznámějším slova dnešního evangelia je však to Ježíšovo prohlášení: Já jsem cesta, pravda i život. Ne nadarmo je citováno a bývá i napsáno v kostelích a sborech.. Jako například v tom rudolfovském bylo po celá léta a bohužel se tam nyní po stavebních úpravách nevrátilo... Co to vlastně znamená?  Život - to víme - a připomínali jsme si to o velikonočních svátcích. Ježíš nám svou obětí na kříži vybojoval život věčný. Ježíš je také pravda - ano když Mistr Jan Hus hovořil o pravdě za kterou stojí za to položit i život - tak myslel obojí pravdu. Tu, kterou můžeme rozumem a srdcem rozpoznat v našem životě a v tomto světě. A také tu, kterou je přímo Ježíš \Kristus. Za tu stojí za to bojovat v našich životech. Když ale Ježíš říká, že je také cesta - co tím vlastně myslí? Před týdnem nám bratr biskup vysvětlil ve svém kázání Ježíšova slova - že on je dveře pro ovce. Vysvětlil to zkušeností z návštěvy Izraele, kde ovčinec byl ze všech stran chráněn a v úzkém průchodu spával v noci pastýř, aby ovce chránil.. A tak Ježíš ,když je pravý pastýř tak je také dveřmi. Když je cestou tak je to možná připodobnit  k vyšlapání stezky například ve hlubokém sněhu - Ježíš  jde  před námi a vyšlapává nám cestu. Když jdeme v jeho stopách, jde se nám jednak snáze a jednak jsme na dobré cestě pro svůj život. Nebloudíme. A Ježíš dodává: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne... Jestliže tedy chceme se znovu přiblížit Bohu - tak bude nejlépe když půjdeme v Ježíšových stopách. Jeho cestou pokory, tichosti a obětavé lásky.  Tou cestou tedy jděme. A učme to i své blízké a lidi, které každý den potkáváme. Svět se vzdálil od Boha a je to jako když v lehkém mrholení odmítneme schovat se pod deštníkem. A když přijde prudký déšť tak se zlobíme, že Bůh za námi s deštníkem nepospíchá. Zatímco my bychom měli pospíchat za Ním..  AMEN

Bohoslužba - třetí neděle po Velikonocích  - neděle dobrého pastýře 3.5.2020

Sestry a bratři, dnešní neděli nazýváme nedělí dobrého pastýře. I dnešní texty nás k tomuto vyznání nabádají. Apoštol Petr ve své epištole píše o Ježíši Kristu:"Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste bludili jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.."  Tady se na chvíli zastavím u toho obrácení. Když se vás občas někdo zeptá jestli jste obrácený křesťam tak vás to může vyděsit. Mě se to začátkem devadesátých let párkrát stalo. Nevěděl jsem co s tím, jak mám odpovědět a jestli jsem vůbec tedy obrácený křesťan, když se mě na to někdo takto zvláštně ptá..Obrácení jsem vnímal tak trochu jako obracení sena a nebylo mi to příjemné. Až pak jsem z jednoho kázání pochopil, že je to jinak. Někam jdu po svých životních cestách, žiju si podle sebe a pak mi někde představí Ježíše a já náhle jdu za Ním. Obrátil jsem směr své cesty - své životní pouti. No a takto nám to předestírá i apoštol Petr.  Bloudili jsme jako ovce a když jsme poznali pastýře a strážce svých duší, tak jsme se k Němu obrátili a následujeme Jej.

Pán Ježíš o sobě říká , že je on pravým pastýřem ovcí..V dějinách církve bylo mnoho nepravých pastýřů. Dokonce zlodějů a lupičů. To jsou všichni ti, kterým funkce v církvi přinesla moc a bohatství. Dokonce jeden z papežů - tedy ten, který původně byl také na sněmu v Kostnici, byl opravdu dříve námořním lupičem - Jan XXIII- toto jméno mu však bylo odebráno a musel po pár stoletích přijít jiný papež, který si toto jméno znovu vzal, aby napravil jeho pověst.

Pravý pastýř se obětuje za své ovce. A to Pán Ježíš udělal. A také ještě dodává: Já jsem dveře. Co to známená? Možná i to, že tudy vchází a vychází jeho ovce. My věřící můžeme žít jen skrze Krista. A je to vlastně i memento pro novodobé pastýře - všelijaké kazatele, faráře, biskupy, pastory...Jen skrze Krista mohou přijít za ovečkami - tedy za těmi, kterým mají sloužit v tomto svém povolání. Jinak jsou zloději a lupiči, protože přelézají ohradu.   Nejdou přes Krista, káží jen sami sebe a ne Krista ukřižovaného a vzkříšeného - tedy jsou zloději a lupiči ať už jsou kdovíjak výkonní a výmluvní ...  Ježíš však volá své ovce a ony slyší jeho hlas A dokonce jsme četli, že On volá své ovce jménem. Každého z nás křesťanů volá náš Pán jménem. Tohle je zvěst, kterou máme zvěstovat my faráři a kazatelé... A také, že ten, kdo vejde skrze Krista bude zachráněn. Bude vcházet a vycházet a nalezne pastvu. Tedy život věčný. Jak praví Ježíš: Já jsem přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti.  AMEN

Bohoslužba v Husově domě - 1. neděle po Velikonocích tj. 19.4.2020

Skutky 2,22-32;  1. Petrův 1, 3-9; Jan 20, 19-31; Píseň 260; Modlitba 17/2; 

Ivo a Hanko, máme první neděli po velikonocích. Po svátcích, které jsme možná poprvé v našem životě křesťanů slavili spíše doma než ve sboru.Vymykala se z toho jen Křížová cesta a pak sobotní vigilie. Byly to zároveň velikonoce modlitební - modlili jsme se za Jardu a modlitbami jsme byli spojeni s mnoha přáteli. V pondělí Velikonoční  si Bůh Jardu vzal a tak nás, kteří jsme Jardu znali, čekaly dny zármutku. Ale i naděje, kterou máme právě díky Velikonocím.

Podobné to měli Ježíšovi učedníci. Jejich zármutek byl veliký a jen díky zjevování Pána Ježíše vlastně každý osmý den - byl tento hluboký smutek jejich duší a srdcí přemožen novou nadějí a vírou.  I oni potřebovali čas a myslím, že každý opravdu truchlící člověk potřebuje svůj čas, aby se svým smutkem vyrovnal. Naše dnešní texty mají kromě Pána Ježíše dvě ústřední postavy.  Apoštola Petra a apoštola Tomáše. Vstupní čtení ze skutků zastihuje už Petra znovu naplněného vírou a odhodláním. Jen tak mohl svědčit o vzkříšeném Kristu a přesvědčit ten den tři tisíce lidí, aby se dali pokřtít a přidali se k apoštolům.  Jeho svědectvím jsou naplněny i jeho dva listy a my jsem slyšeli jak v tom prvém svědčí o spasení, které přišlo skrze oběť Pána Ježíše Krista - Beránka Božího. A tak ten chybující a zapírající Petr se stal silným a pevným jako skála, jak to má obsaženo ve svém jménu.  Druhou postavou je Tomáš. Někdy se říká nevěřící Tomáš a přešlo to trochu nespravedlivě i do lidového rčení. Jak to s ním ale vlastně bylo? A jak je to s námi? Tomáš  chyběl když Ježíš poprvé přišel za svými učedníky po svém vzkříšení. Neměl tu zkušenost jako oni a zkrátka a dobře nedal na jejich svědectví. Patřil k lidem, kteří se chtějí o všem přesvědčit. Na tom ostatně není nic tak špatného. Nakonec když znovu uplynulo osm dní Pán Ježíš přišel znovu a po svém pozdravu Pokoj vám se hned obrátil na Tomáše. Záleželo mu na tom, aby Tomáš dostal svou šanci. A dokonce přijal jeho podmínku, aby směl položit prst na jeho rány po hřebech a vložit ruku do rány na jeho boku. Stalo se a Tomáš vyznává: Můj Pán a můj Bůh. Následuje Ježíšovo blahoslavenství, které je vlastně určeno i nám třem. (všem). Jsme blahoslavení, protože jsme neviděli a přeci uvěřili. Dva tisíce let se tak děje a my věříme na základě svědectví Písma a bratří a sester, kteří uvěřili před námi. A jen málokdo má takový zážitek jako třeba apoštol Pavel, že se mu Pán přímo  zjeví. ...   Takže jsme blahoslavení, ale zároveň občas se trochu podobáme apoštolu Tomášovi. A ztrácíme víru a musíme si říct: Věřím, pomoz nedověře mé... Možná, že ten příběh o Tomášovi je tu hlavně pro ty z nás, kteří se mu občas podobají. Určitě ne proto, abychom se nad něj vyvyšovali. A tak Tomáš vlastně pochyboval i za nás. A nemělo by se o něm mluvit jako o nevěřícím Tomášovi - to by se těžko stal apoštolem Indie - jak se traduje. My všichni stejně jako učedníci musíme stále znovu v sobě obnovovat a budovat svou víru. Vždyť se schovávali nejprve ve strachu za zavřenými dveřmi a až za několik týdnů vystoupí na veřejnost nebojácně a mocní ve svém svědectví o Kristu, jak jsme to dnes slyšeli ve čtení ze Skutků. Na závěr bych se ještě vrátil doprostřed děje dnešního příběhu. Ježíš, když se zjevil učedníkům, tak vždy pozdravil pozdravem: POKOJ VÁM. Možná bychom to mohli zkusit říkat místo obligátního Dobrý den také. Ne že by přání dobrého dne bylo špatné - také je to hezké...Ale pozdrav Pokoj tobě alespoň vůči blízkým lidem a přátelům je krásným začátkem rozhovoru. Anebo alespoň zakončením.     Pokoj vám.   AMEN

Bohoslužba Boží Hod velikonoční v Husově domě

Skutky apoštolské= 10, 34-43; Koloským 3,1-4; Jan 20, 1-18; 

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Petr , když říká, že Bůh nikomu nestraní, tak myslí hlavně na to, že světlo evangelia budiž přáno i pohanům, tak on rozpoznal Boží vůli. Předcházelo tomu uvěření Saula - Pavla - budoucího apoštola pohanů a  sen Petrův, který jej zbavoval předsudků vůči tzv. nečistému jídlu - jako podobenství, že nemá bránit přinést evangelium pohanům..  Vše se tím proměnilo a díky těmto změnám se vlastně mohlo evangelium začít šířit do celého světa.

Tu větu, že Bůh nikomu nestraní si můžeme připomenout i v dnešním evangeliu o Ježíšově vzkříšení. V Ježíšově době i v dobách dalších se vše důležité odehrávalo tzv. v mužském světě.  Tady je to jinak - Marie Magdalská sice šla za apoštoly a dva z nich se pak běželi podívat cože se to stalo s Ježíšovým tělem. Ale tím to pro ně prozatím skončilo. Sice viděli prázdný hrob a lněná plátna , a mohli si letos domyslet, ale tím to pro ně skončilo. Máří Magdalena se však stala prvním člověkem, kterému se dal vzkříšený Ježíš poznat. Ačkoli žena, což bylo v tehdejší době překročením určitého řádu... Ale tak jako Bůh, tak ani Ježíš nikomu nestranní. Tedy ani mužům ani ženám, což bychom měli respektovat i v naší době, kdy jsou lidé zmatení díky počínání různých podivných aktivistických skupin.  Marie v našem příběhu tedy má určité privilegium, ale ani ne proto, že je žena, ale spíše proto, že Ježíše milovala. Je o tom krásná píseň z prostředí naší církve Máří Magdalena.  "Máří, Máří,Magdalena, že břímě nejtěžší z ní sňal, stala se Máří Magdalena, tím kdo Ho nejvíc miloval."  I zde se jako v příběhu o vzkříšení Lazara Pán Ježíš setkává s plačící Marií a těší ji. Tentokrát už ne vzkříšením jejího bratra, ale svým zmrtvýchvstáním. Jí to dává zvěstovat svým učedníkům. Jí, která Jej poznala ne podle podoby, ale spíše podle láskyplného vyslovení svého jména Marie.. A tak to bude i nadále jako celých dva tisíce let. Uvěří vždy ten, který v Ježíšově slovech a činech rozpozná plnost lásky. AMEN

Kázání pro vigilii Hodu Božího velikonočního

Když uplynula sobota a začínal první den týdne přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.. Tady si musíme ujasnit, že v Izraeli začíná nový den západem slunce, takže se jedná pořád o sobotní večer. V našem evangeliu z Matouše nepotkává vzkříšeného Ježíše jen samotná Marie z Magdaly jako v Janově evangeliu, ale také ještě jedna Marie... V každém případě jsou to ženy, které nechtěl Pán Ježíš nechat v nejistotě, protože sice oni přijaly zprávu od anděla a běžely ji vyřídit učedníkům, ale běžely tak učinit jak jsme četli se strachem a s velikou radostí. A mám takový dojem, že toho strachu je Pán Ježíš chtěl zbavit. Zřejmě se mu to povedlo. Četli jsme: Ježíš je potkal a řekl: Buďte pozdraveny.  a dál: Ženy přistoupily , objímaly jeho nohy a klaněly se mu." Tam už byla jen radost, strach zmizel.  Však jim také Ježíš řekl: Nebojte se!  To je slovo, které z Jeho úst slýcháme v evangeliu často. Není to žádná laciná útěcha. Je to slovo Pána nebe i země. A tak si to opakujme stále. Pán Ježíš nám do všech našich strachů a úzkostí říká i dnes: Nebojte se. On to může říci, protože zvítězil nad temnotou a nad smrtí. AMEN

Zamyšlení pro Zelený čtvrtek 2020

V tento den jsme vždy mívali tzv. biblickou večeři v rudolfovském Sboru smíření.  Dnes tuto slavnost mít nebudeme. Možná si v malých společenstvích či o samotě svých domovů více připomeneme důležitost ustanovení Večeře Páně. Ježíš nám touto Večeří daroval mnohé. Snad nyní v čase koronaviru nám dojde jak nám VP chybí, když ji nemůžeme prožívat ve svých společenstvích.  Snad nám poradí církev jak to nahradit pokud se opatření proti nákaze budou prodlužovat ještě nějakou dobu.Věřím, že v malém společenství rodiny je schůdné a teologicky důvodné VP konat. Lámat chléb a přijímat jej a víno jako první křesťané. Nevím jestli k tomu potřebovali svěcené kněze. Tím ale nezpochybňuji církevní pořádky - jen se snažím najít řešení pro současnou situaci. Dnešní den prožijme tedy jako touhu po Večeři Páně a večer zkusme povečeřet s modlitbou v malém společenství (pokud je to možné) nějaké vhodné jídlo. Nemusí to být skopové, ale zkrátka to co dům dá. Jde hlavně o společenství s lidmi a Kristem.

MIMOŘÁDNĚ ZDE I KÁZÁNÍ - Na stránce Kázání je to nějaké porouchané..

 Zamyšlení pro 5. neděli postní Jan 11, 1-45:

Milí přátelé, sestry a bratři, dnešní text z Janova evangelia vypráví velmi známý příběh o vzkříšení Lazara... Byl mnohokrát předmětem kázání či jiného zpracování jak dramatického tak literárního (Čapek).  Když jsem hledal vůdčí myšlenku tohoto zamyšlení - zaujala mě věta: Ježíšovi vstoupily do očí slzy.  Ježíš, který je Spasitelem celého světa, když se potkává osobně s lidskou bolestí a slzami tak sám pláče. Tak měl rád konkrétní lidi - Lazara a jeho sestry Martu a Marii. Tohle je možná důležité pro nás, kteří si říkáme křesťané, abychom byli jako Ježíš - totiž milující konkrétní lidi - z rodiny, z přátel či když se setkáme s lidským utrpením a zaskočí nás to. Učme se od Ježíše lásce, která umí prožívat i zármutek plně a hluboce. Tak budeme vpravdě lidé.   Neboť Ježíš byl pravý člověk. A říká : Učte se ode mne!

Ano Lazar stejně jednou musel znovu umřít. A jeho vzkříšení k životu už nebylo jen dočasné, ale navěky. Ten příběh nám nejen demonstruje Ježíšovu moc nad smrtí. Navíc je to příběh velké lásky mezi lidmi. A v tomto případě mezi sourozenci navzájem a také mezi Ježíšem a každým z nich. Proto je to příběh nejen zázračný, ale také povzbuzující k naší vzájemné lásce..   AMEN

P.S. Ježíš nám dává radu, abychom chodili ve světle  - neboť kdo chodí ve dne neklopýtne a kdo chodí v noci, ten klopýtá, protože v něm není světla.. A tak máme chodit ve světle tohoto světa... Amen

Zamyšlení pro 4.neděli postní (Letare)  Text: Jan 9, 1-41;  Modlitba: Za nemocné koronovirem , za zdravotníky a jiné pomáhající , za moudrá rozhodnutí vlády, za dobré mezilidské a mezigenerační vztahy....; Písně: 312; Oznámení:

Milí přátelé, opět spatřujeme Pána Ježíše na cestách a v rozhovoru s potřebnými lidmi. Minulou neděli to by příběh setkání Ježíše s ženou u studně a prominutí jejích poklesků a dokonce vyslání na evangelizaci.  Dnes je to příběh uzdraveného  slepého člověka, ke kterému se Ježíš také sklonil a nepohrdl jím. Podobné je i to, že i tento Ježíšem uzdravený člověk o něm pak svědčil. A na začátku příběhu je také vidět mezi Ježíšem a učedníky určitý rozpor. Oni ještě plně Ježíše nepochopili a uvažují postaru. Totiž tak, že ten slepý si určitě za svou slepotu mohl sám anebo jeho rodiče. Tak  to občas máme i my lidé...chceme mít jasno i za cenu, že někoho soudíme a přitom do toho vlastně nevidíme. Asi bychom měli úplně vynechat jako křesťané takové to rčení: "Pán Bůh ho potrestal. "  To vypadá jako z pozice víry, ale vlastně to je úplně mimo. A to také Ježíš učedníkům vlastně sdělil. A uzdravil slepého - vždyť víme, že nikomu neodmítl pomoci ať už věřícímu, ale i nevěřícímu... to známe z evangelií. A to je další ponaučení pro nás křesťany. Zvláště v dnešní době koronavirové. Je to až neskutečné jak je nyní náš svět propojen.. Nemůžeme si říkat - to se mě netýká. Na druhé straně hříchem je to propojení kvůli sobeckým zájmům hrstky bohatých, která ovládá obchodní, bankovní a do jisté míry i mocenskou sféru. Zvláště v Evropě na to nyní těžce doplácíme.  Nemůžeme už říkat - Čína se mě netýká, nebo Sýrie se mě netýká. Ale každý stát, každý národ by si měl uchovat svébytnost a obranyschopnost svého systému, aby tak mohl v případě potřeby reagovat... To už je ale odbočka do sféry stavu dnešního světa. Jen si  na tomto příběhu uvědomíme jak těžce se i dnešní farizeové  a zákoníci budou smiřovat se ztrátou svého vlivu a moci. Když někdo řekne pravdu - není to vhodné - dneska se říká - není to korektní.  V našem příběhu uzdraveného člověka farizejové vyhnali.  Ježíš jej vyhledal - je to úžasné, že sám jej hledá. Proč vlastně? Aby jej podpořil, protože by se ten člověk mohl cítit odvržený a zneuctěný kvůli své víře a nemohl by se tolik radovat ze svého uzdravení. A také proto, aby v něm dokonal dílo spásy. Ne tedy jen záchrany těla, ale i duše - celého člověka.  A Ježíš pak mluví o tom, že přišel na tento svět k soudu. A ten soud už začíná konat..Ti kdo nevidí , náhle prohlédnou. A ti kteří o sobě říkají, že vidí, jsou náhle slepí. Už proto, že sami sebe pyšně prohlašují za ty správné a vidoucí.                                       Amen

Kázání v Husově domě v neděli 15.3.2020; Téma: Ježíš je milosrdný - oproti lidem; Jan 4, 5-42; Písně: 76; 201; Modlitba: ......................    ; Přímluvy: .........................................................................Oznámení: biblické hodiny do Velikonoc odpadají. - témata na www.husuvdum.cz  ;     bohoslužba slova?   bez kávy?   pašijové pásmo - zkoušky.

Milí přátelé, sestry a bratři, v pondělí byl v Husově sboru - bývalé synagoze v J. Hradci pořad o holoucaustu, který pěkně připravil evangelický farář bratr Kitta. Byl to neuvěřitelný příval hrůzných informací o tom, jak se křesťané různých denominací chovali k příslušníkům židovské komunity po mnohá a ,mnohá staletí. Až pak v době, která už by měla být kulturně a morálně na výši - přišla hrůza - holocaustu...Nacisté jakoby vše to špatné opsali právě od křesťanů? Člověk si uvědomí, jak je těžké přijmout, že následovníci Krista se takto mohli vůbec chovat. Vždyť Kristus byl učitelem lásky a milosrdenství...O tom svědčí i dlouhý příběh z Jana, který jsme právě dočetli. 

Vždycky když Pán Ježíš v Písmu kritizuje zákoníky a farizeje, tak abychom si měli uvědomit, že On nepromlouvá jen do doby před dvěma tisíci lety. Jeho slovo je stále živé. Tak tomu věříme. Možná že dokonce jsou v tom ti farizejové trochu nevinně. Posloužili jako příklad pokrytectví, které Ježíš hlavně chce odsoudit. \On málokdy na někoho útočí, naopak povzbuzuje,uzdravuje a nabádá k lásce. Vidí však i do budoucna . A vidí zákoníky a farizeje a vládce církve a světa - nejen ty jeho současníky, ale především ty za pět set, tisíc či dva tisíce let. Když tedy jsme nešťastní z toho co církev či církve v dějinná tzv. předváděly, tak vězme, že tohle Pán Ježíš předvídal a tohle tak často kritizoval.  Církev i dnes občas chce rozhodovat o osudech lidí. Má na to své katechismy a kdyby mohla, možná by vládla lidem více i dnes. Naštěstí už nemůže a to je ostuda, že světský stát několikrát v dějinách napravoval to co církev kazila. Jak je to jiné s  Pánem Ježíšem jsme si dnes četli v tom dlouhém příběhu. I učedníci, kteří už svého \Mistra znali tím byli zaskočeni. On se baví s ženou? A kdovíjak dlouho....To je neslýchané.   Ta žena je Samařanka. Tak to už vůbec není normální. Vždyť jejich Učitel porušuje všechna  pravidla. A to vůbec nevěděli co je ta žena zač. Že měla několik mužů a teď žije s někým dokonce tzv. na hromádce..  Vrcholem celého příběhu je to, že |Pán si navíc ženu použil k zvěstování evangelia. Žena tam nechala svůj džbán - takže On zřejmě věděl proč odešla a nechal ji konat. A skrze její svědectví mnoho Samařanů uvěřilo. Kolikrát faráři a kněží spoustu let studují a bývají ustanovení do služby až když církev uzná za vhodné. A neříkám , že to tak není správné. Ježíš tím příkladem nás vede k tomu, abychom nesoudili, ale byli připraveni odpouštět. Jaký je to rozdíl oproti církvi, která si říká \Kristova\?  A tak vzpomeňme si vždy, když máme i my pocit nějaké nadřazenosti a vyvolenosti někoho soudit a kritizovat ať už uvnitř církve tak navenek , vzpomeńme si na tuto samařskou ženu u studně. A řekněme si, že i v tomto, tedy velkomyslnosti a odpouštění,  budeme následovat svého Pána. AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 8.3.2020; Téma: Neboť tak Bůh miloval svět...Jan 3, 1-17 Písně: 235; 166; Přímluvy:...Milan Zaiml (42); Tomáš Polívka (47); Jaroslava Tachecí (48).  Oznámení: středa biblická hodina ; neděle 10.00 bohoslužba; .

Milí přátelé, dnešní text Janova evangelia obsahuje i větu, kterou Martin Luther považoval za evangelium v kostce: "Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."  Vždy, když na něj dojde v lekcionáři řada, vzpomenu si na jeden příběh, který jsem před léty četl a ve kterém hraje tu ústřední roli. Je to příběh z doby občanské války Jihu proti Severu v Americe (USA). Vždycky mám chuť přečíst jej místo kázání, ale zatím jsem to neudělal, ale dnes to udělám. I proto, že dnes prožíváme jakýsi pocit ohrožení virovým onemocněním... , ale lidé před námi před sto, dvěstě, čtyřista lety na tom byli podobně a vlastně hůře, protože neměli takovou zdravotní péči. Ten příběh se tedy  odehrál v polovině devatenáctého století a ukazuje jak tenká je hranice, kterou stačí překročit, abychom my lidé měli život věčný....  Přečíst\: Nejzajímavější příběh, který jsem kdy slyšel, mi před lety pověděl muž, kterému bylo přes osmdesát let. Seděli jsme spolu na skalnatém výčnělku jednoho z arkansaských kopců a on mi vyprávěl: Ocitl jsem se v tom kraji během Občanské války. Tam na druhé straně až úplně v dálce stály stovky stanů našeho vojenského ležení.  Tehdy v táboře vypukla epidemie spalniček a mnoho statečných hochů zemřelo. Epidemie byla tak strašlivá, že jsme museli postavit další stany dole v údolí a do nich přestěhovat všechny nakažené spalničkami. Já jsem sloužil jako strážný v dolním táboře, kde byli pacienti se spalničkami. Přečíst.... Amen

Kázání v Husově domě a v Husově sboru v neděli 1.března 2020 ; téma: Pokušení, pokušitel, Ježíš a ospravedlnění pro nás;   Písně: 33; 36; Modlitba 25/7;  Přímluvy: ................................................; Oznámení: .příště:.středa - biblická,, ne - 10 h. bohosl........

Milí přátelé, sestry a bratři, možná vás také někdy zarazila ona prosba v Otčenáši: a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého... Na jiném místě Písma však můžeme číst, že Bůh nikoho nepokouší... Tak jak to vlastně je?  Důležité je vědět, že Bůh nás někdy zkouší anebo jak to píše  staročesky například Komenský - že nás prubuje..My se přidržíme toho slova zkouší, protože je to podobné slovu pokouší, ale je v tom velký rozdíl. Bůh nás zkouší, aby nás utužil ve víře. Ďábel anebo řekněme to ten Zlý .. nás pokouší,abychom my pokoušeli Boha. A to právě být nemá - Bůh sám nikoho nepokouší, ale ani nemá být pokoušen.. Jestliže se tedy modlíme .: neuveď nás do pokušení, tak já osobně mám pocit, že je to modlitba, která prosí Boha, abychom se neocitli v pokušení, aby nás nevedl cestou, kde by na nás nějaké pokušení čekalo. Modlíme se tak proto, že jsme si vědomi své slabosti. Já osobně bych raději říkal : Neuvoď nás do pokušení - tedy neveď nás cestou, kde bychom mohli být vystaveni pokušení...V každém případě vždy dodáváme: ale zbav nás od Zlého.  Tady si vždy představuji zlého s velkým Z - tedy nositele všeho zla v tomto světě - ďábla..

Dnešní evangelium bylo o Ježíšově pokušení na poušti, těsně před jeho vystoupením na veřejnosti. Ježíš zažívá pokušení od opravdového Pokušitele. Je to zvláštní stať Nového zákona - Ježíš a ďábel se tu setkávají tváří v tvář. Vladce tohoto světa - ďábel má navrch. Však také si počkal na chvíli, kdy Ježíš bude oslaben půstem - počkal si dokonce až na ten poslední čtyřicátý den Ježíšova půstu. Tak on jedná, využívá každé lidské slabosti. A Ježíš je vystaven třem pokušením, kterým býváme vystaveni v tomto světě i my lidé. pokušení selhání z lidské slabosti, pokušení zkoušet Boha a nakonec pokušení moci, slávy a bohatství. Ježíš vybojoval velkou bitvu a zvítězil. Zvítězil pro nás, protože kdyby selhal, tak bychom jako lidstvo upadli do zmaru a nikdo by nemohl být zachráněn.. Nyní mohl Ježíš vyjít z pouště a začít hlásat evangelium  - radostnou zprávu o Božím království. Ještě jednou však bude muset obstát v boji se Zlem a to na Golgotě.  Zpráva o Ježíšově pokušení na poušti nám dnes zvěstuje nejen to, že Ježíš obstál a zvítězil v této bitvě nad Pokušitelem. Ale také to,že se nad pokušeními a tedy i nad Pokušitelem dá vyhrát i v našich životech. Ježíš nás předchází i v drobných bitvách našich životů. Vždy když nás přemáhá naše lidská slabost, ale také vždy když jsme pyšní a chceme zkoušet Boží trpělivost a lásku, ale také když toužíme po mamonu, slávě či se vyvyšujeme nad jiné a chceme jim vládnout - vždy si můžeme vzpomenout na Ježíše, že nás předešel a odbyl všechna pokušení slovy Písma. Tady je možná dobré si připomenout, jak dobré je Písmo - slovo Boží znát, abychom byli připraveni a vyzbrojeni k odrážení útoků Pokušitele.

Sestry a bratři , ve středu nám začalo postní období a možná přemýšlíme, jak správně prožít tuto postní dobu, která je před námi. Co si odříci, co jíst, co nejíst. My už víme, že se nemá v první řadě jednat o jídelníček. I když i to určitě má svůj smysl - něco si odříci.  Ještě více se ale Bohu bude líbit, když budeme ovládat tři oblasti -  svou řeč a své myšlení a svou vůli. Když nebudeme dělat špatné věci - špatné skutky, když nebudeme nikomu ubližovat svým jazykem, ale ani nebudeme špatně smýšlet o jiných. To je asi to nejtěžší, ale zároveň nejlepší, protože je to jen mezi námi a Pánem Bohem. Letos nás čeká o něco náročnější postní doba - budeme ji žít s koronavirem. Až v těchto dnech jsem si uvědomil, jak náš život je lehčí proti našim předkům, kteří zažívali epidemie různých nemocí. (Mory, španělská chřipka, neštovice ,..) A přeci, když přežili, tak dál budovali společnost a my z toho dnes máme užitek. Nezbývá než abychom i my dělali věci tak jak máme. Dobré skutky, dobrá slova a dobré myšlenky. A možná o něco hlubší zamýšlení se nad smyslem našeho života. Když Ježíš prošel před námi postem a odolal pokušení, tak poprvé vystoupil na veřejnost s těmito slovy. Čiňte pokání a věřte evangeliu.  A to je nejlepší program pro naši cestu dobou postní. Když jsme pravdiví, tak určitě znovu máme z čeho činit pokání. Avšak skrze Krista máme  také proč věřit evangeliu - radostné zprávě o naší záchraně.  AMEN 

Kázání v Husově sboru v JH v neděli 16.2.2020; téma : Je vůbec možné splnit nároky Ježíšovy?   Mt 5, 21-37; Přímluvy: Písně: 53; 148; 166; Modlitba: 22.2.; Oznámení.: Trojlístek a pořad bohoslužeb. , Příště za dva týdny v 15.00

Milí přátelé, sestry a bratři,  někdy si možná říkáme jestli je vůbec možné splnit Ježíšovy nároky? Zvláště v dnešním evangeliu je to náročné už na poslech natož na splnění...Nestačí podle Ježíše přikázání Nezabiješ! Ale nemáme se ani hněvat na svého bližního , ani jej ponižovat a už vůbec ne zatracovat...Máme chodit připraveni k bohoslužbě  a nejprve se smířit se svým protivníkem a potom teprve prožít bohoslužbu.  Už jen chtivý pohled na ženu je cizoložství v srdci člověka, a pak přichází něco úplně nemyslitelného - zbavit se ruky nebo oka, když nás svádí ke špatnému jednání. Také rozvody manželů u Ježíše mají limity nastavené mnohem výše než to v tehdejší době bývalo - nehledě vůbec na dobu dnešní... Co ale my s tím - lidé dnešní doby a zároveň křesťané?   Máme si říci - je to přece přehnané - to je vidět už s tím vyrváním oka z těla a utnutím ruky a tak si s tím nebudeme lámat hlavu...Anebo se z nás stanou přísní soudci - hlavně těch druhých - sebe sama asi tak přísně bude soudit málokdo..

Ale ani když  budeme soudit a trestat druhé či sebe sama není dobrý postoj. Ani když budeme brát Ježíšova slova na lehkou váhu není dobrý postoj. Klíč k dobrému postoji možná obsahuje až poslední věta z dnešního evangelia: Vaše slovo buď : ano, ano - ne, ne; co je nadto, je ze zlého. To slovo evangelia nám říká jeden důležitý nárok na nás křesťany: totiž, že máme být pravdiví. Náš život má být opravdový. To co vyznáváme slovy máme i žít...Tím není dáno, že  nemůžeme hřešit. Hřešíme ze své lidské slabosti. Ale když následuje pokání opravdové a ze srdce - ne jenom formální , tak máme u Ježíše milost a odpuštění... Tím si můžeme být jistí.

A tak neberme Ježíšova na lehkou váhu. Přemýšlejme každý den večer nad tím, čím jsme se provinili proti Bohu a lidem. Prosme za odpuštění a uléhejme  smířeni. Ježíš nám nechce nakládat další břemena k těm našim běžným životním strastem a starostem. Tohle přece On sám vyčítá farizejům a zákoníkům. A tak se občas chovali i představitelé církve. Kázali vodu a pili víno... se říká... Ježíš mluví ono slovo ke svým učedníkům - nejenom těm tehdejším - ale i k dnešním - tedy přímo k nám křesťanům shromážděným zde.  On vychovává své učedníky a tedy i nás. Proto zaznělo dnes i toto slovo v evangeliu - v radostné zprávě o lásce a milosti. Abychom nebyli podobni farizejům a zákoníkům - tehdejším i těm dnešním v církvích. Těm, kteří na jedné straně dokáží uplatnit přísná Ježíšova měřítka a na druhé straně si omlouvají svá selhání. Ježíš chce mít své učedníky opravdové. Proto nastavuje určitou laťku a chce abychom se ji pokoušeli zdolat. Když se potkává u studny v Samaří se zřejmě velmi hříšnou ženou podle tehdejších měřítek  - nesoudí ji, jen jí získává pro své království a pak posílá do vesnice aby o něm svědčila. On z nás chce  mít své upřímné následovníky. Jeho slovo kdyby jej všichni lidé brali vážně tak přinese do našeho světa takovou proměnu , že by se podobal Božímu království. To se sice nestane, ale my tu proměnu můžeme přinést alespoň do našeho okolí. AMEN

Kázání v HD v neděli 9.2. 2020;  téma: Kdo je sůl země? Mt 5,13-20;  Písně: 116; 21; Modlitba 12/3..; Přímluvy:Jana Vlasáková (72); Jan Pešek (85);   Oznámení: výroční shromáždění - nyní; příští týden biblická hodina - středa a v neděli bohoslužba  v 10.00 hod.; 

Milí přátelé, sestry a bratři, starozákonní text nás vede k zamyšlení nad tím, co je opravdový půst? Je to  ještě s předstihem před začátkem postní doby, která začne popeleční středou 26.2., ale je vlastně dobře, když si dopředu rozmyslíme, jak bude náš letošní půst vypadat. Budeme si jen něco odříkat z pokrmů (což je jistě chvályhodné) anebo přidáme i něco z toho, co Pánu Bohu dlužíme - nejen my - nejen my osobně, ale i naše celá společnost? Neboť ten starozákonní text z Izajáše míří k pospolitosti Božího lidu. Možná si ale řekneme, co já sám s tím? Ten svět se neubírá dobrým směrem, ale já s tím nic nenadělám. Jenže novozákonní evangelium - slovo Ježíšovo nás vyvádí z omylu a z našich výmluv. 

Vy jste sůl země, říká  mě i tobě, nám křesťanům Ježíš.  Vy jste světlo světa. Na jiném místě evangelií za světlo světa Ježíš označuje sebe. To snadno přijmeme a přikývneme. Kdo jiný by to byl než ty Pane Ježíši. Ale když teď slyšíme: Vy jste světlo světa - co s tím si máme počít? Kdyby alespoň Ježíš řekl: Měli byste být světlo světa - snažte se být světlo světa anebo tak nějak. Ale On ještě navíc říká: Nezůstane skryto město ležící na hoře. Známe přece, že je vidět zdaleka. Jenže jak si může Ježíš být jist, že jsme opravdu světlo světa? Což nepočítá s naší slabostí. Ale počítá! Proto říká, že nemáme dávat rozsvícenou lampu pod nádobu a  o soli, že může pozbýt chuti a pak už není k ničemu, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Také příznačné pro naši dobu, kdy si už lidé příliš neváží křesťanství ani křesťanů a proto po něm - po křesťanství a nás křesťanech obrazně řečeno - šlapou.. (vážnost duchovenského stavu v anketách). Jenže nestěžujme si na lidi, ale spíše se zamysleme jestli jsme my křesťané pro svět nepozbyli chuti? Jestli náhodou nejsme nemastní, neslaní? 

Když Ježíš říká, že jsme solí země a světlem světa, tak tím říká, že nám všechno dal, abychom měli slanost, že nám všechno dal, abychom v sobě měli světlo. Jsme pokřtěni, biřmováni, vyznáváme Krista jako svého Pána, přijímáme chléb a víno - tělo a krev, čteme svaté Písmo, slyšíme Boží slovo... A proto jsme solí a proto jsme světlem. Jen neztrácejme slanost tím, že nesolíme své okolí a neschovávejme svou víru, naději a lásku pod nádobu našeho sobectví. 

Dnes máme výroční shromáždění. Zastavení našeho  malého společenství. Celý advent a celou vánoční dobu svítila nad Husovým domem  Moravská hvězda. Po svátku  Hromnic ji už nerozsvěcujeme od večera v 16.00 do rána do osmi hodin. Ale světlo našeho společenství pro okolní svět by pohasnout nemělo. A zcela určitě nepohasne, když každý z nás uvěří Ježíšovu slovu:  Vy jste světlo světa!  Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. AMEN

Kázání v HD a v JH v neděli 2.2.2020 ; téma: Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky...Písně: 66; 223;  Přímluvy:.Pavel Soukup (15), Alena Škrletová (35), Daniela Šírová (59), Stanislav Linda (65);  vzpomínka obětí holocaustu a poděkování všem, kteří se vzepřeli  a obětovali své životy; Oznámení: příště výroční shromáždění (kdy?);st-biblická v 17 h

Milí přátelé, sestry a bratři, dnes je svátek uvedení Páně do chrámu. Také se mu říkává Hromnice. Světívaly se svíčky jako ochrana před hromy a blesky. Což je jen pověra. Možná bychom ale mohli oprávnění ke svěcení svíček najít spíše v onom slovu starce Simeona o Ježíši jako o Mesiáši - světle jež bude zjevením pohanům...Hromnice se také považovaly za konec vánočního času - kdy se odstrojují vánoční stromky a hlavně betlémy. Proto i dnes naposledy můžeme vidět v našem sboru stromek a betlém a budeme zpívat píseň vánoční doby. 

 Ve čtení z Malachiáše proroka jsme četli také o vstupu Pána do chrámu, ale to už je vlastně předpověď soudu a druhý příchod Kristův. V textu z Lukáše je to stále ještě dítě - ten malý narozený Ježíš, který je přinášen podle tradice aby byl zasvěcen Bohu. A  Josef a Marie s ním tedy přicházejí - uvádějí jej do chrámu. A tam se setkávají se dvěma starými zbožnými lidmi - Simeonem, který veden Duchem do chrámu přišel a s prorokyní Annou, která v chrámu přebývala  a sloužila Bohu posty a modlitbami. Oba dva se dočkali splnění svých nadějí v příchod Mesiáše.   Oni nevidí jen malé bezmocné dítě - ale světlo, jež bude zjevením pohanům..Simeon svaté rodině požehnal a také prorokyně  nad dítětem chválila Boha.  Žijeme v době, která by velmi potřebovala úctu k moudrosti starých lidí. Jen tak může přecházet požehnání na další generace. Dnes často jsou staří lidé předmětem posměchu jako nějací zaostalí jedinci, kteří kazí volební výsledky - viz akce Přemluv bábu , dědka nebo se zajímají jen o slevy v supermarketech nebo žijí neekologicky - je to však vždy jen uměle vyvolaný problém, který  zbytečně kupí bariéry  ve společnosti. V Bibli však čteme, že jen tak může přejít požehnání na další generaci, že ta předchozí těm mladým - dětem a vnoučatům žehná. (příklady z Písma: Mojžíš žehnal jednotlivým kmenům Izraele, každému zvlášť. žehnal také svému nástupci Jozuovi - vložil na něj své ruce  a tak bychom mohli dále jmenovat: Izák požehnal Jákobovi a Jákob svým dvanácti synům ..  I my v naší době máme žehnat svým dětem a vnoučatům a mladým lidem obecně bez ohledu na to jestli právě souhlasíme se vším co dělají. Naše požehnání má moc, kterou možná  nechápeme, ale je to tak správné a působí to...tak, že i zlé věci se mohou proměnit v dobré. (Jákob) Jakub píše ve svém listu, že nemůže ze stejných úst vycházet proklínání i žehnání a Petr , nám radí: "žehnejte, vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání..." (můj vylosovaný text)  ???

Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním...To je jediná zpráva z |Písma o Ježíšovi na dobu dalších dvanácti let. Pak bude zpráva o dvanáctiletém chlapci Ježíši v chrámu a znovu téměř dvacetiletá odmlka.. To je vlastně svědectví o tom, že Ježíš do svého vystoupení má zůstat jako jeden z lidí a nepříliš povšimnut okolím - jen s těmi dvěma výjimkami.. To dosvědčuje i apoštol Pavel v listu Židům, ze kterého jsme dnes četli: Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich...a dále: "Proto musil být ve všem jako jeho bratři, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu." Ježíš se nám podobal ve všem kromě hříchu.  Proto přijímá i požehnání v chrámu a později křest od Jana Křtitele. On je nám i v tomto příkladem pokory. Jednu zhudebněnou báseň J.A. Komenského o tom máme i v našem zpěvníku. (30) Kristus příklad pokory, Pán náš milostivý, Otce svého Syn milý a jednorozený, pro hříšného člověka ráčil býti chudý, nepravostmi našimi trpěl ponížený.  

A tak važme si toho, že i my jsme mohli uvidět světlo spásy v Ježíši Kristu tak jako Simeon a |Anna. A žehnejme všem, zvláště mladým lidem. AMEN 

Kázání v neděli 26-1. v HD; Téma: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kteří jsou na cestě k záhubě....nám je mocí Boží.  Písně:9 a 312; Modlitba 9.1.; Přímluvy: životní výročí...Stanislav Linda41; Pavel Soukup 15; Alena Škrletová 35; Daniel Šimon (43);....; Vzpomínka: Pavel Kolář ;  

Milí přátelé, sestry a bratři!  Charlie Chaplin kdysi řekl: Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.  To samé možná platí pro křesťany: Kdo se nikdy nestal bláznem pro Krista - těžko může být opravdovým křesťanem. .. Znáte to, když vám někdo řekne: ty to s tím kostelem přeháníš!  Mohli byste mu oponovat třeba tím, že také chodí jednou dvakrát týdně do hospody a nic mu nevyčítáte..ale to nemá smysl, protože se dozvíte, že chodit na pokec s přáteli je přece normální zatímco chodit dvakrát týdně do kostela je divné,.,,,Jenže jsme slyšeli že bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidétaké ...Jsme v očích světa blázny když věříme, že Ježíš Kristus volil smrt na kříži aby nás zachránil. A jsme blázny, když to nejen vyznáváme, ale hlavně když volime cestu následování... Tak jako učedníci kdysi dávno v krajinách u jezera Galilejského.... 

Učedníci možná byli v očích svých blízkých také blázny. Vždyť nechali svou živnost - to čím se doposud živili a vydali se do neznáma..Bláznem byl pro některé i celník Zacheus když začal vracet a rozdávat svůj nepoctivě nabitý majetek .  Bláznem byl i onen Držgrešle z povídky Charlese Dickense  Vánoční koleda (i) filmu), když po prožití napomenutí od Duchů vánoc se zcela proměnil. Jak je to ale když někdo opravdu zabloudí a naletí nějaké sektě a také třeba rozdává majetek a utíká od rodiny - od svých blízkých a následuje nějakého duchovního vůdce? (Nedávno se podobné zprávy objevily v novinách) Myslím, že bláznovství pro Krista je přeci jen jiné. Člověk nemusí ztrácet svobodnou vůli ani svůj rozum. A platí i ten Ježíšův ukazatel - Jeho slovo \: Po ovoci poznáte je...  Když učedníci nechali své sítě a šli za  Ježíšem tak přinášeli lidem v temnotách světlo. Světlo vzešlo těm, kteří seděli  v krajině stínů smrti..Ježíš kázal radostnou zprávu - evangelium a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. K tomu povolal i své učedníky - i jejich služba měla BRZY přinést dobré ovoce...

A co my sestry a bratři? Jsme také blázny pro Krista? Nikdo po nás nechce, abychom opustili své jisté a chodili krajinou. Ono postačí když se budeme chovat poctivě, když uchráníme svá ústa od pomlouvání a klevetění, když budeme sloužit Bohu a lidem svými talenty, když Bohu, který nám každý týden daruje 168 hodin alespoň pár hodin darujeme zpět účastí na společných shromážděních a modlitbách, když budeme přinášet svým bližním radost a povzbuzení, když najdeme dost sil k omluvě za svá selhání a pochybení..když budeme v životech svých bližních vidět raději to dobré a ne zlé ... To vše je vlastně následování Ježíše Krista a možná se to může zdát jako bláznovství v očích lidí kolem nás... Apoštol Pavel nám také říká, že nemáme zvěstovat evangelium moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu..

To znamená, že naše zvěstování Krista nemá být jen o Jeho mocných činech, ale také o Ježíšově zástupné oběti na kříži - o obětavé a obětující se Boží lásce. Ježíš nám přinesl a přináší omilostnění - milost. Ale jak se zpívá v jedné písni - Je to vzácná milost. Proto jej následujme každý den ve svém životě. AMEN

Milí přátelé, sestry a bratři,

Kázání v J. Hradci při udílení svátosti manželství v sobotu 18.1. 2020

SZ Genesis 1, 27; 1 Korintským 13.1.,4-7, 13 

Milá Kateřino, milý Bohuslave,oslovuji vás celými křestními jmény, protože pod těmi budete dnes sezdáni - přijmete svátost manželství. Je to svátost, kterou si udělují snoubenci muž a žena  sami a kněz je pouhým moderátorem - tím, kdo provází tímto obřadem, přimlouvá se a prosí o Boží požehnání. Již jsme poděkovali za vaše rodiče, i za podivuhodné cesty, kterými vás Bůh vedl tak, že jste mohli být jeden pro druhého nalezeni. Také jsme prožili společně kající modlitbu a prosbu o očištění a rozhřešení. To vše nechť  zůstane zachováno  ve vaší paměti, neboť i ve vašem dalším společném životě nemáte zapomenout na své rodiče i dar seznámení. Hlavně pak na to, že v celém dalším společném životě máte k sobě přistupovat  s láskou, ale i s úctou - tedy pokorně s vědomím, že my všichni křesťané jsme jen ospravedlnění hříšníci. Nejenom hříšníci, ale také ospravedlnění Kristovou obětí, nejenom ospravedlnění, ale stále ještě a stále znovu hřešícími lidmi. 

Nejprve se zamysleme nad starozákonním textem: Bůh stvořil člověka k obrazu svému - jako muže a ženu stvořil jej. Dnes je divná doba, která to krásné na Božím stvoření - tedy odlišnost muže a ženy -  ve jménu podivných novodobých teorií zpochybňuje a snaží se popřít. Ale co Bůh učinil  - dobře učinil a pakliže se muž a žena odlišují, tak se na druhé straně zase doplňují. A proto je žena mužovou pomocí - jak je psáno pomocí v Písmu - pomocí jemu rovnou.  A muž je ochráncem své ženy, schopný se za ni obětovat.  Kéž každý se vždy v manželství  ujímá své role....

Milí snoubenci, četli jsme před chvílí jeden z nejkrásnějších a přitom nejvíce zavazujících textů z Nového zákona - chvalozpěv na lásku apoštola Pavla z listu Korintským...nejprve o tom, že můžeme mít nejrůznější dary po stránce duchovní, můžeme se obětovat majetkem i životem - a přeci bez lásky nic nejsme... Jaká je tedy láska, která je tím největším a nejvzácnějším darem? Nyní to promítněme do našich mezilidských vztahů a do manželství na prvním místě -  neboť právě manželství je úžasnou příležitostí pro učení se takovéto lásce..   A to celé manželství - to mladé i to pokročilé, budující rodinné hnízdo i zůstávající spolu ve stáří...Láska je trpělivá - je to dobrá škola trpělivosti, když muž čeká až žena se vypraví třeba do divadla, žena, když čeká na muže, který se zapomněl někde v práci či s kamarády.... Láska je laskavá - ono totiž nestačí mít se rádi - co je to platné, když ten druhý to necítí z našeho chování a to nejlépe pozná, když se chováme laskavě. (proto je psáno v listu Galatským, že ovocem Ducha svatého je nejenom láska, ale i laskavost). Láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. To vše je o tom, že musí ustupovat naše ego. Každý si neseme nějaké takovéto nectnosti - možná kdysi nám chvíli pomohly postavit se na vlastní nohy - dospět i uspět v životě.. ale teď přišel čas je odkládat. Jak úžasná příležitost pro to umenšování našeho ega je manželství..... Dnes je doba, kdy mnozí žijí tzv. singl. Sami. To je pak ale mnohem těžší stát se opravdu dospělým člověkem.  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch. I to je dobrá škola manželství - třeba v tom, že manželé hospodaří společně. Láska se nedá vydráždit a nepočítá křivdy. To už je hodně vysoko nastavená laťka, ale neztrácejte  odvahu, když se vám  právě  nebude dařit. Pokud ano, pokud se to i po několika letech dařit bude, tak je to jakoby jste už udělali manželskou maturitu.

Ono ale to není jen o tom, že máme my sami něco dávat.  Když apoštol říká že láska vydrží, láska věří, láska má naději a láska vytrvá ať se děje cokoli, tak to je už jako bychom dostávali odměnu - to už nahlížíme do Ježíšova království lásky. Kdesi jsem četl, že když milujeme a právě se nám nedostává žádné odezvy - tak přesto se nám láska vrací  - přesto nás posvěcuje a proměňuje nás... A tak láska v nás pak vytrvá a my vytrváme s ní, láska nám dá i víru a naději.  A tak zůstává víra , naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. Přeji mnoho úspěchů ve škole lásky - ve vašem manželství.      AMEN .

Kázání v J. Hradci v neděli 19.1. od 9.00 hodin. text: Jan 1, 29-42; Téma: Beránek Boží, který snímá hříchy světa. 53 (2+2) 12 (po jedné sloce)

Milí přátelé, sestry a bratři, je krásné místo v liturgii, kdy před přijímáním ještě jednou kajícně  prosíme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa , smiluj se nad námi.... Je to stejné slovo, které pronesl o Ježíši nedávno pokřtěném v Jordánu  a počínajícím své dílo spásy prorok Jan Křtitel....: Hle beránek Boží, který snímá hřích světa... Jediný rozdíl je v tom, že my mluvíme o hříších v mnohém čísle - zřejmě proto, že je jich u nás více než jeden, zatímco Jan Křtitel mluví  o hříchu celého světa - celého lidstva.... Ježíš je na počátku svého krátkého působení, ale už nyní  je nazýván beránkem - tím, kdo se obětuje za ostatní...Noví Ježíšovi učedníci si navzájem dosvědčují: nalezli jsme Mesiáše, i když zřejmě ještě netuší, že slovo Jana Křtitele Beránek Boží znamená i Ježíšovo obětování vlastního života. A tak dnešní evangelium nám svědčí o dvou skutečnostech - Ježíš je ten, který snímá hřích světa - on přišel ne aby v prvé řadě svět soudil, ale zachránil. Druhá skutečnost je v tom, že to není neosobní zachránce světa jako nějaký Supermann, který zachraňuje celou Zemi coby zeměkouli, ale je to osobní Spasitel jednoho každého z nás - tvůj i můj - pokud Jej přijmeme do svého života a do svého srdce. ...Když čteme v evangeliích o povolání Ježíšových učedníků - apoštolů, tak je to vždy  osobní povolání na základě setkání v nejrůznějších situacích. Možná, že někteří první učedníci k Němu přešli od Jana Křtitele, když byl tento uvězněn, jiné tam přivedli jejich příbuzní či známí a jiné zase Ježíš osobně potkal a získal pro následování.... A tak už je to po dva tisíce let a každý z křesťanů má svůj příběh jak se stal Ježíšovým učedníkem - apoštolem. .. Křesťanství není věc náboru jako kdysi vstup do pionýra nebo SSM anebo  konzumu kdy lidé mají všelijaké karty do Billy nebo Penny. A  už vůbec to není násilné obracení na víru jako kdysi ve středověku anebo jak se děje často v islámu i dnes..Dříve to bývalo i tak, že ani nešlo nebýt křesťanem, ale často to bylo jen formální křesťanství bez nějakého vlastního rozhodnutí. Jenže právě proto je v evangeliích ten příběh apoštolů zvláštní v tom, že to nebyli noví členové nějakého zakládaného spolku, ale oni  s Ježíšem chodili, putovali krajinou a dá se také říci, že Jej následovali.  My už nemusíme putovat krajinou ani evangelizovat lidi v cizokrajných zemích (to by teď potřebovala spíše Evropa) - naše následování má spočívat v něčem jiném, ale přitom v tom základním -  máme následovat Ježíše ve způsobu Jeho života, jeho vztahu k lidem, jeho obětování se i zvěstování dobré zprávy - evangelia - lidem kolem nás... :Včera zde vstupovali do manželství dva mladí lidé. Mluvili jsme o tom, že manželství je dobrá škola lásky. Ale to platí obecně pro život každého člověka - jen v manželství má člověk výhodu, že se musí víc snažit - tedy měl by se více snažit..Náš život má být následování Krista, abychom byli co nejvíce připraveni pro Boží království. Jednou se nás Bůh zeptá na naši víru, ale hlavně na naši lásku. K Bohu a k lidem. A my už jenom dodáme: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.  AMEN

Kázání v Husově domě dne 12.1.2020 ; text: Matouš 3, 13-17; Téma: Bůh v Ježíši Kristu vyhlásil pokoj, přímluvy:                             ; písně:36; 191; ohlášení: koncert odpoledne; ve středu biblická, v neděli bohoslužby ??? Helenka jen zamyšlení....

Milí přátelé, Bůh se přiznal k Ježíši jako svému Synu a tím začíná pravděpodobně krátce po třicítce Ježíš svou misi na této zemi. Ta mise netrvala dlouho - snad tři roky...a přeci se svět zcela proměnil. možná že to slůvko zcela není na místě a mělo by se říci že svět se proměnil zásadně.  Ve Skutcích jsme četli o svědectví Petrově, že vše začalo po křtu Ježíšově v Galileji - Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny , kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním... a to, že po jeho zabití a vzkříšení jej  Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých..., ale také, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří....  Je to tak správně, že sice jsme se ještě učili říkat že je například rok 1980 našeho letopočtu, ale ve skutečnosti a správně je to rok 1980 po Kristu... V čem je ale ta zásadní změna? V tom, že máme svého Zastánce, svého Přímluvce u Boha - stačí jen se k němu obrátit. Nejsme vydáni na pospas světu...Krásně o Ježíši mluví již prorok Izajáš: : Nekřičí, a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Jaký je to rozdíl proti politickým, ale i některým tzv. misijním shromážděním, kdy ti kazatelé tolik a tolik křičí až by se řeklo, že přímo řvou. na ta svá shromáždění...   a ještě: Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Tohle slovo o Ježíši našem Spasiteli má moc hluboce se nás dotknout až bych řekl zasáhnout nás až v našem srdci ... Jak často tohle  neumíme a přitom právě tomu nás chce Ježíš naučit. Kolikrát jsme se v církvi podle tohoto slova nechovali a lidé výše postavení zhášeli knoty doutnající a lámali nalomené třtiny a to ve jménu jakési pofidérní pravověrnosti...Kolikrát jsme to ale my křesťané dělali sami v našich životech vůči našim bližním a dokonce blízkým lidem...Ježíš je náš životní příklad a světlo našich cest a to je ta zásadní změna, která nastala právě jeho křtem v Jordánu od Jana Křtitele...pro náš svět...Nic už není jako dřív zpívá se v jedné křesťanské písni..   Ano nic už není jako dřív pro ty, kteří se rozhodli následovat Krista...Svět se proměnil, i když dále leží ve zlém. Ale je tu světlo. To o kterém říká Jan, že přišlo na svět a stalo se tělem a přebývalo mezi námi: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.. To platí i pro nás...v dnešní době... Svět se zdá být stejný jako před dvěma tisíci lety a přitom my křesťané víme, že je jiný. Každý kdo uvěří v Ježíše Krista to může prožít. Protože i jemu se svět promění... Jeden starý černošský spirituál zpívá i taková zvláštní slova: Kradl jsem slepice, nekradu víc...Zdá se to legrační, ale ten člověk to zkrátka tak prožil a proč by to nevyzpíval...????

To vše tedy začalo, když z nebe nad Jordánem při Ježíšově křtu, promluvil hlas Boží: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." A my si můžeme uvědomit, že mezi osobami Trojice Boží vládne vztah lásky... I to je příklad pro nás a naše vztahy...A každý z nás lidí může  skrze víru v Krista prožít velkou proměnu světa. Změní se opravdu svět, když uvěříme v Krista anebo se změní jenom náš pohled na něj. Co myslíte?  AMEN

Kázání v Husově domě a v JH dne 5.1. 2020; Text: 1. Kor. 3, 9-11;Jan 2, 13-22; Téma: Horlivost pro Boží dům; Písně: 111; 112;(1-2; 3-4;5); 216; Modlitba: z lekcionáře; Oznámení: v úterý do Růženeckého kostela na ekumenický týden modliteb; středa u nás biblická?; čtvrtek - ekum. týden modliteb v JH; sobota - v Praze - bohoslužba u Mikuláše; v neděli odp. koncert k výročí církve na Palačáku...

Milí přátelé, sestry a bratři,  v době, kdy Ježíš vystoupil ve svých 33 letech a začal kázat evangelium prožíval Izrael duchovní úpadek, jak o tom svědčí  volání Ježíšova předchůdce  a ohlašovatele Jana Křtitele k pokání Božího lidu... Jedním ze známek úpadku bylo i zesvětštění, které se projevovalo tím, že se začalo obchodovat s posvátným. V církvi se projevuje moc peněz... a obchoduje se se vším možným. Podobné to bylo i za doby Husovy a vlastně i vznik naší církve před sto lety byl v mnohém odporem k praktikám tehdejší církve, která se vzdálila od původního poslání. Navíc velkou roli sehrálo zklamání z církve a jejího chování za první světové války...

Není v evangeliích příliš míst, kde se Ježíš zlobí. Až nás překvapuje jeho tvrdá reakce na počínání obchodníků v chrámu. Je to však zloba řízená - ne nějaké vzplanutí v hněvivosti.. To si můžeme uvědomit tím, že Ježíš než vyhnal penězoměnce, a prodavače dobytka, ovcí a holubů , tak si z provazů upletl bič. Věděl co dělá, nebylo nahodilé...když člověk plete bič, tak má čas si věc rozmyslet - pro Ježíše však to byl zákonitý důsledek toho co viděl v Božím chrámu.  Ještě jedna skutečnost stojí za zmínku: směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: Pryč s tím odtud.. Ježíš se chová umírněně k živým tvorům zatímco peníze rozhazuje - nemá k nim žádné ohledy...

Jeho učedníci si vzpomněli, že je v Písmu psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Ježíš ví, že chrám jeruzalémský také bude zničen... a přesto má úctu k místům, kde je Bůh oslavován a ctěn.  K chrámům a synagogám.. Sám do chrámu přicházel a synagogy navštěvoval a kázal v nich. Jednu chrám nebude, ale nyní v našem světě je to viditelné znamení Boží jsoucnosti. Byly doby, kdy lidé to nejlepší dávali Bohu. Tak se stavěly nádherné chrámy i malé kostelíky. Skromné i přezdobené. Naše církev dává přednost jednoduchému stylu výzdoby, ale i tak platí, že Bohu patří to nejlepší, když ne zlato a stříbro , tak čistotou a květinovou výzdobou prostor. Kdysi lidé žili skromně a někdy až nuzně a jen v kostelích mohli spatřit nějakou krásu a bohatství (do paláců bohatých se nedostali). Bylo to někdy až nespravedlivé. Nyní to bývá naopak, lidé si to nejlepší budují doma - vše pro dům a zahradu. Ani to, že lidé žili nuzně, ale ani to, že zabývají hlavně svou domácností není ideální. Horlivost pro dům Boží však znamená především horlivost pro účast na bohoslužbě.

Je tomu sto let od vzniku naší církve. Věříme, že vznikla z Boží vůle, aby do církve Kristovy byli přivedeni i ti, kteří by se jinak ve světě ztratili. To je myslím největší vklad naší církve - to, že příliš nesoudí, ale má pochopení i pro ty, které jinde třeba ani nepřijmou. Pro mne je to církev, kterou mám rád, i když vidím mnoho jejích nedokonalostí.  A to především pro to, že se nad jiné církve nepovyšujeme.. Zde jsem se naučil tomu, že Církev Kristova - jeho nevěsta je církev, která prochází všemi církvemi a tvoří ji všichni upřímní křesťané..

Apoštol  nám říká,  že jsme spolupracovníci na Božím díle, že jsme Boží stavba. Jeden je základ a to je Ježíš Kristus. Jsme Boží chrám a Duch Boží v nás  přebývá. To je slovo, které nás zavazuje. Je tomu sto let, kdy se narodila Církev československá nyní i s přídomkem husitská... Mnohé se od té doby událo, z původně velké církve se stala církev spíše malá. Ale stále je tu a má před sebou mnohé úkoly a velké poslání.  NIc z toho, co si předsevzala zakladatelská generace v čele s Karlem Farským neztratilo platnost a potřebnost. Jediné co je třeba - je zůstat svému poslání věrni. Kéž nám Bůh sestry a bratři požehná.  AMEN

Kázání na Nový rok 2020 v HD  Téma: jméno Ježíš; Písně: 272; 231, Modlitba: 1.1.; Přímluvy: za naši církev a její představitele. Oznámení: 5.1. bohoslužba, 12.1. odpoledne koncert k výročí církve na Palačáku

Kázání na pobožnosti 31.12. Sestry a bratři!; Kazatel dává nám lidem velkou moudrost v tom, že máme využívat čas mládí ale i zralosti k tomu, abychom pamatovali na svého Stvořitele tedy žili moudře a v pokoře.. Neboť jednou se dostaví dny a někdy i léta o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení. ... mužové zdatní se zkřiví  - mlečky nechají práce a bude jich málo - možná jsou tím myšleny naše zuby.., zavrou se dveře do ulice - přestaneme navštěvovat zábavy a nebudeme už tak vyhledávat společnost  a člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě , zpěvy budou znít přidušeně - dost možná se jedná o náš sluch..ty, kteří hledí z oken obestře temnota - náš zrak... Důležité je tedy žít dobrý život a využívat čas který máme, protože můžeme pak říci, že náš život byl naplněn.. Ne všem lidem je dán stejný čas života a tak jedinou jistotou zůstává Bůh -- jak píše apoštol: Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči , a na čem si v životě  zakládá , není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost, kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Je dobré tedy žít naplněný život a využívat talenty, které máme od Boha, ale zároveň pamatovat na svého Stvořitele. Ohlížíme se zpět za uplynulým rokem s vděčností za to co v tomto sboru mohlo se vykonat ke slávě Boží a lidem k užitku. Naše snaha nebyla vždy úspěšná, možná jsme nehledali dost Boží vůli k našim aktivitám. To vše dnes chceme Bohu odevzdat stejně jako to co se dařilo či nedařilo v osobním našem životě. Jsme vděčni za to že tu můžeme být až po tento den poslední v roce 2019 a vzpomínáme na ty naše blízké a známé, kteří v uplynulém roce odešli na věčnost.  Chceme dnes Bohu odevzdat naše radosti i naše starosti a bolesti. To vše co jsme směli prožít a nyní stojíme tu. A zároveň už vyhlížíme ten rok příští. Mějme v sobě odhodlání, že budeme každý den přijímat jako velký dar. Že budeme pamatovat na svého Stvořitele a následovat toho, který je naším Spasitelem a Přímluvcem. On jednou přijde soudit živé i mrtvé. S ním pak je každý život ať už dlouhý či krátký životem naplněným a smysluplným. Karel Gott v polovině svého života nazpíval píseň, která je vlastně takovou bilanční modlitbou Jmenuje se Tady jsem.  Jak jsem žil, teď mne rozjímat nech, prvně nabírám dech, abych žádal Tvůj soud.  Ty mě znáš, ne že neměl bych kaz, kdo ho nemá, kdo z nás, má-li proudem dnů plout. Sčítej mé hříchy i zásluhy, žádám příliš , já vím. Nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním, Soudče, a mír dej dnům mým. Kéž i my pamatujeme na svého Stvořitele po celý rok příští i navěky.  AMEN

                                                        Úvahy

Naše násilí a vaše násilí

Hra Naše násilí a vaše násilí je v první řadě provokace. To, že se i provokace má stát uměním se  lidem podsouvá už hezkou řádku let. Bohužel to má tu logiku, že čím větší je to provokace (tedy čím více útočí na city tzv. slušných lidí nebo určitým způsobem „zaostalých“ lidí,) tím větší je to „umění“. Když se  ti kteří vyprovokovat nedají a zachovají klid, tak se to bere jako prolomení určitého tabu. Když se vyprovokovat nechají a protestují - ať už více či méně vkusně - jsou napadáni z nesnášenlivosti a jak se stalo v tomto případě v Brně i z jakéhosi náběhu k fašismu. Ve skutečnosti jediným násilím v tomto případě je zatím hra sama. Není to umění. Je to jen jakési beranidlo, které má narušit další bránu normálnosti a slušnosti tradiční kultury. Určitě to není boj o větší svobodu, co autory a realizátory k tomuto počinu vedlo.  Také je otázkou co vedlo  k pozvánce tohoto divadla do Brna organizátory? Co tedy s tím mají dělat křesťané, kteří jsou zaskočeni a smutní z této urážky Pána Ježíše Krista? Určitě se máme ozvat.  Slušně avšak důrazně. Počítejme však s tím, že podobné věci budou do budoucna pokračovat.                                                         (fil)

 Pražská defenestrace - 400 let od odvážného činu

Když to napíši takto, určitě mě někdo opraví, že minimálně nedomyšleného činu. Pravda to je -  zpětně viděno.Totiž optikou Bílé Hory a vším co pak následovalo a s čím se tak trochu potýkáme dodnes. Jenomže ono mnoho nescházelo a mohlo to dopadnout jinak a naši defenestrátoři mohli vejít do českých i světových dějin jako hrdinové..Ti co je dnes nazývají generály bez vojska, těmi co nás uvrhli do poroby, zoufalci nebo dokonce vzbouřenci, kteří si svůj osud zasloužili, neberou v úvahu tehdejší situaci, kdy císařský dvůr začal v rozporu s Majestátem Rudolfa II. utlačovat nekatolíky v českých zemích a bylo třeba bránit náboženskou svobodu, která naši zemi činila dlouhá léta výjimkou v rámci celé Evropy. Už to, že poddaní nemuseli vyznávat víru svých pánů bylo raritou oproti zvyklostem nejen v katolických ale i protestantských zemích. Ti samí, kteří vyčítají českým nekatolickým stavům defenestraci  v roce 1618,předpokládám vyčítají Benešovi, že v roce 1938 jsme se nebránili se zbraní v ruce po Mnichovu. V roce 1618 stavové počítali s větší pomocí od zemí na západ od nás - mj. z Anglie a nedočkali se. V roce 1938 Beneš už věděl, že s pomocí Francie a Anglie počítat nemůže. A třebaže tentokrát nebyl generálem bez vojska, protože za mobilizace se prokázala odhodlanost českého národa, byl by obviňován z uvržení Evropy do války. Ostatně i to se vyčítá těm, kteří provedli druhou pražskou defenestraci. Beneš historii znal. A v rámci svých možností udělal maximum pro to, aby naše země nakonec mohla stát na straně vítězů II. světové války.  Ti, kteří provedli pražskou defenestraci se vítězi nestali. Odvážní však nepochybně byli.                         (fil)

Pochod do Radostic dětský I

V sobotu 7.4. jsme opět vyrazili do Radostic.Tentokrát tři dospělí a pět dětí.  Slibovali jsme klukům už od minulého léta, že uděláme výlet vlakem, ale vždy se vyskytla nějaká překážka až teď  jsme konečně uskutečnili náš "pochod pro radost do Radostic." Počasí nám přálo. Po vystoupení z vláčku v Trocnově náš Obelisk tedy Zbyněk seznámil s bojovým  plánem - hrou z doby husitské a vyrazil dopředu zadávat různé úkoly pro účastníky...Jednu dobu jsme mysleli, že zabloudil, protože vše schovával tak důmyslně, že bylo obtížné to najít, ale pak se přeci jen občas klukům podařilo získat nějaké body. U památníku jsme Zbyňka dostihli, účastníci splnili poslední úkoly a pak už jsme se mohli vyfotit u sochy Jana Žižky z Trocnova. A protože jsme získali svolení k rozdělání ohýnku, mohli jsme si opéci i buřty.  Ohniště jsme po sobě uklidili a řádně uhasili a vydali se lesem na železniční zastávku Radostice. Vláček přijel na čas a my se vrátili z krásné přírody do rušných Českých Budějovic a poté do svých domovů.  Snad se podaří "dětské Radostice" zopakovat v čase adventu jako Putování za betlémskou hvězdou. Teď ještě před prázdninami se snad povede uspořádat znovu pro lidi s handicapem Pochod do Radostic III.

Pochod Trocnov - Radostice podruhé

Byla nejdříve taková představa, že vezmeme pár lidí s handicapem a půjdeme na jaře pochod Praha - Prčice trasou pro vozíčkáře. Jenomže se to ukázalo docela náročné na převoz lidí a nebylo jisté zda na tu samou trasu nás pustí i s našimi nevidomými přáteli.  Termín uplynul a co tedy dál.?? Nakonec proč chodit do Prčic, když můžeme jít na nějaké místo znějící více nadějně a libozvučněji. Tož proto Radostice. Původně zamýšlená trasa Vrcov, Růž ov, Radostice se jevila příliš dlouhá a tak se nakonec na počátku června šlo z Trocnova - žel. zastávky do Trocnova k Žižkovu památníku a pak lesem do Radostic. Bylo nás okolo deseti z toho více než polovina lidí s handicapem - především nevidomí.  A protože jsme nechtěli jen vzpomínat a čekat celý rok na další pochod - uspořádali jsme jej  i na podzim. Proběhl v sobotu  7. října, bylo nás 10 plus jedno tříleté děvčátko a i když jsme vycházeli za deště , nakonec nám i počasí přálo. Trasa tentokrát měla být Trocnov - žel. zastávka - Trocnov - památník - restaurace Borovanský mlýn a nakonec železniční zastávka Radostice.  Kvůli chladnu s námi nevyrazili vozíčkáři, ale i tak byl poměr handicapovaných a těch, kteří asistovali vyrovnaný.  Vyfotografovali jsme se tradičně u Žižkovy sochy, poseděli v přístřešku a pak vyrazili na oběd do borovanského mlýna. Trasa se tím dosti protáhla a tak po dobrém obědě se nechtělo šlapat už další tři kilometry do Radostic a tak účastníci uvítali možnost dojít jen do nedalekých Borovan a navštívit Hody - Plody podzimu, kde měl houbovou poradnu i minulý účastník našeho pochodu Martin.  A tak jsem pouze já vyrazil do Radostic s nevidomým Jirkou, aby on mohl odjet vláčkem do Budějovic a já pouze do zastávky Trocnov, kde jsem vyzvedl auto a ještě stihl popovézt nejvíce unavené poutníky do Borovan. Náš pochod jsme zakončili v zámecké kavárně a zkonstatovali, že to byla velmi příjemná akce. A tak pokud někteří vytrvalci se nerozhodnou udělat i pochod zimní, sejdeme se zase, když Pán Bůh dá, někdy na přelomu května a června a znovu půjdeme do Radostic a tudíž ne do Prčic. Za pořadatele - tedy Husův dům NO CČSH  - Karel Filip t.č. farář