Bohoslužba slova v Husově domě - druhá neděle po Vánocích - 3.1.2021

Evangelium podle Jana 1,10-18; Píseň úvodní - 231 - 1.-2. sloka; Úvodní pozdrav, modlitba za prominutí vin - Bože Otče předobrý, vyhlášení odpuštění;3.-4. sloka (231) modlitba před čtením Písma, evangelium, kázání, píseň 210 Narodil se Kristus Pán - 2 sloky, přímluvy (Luboš Chmelíček a jeho rodina, Luboš Marek aj.)Otče náš a požehnání, dozpívat 3.a4. sloku 210

Milí přátelé, .."z jeho plnosti jsem byli obdarováni my všichni milostí za milostí, Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl." Víme už ze Starého zákona, že Boha nikdo nikdy neviděl a ani vidět nemohl, protože jinak by zemřel.. A náhle tu byl Ježíš, který nám Boha  přiblížil jako společného Otce - řekl nám o něm nejen slovy, ale i svým životem a svou obětí za nás.. V Božím plánu všechno má svůj čas - nejprve byl dán skrze Mojžíše Zákon - především Desatero. A když se naplnil čas tak přišel na svět Ježíš Kristus, zjevil nám lidem nejen pravdu o Bohu a smyslu našeho života, ale také nás omilostnil. 

 Jedna z nejznámějších písní nejen v USA,ale i jinde, kterou u nás nazpíval Karel Gott pod názvem Už z hor zní zvon se v originále jmenuje Amazing Grace - Vzácná milost. Její slova napsal bývalý kapitán otrokářské lodi John Newton. Po bouřlivém životě prožil přiblížení se k Bohu za jedné strašné bouře na moři. Svůj život však odevzdal Bohu až za čas po úplném obrácení, vzdal se dosavadního způsobu života a po studiích se stal anglikánským knězem. Text k písni napsal jako ilustraci ke kázání na Nový rok 1773 (za dva roky to bude 250 let). Napsal mnoho dalších písní, ale tato je nejznámější a vyjadřuje jeho vděk za to, že našel Ježíše Krista, který jej omilostnil po předchozím bloudění a hříšném životě. Amazing v angličtině může znamenat i úžasná, ale v tomto případě je příhodnější překlad Vzácná. Vzácná pro Johna Newtona a každého z nás a vzácná i proto, že Pána Ježíše tato milost stála utrpení a smrt na kříži...  My všichni jsme byli takto draze vykoupeni a zároveň nám evangelista říká, že jsme stále obdarováváni milostí za milostí. Tak kéž bychom to dokázali takto vnímat a naše srdce bylo naplněno vděčností jako srdce Johna Newtona. "Znát milost tvou, ten vzácný dar, i já hříšný teď smím. Bloudil jsem tmou, jak bouří prám, teď nový den tu zřím."  (Vzácná milost, jak sladce to zní;  bloudil tmou můj bídný vrak, slepý jsem byl a teď vidím.) Jednou velkou milostí, kterou si uvědomujeme o Vánocích (a ty stále trvají) je příchod Spasitele jako malého dítěte do betlémských jeslí.     Proto je okolo toho tolik slávy a zpěvu a to nejen andělů, ale všech lidí, kteří mají vděčná srdce. Ať už v dobách lehčích či těžkých. Přeji požehnaný zbytek vánočního času.  AMEN

  Říkali jsme si příběh jedné písně, který známe. Jaký příběh má za sebou mnohem starší píseň z počátku 15. z doby husitské nevíme. A přesto už ji s radostí a vděčnými srdci i po šesti stoletích zpíváme. Je to píseň Narodil se Kristus Pán

Bohoslužba slova v Husově doma - 1. neděle po Zjevení - Křtu Páně (genesis 1,1-5) Marek  1, 4-11)   Píseň 170 na třikrát.

Milí přátelé, texty z lekcionáře  pro neděli 10. ledna mají jedno společné. Jedná se vždy o počátek. Nejprve o počátek našeho světa jak je popsán  úvodních verších Bible - SZ, a také  v evangeliu Markově - tom nejstarším dochovaném evangeliu - je to na úplném počátku  tj. od 4 verše první kapitoly... A jestliže v tom starozákonním textu se jedná o počátek světa, tak zde o počátek Ježíšova působení a to začíná Ježíšovým křtem v řece Jordánu od Jana Křtitele.  Na počátku stvoření po vzniku nebe a země byla všude tma. I řekl Bůh: "Buď světlo."  A bylo světlo. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.  A tady je ta druhá podobnost mezi oběma texty. Při stvoření oddělil Bůh světlo od tmy.  To je fyzikální jev.  V evangeliu Janově je tím světlem, které přemáhá tmu sám Ježíš Kristus - světlo světa. A to je duchovní světlo. Světlo, které může vést naše  cesty. Ne ty dlážděné nebo asfaltované, ale to jak pojmeme svůj život. Jak jej budeme žít a za čím  či spíše za kým v životě půjdeme. A tady je důležitý ten počátek oné cesty. Počátek, který přijal i Ježíš ač byl bez hříchu - nechal se pokřtít na odpuštění hříchů. Tak volá  na počátku nového roku Jan Křtitel i nás: Ač jsme pokřtěni, tak vždy než vykročíme na další cestu - zastavme se a zamysleme se nad svým životem. Vyznejme Bohu svá provinění a naše cesta tímto rokem tak dobře započne. Ten rok, který nás čeká bude možná ještě těžší nežli ten minulý. Sice jsme si to o Vánocích a o Silvestru přáli jinak, totiž aby byl lepší. A klidně si to přejme i dál a modleme se za to. Jenže je tu jeden velký problém. Totiž je důležité, aby i ve společnosti bylo to zastavení a pokání. Zamyšlení se nad tím co děláme špatně, ve společnosti naší  země, ale i tom mezinárodním společenství, kterému dominují některé mocné země. Něco je špatně, vidíme to ve světě, nyní třeba v USA docela zřetelně. Netroufám si sice vyslovit úsudek, že tahle pandemie je Božím trestem, ale určitě je Božím dopuštěním. Bůh dopustil, aby ten vir takhle sužoval lidi, ale oni si to zároveň nadrobili také sami. Nejen tím, že ten vir odněkud zřejmě unikl, ale v druhé fázi nejsou hlavně země takzvaného vyspělého světa schopny  motivovat své občany k opravdu odpovědnému chování. , alespoň významnou část těchto občanů. Navíc pokud ten virus ničí životy především starých a oslabených, tak se také ukáže vzájemná ohleduplnost a úcta k těmto našim bližním...A to je  před Bohem velmi důležité. On to nakonec včlenil do svých zákonů, především do Desatera... A tak si na počátku roku také udělejme nejprve jasno..  Bůh chce abychom chodili ve světle. Proto nám to světlo dal. A to Světlo (s velkým S) ve tmě svítí a tma jej nepohltila.   S tou nadějí se vydejme na cestu rokem 2021. AMEN

Bohoslužba slova v Husově sboru v J. Hradci - nahráno pro 2. neděli po Zjevení1. Samuelova 3, 3b-10.19; Jan 1, 43-51;  Boží oslovení člověka; Písně: 185; Modlitba: Přímluvy za nemocné a umírající a osamělé ;  

Milí přátelé, sestry a bratři,  četli jsme v knize Samuelově, jak Bůh už jako chlapce si Samuela povolával - oslovil jej, když byl ve výchově proroka Elího... Bůh  má pro každého svůj plán - svůj čas a  způsob, jak jej osloví. A to můžeme pozorovat i na každém z nás. Někdy v dětství či mládí, jindy v dospělosti a zase jindy až ve zralém věku. Jiné jsou i způsoby toho oslovení. Tak tomu bylo i u dvou (zřejmě) přátel - Filipa a Natanaela.  Ježíš zřejmě o Filipovi věděl a když povolával svých dvanáct, tak stál o Filipovu účast tolik, že jej vyhledal a řekl mu: "Následuj mne." Filip s tím neměl problém , už zřejmě Ježíše slyšel mluvit evangelium a znal i první Ježíšovy učedníky - bratry Petra a Ondřeje. A tak nejen souhlasí, ale hned to pozvání dává dál. Jde a vyhledá Natanaela, aby jej také pozval.  To mi připomíná dvě zvláštní období v rudolfovském Sboru smíření.  Nejprve po evangelizační akci bratra faráře Matyáše (a Zemena) Je Bůh opravdu mrtev v únoru roku 1969, kdy byli osloveni mladí lidé a začali se ve sboru scházet a zároveň nadšeně zvali další své přátele. A tak společenství velmi narůstalo (i když pak normalizace jej zase umenšila- přesto vydrželo až do roku 1989).  A v roce 1991 pak znovu  přišlo několik mladých lidí na biblickou hodinu a za 2 měsíce byla Husova síň plná mladých lidí a z biblické hodiny se rázem staly večery mládeže. Lidé, kteří uslyší evangelium a dotkne se jejich srdcí, takoví lidé rádi zvou své přátele, aby evangelium také uslyšeli.   Natanael však je tvrdší oříšek a brání se jít za Ježíšem. Dokonce pohrdá místem odkud Ježíš přichází - totiž Nazaretem...  Co odtamtud může vzejít dobrého? Nakonec však Natanael dá na svého přítele a jde se přesvědčit. Ježíš jej přesvědčí nejen tím, že jej zázračně už spatřil dříve pod fíkovníkem, ale také tím, že ocení jeho bezelstnou povahu. " Hle pravý Izraelita, v němž není lsti." Zná jej nejen od pohledu, ale zná i jeho srdce. A tak získá dalšího svého učedníka. Každý z nás byl někdy Bohem osloven. Ať už v mládí nebo později. Ať už rázem anebo na vícekrát.  (John Newman a jeho příběh plus píseň Amazing grace) Ať už pouhým slyšením Božího slova l- evangelia zvláště anebo něčím zvláštním co se nás dotklo a  zasáhlo nás právě v našem srdci... Důležité je pouze jediné: Totiž , že jsme se rozhodli Ježíše následovat. Sice někdy klopýtavě a se spoustou zakopnutí a někdy i pádů. Ale přeci jen následovat - jako světlo světa a světlo svého života.  AMEN

Přivítání,   píseň 185 - 1. sloka; úvod liturgie,1. čtení Samuel; kající modlitba, zaslíbení Božího odpuštění; 2. čtení Jan 1,43-51; Kázání; 2.sloka 185;  modlitba přímluvná a Otče náš, požehnání; 3.sloka písně 185. 

Bohoslužba v Kapli Betlémské v Besednici v sobotu 23.1.2021  Téma: Čiňte pokání a věřte evangeliu.   Mk 1,14-20; Píseň;  312; 186; Přímluvy: Ma arie Brožková, Debora Chytilová, Luboš Chmelíček, Eva a Lukáš a další nemocní  covidem.

Milí přátelé, je takový vtip, že prý jak se můžeme zbavit covidu.Totiž vypnout rádio a televizi. Je v něm trochu pravdy, ale ta pravda není celá. Protože covid nás stejně  dožene a někdy se dokonce přiblíží až k našim rodinám a tam už žádné vypínání nepomůže. Ono praktické řešení  jsme jako součást tzv. západní společnosti už asi propásli a nepřijali. Totiž je jasné, že kdyby celá společnost dodržovala na sto procent ta vládní opatření, tak by byl covid zahnán tzv. do kouta. A je pravděpodobné, že to mu nesvědčí. Ale tak to není a tímto způsobem asi už nebude.Lidé prý jsou už ze všeho unavení a musel by přijít někdo  charismatický, kdo by je znovu dokázal nadchnout pro sabotáž a izolaci covidu... Zdá se to však už nereálné. Reálná ale je ta druhá možnost , tu nám už dvatisíce let nabízí Pán Ježíš. Čiňte pokání a věřte evangeliu.  V té větě, kterou Ježíš vyslovil na počátku svého působení je skryto řešení pro jakékoli lidské společenství. Když se dostane do úzkých a to dnes je ať už ztrátou prosté lidské morálky, protože začíná převažovat podivná morálka peněz a všelijakých morálních úletů anebo když přijde nějaká pohroma jako nyní, tak jsme voláni k pokání. Třeba zástupnému my křesťané za ty, kteří křesťany nejsou. Není dobré se vymlouvat a říkat taková je doba a my s tím nic nezmůžeme. Můžeme dělat pokání jako ti lidé v Ninive. V duchu si obléci žíněná roucha a prosit za tento nevěrný svět, za všechny, kteří se vzdálili od Boha. Nemyslím, že covid je trest Boží, ale Boží dopuštění to je .A pro křesťany platí, že činit zástupné pokání je náš úkol. Ale není to jen toto. Je tu druhá část Ježíšovy věty. Totiž : Věřte evangeliu.   Jinak řečeno: Věřte radostné zprávě. A ta radostná zpráva evangelium je o tom, že Bůh je na naší straně a pokud přijmeme Jeho pozvání v Ježíši Kristu,  tak se můžeme radovat, ať už je situace kolem nás jakákoli. 

Apoštol Pavel nejen do Korintu, ale i nám vzkazuje i do naší doby zvláštní rady. Chci říci bratří, že lhůta je krátká. Proto ti kdo mají ženy, ať jsou jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli a kdo kupují, jako by nevlastnili, neboť podoba tohoto světa pomíjí...Jak tomu rozumět, když na druhé straně slýcháme slova, že máme naplno žít přítomnost. Myslím, že to není v rozporu. Je to vlastně rada, abychom na ničem příliš nelpěli. Podoba tohoto světa pomíjí a dnes je opravdu vše v pohybu a často se musíme ptát jestli je to pohyb tím dobrým směrem. Ale to nás nemá zmást. Máme věřit evangeliu že vše dobře dopadne. Radostné zprávě o tom, že Bůh svého jediného Syna dal, aby žádný kdo v něho věří , nezahynul, ale měl život věčný. To je radostná zpráva i pro dnešní dobu a právě  že i pro dnešní dobu. AMEN

Bohoslužba v Husově domě v neděli 31.1.2021  Téma: Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.  a  "učil jako moc maje a ne jako zákoníci...Marek 1, 21-28;  Píseň:111; 11;  Přímluvy:  za nemocné  a umírající, za pokoj v lidských srdcích,  za zdravotníky i vědce..,díky za malého Noaha;    Modlitba.................; Oznámení..přenosy bohoslužby, plus VP později, 

Milí přátelé, vede opravdu naše lidské poznání k domýšlivosti, jak to říkal apoštol Pavel?  Neříkal nám to Jan Amos Komenský jinak? Že totiž právě vzdělanost a poznání přivedou lidstvo na lepší cestu, ke světu k nebudou války a rozbroje a lidská nespravedlnost? To byl vlastně jeho velký životní cíl... Myslím, že pravdu má apoštol a pravdu má i Komenský.  Totiž poznání a poznání je rozdíl. Poznání, které slouží jen jednomu člověku, aby se  třeba vyzdvihl nad ostatní, nakonec nikam nevede.  Je však  ještě jedno poznání- poznání provázené láskou a láskou inspirované a láskou  také prodchnuté.  Uvedu několik příkladů, které alespoň , jak to vidím já, mohou nám věc osvětlit:

Už před lety jsem si všiml zvláštní věci:  Když jsem četl biografii - životopis nějaké mé oblíbené postavy - o politikovi (například o Masarykovi nebo Lincolnovi) nebo zpěváku (Bob Dylan) či spisovateli nebo význačném křesťanu (Lutherovi, či Husovi), tak se poznalo i na kvalitě díla, zda bylo psáno s láskou a úctou  (myslím teď na lidi, kteří se zasloužili o něco dobrého) než když to píše člověk, který  nemá k postavě niterný vztah. Nevadí, že jsou ochotni napsat i nelichotivé věci o tom člověku, ale ta láska převládne.A dílo je nakonec kvalitní ( Nejsou to životopisy "svatých", kdy se trochu retušuje ale nejsou to ani útočné spisy, kdy si něco chci s tím člověkem vyřídit  (Novák o Kunderovi). Láska však zabrání, abych tomu člověku ublížil a sám sebe povýšil nad něj.  Poslední dobu česká televize  dělá takové věci, že jakoby vnáší světlo do našich idealizovaných představ o předních našich osobnostech - například nyní  seriál Božena (o Boženě Němcové) , na který jsem se v rámci osobního zdraví nedíval, ale vím přesně o co autorům jde. Zbavit nás iluzí, přinést jakousi pravdu, ale ta pravda je vlastně lží.    A mám ještě jeden příklad co je pravé poznání , který se krásně podařilo vyjádřit ve filmu Forest Gamp. Je to o člověku, který měl velmi malé IQ a přitom měl úplně jiný druh poznání právě skrze svou dobrotu a lásku. Je to vlastně podobenství, ty věci historické se neodehrály, ale je to pravdivý film o tom, na čem v životě člověka záleží.  A tam už tzv. IQ nehraje roli. Je zkrátka dvojí druh poznání. Jedno vede k domýšlivosti. A to druhé poznání je láska. Láska která buduje, jak nám říká apoštol.  Apoštol nás  vede k úctě k jiným lidem, která není závislá na našem poznání. Když máme pocit, že my něco víme  lépe, neznamená to, že se máme povyšovat. 

Když Ježíš učil v synagoze v Kafarnaum, tak to bylo jiné než byli posluchači zvyklí. Učil jako moc maje. Cítili za jeho slovy pravdu, ale určitě také lásku. Lásku konající, jak to ostatně vzápětí dokázal uzdravením člověka, který jej slovně napadl.Zde se ale také projevila Boží moc. Ta Boží moc je tu i pro nás. Ne abychom si přivlastňovali jako svou. Nám je dána jen darem a pouze v modlitbě. Není naše, je stále Boží.  

 Co si můžeme vzít z dnešních textů z Písma - Božího slova?

1) Je dobré poznávat - vzdělávat se . Ale skutečné poznání přichází jen když máme také lásku. Lásku, která neboří, ale která buduje. V rodině, ve sboru, v zaměstnání či v sousedství.

2) Jiné je když něco tvoříme s láskou a jiné je když něco tvoříme bez lásky.  (Rembrant ve filmu o J:A. Komenském)

3) Ježíš  byl mocný ve svých činech zde na zemi, ale tuto moc používal ke konání skutků lásky a záchraně lidí.

4) Ježíš je mocný stále, ale zde na zemi má nyní i naše ruce, naše nohy a naše ústa. V jeho moci a v modlitbě můžeme udělat mnoho dobrého ve svých životech a ve svém okolí.Špatným příkladem touhy po poznání je legenda o Faustovi. Nic dobrého mu nepřineslo.

Kéž je tedy každé naše poznávání naplněno láskou. Pak bude naplněno i radostí.  Amen

Bohoslužba v Husově sboru v JH v neděli 7.2.2021

Téma : I uzdravil  mnoho nemocných rozličnými neduhy. Písně : 6, Modlitba : 22.3.,,Oznámení : nový farař zde Ivan Jírovský. Předání během února...Ještě pošlu dopisy a složenky

Sestry a bratři, děj příběhu z dnešního evangelia Markova se odehrává v městečku Kafarnaum. Tam bydlel i Šimon, kterého známe jako Petra, pozdějšího hlavu apoštolů a podle učení katolické církve předchůdce budoucích  papežů. A tak když jsme četli o povolání budoucích apoštolů, tak jsmě měli možná představu, že nechali jen své sítě a šli za ním. Jenže to bylo  trochu jinak. Nejprve se zřejmě zdržovali v blízkosti Genezaretského jezera a dokonce v bydlišti Petrově v Kafarnaum se Ježíš dočasně ubytoval a to v domě Petrově tj. Šimonově.  A dozvídáme se hned z prvních vět dnešního evangelia zajímavé informace .Pán Ježíš, když odešel ze synagogy, kde učil, tak vstupuje do domu Šimonova a Ondřejova. Oba bratři bydleli v jednom domě a další zajímavá informace zní, že Šimon Petr je ženatý. Jeho tchyně ležela v horečce - tak jsme to četli.  Ježíš ji uzdravil a ona je pak obsluhovala. Takže  můžeme usoudit na dvě věci: Jednak, že Ježíš občas neměl na své pouti zemí  kde přespat - kde hlavu složit a jindy zase ano - to když jej pozval někdo z jeho učedníků či možná dalších lidí. Ježíš nepohrdl pohostiností, ale neměl stálé útočiště.. A také je  možné, že když s ním putovali jeho učedníci, tak se občas vraceli domů - zvláště když měli doma rodinu.  A pak je k  zamyšlení to, že Bůh to zařídil tak, že právě hlava apoštolů jak víme je  ženatý.  Můžeme sice argumentovat že se ženil v době, kdy nevěděl, že jej Ježíš povolá, aby s ním zvěstoval evangelium, ale to na věci nic nemění.   A tak i tento argument by tu byl pro zdobrovolnění celibátu kněží, když i přední z apoštolů a dle tradice předchůdce papežů ženatý nesporně byl. 

Dále jsme četli, že Ježíš když nastal večer  měl mnoho práce., přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. To nebylo jen tak obyčejné vzedmutí popularity, jak to známe z dnešní doby, když mnohé  zpopularizují média. Lidé za Ježíšem přicházejí, protože z něho vyzařuje Boží moc. A přeci i on, musí odpočinout a znovu načerpat novou sílu.. Do noci uzdravoval a ráno brzy vstává a jde na pusté místo, aby se modlil. I v tom nám je Ježíš příkladem. Máme obnovovat síly modlitbou a to nejen ve společenství, ale také o samotě. V komůrce svého srdce, ale také co možná  nejdál od shonu tohoto světa. To je snad dnes ještě těžší nežli kdykoli dříve. Nemusí to být ani tolik populární tzv. duchovní cvičení. Ježíšovi stačilo jedno rozednění - jedno ráno. Pak jej nalezli Šimon  a jeho druhové. Ježíš neprotestuje, nezlobí se, že jej ruší od meditace. Je připraven jít dál do jiných městeček v okolí a tam sloužit kázáním a  uzdravováním. Můžeme Ježíše následovat? On byl jedinečný, protože byl Boží Syn. Naše služba může  být skromnější a přece důležitá. Můžeme také nést lidem evangelium - radostnou zvěst o Spasiteli - jak říkával jeden můj známý Pavel Brožka - o Králi lidských srdcí. Ale což můžeme my také uzdravovat a vyhánět zlé duchy?  Ano lidé stojí o náš úsměv třeba za rouškou. Potřebují povzbuzení v této nelehké době. Potřebují ujistit, že nejsou sami. Potřebují ujistit, že nad vší pandemií , nad vší bídou tohoto světa je někdo mocnější..Bůh , kterého nám Ježíš představil jako milujícího Otce. Žádné zlo, ani žádná nemoc a dokonce ani smrt nemá poslední slovo. V rádiu byl rozhovor s jednou starou paní a redaktorka ji trochu sama vedla (jak to dnes redaktoři umí)  k tomu, aby řekla jestli ta dnešní doba není horší nežli doba za druhé světové války, paní která tenkrát byla malé dítě se nechala zmást a odsouhlasila to paní redaktorce. Ale tak to není, hrůza tehdejší doby byla v tom, že si lidé navzájem krutě ubližovali. V tom je nemoc i ta dnešní nákaza covidem mírnější forma utrpení. Přichází jakoby zvenku (i když vlastně nevíme vše) a dá se říci, že lidé si pořád pomáhají, vidíme obětavost doktorů a sestřiček a nejen jich.Přidejme se k nim a pomáhejme lidem v našem okolí aby neztráceli naději a našli své uzdravení. Jděme ve jménu Ježíše Krista. AMEN 

Bohoslužba v Husově sboru v JH v neděli 14.2.2021 a zřejmě také 13.2.2021 v Besednici

Téma : " Neboť Bůh, který řekl ze tmy zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově." Píseň : 116 a 47 (z CD po kázání ) Modlitba : Vzpomínka bratr farář Vladimír Valíček +14.2.2013 Oznámení 

Milí přátelé, sestry a bratři, na jednom  známém obraze je Ježíš v setmělé zahradě. Levou rukou drží lampu,, která celý výjev osvětluje a , a pravou tluče na mohutné a pevné dveře. Když byl obraz poprvé představen veřejnosti, jeden návštěvník měl k autorovi připomínku: "Na vašem obraze je jedna chyba Ty dveře nemají kliku."   "To není chyba," odpověděl malíř. "To jsou dveře lidského srdce. Ty se dají otevřít jen zevnitř."

  Kdysi při stvoření světa, řekl Bůh : Buď světlo. A bylo světlo. Tak to čteme na začátku knihy Genesis - první knihy Bible.  Předtím byl jen tma a prázdno a pusto. A nad propastnou tůní tma.  Říkám si jak musí být zvláštní pocit kosmonautů, když jsou ve vesmíru ať už na oběžné dráze okolo Země a tím spíše těch, kteří letěli až k Měsíci (možná poletí jednou i dál) jak si musí člověk připadat ztracený a jak upíná svůj pohled k planetě Zemi, kde se pravidelně střídá světlo a tma a všechno má svůj řád a je to krásné a účelné a všude jinde je pustina a tma. Bůh prozářil tmu světlem hned na počátku stvoření s zde na planetě Zemi.  To bylo to první světlo, které můžeme zkoumat ve sféře fyziky. Uplynulo hodně času a proměny Země a lidstva a Bůh dal světu znovu světlo. Jan o tom píše ve svém evangeliu: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.  a dál: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka., to přicházelo do světa. Tím světlem je Ježíš Kristus. To už není světlo, které se dá zkoumat fyzikálně. To světlo nevidíme, když jej nespatříme svým srdcem.  Ještě dále o tom Jan píše: "A Slovo se st alo tělem a přebývalo mezi námi.  Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy.."  A apoštol Pavel dodává: Neboť Bůh, který řekl, ze tmy at zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.."  On musí osvítit naše srdce. Zatímco to denní světlo, které dává slunce, přichází pro každého bez ohledu jestli o to stojí nebo ne.  Svítí na dobré i zlé... Tak to Boží světlo, které může osvítit naše srdce, také přichází pro každého člověka, ale jen někteří jsou jím zasaženi. Světlo přichází v Kristu, až k našemu srdci, ale klika je na naší straně.  Když je vpustíme do našeho srdce, dá nám poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

Každý z nás prožil už věřím takovou chvíli, kdy mu zazářilo Kristovo světlo. Dotklo se nás Boží slovo nebo něco z kázání či bohoslužby, okamžik radosti při Večeři Páně nebo zpěvu písně. Z takových okamžiků pak dál žijeme naše životy křesťanů. Nevadí, že nejsou každou chvíli. Jen už víme , že když budeme připraveni otevřít svá srdce, tak toho světla v nás bude víc a víc. I proto, abychom mohli pomáhat dalším lidem.Abychom i my se stali takovými světélky jak o tom píše pan Karafiát v knížečce Broučci. Vždyť v evangeliu Ježíš říká obojí. Jednou říká: Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě. Ale také slovo pro nás Ježíšovy následovníky : Vy jste světlo světa. Proto ať svítí vaše světlo před lidmI. Děkujme tedy Bohu, že země na které žijeme má světlo a my nemusíme žít ve tmě. A děkujme, že je tu i světlo pro naše životy. Tím světlem je Ježíš Kristus. A stačí mu otevřít srdce a už nebudeme chodit nikdy ve tmě.   I kdybychom ztratili zrak. Jako nevidomý anglikánský kněz George Matheson, autor písně  Ó lásko, která nezradíš.  Ten text napsal v jeden bolavý den, kdy se dozvěděl,že jeho ztráta zraku je už konečná a zároveň i to, že jej opouští jeho snoubenka. Ta písnička je  v našem zpěvníku pod číslem 47 a má název  Ó lásko , která nezradíš.  (2. sloka) Ó Světlo, jež mou řídíš pouť, jen tvým je odleskem můj plam, mé Slunce , rač mne prošlehnout a znovu srdce zažehnout, ať čistě plápolám.  AMEN  Vyznání víry.  Audio Ó lásko, která nezradíš

.(  Pustíme ji v trochu jiné úpravě. )

Kázání v Husově domě v neděli 21.2.2021 Texty: Genesis 9, 8-17; 1 P 3, 18-22; Mk 1, 9-15;

Milí přátelé, sestry a bratři, Bůh se zavázal a znamením duhy stvrdil, že už nestihne celou zemi a tvorstvo na ní pohromou, která by vše zničila. Vždy když On vidí duhu, ale také vždy když my vidíme duhu, připomeneme si onu smlouvu. Neboť to je nabídka z Boží strany a milost z Boží strany, protože se nedá říci, že by lidstvo dnes bylo lepší než před potopou nebo lepší než před dvěma tisíci lety nebo lepší než před sto lety. A přeci od doby Ježíše Krista přibyla k té smlouvě o které jsme četli v Genesis smlouva nová mnohem více osobní a vztahující se především k člověku, ke každému z lidí jednotlivě. A také je třeba říci, že je to smlouva věčná – tedy navždy platná. Četli jsme to tak v listu apoštola Petra: „Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.“ Tato smlouva však není jednostranná. Skrze křest či v některých církvích biřmování (ale i osobní rozhodnutí) ji člověk může přijmout za svou a tak stvrdit. Je to Boží nabídka pro nás a jak jsme si říkali minulou neděli – klika je na naší straně. Je to smlouva, která nás zachraňuje tak jako Noemova archa Noeho a jeho rodinu. A když jednou doplujeme k břehům věčnosti, tak se potkáme s Bohem tváří tvář a budeme žít v království Jeho Syna a našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Pro každého z nás i dnes platí slova, kterými započal své působení v Galileji Pán Ježíš: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Jsme na počátku postního období. Je to již druhé postní období, do kterého nám vnáší nové skutečnosti a těžké otázky koronavirová nákaza. Máme věřit evangeliu – tedy radostné zprávě. Nejprve však činit pokání. Pokání začíná vždy tím, že si uvědomujeme svá selhání a provinění. Je to obzvláště důležité dnes, kdy se chceme přimlouvat, aby nás Bůh chránil a nejen nás a aby uzdravoval nemocné, abychom totiž sami se očistili a pak se mohli přimlouvat za jiné. Vidíme na každém kroku, že apel na rozumné a ohleduplné natož láskyplné jednání příliš neúčinkuje. Je nám vysvětlováno, že prý to trvá příliš dlouho, že u lidi ta omezení nebaví apod. Co by asi lidé říkali na dobu třicetileté války? Jenže svět dnes je příliš netrpělivý, lidé jsou příliš netrpěliví. Vůbec je třeba nenapadne, že se jedná o dopuštění Boží, které jsme si my lidé přivodili našimi hříchy.. Bůh slíbil, že na nás už nesešle žádnou velkou pohromu, ale neslíbil, že nás vždy ochrání, když si tu pohromu na sebe přivodíme sami. A tak zbývá nám křesťanům jen modlit se, aby Bůh odpustil nejen nám, ale i těm kdo nevědí co činí… Aby dal moudrost a rozhodnost vládě. A ochránil nás všechny než bude zase líp dle Jeho smilování nad námi hříšnými. AMEN

Kázání pro neděli 28.2.2021 v Husově domě.  Téma: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí  svůj život?  Píseň 95 a  47 - audio - po kázání; Matouš 8, 31-38;(Gen. 17,15-16 a Ř 4,13-25)  Modlitba: 21.7.; Přímluvy: za nemocné a umírající,  za vládu této země, za nás křesťany, abychom obstáli v této těžké době a nereptali jen, ale  povzbuzovali...

Milí přátelé, žijeme v době, která je náročná nejen tou nebezpečnou nákazou a nemocí, kterou způsobuje, ale také zmatením lidských duší a myslí. Lidé mají pocit, že je jim cosi bráno,  ale to cosi pro ně nejsou většinou  životy lidí - vždyť jen  někdo   prožil těžkou ztrátu v rodině (to se pak na vše dívá úplně jinak), lidé mají pocit, že je jim brána svoboda cestování, podnikání, nakupování, shlukování, lyžování, fandění a mnoho dalších věcí. A nevidí, že záleží i na nich jak dlouho to vše bude trvat. Chceme žít tzv. naplno a nevidíme, že tím o to víc lidí umírá a bude umírat.  Kdo chce svůj život zachránit , ten o něj přijde - říká Pán Ježíš. A dodává: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svůj život?   Žijeme dnes opravdu v konzumní společnosti. Kdysi jsme kritizovali na tzv. reálném socialismu jeho materialismus. A když jsme se jej před třiceti lety zbavili, tak jsme se radovali ze svobody i té duchovní. A nyní mám pocit, že jsme se dostali z deště pod okap.Konzum na nás útočí ze všech stran. Konzum věcí, konzum zážitků - hodně toho získat a vlastnit, hodně toho vidět, prožít, užít si. To je i takový slogan dnes - Fakt jsme si to užili...A ta svoboda už také není to, co jsme si představovali.  Heslem doby je jako ve starém Římě: Dát lidu chléb a hry.   Ježíšovi však nejde hlavně o ten náš život časný - i když mu také dává velkou důležitost v tom, abychom nežili sami sobě, ale ve službě druhým. Abychom žili především život dobrý. A když už máme něco shromažďovat, tak poklady v nebi, ne tady, kde je stejně kazí mol a rez...Ježíšovi jde zvláště o náš život věčný, protože jej chce žít jednou s námi.  Také se dnes v evangeliu Ježíš zvláštně ptá: Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? V katolické církvi existuje učení o očistci. Tam vlastně mohou i pozůstalí něco udělat pro vrácení života zemřelého nazpět do nebe. Mohou se přimlouvat v modlitbě , mohou tzv. dát na modlitby. Neodvažuji se tohle učení nějak soudit - ono je svým způsobem  nadějné. Ale vychází mi spíše, že jde o ten čas, který byl dán a vyměřen každému člověku tady na tomto světě. . Je docela možné, že v okamžiku umírání si člověk promítne celý svůj život a má i trochu prostoru pro pokání. Ale nejde na to spoléhat. Pokání máme dělat tady a teď a v podstatě stále, i když v postní době obzvláště.Pokání - to je vlastně ta jediná cesta, jak získat zpět svůj ztracený život. Nemůžeme si jej nijak koupit. Ani odpustky nefungují. Funguje pokorné srdce. V pašijích máme dva příběhy - příběh apoštola Petra a příběh Jidáše Iškariotského.  Oba ztratili svůj život, protože jej chtěli získat. Petr to udělal ze strachu, Jidáš pro třicet stříbných, ale možná i ze zklamání z toho, že Ježíš se nechtěl stát světským panovníkem.  Petr však našel v sobě sílu k pokání - hořce plakal. Jidáš už toho pokání schopen nebyl... A tak neztrácejme svůj život tohou po získávání majetku či prožitků, ale žijme dobrý život ve službě bližním.  A v postním čase se nám otevírá možnost pokání a nápravy toho co jsme  pokazili. Není nejdůležitější omezit se v tom či onom. Důležitější je obnovit pokoru ve svém srdci.   AMEN

Kázání pro neděli 7.3.2021 v Husově domě. Téma: Bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.   Modlitby přímluvné: Bratr Miroslav Matouš (100 , Romča, ,Matouš, Šárka, Milan Zeiml (43), Tomáš Polívka(48);,Jaroslav Tachecí(49)...Písně: 87,77, (148) Modlitba 8/6, oznámení

Milí přátelé, sestry a bratři,bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. píše apoštol do Korinta i nám.A Bůh někdy volí nečekané cesty a nám zbývá jen to rozpoznat a respektovat. Největší protiválečný román podle mne vznikl před sto lety u nás. (Právě v těchto dnech je tomu sto let co se ocitl na knížních pultech).  Je to Haškův Dobrý voják Švejk. Příběh prosťáčka uprostřed nelítostného světa a kruté válečné vřavy.. Jeden z nejlepších amerických filmů má názeorst Gump a také pracuje s motivem prostého člověka s malým IQ, ale tím více vidícího srdcem, aby autoři ukázali co je v životě důležité a co už méně.    Už narozením Ježíše do tohoto světa volil Bůh zvláštní  způsob pro příchod Mesiáše a budoucího krále světa.  A ten příběh pokračoval pak Ježíšovým putováním, kdy neměl často kde hlavu složit,byl však blízko prostým lidem a popuzoval farizeje a zákoníky a zdánlivě skončil na kříži.  Jenže tím právě přemohl svět i toho Zlého a zachránil ty, kteří uvěří evangeliu... To  vyzdvihuje apoštol Pavel ve svém listu do Korinta v době kdy se tato křesťanská komunita začala štípit na jeho příznivce i odpůrce. On ukazuje ke Kristu a tomu, že  Boží cesta byla a je jiná než cesta nás lidí. A přece - ač se zdá pošetilá je  v ní pravá moudrost a ač se zdá slabá, tak je silnější než všechny mocnosti a armády světa. To ovšem  poznáme nejlépe srdcem jemuž pak  přitaká i náš rozum.             

Málokdy vidíme v evangelií Ježíše rozlobeného a dokonce trestajícího. On to však není trest těžký - jen je to výstraha všem, kteří znesvěcují Boží chrám. Přitom Ježíš věděl, že stejně jednou v brzké době bude chrám zničen. (Nakonec i zde představitelům Židů říká, aby chrám zbořili a on že jej znovu postaví. Víme ovšem, že se jednalo jen o podobenství naznačující jeho smrt a vzkříšení.) Co vlastně Ježíše vedlo k tomuto počínání - máme odpovězeno také v našem evangelijním textu: Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mne stráví."  Ježíš pochopitelně měl úctu k Jeruzalémskému chrámu jako místu, kde se koná bohoslužba. Tak to máme mít i my. Mít úctu ke každému místu, kde se scházíme k bohoslužbě - tedy i k tomuto Husovu domu a jeho modlitebně. Je vlastně jedno jestli je to katedrála či velký chrám nebo malá sborová místnost.  Je to dům Hospodinův. Ale i kdybychom se scházeli v čase pronásledování - a to se stále křesťanům děje - někde v bytě. I tak se jedná o Boží chrám, o Boží dům. Ten není tvořen jen zdmi , ale právě tím společenstvím Božího lidu. To co Ježíšovi vadí je znesvěcování Boží přítomnosti mezi námi lidmi. To může být různé , například i kupčením s odpustky, zneužíváním Božího jména v nespravedlivých válkách, touhou církve po moci a bohatství. Tomu všemu říká Pán Ježíš své ne, tím že tenkrát upletl bič z provázků a vypráskal prodavače a penězoměnce z chrámu. Ježíš přináší své evangelium tím způsobem, že léčí, uzdravuje, potěšuje a povzbuzuje a sám sebe obětuje. Není to však žádný prosťáček. Ježíš je svrchovaným Králem, Pánem a Soudcem tohoto světa, který ve zlém leží. On zvláštním způsobem přemohl svět.Je na nás abychom tomu věřili a jej následovali. Pak i plnění desatera Božích přikázání nám nebude těžkou povinností, ale radostí.   Protože se staneme  blázny pro Krista. AMEN

V těchto dnech si připomínáme dvojí sté narozeniny. Začněme Švejkem. Je to sto let od chvíle, kdy vyšlo první vydání Osudů dobrého Švejka za světové války. Snad nejznámější česká literatura po celém světě. Říkám si jak je to možné, že Švejk je tak úspěšný. A na druhé straně jsou názory, že nám Švejk kazí pověst. Že my Češi často švejkujeme a vlastně nejsme moc solidní národ. I teď v téhle době to občas zaznívá a klade se nám to za vinu, že obcházíme ta nařízení atd. On už za první republiky pro obdivovatele legionářů a Masaryka či pro vznikající naši armádu nebyl Švejk tím nejlepším příkladem. Také jsem si to nějakou dobu myslel, že lépe je obdivovat Masaryka, Husa či Žižku než prosťáčka Švejka. Ale od jisté doby jsem to pochopil, že totiž Švejk se nejlépe čte či poslouchá, když už je zle. Zvláště, když je nějaký útlak anebo těžká situace. Když má člověk pocit, že svět se zbláznil a vládnou v něm špatné problémy a my s tím nic nezmůžeme. A to náš národ prožil mockrát. Myslím, že dokud se dá postavit se nespravedlnosti světa , tak to máme udělat. Když ale už nic udělat nemůžeme, tak je dobré pustit si třeba film se Švejkem. A tak se náš národ naučil bránit tímto způsobem. Protože údělem našeho národa je být občas převálcován mocnými tohoto světa. Ale on Švejk je úspěšný i v jiných zemích.

Kázání pro neděli 14.3.2021  pro NO ČD, ale z domova kvůli karanténě v HD." Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." Kalousova pobožnost.  Písně: 53;  Oznámení: příště snad z Husova domu...

Milí přátelé, sestry a bratři na  příjmu, ale i ti, kteří si možná přečtou kázání na www.husuvdum.cz;  Příběh reptajících Izraelitů je poučný i pro tuto dobu. Vydržet nějakou dobu strádání se tenkrát nedařilo Židům, ale ono se to v době covidové nedaří vlastně ani nám žijícícím v tzv. vyspělém světě. Na rozdíl třeba od  takového Vietnamu - možná je to i tím, že oni si ještě nezvykli na zpohodlněný život vždyť od "jejich" války a jejich strádání uplynulo  mnohem méně let. A tak nereptají a daří se jim lépe projít tou dnešní pouští...Tenkrát byl pro Izraelity docela dobrý důvod obcházet edómskou zemi - určitě by tam nebylo  bezpečno.  Nebylo však jejich reptání dobré a poznali to brzy. Zachránit od jedovatých hadů však možné bylo a to právě Mojžíš na radu Hospodina zařídil. Zvláštní bylo, že aby je uchránil od hadů , pozdvihl sám nad ně znamení hada.  I tady se mi zdá zvláštní podobnost, že vakcíny, které učinkují dnes proti covidu ten covid vlastně napodobují. Tu se jim to daří lépe, tu hůře.Ale zkusme důvěřovat, že budou účinné, alespoň některé z nich. Jedno pak je odkud pocházejí. Jestli z Ameriky nebo Ruska.  V Janově evangeliu je zvláštní spojitost s tímto příběhem, když evangelista Jan připodobňuje vyvýšení Ježíše Krista na kříži a to má náhle stejný účinek jako tenkrát vyvýšení hada na poušti. Totiž že zachraňuje lidské životy...Ale to vyvýšení neplatí jen pro tu dobu, kdy Ježíš byl ukřižován a a pak z kříže sňat, ale ono platí stále po dobu trvání našeho světa. A ta záchrana lidských životů je stále aktuální - stále se děje. Existuje v evangeliu jeden verš, který nazval kdysi Martin Luther evangeliem v kostce a to je ta věta, kterou jsme dnes v Janovi slyšeli: Jan 3,16: "Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."  Kéž dokážeme tuto větu mít stále na mysli a sdělujeme ji zavčas svým bližním.  Aby měli ji i oni na mysli a i když nyní nejsou ještě přesvědčení křesťané, aby jim včas připomněla toho, který  má moc je uchránit  před jedovatými hady, před smrtí časnou i tou věčnou. Jan dále pokračuje: Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo...Neboť každý kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly na jevo. "Kdo dělá něco špatného..." to mi připomíná poznatek  psychologie, že člověk, ve kterém se sváří to dobré i to zlé, ten  udělá nejlépe, když se přemůže a bude dělat pro druhého něco dobrého, i když se mu nechce a měl by mu co odplácet.. Když se však přemůže, tak se i jeho zášť otupí. Čím více druhému totiž ubližujeme tím více jej nemáme rádi...to je ten poznatek psychologie - a tak se  ocitneme v bludném kruhu a jak nám říká Jan  - tím více se straníme světla... Když však žijeme láskyplný a pravdivý život, tak je to naopak - máme jiné lidi radši a  nebojíme se přicházet ke světlu. Tak se ukáže, že naše skutky jsou vykonány v Bohu.  Možná že poslední soud bude i takový, že někteří přijdou rádi ke světlu - tedy Kristu a jiní budou se chtít ukrýt do tmy. Už nyní proto zkusme a učme se žít a chodit v pravdě a ve světle.  AMEN

Kázání pro neděli 21.3.2021  pro  NO CČSH Č. Dvory - Č. Bud.  bohoslužba slova Motto.podobenství o pšeničném zrnu.   Písně 163, 164;   Modlitba 15/7;   Modlitba za odpuštění hříchů a rozhřešení. Pane Bože, vyznáváme Ti, že stále opouštíme tvé cesty a raději chodíme po těch svých více pohodlných. Odpusť nám vše čím jsme se provinili v tom uplynulém týdnu proti Tobě a našim bližním. Litujeme toho a budeme se snažit o nápravu .Pro oběť  Tvého Syna Ježíše Krista odpusť nám viny naše a veď nás prosíme k životu věčnému   

       Milí přátelé , setry a bratři, když Pán Ježíš chtěl připodobnit svou oběť tak, aby vyzdvihl to, že není marná, použil příběh zrna a obilného klasu. V Jeho případě ten mnohý užitek je mnohem větší nežli má obilný klas zrnek  běžné - klasy 30-40 zrnek,,V případě Ježíše je ten užitek mnohem vyšší. Za dva tisíce let křesťanství určitě mnoho Ježíšových  učedníků dalo užitek pro tento svět.(miliony Ježíšových následovníků)    Ovšem jinak ty počty vypadají, když Ježíšovo podobenství o klasu máme vztáhnout i na každého z nás.  Dáváme opravdu užitek takový  jaký symbolizuje onen obilný klas???No nevím...V každém případě je to k zamyšlení. Zamyšlení nad tím, jestli jsme po vzoru Ježíšově schopni obětovat se pro jiné.. To nemusí být tím, že se rozhodneme pro nějakou dobročinnost. S Ježíšem a jeho evangeliem a obětí na kříži se naplnilo slovo z Jeremijáše proroka, které jsme také mohli dnes slyšet:"Svůj zákon jim dám do nitra, vepíšu jim jej do srdce."   Boží plán v tomto světě se uskutečňuje v různém období jinak. Nejprve  Abrahám a zaslíbení pro něj a jeho ženu Sáru.. Pak vyvedení židovského národa z egyptského otroctví a zákon především Desatero skrze Mojžíše - zákon, který byl na kamenných deskách.  Ale Jeremijáš zaslibuje nový zákon a ten přinesl Ježíš svou obětí. Ten už může být zapsán jen v lidských srdcích. Ten zákon už není jen v dodržování nějakých konkrétních ustanovení, ale v tom, že se promění lidská srdce, Je to zákon mezi člověkem a Bohem. Ten má pro Boha větší cenu, protože počítá s lidskou svobodou. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.   Možná se ale můžeme ptát, proč křesťané za těch dvatisíce let neproměnili svět? Proč jsou stále války, útisk a vykořisťování slabých. Možná je to právě z toho důvodu, že ti mocní a bohatí vládci , kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané, neměli a nemají ten nový Ježíšův zákon zapsaný ve svých srdcích. Žijeme v nebezpečné době a to nejen tou pandemií covidu, ale víc než jindy hrozí nebezpečí vypuknutí strašné a ničivé války. Přitom by stačilo se domluvit. Mají ti vládci, kteří zbrojí a zbrojí, opravdu zapsaný Boží zákon v srdcích? Jde jim o Ježíšovo přikázání lásky a nebo zisk a vládnutí?   A tak Ježíšovo podobenství o zrnu vztáhněme spíše každý na sebe , na svůj život před Bohem.  Ježíš v závěru dnešní perikopy evangelia mluví o tom, že bude vyvýšen a tím přitáhne všechny k sobě.  . Boží plán počítá s naší svobodou. On chce abychom se dobrovolně rozhodli pro Ježíše ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného - zrno, které přineslo tak nekonečně mnohonásobný užitek.  Tím užitkem můžeme být i my. Když budeme mít ve svém srdci Ježíšův zákon obětavé lásky k bližnímu. AMEN

Kázání pro neděli 28.3.2021 - Květnou; Mk 11, 1-11;   Písně: 201; 326 - Modlitba:Jarmila  Součková (90); Eva Kubaštová (46); Jiří Honetschläger (74); Heena Pešková (68); Daniel Šafář (30); Daniela Novotná (45) Téma: Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí." vzpomínka -  oběti covidu  - 25 tis    Milí přátelé, sestry a bratři, jsem rád, že se můžeme pozdravit alespoň takto .Boží Hod  prožijme za každého počasí na zahradě Husova domu. Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, je vítán zástupy a v tom  zástupu jsou i ti, kteří chodili s ním a přišli s ním a pak ti, kteří jsou zvědavi na muže, které předchází docela senzační pověst - o jeho divech a uzdravování nemocných...A tak se nechají strhnout a vítají jej a ti kteří chodili s ním vzbuzují v davu emoce protože jdou před Ježíšem i za ním a volají: Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově...Hosana na výsostech..." Ale i ti, kteří to volají a co teprve ti, kterí nadšeně přihlížejí a stelou Ježíšovi do cesty své pláště a zelené ratolesti... Ti všichni za pár dnů Ježíše opustí a dost možná někteří budou v jiném zástupu těch, kteří volají Ukřižuj....Takový je svět. On ale celý ten vjezd do Jeruzaléma byl zvláštní. Ježíš přijíždí na oslátku ...V jiném evangeliu je to trochu zmírněno tím, že sedí na oslátku i oslici...V každém případě Ježíš chtěl tím vjezdem něco vyjádřit. Myslím, že jediným vysvětlením je, že chtěl poučit pozemské vládce.Oni vjíždí na koních, nebo vojenských automobilech či tancích anebo mají své letadlo Air Force One..Nic proti tomu, taky musí být chráněni - i papež má na papamomilu silná neprůstřelná skla. Přesto ten obraz tu Ježíš zanechal a už dva tisíce let je to takové nastavené zrcadlo.  Nechá si přivést  oslátko, ale hned vidíme, že byla jen krátká výpůjčka právě na ten vjezd do Jeruzaléma. Vždyť vzkazuje jeho majitelům: Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.."  Je v tom ohleduplnost a pozornost vůči majitelům oslátka. -... hned je sem zase vrátí...   Jaký je to rozdíl proti tzv. rekvírování , které dělají  vojáci například v okupovaných či poddaných zemích. Když za druhé světové války zabírali němečtí okupanti zvony, aby z nich vyrobili i děla , tak vůbec nepočítali s tím, že někdy vrátí. Nakonec některé byly nahrazeny až 70 let po válce. Ježíš je Králem světa a chová se ohleduplně.Že Ježíš opravdu chtěl jen symbolicky vjet do Jeruzaléma vidíme i z pokračování evangelia: Čteme: Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl a  poněvadž bylo již pozdě veečer, odešel s dvanácti do BETÁNIE...Slavný Ježíšův vjezd tedy symbolizuje dvě věci:  1) Přijíždí král celého světa - tedy celého vesmíru)a slavnostní vjezd je na místě.  Dělají to tak i vládci tohoto světa. Když Kleopatra přijela do Říma, Hitler do Prahy, Napoleon ti všichni si na to potrpěli a tím více by byl správný slavný vjezd Ježíšův.  2) Na straně druhé Ježíš ukazuje, že On je jiný Král. U Boha je zkrátka všechno jinak.....A tak přijíždí na oslátku....(báseň o oslu)               Co si tedy můžeme vzít z dnešního evangelia do svých životů. Zřejmě Ježíšovu pokoru ale zároveň také jistotu, že On je ten pravý Král, vládce a že vjezdem do Jeruzaléma zesměšnil všechny tzv. vládce tohoto světa, kteří si zakládají na své moci a na svém bohatství. Oni dnes zůstávají spíše utajeni v pozadí, ale žijí v domění, že oni jsou hybatelé dějin a osudů lidí..A nemohou se nasytit svého bohatství a proto se snaží získat ještě větší bohatství a moc.Vjezdem do Jeruzaléma na oslátku už nad nimi Pán Ježíš vynesl svůj soud.  AMEN

Kázání pro neděli 4.4.2021- Boží Hod velikonoční, Téma: Ježíš za nás zaplatil výkupné - to je velikonoční dobrá zpráva, 

Sestry a bratři,  v souvislosti s nečekanou smrtí podnikatele Petr Kellnera jsem si znovu položil otázku jakou cenu má vlastně lidský život. Byl snad jeho život cennější tím, že byl bohatý a úspěšný anebo právě podle některých nepřejících komentářů naopak méně cenný, protože byl údajně tím a tím odsouzeníhodný? Odpověď zní, že to není  tak ani tak.Jeho život je cenný stejně jako život každého z nás. Ale jaká je vlastně cena lidského života?  Právě o velikonocích se to můžeme znovu dozvědět. Máme tady základní dvě možnosti jak na to odpovědět. Nejprve je tu cena kterou dohodl Jidáš s židovskými církevními představiteli a ta cena zní třicet stříbrných... To by dnes znamenalo přepočteno na cenu stříbra přibližně pětset dolarů.Ale pravděpodobně to tenkrát byly peníze větší. |   Ale v průběhu dějin se  ocenění  lidského života různě měnilo - zvláště v dobách otroctví.. Ale to všechno jsou pohledy lidské. Pak tu máme ještě jeden pohled - ten Boží. A ten také souvisí s Velikonocemi. A říká, že : Bůh tak miloval svět - tedy nás lidi, že syna svého jednorozeného dal, aby žádný z nás nezahynul, ale měl život věčný. "  Tento Boží pohled tedy říká, že život každého z nás je nekonečně cenný, když za něj Bůh obětoval svého Syna. Slyšel jsem kdysi takovou definici, že náš život před Bohem není důležitý, ale je velmi cenný.   A z toho také plyne, že se nemáme domýšlivě chovat důležitě, ale na druhé straně si cenit svého života. A nejen svého ale i životů našich bližních. Žijeme ve době covidové a také nyní se ukazuje jak rozdílnouo cenu má lidský život. |Jinou pro lidi, kterým zemřel někdo blízký. Před rokem žila ještě jiskérka naděje, že se podaří zachránit život našeho Jardy  - jednoho z prvních obětí covidu, navíc mladého člověka, zemřel v noci z Božího Hodu na pondělí velikonoční.  Tenkrát bylo padesát obětí za měsíc a půl,  dnes každý den okolo dvouset.  Neztratil od té doby lidský život na ceně - tak se můžeme ptát?  Podle některý lidí na ministerstvu zdravotnictví možná ano, u těch, kteří chtějí promořovat, u těch, kteří nechtějí umožnit léčbu levnými léky, u těch, kteří nechtějí očkovat Sputnikem V jen proto , že je z Ruska. U těch, kteří nechrání sebe ani jiné a odmítají chránit sebe i jiné...asi také není žádná citlivost k utrpení umírajích a jejich blízkých... U Boha však se cena lidského života nemění. Má pořád cenu života jeho Syna Ježíše Krista. Tedy je nesmírně cenný. A tak si važme života svého i svých bližních. Jak jsme četli slovo apoštola Petra: Ježíš procházel zemí a všem pomáhal. A také: On je Pánem všech. Pro každého z lidí se Ježíš obětoval a každý z nás tedy má nyní tak velikou cenu, jakou si sám přizná. Když přijme za své, že i za něj se Ježíš obětoval, podstoupil smrt na kříži a byl vzkříšen,abychom my měli život věčný.  A tak s radostí jako Marie Magdalská přijměme tu zprávu velikonočního rána, že Kristus vstal z mrtvých. A že smrt už nad námi nemá svou moc. Také proto má náš život takovou cenu, protože Bůh chce abychom žili s ním a to  navždy.. AMEN

Kázání pro velikonoční pondělí 5.4.2021 Téma:  Mt 28,8-15; Hrob nalezen prázdný a dvojí svědectví.   Píseň  257;  Modlitba:13/4; Vzpomínka na bratra Matouše. Zazpívat na závěr písničku NOe s jeho slovy.???

Milí přátelé, sestry a bratři, vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je mezi židy rozšířen až podnes..Tato slova  a tato událost podle evangelisty Matouše, nepatří jen do dávné minulosti. I tenkrát jako dnes se našli a najdou lidé, kteří pro peníze jsou ochotní zapřít nos mezi očima - jak se říká. A tak i dnes má pravda těžkou pozici. Četli jsme dvě verse, které uvádí evangelium. Jednu o tom, že ženy se staly těmi , který se Pán Ježíš po svém vzkříšení ukázal a ony s láskou jej objímaly a klaněly se mu. A pak o tom svědčily apoštolům. Druhá verse je ta koupená za peníze od velekněží. Že totiž učedníci Ježíšovo tělo ukradli, aby mohli mluvit o tom, že byl vzkříšen.  Obě verse jsou jak jsme četli živé i dnes. Pro tu první však hovoří to jak rychle se z ustrašených učedníků stali opět lidé odvážní. Na takovou změnu postojů by těžko stačlo,že by spáchali takovýto podvod. Neboť ta proměna pak byla tak velká, že překvapila mnohé obyvatele Jeruzaléma i další svědky. Z ustrašených učedníků se stali odvážní hlasatelé evangelia...Nebylo to proto, že by chtěli založit nějakou novou církev či sektu a založit na tom svou existenci, jak se někdy stává i v našem světě třeba v politice. Vždyť jim to vlastně přineslo jen pronásledování a těžkou misijní činnost a většinou kromě apoštola Jana i mučednickou smrt.  Ještě jedna věc je u Ježíšova pozemského putování i dění po jeho vzkříšení zvláštní: totiž jakou pozornost věnoval ženám .  Nebylo to tenkrát obvyklé, ale přesto si to Ježíš vždy prosadil. S ženami si povídal o Božích věcech, ženy nepodceňoval a ženám pomáhal a uzdravoval je. A nyní po svém vzkříšení se právě ženám dává poznat - potkává je a mluví s nimi. Dnes je zvláštní doba tzv. boje za ženská práva. Na jedné straně je tu potřeba opravdu se žen zastávat zvláště v některých zemích a kulturách a na straně druhé  různé aktivistky vznášejí hloupé a nesmyslné nároky. (me too a Istandbulská úmluva apod. Absurdní situace nastává ve sportu, když se začalo prosazovat, že muž se stane ženou jen tím, že se jako žena cítí. Tady protestovala i Martina Navrátilová, protože to by znamenalo, že muži začnou kralovat ve sportu v ženských disciplínách... Ono vše skutečnosti by stačilo, kdybychom byli k ženám tak vstřícní jak byl právě Ježíš.  A to jak při svém putování tak potom po svém vzkříšení.. Ženy provázely Ježíše stále jak můžeme v evangeliích zjistit. Je pozoruhodné, že v dějinách právě husitství dokázalo dát ženám větší důstojnost než bylo v té době obvyklé. Už jen to, že znaly ženy často více Písmo svaté než leckterý kněz...  Vraťme se ale k dnešnímu evangeliu. Ženy běžely o prázdného hrobu s radostí i strachem. Proto Ježíš také říká nejprve Buďte poozdraveny. A hne také své časté rčení: Nebojte se...Pro Ježíše je důležité, aby se lidé upokojili, aby se přestali bát.   To říká i dnešní těžké doby. Existuje jeden zpěv z Taize, který složili tamní bratři právě pro nás pro lidi v naší zemi:Nebojte se radute se, Kristus slavný vítěz hrobu vstal, nebojte se , radujte se, Kristus slavný vítěz z hrobu vstal.  AMEN 

Kázání pro neděli 11.4. 2021 Téma: Přijměte Ducha svatého; Nevěřící Tomáš; Blahoslavení,kteří neviděli. Písně. ........117.........; Modlitba:            P Vzpomínka: bratr |Matouš Píseň Pane můj  

Milí přátelé, sestry a bratři, ; Pán Ježíš se po svém ukřižování zjevoval pravidelně svým učedníkům a nejen jim - minulé pondělí jsme si připomněli, že mezi prvními se zjevil ženám. Učedníci byli pospolu, ale dá se říci, že se stále schovávali -četli jsme: byli shromáždění ve strachu před židy za zavřenými dveřmi. Ježíš se však mezi nimi zničehonic objevil, dveře pro něj nebyli překážkou. Jeho první slova jako i jindy byla: pokoj vám. Nechtěl je vyděsit, ale naopak jim přinést pokoj a radost. Což se i stalo jak jsme dále četli: Oni se zaradovali. My se také pěkně zdravíme: například dobrý den si často přejeme. Asi neříkáme často Pokoj vám,když přijdeme na někam na návštěvu. Kéž bychom to uměli, a když ne slovy tak svou přítomností když někam vejdeme kéž přinášíme pokoj a radost... Ježíš tedy způsobil svým učedníkům radost. Ale měl pro ně ještě něco dalšího. Totiž poslání. On už to své splnil a nyní je řada na nich. Oni mají jít do světa. Teď se ještě strachují a cítí se slabí, ale Ježíš pro ně má posilu. Má pro ně sílu Ducha svatého.  Ta se v plnosti projeví až za několik týdnů, ale už nyní jim tuto sílu Ježíš předává. Někdo si myslí, že když dostane člověk dar Ducha svatého, tak se musí hned něco zvláštního dít. Zde se nedělo nic. Bylo to v tichosti a přeci jakoby začalo něco  se dít. Učv edníci jsou ještě stále trochu bezradní. Ale přeci jen už pevnější než apoštol Tomáš, který s nimi právě nebyl. Když se vrátí a Ježíš už s nimi není, tak odmítá uvěřit. Chce také vidět Ježíšovy ruce a probodnutý bok. Stal se v dějinách slavný tím označením nevěřící Tomáš.  Ale on chtěl jen ten samý důkaz, to samé ubezpečení jako ostatní učedníci. Dostal jej, dostal ten hmatatelný důkaz, ale zároveň Ježíš  vyzdvihuje všechny další křesťany, kteří až po nynější dobu uvěří v Ježíše bez nějakých zázračných důkazů. Tedy chválí i většinu z nás, kteří také věříme, Možná však také občas pochybujeme jako ten Tomáš. A Ježíš nám to určitě nezazlívá. I nám však dal  Ducha svatého, který nám dává pevnost ve víře i radost ze vzácné milosti, kterou máme v Kristu Ježíši. Co si tedy odnést z dnešní četby evangelia: Jednak to, že Ježíš tam kam přichází, přináší pokoj a radost. Někomu se může zdát že to je přetvářka, když  se budeme nutit takto pro druhé vystupovat, ale není to tak. My přece nemusíme rozdávat ze svého - pokoj a radost nám přeci dává Kristus, stačí si od Něj brát. Dále si nedělejme starosti, když občas budeme jako nevěřící Tomáš pochybovat. Když pochybnost překonáme tak budeme blahoslavení. A třetí poznání je, že Duch svatý na nás může sestoupit v tichosti - jako se to stalo zde učedníkům. A tak i náš obřad biřmování, navenek nepřináší viditelnou změnu. A přeci věřme, že když budeme mít tichá a upřímná srdce, tak v našich životech může přinést požehnané ovoce .   AMEN

Kázání pro neděli 18.4.2021  Téma: nyní jsme děti Boží a ještě nevíme, čím budeme. Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni.  Přímluvy: Dana býv. Filipová, 70 let;   Píseň 162; Vzpomínka : Jaroslav Filip; paní Renata Wiplingerová; Biblická hodina - 21.4.;19.00 příští bohoslužba 25.4. v 10.00 hodin, poté v 10.45 výroční shromáždění NO;

Milí přátelé, sestry a bratři, Milovaní, nyní jsme děti Boží, píše ve svém listu apoštol Jan a ještě nevyšlo najevo co budeme. Víme však až se zjeví, že mu budeme podobni, protože jej spatříme takového jaký jest-  Jak si vyložit tohle slovo, které je úžasným  zaslíbením? Už nyní tady ve světě v tomto našem těle jsme děti Boží..Tak nám to potvrzuje  apoštol Jan a to  je . nějaká autorita.. A když dodává, že ještě nevíme co jednou budeme, tak už myslí na nás v Božím království. Tam budeme proměněni a očištěni ode všeho špatného -  jen tak může apoštol napsat že budeme podobni Kristu. Vždyť jej spatříme takového jaký jest - totiž v oslaveném těle v blízkosti Boží.  Ano my sami se nedokážeme úplně očistit, tak abychom mohli tváří v tvář spatřit Boha. To dokoná ažnaše vzkříšení. A přeci apoštol říká, že už nyní se máme o čistotu snažit: Každý kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý... To je podobné, jako když nám na jiném místě Ježíš říká : Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec... Zdánlivě a vlastně našim usilováním zcela nemožné. A přece o to usilovat máme. Tak to Ježíš  po nás chce a žádá. Neboť už ta snaha se počítá...

Nyní k evangeliu Lukášovu, které je obdobou Janova z minulé neděle. Ježíš se zjevuje učedníkům, kteří se skrývají. Znenadání se objevuje mezi nimi a znovu s pozdravem Pokoj vám. Musí je napomenout, protože mají strach, bojí se, že je mezi nimi duch.  Proto Ježíš nejen říká, aby se jej učedníci dotknuli, ale také před nimi pojedl.  Je to zvláštní taková otázka jakoby z běžného života, který všichni známe, když se Ježíš zeptá: Máte tu něco k jídlu? Tak jim  dokazuje, že je to on - Ježíš. Je to zvláštní věc, že ve spojitosti s jídlem se jim Ježíš prokazuje vícekrát, stolování pro něj určitě bylo důležité už když chodil Ježíš po zemi Judské se svými učedníky. Podle stolování je poznávají například v Emauzích dva z učedníků, v Galileji, kde apoštolové rybaří, když neví co mají dál dělat, než opravdu začnou plnit Ježíšovo vyslání do celého světa. I tady to už Ježíš ustrašeným  učedníkům říká:  Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, v jeho jménu se buce zvěstvat pokání na odpuštění hříchů všem národům počínaje Jeruzalémem.  A to  když učedníci byli náhle zmocněni Duchem svatým se opravdu začalo naplňovat - ne hned ale až za čas. A my jsem o tom dne slyšeli v našem prvním čtení ze Skutků apoštolských..Tam už Petr právě v Jeruzalémě  mluví odvážně  a v moci Boží ne své činí divy. A hlavně káže evangelium, volá lid k pokání a obrácení...   Tak se z lidí různých národů začali stávat z lidí děti Boží a tak tomu je podnes a těmi dětmi Božími jsme I my.  Už nyní tady a teď. A to ještě nevíme kým budeme jednou v Boží blízkosti, tak jako to nevěděl apoštol Jan. Jen víme, že budeme podobni Kristu, čistí bez poskvrny a vrásky.  AMEN

Zamyšlení pro biblickou hodinu středa 21.4.2021 v 19.00 hodin   Je to zvláštní a ne moc lákavé pozvání do Boží blízkosti a přeci shledáváme u mnohých svědků Páně, že to tak funguje. Asi nemá cenu předem se tím tolik zabývat, spíše se chovat jako děti Boží a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a když na nás dopadne nějaká lidská zloba, tak Bůh sám nás utěší a nejen to často i obdaří zvláštní radostí, kterou tento svět nezná.  Nechme však jednat Boha samého a netrapme se žádnou starostí už jakoby předem.  Když apoštol říká radujte se, stále se radujte  tak tím myslí nyní, když jsme v bezpečí a v dostatku, ale i potom, když to bude jinak.. Máme ve sboru evangelizační lístky s tímto textem a já se většinou neodvažuji dávat je do pastoračních dopisů. Jak tomu totiž mohou porozumět lidé, kteří po uherský rok nebyli tzv. v kostele, platí či neplatí církevní příspěvek, ale jinak se o dění ve sboru ale asi ani o věci Boží nezajímají.. Co když právě prožívají těžkou chvíli a já jim do ní pošlu tenhle pro ně nepříliš pochopitelný vzkaz...???A přeci jsou po mnohá staletí tato slova pravdivá.. (Polyana - tam se to zdá příliš naivní, Sadhu Sundar Singh tam zase nedostižné... ale ono těch příkladů je mnohem více a svědky takovýchto situací se může možná stát každý z nás...)

Jak to máte vy s tímto textem???? Stále se radujte.   a také s dnešním Ježíšovým slovem????

Kázání pro bohoslužbu 25.4.2021 - videokonference...Téma: Já jsem dobrý pastýř.Jan 10,11-18;  PíseŇ - 19 nebo 189;  Modlitba: 19/5;    Přímluvy:  Josef Dvořák (82); Vojtěch Hubený (49); Michal Koš\´tál (76);Petr \Vaňous (52);                      Vzpomínka.................. 

Milí přátelé , ses try a bra tři, je tomu sto let , kdy patriarcha Karel Farský při výkladu dnešního textu evangelia, napsal mj.: Každý , kdo svěřeny má zájmy některé společnosti, je pastýřem. Dobrými pastýři majjí být rodiče dětem, děti strádajícím rodičům, muž ženě, žena muži, starosta a zastupitelé své obci, poslanec svým voličům, učitel svým žákům a zaměstnavatel svým dělníkům, ministr svému státu, president svému národu...Dobrými pastýři mají být především duchovní pracovníci v národě a v první řadě duchovní v církvi své. Také v té postile ještě píše Farský vzhledem k duchovním pastýřům: Jsouce pastýři, nechtějme nikdy pást sebe.. To všechno jsou slova, která platí stále. Ježíš nám na příkladu svého života ukázal dobrého pastýře. Toho, který neutíká od stáda, ale za cenu svého života jej chrání a obětuje se zaˇsvé ovečky. Co  vidíme dnes ve světě, je v rozporu s tím ideálem Farského.  Ale bohužel nejen ve světě kolem nás, ale často i v církvích.. Ne nadarmo vlastně tato slova Ježíš mluví k farizeům tedy k tehdejší pastýřům Božího lidu. Je s podivem, že ti nájemní pastýři se začali brzy hned jak přešlo pronásledování prvotní církve, v církvi vyskytovat a když uplynulo pár staletí tak náhle se obchodovalo v církvi i tituly a úřady a z pastýřů obránců ovcí se stali panující nad ovcemi. Ne nadarmo Petr Chelčický ve své knížečce O trojím lidu, kritiizuje jak tohle uspořádání, které podle něj není od Boha - totiž , rozdělení na pány, kněží a prostý lid a ukazuje, že vlastně jak páni tak kněží prostý lid utiskují místo otho,a by se duchovní tedy pastýři lidí  zastávali proti zvůli mocných.  Ježíš nám zanechal příklad dobrého pastýře za kterým lidi jdou rádi a dobrovolně, protože je hotov se  za svěřené lidi obětovat... V dnešní době musí duchovní dostávat mzdu, aby uživil sebe a rodinu, má k tomu ještě další výhody, ale nikdy by se neměl chovat jako najatý pastýř. Do budoucna se udrží církev jen tam, kde lidé budou mít důvěru k duchovním pastýřům.  Ale jak praví Farský, tento text na sebe nemusí vztáhnout jen faráři. Každý se někdy stává pastýřem. Tím dobrým, když se dokáže obětovat - pro svou rodinu - děti či rodiče,, žáky, občany, zaměstnance , podřízené.  Anebo tím, kterému nezáleží na jeho blízkých a bližních.  Ještě se vraťme ale do církve. Občas je nám říkáno, že by měl být jeden ovčinec a jeden pastýř. Ano to můžeme odsouhlasit, pokud tím ovčincem bude křesťanská církev v mnohosti a tím jediným pastýřem Pán Ježíš Kristus.  Někomu se může zdát to přirovnání k ovcím trochu trpné a kritizuje se často i nebezpečí stádovosti, že ovce jdou bezmyšlenkovitě za nějakým pastýřem a to někdy i do válek.  Právě proto se ale musíme pevně držet Pána Ježíše Krista  a jej mít nade všechny lidské p astýře.  AMEN

Kázání pro neděli 1.5.2021 - doufejme že na zahradě HD.Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.  Jan 15, 1-8;   Písně: 162, 110;  Modlitba:            Oznámení:

Milí přátelé, sestra a bratři.   Někdy v roce 2014 jsem se ještě jako ředitel diakonického střediska Domeček  odhodlával k založení dalšího střediska naší husitské diakonie - tentokrát se zaměřením na pomoc dospělým lidem s handikapem.  Musil jsem vymyslet i název, abych mohl požádat o registraci na MK.  To že mě napadlo jméno Nazaret bylo hlavně tím, že v Nazaretu vyrůstal Pán Ježíš a pracoval tam také v dílně a svým způsobem chráněné - o což jsme tak usilovali. V případě tesařské dílny, kde zřejmě se učil pracovat Ježíš to byla dílna chráněná samým Bohem... Název prošel schválením a teprve za pár let, kdy už Nazaret byl poměrně velkým zařízením, jsem zjistil co vlastně znamená jméno Nazaret, kromě toho, že se jedná o město, kde vyrůstal Pán Ježíš, co to znamená v překladu do češtiny. A sice to znamená  RATOLEST. To mě docela potěšilo, protože ratolest  v sobě obsahuje příslib stálé zeleně.- stálého života.  Ostatně tak nám to zaslibuje i  Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Každému z  nás osobně je dána výsada stát se stále zelenou ratolestí. |Má to jen jednu podmínku, že totiž zůstaneme při kmeni.  Zůstaňte ve mně a já ve vás - tak nám radí Ježíš.  Pokud to tak nebude a nezůstaneme v Pánu Ježíši a On v nás, nejen nebudeme moci nic učinit, ale také neponeseme žádné  ovoce. ratolest bude vyvržena ven a uschne , pak ji seberou a hodí do ohně.-  Ten dnešní text přináší povzbuzení a velké zaslíbení  - když zůstaneme věrni Kristu, poneseme hojné ovoce. Dokonce Ježíš říká, že svým životem, tedy nesením hojného ovoce - oslavujeme Boha.  A Ježíš dodává, že budeme jeho učedníky.  Už nejsou jen samotní apoštolové - jeho učedníky, ale každý z nás se stává učedníkem Kristovým.  To je veliké zaslíbení, které možná někdy nedokážeme docenit. Je to jakoby Ježíš procházel krajinou a volil si z lidí nové učedníky. Jako kdysi bratry Petra a Ondřeje nebo syny Zebedeovy Jakuba a Jana... Pak Matouše, Tomáše  a další , například apoštola Filipa.  U toho se zastavme, protože o něm bylo první naše čtení. ze Skutků apoštolských.. Ono to vypadá, že apoštolé se vypravili na různé světové strany, když nabyli odvahu a byli zmocněni Duchem svatým kázat evangelium všem národům. (Tomáš do Indie, Jakub do Španělska - tak mluví tradice....)   Filip ani nejdřív nešel moc daleko, protože etiopský  dvořan mu sám přišel do cesty. - na kterou jej ovšem pooslal anděl Páně... Na příběhu o uvěření etiopského dvořana a následném jeho křtu nás možná nejvíce zaujme  ta krátká doba- u nás by se řeklo přípravky ke křtu dospělých. Ono ale opravdu ke křtu není toho třeba mnoho. A v dospělém věku má to málo zcela jednoduchou podobu. Uvěření v Pána Ježíše Krista a jeho zástupnou oběť za nás hříšné.  Boží milost se dává zdarma - jde jen o to ji přijmout. Ten etiopský dvořen byl plný důvěřivé mysli. Proto nepromeškal čas ke spáse. Uvěřil a pak řekl: Co brání, abych byl pokřtěn??? Jsou lidé, kteří otálejí s důvěrou v Boží dobrotu a lásku. Pořád vyčkávají  na ten sporávný okamžik...Jenže náš čas ke spáse je odměřen a nejde vyčkávat na poslední chvíli. Ono také jde o to, že bychom nestihli nést žádné ovoce. A to přeci ratolesti mají za úkol. A když člověk vyčkává, tak jak se potom může stát Ježíšový učedníkem??? Učedníkem, který Ježíše následuje a také s ním chodí po této zemi. - Jde za ním za Ježíšem, ale také občas vedle něj... A také bychom měli být jako apoštol Filip připraveni vydat svědectví o naší křesťanské víře. Až potkáme svého etiopského dvořana.  AMEN

Kázání pro neděli 8.5.2021; Téma:To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali... Jan 15,9-17;  Písně:  117; 166; 313; Modlitba 17/9; Přímluvy: Jana Kverková, sestra Bláhová, pan Špulák,  Jan Ouška, Pavla a Míra Pokorných...Debora Chytilová;   

Milí přátelé, o radosti a lásce je dnešní evangelium podle Jana. Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná..To praví Ježíš svým učedníkům tedy i nám - o radosti.. Z toho se dovídáme, že Ježíš je radostný člověk. Mluví o své radosti - tedy o něčem co vlastní, co k němu patří.  A když poznáme tu Ježíšovu radost, když jí budeme v  sobě mít, tak to bude radost plná. Budeme jí naplnění..A co je podle Ježíše zdrojem Jeho a tedy i naší  radosti.??? Je to láska - láska  Boha Otce k Synu Ježíši Kristu a je to láska Ježíše Krista k nám  lidem. A je tu ještě jeden druh lásky a to je ta naše lidská láska mezi sebou navzájem.  Tu Ježíš označuje jako své přikázání - Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali. Namísto všech přikázání Desatera Ježíš nám dává jen dvě  - lásku k Bohu a lásku k člověku - svému bližnímu.. Ono to stačí. Jenže co je vlastně to tolikrát omílané a skloňované slovo láska? Není to nakonec jen slovo??, Bez nějaké reálné náplně|?   Napadá mě, že ta láska, kterou má Ježíš na mysli - je láska spojená s obětí. A to dnešní člověk nerad slyší...Jenomže cesta opravdové lásky jinudy nevede.  Žijeme v době, která namlouvá lidem, že mají právo na různé požitky. A tak kvete laciná radost a laciná láska.  Všimněme si, že i zábavné programy v televizi jsou založené spíše na nějakém výsměchu než opravdovém smíchu z obyčejné lidské radosti. Opravdová radost respektuje osobu našeho bližního. Už ve Starém Zákoně v Žalmu prvním je psáno o opravdovém muži, že nesedává s posměvači.

A tak si odnesme z dnešního evangelia alespoň dvě zprávy pro svůj život.1) Bůh i Ježíš Kristus chtějí abychom se v životě radovali. Jenže tou opravdovou radostí, kterou oni mají a nám mohou dát. Když ale nemáme v sobě lásku, lásku k Bohu a lásku bližním, tak naše radost nemůže být úplná. 2) Abychom měli v sobě lásku, tak musíme ujít kus cesty s Ježíšem, naučit se od Něj, že láska bez oběti je planá.. Není to jednoduchá cesta a jednoduché poznání.  V těchto dnech kdy si lidé více telefonují, si často uvědomuji , že telefonáty jsou mnohem delší než předtím - a kolikrát si říkám, měl bych ten hovor nějak ukončit. Ale snažím se vydržet. Vím, že ti lidé to potřebují si popovídat.. A tak je to v našem životě , že až Ježíš nás naučí trpělivé a vnímavé lásce.. Díky za tohoto dobrého učitele.  AMEN

Kázání pro neděli 16.5.2021   Téma: Neprosím abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého...Písně:    Modlitba: 5/6;  Přímluvy: Pavla Pokorná, Jan Ouška, pan Špulák; sestra Bláhová, Debora Chytilová, Marie Brožková.

Milí přátelé, kéž bychom se dokázali přimlouvat za své přátele a bližní, tak jako se dokázal přimlouvat za své učedníky Pán Ježíš. Ale přimlouval se Pán Ježíš jen za oněch jedenáct apoštolů anebo za širší okruh učedníků anebo dokonce i za učedníky všech časů - tedy i za nás dnešní křesťany,\???  Myslím, že platí ta třetí možnost - že Ježíš se přimlouvá za všechny kteří " v pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel a uvěřili, že ty jsi mě poslal." Ježíš neprosí za svět, ale za ty, které mu dal Bůh Otec - tedy za učedníky. Ježíš učedníky chránil dokud byl s nimi a nyní prosí za ně, když je nemůže chránit osobně. I zde ale zřejmě nemluví jen o ochraně jejich těl, ale spíše duší a srdcí...Vždyť víme, že apoštolové až na Jana dle tradice všichni zahynou násilnou smrtí. Ježíšovi však jde především o to, aby nezahynuli smrtí věčnou, aby neodpadli od víry a nezradili Jej jako ten jeden  jediný z apoštolů. Ježíšovi šlo o jeho apoštoly, ale věřím, že ta jeho modlitba se vztahuje na všechny věrné následovníky všech časů a míst.  Za co tedy prosí i pro nás?  : Nyní jdu k tobě , ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.  Tady se dosvědčuje i slovo evangelia z minulé neděle, kdy jsme si řekli, že Ježíš musel být radostný člověk, protože jak jinak by mohl rozdávat svou radost...   Ježíš mluví o údělu učedníků, kterým dal své slovo, ale svět k nim pojal nenávist. Proč???? \Protože tím, že máme v sobě Ježíšovo slovo  - evangelium, tak náhle nejsme ze světa... Kdo přijme evangelium (radostnou zvěst)  vzdálí se světu. Už není synem světa, ale dítětem božím... Křesťané nejsou stejně jako Pán Ježíš, ze světa. A to co je vyděluje je posvěcení pravdou.. Pravdou Božího slova. Jestliže vztáhneme tato Ježíšova slova na nás učedníky Kristovy této doby, tak vězme, že máme ít ve světě a přitom nebýt ze světa - nebýt jeho součástí. Neboť svět ve zlém leží. Ale nebojte se já jsem  přemohl svět - říká Ježíš.  Sadhu Sungar Sing když chtěl vysvětlit Ježíšovo slovo, které se zdá možná někomu nesrozumitelné , tak použil příměr oblázku v řece....

Biblická hodina středa 19.5.2021  Texty: Zpívejte Hospodinu píseň novou, nebot  učinil podivuhodné věci.  Ž 98,1    S vděčností v srdci zpívejte Bohu.  Ko 3,16

Milí přátelé, když jsme jednou losovali biblické texty na další rok, tak jsem si vylosoval tento text a trochu mě to potěšilo, ale reagoval jsem tak, že to platí až pro život věčný, protože jako nezpěvák to těžko mohu naplnit. To samé  pak říkala zase v jiný rok kamarádka Pavla , když si podobný text vylosovala ač také nezpěvačka.  Fakt je, že jsem nyní nucen zpívat a docela mě překvapilo, že se Bůh nade mnou smiloval a jakž takž se mi zpívat daří.  Pavla je nyní v těžkém stavu nemoci a tak se modlíme za uzdravení a zpěv už není tak důležitý, ale věřím , že  ona také může zpívat a snad věříme, že i zde na zemi.  Zpěv je zvláštní věcí před Bohem. I v tom se odlišuje člověk od ostatních živých tvorů, že nejen vyluzuje zvuky, ale také skládá a tvoří písně... Písně k oslavě Boha, také písně k vyjádření radosti a vděčnosti, písně zamilované i smuteční.  I písně se sice staly věcí byznysu a vydělávání peněz, ale to nic nemění na tom, že je to zvláštní obdarování od Boha .  Náš první text je ze žálmu 98 a  je zajímavé si uvědomit, že žalmy byly původně písně - jen neznáme dnes nápěvy. (Oboroh aj. se snaží je znovu zhudebnit)..Písně patří k víře v Boha ať už nám to dosvědčuje na mnohých místech SZ, ale také Zákon nový. Tam čteme nejen, že v první církvi se zpívalo, ale i to, že I učedníci s Ježíšem zpívali.   (Když zazpívali chvalozpěv....- začátek pašijí)

Jsem moc rád, že naše církev se řadí k těm liturgickým. Je to velké obdarování a platí to i prop liturgii Karla Farského.  Říká se, že kdo zpívá Bohu, jako by se modlil dvakrát. Kéž se nám to daří ač neumělými hlasy.  AMEN

Kázání neděle 23.5.2021 Texty: Jan 15,26-27; 16,4b-16;  Téma: Duch svatý je Přímluvcem a také Duchem pravdy. Písně: 261; 335; Modlitba: 4/5; Přímluvy: Míra a Pavla Pokorných, Debora, pan Špulák; Jenda Ouška, Marie Brožková;  Vzpomínka: František Domin;  |Oznámení: biblická ve středu od 19.00 formou videokonference, bohoslužba  na zahradě, noc kostelů také

Milí přátelé,  je nám pochopitelné, že Ježíš po svém odchodu k Bohu Otci, posílá nám - tedy své církvi - tedy křesťanům  Ducha svatého jako Přímluvce. Ne že by Duch svatý předtím nebyl vůbec anebo nebyl přítomen na zemi - v Bohem stvořeném světě. Už v knize Genesis přeci čteme, že na začátku jen Duch se vznášel nad vodami. Ovšem tato osoba Svaté Trojice Boží v době mezi nanebevstoupením Páně a jeho druhým příchodem má zvláštní úlohu - být namísto Krista tím, který se přimlouvá, který také je přítomen v těle Kristově - tj. církvi a koná divy, především div proměny lidských srdcí. Přimlouvá se za nás u Boha, i když my sami oslabeni nevíme jak se přimlouvat. Přimlouvá se za nás nevyslovitelným lkáním - tak to čteme v Písmu. Ještě jinak dále nazývá Ježíš Ducha svatého - a sice Duchem pravdy. Určitě bychom našli další označení Ducha svatého v evangeliu, ale zůstaňme u těchto dvou, zvláště proto, že je vyslovil sám Ježíš.  Duch svatý je Duchem pravdy. Co to pro nás může znamenat?  Jednak to pravda může být psána s velkým P, že je před Bohem důležitá. A že neplatí to běžně zažité, že každý má přece svou pravdu..Pravda existuje sama o sobě  a je svatá. Často slýcháme, že pravda je relativní. Všechno se dá zpochybnit, je třeba se na to dívat ze všech úhlů... atd. Ne nadarmo je na standartě prezidenta republiky nápis - PRAVDA VÍTĚZÍ. Celý nápis však má znít takto - a tak to myslím chtěl i náš první prezident: PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ I KDYŽ NA ČAS PORAŽENA BÝVÁ.    Jen tak totiž ten nápis dostává hluboký smysl.  Ne lecjaká pravda vítězí, nýbrž Pravda Páně vítězí. To je totiž jediná pravda, která má na to vítězství nárok, protože je objektivní a nestranná.. A pak ještě počítejme s tím, že na čas poražena bývá. Nedávno jsme si připomněli konec druhé světové války a osvobození od hrůz německého fašismu.   Šest let to trvalo ale přece vyšla najevo pravdivá a hrůzná skutečnost  holocaustu a vyhlazovacích koncentračních táborů. A tak to bylo i s jiným totalitními režimy.  Pravda se dá utajit roky či desetiletí, ale stejně vyjde najevo. Velmi mě oslovilo nedělní prohlášení lítosti a omluvy našeho pana prezidenta při projevu před prezidentem Srbska za to, že ač neradi jsme se připojili souhlasem k bombardování Jugoslávie v roce 1999. On byl tehdy předsedou vlády, která dala ten poslední souhlas ze všech zemí k přeletu bombardérů nad naším územím. Náš prezident věděl, že to není spravedlivá válka a tu pravdu nosil v sobě více než dvacet let, ale jako první z tehdejších státníků a co je cenné i v současné vysoká státní funkci vyslovil nahlas. Nechtěl dál žít s touhle nepřiznanou pravdou. A tak vlastněš dotvrdil to co je napsáno na prezidentské standartě. Žijeme v těžké době, kdy pravda dostává znovu dost zabrat. Slýcháme polopravdy i lži a pomalu je nebezpečí, že si začneme zvykat. Jenže to jako křestané přeci nemůžeme a nesmíme. To bychom uráželi Ducha svatého, Ducha pravdy.  Raději mu naslouchejme,, protože Duch svatý nás uvede do veškeré pravdy. S ním budeme žít život  pravdivý před Bohem i lidmi.   AMEN

Kázání v neděli 30.5.2021 Nejsvětější Trojice  Motto: 3,16 Evangelium v kostce.  Znovuzrození...   Sestry a bratři, co to znamená narodit se znovu, i my se někdy tak ptáme jako Nikodém.. Zvláštní jen je, že Ježíš Nikodémovi odpovídá a nemá to úplně souvislost s Nikodémovou předchozí řečí. Nakonec Nikodem se na nic neptal jen konstatoval že Ježíš určitě přišel od Boha, když činí taková velká znamení. Na to vlastně ani nemá proč Ježíš odpovídat...  A tak mluví o tom  co potřebuje  Nikodem slyšet. Totiž Nikodem je jednak zákoník, ale zároveň jeden z mála zákoníků,, který Ježíše uznává - jen se obává to přiznat a proto přišel za ním v noci. Když mu Ježíš dává tak trochu hádanku, tak chce Nikodema vést k pevné víře - k takové, kdy  jako znovuzrozený se třeba přestane bát i farizeů a stane se jeho vskutku učedníkem. Ježíš Nikodemovi předává i ono evangelium v kostce, jak téhle větě říkal Martin Luther: 3,16.  "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho  něho věří, nezahynul, ale měl život na věky."  Příběh....

Kázání v neděli 6.6.2021 Marek 3, 20-35; Téma: Kdo je má matka a moji bratři? Kdo činí vůli Boží…; Písně: 21; ……; Modlitba: 23.6.; Vzpomínka:………………………….. Přímluvy: Marie Brožková, Debora Chytilová,Milí přátelé, příběh, který předznamenal Pán Ježíš, je stále se opakujícím příběhem v průběhu dějin křesťanské církve. Tak jako v mnohém jiném jde Ježíš před námi a my jej následujeme. Příběhy Františka z Asissi, Luthera, příběh Sadhu Sundara Singha (příklad) jsou zaznamenány jako mnoho dalších a svědčí o tom, že když oni opravdu chtěli jít za Pánem Ježíšem, náhle se vzdálili své rodině a často je jejich rodina dokonce zavrhla a považovali je za blázny….anebo alespoň na čas mezi nimi ochladly pocity náklonosti. Je ale třeba říci, že po čase se to zpravidla znovu zlepšilo a bylo to lepší nežli dříve. Stejné to ale přeci bylo v případě Ježíšově, kdy rodina Ježíšova v jednu chvíli myslela, že on se pomátl a přišli si dokonce pro něj, aby ho odvedli domů...Na vlastní kůži tuto zkušenost prožili na prahu let sedmdesátýchoš mladí lidé , členové tzv. Rudolfovské mládeže.. (Klubu mladých). I tenkrát někteří z jejich rodičů naznali, že se jejich děti zbláznily, že je farář Milan Matyáš zmanipuloval Navíc v té době začínající normalizace to opravdu vypadalo jako bláznovství , když někdo sedmnáctiletý začal chodit z ničeho nic do kostela a to tak, že to bral vše velmi vážně. Nakonec však ti rodiče možná byli za pár let rádi, neboť jedním z důsledků uvěření jejich dětí bylo, že se učily úctě k rodičům…Milada a její příběh ...  "Jako u většiny mladých z OM jsem se setkla s nepochopením v rodině. Hlavně ze strany příbuzenstva jsou na mě dělány hátlaky a citové vydírání, abych se vzdala Boha. Všichni věřili. jde o recesi, později mluvili, že nejsem "hotová" a že mě život naučí. A teď doufají, že budu mít rodinu, že se vzdám Boha, abych zabezpečila dětem kariéru..."Vraťme se ale k Ježíšovi a příběhu z Markova evangelia. „Ježíš vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže ani nemohli chleba pojíst.“ Tahle věta svědčí o Ježíšově popularitě mezi lidmi. „Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.“ Zákoníci dokonce tvrdili, že „Je posedlý Belzebubem.“ O kousek dál se dozvídáme, kdo byli ti příbuzní – totiž matka – tedy Marie a jeho bratři. Je to věta, která má různé výklady v církvích, neboťjedním z důsledků toho, že by měl Ježíš bratry zrozené z Marie , by bylo popření určitých katolických dogmat. V každém případě za Ježíšem přišli jeho nejbližší – a on se k nim neznal. Jednak proto že sloužil zástupům - uzdravoval a kázal a jednak proto, že přišla příležitost , aby prokázal jaká má být víra jeho učedníků a následovníků – všech dalších křesťanů – tedy i nás. Že už zde na zemi předjímáme Boží království, kde rodinná pouta ne že již nebudou platit – ale spíše budou nahrazena vzájemnou láskou všech. S Ježíšem Kristem vstupujeme do školy lásky. Od dětství, přes dospívání, vztahy s přáteli, manželství a rodičovství má Ježíšova cesta pro nás pokračování. Totiž lásku k našim bližním - nejen těm blízkým. Ježíš však pro to nové bratrství a sesterství má jednu důležitou podmínku“ Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ A tak se nemusíme obávat, že by nás křesťanství nutilo abychom za své sestry a bratry měli považovat každého člověka bez výjimky – to bychom chtěli být lepší než Ježíš. Kdo činí vůli Boží, ten nám určitě nebude škodit – určitě ne vědomě. Proto děkujme Ježíši, že nás jednou přijal do své školy lásky. V ní nebudeme sice ještě na tomto světě dokonalými, ale přesto budeme více  lidmi – takovými jaké nás chce mít Ježíš ve svém království. AMEN

Zamyšlení   biblická 16.6.2021   Pohleď , sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.   Zachariáš 3,4

Milostí jsme spaseni!  Efezským 2,5

Možná, že my lidé až k stáru začínáme víc zpytovat svědomí, víc si uvědomujeme a také připomínáme svá životní selhání. Každý jsme jiný, někdo o sobě pochybuje víc už od mládí a jiný až když život jej trochu skrouhne. Jsou i lidé, kterým jejich soběstřednost ve zpytování svědomí brání i ve zralém věku..Křesťanská víra nám dává pokoj do našich srdcí. Je ale důležité prožít a přijmout ten druhý text z dnešních Hesel JB. MILOSTÍ JSME SPASENI!  \Když totiž se jenom z vlastních sil snažíme získat Boží odpuštění a to i mnoha dobrými skutky, tak stejně o sobě dál pochybujeme, protože jsme i citliví na své nepravosti a bojíme se , že nám Bůh jen tak neodpustí...Ježíš nám přinesl Boží omilostnění a proto na to splehněme.  (Amazing grace - Vzácná milost)  Tady je ukázáno, že i zatvrzelý hříšník jako byl onen kapitán otrokářské lodě John Newton. dostal u Boha šanci. Po zážitku ohrožení života se v něm něco zlomilo . A čím byl větší hříšník - tím větší byla i jeho vděčnost za Boží milost v Ježíši Kristu.   Podobně se to hezky zpívá v písni Máří magdalena  (zpívala Marta Kubišová)  že  břímě nejtěžší z ní sňal - stala se Máří Magdalena tím kdo ho nejvíc milloval----   Ten SZ text je krásný i tím  obrazem   ...sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.

Kázání v sobotu a v neděli 12.6. a 13.6. v KB a HD; téma Boží království roste ač se to nezdá; Mk 4, 26-34;  Písně: 171; 163;  Modlitba 17/9;  Přímluvy: za osamělé a zarmoucené, za nemocné - Marušku Brožkovou, za Deboru, Oznámení - shromáždění, biblická, bohoslužba Milí přátelé, sestry a bratři,  království Boží není jen to čemu také někdy říkáme království nebeské - čili nebe, ale království Boží  je už tady na tomto světě - jak říkáme v našem vyznání víry - "zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má".  To je důležíté si uvědomit zároveň s tím, že  v tomto království už vlastně žijí křesťané, kteří následují Ježíše Krista. Ježíšovo podobenství. přirovnává království Boží nejprve k zasetému semenu obilí. To roste podle Božího řádu stvoření a stejně tak Boží království roste v dějinách světa. Přes všechno pronásledování, nepřízeň světa i pochybení církve se Boží plán děje a Jeho království roste. Až do času žně. Do posledního soudu. Je jedno zda se nám zdá, že se křesťantví nedaří a když vidíme dnešní Evropu ,hlavně tu západní, kde každý rok mizí víc než tisíc kostelů tak bychom si řekli, že Boží království neroste - Ale ono roste, roste v srdcích věrných křesťanů všude po světě.. Vždyť Ježíš to zaslíbil, v době kdy jeho následovníků bylo ještě nemnoho. Dále přirovnává Ježíš Boží království k hořčičnému zrníčku a poté obrovskému keři.  Chce tím říci, že z malých počátků mohou vzejít veliké věci. Zažili jsme to například kdysi dávno v tzv. rudolfovské mládeži. Z jednoho připraveného a promodleného odpoledního setkání vzniklo společenství, které oslovilo a život změnilo desítkám mladých lidí. A to v době zdánlivě nepříznivé  -tzv normalizace. Bratr farář Milan Matyáš a bratra farář Miloň Zemen (byl u toho první setkání myslím i pozdější bratr patriarcha Josef Špak - věřím, že to setkání bylo připraveno nejen organizačně ale i právě modlitebně. Pak už sám Bůh dával vzrůst.   Máme možná dnes pocit, že doba je také nepříznivá, ale to snad byla vždy.  Za časů, kdy Ježíš oslovoval své učedníky, za doby kdy vznikla Jednota bratrská, kdy vznikala naše církev ve společnosti zklamané první světovou válkou Půda příznivá a připravená vzniká modlitbou třebas hrstky věrných učedníků. Ještě jeden příběh bych rád zmínil. Když proběhla tzv. sametová revoluce a mnohé se měnilo, tak rudolfovská mládež, které jsem říkali už stářež, i když tam ještě pár mladých lidí chodilo - tak ta se začala rozpadat. Někdo odešel ke katolíkům, někdo do CB nebo apoštolské církve, byly tu také inspirace Křesťanského společenství. A tak jsme se rozhodli, že už nebudou večery mládeže ale vrátíme se k biblickým hodinám. Měli jsem pocit, že nás už zase zbývá jen hrstka. Vím, že jsem se tenkrát hodně za to modlil a určitě jsem nebyl sám...A pak  se stalo, že na první biblickou přivedl Drahoš Kobylka několik mladých lidí a za půl roku bylo v Husově síni plno na obnovených mládežových večerech.Vydrželo to jen pár let, většinou to byli studenti odjinud, ale i tak to  posloužilo k proměně mnoha lidských životů.  A tak  je to stále  jako se zrnem hořčičným. Bůh sám mu dává zázračně vzrůst, i když je menší než všechna semena na zemi. A tak neztrácejme naději, že i zde, kde nás je jenom hrstka může vzniknout znovu živé společenství církve - součást Božího království na této zemi.  V modlitbě Otče náš je prosba "přijď království tvé" . To můžeme chápat tak, že už chceme aby přišel konec světa a bylo nastoleno v úplnosti Boží království. Ale je možno tuto prosbu vnímat i tak, že prosíme o to, aby už v tomto životě a v tomto světě Boží království bylo přítomné. A tak vlastně vždy když se modlíme modlitbu Páně, tak připravujeme cestu Božímu království - tedy i obnově křesťanského společenství v místě kde jsme členy třebas malého společenství - ať už v Husově domě nebo v Kapli betlémské. Prosme tedy o obnovu a připravujme půdu. I z malého zrníčka může vzrůst veliký strom. Strom, který poskytne stín a útočiště mnohým lidem, kteří by byli jinak ztraceni v tomto světě.  AMEN

Kázání v neděli 20.6.2021  Téma: Hospodin vládne nad větrem i mořem Mk 4, 35-41; P ísně 94; 312; Přímluvy: nemocní, osamocení,    Vzpomínka: .........................Modlitba : .30.9.   Oznámení:.................................................st - 16.00 biblická HD 

Milí přátelé, je těžké klidně odpočívat, když kolem zuří bouře. Ale na moři je to ještě mnohem těžší. Vždyť převrácení lodi nebo její zatopení vodou a následné potopení by znamenalo jistou smrt. Ježíš však klidně spí. Ale když jej ustrašení učedníci probudí, tak nedělá nějakého hrdinu či supermana , ale "pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!"  I ustal vítr a bylo veliké ticho." Ježíš se tedy bouře nebál, což ukazovalo na něco vyjímečného, ale zároveň nedbal na lehkou váhu veliký strach svých učedníků a ihned zasáhl. Dál však už to nebylo hrdinství, ale zde už se jednalo o vrcholnou autoritu nad živly, tak jak o ní mluvil v prvním čtení ten text z knihy JOb, když Hospodin promlouvá k |JObovi o tom, kdo je Stvořitel i vládce nad moři i nespoutaným vlnobitím. Stejně tak Ježíš utišil bouři svým pouhým slovem. Dále on říká učedníkům "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru? Příběh , který vyprávěl John Wesley.., když se v Anglii stal slavným kazatelem, tak byl pozván do nových kolonií v Americe - dnes USA. Aby kázal přistěhovalcům i domorodcům...A při plavbě za velké bouře byl zahanben skupinkou mužů, žen a dětí - .která také putovala do Ameriky. Ti na rozdíl od ostatních nezmatkovali, chovali se tiše a pokojně se modlili.  Když se jich zeptal jak to, že se nebojí, tak jedna žena mu řekla, že svůj život odevzdali Ježíši a s ním se bát nemusí.  Wesley byl zklamaný sám sebou a do deníku si zapsal, že  ač jiným káže, sám svůj život ještě Kristu neodevzal..A že nemá víru ani jako tito prostí lidé. Byli to příslušníci Obnovené Jednoty bratrské. kteří pluli do Ameriky, aby se stali osadníky i misionáři.   Na závěr dnešního evangelia jsme četli, že učedníci  byli tak překvapeni, že i nyní se jich zmocnila veliká bázeň a říkali jeden druhému:  Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře." Dvakrát se v dnešním evangeliu mluví o bázni.   ale pokaždé je to jiná .bázen  - nejprve lidský strach, poodruhé "bázeň Boží" .Strach je to s čím se potýkáme a víme že je to tak správně.  Bázeň Boží však mít máme. |Je to spíše úcta a respekt před Bohem Stvořitelem a před jeho Synem, Spasitelem světa, který se za nás obětoval, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.  A tak hledejme dál pokoj Boží pro svá srdce v tomto neklidném světě. A děkujme , že Ježíš přišel a přemohl zlo i smrt a daroval nám evangelium - radostnou zprávu . V ní nalezáme lásku a pokoj pro své životy.  Amen 

Kázání v sobotu 26.6. a v neděli 27.6. 2021 , Téma: Ježíš pomáhající; Mk  5, 21-43;  Písně: 100; 110;    Modlitba: 23/6; Přímluvy: za nemocné.............. Vzpomínka : Libuše Šafránková;  Oznámení: příští setkání (středa - biblická, neděle bohoslužba;)

Milí přátelé, Pán Ježíš v dnešním příběhu nedělá rozdíl mezi člověkem vlivným - představeným synagogy anebo nemocnou ženou, kterou zřejmě její okolí pohrdalo, zvláště když úplně zchudla ve snaze se vyléčit. Nezlobí se ani na ženu, která zdánlivě podvodem se dotkla jeho šatu a byla tak vyléčena. Naopak Ježíš pochválil její víru: Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení."   Ježíš nesmýšlí jako někteří zákoníci a farizejové té doby, že ta žena zřejmě byla velmi hříšná, když jí postihla taková nemoc., navíc byla podle tehdejších pravidel rituálně nečistá a neměla se nikoho dotýkat..... Ježíš však její nemoc bere jako lidské trápení... A pomáhá se jej zbavit. Neříká, počkej si na nebe, tam už žádné trápení nebude ani ji neodsuzuje.  My lidé sice nemáme takovou zázračnou moc jako Ježíš, ale můžeme mu být podobní v tom, že myslíme v modlitbě, ale slovem účasti i skutkem pomáháme těm kteří v našem okolí nějak trpí.                                                                      Apoštol Pavel do Korinta píše, aby oni a tedy i my jsme byli ochotni pomáhat tím co máme.  V tehdejší situaci se jednalo o sbírku na pomoc křesťanům v Judsku...K té vybízí Pavel i Koriňtany, dává jim za příklad křesťany v Makedonii a také vyzdvihuje Korinťany za to čím vším se už osvědčili - že jsou bohatí ve víře, v slovu, poznání, v horlivosti i v lásce...A dává za příklad i Pána Ježíše, který byl bohatý, ale kvůli nám lidem se stal chudým, abychom jeho chudobou zbohatli.... Tady nám vlastně před oči staví apoštol ideál křesťanské církve, křesťanského společenství. Neboť v takovém společenství, nikdo nezůstává chudý, protože ti bohatí jsou ochotni se po vzoru Ježíšově  dělit o to co mají..Nemusí to být jen peníze, ale také rozličné dary, kterými druhým mohou sloužit.                                                                             Před týdnem byl sněmem naší církve zvolen nový patriarcha bratr Tomáš Butta.  Vlastněl staronový patriarcha. A já  jsem moc rád za naši církev, že do toho finále postoupili dva opravdoví služebníci. Tomáš Butta a Lukáš Bujna. Každý z nich má jiné priority a důrazy. Ale to co mají společné je, že jsou oba obětaví služebníci Bohu a lidem. Děkujme, že v naší církvi máme takové lidi. A  kéž je jich stále více a kéž se jimi stále více stáváme i my, každý z nás - ať už na jakémkoli místě. Vždyť každý křesťan je údem těla Kristova a každý má nějaké obdarování.  Pán Ježíš nemeškal a hned jak byl požádán odešel s otcem umírajícího děvčátka, aby mu pomohl.  I to je taková výzva dnešního textu, abychom s pomocí neotáleli. A také abychom mysleli stále na naše děti a vnoučata Na mladé lidi v naší společnosti. Neboť nepotřebují dnes pomoci jen staří a nemocní. Ale také  děti a mládež.  V této zmatené době jim pomáhejme radou a také svými modlitbami.   AMEN

Kázání v neděli 4.7.2021   Téma: budou vás vydávat  synagogám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno..já vám dám řeč i moudrost.... Lukáš  21,12-15;  Píseň: 123, 164;  Přímluvy:  poděkování za Deboru, přímluvy za Moravu a za Marušku Brožků; Vzpomínka: Olga Filipová - deset let od jejího odchodu na věčnost,    Modlitba: 5/7;  Oznámení: v pondělí v Besednici od 17.00 památka Husova...Příští neděli na Palačáku,?

Milí přátelé, sestry a bratři, milé děti.Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, to je slovo Ježíšovo, které platí pro křesťany všech časů a míst zvláště v dobách , které nepřejí čisté pravdě Boží. V dějinách našeho národa se to  začalo naplňovat hned v počátcích křesťanství v českých zemích - dnes vzpomínáme opata Prokopa, zítra (po novu) si připomeneme památku Cyrila a Metoděje a konečně pozítří památku Husovu. Ti všichni zakusili pronásledování a po nich mnozí další - nedávno jsme vzpomněli 400 let popravy 27 českých pánů a měšťanů., své věděl o tomto pronásledování i učitel národuů J. A. Komenský. Ten dokonce napsal nepříliš připomínanou lknihu, která nese název: : Historie o těžkých protivenstvích církve české.. Není to čtení příliš potěšující a přeci svědčící o pevné víře a statečnosti svědků Kristových v naší zemi. Budou vás vydávat synagogám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.  říká dále učedníkům Pán Ježíš... To se pak naplnilo na něm samém o velikonočním týdnu, kdy se zodpovídal jak tehdejším církevníkům tak světským vládcům a tak to bylo posléze i s Mistrem Janem Husem - i on byl souzen i popraven církevními preláty ve spojení se světskou mocí...  Dále říká Ježíš: To vám bude příležitostí ke svědectví. I to se v případě Husově naplnilo, i když často býval okřikován, přehlušován výkřiky a umlčován - přeci jeho svědectví zaznělo a bylo zachyceno tehdejším kronikářem Petrem z Mlaďonovic. A navíc se podařilo  vpravdě zázračným způsobem vynést z vězení a uchovat mnoho Husových listů... Sám Hus vyjadřuje občas obavu, aby se to nevyzradilo a nebyli pak někteří adresáti trestáni...A tak díky Bohu máme zachováno svědectví o vzácné osobnosti Husově - tohoto Kristova věrného svědka .   A také se na Husovi naplnilo i to další Ježíšovo slovo a zaslíbení z našeho dnešního evangelia.  "Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník... V dnešní době jsou opět pokusy mnohé z naší bohumilé historie malého českého národa vymazat, popřít či znevěrohodnit. Proto je dobré si připomínat právě taková svědectví jako jsou Husovy listy z kostnického vědectví i mnohé další památečné spisy a doklady. A hlavně předávat úctu k vynikajícím osobnostem našich dějin té nejmladší generaci...Na závěr přečtu poslední list Mistra Jana Husa z kostnického vězení den před jeho popravou upálením:  

Přátelům v Čechách.  Bůh a vámi! A rač vám dáti odplatu věčnů, že jste mi mnoho dobrého činili. Ještě pro mne , ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodinci nedejte, aby byl škodný, prosím pro Pána Boha, milý pane mincmistře Petře a paní Anno.. Také prosím, abyste dobře živi byli a Boha poslouchali, jak jste slýchali.  Královně , mé milostivé paní, poděkujte ode mne za vše dobré, které pro mne učinila.  Služebníky své pozdravujte, i jiné věrné přátele, nejde všechny jmenovati. Prosím také všechny, aby za mne Pána Boha prosili, u sváté milosti se brzy setkáme s jeho svatou pomocí . Amen.  Psán tento list v očekávání odsouzení na smrt v žaláři, v okovech, když jak doufám, trpím pro Boží zákon.- Pro Pána Boha, nedejte hubiti dobrých kněží!  Mistr Hus v naději sluha Boží.

Kázání v sobotu 17.7.2021 v KB a v neděli 18.7. v HD  Téma: Ježíš pomáhající Mk 6, 30-34.53-56;  Přímluvy: Olga Trčková a její rodina; za všechny osamělé; za Míru Cyroně (51 let); Písně 25 a 160;   Modlitba:   ;  Vzpomínka;   ; Oznámení: další shromáždění, jsem příští týden na Putování s oslem..., v neděli bude bohoslužba od 10.00 hodin

Milí přátelé, sestry a bratři, apoštol Pavel nám říká, že všichni jsme byli od Boha, ale v Kristu Ježíši jsme se stali blízkými pro jeho prolitou krev.  Je to hezké stát se někomu blízkým a tím krásnější, když ten kterému jsme se stali blízkými je  Bůh. A to je to co my lidé vlastně nejvíce potřebujeme - stát se blízkými Bohu. Sami se však jako hříšní nedokážeme z vlastních sil stát Bohu blízkými. .Až skrze Kristovu prolitou krev jsme se mohli bez obav k Bohu přiblížit. Když život smrtí nekončí - mělo by nám záležet na tom, abychom se po smrti ocitli v Boží blízkosti.  Protože to znamená být v ráji. Zatímco být  v pekle to není žádné strašidelné místo s čerty a kotli apod. Spíše je místo vzdálené od Boha, místo , kde není Bůh...

Nyní se však vraťme k dnešnímu evangeliu. Je v něm příběh o tom nejprve chce získat pro své učedníky a možná i pro sebe chvíli odpočinku na klidném místě. On dokonce říká: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si  odpočiňte." Tedy opět vidíme že Ježíš byl láskyplně starostlivý o ty, kteří mu byli svěřeni. Sám však ačkoli také vyhledával klid pro svůj odpočinek, stejně vždy když přišli lidé se svými trápeními a neduhy, tak opět začal uzdravovat nemocné. A dělo se to i tak, že lidé se jen dotkli třásně jeho roucha...Prosili o to, Ježíš svolil a oni byli uzdraveni. To co Ježíš chtěl činit ještě více než uzdravovat bylo, že chtěl učit. Četli jsme přece: "Když vystoupil (z lodi), uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem..."  To co hlavně chtěl Ježíš lidem dát bylo evangelium - radostná zpráva o tom, že Bůh je milující Otec a posílá svého Syna, ne aby svět soudil, ale aby zachránil svět  - tedy lidi ze světa...."Neboť tak Bůh miloval svět, že Svého jediného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." O to Ježíšovi šlo nějvíce - to byla podstata jeho učení. Pomáhal lidem se uzdravit, šlo mu i o jejich dobrý a radostný život  na tomto světě, ale věděl, že ti jím uzdravení stejně jednou zemřou. A proto tak často učil - o tom  jak máme žít dobrý život zde na světě, ale také o tom jak se mám změnit, abychom jednou mohli vstoupit do blízkosti Boží.  V našem vyznání víry také říkáme: Věříme v život věčný, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má..  Proto už zde na zemi máme žít tak trochu v Božím království. Ne že bychom dokázali úplně změnit svět. Ale sebe změnit můžeme.  A také místo kolem nás. Když jsem pracoval v diakonických zařízeních Domeček a Nazaret, tak jsme měli snahu, aby to byla místa, kde je lidem dobře na světě... O to samé se může snažit každý z nás v místech, kde žijeme či pracujeme.   Záleží na nás jestli tam, kde máme domov či nějaké poslání - v práci, ve sboru, v obci - bude místo, kde je lidem dobře na světě.   AMEN

Kázání v sobotu 31.7.2021 a v neděli 1.8.2021 v KB a HD; Téma: Ježíš chléb života; Jan 6,26-35;  Modlitba 17/9; Písně: 283; Přímluvy: Jubilanti: Hanka a Eva (26 let); Bohumila Pourová (72); Božena Tlapová (84); Míra Cyroň, za nemocné a opuštěné;  Oznámení:  příští bohoslužba 15.8. v KB a 8.8. v Hd.

Milí přátelé, sestry a bratři, Bůh nám dává pokrm časný i věčný. To je stručně vyjádřeno poselství textů z lekcionáře na dnešní neděli. Když Ježíš nasytil zástupy, učinil tak z láskou a přeci varuje pak aby lidé tohle brali jako vrchol toho co jim Bůh může dát. Dodává totiž:" Neusilujte  o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka..."  Jak nám jej dá? Jednak ve svém slovu - v evangeliu a pak tajemným způsobem podobojí podávanou Večeří Páně. Ježíš nám všem říká: Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a  kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit."  Před několika dny jsme v Husově domě měli takovou první schůzku malé skupinky, která má být pomocí lidem, kteří se starají o  těžce psychicky nemocné dospělé dítě. Většinou jsou to osamělé matky těchto dětí a společné je, že prožívají velkou zátěž a jen málokdy si mohou odpočinout.  Když se mě koordinátorka téhle aktivity zeptala, kde hledat a najít pomoc (i z vlastní zkušenosti), tak jsem mluvil o tom, že mi hodně pomohlo společenství rudolfovského sboru. Až pak za čas jsem si uvědomil,že tu pomoc jsem našel i ve své křesťanské víře.  Je ale těžké předat tuhle zkušenost lidem, kteří nejsou věřící.  My křesťané máme velkou pomoc v Ježíšových slovech: Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout! Představuji si život křesťana jako cestu na které jsou místa občerstvení, takové minioázy. Na chvíli smíme spočitnou, odložit své viny a vyznat svá trápení a posíllit se Božím slovem a Večeří Páně.  Mimochodem, když se zamyslíme nad rozdělením církví právě v otázce Večeře Páně, tak to slovo Ježíšovo "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte..." jakoby naznačovalo, že v chlebu a vínu se chce dát Kristus všem, kteří v něj věří a teologie v tu chvíli by neměla být tak důležitá. Je to ale jen můj laický názor. Ovšem nakonec to dosvědčuje i slovo apoštola Pavla Efezským, které jsme si také připomněli v druhém dnešním čtení: jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech..."

Bůh nám dává pokrm časný a my se o něj máme dělit. Často to děláme a myslím, že my v naší zemi jsme docela ochotni se dělit s potřebnými a většinou se to projeví, když se stane nějaké neštěstí, nějaká pohroma, někdo je v nouzi atd. Ale jak jsem na to my křesťané, když se jedná o pokrm věčný. Vždyť ještě více vidíme kolem sebe lidi hladové a žíznící. Nenecháváme si zvěst o chlebu života a o utišení žízně z víry v Ježíše - nenecháváme si ji jen pro sebe?  Vím, že v tom jsme rozpačití a neumíme to. Ale je to přeci tak důležité...Až bude příští schůzka rodičů těžce zvladatelných dospělých dětí, pokusím se jim tohle občerstvení a nabytí nových sil vírou v Ježíše nabídnout,alespoň takové mám teď předsevzetí. Snad se mi to podaří.  AMEN

Kázání v neděli 8.8.2021, téma: "A chléb, který já dám je , je mé tělo, dané  za život světa."  Jan 6, 41-51;  Píseň|:66, 94; Modlitba : .............Oznámení: 

Milí přátelé, sestry a bratři,je psáno:  budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu. Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina svého Boha a nepřestal dbát na jeho přikázání.... Myslím, že tohle varování patří do dnešní doby možná více než kdykoli předtím.  Evropa a Amerika - tady se v podstatě máme dobře, jíme dosyta a ještě je po nás spousta zbytků... Otázkou ale je jestli dobrořečíme Bohu, jestli se k nebi vznášejí díky za vše co máme. A další otázkou je, zda jsme nezapomněli na Boha a  zda dbáme na jeho přikázání? To už je otázka, která nás kdysi křesťanské země usvědčuje ze zpronevěry.  |Vždyť rok co rok se  prolamují další letitá tabu - úcty k životu  -otázka eutanazie , k manželství - celá genderová agenda s těmi 80ti pohlavími, propagací homosexuality atd. , k výchově dětí - šílené experimenty ve školách ..., Nesmíme se pak divit, že tak vypadneme z ochrany Boží, že nás rozmařilé a zpronevěřilé Boží děti přestane chránit před  přírodními živly či nemocemi.  Je to na opravdových křesťanech, aby tuhle vděčnost v srdcích neztratili a nejen tu za chléb vezdejší - tedy za vše co máme z darů hmotných, ale my máme přeci ještě jednu vděčnost v srdcích - tedy za chléb věčný, který máme v Kristu Ježíši... Chléb který sestoupil z nebe a byl nám dán, tělo dané za život světa. Možná, že osud světa záleží jen od našich vděčných srdcí a od našich děkovných a přímluvných modliteb.

Apoštol Pavel v listu Efezským nám dává návod jak se máme chovat uprostřed světa, který se vzdálil Bohu. Zkusme si nastavit zrcadlo tímto Božím slovem : Zanechte lži a mluvte pravdu, každý se svým bližním...  Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu... to je jedna z nejpraktičtějších rad v Písmu hlavně pro naše rodiny a především pro manžele.   Kdo kradl, ať už nekrade...tohle slovo jakoby nebylo pro nás,  ale ono platí - za socialismu vzniklo podivné pořekadlo - kdo nekrade, okrádá rodinu - velmi nemorální a zčásti přenesené v praksi i do nové doby.  Navíc přiložit ruku k pořádné práci, to je snad aktuálnější dnes než kdy jindy... Příliš mnoho lidí spoléhá na to, že se dají vydělat peníze i bez pořádné práce...natož se ještě dělit s ostatními?  Ale není zas tak zle - protože když se stane nějaké neštěstí, tak jsou mnozí ochotni se podělit s těmi postiženými.  Další věta, ale dělá problém i nám praktikujícím křesťanům: " Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost." A přitom právě tohle je slovo, které bychom mohli přijmout jako inspiraci pro svůj další život.  Tady víme, jak lehce selhávají mnozí křesťané v našem okolí. Ale co víc, v tomhle přece denně selháváme i my. Každý z nás.  Už přidám jen závěrečnou větu z epištoly: žijte v lásce, jak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť je  Bohu milá.  Lásce Kristově se těžko vyrovnáme, ale je to spíše výzva k následování na každý den.. A to zvládneme, když se budeme už v tomto životě živit chlebem, který sestupuje z nebe.  To je ten, který o sobě sám řekl: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky. Jezme z něho všichni!    AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 22.8.2021 na téma Pane, ke komu bychom šli?  Jan 6,56-69; Písně: 312; 116; Modlitba:22.9.; Přímluvy: Romana Šírová (33); Michal Dub 26); Ilona Kinkorová ( 75); David Beneš (27) Jana Hubená (66); Klárka Filipová (44);  nemocní: Petr Šindler, Marie Brožková;  

Milí přátelé, sestry a bratři, já a dům můj budeme sloužit Hospodinu , pravil Jozue, když dával lidu na vybranou mezi Bohem Hospodinem a božstvy, kterým občas Izraelité propadli nebo těmi v zemi Emorejců, kam právě doputovali.  A shromážděný lid se upamatoval na vše dobré, co pro ně Hospodin učinil a přidal se k Jozuovi a jeho domu: "Také my  budeme sloužit Hospodinu, On je náš Bůh." Neměli krátkou paměť a tak byli vděčni za to co vše pro ně udělal.  Také Ježíšovi nejbližší učedníci se osvědčili, když zástup následovníků - těch, kteří se shromažďovali okolo Ježíše, se od Něj začal odvracet. A to jen proto, že mu náhle nerozuměli, když mluvil  o věcech příštích, o své oběti i o tom, jak se tato oběť bude zpřítomňovat i věkům a pokolením budoucím. Učedníci možná také právě nerozuměli tomu, co Ježíš káže, ale oni jej už znali a věděli co vše dobré už od něj přijali.. A nejen oni, ale mnozí další, kterým Ježíš pomohl, uzdravil je, potěšil a povzbudil či nasytil.  

Když se od něj širší okruh učedníků začal odvracet, řekl Ježíš Dvanácti: "I vy chcete odejít?  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."  I v našich životech to takto může přijít, že něčemu přestaneme rozumět.  Říkáme si třeba, jak to mohl Bůh dopustit?   Proč mám projít touhle zkouškou?  Jak to, že oblohu zakryla temná mračna a já nevím jak dál??? Někdo  náhle. onemocní a zapomene, že předtím prožil mnoho desítek let ve zdraví a v dostatku...A přitom třeba právě ta nemoc jej má dotvořit a zušlechtit jeho duši... Anglický král Jiří  ....kdysi navštívil jednu manufakturu - dílnu, kde se vyráběl porcelánový servis pro královský palác. Díval se jak malérečka nanáší na ornamenty černou barvu a zeptal se jak to?  Vždyť přece servis nemá být vůbec černý... A tak ta pracovnice mu to vysvětlila. Servis je zdobený zlatem, ale to by nesneslo žár výpalu v peci a tak je chráněno tím nánosem černé barvy. V peci pak černá barva vyhoří a zlato zůstane. A tak to může být i s našimi životy.  I tam, kde se nám zdá nějaká etapa našich životů těžká a nepochopitelná, tak je třeba vytrvat. Přijde čas, kdy černá barva zmizí a zůstane to cenné. Tak se to stalo v životech apoštolů ovšem mimo Jidáše.Ten také nerozuměl Ježíši a to až natolik, že jej to zklamalo a on odpadl a vydal jej jeho nepřátelům.  Ostatní apoštolové zůstali věrni a jejich život se stal vzácný a cenný pro celý tehdejší svět, kam přinášeli evangelium.

Apoštol Pavel v dopisu Efezským nám radí, jak můžeme obstát i my v této neklidné a zmatené době.  Máme obléci plnou Boží zbroj, abychom v den zlý se mohli postavit na odpor.. Vždyť nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co vládá tento věk tmy.  .. Kéž bychom také takto dokázali přemýšlet a nebojovali hlavně proti lidským nepřátelům - proti lidem, kteří jsou nám nepříjemní, ale spíše se za ně modlili. Náš boj má být hlavně duchovní. Pravdou, spravedlností, pokojem a svou vírou se máme bránit. Když útočit tak mečem Ducha jímž je slovo  Boží. Vím, že to vypadá moc ideálně a trochu nereálně. Ale je to cesta Ježíše Krista a jeho učedníků.  

Když Jozue cítí, že je důležité se rozhodnout pro Boha Hospodina nebo pro různé bůžky a božstva, tak říká: Já a dům můj budem sloužit  Hospodinu. Mluví i za svou rodinu. Kéž bychom to mohli i my takto říkat za sebe a pokud možno i za svou rodinu...Za to se modleme. 

A  když se ocitneme  nouzi a  ve slepé uličce a nevíme si rady, tak vzpomeňme na všechna Boží dobrodinní, která jsme mohli až posud přijmout ve svém životě. A zůstaňme věrni Ježíši. Až pak ta černá barva z našich životů zmizí, tak zůstane zlato ryzí.  AMEN

Kázání v HD v neděli 5.9.2021

Milí přátelé, Sv. Pambo žil ve IV. století. Rodák egyptský byl žákem sv. Antonína.  Neučil vědám, neuměl ani číst, ale modlitbou a rozjímáním si osvojil neobyčejnou moudrost.  Když přijela  bohatá Římanka do Alexandrie a uslyšela zvěst o poustevnících thebajských , vyhledala je.   Pambo pletl právě koš,když vzácná paní zavítala do jeho poustevny. Nabídla mu mnoho stříbra...  Pambo jen pokynul, aby stříbro dala na určené místo a dál pokračoval v pletení. "Bude rozděleno mezi chudé mnichy" pak  přeci jen dodal. To ale té paní zřejmě nestačilo.  "Víte vy vůbec jakou cenu to stříbro má? Víte vůbec kolik váží?" 

Apoštol Jakub učí ve svém listu, že jako věřící v Ježíše Krista - našeho Pána slávy, nemáme dělat rozdíly mezi lidmi. Ať jsou bohatí či chudí, více či méně vzdělaní, s význačným postavením ve společnosti nebo prostí - v církvi máme věnovat všem stejnou pozornost. Nemají mít ti významní v křesťanském společenství nějakou lepší pozici. Naopak apoštol zdůrazňuje, že právě chudí tohoto světa mohou být bohatí ve víře a stanou se dědici Božího království. Vidíme však, že i počátcích církve se stávalo, že tam pronikaly praktiky tohoto světa a tím více pak když se stala církev ve čtvrtém století oficiální institucí. Slova apoštola Jakuba však platí dále a jsou stále inspirativní. Představují výzvu pro nás křesťany a pro každé křesťanské společenství. To opravdové poznáme podle toho, že všichni jsou bratři a sestry a panuje mezi nimi láska a laskavé porozumění. Kéž je tak tomu i u nás, abychom byli si vědomi,, že před Bohem jsme stejnými hříšníky a zároveň stejně cenní, protože se za nás také obětoval.

Když jsme však slyšeli evangelium o uzdravení 

Kázání v Kapli Betlémské v sobotu 14.8. a v Husově domě v neděli 15.8. 2021 na téma „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Jan 6, 51-58; Písně :

Milí přátelé, již potřetí jsme četli z Janova evangelia Ježíšova slova o tom, že on je chléb z nebe, který je nám dán pro život věčný. Minulou neděli evangelium končilo a dnešní začínalo větou z úst Ježíšových: „A chléb, který já dám, je mé tělo dané za život světa.“ Ježíšova oběť je to důležité pro život světa. Tedy pro život nás lidí. - každého z nás. Tedy to, že tu oběť přijmeme, že je přinesena i za nás, za každého z nás osobně. V dnešním evangeliu už Ježíš mluví nejen o tělu ale i o krvi a správně máme za to, že tu předjímá svátost Večeře Páně. - eucharistii. To jak této svátosti rozumíme je a asi ještě dlouho bude rozdílné v různých církvích a tím pádem to působí i rozdělení.. Mě se líbí pojetí Petra Chelčického, který zdůrazňoval, že je to především tajemství, kterému ani nemusíme nutně porozumět. A určité uklidnění nám může přinést i Ježíšova výzva: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout.“ kterou ne náhodou máme vřazenu v liturgii před přijímáním Večeře Páně. Tam k sobě Ježíš zve každého kdo touží u něj nalézt odpočinutí a pomoc.. A chléb , který já dám, je mé tělo dané za život světa. Ježíšova oběť za nás hříšné je to nejdůležitější co nám připomíná a znovu zpřítomňuje každá svátost Večeře Páně. Marně bychom k Večeři Páně přistupovali, kdybychom toto nepřijali za své. Ježíš se za nás obětoval to když opravdu přijmeme za své tak je pak důležité co my s tím uděláme. Může náš život zůstat ve stejných kolejích? Trápí nás v naší církvi určitá laxnost mezi laiky i duchovními. Ty tam jsou časy obětavých předků, kdy se budovaly naše sbory, kostely a modlitebny...

Kázání v Kapli betlémské v sobotu 28.8. a v Husově domě v neděli 29.8. 2021 Téma: Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice. (Mk 7,1-8;14-15; 21-23;  Písně: 311; 53; 313;  Po kázání Hanka??.... vzpomínka Josef Lhotka ( Pane můj;) Modlitba:10.8.;Jubilea a přímluvy.

Milí přátelé , sestry a bratři. jak se ten příbě h stále opakuje. Totiž to jak se snadno stáváme soudci svých bližních. Pán Bůh si v dějinách formoval svůj lid svými svatými zákony, které přinášely do světa spravedlnost a ochranu slabých, řád a rozumnost.  A Ježíš přišel tuhle spravedlnost korunovat láskou. Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný...   A tento Boží Syn musel nutně narazit na lidi, kteří si Boží zákony a nařízení přivlastnili - ne proto, aby lidem pomáhali, ale proto, aby je soudili. Ježíš v evangeliích nemá problém s hříšníky a lidmi na okraji, pozvedá je z prachu a nabízí jim odpuštění a nový začátek. Jen s farizeji a\ zákoníky nemůže najít společnou řeč a právě jim a vlastně hlavně jim  adresuje svou tvrdou kritiku. Označuje je za pokrytce:o kterých Bůh ústy proroka praví: marná je zbožnost, kterou mne ctí,učice naukám, které jsou příklady lidskými. "   Když Ježíš káral pokrytectví tehdejší doby tak zároveň káral i pokrytectví dalších generací až podnes. Vždyť jak aktuální je například jeho podobenství o tom, že se člověk nabízí ,že vyjme třísku z oka svého bližního a sám ve svém oku má trám, který nevidí.  V církvi, která má být lidem božím se pokrytectví a zákonictví vždy dařilo, což je zvláštní paradox. A byli to právě pokrytečtí představitelé církve, kteří nesnesli Ježíšovu kritiku a vyhnali jej například ze synagogy a nakonec i obžalovali a vydali na smrt.  Podobně se to však dělo pak i v církvi křesťanské, když se dostala k moci a bohatství. A kdo poukázal na pokrytectví církve byl často pronásledován a někdy i vydán na smrt jako Mistr Jan Hus.. Ale buďme upřímní. I my obyčejní lidé a křesťané jsme často v pokušení chovat se jako pokrytci. Jak lehko o někom smýšlíme nedobře a nejen smýšlíme, ale i v řeči jej všelijak posuzujeme.  I nám je určeno slovo apoštola Jakuba: Podle přijatého slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe..a dále:" Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná."  Jak nám  to slovo promlouvá do srdcí a myslí. Sám si někdy musím říct, že jsem zase neodolal a nějaký ten soud o jiném řekl - sice jakoby v dobrém, ale i v případě, že by se nic nestalo, kdybych o tom či jiném nešvaru svého bližního nepromluvil vůbec. 

Jakub dodává: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskrvrnou světa. Tedy raději někomu pomáhat, kdo je potřebný a potřebuje podpořit než o někom mluvit.. Ježíš nám dává své varování: že co jíme nemůže nás znesvětit , ale co vychází z nitra může nás znesvětit.  Vždyť z lidského srdce - z našeho srdce vycházejí  zlé myšlenky a vlastně všecko zlé co nás znesvěcuje. 

Příběh  

A tak si připomeňme, že Boží zákony a nařízení jsou tu pro naše dobro, abychom šli dobrou cestou života a stávali se pravými lidmi podle vzoru našeho Pána Ježíše Krista. A tak soudit máme v první řadě sami sebe, ale i v tom soudu máme být milosrdní, protože nám Ježíš nabízí své odpuštění. I my máme odpouštět svým bližním a když dělají něco špatného tak je spíše napomenout nežli pomlouvat. A když to nepomůže tak soud nad nimi přenechat Bohu.  A k tomu apooštol Jakub dodává slovo, které bych si rád zapamatoval: Pamatujte si milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání a ,pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.    AMEN

Kázání v HD v neděli  14.11. 2021

Téma : Vytrvalost ve víře i v této době, kdy se zdá, že světem vládnou mocní a bohatí; Marek 13,1-11;  (nezanedrbávejte společná shromáždění)  Písně :166; 154; 157;  Modlitba:25/5;  Přímluvy: nemocní a jubilanti;  Vzpomínka:

 Milí přátelé, minulou neděli jsme si připomněli na čí straně stojí Bůh. Že nestojí na straně pokrytců ani na straně mocných a bohatých.   Dnes nás evangelium i další biblické texty chtějí  vést i dobou zkoušek. Na počátku Ježíš  říká svým učedníkům, aby se neobdivovali lidským dílům, i když  se jedná v tomto případě o nádherný a mohutný židovský chrám v \Jeruzalémě.  Nezůstane se z něj ani kámen na kameni.   Toto rčení si kdysi na sklonku socialismu vybral písničkář Jan Nedvěd , aby varoval , že kvůli bohatství jedněch ,  kteří "chtějí být mocnější králů" může vzniknout  válka a zmar "budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát , na kameni kámen."  Od té doby před možná 35 ti lety se svět k lepšímu nezměnil, spíše k horšímu..

Kázání v KB a HD v sobotu 20.11.  a v neděli 21.11.2021,  Téma: Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas; Jan 18, 33-37;  Jubilanti aj. přímluvy;  Písně :   283;   Modlitba: 19/9; Vzpomínka:  Miro Žbirka; Oznámení: Kalendáře, Blahoslavy, Rozsvícení Moravské hvězdy. 28.11. v 16,30 hodin

Milí přátelé,  existuje několik versí, které přinášejí podobný příběh, který se jmenuje Pravda a lež. Jednou se koupají  obě v jezeře a pak lež vezme pravdě její šaty a jindy zase ve studni a znázorňuje to i obraz známého malíře, jak zklamaná a nahá pravda vylézá ze studny... také Jaromír Nohavica zpívá stejnojmenou píseň Vladimíra Vysockého, kdy oloupená pravda je ještě napadána a pošpiněna .. To vše je obraz našeho světa. I toho aktuálního ve kterém žijeme.  Před třicetidvěma lety jsme si možná bláhově mysleli, že zvítězila konečně pravda  a dokonce také láska. Nyní vidíme, že máme co dělat abychom v tomto našem rozděleném světě a rozdělené společnosti i mocných médií znovu hledali a nacházeli co je pravda, co je lež a co je polopravda, což je někdy více matoucí než jasná lež. Pakliže jsme ještě národ Husův nemáme se tím nechat odradit a dál pravdu hledat a když ji nalezneme tak ji i zastávat.  "Proto věrný křesťane hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě,miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti..." Nakonec máme na Pražském hradě standardu , kterou se jako národ hlásíme k Husovu odkazu a dokonce je vyjádřena i víra, že Pravda vítězí.  Jenže ono se to tam nevešlo celé: Totiž má to znít takto: "Pravda Páně vítězí, i když na čas poražena bývá."  A to nás vede k porozumění tomu, jak to s tou pravdou ve světě je. Hus tomu rozuměl, pro něj platilo, že  Pravda je totožná s Kristem. Nakonec Ježíš to také říká: Já jsem Cesta, Pravda a Život.  Dnes jsme slyšeli z evangelia : Já jsem se proto narodil  a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Tak to říká Pilátovi, který pak pohrdavě říká(a to už nebylo v dnešním textu) Co je to Pravda?  A po něm to opakují další a další lidé.  Znáte to: Každý má svou pravdu! nebo Pravda je relativní.  Tak je to ve světě . Všechno se dá zpochybnit.  Platilo dřív že jsou dvě pohlaví: Muž a žena. Ale kdepak - dnes už máme těch pohlaví asi sedmdesát.  Platilo dřív a bylo jasné, že Hitler začal válku. Ale kdovíjak to bylo!. I to nám říkají někteří novodobí pisálkové..  Jenže u Boha to je tak, že platí skutečná pravda. Bůh vidí do lidských srdcí a prokoukne každou lidskou lež. Nakonec o ďáblu je v Bibli řečeno, že je otec každé lži. Ježíš přináší do světa pravdu o Bohu i o smyslu lidského života. Pravdu o nás lidech. Nevycházíme z toho poznání pravdy o sobě samém příliš dobře. Jenže i proto Ježíš přišel, abychom mohli přiznat své omyly a pochybení a mohli jsme být omilostněni. Protože samotná pravda by nás zachránit nemohla. U Ježíše však je vždy spojena s láskou. Pak můžeme pravdu přijmout jako osvobozující. Pak i my budeme z pravdy a Ježíšův hlas budeme slyšet a rozeznávat i ve zmatcích a bouřích světa okolo nás. AMEN

Kázání v Husově domě v neděli 12.12.2021; Téma:  Raduj se a jásej z celého srdce.... Luk. 3,7-18;  Přímluvy: Marie Šulistová po těžké operaci, všichni nakažení covidem akktuálně manželé Šeborovi, za lékaře a sestřičky;  za Katku F. - zdraví a vůli k novému začátku; za jubilanty - Nila Hladíkovou.  vzpomínka :................; Písně: 203; 160; NZ-107; Modlitba: 2/10;    Oznámení: vánoční program;

Milí přátelé, advent je čas přípravy a radostného očekávání. Ta příprava není  jen úklid a pečení nebo dokonce malování (což je v těchto dnech i můj případ),ale hlavně příprava našich srdcí. Prorok Jan Křtitel - hlas volajícího na poušti ten kázal nekompromisně jak se připravit na příchod Krista: dělit se o přebytečné, nikomu nekřivdit, neubližovat ani neokrádat, naopak nést dobré ovoce. Tedy hledat smíření, dělat dobré skutky a být laskaví. Myslím, že to jde i v této době, ba naopak je na nás křesťanech, abychom právě nyní přinášeli to , co tahle doba tak postrádá a co nám charakterizují také čtyři svíce, které postupně rozžíháme na adventním svícnu..Naději, lásku, radost a pokoj. (Nemůžeme však rozdávat, to co nemáme) Jestliže v sobě probudíme naději a také lásku přichází také radost.  Advent je sice doba postní, ale také plná radostného očekávání. Tak jak už vyjádřil dávno před narozením Ježíše Krista prorok Sofonjáš: Raduj se a jásej z celého srdce , dcero jeruzalémská... A Jan Křtitel jak jsme četli v Lukášově evangeliu nejen "napomínal lid,ale také "kázal radostnou  zvěst". Což v překladu znamená evangelium. Radost adventního času je nenápadná a tichá. Je to radost z toho, že obnovujeme dávná přátelství, že nabídneme ruku k usmíření, že se i za rouškou dokážeme usmát, třebas je to vidět jen na našich očích. Ve světě možná dá povládne tma, ale k nám přichází světlo. Ten , který řekl : Já jsem Světlo světa. Nejdřív tedy láska a z ní pramenící radost.  Ta láska nás moc nestojí, něco však přeci - a to je trocha našeho času. A tak si to připomeňme včas, abychom to nepromeškali - jedním příběhem:  Jmenuje se Dárek.   Mám ještě něco udělat? zeptala se sekretářka. Velmi zaneprázdněný ředitel mrkl na hodinky a prohlédl diář. Už to necháme. Teď už nic nedohoníme. Sekretářka se usmála: Ještě tu máte ten seznam dárků pro syna.  Za dva dny jsou Vánoce..  Díky za připomenutí, málem jsem zapomněl. Mám na něj tak málo času.. Večer přijdu domů a už spí. Není čas si ani popovídat... Tak alespoň o Vánocích ať je spokojený, ať dostane pořádný dárek. Jenže což  mám teď čas  lítat po obchodech??? Buďte tak hodná, kupte ten dárek pro syna - na penězích nezáleží.. Koukněte na ten seznam a kupte všechno co si syn přeje. Sekretářka otevřela dopis, potřásla hlavou a usmála se: Tak tohle já nezvládnu.   Proč ne?  Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu já nemůžu koupit? Ukažte ten seznam.  Sekretářka mu mlčky podala dopis. Ředitel si ho četl: Milý tatínku, k  Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den (nebo skoro každý den) našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj  František."  Vím, že už jsme si tenhle příběh četli, možná i 2x. Ale myslím, že neškodí si jej připomenout znovu a znovu. Dělám to i kvůli sobě.  Taky jsem lecos promeškal.  Teď se snažím nedat na sobě znát netrpělivost , když mi nějaké mé dítě, či známý, ale i někdo další zdlouhavě volá. Možná, že právě někdo potřebuje povzbudit.  Mysleme také na lidi opuštěné. Vzpomínám dodnes na jeden Štědrý den pořed mnoha lety, kdy jsme si s kamarádem napsali seznam pěti či šesti opuštěných lidí. Navštívili jsme je s drobnými dárky a udělali si čas je vyslechnout. Nic nám neuteklo, všechno se na Štědrý večer stihlo připravit. A byl to jeden z nejhezčích Štědrých dnů. Nikdy jsme to už nezopakovali, už jakoby nebyl čas. Jen vím, že to fungovalo.  A tak nemusí to být na Štědrý večer, zkusme si napsat seznam pěti , sedmi lidí, na které si ještě v  adventu uděláme čas. Třeba nám vůbec nebude chybět, Bůh nám jej nějakým způsobem vrátí.  A navrch přidá i radost. Protože "co jste učinili tomu nejmenšímu, mně jste učinili."  AMEN