Kázání 2022

Kázání v HD  Téma: evangelium království Mt 9, 35-10,8; Písně: 9; po kázání 100 Pojď nebo 132 To já ó Pane můj. Modlitba: 26/1; Přímluvy: Jubilea: Nemocní: Jana Neubauerová a Trpící strastmi bojů:

Vzpomínka: Na své otce Oznámení: rada starších, 1.7. uvedení bratra biskupa do služby. Biblická

Milí přátelé , sestry a bratři, ta doba kdy Ježíš vystoupil na veřejnosti, musela to být slavná a plná naděje. Chodil po městech i vesnicích, učil, kázal evangelium království – tedy radostnou zprávu, a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Slyšeli jsme minulou neděli, že uzdravil i ženu, která se jej jen dotkla, když spěchal probudit k životu umírající děvče. Tak moc o Ježíšovu pomoc lidé stáli, že nebylo v silách jednoho člověka byť nadaného Boží mocí to zvládnout. A Ježíš lituje všech těch, kteří za ním přicházejí a jsou vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Právě tehdy Ježíš, kterému je líto zástupů říká svým učedníkům: „Žeň je bohatá ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň! „ O kom to mluví? Vlastně o sobě samém. On je Pánem žně. A jeho učedníci mají prosit o zmocnění stát se oněmi dělníky. Ale také kdo chce být dělníkem Božím, Ježíšovým učedníkem, ten se musí pro to rozhodnout ve svém srdci. Jak se zpívá v jednom spirituálu. „To já Ó Pane můj, půjdu když mě posíláš“... Musí zde být vyslání a musí tu být i rozhodnutí Ježíšova učedníka. Ale každý člověk se rozhoduje sám za sebe. Zástupně to nefunguje:

Jeden muž vždycky říkal své manželce „Jdi do kostela a pomodli se tam za nás oba.“ Přátelům pak říkával: „Já do kostela nemusím – manželka tam chodí za nás oba.“ Jednou v noci se tomu muži zdál sen. Stál se svou manželkou před branou ráje a čekal, až budou vpuštěni dovnitř. Po chvíli se brána otevřela a ozval se hlas, který řekl jeho manželce: „Můžeš vstoupit za vás oba.“ Žena vešla dovnitř a brána se zavřela. Na muže ten sen tak zapůsobil, že se probudil. Ale největší překvapení čekalo jeho manželku, když se před ní v neděli ráno objevil se slovy: „Dnes jdu do kostela s tebou.“

Můžeme a máme se přimlouvat v modlitbách za své blízké, ale také jim svědčit – hlásat evangelium.

Ježíš nám tu dává příklad své účinné lásky. A chce, aby i nám bylo líto zástupů, které jsou jako ovce bez pastýře. Pastýře známe a my můžeme být jeho pomocníci. Tak jako se jimi stali apoštolové. Všech dvanáct ještě včetně Jidáše Iškariotského. Když jim dává Ježíš své zmocnění ke kázání království, uzdravování nemocných a vymítání démonů, tak dodává: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ Tahle věta je pro dějiny církve velmi důležitá. Zvláště pro doby, kdy mnozí církevní představitelé se jí nedrželi a vše co církev nabízela se snažili zpeněžit. A důležitá byla zároveň i pro lidi jako byli Hus, Chelčický nebo Luther, když se snažili na tento Ježíšův příkaz upozornit. Věřící člověk si uvědomuje, že byl bohatě obdarován a má vděčné srdce. Víme o Boží lásce k nám v Pánu Ježíši Kristu a proto bychom měli lásku také rozdávat. Dnes je Den otců. Vznikl jen o něco později nežli Den matek a také vznikl z vděčnosti jedné dcery za to, že její otec, který ovdověl s láskou vychoval několik dětí. Naši pozemští otcové určitě nejsou či nebyli dokonalí, ale je dobré cítit k nim úctu, lásku a vděčnost. A právě tak k našemu Otci v nebesích. Té lásce nás učil Pán Ježíš i ve svých podobenstvích, například tom O marnotratném synu, kde nám představuje Boha jako milujícího otce. Mnoho jsme dostali a to zdarma. A záleží jen na nás zda tu Boží lásku budeme opětovat ve své lásce k Bohu a našim bližním. A také zdarma. Jeden filosof, který se mnoho let trápil, když chtěl vypátrat smysl života a četl mnoho knih, mluvil s mnoha moudrými lidmi a stále na to nemohl přijít. Až jednou večer v zahradě, odložil jakousi tlustou knihu, vzal do náruče svou pětiletou dcerku a zeptal se jí: „Holčičko moje, proč jsi na světě? Holčička mu se smíchem odpověděla: Abych tě měla ráda, tatínku.“ A tak to je i s životy našimi. AMEN