poslední rozloučení
Promluva na posledním rozloučení s Pavlou Pokornou v kostele na Dobré Vodě v pátek 28.5. 2021
Vážená rodino Pavly, milí přátelé, sestry a bratři, smuteční hosté, loučíme se dnes s člověkem, kterého jsme měli rádi. A čím dál více si v těchto dnech uvědomujeme, jak nám bude Pavla Pokorná chybět. Možná o to víc, že žila tichý a zdánlivě nenápadný život. Je těžké v krátkosti vyjádřit to co náhle nám, kteří jsme ji znali, vyvstává na mysl, když nás zasáhla zpráva o jejím odchodu na věčnost. Čím začít? Možná tím, že na prahu sedmdesátých let se Pavla objevila v tehdy nedávno ustaveném společenství mládeže v husitském sboru v Rudolfově. Že tam přišla na pozvání kamarádky a sama dokázala pozvat několik dalších mladých lidí na mládežové večery a ke Kristu. Že právě tam pozvala a poznala svého budoucího manžela Míru a že ač oba zůstali praktikujícími katolíky, zároveň zůstali tomuto rudolfovskému společenství věrni až do dnešní doby. V tomto společenství jsme prožívali mnoho krásných chvil včetně společných dovolených, oslav Silvestrů, nácviku různých recitačních pásem a her.. Právě zde se projevovalo nejen Pavly herecké nadání, ale také schopnost rozesmát ostatní a sama se umět radostně a nakažlivě smát. Pavla vzdělaná a sečtělá, znalá několika cizích jazyků, vždy vystupovala skromně a nikdy se sama nesnažila nějak vyniknout. Blaze tichým neboť oni obdrží zemi za dědictví.
Na počátku devadesátých let se objevila možnost organizovat charitativní práci v církvi. Při husitské církvi vzniklo diakonické zařízení Domeček v T. Svinech a posléze od roku 2005 další diakonické zařízení Nazaret v Borovanech. Netrvalo dlouho a sháněli jsme tenkrát dobrovolníky. Ač se jich celkem za ta léta se vystřídalo možná víc než sto, žádný z nich neodpracoval zdarma tolik hodin jako Pavla. Totiž několik tisíc. Byla kuchařkou na kytarových kursech, na divadelních táborech, na táboře v přírodě a posléze s manželem Mírou měli na starost pojízdnou kuchyni na mnoha vodáckých táborech Domečku. Zvláštní shodou okolností se stala spolu s italskou řádovou sestrou Adelinou a vynikající učitelkou italštiny Jarmilou Janešovou nepostradatelnou členkou týmu kursů italštiny pro začátečníky i pokročilé. Zde byla ve svém živlu a byla tam vždy velmi radostná armosféra. Nedá se zapomenout na tábory pro dospělé lidi s handicapem Putování s oslem, kde opět měla na starost kuchyni a spolu s Mírou tam pomáhala i dcera Pavla s nynějším manželem Janem. Právě na táborech pro dospělé lidi s handicapem se ukázalo, jak je Pavla vnímavá a empatická k těmto lidem a to se projevilo nyní i tím, že je zpráva o odchodu Pavly velmi zasáhla. "Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.. "
Když Pavla odcházela z tohoto světa, bylo brzké ráno Božího Hodu svatodušního. Připomněl jsem si pak v téhle souvislosti, co je psáno v listu Galatských o ovoci Ducha svatého. Sám se neodvážím o sobě tvrdit, že bych tímto ovocem vždy oplýval. Když je však vyjmenuji, jak je sepsal apoštol Pavel, tak i při vědomí, že Pavla určitě nebyla dokonalá, přeci u ní téměř vše z tohoto ovoce nalézám. Kdo jste ji znali, považte sami: "Ovocem Ducha je láska, , radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost." O lásce příliš nemluvila. A přeci na sklonku života na nemocničním lůžku v polospánku pronesla zvláštní vyznání: "Hlavně lásku." Jsou lidé, které není hodně vidět a slyšet a přeci když odejdou tak nám chybí jejich tichý hlas, jejich smích, jejich laskavost, jejich dobrota a věrnost. A také jejich čisté srdce. Ale netrapme se příliš. Vždyť je psáno: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět budou." AMEN
Promluva na posledním rozloučení se sestrou |Ludmilm sou Bláhovou - Besednice 22.5.2021Text ke zvěstování: Žalm 37, 3,5.18.28 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. Neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. a z evangelia Janova 3, 16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vážení smuteční hosté, sestry a bratři v Kristu, sešli jsme se v tomto smutečním shromáždění k uctění památky zesnulé Ludmily Bláhové a k odevzdání jejímu do milosrdné náruče Boží. Dovolte nejprve abych citoval ze vzpomínky, kterou sepsali její nejbližší: Paní Ludmila se narodila 12.1.1943 v těžké válečné době.manželům Bicanovým jako jejich druhorozené dítě. Záhy jako sedmiměsíčnímu děťátku onemocněla a zemřela její matka. Vyrůstala v láskyplné péči své tety - sestry otcovy stejně jako její starší bratr. Obě děti přijímaly tetu Alžbětu jako svoji maminku až do konce jejího života v roce 1986. Když se ve dvaceti letech Ludmila provdala, tak teta Alžběta plnila roli babičky jejím třem přicházejícím dětem. Paní Ludmila pracovala posléze jako kuchařka v místní výrobně lahůdek podniku Jednota LSD Kaplice až do svého důchodu. O rodinu se vzorně starala i při stavbě rodinného domku. Vzorně se starala o zahrádku plnou kytiček, které měla velmi ráda. Také o záhony plné zeleniny. Byla dobrou kuchařkou i své rodině, i dětem a pak i vnoučatům. Měla ráda kulturu, ráda jezdila do divadla a na různé zájezdy. Přijatý křest naplňovala častou návštěvou bohoslužeb Církve československé husitské a ráda vypomáhala dle svých možností v místní farnosti. Poslední tři roky jejího života byly poznamenány utrpením spojeným se stále zhoršující se Parkinsonovou chorobou a nemožností věnovat se službě rodině a zálibám. Tolik ze vzpomínek nejbližších - manžela a dětí. Rád bych navázal svou vzpomínkou na dobu před možná deseti lety, kdy jsem jako laický kazatel vypomáhal v besednické farnosti necelý rok bohoslužbami slova a sestra Ludmila byla pravidelnou návštěvnicí bohoslužeb, vždy usměvavá a vlídná. Když jsem se nyní po letech vrátil do Besednice jako farář v loňském roce, kdy vše bylo ztíženo covidem a bohoslužby se konaly jen někdy, tak bylo obdivuhodné, že díky pomoci dětí sestry Ludmily ona se bohoslužeb účastnila navzdory své těžké nemoci. Její věrnost a touha po návštěvě bohoslužby zůstane napořád v mé paměti. V dnešní době, kdy důvodem neúčasti na bohoslužbě může být všelicos, bylo to pro nás ostatní účastníky velké svědectví křesťanské víry. Tak se v jejím životě naplnilo slovo žalmistovo: "Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost." Věřím, že proto na sestru Ludmilu můžeme vztáhnout i další věty ze žalmu 37 jako Boží zaslíbení pro ni: "Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. Neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. " Sestra Ludmila prožila v životě i těžké chvíle a to i v posledním čase svého pozemského přebývání. Zůstávala věrná a oddaná své rodině a zůstala věrná Bohu. "Hospodin své věrné neopouští." S tou vírou a nadějí se s ní dnes loučíme. Povzbuzením v zármutku pozůstalých při ztrátě blízkého a milovaného člověka nechť je evangelium: Neboť Bůh tak miloval svět, že syna svého jediného dal, aby žádný,kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Život manželky, maminky, babičky , sestry, paní Ludmily Bláhové se naplnil. Děkujeme za něj a odevzdáváme ji Bohu. AMEN