Pro všední den
12. 11. 2024 "zpověď dříve narozené úžasné ženy"
Začíná zima, a jak stárnu, tak jí čím dál tím víc pociťuji. Sice jsem se naučila nosit doma vestu, nebo svetr, vlněné fusekle, ale když sedím u práce a nehýbu se, tak je mi chladno. Sice mi synek ráno zatopí, zima tu rozhodně není, ale asi už pomalu vychládám. Rozhodla jsem se tedy, že alespoň kuchyni drobet zateplím. Je dost nešťastně řešená, jsou v ní 3 okna. V nich žaluzie, tak už v nich nejsou záclony. No a včera přišel ten nápad, znovu pověsit záclony. Vyprané, vyskládané ve skříni, tak jsem jednu vyndala a připravila. Mezi okny stojí kuchyńský stůl, kytku, která na něm stojí jsem dala pryč a vše nachystala. Vnuk právě procházel kolem a tak jsem ho požádala, aby až půjde nazpět mne zkontroloval, kdybych náhodou spadla. Přinesla jsem si stoličku, židli a s velkým elánem vylezla na stoličku, už drobet hůř na židli a nastal velký šok. Ze židle na stůl. čeho se chytit? Kliky na okně? To by asi nebylo moudré. Zkusila jsem tedy, že bych si na ten stůl napřed klekla, to jsem vzápětí zavrhla, vůbec bych se bez opory nepostavila. Chvíli jsem tam bezradně stála, pak slezla dolů a rozplakala jsem se jak malé dítě. Vnuk přišel a chvilku beze slova na mne koukal, Pak se zeptal co se mi stalo? A já mu říkám, že nejsem schopná na ten stůl vylézt. Babi prosím tě a o co jde? Sundal tyč, já navěsila záclonu, přitom jsem stále škytala a nemohla zastavit pláč. Pověsil záclonu a povídá, ,, Babi, máš občanku? Tak se podívej na datum tvojí výroby,,. No záruční dobu už mám jistě prošlou .
Ale myslím si, že pokud věci a lidé fungují i když jsou po záruce, je škoda se jich zbavovat. Někdy i hrneček s uraženým uchem a nakřáplý, když se do něho dá zem a pěkná kytička, ještě dlouho slouží.
Vaše Ludmila
Pokračování : Právě jsem psala vnučce, jak mne dobíjí ten pobyt v neděli na Bohoslužbě. A potom ty telefonáty spolubrarů. Pavel ten zavolá a třeba se jen zeptá, jestli jsem v pořádku, Láďa ten se se mnou modlí a mně je dobře. Už vím, jak tedy musí být těm, kdo leží někde v ústavu a když jim tam přijde Jitka předčítat z bible, nebo se s nimi modlit. Toto asi člověk docení, až když to sám zažije. Když si čtu sama, tak mám za chvíli myšlenky rozuteklé všude možně a nepamatuji si z toho nic. Zdravím všechny, Vaše Ludmila
"Překážky se kladou do cesty obyčejným lidem proto, aby se z nich stali lidé neobyčejní" P.Jeffers
"Neboť ty jsi má naděje, Pane." Žalm 71,5
"Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží." 1.Petrova 5,7
Dnes se vynasnažím prožít den, v němž nebudu chtít vyřešit všechny problémy svého života najednou.
Dnes věnuji péči svému vystupování, budu se chovat důstojně. Nikoho nebudu kritizovat. Nebudu chování jiných napravovat – jen to svoje.
Dnes budu jistě šťasten vědomím, že jsem stvořen pro štěstí, které je mi dáno nejen pro onen, ale i pro tento svět.
Dnes se přizpůsobím okolnostem a nebudu chtít, aby se okolnosti přizpůsobily mým přáním
Dnes věnuji deset minut svého času dobré četbě.
Dnes když udělám dobrý skutek, nebudu o tom nikomu vyprávět.
Dnes udělám něco, co se mi udělat nechce. Pokud mi to bude proti mysli, vynasnažím se, aby to nikdo nepoznal.
Dnes si určím pevný program. Snad se jím nebudu pevně řídit, ale stanovím si jej. A vyvaruji se dvojího zla: spěchu a nerozhodnosti.
Dnes budu věřit, že Boží prozřetelnost o mne pečuje jako by nebylo jiného člověka na světě.
Dnes se budu radovat beze strachu, ze všeho co je krásné.
Dnes ……
Ne to co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale to co z úst vychází